Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Aktuální text a fecha 1994-12-31

Čl. I

Zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 85/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 1 odst. 1 se slova „a odvodů s výjimkou odvodů příspěvkových organizací“ nahrazují slovy, která včetně poznámky č. 1) znějí: „,odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků^1)

^1) § 30 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.“.

1. V § 1 odst. 2 se na konci připojuje tato věta, která včetně poznámky č. 2) zní: „Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.^2)

^2) § 19 a 20 občanského soudního řádu.“.

1. V § 1 odst. 3 se odkaz a poznámka označená jako č. 1) označuje jako č. 3).

1. V § 2 odst. 2 se slova „správného stanovení a vybrání daně“ nahrazují slovy „stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy“.

1. V § 3 odst. 1 se za druhou větu vkládá tato věta: „Správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředními překlady.“.

1. § 4 odst. 2 zní:

„(2) Místně příslušným správcem daně částek za porušení rozpočtové kázně je finanční úřad podle odstavce 1.. U odvodů příspěvkových organizací postupuje pouze takto určený správce daně, a to jen v případech ukládání odvodů za porušení rozpočtové kázně.“.

1. V § 4 odst. 3 se odkaz a poznámka označená jako č. 1a) označuje jako č. 4).

1. § 4 odst. 8 zní:

„(8) Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti

a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,

b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu,

d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.“.

1. V § 4 se vypouští odstavec 9.

Dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 9.

1. V § 4 novém odstavci 9 se v první větě slova „považuje se tato organizační jednotka za plátcovu pokladnu“ nahrazují slovy „je tato organizační jednotka plátcovou pokladnou“.

1. § 4 nový odstavec 10 včetně poznámky č. 5) zní:

„(10) U srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně^5) bankami a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční úřad v sídle banky, pojišťovny nebo jejich pobočky či organizační jednotky, kde dochází k vybírání nebo srážení zvláštní sazbou daně, pokud jsou zde k dispozici veškeré doklady nutné pro provedení řádné srážky a její kontroly. Tyto pobočky či organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 9.

^5) § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb.“.

1. V § 4 se dosavadní odstavce 12 až 16 označují jako odstavce 11 až 15.

1. V § 8 odst. 3 se odkaz a poznámka označená jako č. 2) označuje jako č. 6).

1. V § 10 odst. 1 se odkaz a poznámka označená jako č. 3) označuje jako č. 7).

1. V § 10 odst. 2 se vypouštějí slova „v cizině“ a před poslední větu se vkládá tato věta: „Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem.“.

1. V § 11 odst. 1 se za slovo „vyloučit“ vkládá slovo „též“.

1. V § 11 odst. 2 se vypouštějí slova „,(dále jen „daňový poradce“)“.

1. V § 11 odst. 3 se za slova „daňový poradce“ vkládají slova „,advokát nebo komerční právník“.

1. V § 12 odst. 1 se odkaz a poznámka označená jako č. 4) označuje jako č. 8).

1. V § 14 odst. 7 se poslední věta vypouští.

1. V § 14 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:

„(8) Připadne-li poslední den lhůty pro uplatnění právních úkonů vůči správci daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“.

Dosavadní odstavce 8 až 13 se označují jako odstavce 9 až 14.

1. V § 14 novém odstavci 10 se za slova „v předešlý stav také u“ vkládají slova „řádných a“.

1. V § 14 novém odstavci 14 se vypouštějí slova „nebo záloh na daň“.

1. V § 15 odst. 7 se na konci připojují tyto věty: „Pokud věci zajištěné podle tohoto ustanovení nelze vrátit jejich vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli proto, že není znám nebo si věci nevyzvedl, a to ani na výzvu správce daně, nebo pokud jde o věci volně neobchodovatelné, může správce daně rozhodnout o jejich propadnutí státu. Není-li správci daně vlastník nebo oprávněný držitel zajištěných věcí znám, rozhodnutí o propadnutí věci musí být zveřejněno na úřední desce správce daně po dobu šedesáti dnů.“.

1. V § 19 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Stejně se postupuje i v případě, že se adresát písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje.“.

1. V § 21 odst. 7 se poslední věta nahrazuje touto větou: „Pokud je den zahájení řízení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle tohoto odstavce přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy dojde k odstranění vad.“.

