Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon o krmivech

• 1.9. laboratorní zvířata jsou zvířata, která jsou používána při zkoušení bezpečnosti a v bilanční zkoušce; při manipulaci s nimi jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených podmínkách neexistují,

• 1.10. konzervační látky jsou látky přidávané ke krmivu za účelem ovlivnění fermentačního procesu u statkových objemných krmiv nebo průběhu skladování krmiv,

• 1.11. fermentační proces je proces vyvolaný za účelem uchování statkových objemných krmiv,

• 1.12. produkční účinnost krmiva je komplexní účinek krmiva u zvířat chovaných za standardních podmínek; vyjadřuje se množstvím krmiva spotřebovaného na jednotku produkce.

• 1. Základní biologické zkoušení

• 2.1. Základním biologickým zkoušením se zjišťuje vliv krmiva, doplňkové látky nebo premixu na růst zvířat, na produkci a kvalitu živočišného výrobku, na produkční účinnost krmiva, na stravitelnost živin a vliv dalšího případného specifického účinku na zhodnocení krmiva apod. Provádí se u krmiv a doplňkových látek kromě konzervačních látek, antioxydantů, emulgátorů a dalších látek neovlivňujících přímo produkční účinnost krmiv formou biologické testace, bilanční zkoušky nebo krmné zkoušky.

• 2.2. Biologická testace a krmná zkouška se provádí formou srovnávacích pokusů pokusné skupiny příslušného druhu a kategorie zvířat ve srovnání s kontrolní skupinou zvířat stejného druhu a kategorie a na stanoveném minimálním počtu zvířat v pokusných a kontrolních skupinách, jejichž vyrovnanost byla statisticky ověřena.

• 2.3. Bilanční zkouška se provádí na cílových nebo laboratorních zvířatech za podmínek stanovených zvláštními předpisy^1^).

• 2.4. Metody a technické parametry na provádění základního biologického zkoušení pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze 13.

• 1. Zkoušení konzervační účinnosti

• 3.1. Zkoušení konzervační účinnosti se provádí na druhu krmiva, pro které je konzervační látka určena, v kontrolní a pokusné zkoušce, založené na stejném druhu krmiva bez použití konzervační látky nebo s použitím konzervační látky se známým účinkem ve stejném období a za stejných podmínek.

• 3.2. Účinnost zkoušené konzervační látky se vyjadřuje porovnáním kvality konzervovaného a kontrolního krmiva ověřené příslušnými analytickými metodami a dále,je-li to nezbytné, provedením základního biologického zkoušení konzervovaného a kontrolního krmiva na zvířatech a dalšími zkouškami podle druhu a charakteru konzervační látky.

• 3.3. Metody a technické parametry na provádění zkoušení konzervační účinnosti jsou uvedeny v příloze 14.

• 4..Zkoušení jakosti živočišných produktů

• 4.1. Zkoušením jakosti živočišných produktů se zjišťují vlastnosti produktů, zejména masa, vajec nebo mléka pokusných skupin zvířat, která byla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem.

• 4.2. Zkoušení jakosti živočišných produktů je součástí základního biologického zkoušení a zkoušení konzervační účinnosti.

• 4.3..Živočišné produkty získané od zvířat pokusných skupin se srovnávají s vlastnostmi živočišných produktů kontrolních skupin zvířat, která nebyla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem.

• 4.4. Metody zkoušení jakosti živočišných produktů jsou uvedeny v příloze č.15.

• 1. Zkoušení bezpečnosti

• 5.1. Zkoušením bezpečnosti je vyloučení možných rizik pro člověka, která mohou vzniknout spotřebou potravin živočišného původu obsahujících případná rezidua z krmiva, doplňkové látky nebo premixu a vyloučení možných rizik kontaminace životního prostředí případným vylučováním těchto reziduí zvířaty.

• 5.2. Zkoušení bezpečnosti zahrnuje soubor zkoušek uvedených v příloze č. 16. Použití jednotlivých zkoušek musí odpovídat druhu a vlastnostem zkoušeného krmiva, doplňkové látky a premixu, druhu zvířete a živočišného produktu určeného k lidské výživě a možnosti tvorby reziduí, která mohou ohrozit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí.

• 5.3. Zkoušení bezpečnosti se provádí na cílových a laboratorních zvířatech za podmínek stanovených zvláštními předpisy^1^).

Příloha č. 13 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

ZÁKLADNÍ BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ KRMIV

• 1. Biologická testace

• 1.1. Způsob provedení

• 1.1.1.Biologická testace je soubor minimálně pěti souběžně opakovaných skupinových srovnávacích nebo tří periodicko - skupinových srovnávacích pokusů.

Pokusy se uspořádají tak,aby se vyloučil vliv všech faktorů na sledovanou odezvu s vyjímkou faktoru samého.

• 1.1.2.Skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma nebo více skupinami zvířat.

• 1.1.3.Periodicko-skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma skupinami zvířat,přičemž se zkoušené krmivo střídá ve skupinách tak,aby každá skupina zvířat byla vždy minimálně jednou jako kontrolní a jednou jako pokusná.

• 1.1.4.Opakování skupinových a periodicko-skupinových srovnávacích pokusů, s vyjímkou biologické testace na rybách a nosnicích, se umísťují na více pracovištích,minimálně však na třech.

• 1.2 Zajištění krmiv

Krmné směsi a krmné dávky se u kontrolní a pokusné skupiny zvířat liší pouze ve zkoušeném krmivu, doplňkové látce nebo premixu.

Veškerá krmiva, včetně všech použitých krmných surovin,doplňkových látek a premixů,se předem ověřují analyticky.

• 1.3.Výběr zvířat

• 1.3.1. Minimální počet zvířat v každé skupině skupinového srovnávacího pokusu je:

• u selat - 20 ks,

• u skotu, prasat, ovcí - 10 ks,

• u drůbeže - odchov, výkrm - 100 ks,

• u nosnic chovných, hus, kachen, krůt - 25 ks,

• u nosnic užitkových - 60 ks,

• u králíků - 40 ks,

• u ryb: plůdek - 1000 ks, výkrm - 200 ks,

generační ryby - 50 ks.

• 1.3.2. Požadovaný poměr pohlaví v kontrolních a pokusných skupinách, pokud není stanoveno jinak, je vždy totožný.

• 1.3.3. Zvířata v kontrolních a pokusných skupinách jsou stejné plemenné příslušnosti nebo typu křížení, vyrovnaného stáří a živé hmotnosti, v dobrém zdravotním stavu a kondici. Selata a prasata se odčervují. Zařazování zvířat do skupinového srovnávacího pokusu probíhá jednorázově s vyjímkou prasnic, kde je možnost etapového výběru.

• 1.3.4. Zvířata vybraná do kontrolních a pokusných skupin se označují individuálně.

• 1.3.5.Provádí se statistické ověření vyrovnanosti živých hmotností při výběru.Maximální hodnoty variačního koeficientu živých hmotností,který se vypočte jako podíl směrodatné odchylky k průměru vyjádřený v procentech, jsou následující:

• odchov a výkrm telat a výkrm králíků - 15,

• odchov a výkrm skotu - 8,

• jehňata, selata, prasata - 10,

• u ostatních zvířat se neověřují.

Dále se statisticky ověřuje nevýznamnost rozdílu průměrných živých hmotností nebo množství mléka ( v kg FCM) mezi skupinami.

• 1.3.6. Do pokusů na dojnicích se vybírají dojnice na 2. a další laktaci, s vyrovnanou užitkovostí v předchozí laktaci, s vyrovnanou živou hmotností a plemennou příslušností. V případě skupinových srovnávacích pokusů se rozdělení dojnic do skupin provádí metodou analogických dvojic tak, aby zařazení do dvojic splňovalo hlavní kriteria vyrovnanosti,t.j. dojivost a dobu po otelení.

• 1.3.7. Skupinové srovnávací pokusy na prasnicích se provádějí v analogických dvojicích a vyhodnocují se skupinově. Ve dvojicích jsou zastoupeny prasnice na 2. až 4. vrhu, s vyrovnanou užitkovostí v předchozím vrhu, zapuštěné plemeníky stejné plemenné příslušnosti.

• 1.4. Pracoviště a ustajovací prostory

• 1.4.1. Zvířata kontrolních a pokusných skupin se umísťují v jednom ustajovacím prostoru, ve shodných mikroklimatických a technologických podmínkách.

• 1.4.2. Pracoviště a ustajovací prostory, rovněž podmínky ustájení, zejména prostor, vlhkost, koncentrace nežádoucích činitelů (amoniak, sirovodík apod.), plocha na 1 kus, odpovídají platnému standardu a zoohygienickým požadavkům pro určitý druh a kategorii zvířat.

• 1.4.3. Průběžně se sleduje a zaznamenává teplota, vlhkost, obsah amoniaku a obsah sirovodíku v ustajovacím prostoru.

• 1.5.Technika krmení

• 1.5.1. Zkoušené krmivo,doplňková látka nebo premix se zkrmuje podle navrženého krmného návodu.

• 1.5.2. Pokud není krmný návod předložen, krmí se podle krmných návodů pro krmiva,doplňkové látky nebo premixy podobného složení, účinku a charakteristiky.

• 1.6. Sledované ukazatele

Hlavní sledované ukazatele biologické testace jsou užitkové vlastnosti zvířat, zejména přírůstky živé hmotnosti, dojivost, snáška, spotřeba krmiv a živin a jiné. Dále se sleduje reakce zvířat na podávaná krmiva, příjem krmiva, zdravotní stav zvířat. Vyžaduje-li to charakter zkoušeného krmiva,doplňuje se sledování metabolického profilu zvířat, kontroluje se obsah cizorodých látek v živočišných produktech, biologických tekutinách, tkáních a výkalech.

• 1.6.1.Živá hmotnost se zjišťuje vážením na vahách, na kterých lze zvážit daný druh a kategorii zvířat s požadovanou minimální přesností:

• pro rybí plůdek 1 g,

• pro ryby a drůbež 10 g,

• pro selata 0,1 kg,

• pro ostatní kategorie 1kg.

Vážení se provádí vždy ve stejném časovém období,a to před podáním krmiva,navážené hodnoty se bezprostředně uvedou do prvotní evidence o pokusu.

Průměrný denní přírůstek živé hmotnosti jednoho kusu se vypočte z rozdílů hmotností za dané období dělením počtem dní v období.

