Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

ČÁST PRVNÍ

Silniční vozidla a jiná než silniční vozidla

§ 1

Podmínky, které musí silniční vozidlo (dále jen „vozidlo“) nebo jiné než silniční vozidlo (dále jen „jiné vozidlo“) splňovat z hlediska konstrukce, provedení a výbavy, jsou uvedeny v částích III. až VIII. této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda je vozidlo zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

§ 2

Kategorie vozidel

Vozidla se dělí pro účely stanovení technických podmínek do těchto kategorií^1)

• a) kategorie L - motorová vozidla, která mají dvě nebo tři kola,

• b) kategorie M - motorová vozidla určená pro přepravu osob, která mají nejméně čtyři kola,

• c) kategorie N - motorová vozidla určená pro přepravu věcí, která mají nejméně čtyři kola,

• d) kategorie T - traktory,

• e) kategorie O - přípojná vozidla,

• f) kategorie R - ostatní vozidla.

§ 3

Vozidla kategorie L

(1) Do kategorie L patří motorová vozidla

• a) kategorie L1 se dvěma koly (dále jen „dvoukolová“) a s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• b) kategorie L2 se třemi koly s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• c) kategorie L3 se dvěma koly (dále jen „dvoukolová“) s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• d) kategorie L4 se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu (motocykl s postranním vozíkem),

• e) kategorie L5 se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu.

(2) Do kategorie L se zahrnuje též jízdní kolo s trvale zabudovaným hnacím motorem (motokolo) s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 20 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu a patřící do kategorie LM.

§ 4

Vozidla kategorie M

(1) Do kategorie M patří motorová vozidla

• a) kategorie M1 - jsou určena pro přepravu jen sedících osob a jejich zavazadel a která mají nejvýše devět míst k sezení včetně místa řidiče; celková hmotnost nesmí převýšit 3,5 t a prostor pro zavazadla nesmí být větší než prostor pro přepravu osob; do tohoto prostoru se nezapočítává prostor získaný sklopením nebo přechodnou demontáží sedadel,

• b) kategorie M2 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5 t,

• c) kategorie M3 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž celková hmotnost převyšuje 5 t.

(2) Vozidla kategorií M2 a M3 se dále dělí do následujících tříd

• a) třída I - městský autobus se sedadly a místy pro stojící cestující,

• b) třída II - meziměstský autobus se sedadly a místy pro stojící cestující jen v uličce,

• c) třída III - dálkový autobus pouze se sedadly pro cestující (není zařízen pro přepravu stojících cestujících).

§ 5

Vozidla kategorie N

(1) Do kategorie N patří motorová vozidla

• a) kategorie N1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t,

• b) kategorie N2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 12 t,

• c) kategorie N3- jejichž celková hmotnost převyšuje 12 t.

(2) Do této kategorie se zahrnují též

• a) speciální automobily určené pro vykonávání určitých prací,

• b) tahače určené k tažení návěsů nebo přívěsů.

(3) U tahače určeného ke spojení s návěsem (tahače návěsu), se za hmotnost uvažovanou pro klasifikaci vozidla považuje hmotnost tahače v pohotovostním stavu, zvětšená o hmotnost odpovídající maximálnímu statickému svislému zatížení, kterým působí návěs na tahač a tam, kde to přichází v úvahu, zvětšená dále o maximální hmotnost vlastního nákladu tahače.

§ 6

Vozidla kategorie T

Do kategorie T patří traktor s koly nebo pásy, nejméně se dvěma nápravami, jehož funkce je dána tažnou silou, konstrukčně určené pro tažení, tlačení, nesení nebo pohon určitých nářadí, strojů nebo přípojných vozidel určených pro užívání v zemědělském, lesním nebo jiném hospodářství; může být proveden pro přepravu nákladu a doprovodné obsluhy.

§ 7

Vozidla kategorie O

(1) Přípojné vozidlo je vozidlo používané pro přepravu věcí, případně osob, nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací nápravy. Je určeno k tažení motorovým vozidlem nebo tahačem, případně traktorem.

(2) Do kategorie O patří přípojná vozidla

• a) kategorie O1- s jednou nápravou, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 0,75 t,

• b) kategorie O2- jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t, pokud nepatří do kategorie O1,

• c) kategorie O3- jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 10 t,

• d) kategorie O4- jejichž celková hmotnost převyšuje 10 t.

