Zákon o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy zákona

(1) Tento zákon upravuje podmínky, za kterých lze vyvážet z České republiky nebo dovážet do České republiky zboží a technologie podléhající mezinárodním kontrolním režimům (dále jen „kontrolní režim“), a působnost orgánů státní správy v této oblasti.

(2) Orgány státní správy, které jsou odpovědny za uplatňování kontrolního režimu podle tohoto zákona, jsou povinny zohledňovat cíle mezinárodních institucí působících v oblasti mnohostranné kontroly strategického zboží a v oblasti nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní, jichž je Česká republika členem nebo je vláda České republiky uznává, při současném naplňování zahraničněpolitických, bezpečnostních a obchodních zájmů státu v této oblasti.

Vymezení základních pojmů

§ 2

(1) Kontrolnímu režimu podle tohoto zákona jsou podrobeny předměty dvojího použití, včetně softwaru a technologie, které vzhledem ke svému charakteru mohou být použity jak pro civilní, tak i vojenské účely, včetně těch, které mohou být použity jak pro nevýbušné účely, tak i zejména pro jakoukoli formu podpory výroby jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení, chemických a biologických zbraní (dále jen „kontrolované zboží“).

(2) Seznam kontrolovaného zboží podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis (dále jen „seznam kontrolovaného zboží“).

(3) Kontrolovaným zbožím podle tohoto zákona je rovněž zboží, na které se vztahuje licenční řízení ve zvláštních případech podle § 19.

§ 3

(1) Vývozcem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která

• a) podává celní prohlášení nebo jejímž jménem je celní prohlášení podáváno a v okamžiku přijetí celního prohlášení je smluvní stranou zahraničního příjemce a je oprávněna rozhodnout o odeslání kontrolovaného zboží z celního území Evropského společenství; nejedná-li tato osoba svým jménem nebo není-li uzavřena smlouva na dodávku kontrolovaného zboží, je rozhodující, kdo je oprávněn rozhodnout o odeslání tohoto zboží z celního území Evropského společenství, nebo

• b) rozhoduje o přenosu softwaru nebo technologie elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropského společenství.

(2) Má-li podle smlouvy, na jejímž základě lze uskutečnit vývoz, právo nakládat s kontrolovaným zbožím osoba se sídlem nebo pobytem mimo území Evropského společenství, považuje se pro účely tohoto zákona tento vývozce za smluvní stranu se sídlem v Evropském společenství.

(3) Vývozem se pro účely tohoto zákona rozumí

• a) propuštění kontrolovaného zboží do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo přidělení celně schváleného určení pro zpětný vývoz zboží, na základě rozhodnutí vydaného celním úřadem v řízení podle zvláštních právních předpisů,^6)

• b) přenos softwaru nebo technologie elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropského společenství; ústní předávání technologie telefonem je vývozem, jen je-li technologie obsažená v dokumentu čtena nebo popisována do telefonu způsobem, že je v podstatě dosaženo stejného výsledku, jako když je předán dokument. Ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.

(4) Dovozcem se rozumí osoba, která dováží kontrolované zboží na území České republiky. Má-li podle smlouvy, na jejímž základě lze dovoz uskutečnit, právo nakládat s kontrolovaným zbožím na území České republiky osoba se sídlem nebo pobytem v zahraničí, považuje se pro účely tohoto zákona tento dovozce za smluvní stranu se sídlem v České republice.

(5) Dovozem se pro účely tohoto zákona rozumí propuštění kontrolovaného zboží do celního režimu volného oběhu anebo do některého z režimů s ekonomickým účinkem.

(6) Vláda může nařízením stanovit, že celní prohlášení na propuštění kontrolovaného zboží do celního režimu lze podat pouze u určitého celního úřadu.

§ 4

Všeobecné povinnosti vývozce, dovozce a uživatele

(1) Vývozce nebo dovozce je povinen zabezpečit, aby nejpozději při zahájení celního řízení bylo příslušnému celnímu úřadu oznámeno, že se jedná o kontrolované zboží. Vývozce v obchodních dokumentech, jimiž se rozumí zejména kupní smlouva, potvrzení objednávky a účetní doklady, zřetelně vyznačí, že se jedná o kontrolované zboží.

(2) Vývozce nebo dovozce předloží příslušnému celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění kontrolovaného zboží, originál individuální nebo individuální otevřené licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží; jinak nelze kontrolované zboží propustit.

