Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví požadavky na elektroměry označované značkou EHS

§ 1

Tato vyhláška stanoví požadavky na nová, přímo připojená indukční měřidla elektrické energie s jedním nebo více tarify navržená pro měření činné energie jednofázového nebo vícefázového proudu s kmitočtem 50 Hz a s třídou přesnosti 2 (dále jen „elektroměry“).

§ 2

Elektroměry mohou být namísto označení úředními značkami stanovenými zvláštním právním předpisem^1) označeny značkou EHS schválení typu a prvotního EHS ověření, jejichž grafickou podobu stanoví zvláštní právní předpis,^2) jen pokud splňují požadavky stanovené v příloze k této vyhlášce a jejichž splnění bylo ověřeno postupy stanovenými zvláštním právním předpisem.^2)

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení sektorové přílohy pro měřidla k Protokolu k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, bude-li tento den dřívější.

Ministr:

doc. Ing. Grégr v. r.

Příloha k vyhlášce č. 338/2000 Sb.

POŽADAVKY NA ELEKTROMĚRY

• 1. DEFINICE NĚKTERÝCH POJMŮ UŽÍVANÝCH V TÉTO PŘÍLOZE

• 1.1 Ovlivňující veličina nebo činitel

Jakákoli veličina nebo činitel jiné než měřená veličina, jejichž vlivy mohou změnit výsledek měření.

• 1.2 Změna chyby jako důsledek ovlivňující veličiny

Rozdíl mezi chybami elektroměru, když jedna ovlivňující veličina zahrnuje dvě po sobě jdoucí stanovené hodnoty.

• 1.3 Referenční hodnota ovlivňující veličiny

Hodnota této veličiny, na jejímž základě jsou stanoveny určité vlastnosti elektroměru.

• 1.4 Základní proud (Ib)

Hodnota proudu, podle které jsou stanoveny rozhodující vlastnosti elektroměru.

• 1.5 Jmenovitý maximální proud (Imax)

Maximální hodnota proudu, při které musí elektroměr vyhovovat požadavkům této Směrnice.

• 1.6 Činitel nelineárního zkreslení

Poměr efektivní hodnoty obsahu harmonických, získané odečtením základní složky od nesinusové střídavé veličiny, k efektivní hodnotě nesinusové veličiny. Činitel nelineárního zkreslení je obvykle vyjádřen v procentech.

• 1.7 Základní rychlost

Jmenovitá rychlost otáčení rotoru vyjádřená v otáčkách za minutu za referenčních podmínek elektroměru, kterým prochází základní proud při jednotkovém účiníku.

• 1.8 Základní točivý moment

Jmenovitá hodnota točivého momentu kotouče v klidu, přičemž elektroměr je v referenčních podmínkách a protéká jím základní proud při účiníku rovném jedné.

• 1.9 Typ

Výraz použitý k definování všech elektroměrů s jedním nebo více tarify, vyrobených stejným výrobcem, a které se vyznačují:

• shodnými metrologickými vlastnostmi;

• jednotností konstrukce částí určujících tyto vlastnosti;

• stejným počtem ampérzávitů proudového vinutí pro základní proud a stejným počtem závitů na volt napěťového vinutí pro referenční napětí;

• stejným poměrem jmenovitého maximálního proudu k základnímu proudu.

Typ může zahrnovat rozdílné základní proudy a různé hodnoty referenčního napětí.

Poznámky

• a) Tyto elektroměry musí být výrobcem označeny jednou nebo více skupinami písmen nebo číslic nebo kombinací písmen a číslic.Typ musí mít pouze jedno označení.

• b) Typ musí být reprezentován třemi vzorky elektroměru určenými pro zkoušky EHS schválení typu, jejichž vlastnosti (základní proud a referenční napětí) musí být vybrány příslušnou metrologickou službou z těch vlastností, které jsou uvedeny v tabulkách navržených výrobcem (viz bod 6.1.1).

• c) Jednotlivá provedení jednoho typu se mohou odlišovat v počtu závitů vinutí a v hodnotě základního proudu od těch parametrů, které reprezentují typ. Pro získání celého počtu závitů se vybere výrobek s hodnotou nejblíže vyšší nebo nižší.

Pouze z tohoto důvodu se může počet závitů na volt napěťového vinutí lišit nejvíce o 20 % od vinutí vzorku elektroměru, který reprezentuje daný typ.

