Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška obsahuje:

• a) seznam látek znečišťujících ovzduší, kategorizaci stacionárních zdrojů znečišťování, limity znečišťování, přípustnou tmavost kouře a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů znečišťování,

• b) způsob zjišťování množství emisí a technické prostředky pro měření emisí,

• c) požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování,

• d) požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv.

§ 2

Pro účely této vyhlášky se rozumí:

• a) hmotnostním tokem emise množství znečišťující látky odváděné ze stacionárního zdroje znečišťování (dále jen „zdroj znečišťování“) do vnějšího ovzduší (dále jen „ovzduší“), vyjádřené v hmotnostních jednotkách za jednotku času (například kg.h^-1, t.r^-1); vyjadřuje míru vlivu zdroje znečišťování na ovzduší,

• b) hmotnostní koncentrací emise množství znečišťující látky vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu nosného plynu (například mg.m^-3); určuje kvalitu technologického procesu z hlediska ochrany ovzduší,

• c) měřením emisí stanovení hmotnostních toků emisí na základě změřených hodnot hmotnostních koncentrací emisí, popřípadě i objemového průtoku plynu, který znečišťující látky unáší,

• d) výpočtem emisí stanovení hmotnostních toků emisí látkovou bilancí technologického procesu nebo pomocí emisních faktorů,

• e) emisním faktorem poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke hmotnosti paliva nebo množství tepla v palivu, nebo hmotnosti vstupní suroviny, nebo jednotce produkce,

• f) kontinuálním měřením emisí průběžné měření hmotnostních koncentrací emisí pomocí přístrojů pro tento účel konstruovaných, s registrací a souběžným vyhodnocováním a uchováváním naměřených hodnot pomocí prostředků výpočetní techniky,

• g) jednorázovým měřením emisí měření emisí prováděné pomocí jednotlivých měření v intervalech a způsobem předepsaným touto vyhláškou; jednorázové měření se provádí manuálním odběrem vzorku a následnou fyzikální, fyzikálně-chemickou nebo chemickou analýzou, nebo s použitím přístrojů pro kontinuální měření, nebo přístroji pro tento účel konstruovanými,

• h) jednotlivým měřením měření jedné znečišťující látky v nosném plynu v trvání od přibližně 1 minuty do 24 hodin, v závislosti na koncentraci znečišťující látky nebo metodě jejího stanovení,

• i) poruchou zdroje znečišťování taková v důsledku technické závady vzniklá odchylka od normálního provozu, která je popsána v místním provozním předpisu (§ 7 odst. 2 zákona o ovzduší), včetně lhůty pro její odstranění, při níž souvisle do doby jejího odstranění nemohou být dodrženy emisní limity,

• j) havárií zdroje znečišťování nenadálý nebo neočekávaný stav, při němž bezprostředně a výrazně vzrostou emise znečišťujících látek a zdroj nelze zpravidla regulovat ani zastavit běžnými technickými postupy,

• k) palivem jakýkoliv tuhý, kapalný nebo plynný spalitelný materiál, pokud je spalován za účelem získání v něm obsažené energie v zařízení k tomu účelu vyrobeném nebo odborně přizpůsobeném; za palivo se nepovažuje odpad,^1a)

• l) nebezpečnými stavy ohrožujícími kvalitu ovzduší havárie a poruchy zdrojů znečišťování,

• m) spalovnou nebezpečných odpadů technologické zařízení pro zneškodňování nebezpečných odpadů spalováním,

• n) spalovnou komunálních odpadů technologické zařízení pro zneškodňování komunálních odpadů spalováním,

• o) těkavými organickými sloučeninami (VOC) všechny organické sloučeniny s výjimkou methanu, které při teplotě 293,15 K (20 °C) vykazují tlak par nejméně 0,01 kPa nebo které jsou srovnatelně těkavé za daných podmínek jejich aplikace.

