Zákon o telekomunikacích a o změně dalších zákonů

ČÁST PRVNÍ

ZÁKON O TELEKOMUNIKACÍCH

HLAVA PRVNÍ

§ 1

Předmět úpravy

Zákon upravuje ve věcech telekomunikací

• a) podmínky pro zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a telekomunikačních sítí,

• b) podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb,

• c) výkon státní správy včetně regulace.

§ 2

Základní pojmy

(1) Telekomunikačním zařízením se rozumí technické zařízení, včetně vedení, pro vysílání, přenos, směrování, spojování a příjem informací prostřednictvím elektromagnetických vln.

(2) Telekomunikační sítí se rozumí funkčně propojený soubor telekomunikačních zařízení k přepravě informací mezi koncovými body této sítě nebo soubor rádiových zařízení k přepravě informací nebo jejich vzájemná kombinace.

(3) Veřejnou telekomunikační sítí se rozumí síť, která má být podle licence nebo generální licence využita zcela nebo zčásti pro poskytování veřejných telekomunikačních služeb, včetně telekomunikační sítě určené výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení.

(4) Rozhraním veřejné telekomunikační sítě se rozumí

• a) koncový bod sítě, který je fyzickým spojovacím bodem, ve kterém je uživateli telekomunikační služby poskytován přístup k veřejné telekomunikační síti,

• b) rozhraní pro propojování veřejných telekomunikačních sítí, nebo

• c) rozhraní v prostoru specifikující rádiové prostředí mezi rádiovými zařízeními, v souladu s jejich technickými specifikacemi (koncový bod mobilní sítě).

Druhy a charakteristiku koncových bodů a rozhraní stanoví prováděcí předpis.

(5) Účastnickým vedením se rozumí fyzický kovový pár vodičů spojující koncový bod sítě s hlavním rozvaděčem nebo obdobným zařízením ve veřejné pevné telefonní síti.

(6) Úsekem účastnického vedení se rozumí část účastnického vedení, která spojuje koncový bod sítě se soustřeďovacím bodem nebo se specifikovaným mezilehlým přístupovým bodem veřejné pevné telefonní sítě.

(7) Telekomunikační službou se rozumí služba, jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Touto službou je i pronájem telekomunikačních okruhů. Za telekomunikační službu se nepovažuje přepojení (přesměrování) hovoru tísňového volání na jiné pracoviště základní složky integrovaného záchranného systému, které je kompetentní k jeho odbavení.

(8) Veřejnou telekomunikační službou se rozumí telekomunikační služba, z jejíhož poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o její využití.

(9) Veřejnou telefonní službou se rozumí veřejná telekomunikační služba spočívající v přepravě nebo směrování mluvené řeči v reálném čase mezi koncovými body veřejné telekomunikační sítě, která umožňuje každému uživateli používat zařízení připojené k takovému koncovému bodu za účelem komunikace s jiným uživatelem, jehož zařízení je připojené k jinému koncovému bodu.

(10) Uživatelem telekomunikační služby se rozumí fyzická osoba nebo právnická osoba, které je poskytována telekomunikační služba.

(11) Účastníkem se rozumí uživatel telekomunikační služby, který je s jejím poskytovatelem ve smluvním vztahu.

(12) Tísňovým voláním se rozumí bezplatná volba čísel, která jsou stanovena v číslovacím plánu a uvedena v telefonních seznamech a která je nutno pro záchranu lidských životů, zdraví nebo majetku zpřístupnit.

(13) Radiokomunikační službou se rozumí telekomunikační činnost, která spočívá v přenosu, vysílání nebo příjmu informací prostřednictvím rádiových vln.

(14) Rádiovými vlnami se rozumí elektromagnetické vlny o kmitočtech od 9 kHz do 3 000 GHz, jež se šíří prostorem bez jakéhokoli vedení.

(15) Veřejnou pevnou telekomunikační sítí se rozumí veřejná telekomunikační síť, jejíž koncové body mají pevnou v čase se neměnící geografickou polohu.

