Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška upravuje

• a) způsob označení výcvikového vozidla podle druhů výcvikových vozidel, způsob označení osádky výcvikového motocyklu a materiál, ze kterého musí být označení vyrobeno,

• b) vzor žádosti o řidičské oprávnění,

• c) obsah a rozsah jednotlivých druhů výuky a výcviku k získání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen „získání řidičského oprávnění“),

• d) učební osnovu základního školení, způsob provádění a organizování zkoušky pro učitele výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění (dále jen „výuka a výcvik“),

• e) vzor profesního osvědčení učitele výuky a výcviku (dále jen „profesní osvědčení“),

• f) způsob vedení evidence výuky a výcviku a vedení záznamů v průkazu žadatele o řidičské oprávnění,

• g) učební osnovu základního školení, způsob provádění a organizování zkoušky pro zkušební komisaře a vzor průkazu zkušebního komisaře,

• h) učební osnovu zdokonalovacího školení zkušebních komisařů, rozsah přezkoušení a způsob jeho organizování,

• i) počet otázek v testu z předpisů o provozu na pozemních komunikacích, jejich bodové hodnocení, složení testu z předpisů o provozu na pozemních komunikacích podle bodového hodnocení a minimální počet bodů nutných k získání jednotlivých skupin a podskupin řidičského oprávnění,

• j) rozsah požadovaných znalostí pro zkoušku z ovládání a údržby vozidla,

• k) výčet jednotlivých znalostí, dovedností a chování a podrobnosti o požadavcích na zkoušku z praktické jízdy,

• l) způsob a rozsah přezkoušení řidičů v rámci zdokonalování jejich odborné způsobilosti a vzor osvědčení profesní způsobilosti řidiče,

• m) náležitosti žádosti a vzor pověření k provádění přezkoušení řidičů v rámci zdokonalování jejich odborné způsobilosti.

ČÁST DRUHÁ

VÝUKA A VÝCVIK

HLAVA I

§ 2

Označení výcvikového vozidla, označení osádky motocyklu a materiál označení

(K § 11 odst. 2 zákona)

(1) Výcvikový osobní automobil se označuje svítilnou schváleného typu a provedení,^1) která má na přední a zadní straně nápis „AUTOŠKOLA“ a na levé a pravé straně písmeno „L“. Jednotlivá písmena v nápisu „AUTOŠKOLA“ jsou mimo písmene „L“ modré barvy na bílém podkladu. Písmeno „L“ v nápisu „AUTOŠKOLA“ je bílé barvy na modrém podkladu. Písmena „L“ na levé a pravé straně svítilny jsou rovněž bílé barvy na modrém podkladu. Výška písmen je nejméně 70 mm a šířka čáry písma nejméně 12 mm. Označení se umísťuje na střechu výcvikového osobního automobilu.

(2) Výcvikový nákladní automobil a výcvikové vozidlo hromadné přepravy osob se označuje tabulí ve tvaru čtverce o straně nejméně 300 mm, na které je umístěno písmeno „L“ o výšce nejméně 250 mm a šířce čáry písma nejméně 30 mm. Plocha tabule je modré barvy, písmeno „L“ je barvy bílé. Označení se umísťuje na přední, zadní a obou bočních stranách výcvikového vozidla.

(3) Výcvikový traktor se označuje krychlí o straně nejméně 250 mm, na které je na všech svislých stranách umístěno písmeno „L“ o výšce nejméně 200 mm a šířce čáry písma nejméně 30 mm. Plocha stran krychle je modré barvy, písmeno „L“ je v barvě bílé. Označení se umísťuje na střechu výcvikového traktoru.

(4) Výcvikové přípojné vozidlo se označuje tabulí podle odstavce 2, která se umísťuje na obou bočních stranách a na zadní straně přípojného vozidla.

(5) Vozidlo, na němž se provádí výcvik tělesně postižených osob a které je konstrukčně přizpůsobené jejich tělesnému stavu, se označuje buď způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo se označuje tabulí uvedenou v odstavci 2, přičemž označení uvedené v tomto odstavci se umísťuje na karoserii vozidla vpředu na levé straně a rovněž vzadu uprostřed vozidla nebo na jeho levé straně.