• 1.6.2. Z biologické testace se vyřazují pouze zvířata nemocná a zakrslá. Dojde-li k hromadnému závažnému onemocnění zvířat, nebo klesne-li ve skupinovém srovnávacím pokusu z jakéhokoliv důvodu počet zvířat pod 7O% původního stavu, pokus se nehodnotí. Pokud by došlo k vyloučení více než 20 % skupinových srovnávacích pokusů, biologickou testaci nelze hodnotit.

• 1.6.3. Hmotnost nadojeného mléka se zjišťuje individuálním vážením večerního a ranního nádoje vždy v příslušných sledovaných obdobích.

Při každém vážení mléka se provádí individuální odběr vzorků podle přílohy 15 bod 2.I. této vyhlášky.

• 1.6.4 Snáška vajec se sleduje vždy jednou denně ve stejnou dobu ručním sběrem individuálně pro každou klec.

V každé skupině se eviduje:

• individuální snáška podle klecí,

• počet vajec snesených za skupinu,

• hmotnost vajec zjištěná za skupinu,

• počet vyřazených vajec včetně specifikace důvodu vyřazení,

• průměrná snáška na nosnici,

• intenzita snášky v %.

• 1.6.5. Spotřeba krmiva se eviduje odděleně pro každou skupinu. Z celkové spotřeby směsí za skupinu po odečtu spotřeby na uhynulá nebo vyřazená zvířata se vypočte:

• průměrná celková spotřeba krmiva na 1 kus ve skupině za období,

• průměrná spotřeba krmiva na jednotku produkce,t.j.na 1 kg přírůstku živé hmotnosti, na 1 kg FCM,na 100 vajec apod..

• 1.7. Kontrola zdravotního stavu zvířat

Veškeré klinické projevy zdravotního stavu zvířat,zejména malátnost, zhoršený příjem krmiva, průjmy, odlišné chování sledované adspekcí, se uvedou do prvotní evidence skupinového srovnávacího pokusu a v dílčí zprávě z tohoto pokusu.

U uhynulých nebo nutně odporažených zvířat se vyžádá provedení pitvy.V odůvodněných případech, kde příčina úhynu zjevně nesouvisí se zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem, není nutné odborné veterinární vyšetření.

• 1.8. Evidence

• 1.8.1. Prvotní evidence všech sledovaných ukazatelů je podkladem pro zpracování dílčí zprávy z každého skupinového srovnávacího pokusu.

• 1.8.2. Výsledky dílčích zpráv se zpracují do souhrnné dokumentace biologické testace. Průkaznost rozdílů zjištěných souhrnných výsledků se ověřuje statisticky s uvedením použité metody.

• 1. Bilanční zkouška

• 2.1. Bilanční zkouškou se zjišťuje stravitelnost živin a energie krmiva nebo vliv krmiva,doplňkové látky a premixu na stravitelnost živin krmné směsi a na bilanci živin.

• 2.2.Stravitelnost živin se stanovuje jako bilance živin a energie trávícího traktu, měřená ve standardních podmínkách. Stravitelnost se vyjadřuje v procentech.

• 2.4. Minimální počty zvířat v bilanční zkoušce při podílu zkoušeného krmiva v dávce:

• nad 50% - 3 kusy analogických zvířat nebo skupin zvířat s vyjímkou kuřat,

• 25 - 50%, u kuřat 25 - 100% - 6 ks analogických zvířat nebo skupin zvířat,

• pod 25% - 8 kusů analogických zvířat nebo skupin zvířat.

• 2.5. Výběr zvířat se řídí požadavky uvedenými v bodě 1. 3 této přílohy.

• 2.6. Zvířata se ustajují v jednom ustajovacím prostoru. Umísťují se buď v bilančních klecích nebo v bilančních stáních tak, aby bylo umožněno přesné dávkování krmiv, zjišťování jejich zbytků a bezeztrátový sběr výkalů a moče. Mikroklimatické podmínky odpovídají fyziologickým nárokům zvířat.

• 2.7. Zkouší-li se krmivo určené jako krmná surovina do krmných směsí a stanovuje-li se jeho vliv na stravitelnost živin krmné směsi, použije se jako kontrolní krmivo rovněž krmná směs. Krmné dávky pro bilanční zkoušku zajišťují záchovnou potřebu živin, minerálních látek a vitamínů,hladina jejich obsahu nesmí překročit 1,5 násobek záchovné potřeby.

• 2.8. Krmná dávka se pro bilanční zkoušku stanoví tak, aby při zkrmování byly zbytky krmiva minimální. Krmí se 2 × denně, minimální interval mezi krmením je 7 hodin.

• 2.9. Veškerá krmiva včetně všech použitých krmných surovin,doplňkových látek a premixů, se předem ověřují analyticky.

• 2.10. Minimální doba trvání bilanční zkoušky je 5 dní u monogastrických zvířat a minimálně 7 dní u přežvýkavců. Bezprostředně po umístění zvířat do bilančních klecí nebo na bilanční stání musí proběhnout návykové období v délce podle druhu zvířat 7 - 14 dní a poté přípravné období minimálně 6 dní. Tato období se nezapočítávají do vyhodnocení bilanční zkoušky.

• 2.11. V průběhu bilanční zkoušky se u jednotlivých zvířat přesně podchycuje příjem a zbytky krmiv, množství výkalů a moče, u skopců pouze výkalů.Odebraná moč se konzervuje vhodnou konzervační přísadou nebo se zchlazuje,výkaly se buď konzervují nebo zmrazují. Sušení výkalů se provádí lyofilizací. Pokud není k dispozici lyofilizátor, výkaly se před stanovením dusíku nesuší.

• 2.12. Kontrola živé hmotnosti zvířat se provádí na počátku a na konci bilanční zkoušky,vždy ve stejnou dobu, a to před podáním krmiva.

• 2.13. Evidence se vede u každé bilanční zkoušky samostatně.

• 2.14. Výsledky bilančních zkoušek se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení. Rozdíly stanovených koeficientů stravitelnosti, mezi kontrolním a zkoušeným krmivem, se ověřují statisticky. Metody statistického ověření se uvedou do dokumentace.

• 2.15. Z bilančních zkoušek se vyřazují zvířata, u kterých byly zjištěny klinicky zjevné poruchy zdraví a zvířata, u nichž činily zbytky krmiva více než 5% sušiny, nebo u nichž koeficient stravitelnosti jednotlivých živin přesahuje hodnotu dvojnásobku směrodatné odchylky od průměru ostatních zjištěných hodnot koeficientů stravitelnosti krmiva.

• 1. Krmná zkouška

• 3.1. Krmné zkoušky se provádějí na druhu a kategorii zvířat, pro které je zkoušené krmivo určeno, minimálně ve třech dílčích skupinových srovnávacích pokusech.

• 3.2. Krmné zkoušky se provádějí vždy ve dvou skupinách zvířat, kontrolní a pokusné.Zajištění krmiv je shodné s bodem 1.2. této přílohy.

• 3.3.Minimální počet zvířat ve skupině jednoho skupinového srovnávacího pokusu je u krmné zkoušky:

• u kuřat, housat, kachňat, krůťat - 25 ks,

• u dospělé drůbeže, králíků, selat, prasat, ovcí, koz - 10 ks,

• u telat, ostatního skotu, koní - 3 ks.

Počty zvířat jiných druhů se stanovují analogicky.

• 3.4. Do skupinového srovnávacího pokusu pro krmnou zkoušku se vybírají zvířata podle kritérií uvedených v bodech 1.3.2. až 1.3.7., ustajují se a krmí podle zásad uvedených v bodě 1.4. a 1.5. této přílohy.

• 3.5. Doba trvání skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky je minimálně:

• při zkoušce chutnosti 2 týdny,včetně přípravného období,

• při zkoušce příjmu 3 týdny,

• při zkoušce dietetických vlastností krmiva 4 týdny,

• při jiných krmných zkouškách (např. při reklamaci,prošlé době použitelnosti apod.) se postupuje podle krmného návodu krmiva nebo podle krmného návodu pro krmiva podobného složení, účinku a charakteristiky.

• 3.6. Při zkoušce chutnosti krmiva se hodnotí především rychlost příjmu krmiv za určitý časový úsek. Dále se sleduje živá hmotnost zvířat na počátku a na konci zkoušky a reakce zvířat na podávaná krmiva.

Při zkoušce příjmu krmiva se hodnotí dynamika příjmu kontrolního a zkoušeného krmiva ve vztahu k přijaté sušině.

• 3.7.Při zkouškách dietetických vlastností krmiva se hodnotí:

• hmotnost zvířat na počátku a na konci sledovaného období,

• přírůstek živé hmotnosti za sledované období,

• příjem a celková spotřeba krmiv, reakce zvířat na zkoušené krmivo,

• zdravotní stav zvířat sledovaný adspekcí,

• veterinární vyšetření nutně odporažených a uhynulých zvířat,

• chemické případně mikrobiologické vyšetření výkalů zvířat.

• 3.8. Pro hodnocení ostatních krmných zkoušek platí pravidla stanovená pro hodnocení biologické testace v bodě 1.6. této přílohy.

• 3.9.Evidence se vede u každého skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky samostatně. Výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení.

Příloha č. 14 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

ZKOUŠENÍ KONZERVAČNÍ ÚČINNOSTI

• 1. Zkoušení konzervační účinnosti

• 1.1. Kontrolní a pokusná zkouška konzervační účinnosti se zakládají současně.

• 1.2. Při zahájení konzervačních zkoušek se krmiva,na kterých se zkouška provádí a konzervační látky,ověřují analyticky.

• 1.3. Pro kontrolní a pokusnou zkoušku konzervační účinnosti u statkových objemných krmiv se používá stejné krmivo,t.j. shodný druh,shodné vegetační stádium,shodná mechanická úprava (délka řezanky,uložení, dusání, zatížení,uzavření atd.).

• 1.4. Aplikace zkoušené konzervační látky se provádí podle návodu, uvedeného žadatelem o registraci.Dávkuje se rovnoměrně.

• 1.5. Krmivo,použité ke konzervační zkoušce,se váží.

• 1.6. Doba zakládání kontrolní a pokusné konzervační zkoušky u statkových objemných krmiv trvá nejvýše 24 hodin.

• 1.7. Konzervační zkoušky,s vyjímkou konzervačních zkoušek u statkových objemných krmiv, se zakládají na dobu, která je stanovena jako maximální doba účinnosti zkoušené konzervační látky.

• 1.8. V průběhu kontrolní a pokusné konzervační zkoušky a v poslední den zkoušky se krmiva ověřují analyticky.