(16) Telekomunikačním okruhem se rozumí soubor telekomunikačních zařízení, který zajišťuje přenos informací mezi rozhraními telekomunikačního okruhu a který nezahrnuje přepojovací funkce ovládané uživatelem. Tento soubor může zahrnovat i zařízení, která umožňují pružné užívání kmitočtového pásma okruhu, popřípadě směrování a řízení provozu.

(17) Rušením se rozumí nežádoucí účinek elektromagnetické energie, který může negativně ovlivnit funkci telekomunikačních zařízení, popřípadě kvalitu telekomunikačních služeb.

(18) Propojením se rozumí fyzické a logické spojení telekomunikačních sítí využívaných poskytovateli telekomunikačních služeb umožňující uživatelům jednoho poskytovatele telekomunikačních služeb komunikovat s uživateli téhož nebo jiného poskytovatele telekomunikačních služeb nebo za účelem umožnění přístupu ke službám poskytovaným jiným poskytovatelem telekomunikačních služeb. Telekomunikační služby mohou být poskytovány poskytovateli telekomunikačních služeb, kteří se propojují, nebo jinými poskytovateli telekomunikačních služeb, kteří mají přístup k telekomunikační síti.

(19) Připojením se rozumí fyzické a logické připojení telekomunikačního zařízení k rozhraní veřejné nebo neveřejné telekomunikační sítě za účelem využívání nebo poskytování telekomunikačních služeb.

(20) Držitelem licence s výrazným podílem na trhu se rozumí pro účely tohoto zákona subjekt, který má oprávnění k provozování veřejných telefonních sítí anebo k poskytování veřejné telefonní služby a který má nejméně dvaceti pěti procentní podíl z relevantního trhu v geografické oblasti, ve které má právo provozovat činnost. Podíl se stanoví z rozdílu výnosů za veřejnou telefonní službu, včetně výnosů z propojování, a nákladů na propojení hrazených jiným poskytovatelům veřejné telefonní služby. Český telekomunikační úřad může stanovit jiný procentní podíl na základě posouzení schopnosti držitele licence ovlivnit podmínky trhu, jeho objemu tržeb a schopnosti zajištění finančních zdrojů nebo zkušenosti s provozováním veřejných telefonních sítí, s poskytováním veřejné telefonní služby nebo veřejné telekomunikační služby pronájmu telekomunikačních okruhů. Obdobně se postupuje při stanovení povinnosti subjektu poskytovat veřejnou telekomunikační službu formou pronájmu telekomunikačních okruhů.

(21) Regulací se rozumí usměrňování telekomunikačních činností a vztahů podle tohoto zákona a v jeho mezích, za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany telekomunikačního trhu, včetně ochrany uživatelů telekomunikačních služeb, regulačním orgánem vydáváním opatření, která jsou závazná pro provozovatele telekomunikačních zařízení a sítí a pro poskytovatele telekomunikačních služeb a která jsou zveřejňována v Telekomunikačním věstníku. Dále k regulaci náleží též sledování plnění stanovených podmínek (a to i výkonem kontroly) a udržování stavu dosaženého podle těchto podmínek.

§ 3

Zřízení Českého telekomunikačního úřadu

(1) Zřizuje se Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“). Úřad je správním a regulačním úřadem ve věcech telekomunikací a poštovních služeb.

(2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává na návrh ministra dopravy a spojů vláda. Vláda na návrh ministra dopravy a spojů schvaluje statut Úřadu.

(3) Sídlem Úřadu je Praha.

(4) Předsedou může být jmenován občan České republiky, který je bezúhonný ve smyslu § 15 tohoto zákona, má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru telekomunikací nebo práva nebo ekonomie a má pět let praxe v řídicí činnosti v oboru telekomunikací.

(5) Funkční období předsedy Úřadu je čtyři roky. Předseda může být ve funkci nejdéle dvě po sobě jdoucí funkční období.

