Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví podmínky pro určování jednotlivých druhů křišťálového skla, jejich vlastností a způsoby označování výrobků z křišťálového skla

§ 1

(1) Vyhláška stanoví podmínky pro určování jednotlivých druhů křišťálového skla včetně názvů těchto druhů, vlastností, které je charakterizují, jim přidaných symbolů a metod stanovení příslušných chemických a fyzikálních vlastností, jakož i podmínky pro označování výrobků z křišťálového skla včetně stanovení výrobků z křišťálového skla, které označování podléhají.

(2) Označování se vztahuje na výrobky z jednotlivých druhů křišťálového skla zařazené do číselného kódu 7013 Harmonizovaného systému celní nomenklatury.^1)

(3) Jednotlivé druhy křišťálového skla se označují těmito názvy:

• a) vysoce olovnaté křišťálové sklo 30 % PbO,

• b) olovnaté křišťálové sklo 24 % PbO,

• c) křišťálové sklo krystalin, nebo

• d) křišťálové sklo.

(4) Podmínky pro určování jednotlivých druhů křišťálového skla a způsob jejich označování jsou uvedeny v příloze č. 1.

(5) Metody stanovení chemických a fyzikálních vlastností jednotlivých druhů křišťálového skla jsou uvedeny v příloze č. 2.

§ 2

Název druhu a symbol podle přílohy č. 1 lze použít pouze pro jednotlivé druhy křišťálového skla, pokud splňují podmínky stanovené v této příloze.

§ 3

Názvy druhů křišťálového skla a symboly uvedené v příloze č. 1 mohou být umístěny společně na jedné etiketě.

§ 4

Tam, kde obchodní označení, název výrobce, dovozce nebo prodávajícího nebo kterékoliv jiné označení nebo jeho část by bylo shodné nebo podobné s označením jednotlivých druhů křišťálového skla podle této vyhlášky nebo by mohlo s nimi vést k jakékoli záměně, a to jak při nabídce a v obchodní dokumentaci, tak i při reklamě těchto výrobků, označí se před uvedením na trh takovým způsobem, aby

• a) u jednotlivých druhů křišťálového skla bylo možno jednoznačně určit, zda odpovídají požadavkům uvedeným v § 2, a

• b) výrobky, které nesplňují požadavky uvedené pod písmenem a), nebyly opatřeny symbolem a názvem druhu křišťálového skla podle přílohy č. 1; takový výrobek se označí v souladu s jeho vlastnostmi.

§ 5

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Ministr:

doc. Ing. Grégr v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 379/2000 Sb.

Podmínky pro určování jednotlivých druhů křišťálového skla a způsob jejich označování

| č. | Druh a název křišťálového skla | Chemické a fyzikální vlastnosti | Označování | Poznámky | | | | | | | vysvětlivky | oxidy kovů (%) | hustota (g.cm-3) | index lomu | tvrdost povrchu | symbol | | | | a | b | c | d | e | f | g | h | i | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 1 | Vysoce olovnaté křišťálové sklo 30 % | Údaj v procentech udává obsah oxidu olovnatého | PbO ≥30% | ≥ 3,00 | x | | | Kulatá nálepka, barva zlatá průměr ≥1 cm | | 2 | Olovnaté křišťálové sklo 24 % | PbO ≥24% | ≥ 2,90 | x | | | | | | 3 | Křišťálové sklo krystalin | Údaj v procentech udává hodnotu součtu obsahu oxidů, uvedených ve sloupci d | Jednotlivě nebo v kombinaci ZnO BaO PbO K2O ≥ 10% | ≥ 2,45 | nD ≥1,520 | | | Čtvercová nálepka, barva stříbrná, délka strany ≥ 1 cm | | 4 | Křišťálové sklo | Jednotlivě nebo v kombinaci BaO PbO K2O ≥ 10% | ≥ 2,40 | | Vickers — 550 ± 20 | | Nálepka ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, barva stříbrná, délka strany ≥ 1 cm | |

x nD ≥ 1,545 jako kritérium pro další nedestruktivní zkoušení (v době provozu)

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 379/2000 Sb.