(6) Osádka výcvikového motocyklu se označuje čtvercem o straně nejméně 250 mm, ve kterém je umístěno písmeno „L“ o výšce nejméně 200 mm a šířce čáry písma nejméně 30 mm. Plocha čtverce je modré barvy, písmeno „L“ je barvy bílé. Označení se umísťuje žadateli o řidičské oprávnění na prsou a učiteli výcviku na zádech.

(7) Písmena a plocha označení vozidel podle odstavců 1 až 6 se vyrábějí z retroreflexního materiálu nejméně třídy 2 podle příslušné ČSN.^2)

HLAVA II

ŽÁDOST O ŘIDIČSKÉ OPRÁVNĚNÍ, OBSAH A ROZSAH VÝUKY A VÝCVIKU

§ 3

Žádost o řidičské oprávnění

(K § 13 odst. 5 zákona)

(1) Žádost o řidičské oprávnění se podává na dvoustranném tiskopisu formátu A 4. Vzor žádosti je uveden v příloze č. 1.

(2) První stranu žádosti o řidičské oprávnění vyplňuje žadatel o řidičské oprávnění při žádosti o přijetí do výuky a výcviku a provozovatel autoškoly po přijetí žadatele o řidičské oprávnění do výuky a výcviku. Druhou stranu žádosti o řidičské oprávnění vyplňuje zkušební komisař při zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a okresní úřad při vydání řidičského průkazu.

(K § 20 odst. 5 zákona)

§ 4

Obsah a rozsah výuky k získání řidičského oprávnění

(1) Výuka předpisů o provozu na pozemních komunikacích obsahuje tyto tematické celky:

• a) předpisy o provozu na pozemních komunikacích,^3)

• b) řešení dopravních situací,

• c) předpisy související s provozem na pozemních komunikacích^4) v rozsahu nezbytném pro příslušnou skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění,

• d) předpisy o řidičských oprávněních a řidičských průkazech,^3)

• e) doklady potřebné při provozu vozidla podle příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění,^3)

• f) občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost řidiče, rozsah a podmínky pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel.

(2) Výuka o ovládání a údržbě vozidla obsahuje

• a) všeobecný popis a sestavu vozidla příslušné kategorie,

• b) popis základních soustav vozidla, jejich charakteristiku, účel, činnost a základní údržbu, zásady jejich správného používání,

• c) ovládací ústrojí vozidla, ovladačů a sdělovačů, jejich umístění a označení,

• d) základní provozní údaje vozidla,

• e) zásady preventivní údržby vozidla a její význam pro bezpečnost a hospodárnost provozu a ochranu životního prostředí,

• f) postup při provádění základní údržby a jednoduchých oprav vozidla,

• g) nejrozšířenější závady a poruchy vyskytující se na vozidle a základní postupy při jejich zjišťování,

• h) v případě, že se jedná o výuku u osoby tělesně postižené, která bude řídit vozidlo konstrukčně přizpůsobené jejímu zdravotnímu stavu, provádí se výuka o ovládání a údržbě vozidla o vozidlu konstrukčně přizpůsobeném zdravotnímu stavu tělesně postižené osoby v rozsahu uvedeném pod písmeny a) až g).

(3) Výuka teorie řízení a zásad bezpečné jízdy obsahuje tyto tematické celky:

• a) činitelé ovlivňující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

• b) vliv alkoholu, drog, léčiv, stavu mysli a únavy na chování řidiče,

• c) právní úpravy doby jízdy a doby odpočinku,

• d) problematika vzájemných vztahů jednotlivých účastníků provozu na pozemních komunikacích (dopravní etika),

• e) specifická rizika plynoucí z nedostatku zkušeností ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích a nejzranitelnějších kategorií uživatelů pozemních komunikací, jako jsou děti, chodci, cyklisté a osoby těžce zdravotně postižené, a specifická rizika plynoucí z reakcí tělesně postižených řidičů, kteří řídí vozidla konstrukčně přizpůsobená jejich postižení,