• 1.9. V průběhu konzervační zkoušky se sleduje a zaznamenává teplota, podle povahy zkoušené konzervační látky i vlhkost vnějšího prostředí.V průběhu konzervační zkoušky objemných krmiv se sleduje a zaznamenává pH.

• 1.10. V průběhu konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se zjišťují ztráty vzniklé odtokem silážních šťáv.

• 1.11. Po skončení konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se stanoví analyticky obsah živin,pH a obsah kyselin,vzniklých fermentačním procesem. Krmivo se hodnotí senzoricky.

• 1.12. O průběhu konzervačních zkoušek se vede evidence.Veškeré dílčí výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace o zkoušení konzervační účinnosti.

Příloha č. 15 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

ZKOUŠENÍ JAKOSTI ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

• 1. Zkoušení jakosti masa

• 1.1. Senzorické hodnocení jakosti masa

Podstata senzorického hodnocení spočívá v subjektivním posouzení vzhledu, vůně, chuti, šťavnatosti, křehkosti, jemnosti eventuálně dalších vlastností zkoušených vzorků masa,získaných od zvířat kontrolních a pokusných skupin.

• 1.1.1. Odborné znalecké posouzení provádí nejméně 5 posuzovatelů, z toho 3 stálí, otestovaní jako způsobilí, a dva další. Za optimální se považuje hodnocení 5 vzorků. Vzorky jsou anonymní.

• 1.1.2. Vzorky se doporučuje odebírat z míst, odkud se odebírá i vzorek k fyzikálně- chemickému zkoušení, a to v čisté svalovině a v množství:

• u skotu mezi 9.a 12.žebrem - roštěnka (500-700 g)

• u prasat od posledního žebra kaudálním směrem - pečeně (400-600 g)

• u ovcí hřbetní partie (400-600 g)

• u telat mezi 9.a 12.žebrem - pečeně (400-600 g)

• u drůbeže prsní a stehenní svalovina (celý kus)

• u ryb celé kusy (nejméně 500 g).

Při senzorickém hodnocení lze dle potřeby použít i jiné svaly,tukovou tkáň, další části jatečného zvířete nebo jeho orgány,např. játra a jiné.

• 1.1.3. K balení vzorků se používají obaly, které zajistí původní vlastnosti vzorků.

• 1.1.4. Vzorky se skladují při teplotě masa v rozmezí 1 - 3°C; pokud není dodržena doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete, uvedená v bodě 1.1.5., vzorky se zamrazují a uchovávají při teplotě nižší než -18°C nejdéle do 2 měsíců.

• 1.1.5. Doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete:

• u hovězího masa 6.-8.den,

• u vepřového masa 3.-6.den,

• u telecího 4.- 6.den,

• u skopového 3.- 7.den,

• u drůbežího 3.- 7.den.

• 1.1.6. Senzorické hodnocení syrového masa

Provádí se posuzování:

• barvy a vzhledu,

• zastoupení mezisvalového tuku - mramorování,

• vláknitosti,

• textury - konzistence,

• schopnosti masa vázat vlastní šťávu,

• pachu.

Výsledek se vyjadřuje buď slovně nebo bodovým hodnocením. Obvykle se boduje celková jakost. Doporučuje se užití 5 bodového systému.

• 1.1.7. Senzorické hodnocení masa tepelně upraveného

Hodnotí se základní kriteria:

• vůně,

• chuť,

• šťavnatost,

• křehkost a jemnost.

Posuzuje se bodovým systémem a slovně.

• 1.1.7.1. Tepelná úprava masa dušením v uzavřeném obalu

Zkoušené vzorky masa se dusí v uzavřených masových sklenicích v prostředí páry po stanovenou dobu. Bodové hodnocení pak slouží ke vzájemnému porovnání vzorků a ke statistickému zpracování. Celkové vyhodnocení stanoví, zda se jedná o maso bez závad nebo o maso s odchylkami. Nedílnou součástí hodnocení je protokol,který se přikládá k celkovému hodnocení posuzovaných vzorků.

• 1.1.7.2. Hodnocení uvolněné šťávy (vývaru)

U vývaru se posuzuje barva a čirost, vůně, chuť, eventuálně podíl tuku ve vývaru.

• 1.1.7.3.Tepelná úprava masa vařením

Zkoušené vzorky se vaří ve vodě bez přísad po stanovenou dobu.

• 1.1.7.4. Tepelná úprava masa pečením

Vzorky zkoušené svaloviny se pečou ve skleněných nádobách z varného skla v elektrické troubě při stanovené teplotě a době.

• 1.1.7.5. Úprava masa grilováním

Vzorky masa se grilují na grilovacím automatě při stanovené teplotě a době.

• 1.1.7.6. Zkouška škvařením

Vzorek tukové tkáně se rozkrájí na kousky o hraně 2 cm a škvaří se při stanovené teplotě až do uvolnění tuku.

• 1.1.7.7. Stanovení ztrát masa vařením

Rozdíl mezi hmotností syrového a vařeného masa slouží k výpočtu ztrát vařením.Vyjadřuje se v procentech.

• 1.1.7.8. Stanovení ztrát masa grilováním

Rozdíl mezi hmotností syrového a grilovaného masa slouží k výpočtu ztrát grilováním.Vyjadřuje se v procentech.

• 1.2.Chemické hodnocení jakosti masa

Odběr vzorků je stejný jako v bodě 1.1.2. této přílohy.

• 1.2.1. Stanovení obsahu vody

Vzorek se suší s pískem při 100 - 105°C do konstantní hmotnosti, obsah vody se vyjadřuje v procentech. Rozdíl mezi souběžnými stanoveními nepřesahuje 0,3%.

• 1.2.2. Stanovení celkového dusíku metodou podle Kjeldahla

Dusík bílkovin se převede mineralizací na amoniak,který se stanoví destilací titračně. Obsah dusíkatých látek se vypočte násobením koeficientem 6,25.

• 1.2.3 Stanovení tuku přímou extrakcí

Tuk po odstranění obsahu vody sušením se extrahuje rozpouštědlem,které se odpaří a tuk se zváží.

• 1.2.4. Stanovení obsahu popela - minerálií

Spalováním zhomogenizovaného vzorku při teplotě max. 600°C do bílé až bílo-šedé barvy popele.

• 1.2.5 Stanovení hydroxyprolinu

Stanoví se po hydrolýze bílkovin na základě barevné reakce jeho oxidačního produktu p - dimethylaminobenzaldehydem.

• 1.2.6. Stanovení tryptofanu

Spočívá v alkalické hydrolýze vzorku hydroxidem barnatým a v kolorimetrickém stanovení.

• 1.2.7. Stanovení obsahu vazivových bílkovin výpočtem (x)

x=a .f g/100g

a = obsah hydroxyprolinu v g/100 g

f = 8,877 - přepočítávací faktor

svalové bílkoviny = bílkoviny celkem - vazivové bílkoviny.

• 1.2.8. Stanovení nutriční hodnoty masa - výpočtem

NP (%) = nutriční hodnota masa je procentuální podíl energie čistých, plně hodnotných bílkovin z hodnoty celkové energie masa.

NP= 123,3- 1,43-x2,34-x . B.17.100 (B .17)+(T .38) .10

x = log hodnoty obsahu hydroxyprolinu /g ve 100g celkových bílkovin masa (g na 16 g N)

B = obsah bílkovin v mase (%)

T = obsahu tuku v mase (%).

• 1.2.9. Stanovení obsahu cholesterolu

Stanoví se spektrofotometricky po reakci s kyselinou sulfosalicylovou a anhydridem kyseliny octové v prostředí kyseliny sírové.

• 1.3. Technologické hodnocení masa

• 1.3.1. Stanovení schopnosti masa vázat přidanou vodou. Zjišťuje se schopnost zhomogenizovaného masa udržet si v přítomnosti soli přidanou vodu i po tepelném zpracování.

• 1. 1. 2.Stanovení pH masa

Obvykle se stanovuje u hovězího a vepřového masa jeho pH1hod 1 hodinu po porážce a pH24hod 24 hodin po porážce.

Na základě posouzení těchto dvou hodnot se definuje výskyt specifických vad masa.

• 1.4. Stanovení inbibičních látek v mase

Provádí se mikrobiologické stanovení reziduí inhibičních látek.

• 1.5. Jatečné hodnocení cílových zvířat

Provádí se minimálně u 6 ks z kontrolní i pokusné skupiny (poměr pohlaví 1 : 1), u kterých se živá hmotnost nejvíce přibližuje průměru skupiny (±5%).

U ryb se hodnotí 10 ks ryb z každé skupiny.

Posuzuje se stupeň zmasilosti a protučnění, popř. stupeň nežádoucího přetučnění.Posuzuje se zrakem (hmatem).

Dále se zjišťuje:

• hmotnost při odběru,t.j. celková hmotnost zvířete zjištěná vážením,

• čistá hmotnost,t.j. hmotnost při odběru snížená o srážku na nakrmenost nebo zvýšená o přirážku na lačnost,

• hmotnost jatečně opracovaného těla, t.j. hmotnost zjištěná vážením v tepelném stavu po ukončení porážky nejpozději do 30 min.,

• výtěžnost,t.j. % podíl hmotnosti jatečně opracovaného těla k čisté hmotnosti.

• 1.5.1. Jatečné hodnocení skotu a ovcí

Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek nebo 4 čtvrtí bez kůže, bez hlavy oddělené od trupu před 1. krčním obratlem, bez noh oddělených v dolním kloubu zápěstním nebo zánártním, bez orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem, bez pohlavních orgánů, bez ledvin, ledvinového a pánevního loje.

• 1.5.2. Jatečné hodnocení prasat

Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek s hlavou bez mozku a míchy, včetně kruponu a kruponového sádla, s ledvinovým sádlem (plstním), bez ledvin a ostatních orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem.

• 1.5.3. Jatečné hodnocení drůbeže

Při jatečném rozboru se sleduje a vyhodnocuje:

• živá hmotnost zvířat po 12 hodinovém lačnění,

• hmotnost vykuchané drůbeže (čistý trup bez drůbků, ale s kůží krku),

• hmotnost prsní svaloviny,

• hmotnost stehenní svaloviny,

• hmotnost jater,

• hmotnost hodnotných částí,

• hmotnost prázdného žaludku, jater a srdce.

Výtěžnost je % podíl hmotnosti vykuchané drůbeže včetně hmotnosti hodnotných částí z hmotnosti před zabitím.

• 1.5.4.Jatečné hodnocení králíků

Při bourání se oddělí hlava a za posledním žebrem přední část, která obsahuje krk, žebra s břišními svaly a přední nohy.

Hmotnost zadní části je součet hmotností hřbetu a stehen.

