Zákon o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon)

ČÁST PRVNÍ

BRANNÁ POVINNOST

§ 1

Obsah branné povinnosti

(1) Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky (dále jen „občan“) připravovat se k obraně státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil České republiky (dále jen „ozbrojené síly“).

(2) Branná povinnost zahrnuje odvodní povinnost, služební povinnost a další povinnosti stanovené tímto zákonem.

(3) Náklady spojené s brannou povinností hradí stát.

§ 2

Rozsah branné povinnosti

(1) Branná povinnost vzniká dnem, v němž občan dosáhne věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z důvodů stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.^1)

(2) Občané starší 60 let mají brannou povinnost jen tehdy, konají-li mimořádnou službu po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu anebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena. Vojáci z povolání mají brannou povinnost do dosažení věku 62 let.

(3) Osoby, které nabyly státní občanství České republiky po dovršení věku 18 let, podléhají branné povinnosti ode dne nabytí tohoto občanství.

(4) Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.

§ 3

Dobrovolné převzetí branné povinnosti

(1) Občané, kteří nepodléhají branné povinnosti, a cizinci^2) mohou požádat o její dobrovolné převzetí počínaje dnem, v němž dosáhli věku 18 let. Žádost o dobrovolné převzetí branné povinnosti občan podává příslušné územní vojenské správě, cizinec Ministerstvu obrany (dále jen „ministerstvo“).

(2) O žádosti občana o dobrovolné převzetí branné povinnosti rozhoduje náčelník územní vojenské správy. V řízení o žádosti cizince o dobrovolné převzetí branné povinnosti se postupuje podle § 54 odst. 6.

§ 4

(1) Branná povinnost nebo dobrovolně převzatá branná povinnost zaniká

• a) osobám, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní důvod,

• b) osobám, které se staly trvale neschopnými vojenské činné služby na základě odvodního řízení nebo přezkumného řízení,

• c) osobám, které pozbyly státní občanství České republiky,

• d) občanům, kteří nastoupili k výkonu civilní služby nebo kteří této služby byli zproštěni anebo kterým bylo vykonání této služby prominuto,

• e) ženám, které základní nebo náhradní službu nenastoupily nebo se k jejímu výkonu staly dočasně neschopné anebo z ní byly předčasně propuštěny na základě přezkumného řízení,

• f) osobám, které převzaly dobrovolně brannou povinnost, a to na základě jejich jednostranného prohlášení.

(2) O zániku branné povinnosti brance, odvedence a vojáka podle odstavce 1, podle § 2 a podle § 48 odst. 5 vydá příslušná územní vojenská správa osvědčení.

ČÁST DRUHÁ

VOJENSKÉ SPRÁVNÍ ÚŘADY

§ 5

(1) Zřizují se územní vojenské správy jako vojenské správní úřady prvního stupně a Hlavní doplňovací úřad jako vojenský správní úřad druhého stupně.

(2) Názvy, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

§ 6

(1) Vojenské správní úřady vykonávají státní správu podle tohoto zákona a dalších zvláštních právních předpisů. Jejich místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu fyzických osob nebo sídlem právnických osob.

(2) Vojenské správní úřady jako vojenské orgány současně plní úkoly obrany státu.

ČÁST TŘETÍ

POVINNOSTI OBČANA PŘED VZNIKEM BRANNÉ POVINNOSTI

§ 7

(1) Občan je povinen v roce, v němž dovrší věk 18 let, před zahájením odvodního řízení vyplnit dotazník zaslaný mu příslušnou územní vojenskou správou poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů, vyžádat jeho doplnění ošetřujícím lékařem a se 2 fotografiemi, odpovídajícími jeho současné podobě, jej této územní vojenské správě bez zbytečného odkladu vrátit. Jestliže je občan zbaven způsobilosti k právním úkonům, vyplní dotazník jeho opatrovník;^2a) jestliže je postižen vadou nebo nemocí, pro kterou není schopen dotazník vyplnit, učiní tak za něj osoba blízká.^2b)

(2) Občan v dotazníku uvede jméno, příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, dosažené vzdělání, zaměstnání, zvláštní schopnosti a znalosti, subjektivní údaje o svém zdravotním stavu, jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu rodičů nebo manželky anebo družky. V dotazníku je povinen uvést pravdivé informace.