• d) Poměr nejvyšší rychlosti otáčení k nejnižší rychlosti otáčení kotouče každého elektroměru téhož typu nesmí překročit hodnotu 1:5.

• 1. POŽADAVKY NA MECHANICKÉ PROVEDENÍ

• 2.1 Všeobecně

Elektroměry musí být zkonstruovány a vyrobeny tak, aby bylo vyloučeno jakékoli nebezpečí při běžném použití za normálních podmínek a zejména, aby se zajistila:

• bezpečnost osob před úrazem elektrickým proudem;

• bezpečnost osob před účinky nadměrné teploty;

• bezpečnost před šířením ohně.

Všechny části, které jsou za normálních pracovních podmínek vystaveny korozivním vlivům, musí být účinně chráněny. Ochranný kryt nesmí být možné za normálních podmínek při běžné manipulaci poškodit ani škodlivě ovlivnit působením ovzduší.

Elektroměr musí mít přiměřenou mechanickou pevnost a musí odolávat zvýšené teplotě, která se může vyskytnout za normálních pracovních podmínek.

Součástky musí být spolehlivě upevněny a zajištěny proti ztrátě během transportu nebo při normálním použití.

Elektrické spoje musí být provedeny tak, aby se zabránilo jakémukoli přerušení obvodu, včetně jakýchkoliv stavům přetížení, které je stanoveny v této vyhlášce.

Konstrukce elektroměru musí být taková, aby se snížilo na minimum nebezpečí zkratu přes izolaci mezi dvěma živými částmi a přístupnými vodivými částmi v důsledku uvolnění, vinutí, odšroubování šroubů atd.

• 2.2 Kryt

Kryt elektroměru musí být téměř prachotěsný a musí ho být možno zaplombovat takovým způsobem, že vnitřní části elektroměru jsou přístupny pouze po porušení plomby.

Kryt nesmí být možné sejmout bez použití nástroje, mince nebo podobného prostředku.

Kryt musí být konstruován a uspořádán tak, aby jakákoli přechodná deformace nemohla zabránit odpovídající činnosti elektroměru.

Elektroměry určené pro připojení k síti s napětím proti zemi větším než 250 V, které mají kryty s přístupnými kovovými částmi, musí být opatřeny ochrannou svorkou.

U elektroměrů určených pro připojení k síti s referenčním napětím proti zemi 250 V nebo nižším, které mají kovový nebo částečně kovový kryt, musí být učiněna vhodná opatření pro připojení krytu k ochrannému obvodu.

• 2.3 Okénka

Pokud kryt elektroměru není průhledný, pak musí být opatřen jedním nebo více okénky umožňujícími odečet údaje počítadla a sledování pohybu kotouče. Tato okénka musí být zakryta destičkami z průhledného materiálu, které nelze odejmout bez poškození plomby.

• 2.4. Svorky - svorkovnice

Svorky musí být seskupeny do jedné nebo více svorkovnic s dostatečnou mechanickou pevností, které umožňují připojení pevných vodičů nebo kabelů.

Musí být možné bez obtíží odpojit napěťové svorky od vstupních proudových svorek.

Připojení vodičů ke svorkám musí být provedeno takovým způsobem, aby byl zajištěn dostatečný a trvalý kontakt bez nebezpečí uvolnění nebo nadměrného oteplení. Otvory v izolačním materiálu, které prodlužují otvory svorky, musí být dostatečně velké, aby umožnily snadné provedení izolace vodičů.

Poznámka

Materiál, ze kterého je vyroben blok svorek, musí vyhovovat zkoušce stanovené v doporučení ISO R 75 (1958), část 6, pro teplotu 135 °C.

• 2.5 Kryt svorek

Svorky elektroměru musí být zakryty krytem, který lze zaplombovat nezávisle na krytu elektroměru. Po namontování elektroměru na elektroměrovou desku nesmějí být svorky bez porušení plomby jejich krytu přístupné. Kryt svorek musí proto zakrývat blok svorek, šrouby, které drží vodiče ve svorkách, a pokud je to nutné, dostatečnou délku připojovacích vodičů a jejich izolaci.

• 2.6 Počítadlo

Počítadla mohou být válcového nebo ručkového typu.

