← Aktuální text · Historie

Zákon o odpadech

Aktuální text a fecha 1998-12-31

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět a působnost zákona

(1) Zákon stanoví povinnosti právnických a fyzických osob při nakládání s odpady a podmínky pro předcházení vzniku odpadů. Dále stanoví pravomoc a působnost ministerstev a jiných správních úřadů a obcí při výkonu státní správy v oblasti nakládání s odpady.

(2) Zákon se nevztahuje na nakládání

(3) Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, vztahuje se tento zákon i na ukládání odpadů, které nevznikly při hornické činnosti, do podzemních prostor^2) a na odkaliště.

§ 2

Základní pojmy

(1) Odpad je movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu.^7) Okruh věcí, které se za dále stanovených podmínek považují za odpad, je uveden v příloze č. 1 zákona.

(2) Nebezpečný odpad je odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona.

(3) Komunální odpad je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Komunální odpad je také odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů.

(4) Nakládání s odpady je jejich shromažďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a zneškodňování.

(5) Využívání odpadů je činnost vedoucí k získávání druhotných surovin, k recyklaci odpadů, případně jiné využití fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností odpadů.

(6) Úprava odpadů je změna jejich fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností za účelem umožnění jejich přepravy, dopravy, využití nebo zneškodnění nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení nebo odstranění jejich nebezpečných vlastností.

(7) Zneškodňováním odpadů se rozumí takové nakládání s nimi, které vede k trvalému zabránění škodlivým vlivům na složky životního prostředí. Jde zejména o termickou a chemickou úpravu, fyzikální a biologickou stabilizaci, jakož i ukládání na skládku a do podzemních prostor.^8)

(8) Dovoz a vývoz odpadů je každý přechod odpadů přes státní hranice, vyjma tranzitní přepravy.

(9) Tranzit odpadů je přeprava odpadů od vstupního celního úřadu k výstupnímu celnímu úřadu v České republice.

(10) Skládka odpadů je zařízení nebo místo, které je určeno k trvalému uložení odpadů za účelem jejich zneškodnění.

(11) Skladování odpadů je jejich dočasné uložení na místech k tomu určených po dobu nezbytně nutnou.

(12) Původcem odpadu je právnická osoba, pokud při její činnosti vzniká odpad, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vzniká odpad. Pro komunální odpad vznikající na území obce, který má původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadu považuje obec. Obec se stává původcem komunálního odpadu v okamžiku, kdy fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu.

(13) Oprávněnou osobou je každá právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních předpisů;^9) původce odpadu je vždy oprávněnou osobou, pokud jde o dopravu odpadů.

(14) Obalem je soubor prostředků, které se používají k zajištění balení, to je k ochraně výrobků, ochraně umožňující oběh zboží a usnadňující jeho prodej a spotřebu.

ČÁST DRUHÁ

POVINNOSTI PŘI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

§ 3

Všeobecné povinnosti

(1) Každý je povinen předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti.

(2) S odpady lze nakládat pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Nakládání s nebezpečnými odpady se řídí též právními předpisy platnými pro výrobky a látky se stejnými nebezpečnými vlastnostmi,^10) pokud není v tomto zákoně nebo prováděcích předpisech k němu stanoveno jinak.

(3) Některé nebezpečné odpady, které svým charakterem nebo kumulací svých nebezpečných vlastností představují mimořádně vážné riziko pro životní prostředí, podléhají zpřísněnému režimu. Jejich seznam stanoví Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou.

(4) Odpady lze podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, ve smyslu tohoto zákona nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy.^11) Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity znečištění stanovené zvláštními předpisy.^12) Podmínky pro využití odpadů jako hnojiva stanoví Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.

(5) Původce odpadu se může odpadu zbavit pouze způsobem, který je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy. Na každého, kdo převezme odpady od původce, přecházejí povinnosti původce (§ 5).

(6) Je-li původce odpadu znám, ale nezdržuje se na území České republiky, zajistí zneškodnění odpadu příslušný okresní úřad. Náklady s tím spojené je povinen hradit původce.

(7) Nepodaří-li se příslušnému okresnímu úřadu v řízení o odstranění protiprávního stavu [§ 26 odst. 1 písm. d)] podle tohoto zákona zjistit právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která odpad umístila na nemovitost, která není určena k ukládání odpadů, přechází povinnost zajistit zneškodnění odpadu na vlastníka nemovitosti, na níž je odpad umístěn, a to na jeho vlastní náklady. Pokud vlastník nemovitosti v tomto řízení prokáže, že umístění odpadu jím nebylo způsobeno ani jím zaviněno a že učinil veškerá opatření k ochraně své nemovitosti, která lze na něm vyžadovat, uhradí mu účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu příslušný okresní úřad.