(3) Součástí dotazníku jsou údaje o zdravotním stavu zjištěné na základě preventivní prohlídky provedené v příslušném období podle zvláštního právního předpisu^3) a výsledků nových vyšetření provedených v období od poslední preventivní prohlídky do vyplnění dotazníku.

(4) Ošetřující lékař^4) je povinen provést preventivní prohlídku ve stanoveném rozsahu,^5) pokud nebyla dosud provedena, a vyplnit zdravotní část dotazníku.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor dotazníku.

ČÁST ČTVRTÁ

ODVODNÍ POVINNOST A ODVODNÍ ŘÍZENÍ

§ 8

Odvodní povinnost

(1) Odvodní povinnost je povinnost podrobit se odvodnímu řízení.

(2) Odvodní povinnost je pravidelná, mimořádná a dobrovolná.

(3) Obsahem odvodního řízení je povinnost občana dostavit se k odvodu, podrobit se lékařské prohlídce, popřípadě odborným vyšetřením a vyšetření osobnostní způsobilosti.

(4) Odvodní povinnost vzniká občanům dnem, v němž dosáhnou věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let.

(5) Odvodní povinnost zaniká pravomocným odvodním rozhodnutím o schopnosti nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.

(6) Občan, který má odvodní povinnost, je brancem.

§ 9

Odvod

(1) Účelem odvodu je vzít brance do vojenské evidence a rozhodnout o jeho schopnosti k vojenské činné službě na základě zjištěné zdravotní způsobilosti a výsledků dalších vyšetření podle § 8 odst. 3. K provádění odvodů se zřizují u územních vojenských správ odvodní komise a u Hlavního doplňovacího úřadu vyšší odvodní komise.

(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné a dobrovolné.

(3) Územní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každý kalendářní rok muže, kteří v daném roce dosáhnou věku 18 let, na základě seznamu. Seznamy pořizují k 1. lednu každého kalendářního roku pověřené obecní úřady,^6) v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu, a předkládají je příslušné územní vojenské správě do 15. ledna. Seznam obsahuje jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého pobytu.

(4) Seznamy občanů, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady České republiky, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 3 zasílá Ministerstvo zahraničních věcí ministerstvu do 31. ledna každého kalendářního roku.

(5) Na žádost náčelníka územní vojenské správy k provedení odvodů zajistí obecní úřad obce s rozšířenou působností místnosti, jejich vybavení, otop a údržbu, a krajský úřad lékaře, ostatní zdravotnické pracovníky a materiální zabezpečení lékařských prohlídek.

§ 10

Odvodní komise

(1) Odvodní komise u územní vojenské správy působí ve složení

• a) předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený,

• b) členové - zástupce obecního úřadu obce s rozšířenou působností určený starostou a 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí ředitel krajského úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy.

V odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.

(2) Přípravu členů odvodní komise provádí Hlavní doplňovací úřad. Účast členů odvodní komise stanovených v odstavci 1 písm. b) na přípravě zajistí v přenesené působnosti starosta obce a ředitel krajského úřadu.

(3) Mimo členů odvodní komise, osob určených náčelníkem územní vojenské správy a brance mohou být odvodu přítomny jen osoby pověřené orgány nadřízenými územní vojenské správě.

(4) Odvodu mohou být přítomni též zástupci obce, z níž jsou branci povoláni k odvodu.

§ 11

Průběh odvodu

(1) Při odvodu se branci podrobují lékařské prohlídce. Lékařské prohlídce mohou být přítomni jen zdravotničtí pracovníci. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance, zejména ve vztahu k požívání alkoholických nápojů, jiných návykových látek nebo AIDS, odešlou ho k odbornému vyšetření do zdravotnického zařízení, které určí. Při odvodu lze pohovorem zjišťovat další znalosti a schopnosti brance a jeho zájem o výkon odborných činností v ozbrojených silách.

(2) Podle výsledku lékařské prohlídky, popřípadě výsledku odborného vyšetření posoudí lékaři zdravotní způsobilost brance k vojenské činné službě.

(3) Podle výsledku lékařské prohlídky odvodní komise rozhodne

• a) o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo

• b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, anebo

• c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro nemoc nebo vadu.