Jatečná výtěžnost se vypočte jako podíl součtu hmotností jatečného trupu s hlavou, srdce, jater, ledvin s ledvinovým tukem k živé hmotnosti.

• 1.5.5. Stanovení stolní hodnoty ryb

Stolní hodnota je soubor smyslově posuzovaných vlastností a výtěžnosti.

Hmotnost ryby je hmotnost mokré ryby po okapání přebytečné vody.

Hmotnost masa je hmotnost ryby bez částí těla, které se nezapočítávají do výtěžnosti a představuje u kapra celé tělo bez hlavy, vnitřních orgánů, ploutví a šupin, včetně jiker nebo mlíčí,u pstruhů celé tělo bez vnitřních orgánů.

Výtěžnost se stanoví jako % podíl hmotnosti masa z hmotnosti ryby.

• 1. Zkoušení mléka

• 2.1. Odběr vzorků mléka pro potřeby zkoušení

Dojnice zařazené do srovnávacího biologického zkoušení se dojí individuálně. Vzorky se odebírají ihned po provedeném nádoji od každé dojnice samostatně.

Po promíchání se zajistí odběr určitého reprezentativního množství mléka, které má veškeré vlastnosti celku.

Vzorky určené k chemickému rozboru se uloží tak, aby byla uchována jejich nezměněná jakost až do doby potřebné k provedení rozboru.

• 2.2. Smyslové vlastnosti mléka

Stanovují se senzorickým hodnocením, a to:

• barva,

• konzistence a vzhled,

• chuť a vůně.

• 2.3. Fyzikální a chemické jakostní znaky mléka

• stanovení obsahu tuku acidobutyrometrickou metodou,

• stanovení sušiny mléka jako podíl po vysušení při teplotě 105°C ± 2°C,

• stanovení tukuprosté sušiny výpočtem z obsahu sušiny mléka a obsahu tuku v mléce,

• stanovení specifické hmotnosti mléka mléčným hustoměrem,

• stanovení titrační kyselosti dle Soxhlet-Henckela,

• stanovení obsahu celkového dusíku dle Kjeldahla,

• stanovení bílkovin na základě celkového dusíku dle Kjeldahla vynásobením konvenčním faktorem pro mléčné bílkoviny 6,38,

• stanovení mléčného cukru (laktózy) polarometricky,

• stanovení čísla kyselosti mléčného tuku neutralizací KOH volných mastných kyselin,

• stanovení jodového čísla jako procentového množství jódu, vázaného zkoušenou látkou. Slouží pro zjištění nenasycených mastných kyselin a jakosti mléčného tuku,

• stanovení kysací schopnosti mléka s použitím jogurtové kultury,

• stanovení počtu somatických buněk v 1 ml mléka,

• stanovení celkového počtu mikroorganismů (CPH) v 1 ml mléka v tisících,

• stanovení inhibičních látek.

• 2.4.Doplňkové jakostní znaky mléka

• mikrobiologické jakostní znaky,

• obsah volných mastných kyselin u mléčného tuku,

• obsah nutričně významných složek,

• mechanické nečistoty.

• 1. Zkoušení vajec

Odběr vzorků se provádí namátkovým výběrem reprezentativního počtu kusů vajec z každé skupiny.

Jakost konzumních vajec se zjišťuje smyslově, fyzikálně, chemicky a mikrobiologicky. Veškeré kvantitativní vlastnosti se statisticky vyhodnocují.

• 3.1. Zjišťování smyslových vlastností vajec

Zjišťuje se čistota, neporušenost a tvar skořápky, povrchový pach a vůně, velikost a nepohyblivost vzduchové bubliny, průhlednost a tuhost bílku, viditelnost a nepohyblivost žloutku, vývoj zárodku, vzhled bílku, vzhled žloutku, vůně a chuť obsahu po rozbití, zjištění chuti vaječného obsahu po uvaření.

• 3.2. Zjišťování fyzikálních vlastností vajec

• 3.2.1. Hmotnost vajec se zjišťuje vážením jednotlivých kusů

• 3.2.2. Index tvaru vajec je dán rozměry ve směru os

• 3.2.3. Pevnost skořápky se zjišťuje působením zesilujícího tlaku na celé vejce nebo upravenou skořápku ..

• 3.2.4. Tloušťka skořápky se měří za konstantních podmínek na přesně zvolených místech, ostrém a tupém konci vejce.

• 3.2.5. Barva žloutku je intenzita zbarvení žloutku a posuzuje se podle 15 stupňového barevného vějíře.

• 3.2.6. Index tuhého bílku je dán poměrem plochy, kterou zaujímá bílek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizována průměrem délky a šířky.

• 3.2.7. Haughovy jednotky vyjadřují jakost vejce na základě vztahu mezi výškou tuhého bílku a hmotností vejce. Vypočtou se dle vzorce:

HJ=100 log ⁡V- 32,3 30 H0,37-100100+1,9 ,

kde V je výška bílku v mm a H hmotnost vejce v g.

• 3.2.8. Index žloutku a zploštění je dán poměrem plochy, kterou zaujímá žloutek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizovaná průměrem délky a šířky.

Příloha č. 16 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

ZKOUŠENÍ BEZPEČNOSTI

• 1. Zkoušení na cílových zvířatech

• 1.1. Toxikologické zkoušení

Testy tolerance se provádějí tak,že se zkouší biologické,toxikologické a histologické účinky zkoušené doplňkové látky,premixu nebo krmiva. Určuje se faktor bezpečnosti,což je rozdíl mezi navrhovaným nejvyšším dávkováním a dávkou, při které nastupují škodlivé efekty. Je-li zjištěno, že dávka se škodlivými následky leží daleko za hranicemi navrhovaného nejvyššího dávkování, tento koeficient se stanovuje velmi nízký nebo postačí jen řádové určení.

• 1.2. Mikrobiologické zkoušení

• 1.2.1. Je-li účinná látka chemicky specifikovatelná a vykazuje-li antimikrobiální aktivitu v koncentrovaných krmivech, provádí se studie na stanovení antimikrobiálního spektra účinnosti účinné látky při určení minimální inhibiční koncentrace u různých patogenních a nepatogenních grampozitivních a gramnegativních druhů bakterií.

• 1.2.2. Zkoušení k určení křížové rezistence proti léčebným antibiotikům stanovením minimální koncentrace inhibitorů na mutantech produkovaných in vitro a chromozomálně rezistetních na doplňkovou látku.

V případě mikroorganismů rezistentních k léčebným antibiotikům se určuje genetický základ této rezistence.

• 1.2.3. Zkoušky ke stanovení schopnosti doplňkové látky obsahovat rezistenční selekční faktor. Tyto zkoušky se provádí za provozních podmínek na tom druhu zvířat, pro který je doplňková látka určena. Poté se zkouší, zda nesou nalezené rezisteční selekční faktory vícenásobnou rezistenci a zda jsou přenosné.

• 1.2.4. Zkoušky ke stanovení působení doplňkové látky:

• na normální střevní floru,

• na kolonizaci trávicího traktu, jedná-li se o mikroorganismy nebo směs některých rodů mikroorganismů,

• na vylučování exkrecí pathogenních mikroorganismů, je-li látka chemicky specifikovatelná a má antimikrobiální aktivitu.

• 1.2.5. V případě,že doplňková látka vykazuje antimikrobiální aktivitu: zkoušky ke stanovení procentuálního podílu bakterií rezistentních na doplňkovou látku v běžných podmínkách. Tato zkoušení se provádí ve větších časových odstupech před, během a 1 měsíc po nasazení doplňkové látky.

• 1.2.6. Je-li účinná látka mikroorganismus, určuje se, zda je rezistentní na antibiotika.

• 1.2.7. Je-li účinná látka vyráběna z mikroorganismů (např. enzymové preparáty) určuje se úroveň jednotlivých životaschopných mikroorganismů.

• 1.2.8. Jedná-li se o mikroorganismy, předkládají se tyto informace:

• o použití geneticky modifikovatelných mikroorganismů ve výzkumu,

• kompletní technická dokumentace o užití včetně dopadu na ekosystém,rizik pro zdraví lidí a zvířat,

• podmínky pro uvedení do oběhu,včetně označování a balení.

• 1.3. Zkoušení a stanovení látkové výměny a reziduí účinné látky

• 1.3.1. Zkoušení bilanční látkové výměny. Vyloučená dávka účinné látky v moči a výkalech,vyloučená dechem, rezidua v organismu.

• 1.3.2.Zjišťování látkové výměny: absorpce, rozdělení, biotransformace, vylučování. Eventuálně údaje o vylučování žluči z hepatoenterálního cyklu a ze zažívacího traktu.

• 1.3.3.Analytické stanovení reziduí: kvalitativní a kvantitativní složení reziduí (účinná látka, metabolity) v různých orgánech a tkáních zvířat,rovněž tak ve vyprodukovaných živočišných produktech po vyrovnání látkové výměny a za praktických podmínek užití doplňkové látky.

• 1.3.4.Farmako - kinetická zkoušení reziduí (po opakovaném podávání doplňkové látky za navržených podmínek používání), persistence účinné látky a hlavních metabolitů v různých orgánech a tkáních po vysazení krmiva obsahujícího doplňkovou látku.

• 1.3.5. Zkoušení biologické pohotovosti reziduí ve tkáních a produktech cílových druhů zvířat (viz 3.8.).

• 1.3.6. Metody kontroly: popis kvalitativních a kvantitativních metod použitých pro stanovení v bodech 1.3.1. až 1.3.5. s údaji o použité dávce, specifitě a důkazové cestě. Metody k důkazu reziduí musí být tak přesné, aby byla dokazatelná taková množství reziduí, která jsou toxikologicky nezávadná.

• 1. Zkoušení vyloučených reziduí

• 2.1. Druh a koncentrace reziduí účinné látky včetně metabolitů v exkrementech.

• 2.2. Persistence (poločas rozpadu) a kinetika eliminace v hnoji, kejdě, slámě.

• 2.3 Účinky na tvorbu metanu.

• 2.4. Odbourávání, persistence (poločas rozpadu) v půdě (různé půdní typy).

• 2.5 Účinek na půdní faunu a mikrobiální procesy transformace (odbourávání rostlinných a živočišných reziduí, dusíková výměna a jiné).

• 2.6. Účinek na rostliny (osivo - klíčivost, růst rostlin, příjem rostlinami atd.). Tyto zkoušky se provádí v uzavřeném prostoru i v provozních podmínkách na různých druzích rostlin.