(3) Návěs je tažené vozidlo, jehož náprava nebo nápravy jsou umístěny za těžištěm vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu) a které je vybaveno spojovacím zařízením, umožňujícím přenášet vodorovné a svislé síly na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav může být poháněna tažným vozidlem. Pro klasifikaci návěsů pro zařazení do příslušné kategorie je určující součet jeho povoleného zatížení náprav.

(4) Přívěs je tažené vozidlo nejméně s jednou nápravou, vybavené spojovacím zařízením, které se může pohybovat svisle (vzhledem k přívěsu) a řídí směr přední nápravy nebo náprav a nepůsobí významným zatížením na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav může být poháněna tažným vozidlem.

(5) Přívěs s centrální nápravou je tažené vozidlo vybavené tažným zařízením, které se nemůže pohybovat svisle vzhledem k přívěsu a mající nápravu nebo nápravy umístěny v blízkosti těžiště vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu) tak, aby na tažné vozidlo působilo jen malé statické svislé zatížení (buď nepřevyšující 10 % zatížení odpovídajícího celkové hmotnosti přívěsu, nebo zatížení maximálně 10 kN, a to podle toho, která hodnota je menší).

(6) Přípojná vozidla traktorů se dělí do těchto kategorií:

• a) kategorie OT1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t,

• b) kategorie OT2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 1,5 t, avšak nepřevyšuje 3,5 t,

• c) kategorie OT3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 6,0 t,

• d) kategorie OT4 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6,0 t.

§ 8

Vozidla kategorie R

Do kategorie R patří ostatní vozidla, která nelze zařadit do kategorií L, M, N, T a O.

§ 9

Terénní vozidlo

(1) Terénní vozidlo je motorové vozidlo patřící do vozidel kategorie M nebo N se zvýšenou průjezdností, splňující další technické podmínky podle § 80.

(2) Vozidla podle odstavce 1 se označují doplňkovým písmenem G (např. M3G, N3G).

§ 10

Druhy vozidel

(1) Vozidla se podle druhů dělí na

• a) motocykly,

• b) tříkolky a čtyřkolky,

• c) osobní automobily,

• d) autobusy,

• e) nákladní automobily,

• f) speciální automobily,

• g) tahače,

• h) přípojná vozidla,

• i) traktory,

• j) ostatní vozidla.

(2) Motocykl je motorové vozidlo kategorie L1, L3 nebo L4 používané obvykle pro přepravu osob (dále jen „dvoukolové vozidlo“).

(3) Tříkolka je motorové vozidlo kategorie L2 nebo L5 používané pro přepravu osob nebo věcí.

(4) Čtyřkolka je motorové vozidlo se čtyřmi koly mající charakter konstrukce motocyklu a následujících parametrů a které je pro účely této vyhlášky zařazeno do kategorie L

• a) lehká čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu (pohotovostní hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,35 t (u elektrických vozidel se nezapočítává hmotnost akumulátorů), její nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 50 km.h^-1 a zdvihový objem motoru nepřevyšuje 50 cm^3 v případě spalovacího motoru (u jiných druhů motoru nepřevyšuje maximální čistý výkon 4 kW); tato vozidla se pokládají za vozidla kategorie L2,

• b) čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu (pohotovostní hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,4 t nebo 0,55 t u vozidel určených k přepravě zboží (u elektrických vozidel se nezapočítává hmotnost akumulátorů) a maximální čistý výkon motoru nepřevyšuje 15 kW; tato vozidla se pokládají za vozidla kategorie L5.

(5) Osobní automobil je motorové vozidlo kategorie M1.

(6) Autobus je motorové vozidlo kategorie M2 nebo M3; může být jednopodlažní nebo dvoupodlažní, a to i v kloubovém provedení a konstrukčně a svým vybavením určen pro některý druh přepravy cestujících (např. městskou, meziměstskou, dálkovou).

(7) Nákladní automobil je motorové vozidlo kategorie N.

(8) Speciální automobil je motorové vozidlo kategorie N určené pro vykonávání určitých prací; není určeno pro přepravní činnost.

(9) Tahač je motorové vozidlo kategorie N určené k tažení návěsu nebo přívěsu.

