Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška upravuje:

• a) pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody,

• b) pravidla pro rozdělení nákladů, které se rozúčtovávají na objekty a mezi konečné spotřebitele (dále jen „spotřebitel“), za teplo k vytápění a jinému využití a dodávku teplé užitkové vody.

§ 2

Pravidla pro vytápění

(1) Otopné období, není-li mezi odběratelem a dodavatelem dohodnuto jinak, začíná 1. září a končí 31. května následujícího roku.

(2) Dodávka tepla se zahájí v otopném období, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu v příslušné lokalitě poklesne pod + 13 °C ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat zvýšení této teploty nad + 13 °C pro následující den.

(3) Průměrnou denní teplotou venkovního vzduchu je čtvrtina součtu venkovních teplot měřených ve stínu s vyloučením vlivu sálání okolních stěn v 7.00, 14.00 a ve 21.00 hod., přičemž teplota měřená ve 21.00 hod. se počítá dvakrát.

(4) Vytápění se omezí nebo přeruší v otopném období, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu vystoupí nad + 13 °C ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat pokles této teploty pro následující den.

(5) V průběhu otopného období byty v době od 6.00 do 22.00 hod., nebytové a společné prostory podle potřeby jsou vytápěny tak, aby byla zabezpečena vnitřní teplota stanovená projektem, která pro obytné místnosti je 20 °C. Od 22.00 hod. do 6.00 hod. se vytápění omezí nebo krátkodobě přeruší do té míry, aby byly dodrženy požadavky na tepelnou stabilitu místnosti.

(6) Pro účely této vyhlášky je požadavek odstavce 5 splněn, jestliže v místnosti s otopným tělesem teplota vzduchu naměřená teploměrem uprostřed půdorysu ve výši 1 m nad nášlapnou vrstvou podlahy, bez vlivu oslunění, je proti číselné hodnotě teploty stanovené projektem

• vyšší o 1 °C v místnosti s jednou venkovní stěnou,

• vyšší o 1,5 °C v místnosti s dvěma venkovními stěnami,

• vyšší o 2 °C v místnosti s třemi nebo více venkovními stěnami či s nadměrným zasklením.

(7) Přípustné hodnoty měrných ukazatelů spotřeby tepla k vytápění pro zajištění vnitřní teploty podle odstavce 5 jsou uvedeny v příloze č. 3 této vyhlášky.

(8) Minimální účinnosti výroby tepla jsou uvedeny v příloze č. 5 této vyhlášky.

(9) Plánované opravy, údržbové a revizní práce, které mohou způsobit omezení či přerušení dodávky tepla k vytápění, se provádějí v mimotopném období.

§ 3

Pravidla pro dodávku teplé užitkové vody

(1) Teplá užitková voda je dodávána celoročně tak, aby měla na výtoku u spotřebitele teplotu 45 °C až 60 °C, s výjimkou odběrných špiček spotřeby v zúčtovací jednotce.

(2) Zúčtovací jednotkou je část objektu, objekt nebo soubor objektů, ve kterých se odběrným tepelným zařízením rozvádí teplo k vytápění a teplá užitková voda spotřebitelům z rozvodného zařízení dodavatele.

(3) Dodávka podle odstavce 1 je uskutečňována denně nejméně v době od 6.00 do 22.00 hod.

(4) Přípustné hodnoty měrných ukazatelů spotřeby tepla potřebného k přípravě odebrané teplé užitkové vody spotřebiteli jsou uvedeny v příloze č. 3 této vyhlášky.

§ 4

Regulace vytápění

(1) Regulace parametrů teplonosného média v závislosti na klimatických podmínkách, která umožňuje zabezpečení vnitřní teploty podle § 2 odst. 5, je zajištěna, pokud je to technicky možné, ve výrobním a rozvodném zařízení.

(2) Regulace vytápění v zúčtovací jednotce je prováděna:

• a) regulací parametrů teplonosné látky v závislosti na klimatických podmínkách, pokud není zajišťována dodavatelem,

• b) individuálním automatickým regulačním zařízením jednotlivých spotřebičů určených pro vytápění,

• c) regulací diferenčního tlaku v odběrném tepelném zařízení zúčtovací jednotky, pokud to zařízení pro vnitřní rozvod tepla vybavené individuální regulací podle písmene b) vyžaduje,

• d) samostatnou automatickou regulací vytápění části zúčtovací jednotky.