(8) Seznam nebezpečných odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky, stanoví ministerstvo vyhláškou.

(9) Ředění nebo míchání odpadů za účelem snížení koncentrace nebezpečných látek pro následné zneškodnění je zakázáno.

§ 4

Katalog odpadů

(1) Původce nebo oprávněná osoba je povinna zařadit odpady podle druhů a kategorií stanovených v Katalogu odpadů. Katalog odpadů vydá ministerstvo vyhláškou. V případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů, nebo v případě pochybností, zařadí odpad ministerstvo na návrh okresního úřadu. Na toto řízení se nevztahuje správní řád.^13) Zařazení podle Katalogu odpadů nezbavuje původce odpadu nebo oprávněnou osobu povinnosti nakládat s odpadem tak, aby nedošlo k poškození životního prostředí, a nezbavuje ho odpovědnosti za škody způsobené nevhodným nakládáním s odpadem.

(2) S odpady, které jsou v Katalogu odpadů označeny jako nebezpečné, je původce nebo oprávněná osoba povinna nakládat jako s odpady nebezpečnými. Má-li odpad jednu nebo více nebezpečných vlastností, je původce nebo oprávněná osoba povinna vést tento odpad jako nebezpečný a nakládat s ním jako s nebezpečným, i když takto není označen v Katalogu odpadů.

(3) Pokud původce nebo oprávněná osoba stanoveným způsobem prokáže, že tento odpad nemá nebezpečné vlastnosti uvedené v příloze č. 2 zákona, není povinna dodržovat režim stanovený pro nebezpečné odpady; je však povinna trvale kontrolovat, zda odpad tyto nebezpečné vlastnosti nemá. Zjistí-li, že odpad má některou z nebezpečných vlastností, je povinen nakládat s odpadem jako s nebezpečným.

(4) Nebezpečné vlastnosti odpadů hodnotí a osvědčení o vlastnostech odpadů vydává právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená společně ministerstvem a Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „pověřená osoba“).

(5) Podmínky pověření podle odstavce 4, limity a způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a podrobnosti o vydávání, odebírání a náležitostech osvědčení stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.

§ 5

Povinnosti původců odpadů

(1) Původce odpadů (dále jen „původce“) je povinen

(2) Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo zneškodnění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce se souhlasem příslušného okresního úřadu upustit.

(3) Původce je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo zneškodnění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě.

(4) Oprávněná osoba, která převezme od původce odpady, přejímá na sebe též veškeré povinnosti původce stanovené tímto zákonem.

(5) Nakládat s nebezpečnými odpady lze jen se souhlasem příslušného okresního úřadu. Tento souhlas se nevyžaduje při přepravě a dopravě nebezpečného odpadu.

(6) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 5 se vztahují i na obce jako původce komunálního odpadu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 6

Povinnosti při sběru a výkupu odpadů

(1) Oprávněná osoba provádějící sběr a výkup odpadů je povinna

(2) Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo zneškodnění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj oprávněná osoba se souhlasem příslušného okresního úřadu upustit.

(3) Oprávněná osoba provádějící sběr a výkup odpadů stanovených vyhláškou ministerstva je povinna při odběru a výkupu těchto odpadů vést evidenci osob, od kterých odpady odebrala nebo vykoupila; k plnění této povinnosti je oprávněna vyžadovat k nahlédnutí jejich osobní průkazy totožnosti. Bez ověření totožnosti tento odpad neodebere ani nevykoupí.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou seznam odpadů, u nichž je oprávněná osoba povinna při jejich odběru a výkupu vést evidenci osob, od kterých odpad odebrala nebo vykoupila.

§ 7

Povinnosti při úpravě, využívání a zneškodňování odpadů

(1) Provozovat zařízení ke zneškodňování odpadů a dále zařízení k úpravě a využívání nebezpečných odpadů lze jen se souhlasem příslušného okresního úřadu, který současně obsahuje i souhlas s provozním řádem tohoto zařízení.

(2) Technické požadavky na tato zařízení, náležitosti jejich provozního řádu a podrobnosti nakládání s nebezpečnými odpady stanoví ministerstvo vyhláškou.

(3) Správní úřady vydávající podle zvláštních předpisů^15) rozhodnutí o užívání staveb nebo zařízení nevydají toto rozhodnutí, pokud nebude žadatelem předložen souhlas podle odstavce 1.

