Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se stanoví podmínky pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby v zařízeních sociální péče

§ 1

Rozsah platnosti

Tato vyhláška se vztahuje na zařízení sociální péče spravovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí.

§ 2

Podmínky pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby

Vedoucí zařízení sociální péče může rozvrhnout pracovní dobu pro jednotlivá pracoviště na jednotlivé týdny nerovnoměrně, jen je-li to odůvodněno:

• a) povahou práce nebo podmínkami provozu na pracovišti, na němž výkon práce probíhá plných 24 hodin po sedm dnů v týdnu a je zajišťován směnami (nepřetržitý pracovní režim),

• b) zvláštními podmínkami provozu v jednosměnných a vícesměnných pracovních režimech, ve kterých je třeba konat práci nejméně šest dnů v týdnu (jsou to zejména práce ve stravovacích a ubytovacích provozech, práce vychovatelů, střežení objektů apod.),

• c) jinými závažnými provozními důvody, zejména na odloučených pracovištích, která jsou těžko dostupná veřejnými dopravními prostředky.

§ 3

Stanovení nejvýše přípustné délky směn

(1) Pro stanovení nejvýše přístupné délky směn v jednotlivých pracovních dnech včetně zákonných přestávek na jídlo a oddech (§ 89 zákoníku práce) je rozhodující míra pracovního zatížení v průběhu pracovní směny:

• a) na pracovištích, kde v průběhu směny dochází k plnému fyzickému nebo psychickému zatížení (např. práce zdravotnických zaměstnanců v ranních směnách, ruční manipulace s břemeny apod.), může být stanovena nejvýše devítihodinová pracovní doba; jen ve zcela výjimečných případech, kdyby došlo k ohrožení provozu zařízení sociální péče, může vedoucí zařízení sociální péče na nezbytnou časově omezenou dobu povolit nejvýše desetihodinovou pracovní dobu,

• b) na jiných pracovištích může být stanovena nejvýše desetihodinová pracovní doba,

• c) výjimečně lze stanovit nejvýše dvanáctihodinovou pracovní dobu na takových pracovištích, kde povaha pracovní činnosti v průběhu pracovní směny umožňuje přiměřený oddech (např. při směnách ve dnech pracovního klidu, při práci zdravotnických zaměstnanců v noci a zaměstnanců ve stravovacích a ubytovacích provozech a střežení objektu),

• d) pracovní režimy s delší než dvanáctihodinovou pracovní dobou se nepřipouštějí.

(2) Při rozvržení pracovní doby nesmí pracovní doba v jednotlivém týdnu přesáhnout 60 hodin, přičemž průměrná týdenní pracovní doba nesmí ve čtyřtýdenním období přesahovat hranici stanovenou pro týdenní pracovní dobu.

§ 4

Zrušují se směrnice ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky ze dne 15. července 1977 č.j. 242-1422-21. 6. 1977, kterými se stanoví podmínky pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby v organizacích odvětví sociálního zabezpečení.

§ 5

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Ing. Vodička v. r.