(3) Regulace vytápění podle odstavce 2 se provádí za účelem zajištění teploty místností podle § 2 odst. 5 při nepřekročení přípustných hodnot měrných ukazatelů spotřeby tepla podle § 2 odst. 7.

§ 5

Rozúčtování dodávky tepla k vytápění a dodávky teplé užitkové vody na zúčtovací jednotky

Dodávka tepla je účtována dodavatelem podle vlastního měřicího zařízení zvlášť pro každé odběrné místo v závislosti na způsobu připojení zúčtovací jednotky:

• a) společně pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody,

• b) samostatně pro vytápění,

• c) samostatně pro přípravu teplé užitkové vody.

§ 6

Rozúčtování nákladů na teplo k vytápění a jinému využití v zúčtovací jednotce

(1) Náklady na teplo k vytápění a jinému využití zahrnují účtované platby v cenách podle platných cenových předpisů,^1) které byly vynaloženy v dané zúčtovací jednotce za roční zúčtovací období,^2) které začíná 1. lednem nebo 1. červnem nebo 1. červencem anebo 1. září.

(2) Náklady na teplo k vytápění v rámci zúčtovací jednotky se rozdělí na složku základní a spotřební, přičemž na základní složku připadně 30 % až 50 %, na spotřební složku 50 % až 70 % nákladů.

(3) Jsou-li v zúčtovací jednotce nebytové prostory, spotřební složka se rozdělí na byty a na nebytové prostory podle jejich zjištěného podílu na celkové spotřebě tepla v zúčtovací jednotce.

(4) Spotřební složka se rozdělí mezi spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu či nebytového prostoru v zúčtovací jednotce.

(5) Základní složka se rozdělí mezi spotřebitele v poměru jejich započitatelné podlahové plochy (dále jen „podlahová plocha“) bytu nebo nebytového prostoru. Podlahovou plochou je plocha místností kromě lodžií a balkónů (i zasklených) vynásobená koeficienty uvedenými v příloze č. 1 této vyhlášky. Mají-li byty a nebytové prostory rozdílnou výšku stropů nebo stropy zkosené, podlahová plocha jejich místností se určí přepočtením v poměru jejich výšek na jednotnou výšku stropů všech místností v zúčtovací jednotce.

(6) Je-li odebíráno teplo k jinému využití, základní složka se rozdělí na příslušné spotřebiče a na vytápění podle příkonu, spotřební složka podle jejich podílu na celkové spotřebě tepla v objektu.

(7) V zúčtovací jednotce, kde u spotřebitelů nejsou instalovány indikátory nebo měřiče tepla, se náklady na vytápění rozdělí podle podlahové plochy vynásobené koeficientem podle údajů uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky.

(8) Odečty měřičů tepla a indikátorů se provádějí nejméně jednou ročně.

(9) Není-li umožněn odečet údajů instalací měřičů tepla či indikátorů, určí se spotřební složka připadající na 1m^2 plochy místnosti o 30 % až 50 % vyšší, než je průměrná hodnota spotřební složky zjištěné v místnostech měřením či indikací.

§ 7

Rozúčtování nákladů na dodávku teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce

(1) Náklady na přípravu a dodávku teplé užitkové vody zahrnují účtované platby, které byly vynaloženy v dané zúčtovací jednotce za roční zúčtovací období v místě připojení odběrného tepelného zařízení, a to v cenách podle platných cenových předpisů.^1)

(2) Náklady na teplo k přípravě teplé užitkové vody připadající na zúčtovací jednotku se rozdělí na složku základní a spotřební, přičemž základní složka činí 10 % až 30 %, spotřební složka 70 % až 90 % nákladů.

(3) Náklady na dodávku teplé užitkové vody připadající na zúčtovací jednotku se rozdělí na složku základní a spotřební, přičemž základní složka činí 5 % a spotřební 95 % nákladů.