(4) Oprávněná osoba je povinna

(5) Odpady lze energeticky využívat nebo zneškodňovat spalováním nebo jinými termochemickými metodami v zařízeních k tomu účelu určených a splňujících požadavky stanovené zvláštními předpisy.^12) V zařízeních, která nebyla původně pro spalování odpadů určena, lze odpady spalovat pouze v případě, že jsou splněny požadavky stanovené zvláštními předpisy^12) a na základě souhlasu správních úřadů.^11)

(6) Technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu životního prostředí po celou dobu provozu skládky i po jeho ukončení a podmínky pro rekultivaci skládky a následné využití skládkového prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací.

(7) Odpady lze ukládat pouze na skládky, které svým technickým provedením splňují požadavky uvedené v odstavcích 2 a 6. Rozhodujícím hlediskem pro ukládání odpadů na skládky je obsah škodlivých látek ve vodním výluhu. Způsob hodnocení odpadů podle vyluhovatelnosti stanoví ministerstvo vyhláškou. Provozovatel skládky je povinen v provozním řádu skládky určit seznam odpadů, které lze na skládce ukládat, a zajistit, aby na skládku nebyly ukládány jiné odpady než uvedené v provozním řádu.

§ 8

Povinnosti při přepravě a dopravě odpadů

(1) Oprávněná osoba zabezpečující přepravu a dopravu je povinna

(2) Účastníci přepravy a dopravy nebezpečných odpadů jsou povinni vést evidenci v rozsahu stanoveném tímto zákonem a vyhláškou ministerstva a využívat přepravních tras stanovených na návrh územně příslušného okresního úřadu Ministerstvem dopravy a spojů.

§ 9

Nakládání s komunálním odpadem

(1) Obec může ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů vznikajících na jejím území, včetně míst určených k odkládání odpadů. Touto vyhláškou může obec upravit i systém nakládání se stavebním odpadem.

(2) Fyzické osoby jsou povinny ode dne, kdy tak stanoví obec obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a zneškodnění podle systému stanoveného obcí, pokud neprokáží, že tento odpad využily samy nebo samy zneškodnily v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.^11) Způsob prokazování využívání nebo zneškodňování odpadů stanoví obec vyhláškou podle odstavce 1.

(3) K podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území obce je třeba vždy souhlasu příslušné obce, která rovněž stanoví podmínky, za kterých může být souhlas k podnikání s komunálním odpadem udělen. O udělení souhlasu obec rozhoduje ve správním řízení.

(4) Obec je povinna zajistit místo, kam mohou občané odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu (např. baterie, zbytky barev a rozpouštědel, zářivky, zbytky spotřební chemie), a zajistit tyto odpady před odcizením nebo únikem ohrožujícím životní prostředí. Tuto povinnost může zajistit pravidelným svozem odpadu oprávněnou osobou.

(5) Původci, kteří produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad komunální, mohou využít systému sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů stanoveného obcí na základě písemné dohody s touto obcí.

§ 10

Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu

(1) Cenu za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu platí fyzické osoby obci ve výši, která je v souladu se zvláštními předpisy.^17)

(2) Původci, kteří na základě písemné dohody využívají systém sběru a třídění komunálního odpadu stanovený obcí, platí cenu sjednanou v dohodě s obcí.

(3) Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu je příjmem obce.

(4) Z úhrady jsou hrazeny náklady obce spojené s tříděným sběrem, svozem, tříděním, využitím a zneškodněním komunálního odpadu, případně odpadu umístěného na nemovitosti obce, u kterého není známa fyzická nebo právnická osoba, která odpad na nemovitosti, která není určena k odkládání odpadů, umístila (§ 3 odst. 7).

ČÁST TŘETÍ

DOVOZ, VÝVOZ A TRANZITNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ

§ 11

Obecné podmínky

(1) Dovoz odpadů za účelem jejich zneškodnění v České republice je zakázán.

(2) Vývoz odpadů vymezených mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána,^18) je možný pouze za podmínek stanovených touto smlouvou. Vývoz nebezpečných odpadů za účelem recyklace do zemí, které nejsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), je zakázán.

(3) Dovoz, vývoz a tranzit odpadů stanovených vyhláškou ministerstva je možný pouze se souhlasem ministerstva (červený seznam); tato vyhláška současně stanoví odpady, které jsou volně obchodovatelným zbožím, (zelený seznam).

(4) Dovoz a tranzit odpadů uvedených ve žlutém seznamu je možný po splnění oznamovací povinnosti, a pokud ministerstvo do 30 dnů od přijetí písemného oznámení dovoz nebo tranzit odpadů nezamítne nebo nestanoví podmínky. Tato oznamovací povinnost se vztahuje i na odpady, které nejsou zařazeny v červeném, žlutém ani zeleném seznamu.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou

Dovoz odpadů

§ 12

(1) Souhlas podle § 11 odst. 3 se vydává na základě písemné žádosti žadatele obsahující předepsané náležitosti. Ministerstvo může žádat o doplnění podkladů.