• f) vliv technického stavu vozidla na bezpečnost jízdy,

• g) pravidla týkající se používání vozidel s ohledem na životní prostředí,

• h) základní fyzikální podmínky jízdy vozidla,

• i) základní postupy řidičských dovedností při rozjetí vozidla, řazení rychlostních stupňů, používání brzd, zastavování a couvání,

• j) nejdůležitější zásady týkající se sledování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, přilnavosti pneumatik a brzdné dráhy v závislosti na adhezních podmínkách,

• k) jízda s přívěsem, vlečení vozidel,

• l) uložení a přeprava nákladu,

• m) rizikové faktory jízdy automobilu v různých situacích, za různých povětrnostních a klimatických podmínek, vliv změny počasí, denní a noční doby,

• n) charakteristiky různých typů komunikací a řešení krizových situací,

• o) doby vnímání, posuzování, rozhodování a reakce, zásady předvídavosti, rozpoznání a řešení kritických situací,

• p) rozbor příčin dopravních nehod,

• r) zařízení pro bezpečnost vozidel, zejména používání bezpečnostních pásů a zádržných systémů, faktory aktivní a pasivní bezpečnosti vztahující se k vozidlu a přepravovaným osobám,

• s) jízda s vozidlem vybaveným elektronickými řídicími systémy k ovládání vozidla,

• t) seznámení s integrovaným záchranným systémem,

• u) seznámení se zásadami potřebnými pro čtení v silniční mapě.

(4) Výuka zdravotnické přípravy obsahuje tyto tematické celky:

• a) prevence dopravních nehod ze zdravotních příčin,

• b) obecné zásady jednání při dopravních nehodách,

• c) zásady první pomoci a poskytování první pomoci při jednotlivých poraněních,

• d) stavy bezprostředně ohrožující život,

• e) možnosti a způsoby použití jednotlivých zdravotních pomůcek, které jsou ve výbavě lékárničky vozidla.

§ 5

Obsah a rozsah praktického výcviku k získání řidičského oprávnění

(1) Praktický výcvik v řízení vozidla se provádí ve třech po sobě jdoucích etapách. Výcvik je zaměřen

• a) v první etapě na provedení kontroly vozidla před jízdou a základní úkony řidiče před zahájením jízdy, nácvik a zvládnutí základních řidičských dovedností nutných pro ovládání vozidla volantem, pedálem akcelerátoru, spojkou, řazením, provozní a parkovací brzdou,

• b) v druhé etapě na procvičování získaných základních řidičských dovedností v městském a mimoměstském provozu s nízkou hustotou provozu vozidel s důrazem na dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zásad bezpečné jízdy, jízdu vyšší rychlostí, nácvik a zvládnutí dalších řidičských dovedností v různých situacích v provozu, ovládání výstroje a výbavy vozidla, například stěrače a ostřikovače skel, odmlžování, klimatizace nebo osvětlení vozidla, pro jeho bezpečný provoz a na jízdu za snížené viditelnosti,

• c) ve třetí etapě na dosažení plné samostatnosti při řízení vozidla v hustém městském a mimoměstském provozu, na různých kategoriích pozemních komunikací, řízení vozidla za ztížených podmínek, řešení složitých dopravních podmínek a dopravních situací a na jízdu za snížené viditelnosti.

(2) Výcvik v praktické údržbě vozidla je zaměřen na

• a) nácvik jednotlivých úkonů základní údržby vozidla, kontrolu a ošetření základních soustav vozidla a doplnění pohonných hmot,

• b) dodržování zásad bezpečnosti práce a používání technických zařízení při provádění jednotlivých úkonů údržby, ošetřování a oprav vozidla,

• c) nácvik zjišťování a odstraňování jednoduchých závad a poruch na vozidle,

• d) výměnu kola,

• e) základní úkony nutné k zajištění osvětlení vozidla, například výměnu žárovek, pojistek apod.,

• f) připojení tažného lana nebo tažné tyče.

(3) Výcvik podle odstavce 2 se u osob tělesně postižených přizpůsobí možnostem vyplývajícím z jejich zdravotního postižení.

