Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro silniční dopravu osob

ČÁST I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Přepravní řád stanoví podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a zvířat

• a) veřejnou linkovou dopravou, včetně městské autobusové dopravy, provozovanou dopravcem na linkách na základě živnostenského oprávnění podle platné licence, vyhlášených přepravních podmínek a schváleného jízdního řádu,

• b) taxislužbou provozovanou provozovatelem taxislužby na základě živnostenského oprávnění,

• c) příležitostnou přepravou osobním automobilem nebo autobusem provozovanou dopravcem na základě živnostenského oprávnění.

(2) Přepravní řád platí přiměřeně pro zvláštní linkovou dopravu provozovanou dopravcem na linkách podle platné licence a pro náhradní autobusovou dopravu, která je provozována dopravcem na základě živnostenského oprávnění pro silniční motorovou dopravu osobní. Pro mezinárodní silniční dopravu osob platí přepravní řád jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, jinak.

§ 2

Základní pojmy

(1) Veřejná silniční doprava osob je doprava pro cizí potřeby provozovaná dopravcem k uspokojování přepravních potřeb a přístupná pro každého na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích a podle vyhlášených přepravních podmínek. Veřejnou silniční dopravou osob je veřejná linková doprava, včetně městské autobusové dopravy, a taxislužba.

(2) Neveřejná silniční doprava osob je doprava pro cizí potřeby provozovaná dopravcem pro předem stanovený okruh osob. Neveřejnou silniční dopravou osob je zvláštní linková doprava, příležitostná doprava a kyvadlová doprava.

(3) Pravidelná silniční doprava osob je přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů, tarifů a vyhlášených přepravních podmínek. Pravidelnou silniční dopravou osob je linková osobní doprava (veřejná linková doprava a zvláštní linková doprava). Ostatní druhy doprav jsou nepravidelnou silniční dopravou osob.

(4) Hromadná silniční doprava osob je doprava provozovaná silničním vozidlem určeným pro dopravu více než 9 sedících osob, včetně řidiče.

(5) Pověřená osoba ve veřejné linkové dopravě je řidič a průvodčí vozidla nebo jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce.

(6) Za osobu s omezenou schopností pohybu a orientace se považují osoby, o nichž to uvádí zvláštní předpis.^1)

(7) Smluvní přepravní podmínky jsou podmínky vyhlášené dopravcem, za kterých dopravce poskytuje přepravní služby ve veřejné linkové dopravě, (dále jen „vyhlášené přepravní podmínky“). Vyhlášené přepravní podmínky dopravce vyhlašuje na místech určených pro styk s cestujícími a jejich alespoň podstatné části zveřejní v jízdním řádu a ve vozidle. Úroveň poskytovaných přepravních služeb nebude vyhlášenými přepravními podmínkami zhoršena osobám, jejichž přepravní potřeby jsou uspokojovány, oproti úpravě dané touto vyhláškou.

ČÁST II

PŘEPRAVA OSOB, ZAVAZADEL, ZVÍŘAT A AUTOBUSOVÝCH ZÁSILEK VEŘEJNOU LINKOVOU DOPRAVOU

Vznik smlouvy o přepravě osob a způsob jejího prokazování

§ 3

(1) Právní vztah mezi dopravcem a cestujícím vzniká uzavřením smlouvy o přepravě osob (dále jen „přepravní smlouva“). Součástí přepravní smlouvy se stávají vyhlášené přepravní podmínky, ke kterým cestující přistoupí uzavřením přepravní smlouvy.

(2) Přepravní smlouva ve veřejné linkové dopravě vzniká:

• a) nastoupením do vozidla, pokud cestující toto vozidlo neopustí před zahájením jízdy, nebo

• b) zakoupením jízdenky pro určitý spoj nebo pro určité časové období před uskutečněním přepravy nebo jednotlivých přeprav.