(2) Souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých lze odpad dovézt. Vydaný souhlas lze při porušení tohoto zákona nebo stanovených podmínek odejmout. Odvolání proti rozhodnutí o odejmutí souhlasu nemá odkladný účinek.

(3) Souhlas musí vždy obsahovat tyto podmínky:

§ 13

(1) Záměr dovézt odpady dle § 11 odst. 4 je povinen žadatel písemně oznámit ministerstvu před zahájením dovozu. Přijetí oznámení potvrdí ministerstvo do tří pracovních dnů po jeho obdržení. Pokud ministerstvo do 30 dnů od data potvrzení příjmu oznámení nesdělí zamítnutí, lze dovoz uskutečnit.

(2) Ministerstvo může v průběhu 30denní lhůty podle odstavce 1 sdělit žadateli podmínky, za kterých lze dovoz uskutečnit.

(3) Dovoz lze uskutečnit do jednoho roku od data potvrzení příjmu oznámení.

§ 14

Příjemce dovezeného odpadu je povinen během tří pracovních dnů následujících po přijetí odpadu potvrdit na evidenčním listu jeho přijetí a nejpozději do 180 dnů oznámit využití dovezeného odpadu ministerstvu.

§ 15

Vývoz odpadů

(1) Vývoz odpadů, s výjimkou odpadů, které jsou podle tohoto zákona volně obchodovatelným zbožím uvedeným ve vyhlášce ministerstva, je možný pouze na základě souhlasu ministerstva.

(2) Souhlas podle odstavce 1 se vydává na základě písemné žádosti obsahující předepsané náležitosti. Ministerstvo může žádat doplnění podkladů. Ministerstvo do tří pracovních dnů po obdržení žádosti potvrdí její příjem. O žádosti rozhodne do 30 dnů ode dne potvrzení příjmu žádosti. Souhlas může obsahovat podmínky, za kterých lze vývoz uskutečnit. Vydaný souhlas lze při porušení tohoto zákona nebo stanovených podmínek odejmout. Odvolání proti rozhodnutí o odejmutí souhlasu nemá odkladný účinek.

§ 16

Tranzit odpadů

V průběhu tranzitu nesmí být s přepravovaným odpadem nakládáno jinak než formou přepravy; každé jiné nakládání musí být bezodkladně oznámeno nejbližšímu okresnímu úřadu.

§ 17

Účastníkem řízení podle § 12 a 13 je dovozce a zpracovatel odpadu, pokud není dovozcem podle § 15 vývozce.

ČÁST ČTVRTÁ

VÝROBKY, OBALY A OBALOVÉ MATERIÁLY

§ 18

(1) Výrobci a dovozci zboží nesmí uvádět na trh výrobky, jejichž nespotřebované části a obaly nebo odpady z nich nelze dále využít nebo zneškodnit způsobem, při kterém vliv na životní prostředí nepřesahuje míru stanovenou zvláštními předpisy.^19)

(2) Výrobci a dovozci obalů musí zajistit, že v používaných obalech nepřekročí součet obsahu olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu hodnoty stanovené vyhláškou ministerstva.

(3) Výrobci a dovozci zboží jsou povinni uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu na použití nebo jinou vhodnou formou informace o způsobu využití nebo zneškodnění obalů a nespotřebovaných částí výrobků.

(4) S účinností od 1. ledna 2001 je zakázáno vyrábět a dovážet obaly zhotovené z polyvinylchloridu (PVC) a výrobky v takovýchto obalech. Obaly léčivých přípravků zhotovené z polyvinylchloridu (PVC) a léčivé přípravky v takovýchto obalech je zakázáno vyrábět a dovážet s účinností od 1. ledna 2008.

§ 19

(1) Výrobci a dovozci obalů a obalových materiálů jsou povinni zajistit, aby nejpozději do 31. prosince 2000 byl obalový odpad využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva.

(2) Výrobky a obaly musí být označeny pro účely dalšího nakládání s nimi způsobem stanoveným vyhláškou ministerstva.

(3) Vláda stanoví nařízením seznam výrobků a obalů, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, a podrobnosti nakládání s obaly, obalovými materiály a odpady z použitých výrobků a obalů.

(4) Ten, kdo uvede na trh výrobek nebo obal stanovený nařízením vlády podle odstavce 3, je povinen výrobek nebo obal po jeho použití odebrat zpět.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou přípustný obsah olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v používaných obalech, rozsah využívání obalů a jejich recyklování a způsob označování výrobků a obalů.