1. V § 23 odst. 2 se slova „určené pro nadřízené orgány“ nahrazují slovy „s jinými státními orgány“, slovo „poplatníků“ nahrazuje slovy „daňových subjektů“ a na konci se připojují tyto věty: „Není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na daňovém řízení, může správce daně v odůvodněných případech nutných pro další průběh daňového řízení povolit nahlédnutí i do těchto písemností. Důvody tohoto nahlédnutí uvede vždy výslovně v úředním záznamu. Toto omezení při nahlížení do spisů platí přiměřeně i při zapůjčení spisů pro řízení před jinými orgány než orgány správce daně všech stupňů.“.

1. V § 23 odst. 3 se za slova „lze nahlížet“ vkládají slova „nebo kde to bylo povoleno“ a za slovo „stejnopisy“ se vkládají slova „či výpisy nebo potvrzení o skutečnostech tam obsažených“.

1. V § 24 odst. 3 písm. b) se číslovka „8“ nahrazuje číslovkou „11“.

1. § 24 odst. 5 včetně poznámek č. 9) a 10) zní:

„(5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pokud provádí kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti,^9) ani vůči orgánům činným v trestním řízení ohledně trestného činu zkrácení daně,

a) pokud se plní oznamovací povinnost podle zvláštního předpisu,^10)

b) požádá-li o údaje získané v daňovém řízení státní zástupce se souhlasem soudce v přípravném řízení o tomto trestném činu.

^9) Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

^10) § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu.“.

1. V § 24 se za odstavec 5 vkládají nové odstavce 6 až 8, které včetně poznámek č. 11) a 12) znějí:

„(6) Pracovníci správce daně jsou povinni na dožádání poskytovat z informací získaných v daňovém řízení

a) orgánům sociálního zabezpečení^11) seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

b) zdravotním pojišťovnám^12) seznam daňových subjektů v oboru daní z příjmů a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu a z ostatních příjmů,

c) soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu a ostatních příjmů fyzické osoby pro účely rozhodnutí o výživném na nezaopatřené dítě,

d) úřadům práce údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých daňových subjektů,

e) statistickým orgánům údaje pro vedení statistických registrů a zobecněné informace stanovené zvláštním zákonem,

f) katastrálním úřadům identifikační údaje vlastníků a jiných osob oprávněných z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy katastru nemovitostí České republiky.

Pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni ohledně údajů poskytnutých jim z informací získaných v daňovém řízení, mlčenlivostí podle tohoto zákona, pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle odstavce 11.

Změny, k nimž došlo v údajích již poskytnutých, sdělují pracovníci správce daně oprávněným příjemcům těchto údajů vždy již bez jejich výslovného dožádání.

(7) Pracovníci správce daně jsou oprávněni uveřejnit seznam plátců daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.

(8) Pracovníci správce daně jsou po skončení výkonu této funkce zavázáni povinností zachovávat mlčenlivost ve stejném rozsahu jako třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení.

^11) § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

^12) § 12 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.“.

Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 9 až 11.

1. V § 25 odst. 1 se slova „až do výše 250 000 Kč“ nahrazují slovy „až do výše 500 000 Kč“.

1. § 25 odst. 2 zní:

„(2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti podle § 24 příslušné finanční ředitelství; porušil-li však povinnost mlčenlivosti pracovník finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy, ukládá pokutu ministerstvo.“.

1. V § 27 odst. 1 písm. e) se slova „nestanoví-li tento zákon jinak, a nebo jde-li o rozhodnutí prozatímní povahy (procesní),“ nahrazují slovy „nejde-li o rozhodnutí prozatímní povahy (procesní),“.

1. V § 27 odst. 1 písm. f) se tečka nahrazuje čárkou a za písmeno f) se vkládají nová písmena g) a h), která znějí:

„g) odpadl důvod řízení,

h) jde o nepřípustné podání.“.

1. V § 29 odst. 2 v první větě se za slovo „orgány“ vkládají slova „Policie, obecní“.

1. V § 30 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Zúčastní-li se podle odstavce 2 písm. a) a b) na výzvu správce daně daňového řízení právnická osoba, náleží jí odměna podle zvláštního předpisu. Není-li výše odměny právním předpisem stanovena, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových prostředků.