(4) Odvodní rozhodnutí může být ze zdravotních důvodů odročeno nejdéle na dobu 3 let. Do této doby musí být rozhodnuto o schopnosti nebo trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.

(5) Proti odvodnímu rozhodnutí se může branec odvolat k vyšší odvodní komisi; za stavu ohrožení státu a válečného stavu není odvolání přípustné.

(6) Odvodní rozhodnutí, podle kterého je branec povinen vojenskou činnou službou, se nazývá odvedením. Od právní moci tohoto odvodního rozhodnutí je branec vojákem a do dne nástupu vojenské činné služby se nazývá odvedencem.

(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti branců k vojenské činné službě při odvodu a stupně zdravotní způsobilosti.

§ 12

Pravidelné odvody

(1) Občané, kteří podléhají pravidelnému odvodu, jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem vydaným územní vojenskou správou, prokázat svoji totožnost a předložit příslušné doklady, zejména řidičský průkaz a doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání. Povolávání občanů se provádí doručením povolávacích rozkazů zpravidla poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů. Jestliže občan povolávací rozkaz neobdrží, je povinen dostavit se k pravidelnému odvodu na místo a v období stanoveném veřejnou vyhláškou. Občan, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, se dostaví k pravidelnému odvodu po návratu do České republiky.

(2) Občan, který se bez náležité omluvy nebo bez vážných důvodů na první předvolání k pravidelnému odvodu nedostaví, může být předveden.

(3) Za vážné důvody, pro které se občan nemůže dostavit k pravidelnému odvodu, se považují

• a) dočasná pracovní neschopnost, při které zdravotní stav a léčebný režim neumožňují podle ošetřujícího lékaře cestu,

• b) zajištění, zadržení, zatčení, výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody,

• c) jiné překážky, které vznikly nezávisle na něm a které mu zabránily dostavit se včas; o tom však musí předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného správního úřadu místa, kde překážka vznikla.

(4) Občané, kteří se nemohli dostavit ve stanovené době k pravidelnému odvodu z důvodů uvedených v odstavci 3, jsou povinni neodkladně ohlásit příslušné územní vojenské správě pominutí překážek. Pravidelnému odvodu se podrobí dodatečně.

(5) Občané zcela neschopní vojenské činné služby se k pravidelnému odvodu nepovolávají. Za zcela neschopné vojenské činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí, neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům, postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, nebo postižení těžkou formou nevyléčitelné nemoci.

(6) Pravidelný odvod občanů zproštěných povinnosti dostavit se k pravidelnému odvodu provede odvodní komise bez jejich účasti na základě dokladů předložených příslušné územní vojenské správě.

(7) Vláda může stanovit nařízením pozastavení pravidelné odvodní povinnosti podle potřeb doplňování ozbrojených sil.

§ 13

Dobrovolné odvody

(1) Dobrovolné odvody se konají v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(2) Dobrovolnému odvodu podléhají pouze občané a cizinci, kteří převzali dobrovolně brannou povinnost nebo cizinci, kterým byl povolen dobrovolný vstup do ozbrojených sil.

(3) O dobrovolném odvodu platí přiměřeně ustanovení o pravidelných odvodech.

§ 14

Vyšší odvodní komise

(1) Vyšší odvodní komise u Hlavního doplňovacího úřadu působí ve složení

• a) předseda - ředitel Hlavního doplňovacího úřadu nebo zástupce jím určený,

• b) členové - vojenský lékař a vojenský právník, jejichž účast zajistí ředitel Hlavního doplňovacího úřadu.

Ve vyšší odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.

(2) Vyšší odvodní komise

• a) řídí a kontroluje činnost odvodních komisí,

• b) rozhoduje o odvolání proti odvodnímu rozhodnutí,

• c) přezkušuje pravomocné odvodní rozhodnutí vydané odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby.

(3) Vyšší odvodní komise odvodní rozhodnutí nebo pravomocné odvodní rozhodnutí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

§ 15

Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí

(1) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí vydaného odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, provádí vyšší odvodní komise, jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto zákonem anebo jiným zvláštním právním předpisem.

(2) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí, jako mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od nabytí právní moci tohoto odvodního rozhodnutí; bylo-li vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné kdykoli.