METODY STANOVENÍ CHEMICKÝCH A FYZIKÁLNÍCH VLASTNOSTÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ KŘIŠŤÁLOVÉHO SKLA

• 1. CHEMICKÉ ANALÝZY

• 1.1 BaO a PbO

• 1.1.1 Stanovení kombinace BaO + PbO

Do platinové misky se s přesností na 0,0001 g naváží přibližně 0,5 g jemně rozetřeného skla. Po zvlhčení vodou se přidá 10 ml 15% roztoku kyseliny sírové a 10 ml kyseliny fluorovodíkové. Potom se zahřívá na pískové lázni, až se začnou vyvíjet bílé dýmy. Po vychladnutí se znovu přidá 10 ml kyseliny fluorovodíkové a zahřívá se, dokud nezačne vývin bílých dýmů. Nechá se zchladnout, stěny misky se opláchnou vodou a zahřívá se, až se začnou vyvíjet bílé dýmy. Po zchladnutí se opatrně přidá 10 ml vody a obsah misky se převede do kádinky 400 ml. Miska se několikrát vypláchne 10% roztokem kyseliny sírové a zředí se stejným roztokem na objem 100 ml. Roztok se sraženinou se vaří 2 až 3 minuty. Pak se nechá stát po dobu nejméně 12 hodin.

Sraženina se zfiltruje filtračním kelímkem o porozitě 4 a promyje se nejprve 10% roztokem kyseliny sírové, potom dvakrát až třikrát ethylalkoholem. Kelímek se sraženinou se suší 1 hodinu v sušárně při 150 °C. Zváží se BaSO4 + PbSO4.

• 1.1.2 Stanovení BaO

Do platinové misky se s přesností na 0,0001 g naváží přibližně 0,5 g jemně rozetřeného skla. Po zvlhčení vodou se přidá 10 ml kyseliny fluorovodíkové a 5 ml kyseliny chloristé a zahřívá se na pískové lázni, až se začnou vyvíjet bílé dýmy.

Po ochlazení se přidá dalších 10 ml kyseliny fluorovodíkové a zahřívá se, dokud znovu nenastane vývin bílých dýmů. Nechá se vychladnout a stěny misky se opláchnou destilovanou vodou. Znovu se zahřívá a odpařuje se téměř do sucha. Odparek se rozpustí v 50 ml 10% roztoku kyseliny chlorovodíkové a opatrně se zahřívá, aby se usnadnilo rozpouštění. Roztok se převede do kádinky 400 ml a zředí se vodou na objem 200 ml. Zahřeje se k varu a za horka se vhání proud sirovodíku. Přívod sirovodíku se ukončí, jakmile sraženina sulfidu olovnatého klesne ke dnu kádinky. Sraženina se zfiltruje přes hustý filtrační papír a promyje se studenou vodou nasycenou sirovodíkem.

Filtrát se přivede k varu a potom, je-li to nutné, sníží se jeho objem odpařováním na 300 ml. K vroucí směsi se přidá 10 ml 10% roztoku kyseliny sírové a odstaví se od tepelného zdroje. Po nejméně čtyřhodinovém stání se sraženina zfiltruje přes hustý filtrační papír a promyje se studenou vodou. Sraženina se vyžíhá při 1050 °C a zváží se BaSO4.

• 1.2 Stanovení ZnO

Filtrát po oddělení BaSO4 se odpaří na objem 200 ml. Zneutralizuje se amoniakem na methylčerveň, přidá se 20 ml kyseliny sírové c(^1/2 H2SO4) = 0,1 mol/l [dříve 0,1N]. Přídavkem kyseliny sírové c (^1/2 H2SO4) = 0,1 mol/l [dříve 0,1N], případně hydroxidu sodného c (NaOH) = 0,1 mol/l [dříve 0,1N], se upraví pH roztoku na hodnotu 2 za kontroly pH metrem. Za studena se uváděním proudu sirovodíku vysráží sulfid zinečnatý. Po 4 hodinách stání se sraženina filtruje přes hustý filtrační papír a promyje se studenou vodou nasycenou sirovodíkem. Sraženina na filtru se rozpustí přidáním 25 ml horkého 10% roztoku kyseliny chlorovodíkové. Filtr se promývá vroucí vodou, až se získá asi 150 ml filtrátu. Filtrát se zneutralizuje amoniakem na lakmusový papírek, potom se přidá 1 - 2 g pevného urotropinu, aby pH roztoku mělo hodnotu přibližně 5. Přidá se několik kapek čerstvě připraveného 0,5% vodného roztoku xylenolové oranže a titruje se roztokem komplexonu III c (C10H14N2O8Na2.2H2O) = 0,1 mol/l [dříve 0,1N] až do barevného přechodu z růžové do citrónové žluti.