Jednotkou počítadla je kilowatthodina [kWh].

U válcových počítadel se jednotky vyznačí v blízkosti sestavy válců.

U ručkových typů počítadel jsou stupnice (s výjimkou stupnice indikující minimální hodnotu) označeny v 10 stejných úsecích a očíslovány od nuly do devíti. Jednotkové stupnice se označí v dělení 1d‒˄ 1 kWh a v blízkosti každé z dalších se vyznačí počet kWh odpovídající jednomu dílku této stupnice, tj. 10, 100, 1 000, 10 000.

Stupnice počítadla ručkového typu nebo počítadla válcového typu, která ukazuje desetiny odečítané jednotky, musí být barevně ohraničena.

Mimo to musí stupnice nebo souvisle se otáčející válec ukazující nejnižší hodnotu obsahovat stupnici rozdělenou na 100 dílků nebo musí mít jakékoliv jiné uspořádání, které poskytuje podobnou přesnost odečtu.

Počítadlo musí umožňovat záznam energie, od nuly a pro minimálně 1 500 hodin, odpovídající maximálnímu proudu při referenčním napětí a jednotkovém účiníku.

Všechny údaje, které se objevují na počítadle, musí být rozeznatelné a snadno čitelné.

• 2.7 Směr otáčení kotouče a jeho označení

Hrana kotouče viditelná pozorovatelem při čelním pohledu na elektroměr se musí pohybovat zleva doprava. Směr otáčení musí být viditelně a nesmazatelně označen šipkou.

Hrana nebo hrana a horní povrch kotouče musí být označeny hlavní značkou o šířce mezi 1/20 až 1/30 obvodu kotouče, která by usnadňovala odečet počtu otáček.

Na kotouči mohou být také značky, které umožňují provedení stroboskopických nebo jiných zkoušek. Tyto značky nesmějí bránit použití hlavní značky, jestliže je využívána pro fotometrický odečet počtu otáček kotouče.

• 1. POŽADAVKY NA ELEKTRICKÉ PROVEDENÍ

• 3.1 Ztráty

• 3.1.1 Napěťové obvody

Ztráty v každém napěťovém obvodu při referenčním napětí, referenčním kmitočtu a referenční teplotě nesmějí přesáhnout 2 W a 8 VA u jednofázových elektroměrů a 2 W a 10 VA pro vícefázové elektroměry.

• 3.1.2 Proudové obvody

U měřidel, která mají základní proud nižší než 30 A, nesmí ztráta v žádném obvodu při základním proudu, referenčním kmitočtu a referenční teplotě přesáhnout 2,5 VA. Pro vyšší základní proud nesmějí ztráty překročit 5 VA.

• 3.2 Oteplení

Za obvyklých podmínek použití nesmí vinutí a izolace dosáhnout teploty, která by mohla nepříznivě ovlivnit funkci elektroměru.

Když je každý proudový obvod napájen svým jmenovitým maximálním proudem a každý napěťový obvod (a pomocné obvody jsou napájeny po dobu delší, než je jejich tepelná časová konstanta) napájen 1,2násobkem referenčního napětí, pak oteplení (Δt) různých částí elektroměru při teplotě okolí nepřesahující 40°C nesmí přesáhnout hodnoty uvedené v následující tabulce.

Elektroměr musí být zkoušen po dobu dvou hodin a nesmí být vystaven průvanu nebo přímému slunečnímu světlu.

Části elektroměru	Δt ve°C
Vinutí	60
Vnější povrch krytu	25

Elektroměr nesmí po zkoušce vykazovat jakékoli poškození a musí vyhovět zkoušce střídavým napětím podle bodu 3.3.3.

Teplota vinutí se stanoví odporovou metodou (viz Publikace IEC 28 „Mezinárodní norma odporu mědi“).

Při měření odporu obvodu musí být přívod k elektroměru alespoň 100 cm dlouhý a musí mít takový průřez, aby proudová hustota byla menší než 4 A/mm^2. Měření změny odporu se provede na připojeních svorkovnice.

• 3.3 Dielektrické vlastnosti

Elektroměr a jeho pomocná zařízení, pokud existují, musí být taková, aby si zachovávaly přiměřené dielektrické vlastnosti za podmínek normálního použití při uvážení atmosférických vlivů a různých napětí, kterým jsou obvody elektroměrů při normálním použití vystaveny.