(3) Přepravní smlouvou se dopravce zavazuje cestujícímu, který za stanovené jízdné použije vozidlo provozované na lince veřejné linkové dopravy, realizovat jeho přepravu (nebo přepravy) podle přepravního řádu a vyhlášených přepravních podmínek ze zastávky, na které nastoupil do vozidla, do zastávky určení podle jízdního řádu řádně a včas. Cestující se přepravní smlouvou zavazuje, že při přepravě bude dodržovat přepravní řád a vyhlášené přepravní podmínky, zaplatí jízdné, s výjimkou osob přepravovaných podle vyhlášených přepravních podmínek a tarifu bezplatně, a splní podmínky stanovené tarifem.

§ 4

(1) Cestující prokazuje pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy platným jízdním dokladem. Jízdními doklady jsou:

• a) jízdenka pro jednotlivou jízdu,

• b) jízdenka časová,

• c) jiné jízdní doklady stanovené zvláštními předpisy^2) nebo tarifem.

(2) Jestliže se cestující, který je ve vozidle, nemůže po započetí přepravy prokázat platným jízdním dokladem, platí, že přepravní smlouva vznikla nastoupením do vozidla.

§ 5

Náležitosti jízdního dokladu

(3) Jiné jízdní doklady musí obsahovat údaje stanovené zvláštními předpisy^2) nebo tarifem.

§ 6

Způsob placení jízdného

Jízdné za přepravu platí cestující před zahájením jízdy. Dopravce zajistí, aby cestujícímu, který zaplatil jízdné vyhlášené tarifem, byla vydána jízdenka. Cestující, který se ve vozidle po započetí přepravy neprokáže na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatí pověřené osobě za přepravu jízdné vyhlášené tarifem a přirážku ve výši uvedené dopravcem ve vyhlášených přepravních podmínkách. Nelze-li spolehlivě zjistit nástupní zastávku cestujícího, považuje se za nástupní zastávku výchozí zastávka spoje.

§ 7

Posuzování platnosti jízdních dokladů

(1) Jízdní doklad je neplatný, jestliže

• a) cestující nedodržel podmínky pro jeho použití stanovené vyhlášenými přepravními podmínkami, tarifem nebo zvláštním předpisem,

• b) je poškozen tak, že z něj nejsou patrné údaje potřebné pro kontrolu správnosti jeho použití,

• c) není řádně vyplněn,

• d) údaje neodpovídají skutečnosti nebo byly neoprávněně pozměněny,

• e) je použit neoprávněnou osobou,

• f) uplynula doba jeho platnosti,

• g) je používán bez vyžadované fotografie,

• h) nejde o originál.

(2) Jízdní doklad, který opravňuje k přepravě jen ve spojení s jiným dokladem, je neplatný, jestliže se cestující tímto jiným dokladem neprokáže.

(3) Neplatnou jízdenku je pověřená osoba oprávněna odebrat v případech uvedených v odstavci 1 písm. d), e), f), g) a h). Jiné jízdní doklady odebírat nelze; oprávněná osoba z těchto jízdních dokladů může zjišťovat osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky.

(4) Ve vyhlášených přepravních podmínkách dopravce stanoví, za jakých podmínek se prodávají a vracejí jízdenky, druh, formu, případně vzor jízdních dokladů a způsob vyznačení použití jízdenky pro jednotlivou jízdu zakoupené před uskutečněním přepravy.

Podmínky, za nichž lze koupit předem místo k sezení

§ 8

(1) Dopravce v jízdním řádu stanoví, na kterých spojích linky si cestující může nebo je povinen zakoupit předem právo na místo k sezení ve vozidle, a současně stanoví podmínky prodeje. Dopravce zajistí, aby cestujícímu, který si zakoupil právo na místo k sezení, byl vydán doklad o zaplacení, který musí obsahovat obchodní jméno dopravce a jeho sídlo nebo místo podnikání, výši zaplacené částky za právo na místo k sezení a údaje umožňující kontrolu jeho platnosti (dále jen „místenka“). Místenky nelze prodávat ve vozidle. Dopravce zajistí, aby místa k sezení, která jsou prodána, byla ve vozidle označena tak, aby bylo zřejmé, že místo k sezení je obsazeno a ze které zastávky je obsazeno.

