Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Jednací řád Poslanecké sněmovny upravuje zásady jednání Poslanecké sněmovny (dále jen „Sněmovna“), jejích orgánů a funkcionářů, zásady jednání společné schůze komor Parlamentu, styky Sněmovny navenek, postavení poslanců, orgánů a funkcionářů Sněmovny.

(2) Sněmovna upravuje v rámci tohoto zákona usnesením své vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů.

ČÁST DRUHÁ

POSLANCI

Mandát poslance

§ 2

Mandát poslance vzniká zvolením. Náhradník^1) nabývá mandát poslance, za nějž náhradník nastupuje, okamžikem zániku mandátu tohoto poslance [§ 6 písm. a), c), d) a f)].

§ 3

Prohlášením učiněným osobně na schůzi Sněmovny se může poslanec svého mandátu vzdát. Brání-li účasti poslance na schůzi Sněmovny závažné okolnosti, může tak učinit též prohlášením sepsaným formou notářského zápisu, které se doručí předsedovi Sněmovny a nesmí být starší než jeden měsíc.

§ 4

Slib poslance

Poslanec skládá na první schůzi Sněmovny, které se zúčastní, slib předepsaný Ústavou. Učiní tak pronesením slova „slibuji“ a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Předsedající dá před tím znění slibu přečíst. Složení slibu stvrdí poslanec svým podpisem.

§ 5

Průkaz poslance

(1) Poslanec obdrží průkaz opatřený fotografií, razítkem Sněmovny a podpisem předsedy Sněmovny.

(2) Průkaz ověřuje, že jeho držitel je členem Sněmovny, má práva a povinnosti poslance a slouží rovněž jako osobní průkaz poslance potvrzující jeho totožnost.

Zánik mandátu poslance

§ 6

Mandát poslance zaniká

• a) odepřením slibu poslance nebo složením slibu s výhradou,

• b) uplynutím volebního období Sněmovny,

• c) prohlášením poslance na schůzi Sněmovny, kterým se vzdává mandátu, nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu (§ 3) do rukou předsedy Sněmovny,

• d) okamžikem, v němž nastala okolnost, která má za následek ztrátu volitelnosti poslance,

• e) rozpuštěním Sněmovny,

• f) okamžikem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.

§ 7

Začal-li poslanec vykonávat funkci, která je ze zákona s výkonem mandátu poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně předsedovi Sněmovny.

§ 8

V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a v pochybnostech o neslučitelnosti funkce s výkonem funkce poslance se postupuje podle zvláštního zákona.^2)

Účast na jednání Sněmovny a jejích orgánů

§ 9

(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven.

(2) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.

(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.

(4) Poslanec se omluví tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, pokud možno před počátkem jednání, na které se omlouvá.

(5) Evidenci účasti poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích orgánů, včetně důvodů neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda Sněmovny nebo předseda příslušného orgánu.

§ 10

(1) Zveřejnění projevů poslanců pronesených ve Sněmovně a v jejích orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo jejich neveřejné části.

(2) Delegace vyslaná shromážděním k předání petice^3) do budovy Sněmovny nebo tam, kde Sněmovna a její orgány jednají, může mít nejvýše pět členů.

§ 11

Oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení

(1) Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů a orgánů územní samosprávy informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.

(2) Informace a vysvětlení jsou členové vlády a vedoucí správních úřadů a orgánů územní samosprávy povinni poskytnout poslanci do 30 dnů, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.^4)

§ 12

Vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance

(1) Žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu Sněmovny k trestnímu stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci.

(2) Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do pěti dnů od jeho přijetí.

Disciplinární řízení

§ 13

(1) Disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který se svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán.

(2) Disciplinární řízení lze zavést proti poslanci, který svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu, která má oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona.

(3) Disciplinární řízení se zavede také proti poslanci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení.

(4) Mandátový a imunitní výbor zahájí disciplinární řízení o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 1 na návrh předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu, o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 2 na návrh uraženého a o přestupku podle odstavce 3 na základě postoupení věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu.^4a)

§ 14

(1) Mandátový a imunitní výbor provede v rámci disciplinárního řízení nutná šetření a poslanci, proti němuž se disciplinární řízení vede, poskytne možnost, aby se vyjádřil a obhájil. Po provedeném šetření rozhodne o uložení disciplinárního opatření nebo řízení zastaví.