ČÁST PÁTÁ

EVIDENCE A OHLAŠOVÁNÍ ODPADŮ

§ 20

(1) Původci a oprávněné osoby, kteří nakládají s odpady, vedou průběžně evidenci odpadů podle druhů, množství a způsobu nakládání s nimi. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu. Způsob vedení evidence a ohlašování odpadů stanoví ministerstvo vyhláškou.

(2) Původci v případě, že produkují nebezpečné odpady podle § 3 odst. 3 nebo produkují více než 50 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo více než 50 tun ostatních odpadů za kalendářní rok, zasílají každoročně do 15. února roku následujícího hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi příslušnému okresnímu úřadu. Stejnou povinnost mají oprávněné osoby, které provádějí sběr, výkup, úpravu a zneškodňování odpadů.

(3) Okresní úřad zpracovává na základě hlášení evidenci odpadů a nakládání s nimi v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva. Evidence o odpadech a evidence o nebezpečných odpadech podle § 3 odst. 3 se vede odděleně. Tyto evidence zasílá každoročně ministerstvu do 31. května.

(4) Evidenci odpadů vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany zajišťuje toto ministerstvo ve spolupráci s ministerstvem.

(5) Každý má právo nahlížet na okresních úřadech do evidence o produkci odpadů zpracované okresními úřady podle odstavce 3.

§ 21

Evidence při přepravě nebezpečných odpadů

(1) Při přepravě nebezpečných odpadů jsou tuzemští přepravci povinni zaslat příslušnému okresnímu úřadu evidenční list v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva. Evidence přepravovaných nebezpečných odpadů se nevede při vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky, pokud nepřesahuje areál provozovny.

(2) Při přepravě nebezpečných odpadů podle § 3 odst. 3 vedou evidenci o přepravě způsobem stanoveným vyhláškou ministerstva všichni účastníci přepravy.

(3) Odesílatel odpadu je povinen

(4) Příjemce odpadu je povinen zaslat evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu odesílateli a okresnímu úřadu příslušnému podle místa zahájení přepravy do deseti dnů od jeho převzetí.

ČÁST ŠESTÁ

VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY V OBLASTI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

§ 22

Státní správu v oblasti nakládání s odpady vykonávají

§ 23

Ministerstvo

(1) Ministerstvo

(2) Vrchním státním dozorem v oblasti nakládání s odpady je dozor nad tím, jak správní úřady, které vykonávají státní správu v oblasti nakládání s odpady, dodržují právní předpisy v této oblasti.

§ 24

Inspekce

(1) Inspekce

(2) Inspekce spolupracuje s okresními úřady, celními orgány, Policií České republiky a finančními úřady, případně dalšími správními úřady a obcemi a poskytuje jim odbornou pomoc.

(3) Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se při kontrolní činnosti prokazují průkazy inspekce.

§ 25

Celní orgány

(1) Celní orgány^21) kontrolují u zboží, které je při přechodu státní hranice deklarováno jako odpad určený k využití jako druhotná surovina nebo pro jiné účely, s výjimkou zneškodňování, a který není uveden ve vyhlášce ministerstva,

(2) Celní orgány u zboží, které je při přechodu státní hranice deklarováno jako odpad určený k využití jako druhotná surovina nebo pro jiné účely, s výjimkou zneškodňování, a který je uveden ve vyhlášce ministerstva, kontrolují, zda odpad odpovídá údajům uvedeným na průvodních dokladech podle tohoto zákona a vyhlášky ministerstva.

(3) V případě porušení tohoto zákona nebo v případě pochybností celní orgány zboží zadrží. O porušení zákona informují inspekci a v případě pochybností požádají inspekci o odbornou pomoc.

(4) Celní orgány nepropustí na území České republiky zboží, které je deklarováno jako odpad, který je určen ke zneškodnění nebo u něhož není z dokladů zřejmý způsob využití, nebo pokud se nepodaří odstranit pochybnosti podle odstavce 3.

(5) Celní orgány vedou evidenci všech zásilek odpadů propuštěných přes hranice. Do této evidence umožní pracovníkům ministerstva a inspekce přístup.

§ 26

Okresní úřad

(1) Okresní úřad

(2) Souhlas podle § 5 odst. 2 a 5, § 6 odst. 1 písm. f) a odst. 2, § 7 odst. 1 a § 32 odst. 4 uděluje okresní úřad, v jehož obvodu je činnost provozována.

(3) Okresní úřad změní nebo odejme souhlas v případě, že

(4) Okresní úřad dává vyjádření

(5) Vyjádření podle odstavce 4 písm. a) až c) vydává okresní úřad, v jehož územním obvodu se nachází zařízení určené k nakládání s odpady. Vyjádření podle odstavce 4 písm. d) vydává okresní úřad příslušný podle sídla právnické osoby nebo bydliště fyzické osoby oprávněné k podnikání.