ČÁST DRUHÁ

SEZNAM LÁTEK ZNEČIŠŤUJÍCÍCH OVZDUŠÍ, KATEGORIZACE ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ, LIMITY ZNEČIŠŤOVÁNÍ, PŘÍPUSTNÁ TMAVOST KOUŘE A TECHNICKÉ PODMÍNKY PROVOZU ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ

§ 3

U technologických objektů obsahujících stacionární zařízení ke spalování paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla se stanovují emisní limity podle druhu spalovaného paliva a jmenovitého tepelného výkonu zařízení tak, že samostatným zdrojem znečišťování je

• a) kotel, pokud je jeho jmenovitý tepelný výkon 50 MW a vyšší,

• b) u kotlů o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 50 MW

• 1. kotel, pokud je jediným s tímto tepelným výkonem v kotelně,

• 1. skupina kotlů s tímto tepelným výkonem, pokud spalují stejný druh paliva a pokud vypouštějí nebo by s ohledem na uspořádání mohly vypouštět spaliny společným komínem,

• 1. ze skupiny kotlů s tímto tepelným výkonem kotel, který spaluje jiný druh paliva, než který je spalován v ostatních kotlích,

• 1. každý z kotlů s tímto tepelným výkonem, pokud nejsou spaliny vypouštěny nebo by nemohly být s ohledem na uspořádání vypouštěny společným komínem.

§ 4

Seznam látek znečišťujících ovzduší

Seznam znečišťujících látek (§ 2 zákona o ovzduší) je uveden v příloze č. 1.

Kategorizace zdrojů znečišťování, limity znečišťování, přípustná tmavost kouře a technické podmínky provozu zdrojů znečišťování

§ 5

(1) Kategorizace vybraných zdrojů znečišťování, emisní limity vybraných zdrojů znečišťování (dále jen „specifické emisní limity“), přípustná tmavost kouře a technické podmínky provozu vybraných zdrojů znečišťování jsou uvedeny v příloze č. 2. Technické podmínky provozu vybraných zdrojů znečišťování, obsahující požadavky na konstrukci a vybavení zařízení a provozování technologického procesu, specifické emisní limity doplňují nebo nahrazují. Pro vybrané zdroje znečišťování platí výhradně specifické emisní limity, přípustná tmavost kouře a technické podmínky jejich provozu uvedené v příloze č. 2., pokud není v této příloze výslovně stanoveno jinak.

(2) Pro velké a střední zdroje znečišťování, které nejsou vybranými zdroji znečišťování uvedenými v příloze č. 2., platí limity a přípustná tmavost kouře uvedené v příloze č. 3 (dále jen „obecné emisní limity“). Znečišťující látky, pro které budou všeobecně platné emisní limity uplatněny, dohodne provozovatel s Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“).

§ 6

(1) Zařízeními zvlášť závažných technologických procesů [§ 3 odst. 2 písm. a) zákona o ovzduší - velké zdroje znečišťování] jsou vybrané technologické procesy a zařízení označené v příloze č. 2. jako velký zdroj znečišťování a v ostatních případech, překračuje-li při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci odpovídající emisnímu limitu roční hmotnostní tok emise alespoň jedné nebo více z dále uvedených znečišťujících látek hodnotu:

• a) 200 t tuhých znečišťujících látek nebo

• b) 1000 t oxidu siřičitého nebo

• c) 4 t chloru a jeho těkavých anorganických sloučenin uváděných jako chlor nebo

• d) 10 t těkavých organických látek uváděných jako elementární uhlík nebo

• e) 200 t oxidů dusíku uváděných jako oxid dusičitý nebo

• f) 1 t sulfanu (sirovodíku) nebo

• g) 2 t těkavých anorganických sloučenin fluoru uváděných jako fluor nebo

• h) 50 t oxidu uhelnatého.

(2) Zařízeními závažných technologických procesů [§ 3 odst. 2 písm. b) zákona o ovzduší - střední zdroje znečišťování] jsou vybrané technologické procesy a zařízení označené v příloze č. 2 jako střední zdroje znečišťování a v ostatních případech, činí-li při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci odpovídající emisnímu limitu roční hmotnostní tok emise alespoň jedné nebo více znečišťujících látek od 20 do 100 % ročních hmotnostních toků emisí znečišťujících látek uvedených v předchozím odstavci.

ČÁST TŘETÍ

ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ MNOŽSTVÍ EMISÍ A TECHNICKÉ PROSTŘEDKY PRO MĚŘENÍ EMISÍ

§ 7

Společná ustanovení

(1) Množství vypouštěných znečišťujících látek (dále jen „emise“) se zjišťuje pomocí měření, popřípadě výpočtem, pokud se od měření upustilo v případech uvedených v odstavci 9. Emisní faktory pro vybrané technologie jsou uvedeny v příloze č. 4.

(2) Emise zjišťované s pomocí měření prokazují provozovatelé jednorázovým měřením nebo kontinuálním měřením.