(4) Je-li správcem daně ustanoven daňovému subjektu zástupce podle § 10 odst. 1 a 2, náleží mu náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku nebo odměny podle zvláštních předpisů za úkony, které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Nárok se uplatní u správce daně, který tohoto zástupce ustanovil, a současně se předloží doklady o výši uplatňovaných nároků. Nárok se uplatňuje průběžně, nejpozději však do dvaceti pracovních dnů poté, kdy byl učiněn ve věci poslední úkon zástupcem, jinak tento nárok zaniká. Na předpokládané oprávněné nároky může správce daně na žádost zástupce poskytnout přiměřenou zálohu; proti rozhodnutí o poskytnutí zálohy se nelze odvolat.“.

Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 5 až 7.

1. V § 30 novém odstavci 7 v první větě se za slova „odstavce 2“ vkládají slova „až 4“ a na konci se vypouští tečka a připojují se tato slova: „a uspokojit si je přímo z osobního účtu daňového subjektu.“.

1. V § 32 odst. 4 se za slova „o opravných prostředcích“ vkládají slova „nebo došlo k jejich záměně“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Stejné důsledky má i chybějící nebo vadné poučení o formě podání opravného prostředku nebo o jeho odkladném účinku.“.

1. V § 32 odst. 7 se v první větě za slova „jejím obsahem“ vkládají slova „nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje“.

1. V § 32 odst. 11 se na konci odstavce tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „pokud tento nebo zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.“.

1. V § 33 odst. 1 se odkaz a poznámka označená jako č. 5) označuje jako č. 13).

1. V § 33 se za odstavec 13 vkládá nový odstavec 14, který zní:

„(14) Jestliže daňový subjekt změní sídlo nebo bydliště, popřípadě u něho dojde ke změně místní příslušnosti z jiného důvodu, oznámí tuto změnu svému dosavadnímu místně příslušnému správci daně, který vyznačí na osvědčení omezení doby jeho platnosti. Před skončením této doby je daňový subjekt povinen předložit toto osvědčení správci daně v místě svého nového sídla nebo bydliště, který mu vydá nové osvědčení o registraci s vyznačením dne platnosti přeregistrace. Tímto dnem přechází místní příslušnost na správce daně v místě nového sídla nebo bydliště daňového subjektu. Touto přeregistrací zůstává původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.“.

Dosavadní odstavce 14 a 15 se označují jako odstavce 15 a 16.

1. V § 34 odst. 2 se odkaz a poznámka označená jako č. 5a) označuje jako č. 14).

1. § 34 odst. 5 včetně poznámek č. 15) až 18) zní:

„(5) Právnické osoby a fyzické osoby mající příjmy z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti^15) nebo z pronájmu,^16) které provádějí úhrady fyzickým osobám za jejich jinou samostatně výdělečnou činnost^17) nebo za pronájem^18) a z těchto úhrad nesrážejí daň, jsou povinny uskutečněné úhrady oznamovat svému místně příslušnému správci daně, pokud u jednotlivé fyzické osoby přesáhne úhrada částku 40 000 Kč za kalendářní rok. V oznámení se uvede jméno, bydliště, případně místo podnikání fyzické osoby, vyplacená částka, den a důvod úhrady. Oznámení se zašle nejpozději do 15. února po skončení kalendářního roku, v němž byla úhrada provedena.

^15) § 7 zákona č. 586/1992 Sb.

^16) § 9 zákona č. 586/1992 Sb.

^17) § 7 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.

^18) § 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb.“.

1. V § 34 se za odstavec 5 vkládají nové odstavce 6 až 10, které včetně poznámek č. 19) a 20) znějí:

„(6) Orgány sociálního zabezpečení^11) jsou povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona.^19)

(7) Zdravotní pojišťovny^12) jsou povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona.^20)

(8) Orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny oznamují správcům daně na jejich vyžádání též i výši zaplaceného pojistného a vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám došlo.

(9) Úřady práce jsou povinny sdělovat správcům daně na jejich vyžádání částku hmotného zabezpečení vyplácenou jednotlivým uchazečům o zaměstnání včetně data, kdy byla vyplacena.

(10) Statistické orgány jsou povinny poskytovat správcům daně údaje potřebné k vedení registru daňových subjektů.