• 2.7. Rozpustnost a stabilita produktů ve vodě (účinné látky, metabolitů) pocházejících z užití doplňkové látky (krmiva).

• 2.8. Účinek na vodní faunu a floru.

• 2.8.1. Účinek na rostliny (např. rodu chlorella).

• 2.8.2. Toxicita u bezobratlých (např. Daphnia magna).

• 2.8.3. Toxicita u ryb (minimálně na dvou vybraných převládajících druzích,které žijí volně v oblasti).

• 1. Zkoušky na laboratorních zvířatech

Tato zkoušení se provádějí s účinnou látkou a jejími hlavními metabolity, jestliže se vyskytují v získaném živočišném produktu a jsou biologicky využitelné. Pokusná zvířata se vybírají podle možností ta, u kterých se předpokládá, že doplňková látka bude metabolizovat obdobně jako u lidí. Je nutný úplný popis provedených pokusů, druh a původ použitých zvířat, velikost a počty kontrolních skupin, použité dávky, složení krmné dávky, výsledky analýz krmiva, podmínky chovu, přesná délka trvání pokusů, časový bod různých provedených zásahů, mortalita.

Dokumentace obsahuje všechna makroskopická,mikroskopická a histopatologická zjištění, pozorovaná na pokusných zvířatech, s udáním časového bodu nástupu patologických příznaků. Z provedených zkoušek se předkládají podrobně zpracované výsledky včetně statistického vyhodnocení.

• 3.1. Akutní toxicita

• 3.1.1. Akutní orální zkoušky na toxicitu se provádí na dvou druzích zvířat (jako jeden z nich je doporučován potkan). Maximální dávkování by nemělo překročit 2OOO mg na 1 kg živé hmotnosti. Detailní záznamy o pozorovaných biologických efektech během minimálně dvou týdnů po aplikaci budou k dispozici. Tyto studie nejsou nutné pro enzymové preparáty.

• 3.1.2. Akutní toxicita při vdechování, účinek na pokožku a je-li potřebné na sliznice, rovněž tak alergický potenciál se zjišťují ve zkouškách, které umožní určení možných nebezpečí pro užití doplňkové látky.

• 3.2. Mutagenita

• 3.2.1. Pro chemicky specifikovatelné doplňkové látky

Pro identifikaci mutagenních vlastností účinné látky nebo jejích metabolitů se provádí vybrané kombinace zkoušek na stanovení mutagenity. Tyto zkoušky jsou založeny na různých genetických základech.Testy se provádí za přítomnosti a nepřítomnosti mikrosomálních savčích preparátů pro metabolickou aktivaci.

Doporučuje se následující kombinace testů:

• zkouška genové mutace v prokariotickém systému,

• zkouška genové mutace v in vitro eukariotickém systému nebo na pohlaví vázaný recesivní letální faktor s Drosophilou melanogaster,

• in vitro a in vivo zkoušky na stanovení chromozomálního poškození.

Ve všech případech se výběr zkoušek zdůvodní. Stanoví se vhodné zkoušky,které se provedou podle platných zásad. Záleží na získaných výsledcích a celkovém profilu toxicity látky,stejně tak jako na jejím užití, zda je nutno provést dodatečné zkoušky.

• 3.2.2. V případě enzymových preparátů odvozených z mikroorganismů se vyžadují následující testy:

• zkouška genové mutace bakterií,

• test chromozomální aberace (přednostně in vitro).

Toxikologické testy se provádějí s použitím fermentačního preparátu konečné čistoty, před přidáním nosičů, ředidel nebo dalších substancí. Základním pravidlem je,že se provádí v souladu s pravidly stanovenými uznávanými mezinárodními instituty. Vzhledem k projevujícím se efektům na buněčné úrovni u látek proteinové povahy nebo enzymatické aktivity některých enzymových preparátů se připouští některé modifikace ve standardním protokolu, částečně i u testů in vitro. Odlišnosti se akceptují pokud jsou podpořeny argumenty.

Testovací systém je koncipován tak,aby odhalil nespecifické toxické reakce a genotoxické efekty. Kombinovaná informace ze všeobecné specifikace a tento rozšiřující test dávají možnost využít preparát pro zjištění přítomnosti obou specifických toxinů a neznámých toxických složek.

Toxikologická zpráva obsahuje dostatečnou dokumentaci, testy se provádí na materiálu,který tvoří základ konečného obchodního výrobku tak,jak je popsáno v technické dokumentaci.

• 3.3. Metabolické a farmakokinetické aspekty.

Jedná-li se o účinné látky,které jsou chemicky stanovitelné, bilanční zkoušky a rovněž tak určení metabolitů se provádí pomocí pro tyto účely odpovídajících označených molekul jedné nebo více dávek účinné látky ve vhodném čase. Zkoušky látkové výměny zahrnují zkoušky o farmakokinetice účinné látky a jejich hlavních metabolitů. Při výběru dalších toxikologických zkoušek na relevantních druzích zvířat se zohledňují rozdíly v metabolismu účinné látky u různých druhů zvířat.

• 3.4. Subchronická toxicita

Většinou se tyto zkoušky provádí na 2 druzích zvířat (jedním jsou přednostně potkani, druhým pak cílový druh zvířat).

Zkoušená látka se podává orálně, tím se stanoví vztah dávka - účinek. Délka zkoušky je u hlodavců minimálně 90 dní. V určitých případech se provádějí zkoušky od 6 měsíců do 2 let na psech nebo jiných nehlodavcích pro určení citlivosti různých druhů zvířat ve vztahu k testované látce.

Tato zkouška se neprovádí u mikroorganismů.Jedná-li se o enzymové preparáty pocházející z mikroorganismů, je dostačující 90denní orální test na hlodavcích.

• 3.5. Chronická toxicita/karcinogenita

Dlouhodobé zkoušky chronické toxicity se provádí na hlodavcích (přednostně potkanech), zkoušky karcinogenity na 2 druzích hlodavců (přednostně na potkanech). Zkoušená substance je podávána orálně v různých dávkách.Provádí se rovněž kombinované zkoušky na dlouhodobou toxicitu/karcinogenitu s prenatální expozicí. Délka zkoušky je minimálně 2 roky u potkanů a 18 týdnů u myší. Když řada pokusů překročí minimální časovou délku trvání, ukončí se, jakmile počet zvířat, který přežije v každé skupině, s vyjímkou skupiny s nejvyšší dávkou, klesne na 20 kusů ze sta. Plné klinicko-chemické, hematologické zkoušky a zkoušky moči se provádí s vhodným časovým odstupem během celého trvání pokusu. Makroskopické a histologické zkoušky se provádí během testu a u zvířat, která na konci přežila pokus.

• 3.6. Zkoušky účinku na reprodukci

Provádí se na potkanech. Provádí se minimálně po 2 generace v přímých liniích původu a v souvislosti se zkouškami na embryonální toxicitu, eventuelně teratogenitu. Všechny relevantní parametry plodnosti, březosti a vrhu stejně jako pre- a postnatální situace se pečlivě pozorují a popisují. Specifické zkoušky teratogenity se provádí minimálně na 2 druzích zvířat.

• 3.7. Toxikologie metabolitů

Podklady pro výpočet koncentrace reziduí se požadují jako základ pro odhad rizika u lidí. Tyto podklady se předkládají pro výpočet ochranné lhůty doplňkové látky.

• 3.8. Ostatní relevantní zkoušky

Předkládá se každá další zkouška, která přináší jiné nezbytné údaje o účinné látce,popřípadě doplňkové látce nebo novém krmivu.

Příloha č. 17 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

SOUHRNNÁ DOKUMENTACE BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ KRMIV VYROBENÝCH Z MIKROORGANISMŮ

Souhrnná dokumentace biologického zkoušení krmiv vyrobených z mikroorganismů obsahuje:

• 1. Údaje o použitém mikroorganismu

• 1.1.Taxonomie, původ, morfologie, biologické vlastnosti, v daném případě genetické změny.

• 1.2. Neškodnost, případná stálost mimo kultivační medium a případné účinky na životní prostředí.

• 1.3. Stálost a stupeň čistoty kultivovaných kmenů mikroorganismů, metody použitelné k ověřování těchto znaků.

• 1. Kultivační medium a výrobní postup

• 2.1. Složení substrátu, přidávaných látek atd..

• 2.2. Postup výroby, sušení a čištění, postup k devitalizaci použitých mikroorganismů, metody stanovení k ověření stálosti složení krmiva vyrobeného kultivací mikroorganismů a ke stanovení případných chemických, fyzikálních nebo biologických nečistot v průběhu výroby.

• 2.3. Technický postup úpravy pro použití.

• 1. Znaky krmiva

• 3.1. Fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti: makro a mikroskopická morfologie, velikost částic, hustota, specifická hmotnost, vazba vody, rozpustnost, elektrostatické vlastnosti atd..

• 3.2. Chemické složení a znaky

• 3.2.1. Vlhkost,obsah dusíkatých látek, tuku, vlákniny, popela,

veškerých cukrů, kolísání rozpětí obsahů.

• 3.2.2. Obsah celkového dusíku, bílkovin, nukleových kyselin, amoniakálního dusíku, aminového dusíku, nitrátů a nitritů. Kvalitativní a kvantitativní složení aminokyselin celkem a volných, purinových a pyrimidinových bází.

• 3.2.3. Kvalitativní a kvantitativní složení tuků (mastné kyseliny, nezmýdelnitelné látky, pigmenty rozpustné v tuku, fosfolipidy).

• 3.2.4. Složení obsažených cukrů.

• 3.2.5. Kvalitativní a kvantitativní obsah minerálních složek.

• 3.2.6. Kvalitativní a kvantitativní obsah vitamínů.

• 3.2.7. Kvalitativní a kvantitativní obsah speciálních složek: doplňkové látky, zbytky substrátů a zřeďovacích prostředků, jiné případně škodlivé zbytky látkové přeměny substrátu, kultivačního média, výrobního postupu.

• 3.3.Mikrobiologická kontaminace krmiva.

• 3.4. Chování a stabilita krmiva a ve směsi s jinými krmivy při skladování.

• 1. Úprava a podmínky pro použití

• 4.1. Navržený obchodní název krmiva.

• 4.2. Úprava krmiva navrhovaná pro uvádění do oběhu.

• 4.3. Předpokládané užití krmiva ve výživě zvířat, pro uvažované druhy zvířat, navržené koncentrace krmiva v kompletní krmné směsi a navržené množství krmiva v denní krmné dávce.