(6) Předseda Úřadu nesmí po dobu svého jmenování vykonávat funkce v politických stranách a hnutích, nesmí být členem statutárních orgánů provozovatelů telekomunikačních činností, jejich zaměstnancem nebo poradcem a nesmí být členem ve statutárních orgánech působících ve prospěch provozovatelů telekomunikačních činností.

(7) Předsedu Úřadu lze odvolat v případě závažného porušení povinností uložených tímto zákonem a jinými zákony a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo Sbírce mezinárodních smluv. Předsedu Úřadu lze rovněž odvolat v případě, že nevykonává svou funkci po dobu delší než čtyři měsíce nebo přestane-li splňovat předpoklady pro výkon funkce podle odstavce 4.

HLAVA DRUHÁ

TELEKOMUNIKAČNÍ ZAŘÍZENÍ

§ 4

(1) Telekomunikační zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.^1) Vybraná telekomunikační zařízení musí kromě těchto podmínek splňovat podmínky stanovené tímto zákonem. Vybranými telekomunikačními zařízeními jsou

• a) koncová zařízení,

• b) rádiová zařízení.

(2) Koncovým zařízením se rozumí telekomunikační zařízení připojované přímo nebo nepřímo ke koncovým bodům veřejné telekomunikační sítě, s výjimkou rádiových zařízení a s výjimkou telekomunikačních zařízení pro přenos rozhlasového a televizního vysílání po vedení.

(3) Rádiovým zařízením se rozumí telekomunikační zařízení, které využívá rádiových vln, s výjimkou rádiových zařízení určených výhradně pro amatérskou radiokomunikační službu, která jsou individuálně vyrobená.

(4) Seznam jednotlivých druhů vybraných telekomunikačních zařízení zveřejňuje Úřad v Telekomunikačním věstníku.

Schvalování a uznávání typu koncového zařízení

§ 5

(1) Úřad rozhoduje o schválení nebo uznání typu koncového zařízení s výjimkou těch případů, kdy je koncové zařízení užíváno výlučně pro

• a) úkoly zpravodajských služeb,^2)

• b) úkoly Policie České republiky v oblasti bezpečnosti,^3)

• c) služby pátrání celního úřadu,^4) nebo

• d) úkoly ozbrojených sil České republiky.^5)

V těchto případech Úřad rozhoduje o typu rozhraní tohoto zařízení.

(2) Úřad uzná technickou způsobilost koncového zařízení, které je opatřeno mezinárodní značkou shody,^1) bylo-li schváleno jiným státem za podmínek srovnatelných se schvalováním typu koncového zařízení podle tohoto zákona. Seznam koncových zařízení uznaných Úřadem zveřejní Úřad v Telekomunikačním věstníku.

§ 6

Úřad pro účely schvalování typu koncového zařízení stanoví technické předpisy, technické normy, technické specifikace a opatření vydaná Úřadem pro provozování telekomunikační sítě a telekomunikačních služeb (dále jen „předpisová základna“), na základě kterých bude typ koncového zařízení schvalován. Předpisovou základnu Úřad zveřejní v Telekomunikačním věstníku.

§ 7

(1) Žádost o schválení typu koncového zařízení podává výrobce se sídlem na území České republiky nebo s trvalým pobytem na území České republiky, nebo jiná právnická nebo fyzická osoba se sídlem na území České republiky nebo s trvalým pobytem na území České republiky, která je k tomu výrobcem písemně zmocněna. Žádost o schválení typu koncového zařízení musí obsahovat

• a) obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby a její identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, je-li žadatelem právnická osoba, nebo jméno a příjmení, trvalý pobyt, obchodní jméno, rodné číslo, pokud bylo přiděleno, a identifikační číslo fyzické osoby, je-li žadatelem fyzická osoba,

• b) technické údaje o koncovém zařízení,

• c) účel, pro který má být koncové zařízení používáno,

• d) technické předpisy, technické normy, technickou specifikaci a opatření vydaná Úřadem, podle kterých bylo postupováno při konstrukci koncového zařízení,

• e) způsob zajištění záručního a pozáručního servisu koncového zařízení.