(4) Praktický výcvik zdravotnické přípravy je zaměřen na

• a) nácvik poskytování první pomoci při různých poraněních a stavech,

• b) nácvik zástavy krvácení,

• c) nácvik použití jednotlivých prostředků z výbavy lékárničky,

• d) nácvik a zvládnutí vyprošťovacího manévru zraněné osoby z vozidla,

• e) nácvik a zvládnutí úkonů neodkladné resuscitace.

HLAVA III

UČITEL VÝUKY A VÝCVIKU

(K § 23 odst. 3 zákona)

§ 6

Základní školení pro učitele výuky a výcviku

(1) Základní školení pro učitele výuky a výcviku je zaměřeno na

• a) metodiku výuky předpisů o provozu na pozemních komunikacích a předpisů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, výuky teorie řízení a zásad bezpečné jízdy a výuky ovládání a údržby vozidla; u osob tělesně postižených na výuku ovládání a údržby vozidla konstrukčně přizpůsobeného tělesně postižené osobě,

• b) metodiku výcviku v řízení vozidla a výcviku praktické údržby vozidla,

• c) pedagogickou přípravu zaměřenou na hlavní pedagogické zásady a metodické postupy vyučování s důrazem na udržení pozornosti a zájmu posluchačů, správného způsobu vyjadřování, volby gramaticky a stylisticky správných výrazů, terminologie, gestikulace a správného vystupování učitele,

• d) zásady dopravní psychologie orientované na fyziologické zákonitosti lidské psychiky, psychologii osobnosti, mezilidskou komunikaci a mezilidské vztahy v provozu na pozemních komunikacích a přizpůsobování se aktuálnímu stavu při řešení dopravních situací,

• e) způsob výuky osob tělesně postižených používajících vozidla konstrukčně přizpůsobená jejich zdravotnímu postižení,

• f) zásady poskytování první pomoci v rozsahu podle § 4 odst. 4 a § 5 odst. 4.

(2) Učební osnova základního školení pro učitele výuky a výcviku je uvedena v příloze č. 2.

(3) Pro získání profesního osvědčení k provádění výuky a výcviku pro další skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění se základní školení pro učitele výuky a výcviku provádí nejméně v polovičním počtu hodin výuky a výcviku stanoveném pro jednotlivé předměty podle přílohy č. 2.

§ 7

Zkouška učitele výuky a výcviku

(1) Zkoušce učitele výuky a výcviku se žadatel o získání profesního osvědčení podrobí nejdéle do šesti měsíců ode dne ukončení základního školení.

(2) Při zkoušce podle odstavce 1 žadatel o získání profesního osvědčení prokazuje znalosti a dovednosti

• a) z předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a provádění jejich výuky,

• b) z ovládání a údržby vozidla a provádění jejich výuky,

• c) z teorie řízení a zásad bezpečné jízdy a provádění jejich výuky,

• d) z praktické údržby vozidla a provádění její výuky,

• e) z provádění výcviku v řízení vozidla,

• f) z praktického ovládání vozidla příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění.

(3) Zkouška znalostí a dovedností podle odstavce 2 písm. a) až d) se provádí ústně.

(4) Zkouška znalostí a dovedností podle odstavce 2 písm. e) a f) se provádí při praktické jízdě s vozidlem.

(5) Výsledek každé části zkoušky podle odstavce 2 se hodnotí stupněm „prospěl“ nebo „neprospěl“. Jestliže žadatel o získání profesního osvědčení byl v některé části zkoušky hodnocen stupněm „neprospěl“, může tuto část zkoušky opakovat pouze jednou. Opakovaná část zkoušky může být provedena nejdříve za pět pracovních dní, nejdéle však do šesti měsíců ode dne konání části zkoušky, při které byl žadatel o získání profesního osvědčení hodnocen stupněm „neprospěl“.

§ 8

Profesní osvědčení

(K § 21 odst. 1 zákona)

(1) Profesní osvědčení je čtyřstranný tiskopis o rozměrech 150 x 108 mm.

(2) Technickou ochranu tiskopisu profesního osvědčení tvoří hologram, který je umístěn na jeho titulní straně.

