Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

§ 1

Tato vyhláška stanoví podrobnější podmínky, za kterých výrobci, dovozci, distributoři, opravci stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů nebo ti, kdo jsou zapsáni v průkazu stanovené střelné zbraně, (dále jen „předkladatelé“) plní povinnosti stanovené zákonem, a podrobnosti postupu Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen „Úřad“) při ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů.

§ 2

Postup při homologaci stanovených střelných zbraní

(1) Při homologaci stanovených střelných zbraní (dále jen „homologace“) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu technickou a průvodní dokumentaci a dvě stanovené střelné zbraně opatřené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a označením ráže používaného střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení homologace (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(2) U stanovených střelných zbraní předložených k homologaci (§ 6 odst. 1 zákona) Úřad zjišťuje

• a) shodu základních rozměrů s technickou dokumentací výrobce a se stanovenými technickými požadavky (§ 4 zákona),

• b) typové označení uvedené na stanovené střelné zbrani,

• c) bezpečnou funkci při střelbě,

• d) odolnost materiálu, ze kterého je zbraň vyrobena, a to při střelbě a při ztížených klimatických podmínkách,

• e) správnost a úplnost technické a průvodní dokumentace,

a dále zjišťuje, zda výrobce má k dispozici potřebná kalibrovaná měřidla, vypracované kontrolní postupy, potřebné prostory a má zabezpečeny technické a personální předpoklady k provádění kontroly všech výrobků shodných s homologovaným typem stanovené střelné zbraně (dále jen „systém kontroly“) a zda o tom vede záznamy.

(3) Typ předkládané stanovené střelné zbraně může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků.

(4) Při homologaci dovážených stanovených střelných zbraní zajistí předkladatel, který nedoloží údaje o systému kontroly (§ 6 odst. 1 zákona) u zahraničního výrobce, zjištění těchto údajů ve spolupráci s Úřadem na své náklady.

(5) Úřad vždy po provedení homologace vydá překladateli písemný záznam o provedení ověření (dále jen „protokol“), ve kterém uvede

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanovené střelné zbraně,

• c) popis provedených zkoušek z hlediska stanovených technických požadavků, jejich výsledky a vyhodnocení,

• d) místo provedení zkoušek a datum vydání protokolu.

(6) Při splnění podmínek uvedených v § 6 odst. 1 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 5 certifikát o homologaci, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) technické charakteristiky zkoušeného typu stanovené střelné zbraně (např. druh materiálu a jeho parametry, ráži střeliva),

• c) vymezení rozsahu provedené homologace (např. počtem výrobků nebo čísly sérií),

• d) určení zkušební značky podle přílohy č. 4 části I. s číslem homologace a určení subjektu, který bude označovat každou vyrobenou stanovenou střelnou zbraň touto zkušební značkou, a poučení o vedení evidence označených stanovených střelných zbraní,

• e) poučení o provádění kusového ověřování po dobu platnosti homologace (§ 6 odst. 3 zákona),

• f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona) a datum a místo vydání certifikátu o homologaci.

(7) Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) Úřad zasílá kopii certifikátu o homologaci stanovené střelné zbraně nebo zprávu o jeho zrušení nebo zprávu o odejmutí certifikátu o homologaci, nebo o odmítnutí vydat certifikát o homologaci (§ 21 odst. 3 zákona).

(8) Po provedení homologace se jeden exemplář ověřovaného typu stanovené střelné zbraně uloží u Úřadu. Druhý exemplář opatřený určenou zkušební značkou a číslem homologace se vrátí předkladateli.

(9) U stanovených střelných zbraní podléhajících homologaci (§ 6 odst. 2 zákona) provádí Úřad kusové ověřování v případě, kdy nejsou vyráběny sériově, a při periodickém ověřování, zda stanovené střelné zbraně odpovídají stanoveným technickým požadavkům (§ 6 odst. 3 zákona).