§ 27

Obce

(1) Obce

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. d) se nepoužije, je-li původcem odpadů nebo provozovatelem zařízení ke zneškodňování odpadů obec sama.

§ 28

Oprávnění a povinnosti inspektorů při kontrolní činnosti

(1) Inspektoři a pověření pracovníci ministerstva a ostatních správních úřadů vykonávajících působnost při nakládání s odpady jsou oprávněni při výkonu své kontrolní činnosti

(2) Inspektoři a pověření pracovníci ministerstva a ostatních správních úřadů vykonávajících působnost při nakládání s odpady jsou povinni při výkonu své činnosti

(3) Inspektoři mohou po vyzvání celních orgánů a v jejich doprovodu vstupovat do celního prostoru a provádět odbornou kontrolní činnost zaměřenou na plnění povinností na úseku dovozu, vývozu a tranzitu odpadů vyplývajících z tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.

ČÁST SEDMÁ

POPLATKY

ODDÍL I

POPLATKY ZA ULOŽENÍ ODPADŮ

§ 29

(1) Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek [§ 5 odst. 1 písm. i)].

(2) Poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku.

(3) Poplatky se neplatí za ukládání odpadů na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu s projektem a provozním řádem skládky.

(4) Při ukládání komunálního odpadu, z něhož byla tříděním odstraněna nebezpečná složka odpadu podle Katalogu odpadů a využitelná složka odpadu, je možno uplatnit slevu z poplatku ve výši a za podmínek stanovených vyhláškou ministerstva.

§ 30

(1) Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka.

(2) Poplatek vybírá provozovatel skládky při uložení odpadu na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. V případě sporů o placení poplatku a jeho výši rozhodne okresní úřad, který vydal souhlas s provozem skládky.

(3) Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí.^24)

(4) Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku.

(5) Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec, na jejímž katastrálním území leží skládka.

(6) Pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, platí penále ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Penále je příjmem obce.^25) V případě, že provozovatelem skládky je obec nebo podnikatelský subjekt s majetkovou účastí obce, je penále příjmem Státního fondu životního prostředí.

§ 31

(1) Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž území skládka leží. V případě, že skládka leží na území několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v území těchto obcí.

(2) Výše základní složky poplatku je stanovena v příloze č. 3 zákona.

(3) Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.^24)

(4) Výše sazby rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 3 zákona.

ODDÍL II

FINANČNÍ REZERVA

§ 32

(1) Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu (dále jen „finanční rezerva“).

(2) Tvorba finanční rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele skládky a tvorba této rezervy je výdajem na udržení, zajištění a dosažení příjmů.

(3) Peněžní prostředky této rezervy se ukládají na vázaný účet a nesmějí být zahrnuty do konkursní podstaty.

(4) Čerpání z prostředků finanční rezervy smí být prováděno pouze se souhlasem příslušného okresního úřadu na práce související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení provozu a asanací. Souhlas okresní úřad uděluje na základě rozhodnutí o zahájení rekultivačních prací vydaného podle zvláštního předpisu.^15)

(5) Nevyčerpaná část finanční rezervy se po ukončení péče o skládku uvolňuje ve prospěch provozovatele skládky nebo jeho právního nástupce; není-li právní nástupce znám nebo neexistuje-li, odvede se do rozpočtu obce.

(6) Výši finanční rezervy za tunu uloženého odpadu a podrobnosti vytváření a užití finanční rezervy stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí vyhláškou.

§ 33

(1) Dobu trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci stanoví individuálně pro každou skládku okresní úřad jako součást provozního řádu. Lhůta nesmí být kratší než 15 let u skládek nebezpečného a komunálního odpadu a pět let u skládek ostatního odpadu.

(2) Stavební úřad může jako součást kolaudačního rozhodnutí uložit další podmínky péče o skládku.

ČÁST OSMÁ

ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO NAKLÁDÁNÍ S NĚKTERÝMI NEBEZPEČNÝMI ODPADY

§ 34

(1) Nakládat s nebezpečnými odpady podle § 3 odst. 3 na území České republiky může právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání pouze na základě autorizace.

(2) Autorizaci uděluje ministerstvo na základě návrhu okresního úřadu. K nakládání s nebezpečnými odpady podle § 3 odst. 3, ke kterým byla udělena autorizace, již není třeba souhlasu okresního úřadu podle § 5 odst. 5.

§ 35

(1) Autorizace se uděluje na dobu určitou, nejvýše na deset let. Autorizace může být prodloužena ministerstvem vždy o dalších deset let.