(3) Každý tiskopis profesního osvědčení je opatřen evidenčním číslem. Evidenční číslo tvoří alfanumerický kód složený z kombinace písmene a šesti číslic. Písmeno je vždy umístěno v evidenčním čísle na prvním místě.

(4) Údaje se do profesního osvědčení vypisují černou barvou na tiskárně výpočetní techniky nebo psacím strojem.

(5) Profesní osvědčení se opatřuje fotografií jeho držitele, která je v technickém provedení podle zvláštního právního předpisu.^5)

(6) Vzor profesního osvědčení je uveden v příloze č. 3.

HLAVA IV

EVIDENCE VÝUKY A VÝCVIKU

(K § 27 odst. 5 zákona)

§ 9

Evidenční kniha

(1) Provozovatel autoškoly vede evidenční knihu, do které zaznamenává údaje o žadatelích o řidičské oprávnění přijatých do výuky a výcviku.

(2) Evidenční kniha obsahuje datum založení, počáteční a konečné evidenční číslo, otisk razítka autoškoly a podpis odpovědného zástupce autoškoly. Jednotlivé listy evidenční knihy jsou vzestupně číslovány.

(3) Do evidenční knihy se zapisuje

• a) evidenční číslo, jméno, příjmení, popřípadě titul, datum narození a adresa trvalého pobytu žadatele o řidičské oprávnění,

• b) druh výuky a výcviku,

• c) skupina nebo podskupina řidičského oprávnění, o kterou žadatel žádá,

• d) datum zahájení výuky a výcviku,

• e) datum ukončení výuky a výcviku.

(4) Opravu zápisu v evidenční knize lze provádět výhradně přeškrtnutím údaje a zapsáním nového údaje tak, aby původní i nový text byly čitelné. Každá oprava se opatřuje datem a čitelným podpisem osoby, která opravu provedla.

(5) Evidenční kniha se ukládá v autoškole po dobu pěti let po posledním provedeném zápisu. V případě ukončení činnosti autoškoly se evidenční kniha se zápisy za posledních pět let odevzdá okresnímu úřadu příslušnému podle § 2 odst. 1 zákona.

§ 10

Třídní kniha

(1) Provozovatel autoškoly vede pro každý kurs výuky a výcviku třídní knihu. V záhlaví třídní knihy se uvádí název autoškoly, druh, rozsah a datum zahájení výuky a výcviku.

(2) Do třídní knihy se zapisuje

• a) jméno a příjmení, popřípadě titul žadatele o řidičské oprávnění,

• b) evidenční číslo žadatele o řidičské oprávnění,

• c) řidičské oprávnění, které žadatel o řidičské oprávnění již vlastní,

• d) vyučovací hodina výuky a výcviku a probírané téma,

• e) účast žadatele o řidičské oprávnění na výuce a výcviku.

(3) Zápisy údajů uvedených v odstavci 2 písm. a) až c) se provádějí při zahájení výuky a výcviku. Zápisy údajů uvedených v odstavci 2 písm. d) a e) se provádějí průběžně.

(4) Opravu zápisu v třídní knize lze provádět výhradně přeškrtnutím údaje a zapsáním nového údaje tak, aby původní i nový text byly čitelné. Každá oprava se opatřuje datem a čitelným podpisem osoby, která opravu provedla.

(5) Třídní kniha se ukládá v autoškole po dobu pěti let po ukončení kursu výuky a výcviku. V případě ukončení činnosti autoškoly se třídní kniha se zápisy za posledních pět let odevzdá okresnímu úřadu příslušnému podle § 2 odst. 1 zákona.

§ 11

Evidence o výcviku v řízení vozidla

(1) U každého výcvikového vozidla vede provozovatel autoškoly knihu evidence o výcviku v řízení vozidla, do které učitel výcviku v řízení vozidla zaznamenává údaje o provedeném výcviku v řízení vozidla.

(2) Kniha evidence o výcviku v řízení vozidla obsahuje datum založení, tovární značku a typ výcvikového vozidla, státní poznávací značku výcvikového vozidla, otisk razítka autoškoly a podpis odpovědného zástupce autoškoly. Jednotlivé listy knihy evidence o výcviku v řízení vozidla jsou vzestupně číslovány.