Proto musí elektroměr bez poškození vyhovět dielektrickým zkouškám popsaným v bodech 3.3.2 a 3.3.3.

Zkoušky se provedou pouze na kompletním novém elektroměru a s namontovaným krytem (s výjimkou níže uvedených případů) a namontovaným krytem svorek, se šrouby svorek zašroubovanými tak, jakoby upevňovaly vodič o maximálním možném průměru.

Tyto zkoušky se provedou pouze jednou na jakémkoli elektroměru a jejich postup musí odpovídat Publikaci IEC 60: „Zkoušky vysokým napětím“ (1962).

Poznámka: Pokud se uspořádání svorek elektroměru liší od uspořádání svorek elektroměru, který byl původně schválen, musí se zkoušky dielektrických vlastností provést pro všechna odlišná uspořádání svorek.

Pro účel těchto zkoušek má výraz „zem“ následující význam:

• a) jestliže je pouzdro elektroměru vyrobeno celé z kovu, zemí je samo pouzdro umístěné na plochém vodivém povrchu;

• b) pokud jsou pouzdro elektroměru nebo jeho část vyrobeny z izolačního materiálu, zemí je vodivá fólie připojená k vodivému povrchu, na kterém je elektroměr umístěný.

Tam, kde to kryt svorek dovolí, ponechá se mezi fólií a otvory pro vodiče v krytu svorkovnice mezera přibližně 2 cm.

Během impulsní zkoušky a zkoušky střídavým napětím se nezkoušené napěťové nebo proudové obvody musí připojit buď ke kostře, nebo k zemi, jak je uvedeno dále.

Nejprve se provede impulsní zkouška a potom zkouška střídavým napětím.

Během těchto zkoušek nesmí dojít k přeskoku, průrazu nebo proděravění.

Po těchto zkouškách nesmí dojít ke změně procentní chyby elektroměru větší, než je nejistota měření.

V této části výraz „všechny svorky“ znamená celou sadu svorek proudových obvodů, napěťových obvodů, a pokud existují, pomocných obvodů, které mají referenční napětí nad 40 V.

• 3.3.1 Všeobecné podmínky pro dielektrické zkoušky jakosti

Tyto zkoušky musí být provedeny za normálních podmínek použití. Během zkoušky nesmí být jakost izolace ovlivněna prachem nebo nadměrnou vlhkostí.

Pokud není stanoveno jinak, normální podmínky pro zkoušky izolace jsou:

• teplota okolí 15 °C až 25 °C;

• relativní vlhkost 45 % až 75 %;

• atmosférický tlak 86.10^3 až 106.10^3 Pa (860 mbar až 1 060 mbar).

• 3.3.2 Zkouška impulsním napětím

Zkouška impulsním napětím je určena ke stanovení schopnosti elektroměru vydržet bez poškození krátkodobé přepětí vysokých hodnot.

Poznámka: Cílem zkoušek podle bodu 3.3.2.1 je jednak zajistit jakost izolace napěťového vinutí mezi závity nebo mezi vrstvami, a také jakost izolace mezi rozdílnými obvody elektroměru, které jsou při běžném provozu připojeny k rozdílným fázím sítě, mezi nimiž se může vyskytnout přepětí.

Text uvedený v bodě 3.3.2.2 je určen k zajištění celkového ověření chování izolace všech elektrických obvodů elektroměrů proti zemi. Tato izolace představuje základní bezpečnostní faktor pro osoby v případě síťového přepětí.

Energie generátoru použitého pro tuto zkoušku musí odpovídat příslušným požadavkům Publikace IEC 60. Tvar impulsní vlny je normalizovaných 1,2/50 a její vrcholová hodnota je 6 kV. Pro každou zkoušku se impulsní napětí přikládá desetkrát se stejnou polaritou.

• 3.3.2.1 Zkouška izolace napěťových obvodů a izolace mezi obvody

Zkouška se provede nezávisle na každém obvodu (nebo sestavě obvodů), které jsou při normálním použití elektroměru izolovány od ostatních obvodů. Svorky obvodů, které nejsou impulsním napětím zkoušeny, se připojí k zemi.

