Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb

Typ Zákon
Publikace 1993-12-30
Stav Platný
Zdroj e-Sbírka
Historie novel JSON API
Čl. I

Zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

„(8) Plátci jsou také osoby podléhající dani, které nabývají majetek na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního zákona,^3a) a to ode dne nabytí majetku.

(9) Při přeměně společnosti, která byla plátcem daně z přidané hodnoty, v jinou formu společnosti nebo družstvo nebo při sloučení nebo splynutím s jinou společností, popřípadě při rozdělení společnosti, se stávají plátci všechny osoby podléhající dani, na které přechází jmění ze zrušené společnosti bez likvidace podle zvláštního zákona,^3b) a to ode dne zápisu nové společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku.

(10) O zrušení registrace mohou plátci uvedení v odstavcích 8 a 9 požádat po uplynutí tří měsíců od data, kdy se stali plátci podle odstavce 8 nebo 9, pokud jejich obrat nepřesáhne za tyto tři měsíce částku 750 000 Kč.“.

„(2) Základem pro výpočet daně může být i cena včetně daně, a to zejména v případě uskutečňování zdanitelných plnění plátcům za hotové, uskutečňování zdanitelných plnění osobám, které nejsou plátci, a v případě zdanitelných plnění podle § 12 odst. 7.“.

„(16) Základem daně při dodání použitého zboží nakoupeného od osob, které nejsou plátci, za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu je rozdíl mezi cenou nákupu od osoby, která není plátcem, a cenou prodeje v úrovni bez daně. Tento postup se uplatní i při nákupu ojetých osobních automobilů od plátců za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu.“.

„(18) Plátce, který dodává zboží společně s jeho instalací, je povinen rozdělit základ daně zvlášť pro zboží a zvlášť pro službu. Přitom je plátce povinen stanovit základ daně u zboží minimálně v úrovni ceny obvyklé. Instalací se přitom rozumí zapojení zboží na rozvodné sítě nebo uvedení do provozu jiným způsobem, přičemž se nejedná o pevné zabudování zboží jako součásti stavby.“.

„(19) Základem daně u služeb zařazených podle zvláštního předpisu^13b) do příslušného oboru jako služby cestovního ruchu je kalkulovaná přirážka obsažená v nabídkové ceně nebo skutečná přirážka zjištěná jako rozdíl mezi skutečnými náklady a dosaženými tržbami za jednotlivé akce cestovního ruchu nebo maximálně za období kalendářního roku.“.

„(2) Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které podléhá dani ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava základu daně podle odstavce 1 provedena.“.

„(7) Při výpočtu daně u služeb nakoupených a poskytovaných v souvislosti s kompletací služeb cestovního ruchu může plátce postupovat takto:

Poznámka pod čarou č. 16a) se vypouští.

„(1) Má-li plátce obrat nejen za svá zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně, ale i za zdanitelná plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 25, u nichž nárok na odpočet daně nemá, je povinen zkracovat nárok na odpočet daně. Povinnost zkracovat nárok na odpočet daně se týká i plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.^16a) Poměrná část odpočtu daně se určí jako součin celkové daně na vstupu za příslušné zdaňovací období a koeficientu. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná plnění v tomto zdaňovacím období, tedy jak za zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně, tak za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25 zákona. U plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se do součtu ve jmenovateli koeficientu započítávají i dotace, příspěvky, popřípadě jiné prostředky ze státního nebo místních rozpočtů a tržby z hlavní činnosti. Cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části, cena bez daně za převod staveb, části staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených podle § 30, cena bez daně při prodeji platných poštovních cenin a kolků podle § 26 písm. c), cena bez daně za zdanitelná plnění uskutečněná v zahraničí a plnění, která je plátce povinen uskutečnit na základě rozhodnutí státního orgánu nebo podle obecně závazných právních předpisů upravujících nároky osob v důsledku vypořádání majetkových křivd, se nezapočítávají do součtu, který tvoří součet jmenovatele koeficientu. Plátci, kteří jsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, nezapočítávají do součtu, který tvoří součet jmenovatele koeficientu. Plátci, kteří jsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, nezapočítávají do součtu, který tvoří jmenovatele koeficientu, ani plnění, která nejsou zdanitelnými plněními podle § 2 odst. 1, a dotace a příspěvky ze státního rozpočtu nebo místních rozpočtů. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa nahoru.“.