(4) Základní složka se rozdělí mezi spotřebitele podle podlahové plochy.

(5) Spotřební složka se rozdělí mezi spotřebitele podle údajů vodoměrů. K této složce se připočte podíl nákladů spotřeby podle vodoměrů ve společných prostorech.

(6) V zúčtovací jednotce, kde u spotřebitelů nejsou instalovány vodoměry, se spotřební složka nákladů na dodávku teplé užitkové vody rozdělí podle průměrného počtu osob bydlících v bytech v zúčtovacím období; v nebytových prostorech se průměrný počet osob stanoví odborným posouzením podle způsobu využívání teplé užitkové vody.

(7) Odečty vodoměrů se provádějí nejméně jednou ročně.

(8) Spotřební složka neměřených odběrů připadající na 1 m^2 podlahové plochy je až o 300 % vyšší, než je průměrná hodnota spotřební složky s měřenou spotřebou.

§ 8

Rozúčtování nákladů na teplou užitkovou vodu dodávanou pro více zúčtovacích jednotek

(1) Náklady na teplo k přípravě teplé užitkové vody se dělí na složku základní a spotřební. Základní složka činí 30 % a spotřební 70 % nákladů.

(2) Náklady na dodávku teplé užitkové vody se dělí na složku základní a spotřební. Základní složka činí 5 % a spotřební 95 % nákladů.

(3) Základní složka se rozdělí na zúčtovací jednotky podle podlahové plochy jednotlivých zúčtovacích jednotek.

(4) Spotřební složka se rozdělí podle součtů údajů vodoměrů v zúčtovacích jednotkách; pokud je instalováno měření na vstupu do zúčtovací jednotky, použije se údaj tohoto měření.

(5) Jsou-li známy údaje vodoměrů podle odstavce 4 pouze za některé zúčtovací jednotky, spotřební složka nákladů, která připadne na soubor zúčtovacích jednotek se známými údaji z měření a na soubor zúčtovacích jednotek bez známých údajů z měření, se vypočte podle přílohy č. 4 této vyhlášky. Potom se spotřební složka souboru zúčtovacích jednotek se známými údaji z měření rozdělí na jednotlivé zúčtovací jednotky podle odstavce 4 a spotřební složka souboru zúčtovacích jednotek, kde nejsou známy údaje z měření, se rozdělí na jednotlivé zúčtovací jednotky podle podlahové plochy.

§ 9

Zvláštní způsob rozúčtování nákladů na teplo k vytápění a dodávku teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce

(1) Není-li možno v zúčtovací jednotce s vlastní předávací stanicí nebo s vlastním zdrojem tepla určit náklady na vytápění a na přípravu teplé užitkové vody odděleně podle měření, lze stanovit náklady na teplo pro ohřev užitkové vody, popř. množství paliva k tomu potřebné a rozdělit celkové náklady podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Nelze-li z důvodu poruchy vodoměrů stanovit objem teplé užitkové vody V (m^3), rozdělí se celkové náklady na teplo podle srovnatelného předchozího období nebo v poměru 70 % na vytápění a 30 % na přípravu teplé užitkové vody.

(2) Pokud není možno zjistit spotřebu tepla pro nebytové prostory pro poruchu měřiče tepla, určí se stejným podílem ze spotřeby zúčtovací jednotky jako ve srovnatelném období, není-li to možné, technickým výpočtem.

(3) Na byty a nebytové prostory nenapojené na vnitřní rozvodné zařízení ústředního vytápění zúčtovací jednotky se rozúčtovává základní složka nákladů. Spotřebitelům, kteří se odpojili od vnitřního rozvodu teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce, se rozúčtovává základní složka nákladů na teplo k přípravě teplé užitkové vody.

§ 10

(1) Náklady za vytápění a dodávku teplé užitkové vody připadající na spotřebitele se rozúčtovávají jednou ročně, a to nejpozději do tří měsíců po uplynutí zúčtovacího období.