• 1. Kontrolní metody

Kvalitativní a kvantitativní analytické metody stanovení pro kontrolu krmiva v krmných směsích a v premixech; popis těchto metod se doplňuje následujícími údaji: zvláštnost, citlivost, hranice důkazu, rozpětí chyby a případné interference s doplňkovými látkami a krmivy. Vzorky výrobku se dávají k dispozici.

• 1. Ověření výživářsko-fyziologických vlastností krmiva

• 6.1. Určení hodnoty bílkoviny krmiva

• 6.1.1. Chemické,biochemické a mikrobiologické zkoušky.

• 6.1.2. Zkoušky krmiva provedené na laboratorních zvířatech ve srovnání s kontrolní bílkovinou.

• 6.2. Zkoušky krmiva provedené na druzích zvířat, pro něž je krmivo určené.

Na každém druhu zvířat, u něhož je předpoklad užití krmiva, se provádějí dále uvedené zkoušky ve srovnání s kontrolní skupinou, která je krmena obvyklým krmivem s ekvivalentním podílem dusíkatých látek bílkovinné povahy, u přežvýkavců ekvivalentním podílem celkového dusíku, za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti.

• 6.2.1. Stanovení hodnoty bílkovin a hodnoty energie přidávaného krmiva v krmné dávce v navržených praktických podmínkách použití a v různých fyziologických obdobích zvířat (např. růst,březost, snáška).

• 6.2.2. Stanovení vlivu krmiva na růst zvířat (přírůstek),produkční účinnost,zdravotní stav zvířat,případné úhyny v navržených praktických podmínkách užití.

• 6.2.3. Stanovení optimálního podílu krmiva v krmné dávce z výživářsko-fyziologického hlediska.

• 6.2.4. Ověření působení krmiva za navržených podmínek užití na technologické,organoleptické a ostatní kvalitativní vlastnosti živočišných produktů.

• 6.3. Pokusné podmínky při zkouškách krmiva na jeho použitelnost u předpokládaných druhů zvířat.

• 1. Ověření biologických vlivů použití krmiva ve výživě zvířat

• 7.1. Ověření krmiva na cílových zvířatech

Na každém druhu zvířat, u něhož je předpoklad užití krmiva,se provádějí dále uvedené zkoušky ve srovnání s kontrolní skupinou,která je krmena obvyklým krmivem s ekvivalentním podílem dusíkatých látek bílkovinné povahy, u přežvýkavců ekvivalentním podílem celkového dusíku, za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti.

• 7.1.1. Stanovení nejvyššího podílu krmiva v denní krmné dávce bez projevu vedlejších účinků.

• 7.1.2. Stanovení možných účinků krmiva na plodnost a provedení generačních pokusů,pokud je pro jejich provedení důvod.

• 7.1.3. Stanovení účinků krmiva v navržených praktických podmínkách užití na mikroorganismy zažívacího traktu, vliv na přítomnost patogenních mikroorganismů v trávicím traktu.

• 7.1.4.Stanovení možných reziduí krmiva (substrátu,kultivačního média,rozpouštědel,kontaminantů) za navržených podmínek užití v živočišných produktech.

• 7.1.5 Stanovení možných reziduí krmiva (substrátu, kultivačního média, rozpouštědel, kontaminantů ) za navržených podmínek užití v exkrementech.

• 7.2. Ověření krmiva na laboratorních zvířatech

• 7.2.1. Sledování metabolismu,t.j.chování krmiva v organismu (absorpce, akumulace,biologická přeměna,vylučování atd.).

• 7.2.2. Ověření možné mutagenity vyvolané kontaminanty(zejména mykotoxiny a bakteriemi) v krmivu nebo rezidui krmiva (substrátu,kultivačního media,rozpouštědla) včetně pokusů in vitro s aktivací látkové výměny.

• 7.2.3 Toxikologické zkoušky

Dále uvedené zkoušky krmiva se provádějí ve srovnání s kontrolními skupinami, kterým jsou podávána obvyklá krmiva s ekvivalentními podíly dusíkatých látek bílkovinné povahy za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti. Zjištěné toxické účinky musí být prozkoumány, aby byla zdůvodněna jejich příčina a průběh a aby se zejména zjistilo,zda nepocházejí z výživářsko-fyziologické nevyváženosti nebo z předávkování zkoušeného krmiva.

• 7.2.3.1 Zkouška krátkodobé toxicity krmiva (minimálně 90 dní)

Všeobecně se tyto zkoušky provádějí na dvou druzích zvířat,z nichž jeden jsou hlodavci.Krmivo se podává v denní dávce v minimálně dvou různých hladinách. Tyto se volí tak,aby alespoň jedna dávka se uváděla jako bez účinku a jedna jako škodlivě se projevující. Skupiny zvířat jsou složeny z určeného počtu zvířat každého pohlaví.Vždy je zastoupena kontrolní skupina zvířat. V určených intervalech se zaznamenávají všechny rozhodující biologické údaje,zejména růstová křivka zvířat, spotřeba krmiva, hematologická vyšetření,rozbory moče,biochemické parametry,úhyny,hmotnost orgánů, symptomy patologických účinků,histologické změny nejdůležitějších orgánů a tkání. Výsledky se zevrubně doloží a vyhodnotí statisticky.

• 7.2.3.2 Zkoušky dlouhodobé toxicity krmiva

Všeobecně se tyto zkoušky provádějí na dvou druzích zvířat, z nichž jeden jsou hlodavci.Krmivo se podává v denní dávce minimálně ve dvou různých hladinách.Pokusné období je minimálně dva roky u potkanů a nejméně 80 týdnů u myší.Skupiny zvířat jsou složeny z určeného počtu zvířat každého pohlaví. Vždy je zastoupena kontrolní skupina zvířat. V průběhu zkoušek na určení dlouhodobé toxicity v určených časových intervalech a rovněž na konci zkoušky na zvířatech, která přežila, se provádějí biologické zkoušky na stanovení krátkodobé toxicity přednostně na malé „satelitní“ skupině zvířat (t.j. oddělená, na hlavní skupině závislá skupina)(viz 7.2.3.1).

• 7.2.3.3 Zkoušení karcinogenity krmiva

U zkoušek na karcinogenitu se stanoví časový mezník prvních příznaků u pokusných zvířat, histologické typy nádorů a jejich četnost.Účinky na četnost nádorů nebo na vývoj onemocnění, které by mohly být vyvolány zkoušeným krmivem, se vyhodnotí proti kontrolní skupině zvířat podle bodu 7.2.3..Výsledky je třeba zevrubně doložit a vyhodnotit statisticky.

• 7.2.4 Speciální zkoušky krmiva v generačních pokusech

Generační pokusy se vztahují minimálně na dvě generace zvířat v přímé linii a jsou spojeny se zkouškami na embryotoxicitu včetně teratogenity.Zvláštní pozornost se věnuje plodnosti a vrhům a jejich vývoji po narození.Lze předložit jinou metodu, která je vědecky doložena a dává měřitelné výsledky (např.Relais-toxicita).

• 7.2.5 Pokusné podmínky pro zkoušení krmiva na laboratorních zvířatech se popisují s uvedením následujících podrobností

• 7.2.5.1 Druh,rasa a pohlaví zvířat.

• 7.2.5.2 Počet pokusných a kontrolních skupin,počet zvířat v každé skupině( dostatečný počet pro statistické vyhodnocení při použití vhodných statistických parametrů).

• 7.2.5.3 Procentický podíl krmiva v krmné dávce, kvalitativní a kvantitativní složení krmné dávky a její analýza.

• 7.2.5.4 Podmínky chovu v průběhu celé doby trvání zkoušek.

• 7.2.5.5 Přesná doba trvání zkoušek a datum zkoušek.

• 7.2.5.6 Přírůstky zvířat a procenta úhynů v jednotlivých skupinách zvířat.

• 7.2.5.7 Klinické symptomy a patologické změny v průběhu zkoušek a časový mezník jejich projevu.

• 7.3 Ověření ve vztahu k životnímu prostředí - podle druhu zbytků krmiva (substrát,kultivační médium,rozpouštědla,kontaminanty) ve výkalech krmených zvířat se požadují údaje o přetrvávání těchto reziduí v hnoji,půdě a vodě a o jejich účincích na půdní biologii,rostlinná společenstva a život ve vodě.

• 1. Speciální účelová vyšetření

Podle druhu a podmínek použití krmiva se požadují údaje o alergii, zánětech kůže, dráždění očních sliznic, dýchacích nebo trávicích cest a za účelem stanovení možných rizik při zacházení s krmivem a pro zajištění preventivních opatření.

Příloha č. 18 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

MONOGRAFIE DOPLŇKOVÝCH LÁTEK

Monografie obsahuje:

• 1. Údaje o identitě doplňkové látky

• 1.1. Navržený název doplňkové látky.

• 1.2. Typ doplňkové látky s ohledem na její funkci.

• 1.3. Kvalitativní a kvantitativní složení (účinná látka,ostatní komponenty,nečistoty).

• 1.4.Fyzikální stav, velikost částic.

• 1.5.Výrobní proces, včetně všech specifických výrobních postupů. Je-li aktivní složkou směs několika účinných látek, z nichž je každá přesně definovatelná, uvádějí se tyto látky jednotlivě včetně jejich vzájemného poměru ve směsi.

• 1. Údaje o specifikaci účinné látky

• 2.1. U látek chemicky specifikovatelných: generický název, chemické označení podle nomenklatury IUPAC, další generická mezinárodní označení a zkratky, číslo CAS (Chemical Abstracts Service Number),

• u mikroorganismů: název a taxonomický popis podle mezinárodních nomenklaturních kódů, rovněž mohou být použity další mezinárodně uznávané manuály klasifikace (např. Bergey‘s manual of Systematic Bacteriology, The Yeast,a taxonomic study by Lodder and Kreger van Rijn atd.),

• u enzymatických preparátů: název v souladu s hlavní enzymatickou aktivitou podle IUB /Iupac. Einecs and CAS Number.

• 2.2. Sumární a strukturální vzorec, molekulová hmotnost, kvalitativní a kvantitativní složení zastoupených látek, je-li účinná látka výsledkem fermentačního procesu,

• u mikroorganismů: název a místo sbírky kultur, kde je kmen uložen, je-li možno jednu ze sbírky kultur EU, číslo kmene pod kterým je uložen, genetické modifikace a všechny vlastnosti vhodné pro jeho identifikaci. Dále původ mikroorganismu, morfologické a fyziologické charakteristiky, vývojové stupně, vhodné faktory pro jeho identifikaci, počet jednotek tvořících kolonie (CFU) na 1 gram,

• u enzymových preparátů: biologický původ, v případě mikrobiologického původu název a místo sbírky kultur,kde je kmen uložen, je-li možno jednu ze sbírky kmenů EU, číslo,pod kterým je uložen, genetické modifikace a vlastnosti, vhodné pro jeho identifikaci včetně genetických údajů, aktivita ve vazbě na odpovídající chemicky čisté modelové substráty a další fyzikálně-chemické charakteristiky.