„(2) Převod staveb, částí staveb, bytů a nebytových prostor na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci je osvobozen od daňové povinnosti s výjimkou uzavření smlouvy do dvou let po nabytí nebo kolaudaci stavby. Základem daně v případě smlouvy uzavřené do dvou let od nabytí nebo kolaudace stavby je zjištěná cena podle cenových předpisů ke dni uzavření smlouvy.“.

Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.

„(3) Plátce, na kterého se vztahuje odstavec 2, si může zvolit při své registraci jako zdaňovací období kalendářní měsíc a tuto skutečnost oznámit finančnímu orgánu. Změnu zdaňovacího období z měsíčního na čtvrtletní nebo ze čtvrtletního na měsíční je možné provést u plátce nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. Tuto změnu je plátce povinen oznámit finančnímu orgánu nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku. Změnu zdaňovacího období ze čtvrtletního na měsíční je plátce povinen oznámit vždy při překročení obratu stanoveného v odstavci 2 za předcházející kalendářní rok.“.

„§ 38

Daňové přiznání

(1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období předložit daňové přiznání, a to i v případě, že je negativní.

(2) Zjistí-li plátce, že daňové přiznání, které předložil, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek zvýšení daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu, je povinen neprodleně předložit finančnímu orgánu dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká.

(3) Zjistí-li plátce, že daňové přiznání, které předložil, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek snížení daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu, může předložit finančnímu orgánu dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká, nejpozději do šesti měsíců ode dne splatnosti daně.

(4) V dodatečném daňovém přiznání uvede plátce pouze rozdíly oproti daňovému přiznání původně předloženému.“.

Poznámka pod čarou č. 40) se vypouští.

„§ 44

Základ a výpočet daně u dovezeného zboží

(1) Základem daně u dovezeného zboží podle § 43 odst. 1 písm. a) a b) je součet:

(2) Clem podle odstavce 1 písm. b) se rozumí clo vypočítané podle příslušné sazby celního sazebníku, nesnížené podle zvláštních předpisů.^47b)

(3) U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku podle § 43 odst. 1 písm. c) se daň vypočte způsobem shodným s výpočtem cla.^47c)

(4) U zboží uvedeného v § 43 odst. 1 písm. d) činí částka daně za každý, byť jen započatý kalendářní měsíc, během kterého bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití, 3 % z daně, která by měla být vyměřena za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu. Takto určená daň nesmí být vyšší než ta, která by byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití.

(5) U zboží propuštěného z režimu dočasného použití do režimu volného oběhu se výše daně stanoví rozdílem daní vypočtených podle § 43 odst. 1 písm. a) a podle odstavce 4.

(6) U dováženého zboží se uplatňují sazby daně podle § 16.“.

„(4) Za daňový doklad při poskytování služeb a převodu a využití práv do zahraničí se pro účely tohoto zákona považuje doklad o zaplacení, popřípadě platební příkaz, na němž je uvedeno jméno nebo název osoby, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění.“.

„(2) Prodá-li osoba, která není plátce daně, zboží, u kterého uplatnila nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 1, je povinna odvést daň příslušnému finančnímu orgánu ve výši původně vrácené daně, a to do 25 dnů od konce měsíce, ve kterém zboží prodala.“.

„^1b) § 150 a 233 obchodního zákoníku.

^2b) § 24 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

^3a) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

^3b) § 69 obchodního zákoníku.

^13b) Vyhláška Federálního statistického úřadu č. 114/1972 Sb. - obor 954.

^13c) § 40 a násl. zákona č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.