(2) Udělená autorizace nepřechází na jinou právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání.

(3) Podmínky pro udělení autorizace právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání jsou

(4) Odborným zástupcem může být ustanovena jen fyzická osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky a která prokáže odbornou způsobilost. Odborná způsobilost se prokazuje předložením dokladu o vysokoškolském vzdělání chemického směru a dokladu o nejméně třech letech praxe při práci s jedy nebo nebezpečnými odpady nebo dokladem o středním vzdělání chemického směru ukončeného maturitou a dokladem o nejméně pěti letech praxe při práci s jedy nebo nebezpečnými odpady. Fyzická osoba musí dále prokázat svou bezúhonnost předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů, kterým prokáže, že nespáchala úmyslný trestný čin.

(5) Odborný zástupce odpovídá za řádné nakládání s nebezpečnými odpady podle § 3 odst. 3.

(6) Oprávněná osoba je povinna ministerstvu oznámit změnu odborného zástupce do 15 dnů. Nebude-li do této doby odborný zástupce ustanoven a jeho ustanovení oznámeno ministerstvu, udělená autorizace pozbývá platnosti.

§ 36

(1) Žádost o udělení autorizace podávají právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání písemně okresnímu úřadu podle sídla provozovny. Okresní úřad žádost posoudí a do 60 dnů postoupí ministerstvu. Součástí žádosti je vždy výpis z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, doklady o odborné způsobilosti odborného zástupce, výpis z obchodního rejstříku o založení právnické osoby nebo ověřená kopie listiny o jejím zřízení a údaje podle § 35 odst. 3 písm. c). Ministerstvo může požadovat doplnění podkladů k žádosti.

(2) Ministerstvo udělí autorizaci právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto zákoně.

(3) Ministerstvo odejme autorizaci oprávněné osobě, pokud závažným způsobem poruší tento zákon, pokud opakovaně neplní povinnosti vyplývající z rozhodnutí příslušných správních úřadů nebo dojde-li ke změně podmínek, za kterých byla autorizace udělena.

(4) Rozhodnutí o autorizaci zaniká

§ 37

Oprávněná osoba, které byla udělena autorizace, je povinna

ČÁST DEVÁTÁ

HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ ODPADŮ

§ 38

(1) Nebezpečné vlastnosti odpadů hodnotí pověřená osoba (§ 4 odst. 4) na žádost původce nebo oprávněné osoby. Jestliže na základě hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřená osoba zjistí, že odpad nebezpečné vlastnosti nemá, vydá o tom žadateli osvědčení. Kopii tohoto osvědčení zašle žadatel neprodleně inspekci a příslušnému okresnímu úřadu. Osvědčení nezbavuje původce odpadu a oprávněnou osobu povinnosti nakládat s odpadem tak, aby nedošlo k poškození životního prostředí, a odpovědnosti za škody způsobené nevhodným nakládáním s odpadem.

(2) V osvědčení vymezí pověřená osoba druh odpadu, na který se osvědčení vztahuje, vyhodnocení vlastností odpadu a stanoví dobu platnosti osvědčení; tato doba nesmí být delší než čtyři roky. Osvědčení pozbývá platnosti vždy, pokud u původce dojde ke změně technologie, která ovlivní složení odpadu nebo jeho vlastnosti.

(3) Inspekce nebo okresní úřad může pozastavit platnost osvědčení vydaného pověřenou osobou, jsou-li pochybnosti, že při hodnocení nebezpečných vlastností odpadů byl dodržen stanovený postup, nebo ho odebrat, pokud původce nebo oprávněná osoba porušili povinnosti při nakládání s odpady anebo odpad má některou z nebezpečných vlastností.

(4) Na vydávání a odebírání osvědčení se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.^13)

ČÁST DESÁTÁ

SANKCE

§ 39

(1) Pokutu do výše 300 000 Kč uloží příslušná obec, příslušný okresní úřad nebo inspekce právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která

(2) Pokutu do výše 500 000 Kč uloží příslušný okresní úřad nebo inspekce právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která

(3) Pokutu ve výši od 30 000 Kč do 10 000 000 Kč uloží příslušný okresní úřad nebo inspekce právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která

(4) Pokud se pokuta ukládá za porušení povinností podle odstavce 3 při nakládání s nebezpečnými odpady podle § 3 odst. 3, může být pokuta uložena až do výše 30 000 000 Kč.

(5) Obec uloží pokutu

§ 40

(1) Uložením pokuty podle § 39 nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů o náhradě škody.

(2) Pokutu lze uložit právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání do dvou let ode dne, kdy se o porušení povinnosti příslušný orgán státní správy dozvěděl, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.