^19) § 15 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.

^20) § 24 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.“.

Dosavadní odstavce 6 až 12 se označují jako odstavce 11 až 17.

1. V § 34 novém odstavci 11 se odkazy označené jako č. 5d) a 6) označují jako č. 21) a 22).

1. V § 34 novém odstavci 17 se za slovo „oznámit“ vkládá slovo „neprodleně“ a odkaz označený jako č. 1a) se označuje jako č. 4).

1. V § 37a odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Není-li dosaženo souhlasu k blokovému řízení, lze v řízení podle § 37 uložit pokutu jen v rozsahu podle tohoto odstavce.“.

1. V § 40 odst. 1 se odkaz označený jako č. 6a) označuje jako č. 23) a na konci se připojuje tato věta: „Není-li v tomto nebo v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo hlášení.“.

1. V § 40 odst. 2 se ve třetí větě za slova „plní funkci daňového přiznání“ vkládají slova „nebo hlášení“.

1. § 40 odst. 3 včetně poznámky č. 24) zní:

„(3) Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do 31. března roku následujícího po uplynutí ročního zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona^24) mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, prodlužuje se lhůta k podání přiznání do 30. června roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování uložena u správce daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována.

^24) Např. obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon č. 21/1992 Sb.“.

1. V § 40 odst. 4 se v první větě slovo „patnácti“ nahrazuje slovem „dvacetipěti“.

1. V § 40 odst. 5 se na konci připojují slova „nebo hlášení“.

1. V § 40 odst. 7 v první větě se vypouštějí slova „za předchozí zdaňovací období“ a slova „zemřelého poplatníka do tří měsíců po úmrtí poplatníka“ se nahrazují slovy „zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí“.

1. V § 40 odst. 8 se slovo „poplatník“ nahrazuje slovy „daňový subjekt“.

1. V § 40 odst. 9 se slovo „poplatník“ nahrazuje slovy „daňový subjekt“.

1. V § 40 odst. 11 se odkaz označený jako č. 6a) označuje jako č. 23), slovo „poplatník“ se nahrazuje slovy „daňový subjekt“" a na konci odstavce se připojuje tato věta, která včetně poznámky č. 25) zní: "Prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje.^25)

^25) § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb.“.

1. V § 40 odst. 12 se slovo „poplatník“ nahrazuje slovy „daňový subjekt“.

1. § 40 odst. 14 zní:

„(14) V průběhu konkurzu až do jeho skončení je plátce daně z přidané hodnoty a spotřebních daní povinen podávat daňová přiznání nebo hlášení vždy měsíčně ve lhůtě stanovené v odstavci 4 i v případech, kdy je dosud podával za delší než měsíční zdaňovací období.“.

1. V § 40 se za odstavec 14 vkládá nový odstavec 15, který zní:

„(15) Daňovým subjektům jsou zachována práva a povinnosti ohledně daňové povinnosti po dobu stanovenou v § 47 pro vyměření daně a ohledně placení daně po dobu stanovenou v § 70 pro vymáhání daňových nedoplatků i v případech, že mezitím již přestaly být daňovými subjekty.“.

Dosavadní odstavce 15 a 16 se označují jako odstavce 16 a 17.

1. V § 41 odst. 1 se slova „,než jak jím byla přiznána nebo správcem daně vyměřena,“ nahrazují slovy "nebo daňová ztráta nižší, než jeho poslední známá daňová povinnost,", za první větu se vkládá tato věta: „V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání.“ a na konci odstavce se připojují tyto věty: „Nestanoví-li tento nebo jiný daňový zákon jinak, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší lze podat za podmínek stanovených v odstavci 4, a to ve stejné lhůtě, která je stanovena pro dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo daňovou ztrátu nižší; účinky nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho podání. Pokud daňový subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání ještě před stanovením daně nebo daňové ztráty, budou údaje v něm uvedené využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností je částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle § 46 odst. 5, platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku.“.

1. V § 41 odst. 2 se za první větu vkládají tyto věty: „Je-li na základě úkonu správce daně vydáno rozhodnutí o daňovém základu či dani, za dobu ukončení úkonu se považuje den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení podle odstavce 1 se do doby ukončení úkonu správce daně přerušuje a nová lhůta počne běžet od ukončení tohoto úkonu. Tato nová lhůta se uplatní i v případě, že v době trvání úkonu správce daně marně uplynula lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení zvláštním daňovým zákonem.“.