§ 3

Postup při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní

(1) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen „kusové ověřování“) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu každou stanovenou střelnou zbraň opatřenou obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a ráží použitého střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Každá broková hlaveň musí být navíc označena údaji o měřeném průměru vývrtu a označením materiálu, ze kterého je vyrobena, případně i údajem o hmotnosti. Každá hlaveň určená výhradně pro použití černého prachu musí být označena tak, aby bylo nesporné, že jde o hlaveň určenou k použití černého prachu, pokud Úřad neurčí jinak.

(2) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (§ 7 zákona) Úřad provádí

• a) prohlídku před zkušební střelbou,

• b) zkušební střelbu,

• c) prohlídku po zkušební střelbě.

(3) Technické požadavky na stanovené střelné zbraně při kusovém ověřování jsou uvedeny v příloze č. 1 a v českých technických normách.^2)

(4) Při prohlídce před zkušební střelbou vyřadí Úřad stanovenou střelnou zbraň, která nesplňuje požadavky uvedené v příloze č. 1 bodě 1.1, nebo takovou, jejíž označení neodpovídá požadavkům uvedeným v odstavci 1. Tuto skutečnost oznámí předkladateli.

(5) Úřad neověří stanovenou střelnou zbraň, která je viditelně poškozena zkušební střelbou, a stanovené střelné zbraně, které vykazují závady uvedené v příloze č. 1 bodě 3 nebo mají neopravitelnou závadu uvedenou v příloze č. 1 bodě 4. Tuto skutečnost oznámí předkladateli.

(6) Vznikne-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 podezření, že došlo ke snížení tlaku zkušebního náboje, např. únikem plynů, Úřad provede doplňkovou střelbu nad rámec předepsaného počtu zkušebních výstřelů; v případě pochybnosti o pevnosti stanovené střelné zbraně podrobené zkušební střelbě nebo při pochybnostech o existenci poškození nebo jiné vady stanovené střelné zbraně anebo v případě výskytu závady na nábojnici zkušebního náboje provede Úřad rovněž doplňkovou střelbu zkušebními náboji.

(7) Dojde-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 k vadné funkci zkoušené stanovené střelné zbraně, Úřad provede ověření funkce doplňkovou střelbou spotřebními náboji dodanými předkladatelem, a to minimálně dvěma výstřely na každou nábojovou komoru.

(8) Na žádost předkladatele může být ověřování brokovnice nahrazeno zkouškou s vyšším tlakem (vyšší zkouška) nebo zkouškou pro ocelové broky.

(9) Má-li u stanovené střelné zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne Úřad předkladateli odborné znehodnocení^3) vadné hlavně, při kterém znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li předkladatel s tímto návrhem, postupuje Úřad podle § 19 odst. 2 zákona.

(10) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní dovezených ze zahraničí, jejichž zkušební značky nejsou v České republice uznávány na základě Úmluvy^1) a které mají sklopné hlavně, se navíc zjišťuje

• a) délka hlavní s přesností na 1 mm,

• b) průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm a průměr vývrtu kulové hlavně s přesností na 0,01 mm,

• c) hmotnost hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,

• d) pevnost materiálu hlavních částí stanovené střelné zbraně zkouškou tvrdosti; na základě této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující, pokud předkladatel neprokáže, že pevnost použitého materiálu odpovídá české technické normě.^2)

(11) Úřad vždy po provedení kusového ověřování stanovené střelné zbraně vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani,

• c) zjištěné závady,

• d) datum a místo zkoušky ověření.

§ 4

Postup při opakovaném kusovém ověřování stanovených střelných zbraní

(1) Opakované kusové ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen „opakované kusové ověřování“) se provádí stejně jako kusové ověřování stanovených střelných zbraní (§ 8 zákona). Přihlíží se při něm k opotřebení, které nesnižuje bezpečnost a funkčnost střelné zbraně.

(2) Na stanovenou střelnou zbraň vyrazí Úřad pořadové číslo zkoušky, a pokud chybí, rovněž označení ráže. U stanovených střelných zbraní se sklopnými hlavněmi navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o hmotnosti hlavňového svazku.