(3) Pomocí měření jsou zjišťovány emise jen těch znečišťujících látek, pro něž má daný zdroj znečišťování určeny emisní limity. Toto ustanovení neplatí pro jmenovitě určené zdroje znečišťování (§ 13 až 16).

(4) Odběr vzorků nebo měření se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku. Vlastní analýza se provádí způsobem a postupy uvedenými v oprávnění k autorizovanému měření emisí.^1)

(5) Vybudování měřicího místa a jeho udržování v provozuschopném stavu zajišťuje provozovatel.

(6) Jako součást technicko-organizačních opatření provozovatel uvede též způsob sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku (havárie) kontinuálního měření emisí.

(7) Zařízení, která jsou provozována pouze v situaci krajní nouze nebo po dobu v úhrnu nepřekračující 700 hodin v kalendářním roce a jsou pro taková použití předem označena a evidována inspekcí, nemusejí být kontinuálním měřením vybavena, i kdyby jinak takové povinnosti podléhala (§ 13 až 16).

(8) Provozovatelé zařízení podle odstavce 7 mohou požádat inspekci o individuální úpravu rozsahu a lhůt jednorázového měření.

(9) Od měření lze upustit v případech, kdy

• a) nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší,

• b) bylo měřením nebo rozborem provozní situace a podmínek jednoznačně prokázáno, že je emise závislá pouze na množství a složení používané suroviny.

Jednorázové měření

§ 8

(1) Jednorázové měření se provádí u velkých a středních zdrojů znečišťování po kolaudaci zdroje a dále vždy po každé záměně paliva nebo suroviny, po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce či vybavení zdroje, který by mohl vést ke zvýšení emisí, a to do šesti měsíců od vzniku některé z uvedených změn, a dále

• a) u velkých zdrojů znečišťování jedenkrát za kalendářní rok, pokud nemají povinnost měřit kontinuálně,

• b) u středních zdrojů znečišťování po skončení platnosti individuálně stanovených emisních limitů^2) nebo po prvním uvedení do provozu a dále vždy po každé záměně paliva nebo suroviny, nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do šesti měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností.

Termín a rozsah měření oznámí provozovatel inspekci nejméně 14 dní předem. Pokud provozovatel nemůže termín měření dodržet, je povinen to neprodleně oznámit inspekci.

(2) Jednorázovým měřením se stanovují emise těch znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, s výjimkou těch znečišťujících látek, jejichž roční hmotnostní toky emisí překračují hodnoty uvedené v § 6 odst. 1. Odchylně od tohoto ustanovení je povinnost měření upravena u jmenovitě určených zdrojů znečišťování (§ 13 až 16).

(3) Použité manuální metody pro měření musí být schopny změřit koncentraci znečišťujících látek alespoň ve výši 10 % emisního limitu. Přednost mají integrální metody stanovení koncentrací znečišťujících látek. Je-li nezbytné užít bodového odběru vzorku, je třeba počet odebraných vzorků přiměřeně zvýšit.

(4) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím osob k měření způsobilých.^1)

§ 9

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádějí nejméně

• a) tři jednotlivá měření za obvyklého provozu zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami a nejméně jedno další jednotlivé měření, došlo-li ke změně provozních podmínek pokrývající alespoň 6 hodin provozu zdroje znečišťování,

• b) šest jednotlivých měření u zdrojů znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami pokrývajících alespoň 12 hodin provozu zdroje znečišťování,

• c) tři jednotlivá měření u zdrojů znečišťování s periodickým, přerušovaným, šaržovým způsobem výroby tak, že každé pokrývá časový interval cyklu nebo šarže, pokud trvá maximálně 4 hodiny a počátek a konec je zřetelně definován. Trvá-li cyklus více než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu. U zdrojů s opakováním cyklu v intervalu delším než jeden den se měří jeden výrobní cyklus.

Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím. Měření se vyhodnotí jako vážený průměr veličin.

(2) Použije-li se k jednorázovému měření přístrojů pro kontinuální měření nebo kontinuálně pracujících přístrojů pro tento účel konstruovaných, činí minimální doba měření

• a) 6 hodin u zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami,

• b) 12 hodin u zdrojů znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami.

U zdrojů znečišťování s periodickým, přerušovaným nebo šaržovým způsobem výroby se měření provádí po celou dobu trvání cyklu. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, musí jednorázové měření zahrnovat nejméně tři šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu.