(2) Žádost musí být doložena těmito doklady:

• a) ověřenou kopií smlouvy nebo listiny o zřízení nebo založení právnické osoby, u právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku výpisem z obchodního rejstříku, u fyzických osob ověřenou kopií živnostenského oprávnění,

• b) písemným zmocněním výrobce, není-li žadatelem výrobce koncového zařízení,

• c) doklady o splnění požadavků na bezpečnost, elektromagnetickou kompatibilitu a ochranu životního prostředí, stanovených technickými předpisy a zvláštními právními předpisy,^1)

• d) dokladem o splnění podmínek stanovených předpisovou základnou pro konstrukci koncového zařízení,

• e) návodem k obsluze koncového zařízení v českém jazyce.

§ 8

(1) Úřad rozhodne o schválení typu koncového zařízení na základě posouzení vlastností a technických parametrů stanovených předpisovou základnou.

(2) Rozhodnutí o schválení typu koncového zařízení je dokladem pro vydání prohlášení o shodě podle zvláštního právního předpisu.^1)

§ 9

Technická způsobilost jednotlivě vyrobeného koncového zařízení

(1) O technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného koncového zařízení rozhoduje Úřad na základě žádosti výrobce nebo jiné právnické nebo fyzické osoby.

(2) Úřad vydá rozhodnutí o schválení technické způsobilosti, jsou-li splněny technické podmínky stanovené předpisovou základnou.

§ 10

Schvalování a uznávání typu rádiového zařízení

(1) Úřad rozhoduje o schválení nebo uznání typu rádiového zařízení s výjimkou těch případů, kdy je rádiové zařízení užíváno výlučně pro

• a) úkoly zpravodajských služeb,^2)

• b) úkoly Policie České republiky^3) v oblasti bezpečnosti,

• c) služby pátrání celního úřadu,^4)

• d) služby civilního letectví,^6) nebo

• e) úkoly ozbrojených sil České republiky.^5)

(2) Pro schvalování a uznávání typu rádiového zařízení a pro technickou způsobilost jednotlivě vyrobeného rádiového zařízení platí obdobně § 5 odst. 2 až § 9.

(3) Rádiové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán, může být použito pro amatérskou radiokomunikační službu nebo zkušební provoz; pro zkušební provoz lze rádiové zařízení použít jen na základě rozhodnutí Úřadu. V rozhodnutí Úřad stanoví podmínky zkušebního provozu.

§ 11

Povinnosti výrobce koncových zařízení a rádiových zařízení

(1) Výrobce koncových zařízení nebo rádiových zařízení je povinen

• a) uvádět na trh jen koncová zařízení nebo rádiová zařízení Úřadem schváleného typu nebo na základě Úřadem uznaného typu koncového zařízení nebo rádiového zařízení,

• b) označit každé vyrobené koncové zařízení nebo rádiové zařízení, jeho obal a návod k obsluze schvalovací značkou,

• c) v návodu k obsluze uvést způsob a podmínky připojení a provozování koncového zařízení nebo rádiového zařízení.

(2) Grafické ztvárnění schvalovací značky, její provedení a umístění stanoví prováděcí předpis.

§ 12

Vystavování koncového zařízení a rádiového zařízení

Koncové zařízení nebo rádiové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán, lze veřejně vystavovat na veletrzích, výstavách, předváděcích a obdobných akcích jen za podmínky, že bude viditelně označeno upozorněním, že nemůže být uváděno na trh a provozováno předtím, než bude jeho typ schválen nebo uznán.