(10) Traktor je motorové vozidlo kategorie T.

(11) Přípojné vozidlo je vozidlo kategorie O.

(12) Ostatní vozidlo je vozidlo kategorie R a zahrnuje zejména jízdní kolo, potahové vozidlo, jednonápravový traktor s přívěsem, vozík pro invalidy motorový, pokud nepatří do jiných vozidel (§ 11 odst. 6) apod.

(13) Bližší popis a dělení kategorií a druhů vozidel a používání zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky.

§ 11

Druhy jiných vozidel

(1) Jiná vozidla se podle druhů dělí na

• a) pracovní stroje (kategorie S),

• b) vozidla uvedená v odstavci 6 tohoto paragrafu,

• c) vojenská vozidla.

Jiným vozidlem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku automobilu, traktoru nebo přívěsu a návěsu.

(2) Pracovní stroj samojízdný je jiné vozidlo s vlastním zdrojem pohonu připuštěné k provozu na pozemních komunikacích a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní činnost. Zařazuje se do kategorie SS.

(3) Pracovní stroj přípojný je jiné vozidlo bez vlastního zdroje pohonu, připojované k motorovému vozidlu přizpůsobenému pro jeho připojení a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní činnost. Zařazuje se do kategorie SP.

(4) Pracovní stroj nesený je závěsné pracovní zařízení bez vlastního zdroje pohonu, které v přepravní poloze není v přímém styku s pozemní komunikací. Zařazuje se do kategorie SN.

(5) Pracovní stroje přípojné pro zemědělskou činnost se dělí do těchto kategorií

• a) kategorie SP1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3 t,

• b) kategorie SP2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3 t, avšak nepřevyšuje 6 t,

• c) kategorie SP3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6 t.

(6) Mezi jiná vozidla dále patří

• a) nemotorové vozidlo nebo nemotorový pracovní stroj, tažené nebo tlačené pěšky jdoucí osobou,

• b) vozík pro invalidy s ručním nebo elektrickým pohonem, pokud jeho šířka nebo délka nepřesahují 1 m nebo jeho konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1 nebo jeho celková hmotnost nepřevyšuje 0,45 t.

(7) Vojenské vozidlo je jiné vozidlo určené pro plnění bojových úkolů Armády České republiky, jehož technická způsobilost se schvaluje podle zvláštního předpisu.^2)

(8) Bližší popis a dělení kategorií a druhů jiných vozidel a používání zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky.

ČÁST DRUHÁ

Schvalování technické způsobilosti

§ 12

Schvalování technické způsobilosti typu vozidla

(1) Typem vozidla se rozumí vozidla shodného provedení, vyrobená týmž výrobcem, která jsou výrobcem oficiálně shodně označena (výrobní značkou, výrobcem, typem, kódem vozidla VIN, obchodním označením apod.). Typovému schválení podléhají vozidla, jejichž celkový počet určený pro obchodní účely (pro cizí potřebu) v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců činí šest a více kusů; výroba nebo dovoz takových vozidel se považuje za hromadnou výrobu (dále jen „výroba“).

(2) Schválení technické způsobilosti typu vozidla provede Ministerstvo dopravy (dále jen „ministerstvo“) podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorků vozidel a příslušné technické dokumentace a žádosti výrobce nebo zahraničním výrobcem pověřeného zástupce se sídlem v České republice (dále jen „výrobce“).

(3) Výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti hromadně vyráběného vozidla obsahující základní údaje o výrobci a o vozidle přikládá dále, pokud není pro jednotlivé kategorie vozidel uvedených v části I. stanoveno jinak

• a) celkový technický popis vozidla s podklady pro zpracování základního technického popisu schvalovaného typu vozidla,

• b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů vozidla, údaje o pohotovostní a celkové hmotnosti a jejich rozdělení na jednotlivé nápravy,

• c) situační výkres vnějšího osvětlení a světelné signalizace,

• d) výkres s uvedením specifikace výhledu řidiče,

• e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie, schéma zavěšení kol,

• f) schéma brzdových zařízení s popisem činnosti,

• g) základní schéma elektrické instalace,

• h) specifikaci použitelných pneumatik a ráfků (rozměry, huštění, nosnosti, rychlostní kategorie apod.),