(3) Vývozce kontrolovaného zboží je dále povinen

• a) zajistit potvrzení o konečném užití kontrolovaného zboží a dodržení případných podmínek stanovených ve vývozní licenci,

• b) na žádost Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) předložit po ukončení vývozu doklad o ověření dodávky vystavený příslušným úřadem země dovozu, stvrzující přijetí kontrolovaného zboží v povolené zemi určení,

• c) nejméně po dobu pěti let od konce kalendářního roku, v němž došlo k vývozu kontrolovaného zboží, vést evidenci, která obsahuje základní údaje nezbytné pro určení zboží

• 1. název a číselné označení zboží dle seznamu kontrolovaného zboží,

• 1. množství a hodnotu zboží,

• 1. označení licence,

• 1. datum prodeje,

• 1. jméno a adresu zahraničního smluvního partnera a konečného uživatele,

• 1. účel užití zboží,

včetně příslušných dokladů (obchodní smlouvy, záruky o užití, faktury, dopravní a jiné expediční dokumenty) a tuto evidenci ministerstvu na jeho výzvu předložit,

• d) při vývozu dovezeného kontrolovaného zboží dodržovat podmínky stanovené ve vývozní licenci zahraničního dodavatele,

• e) poskytnout nezbytnou součinnost při provádění kontrolní činnosti podle § 20 až 22.

(4) Dovozce kontrolovaného zboží je dále povinen

• a) po dobu nejméně tří let od uskutečnění dovozu kontrolovaného zboží a v případě vlastnictví ke kontrolovanému zboží po dobu trvání tohoto vlastnictví a nejméně po dobu tří let od převodu tohoto vlastnictví na jiného uživatele, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,^3)^,^4) vést evidenci o kontrolovaném zboží, která obsahuje základní údaje nezbytné pro určení zboží,

• 1. název a číselné označení zboží dle seznamu kontrolovaného zboží,

• 1. množství a hodnotu zboží,

• 1. označení licence,

• 1. umístění zboží,

• 1. při dalším prodeji zboží jméno a adresu nového uživatele a datum prodeje,

• 1. účel užití zboží,

včetně příslušných dokladů (obchodní smlouvy, záruky o užití, doklady o případné výrobní spotřebě, faktury, dopravní a jiné expediční dokumenty),

• b) při změně uživatele kontrolovaného zboží v Evropském společenství písemně upozornit dalšího uživatele na skutečnost, že se jedná o kontrolované zboží, a informovat ho o podmínkách stanovených prvotním vývozcem, o podmínkách stanovených v dovozní licenci a o povinnosti dodržovat podmínky stanovené zvláštními předpisy pro jednotlivé druhy zboží; nový uživatel je přitom povinen vést o kontrolovaném zboží evidenci v rozsahu podle písmena a) a strpět průběžnou kontrolu prováděnou podle § 21,

• c) poskytnout nezbytnou součinnost při provádění kontrolní činnosti podle § 20 až 22.

(5) Uživatel kontrolovaného zboží je povinen užívat kontrolované zboží jen k účelům uvedeným v licenci a plnit podmínky v ní stanovené, jakož i podmínky, které byly zahraničnímu vývozci stanoveny ve vývozní licenci, a dále plnit povinnosti jako dovozce podle odstavce 4.

ČÁST DRUHÁ

POVOLOVACÍ ŘÍZENÍ

§ 5

Vývozce je oprávněn vyvézt a dovozce dovézt kontrolované zboží jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení ministerstva na vývoz nebo dovoz (dále jen „licence“) uděleném ve formě licence individuální, individuální otevřené nebo všeobecné.

Individuální licence

§ 6

(1) Individuální licence je písemné rozhodnutí ministerstva v předepsané formě podle § 7 odst. 2 umožňující vývozci nebo dovozci vyvézt nebo dovézt najednou nebo v dílčích zásilkách stanovený druh a množství kontrolovaného zboží na základě smluvního ujednání mezi vývozcem nebo dovozcem a jeho zahraničním obchodním partnerem.

(2) Písemnou žádost o udělení individuální licence předkládá vývozce nebo dovozce ministerstvu po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera učiněném za účelem uzavření smlouvy v oblasti obchodu s konkrétním druhem a množstvím kontrolovaného zboží. O udělení individuální licence je třeba požádat pro každou smlouvu, jejímž předmětem je vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží.