(2) U přestupků, které lze projednat jen na návrh, zjistí mandátový a imunitní výbor před zahájením disciplinárního řízení, zda byl návrh podán oprávněnou osobou a zda byly dodrženy i další podmínky stanovené zvláštním zákonem.^5)

(3) Poslanec má právo být zastupován při disciplinárním řízení jiným poslancem nebo advokátem.

(4) O námitce podjatosti rozhodne organizační výbor, který může přikázat věc jinému výboru.

(5) Z jednání výboru, který vede disciplinární řízení, jsou vyloučeni jeho členové, jichž se disciplinární řízení týká.

§ 15

(1) Za disciplinární provinění podle § 13 odst. 1 a 2 lze poslanci uložit povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního platu poslance.

(2) Za přestupek podle § 13 odst. 3 lze poslanci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis.^6)

(3) Lhůta a způsob omluvy podle odstavce 1, popřípadě výše pokuty a lhůta k jejímu zaplacení se uvedou ve výroku rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární opatření.

(4) Disciplinární opatření lze poslanci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění nebo přestupku došlo.

§ 16

(1) Proti rozhodnutí příslušného výboru v disciplinárním řízení má poslanec, proti němuž se disciplinární řízení vede, právo odvolat se ke Sněmovně do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí.

(2) Sněmovna k odvolání poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje a řízení zastavuje, nebo zrušuje a věc vrací k dalšímu řízení.

§ 17

Jestliže se poslanec, kterému bylo uloženo disciplinární opatření omluvit se podle § 15 odst. 1, ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem neomluví, výbor, který disciplinární řízení vedl, rozhodne o vhodném způsobu uveřejnění disciplinárního rozhodnutí nebo poslanci uloží pokutu až do výše jeho jednoho měsíčního platu.

§ 18

(1) Nebyla-li uložená pokuta ve stanovené lhůtě dobrovolně zaplacena, srazí ji Kancelář Poslanecké sněmovny (dále jen „Kancelář sněmovny“) z platu poslance. Výkon rozhodnutí nařizuje výbor, který vedl disciplinární řízení, v němž byla pokuta uložena. Jestliže rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, neobsahuje lhůtu k jejímu zaplacení, stanoví ji dodatečně výbor, který výkon rozhodnutí nařizuje. Rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, a jestliže lhůta stanovená k zaplacení pokuty uplynula marně.

(2) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

Pořádková opatření

§ 19

(1) Předsedající může za nepřístojné chování ve Sněmovně uložit poslanci pořádkové opatření, kterým je napomenutí, a za opakované nepřístojné chování vykázat poslance z jednacího sálu nejdéle do konce jednacího dne, v němž k vykázání došlo.

(2) Proti rozhodnutí předsedajícího o uložení pořádkového opatření napomenutí nebo vykázání z jednacího sálu se může poslanec odvolat ke Sněmovně bezprostředně po jeho uložení. Sněmovna bez rozpravy rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší. Rozhodnutí Sněmovny je konečné.

(3) Vykázaný poslanec musí mít možnost účastnit se hlasování.

§ 20

Pořádkové pravomoci předsedajícího schůze Sněmovny podléhají vedle poslanců všichni další účastníci jednání Sněmovny a osoby, které jsou jednání Sněmovny přítomné v prostorách vyhrazených hostům, veřejnosti a zástupcům sdělovacích prostředků. Chovají-li se tyto osoby nepřístojně, může předsedající schůzi přerušit, rušitele pořádku nechat vyvést Parlamentní stráží a vyhrazená místa dát vyklidit.

ČÁST TŘETÍ

ZASEDÁNÍ SNĚMOVNY

§ 21

Zasedání Sněmovny

(1) Zasedání Sněmovny je stálé. Zasedání Sněmovny svolává prezident republiky, a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději 30. den po dni voleb. Neučiní-li tak, sejde se Sněmovna 30. den po dni voleb. Na takovou okolnost upozorní poslance písemně vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále jen „vedoucí Kanceláře“).

(2) Zasedání Sněmovny může být jejím usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce.