1. V § 41 odst. 4 se slova „než jak byla daňovým subjektem přiznána nebo správcem daně vyměřena,“ nahrazují slovy „proti poslední známé daňové povinnosti,“.

1. V § 41 odst. 4 písm. b) se za slovo „(příjmů)“ vkládají slova „či uskutečněných zdanitelných plnění“ a za slovo „(výdajů)“ slova „či přijatých zdanitelných plnění“.

1. V § 41 odst. 4 písm. c) se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) by jím měla být dotčena daňová povinnost stanovená správcem daně na podkladě dodatečného daňového přiznání nebo hlášení podaného podle odstavce 1.“.

1. V § 41 odst. 5 se za slovo „pokut“ vkládají slova „a zvýšení daně“.

1. V § 41 odst. 6 se ve druhé větě slova „daňovému přiznání nebo hlášení původně podanému“ nahrazují slovy „poslední známé daňové povinnosti“.

1. § 42 se vypouští.

1. V § 43 odst. 1 se za slovo „podaného“ vkládá slovo „daňového“, za slovo „hlášení“ se vkládají slova „,nebo dodatečného daňového přiznání nebo hlášení“ a dále se slovo „poplatníkem“ nahrazuje slovy „daňovým subjektem“ a slovo „poplatníkovi“ se nahrazuje slovy „daňovému subjektu“.

1. V § 43 odst. 2 se slovo „poplatníkovi“ nahrazuje slovy „daňovému subjektu“.

1. § 43 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

„(3) Pokud je den podání daňového přiznání nebo hlášení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle předchozích odstavců přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy jsou odstraněny pochybnosti vytýkané správcem daně ve výzvě.“.

1. V § 44 odst. 1 se za slovo „hlášení“ vkládají slova ", dodatečné daňové přiznání nebo hlášení" a na konci se připojuje tato věta: „Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo hlášení ani na výzvu správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový subjekt vykázal v daňovém přiznání nebo hlášení daň ve výši nula.“.

1. V § 44 odst. 2 se slovo „poplatník“ nahrazuje slovy „daňový subjekt“ a za slovo „hlášení“ se vkládají slova „nebo dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení“.

1. V § 46 odst. 4 se na konci připojuje tato věta: „Je-li takto vyměřená daň vyšší než daň vypočtená daňovým subjektem v daňovém přiznání či hlášení, je rozdíl splatný do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření daně.“.

1. V § 46 odst. 5 ve druhé větě se za slova „za den doručení“ vkládají slova „tohoto rozhodnutí“ a vypouštějí se slova „nebo jde-li o dodatečné přiznání nebo hlášení“. Na konci odstavce se připojuje tato věta: „Stejně se při počítání lhůt postupuje i u dodatečného daňového přiznání nebo hlášení.“.

1. V § 46 odst. 7 v poslední větě se nahrazuje slovo „patnácti“ slovem „třiceti“ a na konci se připojují tyto věty: „Tato náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle odstavce 4, nemá vliv na uplatnění penále podle § 63. Tento postup se uplatní přiměřeně i při vyměření daně nižší, než byla poslední známá daňová povinnost.“.

1. V § 46a odst. 3 se slova „koeficientů a ukazatelů“ nahrazují slovy „koeficientů, ukazatelů a výsledek přepočtu měny“.

1. V § 48 odst. 2 v první větě se za slovo „předcházejí“ vkládá slovo „pravomocnému“.

1. V § 48 odst. 4 písm. c) se za slovo „výměru“ vkládají slova „nebo jiná jednoznačná identifikace rozhodnutí,“.

1. V § 48 odst. 5 ve druhé větě se slova „vrátí je správce daně odvolateli“ nahrazují slovy „vyzve správce daně odvolatele“ a za druhou větu se vkládá tato věta: „V případech, že odvolání lze zamítnout podle odle § 49 odst. 2, výzva se omezí jen na doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí, případně se od výzvy upustí.“.

1. V § 48 odst. 8 se na konci připojuje tato věta: „Dnem zpětvzetí odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.“.