(3) Žádost o udělení individuální licence musí obsahovat

• a) název nebo firma a sídlo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání,

• b) identifikační číslo vývozce nebo dovozce, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,^5)

• c) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zahraničního smluvního partnera, případně tuzemského smluvního partnera,

• d) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zprostředkovatele či zástupce, je-li odlišný od vývozce,

• e) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání příjemce zásilky, je-li odlišný od zahraničního smluvního partnera,

• f) podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

• g) název zboží podle obchodních dokladů a jeho číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho množství, cenu a označení výrobce,

• h) název státu, do kterého má být kontrolované zboží vyvezeno nebo ze kterého má být dovezeno,

• i) účel užití zboží,

• j) název nebo firma a sídlo, popřípadě dlouhodobý nebo trvalý pobyt konečného uživatele,

• k) návrh na dobu platnosti individuální licence.

(4) Žádost o individuální licenci musí být doložena

• a) návrhem na uzavření smlouvy anebo uzavřenou smlouvou mezi vývozcem či dovozcem a jeho zahraničním smluvním partnerem s přesnou specifikací kontrolovaného zboží včetně uvedení jeho množství,

• b) při vývozu dovozním povolením příslušného orgánu státu dovozu nebo prohlášením zahraničního konečného uživatele, že zboží nebude používáno k výrobě nebo vývoji jaderných, chemických a biologických zbraní, s uvedením konkrétního účelu jeho použití, jenž musí odpovídat údajům v žádosti o licenci, a s prohlášením, že nebude bez souhlasu země vývozce reexportováno, při dovozu obdobným prohlášením s písemným závazkem konečného uživatele, že specifikované zboží bude užíváno pouze k povolenému účelu; tyto dokumenty se nemusí předkládat v případech, kdy bylo vydáno povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost na základě záruky státu, do kterého je zboží vyváženo,

• c) povolením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v případě dovozu a vývozu kontrolovaného zboží v jaderné oblasti vydaným podle zvláštního zákona,^4)

• d) prohlášením o dalších skutečnostech, pokud by mohly mít význam pro výsledek řízení,

• e) na žádost ministerstva dalšími doklady a informacemi umožňujícími řádné posouzení daného případu.

(5) Vzor žádosti o udělení individuální licence stanoví prováděcí předpis.

§ 7

(1) O žádosti o udělení individuální licence rozhodne ministerstvo.

(2) Rozhodnutí o udělení inidividuální licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží musí obsahovat zejména

• a) název nebo firma, sídlo a identifikační číslo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,^5)

• b) podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

• c) název zboží, včetně číselného označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho množství a cenu,

• d) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zahraničního smluvního partnera nebo příjemce zásilky, je-li odlišný od zahraničního smluvního partnera, a název nebo firma a sídlo konečného uživatele zboží,

• e) dobu platnosti individuální licence,

• f) případné další podmínky individuální licence vyplývající ze závazků, jimiž je Česká republika vázána,

• g) datum vydání, razítko a podpis pověřeného zaměstnance ministerstva.

(3) V rozhodnutí ministerstvo vymezí místo pro záznamy celních úřadů^7) o využívání udělené individuální licence.

§ 8

(1) Vývozce nebo dovozce oznámí ministerstvu objem realizovaných dodávek po jejich ukončení, nejpozději do dvou týdnů po ukončení platnosti individuální licence, není-li v podmínkách licence stanoveno jinak.

(2) V případě nevyužití individuální vývozní nebo dovozní licence oznámí vývozce nebo dovozce tuto skutečnost s odůvodněním neprodleně ministerstvu a udělenou licenci vrátí.

§ 9

Ministerstvo individuální licenci neudělí, jestliže

• a) vývozce nebo dovozce nesplnil podmínky stanovené v § 6 nebo

• b) vývozce nebo dovozce porušil podmínky kontrolního režimu anebo v souvislosti s touto činností porušil tuzemské či zahraniční právní předpisy v této oblasti nebo

• c) vývozce nebo dovozce nedodržel povinnost žádat o předběžný souhlas k jednání v případech stanovených v § 15 odst. 3 nebo

• d) je to odůvodněno zahraničněpolitickými, obchodními nebo bezpečnostními zájmy České republiky nebo

• e) zamýšlené konečné užití dostatečně nezaručuje, že zboží nebude použito ve spojení se zbraněmi hromadného ničení, raketovými systémy schopnými takové zbraně nést nebo pro vojenské konečné použití nebo

• f) nejsou splněny předpoklady stanovené ve zvláštním zákoně.^3)^,^4)

§ 10

(1) Ministerstvo udělenou individuální licenci zruší, jestliže

• a) licence byla udělena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo

• b) nebyly dodrženy podmínky stanovené v udělené licenci.