(3) V době přerušení zasedání Sněmovny neběží lhůta uvedená v § 91 odst. 1 a 2 pro projednání návrhu zákona ve výborech a v § 103 odst. 2 o minimální době pro projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru.

(4) Zasedání Sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.

ČÁST ČTVRTÁ

USTAVUJÍCÍ SCHŮZE SNĚMOVNY

§ 22

(1) Poslanci se sejdou po svém zvolení na ustavující schůzi Sněmovny.

(2) Ustavující schůze Sněmovny se může sejít nejdříve jeden den po uplynutí předchozího volebního období Sněmovny.

(3) Ustavující schůzi Sněmovny svolá bývalý předseda Sněmovny, je-li poslancem. Není-li bývalý předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi, za předpokladu, že je poslancem, nejstarší bývalý místopředseda Sněmovny, a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově zvolené Sněmovny; pokud ten svolání ustavující schůze odmítne, svolá ji následující nejstarší poslanec.

(4) Ustavující schůzi Sněmovny zahájí a až do zvolení nového předsedy Sněmovny ji řídí poslanec, který ji svolal.

§ 23

(1) Předsedající ustavující schůze Sněmovny složí slib poslance před shromážděním poslanců.

(2) Ostatní poslanci složí slib do rukou předsedajícího ustavující schůze Sněmovny (§ 4).

§ 24

Předsedající ustavující schůze požádá Sněmovnu, aby vzala na vědomí ustavení volební komise z návrhů poslaneckých klubů (§ 116 odst. 2). Dále dá stanovit počet členů a provést ustavení mandátového a imunitního výboru.

§ 25

Sněmovna zvolí svého předsedu.

§ 26

Předseda Sněmovny se ujme řízení schůze. Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu místopředsedů a provede jejich volbu.

§ 27

Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu ověřovatelů Sněmovny a rozhodne o návrhu na jejich nominaci.

§ 28

Sněmovna zřídí své výbory a stanoví počty jejich členů.

ČÁST PÁTÁ

FUNKCIONÁŘI SNĚMOVNY

§ 29

Předseda Sněmovny

(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména

• a) zastupovat Sněmovnu navenek,

• b) navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68 odst. 4 věta druhá Ústavy,

• c) přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,

• d) postoupit Senátu návrh zákona, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,

• e) postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,

• f) zasílat předsedovi vlády k podpisu přijaté zákony,

• g) podepisovat zákony a usnesení Sněmovny, popřípadě jiné listiny vydávané Sněmovnou.

(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší

• a) povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu osvědčení, že se stal poslancem,

• b) dávat souhlas, aby byl odevzdán soudu zadržený poslanec, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté,

• c) stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny zastupovat,

• d) svolávat, zahajovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi Sněmovny a Senátu,

• e) v době přerušení zasedání svolávat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem,

• f) přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku, nebo není-li Sněmovna schopna se usnášet,

• g) jmenovat a odvolávat vedoucího Kanceláře.

(3) Předseda Sněmovny plní i další úkoly stanovené zákonem nebo úkoly, jimiž ho Sněmovna pověří. Vykonává i jinou působnost v případech svěřených zákonem České národní rady do působnosti jejího předsednictva,^7) nestanoví-li zákon jinak.

§ 30

Místopředsedové Sněmovny

(1) Místopředsedové Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny na jeho pokyn nebo v určeném pořadí.

(2) Při zastupování předsedy Sněmovny mají místopředsedové Sněmovny práva a povinnosti předsedy.

(3) Místopředsedové se střídají v řízení schůze Sněmovny v pořadí dohodnutém s předsedou Sněmovny; nedojde-li k dohodě, určí pořadí předseda Sněmovny.

§ 31

Odvolat předsedu Sněmovny nebo místopředsedu Sněmovny lze jen na písemný návrh nejméně dvou pětin všech poslanců.

ČÁST ŠESTÁ

ORGÁNY SNĚMOVNY

Výbory Sněmovny

§ 32

Sněmovna zřizuje z poslanců mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, výbor pro mediální záležitosti, výbor pro evropské záležitosti a další výbory, na nichž se usnese.

§ 33

(1) Kromě členství ve výboru mandátovém a imunitním, petičním a organizačním může být poslanec členem nejvýše dvou dalších výborů.