(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které provádělo původní vyšetření.

ČÁST PÁTÁ

SLUŽEBNÍ POVINNOST

§ 16

Služební povinnost a druhy vojenské činné služby

(1) Služební povinnost je povinnost včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu. Vzniká dnem nabytí právní moci odvodního rozhodnutí o schopnosti k vojenské činné službě.

(2) Vojenská činná služba zahrnuje

• a) základní službu,

• b) náhradní službu,

• c) vojenská cvičení,

• d) mimořádnou službu.

(3) Zvláštním druhem vojenské činné služby je služba vojáka z povolání vykonávaná jako zaměstnání ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.^7)

(4) Voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle svého zdravotního stavu a své fyzické zdatnosti, psychických schopností a podle svých znalostí.

(5) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavcích 2 a 3, jsou vojáky v činné službě; ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.

§ 17

Základní služba

(1) Základní služba trvá 12 měsíců; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru nebo vojenského zařízení anebo vojenského záchranného útvaru^7a) (dále jen „vojenský útvar“) a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.

(2) Ministerstvo započítá do této doby vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

(3) Průběh základní služby upravuje zvláštní právní předpis.^8)

§ 18

Náhradní služba

(1) Náhradní služba se vykonává místo základní služby a trvá 3 měsíce; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.

(2) K náhradní službě je voják určen ze zákona, na žádost nebo z moci úřední.

(3) Ministerstvo do náhradní služby započítá vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

(4) Průběh náhradní služby upravuje zvláštní právní předpis.^8)

§ 19

Určení k náhradní službě ze zákona

(1) K náhradní službě ze zákona určí náčelník územní vojenské správy občany, kteří bez vlastní viny byli odvedeni po 31. prosinci roku, v němž dovršili věk 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupili základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let.

(2) Určení k náhradní službě ze zákona se nevztahuje na občany, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí.

Určení k náhradní službě na žádost

§ 20

(1) K náhradní službě na žádost lze určit odvedence a vojáky v základní službě, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby, nebo vojáky, kterým byla základní služba přerušena, aniž vykonali 3 měsíce základní služby, požádají-li o to ze závažných rodinných, sociálních nebo hospodářských důvodů. Na určení k náhradní službě na žádost není právní nárok.

(2) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec příslušné územní vojenské správě, voják služebnímu orgánu.^9)

(3) K žádosti o určení k náhradní službě žadatel připojí prohlášení o rodinných, sociálních nebo hospodářských poměrech. Udává-li žadatel jako důvod zdravotní stav osob blízkých, připojí potvrzení ošetřujícího lékaře.

(4) O žádostech odvedenců o určení k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy; o žádostech vojáků v základní službě rozhoduje služební orgán.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah závažných důvodů pro možné určování k náhradní službě na žádost.

§ 21

(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě v době, kdy by jinak měl ještě konat základní službu, je povinen tuto okolnost neprodleně ohlásit příslušné územní vojenské správě.

(2) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zruší, jestliže důvody pominuly nebo důvody pro určení k náhradní službě nebyly dány anebo došlo-li k neoprávněnému určení k náhradní službě. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě nemá odkladný účinek.

(3) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno po pominutí důvodů, se povolá k základní službě jen na dobu, jež končí dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyl určen k náhradní službě; do základní služby se započítá doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, a doba, po kterou trvaly důvody pro určení k náhradní službě. Zbývá-li do dokončení základní služby doba kratší než 3 měsíce, zbývající část základní služby promine náčelník příslušné územní vojenské správy.

(4) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno proto, že důvody pro určení nebyly dány nebo došlo k neoprávněnému určení k náhradní službě, se povolá k základní službě nebo k dokončení základní služby.

§ 22

Určení k náhradní službě z moci úřední

(1) K náhradní službě z moci úřední určí náčelník územní vojenské správy odvedence, kteří žádají o přijetí do služebního poměru^10) podle zvláštních právních předpisů.

(2) K náhradní službě z moci úřední lze určit odvedence a vojáky, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby a kterých není třeba k doplnění ozbrojených sil. Jejich počet stanoví ministerstvo. O určení odvedence k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy, o určení vojáka k náhradní službě rozhoduje služební orgán. Pro určení k náhradní službě platí přiměřeně § 20.