(4) Poruší-li právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v době jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty podle tohoto zákona znovu stejnou povinnost, za niž byla pokuta uložena, uloží orgán státní správy další pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.

§ 41

(1) Pokutu ukládá, vybírá a vymáhá orgán státní správy, který jako první zahájil řízení o jejím uložení; pokuty uložené inspekcí vymáhá příslušný finanční úřad. V případě, že bylo zahájeno řízení ve stejný den inspekcí, okresním úřadem nebo obcí, provede řízení o uložení pokuty okresní úřad. V případech uvedených v § 27 odst. 1 písm. c) provedou řízení obce. O zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce, okresní úřad a obec vzájemně informují. Při vymáhání uložených pokut se postupuje podle zvláštního předpisu.^25)

(2) O odvolání proti rozhodnutí inspekce nebo okresního úřadu o uložení pokuty rozhoduje ministerstvo. O odvolání proti rozhodnutí obce rozhoduje okresní úřad.

(3) Pokuty uložené inspekcí jsou příjmem Státního fondu životního prostředí.^24)

(4) Pokuty uložené okresním úřadem jsou příjmem státního rozpočtu.

(5) Pokuty uložené obcí jsou příjmem rozpočtu obce.

(6) Uložením pokuty za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona nejsou dotčena příslušná ustanovení trestního zákona.

ČÁST JEDENÁCTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 42

Společná ustanovení

Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.^13)

§ 43

Přechodná ustanovení

(1) Obec je povinna zajistit místo pro odkládání odpadů (§ 9 odst. 4) do šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Výrobci a dovozci zboží jsou povinni splnit povinnosti uvedené v tomto zákoně týkající se informací o způsobu využití nebo zneškodnění obalů nebo nespotřebovaných částí výrobků nejpozději do 12 měsíců od účinnosti tohoto zákona.

(3) Výrobci, dovozci a prodejci jsou povinni plnit povinnosti uvedené v tomto zákoně týkající se zpětného odběru použitých výrobků a obalů nejpozději do tří let od nabytí účinnosti nařízení vlády o podrobnostech nakládání s obaly (§ 19 odst. 3).

(4) Právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která dosud nakládá s nebezpečnými odpady podle zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 300/1995 Sb., a chce s nimi dále nakládat, a jde o odpady podle § 3 odst. 3 tohoto zákona, je povinna nejdéle do 12 měsíců od účinnosti tohoto zákona získat autorizaci pro nakládání s nebezpečnými odpady.

(5) Rozhodnutí vydaná podle § 4 zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 300/1995 Sb., a jeho prováděcích předpisů, pozbývají platnosti do dvou let po nabytí účinnosti tohoto zákona.

(6) Řízení o pokutách zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. Ostatní zahájená řízení se dokončí podle tohoto zákona.

(7) Poplatky za uložení odpadů za rok 1997 se vyměřují podle zákona České národní rady č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů, ve znění zákona č. 41/1995 Sb.

§ 44

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

§ 45

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.

Zeman v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.

Příloha č. 1 k zákonu č. 125/1997 Sb.

Okruh věcí, které se považují za odpady

Příloha č. 2 k zákonu č. 125/1997 Sb.

Seznam nebezpečných vlastností odpadů

Příloha č. 3 k zákonu č. 125/1997 Sb.

Základní poplatek za ukládání odpadů Kč/t

KATEGORIE ODPADU 1998 1999 - 2000 2001 - 2002 2003 a dále
nebezpečný 200 250 350 450
komunální + ostatní 20 30 50 80

Rizikový poplatek za ukládání nebezpečných odpadů Kč/t

KATEGORIE ODPADU 1998 1999 - 2000 2001 - 2002 2003 a dále
nebezpečný 300 500 750 1000

^1) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

^2) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

^3) Zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění zákona ČNR č. 19/1993 Sb.

^4) Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.

^5) Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.

^6) Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů.

^7) Např. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

^8) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech.

^9) Např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

^10) Např. nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

^11) Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů.

^12) Např. opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů (částka 84/1991 Sb.), ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 (částka 84/1992 Sb.).

^13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

^14) Např. zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů.

^15) Např. § 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^16) Např. zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí — ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb.

^17) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. Zákon ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.

^18) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 100/1994 Sb., o Basilejské úmluvě o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování.

^19) Např. zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.

^20) Zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

^21) Zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

^22) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

^23) Zákon ČNR č. 15/1993 Sb., o Armádě České republiky a o změnách a doplnění některých souvisejících předpisů.

^24) Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona ČNR č. 334/1992 Sb.

^25) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.