(2) Vyúčtování obsahuje:

• a) spotřebu tepla pro vytápění a spotřebu tepla pro přípravu teplé užitkové vody v GJ, spotřebu studené vody pro přípravu teplé užitkové vody v m^3, která připadá na zúčtovací jednotku,

• b) jednotkové ceny tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody v Kč/GJ a studené vody pro přípravu teplé užitkové vody v Kč/m^3, které připadají na zúčtovací jednotku,

• c) celkové náklady zúčtovací jednotky v Kč odděleně na vytápění, na teplo v teplé užitkové vodě a na studenou vodu v teplé užitkové vodě, které jsou rozúčtovány mezi spotřebitele, a rozdělení těchto nákladů na základní a spotřební složku,

• d) podlahovou plochu (§ 6 odst. 5) zúčtovací jednotky a podlahovou plochu spotřebitelova bytu či nebytového prostoru v m^2, součet přepočtených náměrů spotřeby v zúčtovací jednotce a ve spotřebitelově bytu či nebytovém prostoru v náměrných a přepočtených jednotkách, je-li v zúčtovací jednotce instalováno u spotřebitelů příslušné měření, případně průměrný počet osob bydlících v zúčtovacím období v zúčtovací jednotce a ve spotřebitelově bytu,

• e) podíl nákladů základní složky, spotřební složky a celkový náklad v Kč, který připadá k úhradě spotřebiteli (uživateli bytu či nebytového prostoru) zvlášť za službu vytápění, dodávky tepla v teplé užitkové vodě a studené vody v teplé užitkové vodě včetně způsobu výpočtu.

(3) Vyšší náklady než ty, které odpovídají měrným ukazatelům podle přílohy č. 3 a účinnosti výroby tepla podle přílohy č. 5 této vyhlášky, se na spotřebitele v zúčtovací jednotce rozúčtovávají, když jejich překročení je i při provedené regulaci podle § 4 této vyhlášky způsobeno

• a) časově delším otopným obdobím nebo vyšší vnitřní teplotou, než stanoví ustanovení § 2 vyhlášky, nebo

• b) do 31. prosince 2000 před účinností vyhlášky provedeným koncepčním a projektovým řešením systému zásobování teplem a teplé užitkové vody nebo

• c) nedodržením dohody mezi pronajímatelem a nájemníky o racionálním hospodaření spotřebitelů s teplem a teplou užitkovou vodou nebo

• d) v případě teplé užitkové vody jejím neomezeným zajišťováním v noci.

§ 11

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

• a) vyhláška Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky č. 186/1991 Sb., o hospodaření s teplem, řízení soustav centralizovaného zásobování teplem a o ochranných pásmech,

• b) vyhláška Ministerstva místního hospodářství č. 197/1957 Ú. l., o úplatě za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody.

§ 12

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996.

Ministr:

Ing. Dlouhý CSc. v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 245/1995 Sb.

Tabulka koeficientů pro místnosti bytů a nebytových prostorů

• a) místnosti, které se liší způsobem jejich užívání a v nichž je umístěno otopné těleso

	koeficient
v bytě	1,0
ve skladě s občasným pobytem osob	1,0
v mateřské školce	1,2
ve zdravotním středisku	1,2
v kanceláři	1,2
ve výstavním sále	1,2
v prodejně	1,3
ve skladě s trvalým pobytem osob	1,2
v učebně	1,2
v dílně	1,2
v provozovně s prodejem	1,2
v restauraci, kavárně	1,3
v temperované garáži	0,5

• b) místnosti, v nichž není umístěno otopné těleso, začleněné v objektu tak, že s místnostmi s otopným tělesem přímo sousedí

jednou stěnou	0,1
dvěma stěnami	0,2
třemi stěnami	0,35
čtyřmi stěnami	0,5
pěti a více stěnami	0,75 – 1,0
Stěnou se rozumí boční stěna, strop a podlaha.

Je-li v místnosti bytu či nebytového prostoru bez otopného tělesa neizolované potrubí vnitřního rozvodu tepla, zvýší se tyto koeficienty podle velikosti potrubí až o 0,25 bodu podle vzorce

k = 5 × St/A, kde St je povrch trubky (v m^2), A je plocha místnosti (v m^2), k je koeficient navýšení. Součet tohoto koeficientu a koeficientu podle odstavce b) nemůže být vyšší než 1,0.