1. V § 48 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní:

„(9) Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání po celou dobu běhu odvolací lhůty; dnem vzdání se odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.“.

Dosavadní odstavce 9 až 11 se označují jako odstavce 10 až 12.

1. § 49 odst. 2 písm. a) zní:

„a) je nepřípustné,“.

1. § 49 odst. 3 zní:

„(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 1 se musí správce daně vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými. V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 2 uvede správce daně jen důvody, pro které bylo odvolání zamítnuto, a ostatními důvody ve věci samé se nezabývá.“.

1. V § 50 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán.“.

1. V § 50 odst. 5 se na konci připojují tyto věty: „V opačném případě rozhodnutí změní nebo zruší. Zjistí-li, že jsou u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně.“.

1. V § 55a odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení.“.

1. § 55a se doplňuje odstavcem 5, který zní:

„(5) Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně nebo jejího příslušenství vedená správci daně na základě obdobného zmocnění stanoveného zvláštním předpisem.“.

1. V § 55b odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.“.

1. § 56a se doplňuje odstavci 4 a 5, které znějí:

„(4) Rozhodl-li v řízení o řádných nebo mimořádných opravných prostředcích ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy, nelze toto rozhodnutí již dále přezkoumávat opravnými prostředky podle tohoto zákona.

(5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 se nepoužijí při uplatnění § 55a.“.

1. V § 58 se vypouští slovo „exekuční“ a za slovo „náklady“ se vkládají slova „daňového řízení“. Na konci se připojuje tato věta: „Zvláštní zákon může stanovit u příslušenství daně jeho rozpočtové určení odchylně od rozpočtového určení daně, k němuž bylo vyměřeno.“.

1. V § 59 odst. 1 se slovo „československé“ nahrazuje slovem „české“.

1. § 59 odst. 6 zní:

„(6) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

a) náklady řízení,

b) pokuty,

c) zvýšení daně,

d) nejstarší nedoplatky na dani,

e) běžné platby daní,

f) úrok,

g) penále.“.

1. V § 60 odst. 4 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „uplatňovat současně penále podle § 63 a úrok podle odstavce 6 však není přípustné. Při posečkání nebo povolení splátek u daňového penále a zvýšení daně může správce daně od úročení upustit.“.

1. V § 60 odst. 6 se na konci připojuje tato věta: „Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 50 Kč.“.

1. § 62 se doplňuje odstavcem 11, který zní:

„(11) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 71 a částky vymožené podle § 73 odst. 6 písm. c) a d) se přijímají a evidují na zvláštním bezúročném depozitním účtu u správce daně.“.

1. § 63 včetně nadpisu zní:

„§ 63

Daňové nedoplatky a penále

(1) Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

(2) Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně. Nedoplatky na poplatcích a příslušenství daně se nepenalizují.

(3) Z daně, doměřené podle dodatečného daňového přiznání nebo hlášení daňového dlužníka, se vypočte penále podle odstavce 2 poloviční sazbou. Tato sazba 0,05 % penále z rozdílu mezi daní dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím řízení proti tomuto vyměření se uplatní také v případech, kdy k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daňového subjektu v odvolacím řízení. Poloviční sazba penále se uplatní také v případech, kdy plátce daně vybírané srážkou nesprávně sraženou a odvedenou daň nebo zálohu na ni srazí a odvede podle vlastního zjištění dodatečně ve správné výši a o této skutečnosti vyrozumí současně správce daně. Bylo-li zkrácení daně zjištěno správcem daně, penále se vypočte podle odstavce 2 dvojnásobnou sazbou, tj. ve výši 0,2 %. Penalizace záloh končí dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení vztahujícího se ke zdaňovacímu období, které bylo zálohováno.

(4) Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti také penále, které z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není stanoveno jinak.

(6) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné daně částku 100 Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období.

(7) Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 50 Kč, nelze vymáhat; dojde-li v důsledku toho k promlčení, nedoplatek se odepíše podle druhu daně, kde byl evidován, a to k tíži příjemce těchto prostředků.“.

1. V § 64 odst. 1 se vypouštějí slova „a záloh na daň“.

1. V § 64 odst. 2 se za první větu vkládají tyto věty: „Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to tento správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud bude požadavek uplatněn prostřednictvím propojených automatizovaných daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz nedoplatků dodatečně do deseti dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době jeho uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován i daňový přeplatek, má přednost.“.