HLAVA TŘETÍ

REGULACE TELEKOMUNIKAČNÍCH ČINNOSTÍ

Díl 1

Telekomunikační činnosti

§ 13

(1) Telekomunikační činnosti lze vykonávat podle tohoto zákona, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která je vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nestanoví jinak. Telekomunikačními činnostmi se rozumí

• a) zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě,

• b) zřizování a provozování neveřejné telekomunikační sítě,

• c) poskytování telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejné nebo neveřejné telekomunikační sítě,

• d) zřizování a provozování telekomunikačního zařízení.

(2) Telekomunikační činnost lze vykonávat jen na základě telekomunikační licence nebo generální licence nebo povolení nebo oprávnění, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Díl 2

Telekomunikační licence

§ 14

(1) Telekomunikační licence je potřebná k těmto telekomunikačním činnostem:

• a) zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě s výjimkou telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení,

• b) poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě,

• c) poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné mobilní telekomunikační sítě.

(2) Telekomunikační licenci Úřad udělí, nebude-li tím ohrožena bezpečnost státu nebo život, zdraví nebo bezpečnost osob, právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku na základě písemné žádosti, jestliže

• a) všechny fyzické osoby, které jsou nebo budou statutárním orgánem právnické osoby nebo členy statutárního orgánu, dosáhly věku 21 let, jsou způsobilé k právním úkonům, bezúhonné a alespoň jeden člen statutárního orgánu nebo odpovědný zástupce právnické osoby splňuje podmínku odborné způsobilosti,

• b) žadatel prokáže finanční způsobilost k telekomunikační činnosti, pro kterou požaduje telekomunikační licenci,

• c) žadatel prokáže, že má technické, organizační a personální předpoklady k telekomunikační činnosti, pro kterou požaduje telekomunikační licenci,

• d) jsou k dispozici kmitočty, které jsou nezbytné pro požadovanou telekomunikační činnost, pokud je vydání telekomunikační licence podmíněno využitím kmitočtů.

(3) Úřad při rozhodování o udělení telekomunikační licence sleduje, aby při využití kmitočtů z plánu kmitočtového spektra nebo čísel, číselných řad, jmen nebo adres (dále jen „čísla“) z číslovacího plánu nedošlo k neodůvodněnému zvýhodňování některého z žadatelů. Úřad může pro udělení telekomunikační licence vyhlásit výběrové řízení podle zákona.

§ 15

Bezúhonnost

Za bezúhonného se pro účel tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s telekomunikační činností, nebo jiný trestný čin spáchaný úmyslně, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 16

Odborná způsobilost

Odbornou způsobilost prokazují osoby uvedené v § 14 odst. 2 písm. a) dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání ekonomického, elektrotechnického nebo právního zaměření a dokladem o vykonání tříleté praxe v řízení v oboru telekomunikací nebo dokladem o ukončení úplného středního odborného vzdělání ekonomického nebo elektrotechnického zaměření a dokladem o vykonání pětileté praxe v řízení v oboru telekomunikací.

§ 17

Finanční způsobilost

(1) Finanční způsobilostí k vykonávání telekomunikační činnosti, pro kterou je potřebná telekomunikační licence, se rozumí schopnost žadatele finančně zabezpečit zřízení, řádné provozování veřejné telekomunikační sítě nebo řádné poskytování veřejné telekomunikační služby a schopnost zabezpečit současné a budoucí závazky nejméně na období pěti let.

(2) Finanční způsobilost se prokazuje zejména

• a) obchodním majetkem,

• b) objemem dostupných finančních prostředků, včetně stavu bankovních účtů a úvěrů,

• c) provozním kapitálem,

• d) podnikatelským plánem na prvních pět let provozování veřejné telekomunikační sítě nebo poskytování veřejné telekomunikační služby, na kterou je potřebná telekomunikační licence,

• e) účetní závěrkou za předcházející rok, popřípadě poslední účetní uzávěrkou ověřenou auditorem, včetně její přílohy v úplném rozsahu (výkaz o peněžních tocích) v případě, že žadatel v předcházejícím ročním účetním období vykonával podnikatelskou činnost.