Koeficienty podle tabulky se použijí i pro místnosti s obdobným způsobem využívání. Koeficienty k výpočtu podlahové plochy nebytových prostorů pro rozdělení nákladů na teplou užitkovou vodu jsou stanovovány podle charakteru odběru ve smyslu příslušných hygienických a provozních předpisů.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 245/1995 Sb.

• a) Rozdělení tepla na ohřev užitkové vody a na vytápění v objektu s vlastní předávací stanicí

Teplo k ohřevu užitkové vody se stanoví z tepla naměřeného pro tento účel v měřeném období (např. mimotopném) podle vzorce:

Qt=QtmVm.V[GJ]

Teplo pro vytápění:

Qv = Qc - Qt [GJ],

kde:

Qv [GJ] - teplo pro vytápění

Qt [GJ] - teplo k ohřevu užitkové vody

V [m^3] - objem užitkové vody měřený na vstupu do ohřívače (studená voda) nebo jako součet objemů naměřených na vodoměrech u všech spotřebitelů a ve společných prostorech

Qtm [GJ] - teplo k ohřevu užitkové vody v měřeném období

Vm [m^3] - objem užitkové vody naměřený ve stejném období

Qc [GJ] - celkové množství tepla podle měření

Náklady se rozdělí v poměru: Qv : Qt

Je-li věrohodně k dispozici jen hodnota měřeného objemu vody, lze stanovit přibližně:

Qt = 0,3.V [GJ]

• b) Rozdělení spotřeby paliva na ohřev užitkové vody a na vytápění v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepla

Spotřeba paliva pro ohřev užitkové vody se stanoví ze spotřeby paliva pro tento účel v měřeném (mimotopném) období:

Mpt=MptmVm.V[kg;m3]

Spotřeba paliva jen pro vytápění:

Mpv = Mpc - Mpt [kg; m^3],

kde:

Mpv [kg;m^3] - spotřeba paliva pro vytápění

Mpt [kg;m^3] - spotřeba paliva pro ohřev užitkové vody

Mptm [kg;m^3] - spotřeba paliva v měřeném (mimotopném) období

Mpc [kg;m^3] - celková spotřeba paliva

Náklady se rozdělí v poměru: Mpv: Mpt

Je-li věrohodně k dispozici jen hodnota měřeného objemu vody, lze stanovit přibližně pro:

hnědé tříděné uhlí	Mpt = 26.V	[kg]
koks	Mpt = 15.V	[kg]
LTO	Mpt = 9.V	[kg]
zemní plyn	M pt = 11.V	[m3]
svítiplyn	Mpt = 25.V	[m3]

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 245/1995 Sb.

Měrné ukazatele spotřeby tepla

Přípustné hodnoty měrných ukazatelů spotřeby tepla

• a) na vytápění 1 m^2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky:

– při vytápění z domovní kotelny na tuhá paliva	1 GJ/m2 × rok nebo 0,294 MJ/m2 × D0 × rok
– při vytápění z ostatních zdrojů tepla	0,8 GJ/m2 × rok nebo 0,235 MJ/m2 × D0 × rok

• b) k dodávce teplé užitkové vody spotřebitelům na 1 m^3 odebrané vody v zúčtovací jednotce:

– při přípravě v zúčtovací jednotce	0,3 GJ/m3
– při přípravě společně pro více zúčtovacích jednotek	0,4 GJ/m3

• c) souhrnné – na vytápění a teplou užitkovou vodu:

– při zajišťování tepla z domovní kotelny na tuhá paliva	do 1,25 GJ/m2 × rok
– při zajišťování tepla z jiných zdrojů	do 1,05 GJ/m2 × rok

Nejsou-li dodrženy ukazatele podle písmen a) a b), postačí dodržení ukazatelů podle písmene c), pokud je v zúčtovací jednotce poskytována služba vytápění i dodávky teplé užitkové vody.

D^0 je počet denostupňů v topném období, který je určen vztahem

n (tv - tzp),

kde