(3) Úřad vždy po provedení opakovaného kusového ověřování vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani,

• c) zjištěné závady,

• d) číslo protokolu a pořadové číslo zkoušky,

• e) datum a místo zkoušky.

§ 5

Postup při typové kontrole stanoveného střeliva

(1) Pro ověřování stanoveného střeliva (§ 9 zákona) se za sérii považuje nejméně 3 000 kusů střeliva od typu střeliva. V případě, že je vyráběn počet nižší, rozhoduje Úřad o každém případu zvlášť s ohledem na stanovené technické požadavky. Pro typovou kontrolu stanoveného střeliva (dále jen „typová kontrola“) se vybírá jako představitel typu stanovené střelivo vyvíjející nejvyšší maximální tlaky.

(2) Stanovené střelivo označené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce a údaji umožňujícími identifikaci typu střeliva (druh, značku a ráži) předloží předkladatel společně se žádostí (§ 18 zákona) v množství stanoveném v příloze č. 7, popřípadě stanoveném Úřadem podle odstavce 1. Úřad rovněž určí počet předkládaných spotřebitelských obalů, a to podle příslušné české technické normy.^2) Na spotřebitelském obalu střeliva uvede předkladatel kromě označení předkladatele označení typu střeliva, číslo série a počet kusů střeliva v obalu. Typ předkládaného střeliva může zahrnovat několik variant z hlediska stanovených technických požadavků. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové kontroly (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(3) Při typové kontrole (§ 10 zákona) Úřad zjišťuje, zda

• a) předkladatel vlastní a používá kalibrované nebo ověřené měřicí přístroje pro měření rozměrů, funkce, tlaků nebo hodnot pokládaných za rovnocenné pro daný typ stanoveného střeliva,

• b) výrobce má k dispozici technické vybavení k provádění výrobní kontroly [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona], zejména

• 1. balistické hlavně, jejichž rozměry jsou shodné se stanovenými technickými požadavky,

• 1. tlakoměry pro použití referenčního náboje nebo vzorové balistické hlavně s platným metrologickým ověřením,

• 1. měřidla určená k rozměrové kontrole střeliva s platným metrologickým ověřením,

• 1. zbraně určené ke kontrole bezpečnosti funkce,

a zda jsou tato zařízení obsluhována odborně způsobilým personálem,

• c) výrobce provozuje systém kontroly a vede evidenční knihu o výsledcích kontrol jednotlivých výrobních sérií stanoveného střeliva; tyto záznamy musí být vedeny postupem schváleným Úřadem a musí být Úřadu kdykoliv k dispozici,

• d) dovozce, který nedoložil údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, zajistí jejich zjištění ve spolupráci s Úřadem na své náklady,

• e) vyrobené střelivo odpovídá stanoveným technickým požadavkům na

• 1. shodnost rozměrových charakteristik,

• 1. vzhled a provedení i údajů a rozlišovacích znaků na každém náboji,

• 1. provedení odpovídajících údajů na nejmenším spotřebitelském obalu,

• 1. tlak plynů nábojů nebo hodnoty pokládané za ekvivalentní,

• 1. dopravní, manipulační a funkční bezpečnost,

• 1. odolnost vůči ztíženým klimatickým podmínkám,

• 1. rozptyl, krytí a rychlost,

• 1. fyzikální, chemické a balistické vlastnosti střelivin.

(4) Úřad vždy po provedení typové kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanoveného střeliva,

• c) popis provedených zkoušek stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

(5) Při splnění podmínek stanovených v § 10 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 4 certifikát o typové kontrole střeliva, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) předmět typové kontroly,

• c) datum a místo vydání certifikátu o typové kontrole,

• d) pověření k provádění výrobní kontroly a určení subjektu, který bude oprávněn k označování stanoveného střeliva zkušební značkou,

• e) poučení o provádění inspekčních kontrol střeliva (§ 11 zákona),

• f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona).