(2) Cestující, který si předem kupuje místo k sezení, současně ohlásí, jde-li o místo pro cestujícího mladšího 12 let, cestujícího se psem, s dětským kočárkem, s vozíkem pro invalidy nebo o cestujícího s omezenou možností pohybu nebo orientace. Jestliže cestující tyto údaje neuvede a není možné mu při přepravě zajistit ve vozidle bezpečné místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení. Není-li možné tomuto cestujícímu zajistit bezpečnou přepravu, přepraví jej dopravce jiným spojem nebo mu vrátí jízdné podle vyhlášených přepravních podmínek.

(3) Cestující s místenkou má právo na zakoupené místo k sezení ve vozidle. Cestující, který si zakoupil místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení, neobsadí-li je před odjezdem vozidla ze zastávky, ze které bylo místo k sezení prodáno. Stanoví-li dopravce v jízdním řádu, že místo k sezení je nutno obsadit stanovenou dobu před odjezdem vozidla, a umožní-li jeho včasné obsazení, ztrácí cestující právo na zakoupené místo k sezení, neobsadí-li je do této doby. Doba stanovená dopravcem k obsazení místa nesmí být delší než 10 minut. Pokud cestující nedodrží stanovenou dobu, ale dostaví se ještě před odjezdem vozidla a není možné mu při přepravě zajistit ve vozidle bezpečné místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení. Není-li možné zajistit tomuto cestujícímu bezpečnou přepravu, přepraví jej dopravce jiným spojem nebo mu vrátí jízdné podle vyhlášených přepravních podmínek.

(4) Ztratí-li cestující s místenkou právo na zakoupené místo k sezení podle odstavců 2 a 3, částku zaplacenou za místenku dopravce cestujícímu nevrací.

§ 9

(1) Cestující může ve vozidle obsadit jen 1 volné místo k sezení.

(2) Cestující bez místenky může ve vozidle obsadit místo k sezení, které bylo prodáno jinému cestujícímu z nácestné zastávky, je však povinen místo k sezení v této nácestné zastávce uvolnit cestujícímu, který se prokáže platnou místenkou pro toto místo k sezení.

§ 10

Podmínky přepravy dětí

(1) Děti do 6 let lze přepravovat pouze v doprovodu cestujícího staršího 10 let.

(2) Dítě, které je podle tarifu bezplatně přepravováno, může s cestujícím, který jej doprovází, zaujmout jen 1 místo k sezení, jsou-li všechna místa k sezení obsazena.

§ 11

Podmínky přepravy dětských kočárků

(1) Cestující může vzít do vozidla k přepravě dětský kočárek s dítětem, jestliže to technické provedení vozidla, obsazenost vozidla a bezpečnost přepravy dovolují a není-li přeprava dětských kočárků s dítětem podle vyhlášených přepravních podmínek vyloučena.

(2) Dopravce na spojích základní dopravní obslužnosti zajistí používání vozidel, která umožňují přepravu alespoň 1 dětského kočárku s dítětem.

(3) Cestující s dětským kočárkem s dítětem může do vozidla nastoupit pouze se souhlasem řidiče a vystoupit s vědomím řidiče dveřmi, které jsou určeny dopravcem. Cestující musí umístit dětský kočárek s dítětem na místě ve vozidle určeném.

(4) Pro přepravu dětských kočárků bez dítěte platí ustanovení o přepravě zavazadel.

Podmínky přepravy cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace a podmínky přepravy vozíků pro invalidy

§ 12

(1) Cestující s omezenou schopností pohybu a orientace mají ve vozidle právo na místo k sezení na sedadlech pro ně vyhrazených. Pokud není u těchto osob jejich právo zřetelně patrné, prokazují svůj nárok příslušným průkazem. Jiný cestující, který takové místo obsadil, je povinen cestujícímu s omezenou schopností pohybu a orientace místo uvolnit.

(2) Dopravce vyhradí a označí v každém vozidle nejméně 2 místa k sezení pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Ve vozidlech městské autobusové dopravy vyhradí a označí pro tyto účely nejméně 6 míst k sezení. Vyhrazená místa musí odpovídat technickým podmínkám stanoveným zvláštním předpisem.^3)

(3) Cestující v městské autobusové dopravě je povinen na pokyn pověřené osoby uvolnit další místo k sezení pro cestujícího, který to vyžaduje vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu.