Pokud jsou při normálním použití spojeny dohromady napěťové a proudové obvody pohonného elementu, provede se zkouška na tomto celku. Druhý konec napěťového obvodu se připojí k zemi a impulsní napětí se přikládá mezi svorku proudového obvodu a zem.

Pokud má několik napěťových obvodů elektroměru společný bod, musí se tento bod připojit k zemi a impulsní napětí se postupně přikládá mezi každý volný konec (nebo proudový obvod k němu připojený) a zem.

Pomocné obvody určené k připojení přímo na síť, které mají referenční napětí vyšší než 40 V, se podrobí zkoušce impulsním napětím za stejných podmínek, jako jsou podmínky pro napěťové obvody. Ostatní pomocné obvody se nezkoušejí.

• 3.3.2.2 Zkouška izolace elektrických obvodů proti zemi

Všechny svorky obvodů elektroměrů, s výjimkou svorek pomocných obvodů s referenčním napětí nepřesahujícím 40 V, se spojí dohromady.

Pomocné obvody s referenčním napětím nepřesahujícím 40 V se připojí k zemi.

Impulsní napětí se přikládá mezi všechny obvody elektroměru a zem.

• 3.3.3 Zkouška střídavým napětím

Zkouška střídavým napětím se provede podle níže uvedené tabulky.

Zkušební napětí s dostatečně sinusovým průběhem o frekvenci 50 Hz se přikládá po dobu jedné minuty. Výkonový zdroj musí být schopen dodávat nejméně 500 VA.

Během zkoušek A a B podle níže uvedené tabulky se obvody, které nejsou zkoušeny napětím, připojí ke kostře.

Během zkoušek proti zemi (C v následující tabulce) se pomocné obvody, jejichž referenční napětí není vyšší než 40 V, spojí se zemí.

Zkušební napětí (efektivní hodnota)	Bod přiložení zkušebního napětí
	A.	Zkoušky, které mohou být provedeny při odejmutém krytu elektroměru a krytu svorek. - mezi kostrou a:
2 kV	(a) každou sestavou vinutí proud-napětí jednoho a téhož hnacího prvku, které jsou při normálním použití spojeny dohromady, ale jsou od ostatních obvodů odděleny a vhodně izolovány;
2 kV	(b) každým pomocným obvodem nebo sadou pomocných obvodů, které mají společný bod, kde je referenční napětí větší než 40 V;
500 V	(c) každým pomocným obvodem, který má referenční napětí menší než 40 V.
600 V nebo dvojnásobek	B.	Zkouška, která může být provedena bez krytu svorek, ale s nasazeným krytem, pokud je kovový - mezi proudovým obvodem a napěťovým obvodem každého hnacího prvku, které jsou normálně spojeny dohromady, přičemž toto spojení se během zkoušky přechodně přeruší (*)
	napětí přikládaného k napěťovému vinutí za referenčních podmínek, kde je referenční napětí větší než 300 V (platí vyšší hodnota)
2 kV	C.	Zkouška se provede s uzavřeným pouzdrem, kryt elektroměru a kryt svorek je upevněn - mezi všemi proudovými a napěťovými obvody a rovněž mezi pomocnými obvody, jejichž referenční napětí je větší než 40 V, spojenými dohromady a zemí elektroměru.
(*) Přesně řečeno, toto není zkouška dielektrické pevnosti, ale prostředek pro ověření, zda izolační vzdálenosti jsou při rozpojeném připojovacím zařízení dostatečné.

• 1. ÚDAJE, KTERÉ MUSÍ BÝT NA ELEKTROMĚRECH UVEDENY

• 4.1 Štítek se jmenovitými hodnotami

Každý elektroměr musí být opatřen štítkem, kterým může být buď deska počítadla, nebo štítek upevněný uvnitř elektroměru.

Na štítku nebo desce počítadla musí být nesmazatelně a čitelně uvedeny zvnějšku viditelné následující údaje:

• a) identifikační značka výrobce nebo obchodní značka;

• b) označení typu;

• c) značka potvrzující EHS schválení typu elektroměru;

• d) popis počtu a uspořádání hnacích prvků, buď ve tvaru: jednofázový-dva vodiče, trojfázový-čtyři vodiče atd., nebo použitím značek shody s českou technickou normou přejímající evropskou normu nebo se zahraniční normou přejímající evropskou normu;

• e) referenční napětí;