(6) Úřad zašle Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) kopii certifikátu o typové kontrole střeliva nebo ji uvědomí o jeho případném odejmutí. Obdobně postupuje při zániku platnosti certifikátu o typové kontrole střeliva (§ 10 odst. 2 zákona).

(7) V případě předložení stanoveného střeliva, na jehož ráži nejsou ještě stanoveny technické požadavky (§ 4 zákona), k ověřování Úřadu provede Úřad typovou kontrolu na základě úplných údajů dodaných výrobcem. Úřad po provedení typové kontroly oznámí její provedení Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) současně s maximálním přípustným tlakem, naměřenou střední hodnotou maximálního tlaku a všemi údaji sdělenými výrobcem, které jsou řádně ověřeny.

(8) U nové ráže stanoveného střeliva, kromě střeliva s vysokým výkonem, se typová kontrola neprovádí v případech, kdy

• a) lze toto střelivo nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro střelivo ráže již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a přípustný maximální tlak nižší, než je tlak tohoto nového střeliva,

• b) lze střelivo již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a maximální přípustný tlak vyšší, než je tlak nového střeliva, nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro toto nové střelivo, které má maximální přípustný tlak nižší než tato již typově zkontrolovaná ráže.

(9) Pokud předkladatel nedoloží údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, ověří Úřad každou výrobní nebo dovezenou sérii střeliva.

§ 6

Postup při inspekční kontrole stanoveného střeliva

(1) Při inspekční kontrole stanoveného střeliva (dále jen „inspekční kontrola“) podle § 11 zákona Úřad na základě žádosti provede

• a) u předkladatele, kterému byl vydán certifikát o typové kontrole střeliva, nejméně jedenkrát za tři roky

• 1. kontrolu výrobního a zkušebního zařízení,

• 1. prověření předkladatelem prováděných výrobních kontrol,

• 1. kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků,

• b) u předkladatele stanoveného střeliva, který nemůže zajistit nebo doložit údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, nejméně jedenkrát ročně kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků.

(2) Úřad vždy po provedení inspekční kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanoveného střeliva,

• c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

§ 7

Postup při ověřování pyrotechnických předmětů

(1) Při typové zkoušce pyrotechnických předmětů podle § 13 zákona (dále jen „typová zkouška“) Úřad zjišťuje, zda pyrotechnický předmět splňuje stanovené technické požadavky podle přílohy č. 2.

(2) Typ předkládaného pyrotechnického předmětu může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků. Předkladatel předkládá pyrotechnické předměty k ověření označené svým obchodním jménem nebo ochrannou známkou, názvem výrobku a typovým číslem výrobku (u pyrotechnických předmětů, které nejsou jeho výrobkem, i údaji o výrobci). Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové zkoušky (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(3) Úřad vždy po provedení zkoušek podle přílohy č. 3 vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení pyrotechnického předmětu,

• c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

(4) V pochybnostech, zda se jedná o výbušný nebo pyrotechnický předmět, Úřad provede zkoušku podle přílohy č. 3, a pokud zjistí, že výrobek není pyrotechnickým předmětem, vydá o tom rozhodnutí (§ 21 odst. 3 zákona), výrobky vrátí předkladateli a vyrozumí o tom příslušný orgán.^4)

(5) Při splnění podmínek stanovených v § 13 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 3 certifikát o typové zkoušce, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) předmět typové zkoušky a jeho identifikační údaje,

• c) druh zkušební značky a určení subjektu, který bude označovat pyrotechnický předmět zkušební značkou,

• d) poučení o provádění opakovaného ověřování [§ 12 písm. b) zákona],

• e) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona),

• f) seznam příslušných částí technické a průvodní dokumentace,

• g) datum a místo vydání certifikátu o typové zkoušce.

§ 8

Technická a průvodní dokumentace

Technická a průvodní dokumentace předkládaná předkladatelem spolu se žádostí o ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů [§ 18 odst. 3 písm. a) zákona] zahrnuje

• a) všeobecný popis,

• b) konstrukční a výrobní nákresy, schémata částí, konstrukčních skupin apod.,