• 2.3. Stupeň čistoty

Kvalitativní a kvantitativní složení příměsí(nečistot),

• u mikroorganismů: genetická stabilita, čistota kultivovaného kmene,

• u enzymových preparátů: čistota, pro potřebu kontroly podíl kontaminujících mikroorganismů,těžkých kovů, nepřítomnost toxinů, pocházejících ze zdroje organismu (např. mykotoxiny),údaje nutno doložit vhodnou metodou absence antimikrobiální aktivity při úrovni dávkování krmiva stanovené vhodnou metodou,složení komponentů neenzymatického původu.

• 2.4. Další vlastnosti

• u chemicky definovatelných látek:elektrostatické vlastnosti, bod tání, bod varu,teplota rozkladu, specifická hmotnost, tlak par, rozpustnost ve vodě a organických rozpouštědlech,absorpční spektrum a další vhodné fyzikální vlastnosti,

• u mikroorganismů: vlastnosti vhodné pro identifikaci a navržené užití (např. vegetativní nebo sporulativní forma, CFU na gram),

• u enzymatických preparátů: optimální hodnoty pH, optimální teplota a další vhodné vlastnosti.

• 2.5. Výroba, proces čištění a užitá média, variace v chemickém složení média, vyjádřené v jednotkách biologické aktivity jako je CFU na 1 gram pro výrobky z mikroorganismů nebo odpovídající jednotky aktivity pro enzymové preparáty.

• 1. Údaje o fyzikálních, fyzikálně-chemických, technologických a biologických vlastnostech doplňkové látky

• 3.1. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, při působení podmínek vnějšího prostředí jako je světlo, teplota, pH, vlhkost, atmosférický kyslík,v pořadí podle důležitosti.

• 3.2. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, během přípravy premixů a krmiv, především stabilita na zahřátí, tlak a vlhkost, možné produkty rozkladu.

• 3.3. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, během skladování premixů a krmiv za definovaných podmínek, uvedených dle pořadí důležitosti.

• 3.4. Další vhodné fyzikálně-chemické,technologické nebo biologické vlastnosti jako je schopnost dosáhnout homogenní zamíchanosti v premixu a krmivech, prašnost doplňkové látky,

• u mikroorganismů a enzymatických preparátů stanovení odolnosti proti degradaci nebo ztrátě biologické aktivity přímo v trávícím traktu nebo stanovením in vitro.

• 1. Údaje o podmínkách užití doplňkových látek

• 4.1. Navržené užití ve výživě zvířat (např. druhy a kategorie zvířat, typy premixů a krmných směsí, periody krmení).

• 4.2. Kontraindikace.

• 4.3. Navržené dávkování v premixech a krmných směsích, vyjádřené v procentech účinné látky vztažené k hmotnosti u premixů a v mg/kg u krmných směsí,

• u mikroorganismů: metody detekce,výpočtu,identifikace apod..

• 4.4. Další známé užití účinné látky nebo preparátu (např. v krmivech, humánní nebo veterinární medicíně, zemědělství nebo průmyslu), pro jaké užití je název patentován, indikace a kontraindikace.

• 4.5. Měřítka pro prevenci rizik a prostředků při výrobě a obchodování, je-li to nutné.

• 1. Údaje o metodách kontroly

• 5.1. Popis metod užitých pro určení kriterií uvedených v bodech: 1.3.,2.3.,2.4.,2.5.,3.1.,3.2.,3.3. a 3.4. a 4.3..

• 5.2.Popis analytických kvalitativních a kvantitativních metod pro stanovení reziduí doplňkové látky v živočišných produktech.

• 5.3. Metody a výsledky musí být spojeny s informací vztaženou k procentickému obsahu, specifičnosti, citlivosti, limitu detekce možných rozhraní, reprodukovatelnosti a užití vzorových metod. Referenční standardy přípravků a účinných látek musí být k dispozici,

• u mikroorganismů:metody detekce,výpočtu,identifikace apod..

• 5.4. Jsou-li uváděné metody publikovány v odborné literatuře,stačí uvést odkaz a odpovídající přetisk metody.

• 1. Údaje o biologických vlastnostech doplňkové látky

• 6.1. Podrobnosti profylaktických účinků antikokcidik a jiných chemoterapeutik působících proti histomoniáze, sledování úmrtnosti zvířat, počtu oocyst,počet lézí apod..

• 6.2. U stimulátorů růstu včetně mikroorganismů nebo enzymových preparátů, mimo doplňkové látky uvedené v bodě 6.1., údaje o vlivu na produkční účinnost, růst zvířat, živočišný produkt, chování zvířat a další parametry,které mají pozitivní vliv na živočišnou produkci.

• 6.3. Případné kontraindikace a biologické nesnášenlivosti.

• 1. Údaje o kvalitativním a kvantitativním vyhodnocení reziduí v živočišném produktu při správném užití.

• 1. Údaje o ostatních důležitých vlastnostech doplňkové látky pro její identifikaci.

Příloha č. 19 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

DEKLAROVANÉ JAKOSTNÍ ZNAKY U KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

| Pořadové číslo | Druh krmiva | Závazné deklarované jakostní znaky | Další doporučené jakostní znaky k deklaraci | | 1 | 2 | 3 | 4 | | --- | --- | --- | --- | | 1 | Kompletní krmiva | vlhkost - % | vápník - g/kg | | dusíkaté látky - g/kg | fosfor - g/kg | | | | tuk - g/kg | sodík - g/kg | | | | vláknina - g/kg | draslík - g/kg | | | | popel - g/kg | hořčík - g/kg | | | | pro prasata ještě | lysin - g/kg | cystin - g/kg | | | pro drůbež ještě | methionin - g/kg | threonin - g/kg | | | | tryptofan - g/kg | | | | | obsah ME - MJ/kg | | | | | škrob - g/kg | | | | | cukry jako sacharosa - g/kg | | | | | lysin - g/kg mimo prasat | | | | | methionin - g/kg mimo drůbeže | | | | | fyzikální znaky podle přílohy č. 8 | | | | 2 | Doplňková krmiva | vlhkost - % | škrob - g/kg | | dusíkaté látky - g/kg | cukry jako sacharosa - g/kg | | | | tuk - g/kg | lysin - g/kg mimo prasat | | | | vláknina - g/kg | methionin - g/kg mimo drůbeže | | | | popel - g/kg | cystin - g/kg | | | | vápník - g/kg při obsahu více jak 50g/k | g threonin - g/kg | | | | fosfor - g/kg při obsahu více jak 20 g/k | g tryptofan - g/kg | | | | hořčík - g/kg při obsahu nad 5 g/kg u | vápník - pod 50 g/kg | | | | přežvýkavců | fosfor - pod 20 g/kg | | | | pro prasata ještě | lysin - g/kg | hořčík - pod 5 g/kg u přežvýkavců, bez omezení | | | pro drůbež ještě | methionin - g/kg | u ostatních zvířat | | | | sodík - g/kg | | | | | draslík - g/kg | | | | | fyzikální znaky podle přílohy č. 8 | | | | 3 | Doplňková minerální krmiva | vlhkost - % | dusíkaté látky - g/kg | | vápník - g/kg | tuk - g/kg | | | | fosfor - g/kg | vláknina - g/kg | | | | sodík - g/kg | popel - g/kg | | | | pro skot, ovce, kozy ještě | hořčík - g/kg | lysin - g/kg | | | | methionin - g/kg | | | | | cystin - g/kg | | | | | threonin - g/kg | | | | | tryptofan - g/kg | | | | | fyzikální znaky podle přílohy č. 8 | | | | 4 | Doplňková melasová krmiva | vlhkost - % | tuk - g/kg | | dusíkaté látky - g/kg | vápník - g/kg | | | | vláknina - g/kg | fosfor - g/kg | | | | popel - g/kg | sodík - g/kg | | | | veškeré cukry jako sacharosa - g/kg | hořčík - g/kg a u přežvýkavců pod 5g/kg | | | | hořčík - nad 5 g/kg u přežvýkavců | | | |

Příloha č. 20 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

DEKLAROVANÉ JAKOSTNÍ ZNAKY U KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO DOMÁCÍ ZVÍŘATA

| Pořadové číslo | Druh krmiva | Závazné deklarované jakostní znaky | Další doporučené jakostní znaky k deklaraci | | 1 | 2 | 3 | 4 | | --- | --- | --- | --- | | 1 | Kompletní krmiva | vlhkost - % | dusíkaté látky - g/kg u ostatních dom. zvířat | | dusíkaté látky - g/kg, jen u psů a koček | tuk - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | tuk - g/kg, jen u psů a koček | vláknina - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | vláknina - g/kg, jen u psů a koček | popel - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | popel - g/kg, jen u psů a koček | lysin - g/kg | | | | | methionin - g/kg | | | | | cystin - g/kg | | | | | threonin - g/kg | | | | | tryptofan - g/kg | | | | | vápník - g/kg | | | | | fosfor - g/kg | | | | | sodík - g/kg | | | | | draslík - g/kg | | | | | hořčík - g/kg | | | | | škrob - g/kg | | | | | cukry jako sacharosa - g/kg | | | | | obsah ME - MJ/kg | | | | 2 | Doplňková krmiva, včetně konzerv | vlhkost - % | dusíkaté látky - g/kg u ostatních dom. zvířat | | dusíkaté látky - g/kg jen u psů a koček | tuk - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | tuk - g/kg jen u psů a koček | vláknina - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | vláknina - g/kg jen u psů a koček | popel - g/kg u ostatních dom. zvířat | | | | popel - g/kg jen u psů a koček | vápník - g/kg | | | | | fosfor - g/kg | | | | | sodík - g/kg | | | | | draslík - g/kg | | | | | hořčík - g/kg | | | | | lysin - g/kg | | | | | methionin - g/kg | | | | | cystin - g/kg | | | | | threonin - g/kg | | | | | tryptofan - g/kg | | | | | cukry jako sacharosa - g/kg | | | | | škrob - g/kg a obsah ME - MJ/kg | | | | 3 | Doplňková minerální krmiva | vlhkost - % | dusíkaté látky - g/kg | | vápník - g/kg | tuk - g/kg | | | | fosfor - g/kg | vláknina - g/kg | | | | sodík - g/kg | popel - g/kg | | | | | lysin - g/kg | | | | | methionin - g/kg | | | | | cystin - g/kg | | | | | threonin - g/kg | | | | | tryptofan - g/kg | | |

Příloha č. 21 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

VÝPOČET ENERGIE U KOMPLETNÍCH, DOPLŇKOVÝCH A DIETNÍCH KRMIV - KRMNÝCH SMĚSÍ

1) Metabolizovatelná energie (MEp) se vypočítá u krmných směsí pro prasata s obsahem dusíkatých látek do 250 g/kg, z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa, organického zbytku a vlákniny.