1. V § 64 odst. 3 se slova „,kdy tato žádost došla správci daně“ nahrazují slovy „vzniku přeplatku“.

1. § 64 odst. 4 zní:

„(4) Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí, činí-li více než 50 Kč a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně, nebo neuplatnil-li podle odstavce 2 požadavek na úhradu nedoplatku jiný správce daně, a to do třiceti dnů od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane nejdéle do šedesáti dnů ode dne podání žádosti. Nevznikne-li do této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne. Za den vrácení přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně. Žádost o vrácení přeplatku nebo jeho přeúčtování je od správních poplatků osvobozena. Vyhoví-li správce daně plně žádosti podle tohoto nebo předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není v žádosti výslovně požádáno. Za den rozhodnutí o žádosti a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.“.

1. V § 64 odst. 5 se slova „do tří let“ nahrazují slovy „do šesti let“.

1. V § 64 odst. 6 se na konci připojují tyto věty, které včetně poznámky č. 26) znějí: „Je-li vracen přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 4 nebo nebyla-li dodržena zákonná lhůta pro vrácení u vratitelného přeplatku, který se podle daňového zákona vrací bez žádosti, aniž by zde při vzniku přeplatku bylo zavinění správce daně, náleží daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Úrok náleží v těchto případech ode dne následujícího po dni uplynutí zákonné lhůty pro jeho vrácení. Vznikl-li přeplatek zaviněním správce daně, běh zákonné lhůty počne dnem následujícím po původní lhůtě splatnosti daně a s účinností od počátku běhu této lhůty se tento přeplatek použije podle odstavců 2 a 3; pokud došlo ke vzniku přeplatku až po dni původní splatnosti daně, běh zákonné lhůty počne dnem následujícím po dni úhrady daně, v jejímž důsledku došlo ke vzniku přeplatku. Pokud by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,^26) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50 Kč.

^26) Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.“.

1. V § 64 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:

„(7) U lhůt stanovených pro vrácení přeplatku se postupuje též podle § 21 odst. 7 a § 43 odst. 3.“.

Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 8.

1. § 67 se doplňuje odstavci 4 a 5, které znějí:

„(4) Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední známé daňové povinnosti, účinnost změny poslední známé daňové povinnosti nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí o stanovení daně.

(5) V odůvodněných případech může správce daně stanovit zálohy jinak, popřípadě zrušit povinnost daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Novým daňovým subjektům může správce daně na základě jejich žádosti nebo z moci úřední stanovit zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti. Proti těmto rozhodnutím lze podat odvolání.“.

1. V § 68 se za slovo „hlášení“ vkládají slova „,nebo dodatečné daňové přiznání nebo hlášení“.

1. V § 69 odst. 1 v první větě se slova „zálohu na daň“ nahrazují slovy „úhradu na zajištění daně“. Za druhou větu se vkládá tato věta: „Správce daně může v odůvodněných případech stanovit plátci daně lhůtu pro odvod sražené daně jinak; proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.“. V poslední větě se vypouštějí slova „(zálohy na daň)“ a „(zálohu na daň)“.

1. § 70 se doplňuje odstavcem 6, který zní:

„(6) Při úspěšném uplatnění námitky promlčení u nedoplatků zajištěných zástavním právem na nemovitostech postupuje správce daně podle § 72 odst. 5.“.

1. V § 71 odst. 1 se vypouštějí slova „za běžný kalendářní rok nebo léta minulá“.

1. V § 71 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Pro zajištění úhrady lze užít i přeplatku na jiné dani podle § 64 odst. 2.“.

1. V § 71 se odstavce 5, 6 a 7 vypouštějí.

1. V § 72 odst. 1 v první větě se za slova „popřípadě pohledávkám“ vkládají slova „nebo majetkovým právům (např. zaknihované cenné papíry)“ a ve druhé větě se slovo „vztahuje“ nahrazuje slovem „uplatňuje“.

1. V § 72 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Současně se v rozhodnutí uvede den vzniku zákonného zástavního práva, jímž je

a) den doručení zajišťovacího příkazu nebo

b) den doručení rozhodnutí o vyměření daně nebo

c) den splatnosti zálohy na daň.“.