(4) Na spojích, na kterých si cestující může předem zakoupit místo k sezení ve vozidle, se místenky na místa podle odstavce 2 prodávají jen pro osoby, které nárok na tato místa prokáží. Na spojích, na kterých je cestující povinen předem zakoupit místo k sezení ve vozidle, se místenky na místa podle odstavce 2 prodávají i pro osoby, pro které nejsou vyhrazena, v případě, že ostatní místa jsou vyprodána.

(5) Cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace musí být v městské autobusové dopravě umožněn nástup do vozidla všemi dveřmi vozidla, které jsou určené pro cestující.

§ 13

(1) Dopravce přepraví cestujícího na vozíku pro invalidy, jestliže to technické provedení vozidla, obsazenost vozidla a bezpečnost přepravy dovolují a cestující si zajistí pomoc při nakládání a vykládání vozíku pro invalidy.

(2) Jestliže technické provedení vozidla přepravu vozíku pro invalidy umožňuje, zajistí dopravce přístup do vozidla alespoň jedním označeným vstupem.

(3) Cestující na vozíku pro invalidy může do vozidla nastoupit pouze se souhlasem řidiče a vystoupit s vědomím řidiče.

(4) Dopravce zajistí na spojích, kterými se podle podmínek stanovených licencí přepravují cestující na vozících pro invalidy, používání bezbariérových vozidel.

§ 14

Podmínky přepravy zvířat

(1) Cestující může vzít s sebou do vozidla drobná domácí a jiná malá zvířata, pokud tomu nebrání zvláštní předpisy,^4) není-li jejich přeprava ostatním cestujícím na obtíž a jsou-li uzavřena v klecích, koších nebo jiných vhodných schránách s nepropustným dnem. Zvíře lze přepravovat jen v doprovodu cestujícího a pod jeho dohledem. Pro přepravu schrán se zvířaty platí ustanovení o přepravě ručních zavazadel. Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu zvířat v některých spojích omezit nebo vyloučit.

(2) Beze schrány je možno vzít do vozidla psa, který má bezpečný náhubek a je držen na krátké šňůře. V době zvýšených nároků na přepravu může pověřená osoba psa beze schrány odmítnout. Psy doprovázející slepce nelze vyloučit z přepravy ani jejich přepravu odmítnout.

Podmínky přepravy zavazadel a drobných věcí

§ 15

(1) Cestující může vzít s sebou k přepravě zavazadla, která vzhledem k jejich rozměru, délce nebo hmotnosti lze rychle a bez obtíží naložit a umístit ve vozidle nebo v prostoru pro zavazadla, a to za předpokladu, že neohrožují bezpečnost přepravy, nejsou ostatním cestujícím na obtíž a nejedná se o věci vyloučené z přepravy.

(2) Dopravce může přepravovat zavazadlo cestujícího společně s ním a pod jeho dohledem jako ruční zavazadlo nebo odděleně jako cestovní zavazadlo. Cestovní zavazadla nelze přepravovat v městské autobusové dopravě.

(3) Oddělenou přepravou je přeprava zavazadla uloženého na místě určeném dopravcem nebo pokynem pověřené osoby mimo prostor vozidla určený pro přepravu cestujících nebo v tomto prostoru na místě, kde cestující nemá možnost na své zavazadlo dohlížet.

(4) Zavazadlem nejsou drobné věci, které má cestující u sebe, může je držet v ruce a které neomezují přepravu ostatních cestujících.

(5) Pověřená osoba ve sporných případech určí, zda věc, kterou bere s sebou cestující, bude přepravována jako drobná věc, ruční zavazadlo nebo cestovní zavazadlo.

(6) Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu zavazadel omezit a stanovit další podmínky jejich přepravy.

§ 16

(1) Při přepravě osob nelze přepravovat nebezpečné věci s výjimkou přenosné ocelové láhve s kapalným topným plynem pro domácnost o celkovém obsahu nejvýše 10 kg, nádoby s topnou naftou o celkovém obsahu nejvýše 20 l a elektrického akumulátoru zajištěného proti zkratu a se zajištěnými odplynovacími otvory. Ve vozidle lze přepravovat pouze jednu z těchto nebezpečných věcí.