MEp v MJ/kg=NL . 0,0223+tuk . 0,0341+škrob . 0,017+cukr . 0,0168+organický zbytek . 0,0074-vláknina . 0,0109

kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg

tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg

vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg

škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg

cukr - ve zkoušeném krmivu v g/kg

organický zbytek v g/kg se vypočítá:

= (sušina v g - popel v g - NL v g - tuk v g - škrob v g - cukr v g - vláknina v g)

2) Metabolizovatelná energie (MEp) se vypočítá u krmných směsí pro prasata s obsahem dusíkatých látek nad 250 g/kg, z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa, organického zbytku a vlákniny.

MEp v MJ/kg=NL . 0.0199+tuk . 0,035+škrob . 0,0163+cukr . 0,0189+oranický zbytek . 0,0062-vláknina . 0,0013

kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg

tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg

vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg

škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg

cukr - ve zkoušeném krmivu v g/kg

organický zbytek v g/kg se vypočítá:

= (sušina v g - popel v g - NL v g - tuk v g - škrob v g- cukr v g - vláknina v g)

3) Metabolizovatelná energie (MEd) u krmných směsí pro drůbež se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa.

MEd v MJ/kg=NL . 0,01551+tuk . 0,03431+škrob . 0,01669+cukr . 0,01301

kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg

tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg

škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg

cukr - ve zkoušeném krmivu v g /kg

4) Metabolizovatelná energie (MEs) u krmných směsí pro přežvýkavce se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, vlákniny a popelovin.

MEs v MJ/kg=12,0+NL . 0,008+tuk . 0,023-vláknina . 0,018-popel . 0,012

kde: NL - jsou dusíkaté látky (bez NPN) ve zkoušeném krmivu v g/kg

tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg

vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg

popel - ve zkoušeném krmivu v g/kg

Výpočet MEs se platí za předpokladu, že krmné směsi neobsahují více jak 20 % úsušků píce nebo více jak 25 % slunečnicového extrahovaného šrotu částečně loupaného nebo více jak 30 % pšeničných nebo ječných otrub.

5) Metabolizovatelná energie (MEm) u krmných směsí pro masožravce se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, bezdusíkatých látek výtažkových.

MEm v MJ/kg=NL . 0,014654+tuk . 0,035588+BNLV . 0,01465

kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg

tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg

BNLV - ve zkoušeném krmivu v g/kg

6) Metabolizovatelná energie krmiv pro psy a kočky určených pro zvláštní účely výživy (dietní krmiva) se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N. 6,25), tuku a bezdusíkatých látek výtažkových:

• a) u krmiv pro psy a kočky s výjimkou krmiv pro kočky s vlhkostí nad 14,0 %

MEmD = NL.0,01464 + tuk.0,03556 + BNLV.0,01464

• b) u krmiv pro kočky s vlhkostí nad 14,0 %

MEmD = NL.0,01632 + tuk.0,03222 + BNLV.0,01255 - 0,2092,

kde:	NL	– je obsah dusíkatých látek ve zkoušeném krmivu v g/kg
	tuk	– je obsah tuku ve zkoušeném krmivu v g/kg
	BNLV	– je obsah bezdusíkatých látek výtažkových ve zkoušeném krmivu v g/kg

Příloha č. 22 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

SKUPINY SUROVIN PRO UVÁDĚNÍ DRUHŮ KRMNÝCH SUROVIN V OZNAČOVÁNÍ KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

Skupina	Zahrnuje
1. Obiloviny	zrna všech druhů obilovin včetně pohanky bez ohledu na jejich zpracování za předpokladu, že s vyjímkou slupky (epidermis) nedošlo k odstranění jiné části zrna.
2. Výrobky z obilovin a jejich vedlejší produkty	části zrna včetně vedlejších produktů vzniklých při jeho zpracování mimo oleje zahrnuté do skupiny olejů a tuků.
3. Luštěniny	zrna všech druhů luštěnin bez ohledu na jejich zpracování za předpokladu, že s vyjímkou slupky (epidermis) nedošlo k odstranění jiné části zrna.
4. Výrobky z luštěnin a jejich vedlejší produkty	části zrna včetně vedlejších produktů vzniklých při jejich zpracování.
5. Olejniny	celá semena nebo plody všech druhů olejnatých semen a olejnatých rostlin bez ohledu na jejich zpracování za předpokladu, že s vyjímkou slupky (epidermis) nebo skořápky nedošlo k odstranění jiné části zrna.
6. Výrobky z olejnin a jejich vedlejší produkty	části semen včetně vedlejších produktů z olejnatých semen a rostlin mimo oleje a tuky zahrnuté do skupiny olejů a tuků.
7. Výrobky z řepy a třtiny	výrobky a vedlejší produkty získané z řepy a třtiny mimo cukrovou řepu a třtinu cukrovou.
8. Výrobky a vedlejší produkty z výroby cukru	výrobky a vedlejší produkty z cukrové řepy a třtiny cukrové, které však nesmí obsahovat více než 250 g/kg vlákniny v sušině.
9. Výrobky ze zpracování ovoce	výrobky a vedlejší produkty při zpracování ovoce za předpokladu, že tyto výrobky a vedlejší produkty neobsahují více než 250 g/kg vlákniny v sušině a obsahují více než 150 g/kg dusíkatých látek v sušině a 50 g/kg tuku v sušině.
10. Sušené pícniny	nadzemní části pícnin, posečeném vstavu uměle nebo přirozeně sušené za předpokladu, že neobsahují více než 250 g/kg vlákniny v sušině a obsahují více než 150 g/kg dusíkatých látek v sušině.
11. Rostlinné výrobky s vysokým obsahem vlákniny	krmné suroviny rostlinného původu obsahující více než 250 g/kg vlákniny v sušině (sláma, plevy, slupky) mimo výrobky zařazené do skupiny 6, 9 a 10.
12. Mléčné výrobky	výrobky vznikající při zpracování mléka mimo mléčné tuky, které jsou zahrnuty do skupiny olejů a tuků.
14. Výrobky z ryb	ryby nebo jiné druhy neteplokrevných mořských živočichů nebo jejich části, produkty ze zpracování ryb a neteplokrevných mořských živočichů s vyjímkou tuků a jejich derivátů zahrnutých do skupiny olejů a tuků a výrobky obsahující více než 500 g/kg popele v sušině zahrnuté do skupiny minerálních látek.
15. Generální látky	anorganické a organické látky s obsahem popele více než 500 g/kg v sušině s vyjímkou látek, které obsahují více než 50 g/kg nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové v sušině.
16. Oleje a tuky	oleje a tuky živočišného a rostlinného původu a jejich deriváty.

Příloha č. 23 k vyhlášce č. 194/1996 Sb.

SKUPINY SUROVIN PRO UVADĚNÍ DRUHŮ KRMNÝCH SUROVIN V OZNAČOVÁNÍ KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO DOMÁCÍ ZVÍŘATA

Skupina	Zahrnuje
1. Maso a produkty živočišného původu	všechny masité části poražených teplokrevných zvířat v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované a též veškeré produkty, včetně vedlejších po zpracování těl nebo jejich částí od teplokrevných zvířat. Mezi tyto produkty nepatří: štětiny, rohovina, kůže, srst, peří a obsahy žaludků a střev.
2. Mléko a mléčné výrobky	veškeré mléčné výrobky v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované a vedlejší výrobky z jejich zpracování.
3. Vejce a výrobky z vajec	všechny vaječné výrobky v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované a vedlejší výrobky z jejich zpracování.
4. Oleje a tuky	všechny živočišné a rostlinné oleje a tuky.
5. Kvasnice	všechny druhy kvasnic, pokud jsou devitalizovány a sušeny a k jejichž výrobě byl použit povolený substrát.
6. Ryby a vedlejší výrobky	ryby nebo části ryb v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem
z ryb	konzervované a vedlejší výrobky z ryb a z jejich zpracování.
7. Obiloviny	všechny druhy obilovin bez ohledu na jejich opracování a výrobky vzniklé při zpracování zrna, pokud v převaze obsahují škrobnatý endosperm.
8. Luštěniny	všechny druhy luštěnin bez ohledu na jejich opracování a výrobky vzniklé při zpracování zrna, pokud v převaze obsahují škrobnatý endosperm.
9. Olejniny	všechny druhy olejnin bez ohledu na jejich opracování.
10. Zelenina	všechny druhy zelenin a luštěnin v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované.
11. Vedlejší výrobky rostlinného původu	vedlejší výrobky ze zpracování obilovin, luštěnin, olejnin a zeleniny.
12. Bílkovinné extrakty rostlinného původu	všechny produkty rostlinného původu, u nichž byla bílkovinná složka vhodným způsobem koncentrována na nejméně 500 g/kg dusíkatých látek v sušině a které zpracováním mají změněnou texturu (strukturu), například hydrolyzou, extruzí, expandováním apod.
13. Minerální látky	všechny anorganické látky vhodné pro výživu zvířat.
14. Cukry	všechny druhy cukrů.
15. Ovoce	všechny druhy ovoce v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované.
16. Ořechy	všechny plody se skořápkami.
17. Semena	všechny druhy semen mimo obiloviny, luštěniny a olejniny v celém nebo drceném stavu.
18. Řasy	řasy čerstvé nebo vhodným způsobem konzervované.
19. Měkkýši a korýši	všechny druhy měkkýšů a korýšů včetně lastur (mušlí) v čerstvém stavu nebo vhodným způsobem konzervované a vedlejší výrobky vzniklé při jejich zpracování.
20. Hmyz	všechny druhy hmyzu ve všech vývojových stádiích s vyjímkou skladištních škůdců.
21. Pekařské výrobky	všechny výrobky vzniklé při pekařské výrobě, zejména chléb, koláče, sušenky a kynuté pečivo

^1) § 15 - 18 zákona České národní rady 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů.

^1) § 9 odst. 1 písm. e) a § 10 písm. e) zákona ČNR č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky. § 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.