(2) Poslanec může být předsedou pouze jednoho výboru.

(3) Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem výboru. Předseda a místopředsedové Sněmovny jsou členy jen organizačního výboru.

Jednání výborů

§ 34

(1) Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně.

(2) Výbor projednává věci, které mu přikáže Sněmovna, a věci, na jejichž projednávání se usnese.

(3) V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno, výbory nejednají.

§ 35

(1) Ustavující schůze výborů svolává předseda Sněmovny. Výbor řídí předsedou Sněmovny pověřený člen výboru do doby, než je zvolený předseda výboru potvrzen Sněmovnou.

(2) Výbor zvolí na ustavující schůzi předsedu. Pokud Sněmovna zvoleného předsedu nepotvrdí, požádá výbor, aby v určené lhůtě zvolil nového předsedu. Nezvolí-li výbor nového předsedu v určené lhůtě, nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí předsedu výboru Sněmovna.

(3) Sněmovna může požádat výbor, aby do určené lhůty zvolil nového předsedu. Pokud tak výbor v určené lhůtě neučiní, nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, požádá Sněmovna výbor podruhé, aby jí předložil návrh na potvrzení nového předsedy. Pokud tak ani podruhé výbor v určené lhůtě neučiní nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí nového předsedu výboru Sněmovna.

(4) Výbor může na písemný návrh dvou pětin svých členů zvolit nového předsedu. Volbu nelze uskutečnit dříve, než po uplynutí sedmi dnů po podání návrhu. Pokud Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zůstává ve funkci původní předseda.

(5) Předseda výboru se ujímá své funkce po potvrzení volby Sněmovnou nebo po zvolení Sněmovnou. Potvrzením nebo zvolením nového předsedy Sněmovnou zaniká výkon funkce předcházejícího předsedy.

(6) Výbor zvolí místopředsedy a ověřovatele výboru.

§ 36

(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda nebo jím pověřený místopředseda. Je-li předseda výboru nepřítomen, svolává a řídí schůze výboru některý z místopředsedů. Jsou-li předseda i místopředsedové nepřítomni, svolá a řídí schůzi výboru jeho člen, jehož tím výbor nebo předseda pověří.

(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, stanoví-li to Sněmovna nebo požádá-li o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě pětiny všech členů výboru. V takovém případě svolá schůzi výboru ve lhůtě stanovené Sněmovnou nebo do 15 dnů od žádosti předsedy Sněmovny anebo poslanců. V ostatních případech svolává schůze výboru na dny, které jsou určeny jako jednací dny výborů, pokud se výbor nadpoloviční většinou všech svých členů neusnese jinak.

(3) Předseda výboru navrhuje pořad jednání výboru a dobu a způsob projednávání jeho jednotlivých bodů. Člen výboru může navrhnout doplnění nebo změnu pořadu jednání. Výbor rozhodne, na který jednací den a hodinu schůze výboru se vždy zařadí bod „Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru“.

(4) Po schválení návrhu pořadu jednání výboru je pro přijetí návrhu na doplnění pořadu jednání a na změnu doby stanovené pro projednávání jeho jednotlivých bodů třeba, aby s ním vyslovily souhlas alespoň tři pětiny všech členů výboru. Pro přijetí návrhu na vypuštění schváleného bodu pořadu nebo jeho části stačí souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů výboru.

§ 37

Schůze výborů jsou veřejné, nestanoví-li tento zákon jinak nebo neusnese-li se výbor, že schůze nebo její část je neveřejná. Řízení v disciplinárních věcech je vždy neveřejné. Schůze výboru nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou zúčastnit poslanci, prezident republiky, členové vlády a osoby, které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem výboru.

§ 38

(1) Výbor je schopen se usnášet, je-li přítomna alespoň třetina všech jeho členů. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů výboru, pokud zákon nestanoví jinak.

(2) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají na schůzi výboru poradní hlas; mohou se k projednávané věci vyjádřit a podávat k ní návrhy, nemohou však hlasovat.

§ 39

(1) Schůze výboru se účastní poslanci, kteří jsou členy výboru. Mohou se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění zúčastnit se schůzí Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře sněmovny.

(2) Člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá, a podat požadované informace a vysvětlení, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.^4)