• i) seznam výbavy vozidla s uvedením její hmotnosti,

• j) návod k obsluze a údržbě v českém jazyce, popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem,

• k) protokoly o kontrole vozidla pro schválení technické způsobilosti,

• l) homologační protokoly (homologační osvědčení a technický protokol) emisí škodlivin, hluku, odrušení, brzd, vnějšího osvětlení a světelné signalizace, pokud jsou pro příslušnou kategorii vozidel předepsány, a seznam dalších předepsaných homologačních protokolů; v dalším řízení může ministerstvo v odůvodněných případech prominout předložení některého homologačního protokolu a jako rovnocenný doklad uznat technický protokol o zkoušce podle příslušného předpisu EHK s prohlášením o shodě výroby,

• m) zvláštní technické údaje, pokud jsou jím stanoveny, s upozorněními pro případnou potřebu stanic technické kontroly a stanic měření emisí,

• n) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje technické podmínky stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá z některých ustanovení výjimku, pak její specifikaci se zdůvodněním.

Ministerstvo může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánů hygienické služby, protipožární ochrany, bezpečnosti práce, v případě dovozu vozidla doklad výrobce o shodnosti se schváleným typem vozidla (osvědčení shody) vydaný ve státě výroby daného typu vozidla apod., uložit provedení provozních zkoušek typu vozidla, popřípadě dalších zkoušek vozidla a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.

(4) Před zahájením výroby prototypové, nulté nebo zahajovací série vozidel výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti typu těchto sérií vozidla přikládá

• a) základní informace o způsobu výroby vozidel této série, rozsahu a doby její výroby a další potřebné informace po vzájemné dohodě,

• b) technické podklady podle odstavce 3 tohoto paragrafu s výjimkou údajů, které vyplývají nebo jsou podmíněny výsledky dlouhodobých zkoušek a definitivním výrobním provedením hromadné výroby.

Schválení technické způsobilosti typu takového vozidla se uděluje nejvýše na dobu 12 kalendářních měsíců po sobě následujících.

(5) Při schvalování se ověřuje shodnost vozidla s předloženou dokumentací.

(6) Výrobce je povinen na požádání poskytnout ministerstvu na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo již byl schválen, k ověření technicko provozních parametrů, a to včetně soupravy dílů nutných k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během provozních zkoušek.

§ 13

(1) Technická způsobilost typu vozidla k provozu na pozemních komunikacích bude schválena za předpokladu

• a) splnění technických podmínek stanovených v částích III. až VIII. této vyhlášky,

• b) splnění podmínek stanovených pro tyto účely mezinárodními předpisy o homologaci,^3)

• c) splnění podmínek, jejichž plnění pro určité druhy přepravy vyžaduje zvláštní předpis, např. Dohoda o přepravě nebezpečných věcí (ADR); nové typy vozidel kategorie N a O musí při schvalování technické způsobilosti splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^3a) a musí být podle něho homologovány,

• d) kladného výsledku zkoušek typu vozidla u právnické osoby pověřené ministerstvem k provádění homologačních a schvalovacích zkoušek vozidel (dále jen „pověřená zkušebna“) nebo u výrobce za účasti schvalujícího orgánu; není-li stanoven způsob a rozsah těchto zkoušek mezinárodními předpisy o homologaci, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek a postupů schválených ministerstvem,

• e) zajištění servisu a náhradních dílů na území České republiky po celou dobu výroby a dovozu a dále nejméně po dobu pěti let po ukončení výroby nebo dovozu.

(2) Pro hromadnou výrobu vozidla, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví ministerstvo osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla, jehož přílohou je základní technický popis schváleného typu vozidla s omezenou platností. Výrobce (držitel osvědčení) je povinen vystavit pro vozidla, která budou evidována a opatřena státní poznávací značkou, technický průkaz vozidla nebo pro vozidla, která nebudou evidována a opatřena státní poznávací značkou, technické osvědčení. Tyto doklady vyplní výrobce podle základního technického popisu. Podrobnosti jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 této vyhlášky.

(3) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby ministerstvu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech žádosti o schválení typu vozidla nebo údajů v základním technickém popisu schváleného typu vozidla. V případě dovozu je výrobce povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených vozidel, které se svým provedením liší od vozidel již schválených jako typ.