• 1.3 Stanovení K2O

K2O se stanoví srážením a vážením jako tetrafenylboritan draselný.

Do platinové misky se s přesností na 0,0001 g naváží přibližně 2 g rozdrceného a prosátého skla, přidají se 2 ml koncentrované HNO3 (kyseliny dusičné), 15 ml HClO4 (kyseliny chloristé) a 25 ml HF (kyseliny fluorovodíkové). Zahřívá se na vodní a následně na pískové lázni. Po ukončení vývinu hustých bílých dýmů kyseliny chloristé se odpařuje do sucha. Odparek se rozpustí přídavkem 20 ml horké vody a 2 - 3 ml koncentrované HCl. Roztok se převede do odměrné baňky 200 ml a doplní destilovanou vodou po značku.

Činidla: 6% roztok tetrafenylboritanu sodného: rozpustí se 1,5 g činidla ve 250 ml destilované vody, případný lehký zákal se odstraní přidáním 1 g hydratovaného oxidu hlinitého. Protřepává se po dobu 5 minut a zfiltruje se, přičemž prvních získaných 20 ml se znovu zfiltruje.

Promývací roztok pro sraženinu: Malé množství draselné soli se připraví tak, že se do roztoku 0,1 g KCl v 50 ml kyseliny chlorovodíkové c (HCl)=0,1 mol/l [dříve 0,1N] přidává za stálého míchání roztok tetrafenylboritanu sodného do ukončení tvorby sraženiny. Sraženina se zfiltruje na fritě, promyje destilovanou vodou a vysuší se v exsikátoru při teplotě místnosti. Potom se přidá 20 - 30 mg této sraženiny do 250 ml destilované vody a občas se zamíchá. Po 30 minutách se přidá 0,5 - 1 g hydratovaného oxidu hlinitého, několik minut se míchá a pak se zfiltruje.

Pracovní postup: Alikvotní podíl po kyselinovém rozkladu odpovídající přibližně 10 mg K2O se zředí na přibližně 100 ml. Za mírného míchání se pomalu přilévá přibližně 10 ml srážecího činidla na každých předpokládaných 5 mg K2O. Nechá se stát nejvýše 15 minut, potom se zfiltruje na předem zváženém filtračním kelímku o porozitě 3 nebo 4. Promyje se promývacím roztokem a suší se 30 minut při 120 °C. Přepočítávací faktor pro K2O je 0,13143.

• 1.4 Dovolené odchylky

• 1.4.1 Pro stanovení kterékoliv složky je dovolená odchylka ± 0,1 absolutní hodnoty.

• 1.4.2 Jestliže analýza poskytne, v rámci dovolených odchylek, hodnotu nižší než je pevně stanovený limit (30, 24 nebo 10%), počítá se průměr alespoň ze 3 analýz. Je-li tento průměr vyšší nebo roven 29,95, sklo se zařadí do kategorie odpovídající 30%, je-li vyšší nebo roven 23,95, sklo se zařadí do kategorie odpovídající 24% a je-li vyšší nebo roven 9,95, sklo se zařadí do kategorie odpovídající 10%.

• 1.5 Jiné metody chemické analýzy

Pro chemické analýzy křišťálového skla se mohou použít i jiné vhodné analytické metody, pokud budou prokazatelně splňovat požadavky na přesnost a správnost výsledků stanovení, definované dle podbodu 1.4.1. Při použití více způsobů měření nebo v případě zpochybnění měření dle věty první je rozhodujícím výsledkem ten, který byl získán pomocí metod uvedených v bodech 1.1 až 1.3.

• 1. STANOVENÍ FYZIKÁLNÍCH VLASTNOSTÍ

• 2.1 Hustota

Stanoví se metodou hydrostatického vážení s přesností ± 0,01. Vzorek o hmotnosti nejméně 20 g se zváží na vzduchu a potom se zváží ponořený v destilované vodě při teplotě 20 °C.

• 2.2 Index lomu

Index se měří refraktometrem s přesností na ± 0,001.

• 2.3 Mikrotvrdost

Stanoví se zkouškou tvrdosti podle Vickerse se zatížením 50 g. Jako výsledek se bere průměr z 15 stanovení.

^1) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 160/1988 Sb., o Mezinárodní úmluvě o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolu o její změně. § 56 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon. Nařízení vlády č. 318/1999 Sb., kterým se provádí celní sazebník.