1. § 72 odst. 3 včetně poznámky č. 27) zní:

„(3) Rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zašle správce daně současně podle povahy věci buď katastrálnímu úřadu,^27) v obvodu jehož územní působnosti se zastavená nemovitost nachází, nebo jinému příslušnému subjektu, popřípadě držiteli zástavy nebo poddlužníkovi. Den vzniku zákonného zástavního práva je dnem rozhodným pro stanovení pořadí záznamu.

^27) § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.“.

1. § 72 se doplňuje odstavci 4 až 9, které znějí:

„(4) Katastrální úřad vyznačí nejpozději následující pracovní den po doručení tohoto rozhodnutí na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. Od tohoto vyznačení nelze u předmětné nemovitosti platně provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích. Správce daně vyrozumí subjekty uvedené v předchozím odstavci o výsledku řízení a právní moci rozhodnutí. Katastrální úřad podle výsledku řízení provede záznam o zákonném zástavním právu. Při stanovení pořadí záznamu zákonného zástavního práva je závazný den uvedený v rozhodnutí podle odstavců 2 a 3.

(5) Pominou-li důvody pro zajištění daňové pohledávky včetně příslušenství, pro kterou bylo uplatněno, správce daně rozhodnutím tuto skutečnost osvědčí. V případě, že rozhodnutím správce daně je původní rozsah zástavního práva změněn nebo pokud je rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zrušeno, postupuje se přiměřeně podle předchozích odstavců.

(6) Poddlužníkovi je ode dne doručení rozhodnutí o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva zakázáno pohledávku či jiné majetkové právo, vůči kterému byla zástava uplatněna, zcizit nebo zatížit. Držiteli zástavy je stejně tak zakázáno zástavu vydat daňovému dlužníkovi nebo jiné osobě bez souhlasu správce daně. Poruší-li poddlužník nebo držitel tyto zákazy, ručí správci daně za úhradu daňové pohledávky až do výše hodnoty zástavy.

(7) Držitel zástavy je povinen strpět sepsání věcí, které mají být předmětem zástavního práva, případně jejich zabezpečení.

(8) Pomine-li u držitele zástavy právní důvod držby zástavy, je tuto skutečnost povinen oznámit správci daně s uvedením místa a doby, kdy lze zástavu převzít, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Nepřevezme-li správce daně bez zavinění držitele zástavy od něho zástavu do třiceti dnů ode dne podání oznámení, má se za to, že zákaz podle odstavce 6 druhé věty marným uplynutím lhůty pominul.

(9) Při zabezpečení předmětu zástavního práva se použije přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků.“.

1. V § 73 odst. 10 v první větě se slovo „náhrada“ nahrazuje slovem „úrok“ a poslední věta se nahrazuje těmito větami: „V případě, že by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,^26) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50 Kč.“.

1. V § 73a odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Hotové výdaje exekučních nákladů zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady daňovým dlužníkem se převede do rozpočtu správce daně.“.

1. V § 73a odst. 9 se na konci připojuje tato věta: „Správce daně, kterému svědčí náhrada hotových výdajů, je oprávněn zadržet si z výtěžku exekuce částku v jejich očekávané výši, kterou zúčtuje při rozhodnutí o jejich skutečné výši.“.

1. § 73a se doplňuje odstavcem 12, který zní:

„(12) Náhrada nákladů řízení se předepisuje na osobní účet daňového subjektu. Pokud správce daně zálohoval exekuční náklady ze svých rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční náklady uspokojit přímo z osobního účtu daňového subjektu.“.

1. § 74 až 75a se zrušují.

1. § 77 až 88 se zrušují.

1. V § 96a odst. 1 se odkaz a poznámka označená jako č. 15) označuje jako č. 28).

1. V § 96a odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Má-li příjemce těchto prostředků u správce daně dostatek dosud nepřevedených vlastních prostředků na kterémkoliv svém běžném daňovém příjmu, vrátí nebo převede správce daně přeplatek přímo z těchto prostředků a rozhodnutí k provedení úhrady příjemci nedoručuje.“.

1. § 102 odst. 4 zní:

„(4) Ustanovením § 63 odst. 2 není dotčen dosavadní postup podle § 26 odst. 2 zákona České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích.“.

Čl. II

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených pozdějšími předpisy.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.