(2) Cestující je povinen před nástupem do vozidla ohlásit přepravu této nebezpečné věci pověřené osobě a umístit ji ve vozidle podle jejích pokynů.

(3) Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu nebezpečných věcí uvedených v odstavci 1 vyloučit.

Podmínky přepravy cestovních zavazadel

§ 17

(1) Cestující je povinen při předání cestovního zavazadla k přepravě upozornit pověřenou osobu, že cestovní zavazadlo vyžaduje, aby s ním bylo určitým způsobem zacházeno nebo aby bylo uloženo v určité poloze. Dopravce může cestovní zavazadlo přepravit i jiným vozidlem, než které použije k přepravě cestujícího, je však povinen dbát, aby cestovní zavazadlo bylo do cílové zastávky cestujícího (dále jen „místo určení“) přepraveno nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.

(2) Dopravce je povinen vydat cestujícímu doklad o převzetí cestovního zavazadla (dále jen „zavazadlový lístek“). Zavazadlový lístek musí obsahovat počet cestovních zavazadel, která byla předána k přepravě, označení zavazadla, místo určení, datum přepravy, obchodní jméno a sídlo nebo místo podnikání dopravce.

(3) Dopravce může v zavazadlovém lístku poznamenat stav cestovního zavazadla nebo jeho obalu. Poznámka musí být potvrzena cestujícím. Odmítne-li cestující poznámku potvrdit, může dopravce odmítnout převzetí cestovního zavazadla k přepravě. Bylo-li cestovní zavazadlo dopravcem přijato bez poznámky, má se za to, že bylo přijato v dobrém stavu a odpovídajícím obalu.

(4) Cestující může při předání cestovního zavazadla ohlásit cenu zavazadla. Údaj o ceně cestovního zavazadla se uvede v zavazadlovém lístku. Dopravce může stanovit ve vyhlášených přepravních podmínkách hranici ceny cestovního zavazadla, do které přijímá cestovní zavazadla k přepravě.

§ 18

(1) Cestující je povinen vyzvednout cestovní zavazadlo bezprostředně po ukončení přepravy. Dopravce vydá cestovní zavazadlo v místě určení cestujícímu nebo jiné osobě po předložení zavazadlového lístku. Není-li zavazadlový lístek předložen, může dopravce vydat cestovní zavazadlo jen osobě, která prokáže právo na vydání zavazadla. V tomto případě může dopravce žádat od osoby, které vydává cestovní zavazadlo, složení peněžní částky nebo jiné jistoty ve výši hodnoty cestovního zavazadla, která bude vrácena ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejího složení, pokud v této lhůtě neprokáže k zavazadlu právní vztah jiná osoba.

(2) Cestovní zavazadlo, které nebylo vyzvednuto po příjezdu vozidla do místa určení, dopravce převezme do úschovy na náklady cestujícího.

(3) Cestovní zavazadlo, které nebylo vydáno cestujícímu do 14 dnů ode dne, kdy požádal o jeho vydání, se pokládá za ztracené. Je-li cestovní zavazadlo nalezeno do 6 měsíců ode dne jeho ztráty, dopravce vyrozumí o této skutečnosti cestujícího a současně oznámí místo úschovy nalezeného cestovního zavazadla. Podmínkou vydání nalezeného cestovního zavazadla je vrácení náhrady, kterou cestující za ztracené cestovní zavazadlo obdržel.

§ 19

Přeprava autobusových zásilek

(1) Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách stanovit, že při přepravě veřejnou linkovou dopravou s výjimkou městské autobusové dopravy přijímá k přepravě zásilky, které naplňují znaky cestovních zavazadel, ale s nimiž se osoby podávající je k přepravě zároveň nepřepravují, (dále jen „autobusové zásilky“).

(2) Autobusové zásilky lze k přepravě přijmout, jen pokud tím není omezena přeprava cestujících a jejich zavazadel a není-li ohrožena bezpečnost cestujících a bezpečnost provozu. Jako autobusové zásilky nelze přepravovat nebezpečné věci. Autobusové zásilky nelze přepravovat v městské autobusové dopravě.

(3) Přepravní smlouva o přepravě autobusové zásilky vzniká přijetím autobusové zásilky k přepravě.