(2) Ministerstvo udělenou individuální licenci změní nebo odvolá, jestliže je to odůvodněno zahraničněpolitickými nebo bezpečnostními zájmy České republiky.

(3) Zrušit, změnit nebo odvolat udělenou individuální licenci nelze v případě, bylo-li kontrolované zboží zcela propuštěno do celního režimu nebo ke zpětnému vývozu.

(4) Ministerstvo udělenou individuální licenci pozastaví na dobu nezbytně nutnou k vyloučení podezření, že existuje některý z důvodů pro její zrušení, změnu nebo odvolání. Nebude-li shledán důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení, změně nebo odvolání licence, pozastavení licence bude ukončeno.

§ 11

(1) Proti rozhodnutí ministerstva o udělení či neudělení individuální licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.^8)

(2) Proti rozhodnutí ministerstva o zrušení, změně nebo odvolání udělené individuální licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.^8) Proti rozhodnutí o pozastavení udělené individuální licence nelze podat rozklad ani odvolání.^8)

Individuální otevřené licence

§ 12

(1) Individuální otevřená licence je písemné rozhodnutí ministerstva v předepsané formě podle § 13 odst. 1 umožňující konkrétnímu vývozci nebo dovozci vyvážet nebo dovážet kontrolované zboží stejného charakteru v opakujících se dodávkách.

(2) Ministerstvo může udělit individuální otevřenou licenci v případě předpokládaných opakovaných vývozů nebo dovozů kontrolovaného zboží ve stanovené zbožové struktuře a teritoriálním rozsahu, pro určité časové období (zpravidla kalendářní rok), na základě písemné žádosti vývozce nebo dovozce.

(3) Žádost o udělení individuální otevřené licence musí obsahovat

• a) název nebo firma a sídlo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání,

• b) identifikační číslo vývozce nebo dovozce, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,^5)

• c) podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku,

• d) názvy zboží a jejich číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho předpokládané množství a celkovou cenu,

• e) názvy států, do kterých má být kontrolované zboží vyvezeno nebo ze kterých má být dovezeno,

• f) předpokládaný účel užití zboží,

• g) název nebo firma a sídlo, popřípadě dlouhodobý nebo trvalý pobyt konečných uživatelů, jsou-li v době podání žádosti známi,

• h) návrh na dobu platnosti individuální otevřené licence.

(4) Žádost o individuální otevřenou licenci musí být doložena

• a) seznamem zahraničních obchodních partnerů,

• b) obchodními doklady prokazujícími předpokládané dodávky kontrolovaného zboží, k jehož vývozu nebo dovozu je vyžadována individuální otevřená licence, byly-li mezi tuzemským vývozcem nebo dovozcem a jeho zahraničním smluvním partnerem uzavřeny,

• c) povolením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v případě dovozu a vývozu kontrolovaného zboží v jaderné oblasti vydaným podle zvláštního zákona,^4)

• d) prohlášením o dalších skutečnostech, pokud by mohly mít význam pro výsledek řízení,

• e) na žádost ministerstva dalšími doklady a informacemi umožňujícími řádné posouzení daného případu.

(5) Vzor žádosti o udělení individuální otevřené licence stanoví prováděcí předpis.

§ 13

(1) Rozhodnutí o udělení individuální otevřené licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží musí obsahovat zejména

• a) název nebo firma, sídlo a identifikační číslo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,^5)

• b) podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku,

• c) názvy zboží a jejich číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, celkové množství a celkovou cenu,

• d) názvy států, do kterých může vývozce vyvážet anebo ze kterých může dovozce dovážet stanovené kontrolované zboží,

• e) dobu platnosti individuální otevřené licence a stanovené lhůty pro průběžná hlášení o realizaci,

• f) případné další podmínky, za kterých lze vyvážet nebo dovážet vymezené kontrolované zboží,

• g) datum vydání, razítko a podpis pověřeného zaměstnance ministerstva.

(2) V rozhodnutí ministerstvo vymezí místo pro záznamy celních úřadů^7) o využívání udělené individuální otevřené licence.

§ 14

(1) Udělenou individuální otevřenou licenci lze zrušit, změnit, odvolat nebo pozastavit z důvodů a za podmínek stanovených v § 10.

(2) Proti rozhodnutí ministerstva o udělení, zrušení, změně nebo odvolání udělené individuální otevřené licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.^8) Proti rozhodnutí o pozastavení udělené individuální otevřené licence nelze podat rozklad ani odvolání.^8)