§ 10

(1) Výsledky jednorázového měření musí být zpracovány tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Schopnost zdroje dodržovat emisní limity je prokázána, pokud je střední hodnota zjištěné koncentrace menší než emisní limit.

(2) Vyhodnocení jednorázového měření musí též obsahovat emisní faktory a podmínky jejich platnosti odvozené pro jednotlivé konkrétní měřené zařízení nebo technologický proces.

(3) Jednorázové měření přístroji pro kontinuální měření nebo kontinuálně pracujícími přístroji pro tento účel konstruovanými se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření a průměr za celé měření.

Kontinuální měření

§ 11

(1) Kontinuální měření se použije u velkých zdrojů znečišťování v těch případech, kdy se emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu.

(2) Kontinuálním měřením se zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok emise překračuje hodnoty uvedené v § 6 odst. 1.

(3) Odchylně od ustanovení odstavců 1 a 2 je povinnost kontinuálního měření upravena u jmenovitě určených zdrojů znečišťování (§ 13 až 16).

(4) Tam, kde to provozovatel považuje za účelné nebo hospodárné, může v rámci technicko-organizačních opatření navrhnout nahrazení kontinuálního měření jiným kontinuálním způsobem sledování stálosti funkce zařízení k odstraňování znečišťujících látek.

(5) Data zjišťovaná kontinuálním měřením nebo jiným kontinuálním způsobem ve smyslu předcházejícího odstavce musí být uschována a chráněna proti pozměňování.

(6) Metody měření a technické požadavky na přístroje pro kontinuální měření jsou uvedeny v příloze č. 5. Technické požadavky v odpovídajícím rozsahu a vztahující se k použité metodě musí splnit i přístroje pro měření referenčních a komplementárních veličin a přístroje nahrazující kontinuální měření ve smyslu odstavce 4.

(7) Kalibrace měřidel se provádí postupem a ve lhůtách, které jsou předepsány výrobcem. Provádí ji pomocí standardů ten, kdo kontinuální měření provozuje.

(8) Správnost údajů kontinuálního měření musí být jednou za rok ověřena oprávněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 2 písm. i) zákona; dále vždy při významném zásahu do měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin.

§ 12

(1) Z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta dle typu přístroje se vypočte střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky za každých 30 minut měření při stanovených referenčních podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr výsledků zaznamenaných měření po dobu nejméně 20 minut sledovaného intervalu.

(2) Střední hodnoty se roztřídí pomocí počítače do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu.

(3) Ze středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamená.

(4) Hodnoty musí být kdykoliv přístupné, výstupy z nich se zpracovávají denně a souhrnně pak poslední den kalendářního roku. Denní výstupy mohou být vytištěny nebo mohou být ukládány na záložní elektronický nosič. Souhrnný výstup za kalendářní rok musí být vytištěn.

(5) Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky:

• a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,

• b) 95 % všech středních hodnot je nižší než 120 % emisního limitu,

• c) všechny střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu.

(6) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.

(7) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů se řídí návodem k obsluze zpracovaným výrobcem zařízení a musí být uvedena v souboru technicko-organizačních opatření jako závazné součásti místního provozního předpisu.

(8) Zpracování výsledků kontinuálního měření u stacionárních spalovacích zařízení s jmenovitým tepelným výkonem větším než 50 MW musí také umožnit vyjádření

• a) měsíční průměrné hmotnostní koncentrace emise,

• b) pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97. percentilu 48hodinových průměrů hmotnostní koncentrace emise a skutečnosti, zda při ročním základu hodnocení padne do pásma 110 % emisního limitu,

• c) pro oxidy dusíku 95. percentilu 48hodinových průměrů hmotnostní koncentrace emise a skutečnosti, zda při ročním základu hodnocení padne do pásma 110 % emisního limitu.

Měření u jmenovitě určených zdrojů znečišťování

§ 13

Elektrárny, teplárny a výtopny

(1) U elektráren, tepláren a výtopen se měřením zjišťují tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku s přepočtem na oxid dusičitý, oxid uhelnatý a obsah kyslíku.

(2) U zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu do 150 MW se zjišťují látky podle odstavce 1 jednorázovým měřením, při jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 150 MW kontinuálním měřením.

(3) U zdrojů znečišťování uvedených v odstavcích 1 a 2 se neprovádí měření tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroje spalující výlučně plynné palivo, a oxidu siřičitého, jde-li o zdroje spalující plynné nebo kapalné palivo, jestliže dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit.