Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Typ Vyhláška

Publikace 2001-02-15

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

článků Not indexed

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou RF je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna s nižší hodnotou RF je skvrna tokoferolu alfa. Vrstva se pak postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenanthroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40); na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

D. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). -0,01° až +0,01°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok a). 20,0 ml původního roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximu je 42,0 až 45,0 a v minimu je 7,0 až 9,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Volný tokoferol. Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny sírové v lihu 0,25 mol/l RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do modrého zbarvení, které vydrží nejméně 5 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,

dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,

plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje až odezvový faktor (RF), stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou do ± 2 %. Rozlišení (Rs) musí být větší než 1,4.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou tR jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty tR jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S'D(kor) podle vzorce:

S´D(kor)=S´D-SI.S´Tf.STI,

v němž značí:

S'D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SI - plochu rušícího píku (stejné hodnoty tR jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,

S'T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

STI - plochu píku tocoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušicí látky,

f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

Po ověření rozlišení kolony se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (ST) a dotriakontanu (SD) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S'T) a dotriakontanu (S'D).

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

SD.mTST.mD.

Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

100S´T.mD.RFS´Dkor.m,

v nichž značí:

SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

ST - plochu píku tokoferolacetatu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

mD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku a v porovnávacím roztoku,

mT - hmotnost tokoferolacetatu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku,

m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Tocoferoli alfa RRR acetas zní:

„

† Tocoferoli alfa RRR acetas [image omitted]

Tokoferolacetat alfa RRR

Synonyma. RRR-α-Tocopheroli acetas, RRR-α-Tocopherylis acetas

[image omitted]

C31H52O3	Mr 472,75

Je to (2R)-2,5,7,8-tetramethyl-2-[(4R,8R)-4,8,12-trimethyltridecyl]-6-chromanylacetat. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C31H52O3.

Vlastnosti

Čirá světle zelenožlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu a v mastných olejích, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolacetatu alfa CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Zkoušený roztok (b). Ve skleněné zkumavce se zabroušenou zátkou se rozpustí asi 10 mg ve 2 ml kyseliny sírové v lihu 2,5 mol/l RS. Zahřívá se na vodní lázni 5 min, ochladí se a přidají se 2 ml vody R a 2ml cyklohexanu R. Třepe se 1 min. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití tokoferolacetatu alfa CRL místo zkoušené látky.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou RF je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna s nižší hodnotou RF je skvrna tokoferolu alfa. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenanthroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

D. Po zmýdelnění je vzniklý tokoferol alfa RRR pravotočivý (2.2.7). Specifická optická otáčivost po oxidaci na chinonovou formu je nejméně +24°.

Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem. 1,0 g se v 250ml zábrusové baňce s kulatým dnem rozpustí ve 30 ml ethanolu R a 3 min se zahřívá pod zpětným chladičem. Do vroucího roztoku se přidá chladičem 20 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS, zahřívá se pod zpětným chladičem dalších 20 min a bez ochlazení se přidají chladičem po kapkách 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové R. Ochladí se, chladič se opláchne 10 ml ethanolu R, obsah baňky se převede do 500ml dělicí nálevky a baňka se vypláchne čtyřikrát 25 ml vody R a čtyřikrát 25 ml etheru R. Všechny promývací roztoky se převedou do dělicí nálevky a 2 min se intenzivně protřepávají. Po oddělení vrstev se každá vrstva převede do samostatné dělicí nálevky. Vodná vrstva se dvakrát protřepe 50 ml etheru R a spojené extrakty se přidají k hlavnímu etherovému extraktu. Spojené etherové podíly se promyjí čtyřikrát 100 ml vody R a promývací vodné vrstvy se odstraní.

K etherovému roztoku se přidá 40 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (8 g/l) a třepe se 3 min. Etherový roztok se promyje čtyřikrát 50 ml vody R. Promývací vodné vrstvy se odstraní, etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R. Ether se odpaří na vodní lázni za sníženého tlaku nebo v atmosféře dusíku na zbytek několika mililitrů, potom se bez zahřátí zcela odstraní odpařením poslední stopy etheru. Zbytek se ihned rozpustí v 25,0 ml trimethylpentanu R a změří se optická otáčivost.

Vypočítá se specifická optická otáčivost látky ve zkoušeném roztoku, přičemž c je počet gramů odpovídajících tokoferolu alfa RRR (faktor 0,911) v 1000 ml.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok a). 20,0 ml původního roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximu je 42,0 až 45,0 a v minimu 7,0 až 9,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Volný tokoferol. Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny sírové v lihu 0,25 mol/l RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení, které vydrží nejméně 5 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R místo kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,300 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,

plamenoionizačního detektoru.

Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 330 °C. Dělicí poměr se nastaví mezi 1 : 10 až 1 : 20. Teplota kolony je 200 °C a zvyšuje se rychlostí 5 °C/min do 250 °C, při nichž se udržuje 10 min.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky dotriakontanu a tokoferolacetatu alfa nejméně 4,0.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou tR jako dotriakontan, vypočítá se plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolacetatu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S'D(kor) vypočítaná podle vzorce:

S´D(kor)=S´D-SI.S´Tf.STI,

v němž značí:

S'D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SI - plochu rušícího píku (stejné hodnoty tR jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném ve zkoušce na rušící látky,

S'T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

STI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném ve zkoušce na rušicí látky.

Po vhodném nastavení systému se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (ST) a dotriakontanu (SD) a vypočítá se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže.

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

RF=SD.mTST.mD,

Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S'T) a dotriakontanu (S'D).

Obsah tokoferolacetatu alfa RRR v procentech se vypočítá podle vzorce:

100S´T.mD.RFS´Dkor.m,

v němž značí:

SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

ST - plochu píku tokoferolacetatu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

mD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném a v porovnávacím roztoku,

mT - hmotnost tokoferolacetatu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku,

m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Tocoferolum alfa RRR zní:

„

† Tocoferolum alfa RRR [image omitted]

Tokoferol alfa RRR

Synonymum. RRR-α-Tocopherolum

[image omitted]

C29H50O2	Mr 430,71

Je to (2R)-2,5,7,8-tetramethyl-2-[(4R,8R)-4,8,12-trimethyltridecyl]-6-chromanol. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H50O2.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v dichlormethanu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolu alfa CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí v 2 ml cyklohexanu R.

D. Tokoferol alfa RRR je pravotočivý (2.2.7). Specifická optická otáčivost po oxidaci na chinonovou formu je nejméně +24°.

1,0 g se rozpustí v 50 ml etheru R. K roztoku se přidá 20 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (8 g/l) a třepe se 3 min. Etherový roztok se promyje čtyřikrát 50 ml vody R. Promývací vodné vrstvy se odstraní, etherová vrstva se vysuší nad síranem sodným bezvodým R. Ether se odpaří na vodní lázni za sníženého tlaku nebo v atmosféře dusíku na zbytek několika mililitrů, potom se bez zahřátí odpařením zcela odstraní poslední stopy etheru. Zbytek se ihned rozpustí v 5,0 ml trimethylpentanu R a změří se optická otáčivost.

Vypočítá se specifická optická otáčivost látky ve zkoušeném roztoku, přičemž c je počet gramů odpovídajících tokoferolu alfa v 1000 ml.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a absorbance roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximu je 72,0 až 76,0 a v minimu 5,5 až 8,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R místo kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,300 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,

helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,

plamenoionizačního detektoru.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou tR jako dotriakontan, vypočítá se relativní plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S′D(kor) vypočítaná podle vzorce:

S´D(kor)=S´D-SI.S´TSTI,

v němž značí:

S'D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SI - plochu rušícího píku (stejné hodnoty tR jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném ve zkoušce na rušicí látky,

S'T - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

STI - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu získaném ve zkoušce na rušicí látky.

Po vhodném nastavení systému se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (ST) a dotriakontanu (SD) a vypočítá se odezvový faktor (RF) jak je popsáno níže.

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z ploch píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

RF=SD.mTST.mD,

Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (S'T) a dotriakontanu (S'D).

Obsah tokoferolu alfa RRR v procentech se vypočítá podle vzorce:

100S´T.mD.RFS´Dkor.m,

v němž značí:

SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

ST - plochu píku tokoferolu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S'T - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,

mD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném a v porovnávacím roztoku,

mT - hmotnost tokoferolu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku,

m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Separandum.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Tormentillae radix zní:

„

Tormentillae rhizoma [image omitted]

Nátržníkový oddenek

Synonyma. Radix tormentillae, Rhizoma tormentillae

Je to celý nebo řezaný usušený kořenů zbavený oddenek druhu Potentilla erecta (L.) RAUSCH. (P. tormentilla STOKES).

Obsahuje nejméně 7,0 % tříslovin, počítáno jako pyrogallol (C6H6O3; Mr 126,1), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Oddenek válcovitě vřetenovitý, silně proměnlivého vzhledu, často tvoří zkroucené uzlovité hlízy až 10 cm dlouhé a 1 cm až 2 cm silné, velmi tvrdé, jen vzácně větvené. Oddenek na povrchu hnědý až červenohnědý, svraštělý, se zbytky kořenů a příčně protáhlými, vpadlými bělavými jizvami po stoncích. Na vrcholu oddenku mohou být zbytky četných nadzemních stonků. Oddenek na lomu tmavě červený až hnědožlutý, lom je krátký, zrnitý. Na hladkém příčném řezu je patrný pruh kambia, oddělující úzkou periferní oblast od nezřetelně paprsčitého dřeva se zřetelně oddělenými malými skupinami zdřevnatělé tkáně uspořádané do soustředných kruhů, obklopujících velkou centrální dřeň.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hrubě ostnité drúzy šťavelanu vápenatého o průměru až 60 μm; úlomky tenkostěnného parenchymu obsahujícího červenohnědé třísloviny; skupiny úzkých, dvůrkovitě ztlustlých cév s širokými póry; ztlustlé, tečkované, mnohohranné buňky parenchymu; skupiny a úlomky sklerenchymatických vláken; někdy úlomky korku s deskovitými, hnědými, tenkostěnnými buňkami. Při pozorování v roztoku glycerolu R 50% (V/V) jsou patrná kulovitá nebo oválná škrobová zrna délky až asi 20 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se protřepává 10 min s 10 ml vody R a pak se zfiltruje. Filtrát se protřepává dvakrát 10 ml ethylacetatu R. Spojené horní vrstvy se zfiltrují přes 6 g síranu sodného bezvodého R. Filtrát se odpaří do sucha za sníženého tlaku a zbytek se rozpustí v 1,0 ml ethylacetatu R.

Porovnávací roztok. 1,0 mg katechinu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, etheru R, hexanu R a ethylacetatu R (20 + 20 + 20 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min až 15 min na vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným roztokem modři pravé B R (5 g/l); jsou patrné načervenalé skvrny. Vrstva se vystaví působení par amoniaku; skvrny se zbarví intenzivněji červenohnědě. Vrstva se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní třetině intenzivní skvrna (katechin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna katechinu obvykle intenzivnější než skvrna katechinu na chromatogramu porovnávacího roztoku; pod ní je intenzivní skvrna a další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % kořenů a stonků i oddenků na lomu zčernalých a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení tříslovin v rostlinných drogách (2.8.14); použije se 0,500 g práškované drogy (180).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Tragacantha a Tretinoinum znějí:

„

Tragacantha [image omitted]

Tragant

CAS 9000-65-1

Je to na vzduchu ztvrdlý sliz vytékající samovolně nebo po naříznutí kmenu a větví druhu Astragalus gummifer LABILL. a některých dalších druhů rodu Astragalus ze západní Asie.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Tenké, zploštělé, pentlicovité, bílé nebo nažloutlé průsvitné proužky, asi 30 mm dlouhé, 10 mm široké a až 1 mm silné, více nebo méně zakřivené; rohovité; lom krátký; na povrchu jemné, podélné rýhy a soustředná, příčná žebra. Mohou být přítomny také poněkud silnější kusy podobného tvaru, méně průsvitné a hůře se lámající.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je bílý nebo téměř bílý, s asi desetinásobným množstvím vody tvoří slizovitý gel. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Ve slizovité hmotě jsou patrný četné vrstevnaté buněčné membrány, které se barví chloridem zinečnatým s jodem RS fialově. Škrobová zrna jednotlivá nebo v malých skupinách, většinou okrouhlá, někdy deformovaná, o průměru 4 μm až 10 μm, příležitostně až 20 μm; centrální hilum je viditelné v polarizovaném světle.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Arabská klovatina, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny odpovídající galaktose, arabinose a xylose. Na čele chromatogramu je nažloutlá skvrna a mezi skvrnami galaktosy a arabinosy je šedozelená skvrna.

D. 0,5 g práškované drogy (355) se navlhčí 1 ml lihu 96% R a postupně, za stálého protřepávání se přidává 50 ml vody R, dokud nevznikne homogenní sliz. 5 ml slizu se smíchá s 5 ml vody R a 2 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne jemná vločkovitá sraženina. Zahřívá se 10 min na vodní lázni; vznikne intenzivně žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Arabská klovatina. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 100 mg práškované drogy (355) se v silnostěnné zkumavce smíchá s 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (100 g/l), silně se třepe do rozpuštění vzniklého gelu, zkumavka se uzavře a směs se zahřívá 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstředí, čirá supernatantní tekutina se opatrně převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Ke konečnému čirému filmu se přidá 0,1 ml vody R a 0,9 ml methanolu R. Amorfní sraženina se odstředí a je-li třeba, supernatantní tekutina se zředí methanolem R na 1 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg arabinosy R, 10 mg galaktosy R, 10 mg rhamnosy R, a 10 mg xylosy R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l), butanolu R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se stejnou mobilní fází ještě jednou po dráze 15 cm. Potom se suší 10 min při 110 °C, postříká se anisaldehydem RS a znova se 10 min suší při 110 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny (v pořadí vzrůstajícího RF) odpovídající galaktose (šedozelená až zelená), arabinose (žlutozelená), xylose (zelenošedá nebo žlutošedá) a rhamnose (žlutozelená). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žlutozelená skvrna odpovídají rhamnose na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Methylcelulosa. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Arabská klovatina. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná v blízkosti čela červená skvrna.

Slizy z rostlin rodu Sterculia.

A. 0,2 g práškované drogy (355) se v odměrném válci na 10 ml se zabroušenou zátkou děleném po 0,1 ml protřepává s 10 ml lihu R 60% (V/V). Objem gelu je nejvýše 1,5 ml.

B. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává se 100 ml vody R a pak se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Barva roztoku se změní po přidání nejvýše 5,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Cizí látky. 2,0 g práškované drogy (355) se v 250ml baňce s kulatým dnem smíchají s 95 ml methanolu R a promíchá se krouživým pohybem tak, aby se zkoušená droga navlhčila. Přidá se 60 ml kyseliny chlorovodíkové RS, několik skleněných varných kuliček o průměru asi 4 mm a zahřívá se 3 h pod zpětným chladičem na vodní lázni za občasného protřepávání. Varné kuličky se odstraní a ještě horká suspenze se zfiltruje ve vakuu filtrem ze slinutého skla (160). Baňka se promyje malým množstvím vody R, promývací tekutina se rovněž zfiltruje a zbytek na filtru se promyje asi 40 ml methanolu R a suší se do konstantní hmotnosti (asi 1 h). Po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Zbytek váží nejvýše 20 mg (1,0 %).

Průtokový čas. Nejméně 10 s, je-li látka určena pro přípravu emulzí nejméně 50 s. 1,0 g práškované drogy (125 až 250) se v 1000ml baňce s kulatým dnem se zabroušenou zátkou smíchá s 8,0 ml lihu 96% R a baňka se uzavře. Promíchá se tak, aby suspenze pokryla vnitřní stěny baňky, ale aby nesmáčela zátku. Pak se přidá 72,0 ml vody R, baňka se uzavře a 3 min se intenzivně protřepává. Po 24 h stání se znovu 3 min intenzivně protřepává. Vzduchové bubliny se odstraní ze slizu ve vakuu (5 min). Sliz se převede do 50ml válce. Do slizu se ponoří skleněná trubice délky 200 mm a vnitřního průměru 6,0 mm, označená ve vzdálenosti 20 mm a 120 mm od spodního okraje. Trubice nesmí být umyta povrchově aktivními látkami. Když dosáhne hladina slizu horní značky, uzavře se trubice prstem. Pak se vyjme z válce, prst se odstraní a měří se stopkami čas v sekundách, potřebný k tomu, aby hladina slizu dosáhla spodní značky. Opakuje se čtyřikrát, vypočítá se průměrná hodnota posledních tří stanovení.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých mikroorganismů je nejvýše 10^4 v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro přípravu emulzí.

† Tretinoinum [image omitted]

Tretinoin

[image omitted]

C20H28O2	Mr 300,44	CAS 302-79-4

Je to kyselina all-trans-retinoová, tj. kyselina (2E,4E,6E,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H28O2.

Vlastnosti

Žlutý nebo světle oranžový krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%. Vlivem tepla, světla a vzduchu se rozkládá, zejména v roztoku.

Taje při asi 182 °C, za rozkladu.

Všechny postupy se provádějí co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem; použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecně zásady (1.2).

A. 75,0 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R a ihned se zředí na 100,0 ml okyseleným 2-propanolem R (připraví se zředěním 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS 2-propanolem R na 1000 ml). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí okyseleným 2-propanolem R na 100,0 ml a 5,0 ml takto naředěného roztoku se dále zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 300 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 353 nm. Specifická absorbance v maximu je 1455 až 1545.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tretinoinu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg tretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R, etheru prostého peroxidických látek R a cyklohexanu R (2 + 4 + 40 + 54) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml chloridu antimonitého RS; vznikne intenzivní červené zbarvení, které se později změní na fialové.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg isotretinoinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 0,5 ml zkoušeného roztoku se promíchá a zředí se methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (5 + 225 + 770); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 355 nm.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého z porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isotretinoinu a tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku isotretinoinu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku isotretinoinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce (d) na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,04 mg C20H28O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Doporučuje se použít obsah otevřeného obalu co nejdříve a nespotřebovanou část chránit v atmosféře inertního plynu.

Separandum.

Nečistoty

A. isotretinoin,

[image omitted]

B. kyselina (2Z,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9,13-di-cis-retinoová),

[image omitted]

C. kyselina (2Z,4Z,6E,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 11,13-di-cis-retinoová),

[image omitted]

D. kyselina (2E,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9-cis-retinoová),

E. oxidační produkty tretinoinu.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Triamterenum doplňuje článek Triethylis citras, který zní:

„

Triethylis citras [image omitted]

Triethylcitrat

[image omitted]

C12H20O7	Mr 276,29	CAS 77-93-0

Je to triethyl-2-hydroxy-1,2,3-propantrikarboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12H20O7.

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem, těžce rozpustný v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. triethylcitratu.

C. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

D. K 0,5 ml se přidá 5 ml lihu 96% R a 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Vaří se pod zpětným chladičem asi 10 min. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na citronany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 10 g se zředí 10 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného, přidá se 0,5 ml modři bromthymolové RS2. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,446.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,0 ml se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušené látky a 0,5 ml methyltridekanoatu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 5μm vrstvou poly(dimethyl)siloxanu R,

helia pro chromatografii R jako nosného plynu s dělicím poměrem 50 : 1 a s lineární rychlostí asi 26 cm/s,

plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 200 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 220 °C.

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času triethylcitratu, který je asi 13,6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triethylcitratu a methyltridekanoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5. Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metoda normalizace). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,04 % plochy hlavního píku. Obsah žádné příbuzné látky není větší než 0,2 % a jejich součet není větší než 0,5 %.

Těžké kovy (2.4.8). 4,0 g se rozpustí v 8 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml) získaný zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,500 g se naváží do 250ml baňky z borokřemičitého skla, přidá 25 ml 2-propanolu R, 50 ml vody R, 25,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 92,1 mg C12H20O7.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

[image omitted]

A. triethyl-1,2,3-propentrikarboxylat (triethylakonitat).

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tritici oleum raffinatum doplňuje článek Tritici oleum virginale, který zní:

„

Tritici oleum virginale [image omitted]

Pšeničný olej panenský

Synonymum. Tritici aestivi oleum virginale

CAS 8006-95-9

Je to mastný olej získaný z klíčků semen druhu Triticum aestivum L. lisováním za studena nebo jinými vhodnými mechanickými způsoby.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá nebo zlatožlutá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).

Relativní hustota je asi 0,925 a index lomu je asi 1,475.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky odpovídá charakteristickému chromatogramu pšeničného oleje.

B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 20,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (Metoda C, 2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení:

kyselina palmitová: 14,0 % až 19,0 %,

kyselina stearová: nejvýše 2,0 %,

kyselina olejová: 12,0 % až 23,0 %,

kyselina linolová: 52,0 % až 59,0 %,

kyselina linolenová: 3,0 % až 10,0 %,

kyselina ikosenová: nejvýše 2,0 %.

Brassikasterol (2.4.23). Nejvýše 0,3 % ve sterolovém podílu zkoušené látky.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Trypsinum zní:

„

Trypsinum^1) [image omitted]

Trypsin

CAS 9002-07-7

Je to proteolytický enzym získaný aktivací trypsinogenu extrahovaného ze slinivky břišní zdravých savců. Účinnost je nejméně 0,5 mikrokatalů v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Nejvyšší enzymová účinnost je v roztoku při pH 8; účinnost je reverzibilně inhibována při pH 3, při kterém je enzym nejstabilnější.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Výrobní metoda je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následující zkoušce:

Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 μg báze histaminu na 0,2 mikrokatalu trypsinové účinnosti. Použije se roztok zkoušené látky (10 g/l) v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) inaktivovaný zahříváním na vodní lázni po dobu 30 min. Pro ředění se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek, mírně rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. Na bílé kapkovací destičce se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylargininiummethylesterchloridu RS; do 3 min vznikne červenofialové zabarvení.

B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml, přidá se 0,1 ml roztoku tosyllysylchloromethanhydrochloridu R (20 g/l). Upraví se pH na hodnotu 7,0, 2 h se třepe a pak zředí vodou R na 50 ml. V důlku bílé kapkovací destičky se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylargininiummethylesterchloridu RS; do 3 min nevznikne žádné zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 6,0; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximu je 13,5 až 16,5 a v minimu není větší než 7,0.

Chymotrypsin. K 1,8 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 se přidá 7,4 ml vody R a 0,5 ml roztoku acetyltyrosinethylesteru R (0,2 mol/l). Během míchání se přidá 0,3 ml roztoku S a spustí se stopky. Přesně po 5 min se změří pH (2.2.3) (zkoušený roztok). Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok nahrazením roztoku S 0,3 ml roztoku chymotrypsinu BRP (0,5 g/l) a měří se pH (2.2.3) přesně 5 min po přidání chymotrypsinu. Hodnota pH zkoušeného roztoku je vyšší než hodnota pH porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých mikroorganismů je nejvýše 10^4 v gramu, stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení účinnosti

Účinnost trypsinu se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje benzoylargininethylesterhydrochlorid R, s rychlostí, s jakou hydrolyzuje trypsin BRP stejný substrát za stejných podmínek.

Přístrojové vybavení. Reakční nádoba o objemu 30 ml vybavená:

zařízením, které udržuje teplotu na (25,0 ± 0,1) °C,

zařízením na míchání (např. magnetická míchačka),

víkem s otvory pro elektrody, hadicí pro přívod dusíku, pro konec byrety a pro přidávání zkoumadel.

Lze použít automatické nebo manuální titrační zařízení. U manuálního zařízení je byreta dělená po 0,005 ml a pHmetr s velkým rozsahem je vybaven skleněnou a kalomelovou elektrodou.

Zkoušený roztok. Dostatečné množství zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 700 nanokatalů/ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg trypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml z každého roztoku se zahřívá 15 min při asi 25 °C a použije se po 50 μl z každého roztoku pro každou titraci, která se provádí v dusíkové atmosféře. K 10,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) v titrační nádobce se během míchání přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,86 g/l). Po ustálení teploty na hodnotě (25,0 ± 0,1) °C (tj. asi po 5 min) se nastaví pH přesně na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Přidá se 50 μl zkoušeného roztoku a měří se čas. Hodnota pH 8,0 se udržuje přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mikrobyretou, jejíž špička je ponořena do roztoku; pH se upravuje každých 30 s a reakce probíhá 8 min. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu. Stejným způsobem se provede titrace porovnávacího roztoku.

Účinnost v mikrokatalech v miligramu se vypočítá podle vztahu:

m´.Vm.V´.A,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v miligramech,

m' - navážku trypsinu BRP v miligramech,

V - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku,

V'- spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku,

A - účinnost trypsinu BRP v mikrokatalech v miligramu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Označení

V označení na obalu se uvede účinnost v mikrokatalech v miligramu.

^1) Pharmeuropa 12, 1, 53 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Tylosini tartras ad usum veterinarium a Tylosinum ad usum veterinarium znějí:

„

† Tylosini tartras ad usum veterinarium [image omitted]

Tylosiniumtartarat pro veterinární použití

[image omitted]

Název	Sumární vzorec	R1	R2	R3
tylosin A	C46H77N O17		OCH3	CHO
tylosin C	C45H75N O17	OH	CHO
tylosin D	C46H79N O17	OCH3	CH2OH
tylosin B	C39H65N O14	H	OCH3	CHO

Je to směs vínanů makrolidových antibiotik produkovaných organismem Streptomyces fradiae nebo získaná jiným způsobem. Hlavní složkou směsi je tylosinium-A-tartarat (Mr 1982,29), tj. bis{(11E,13E)-(4R,5S,6S,7R,9R,15R,16R)-15-[[(6-deoxy-2,3-di-O-methyl-β-D-allopyranosyl)oxy]methyl]-6-[[3,6-dideoxy-4-O-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-α-L-ribo-hexapyranosyl)-3-(dimethylamonio)-β-D-glukopyranosyl]oxy]-16-ethyl-4-hydroxy-5,9,13-trimethyl-7-(2-oxoethyl)-11,13-oxacyklohexadekadien-2,10-dion}tartarat. Tylosin B (demykosiniumtartarat, Mr 1693,97), tylosin C (makrociniumtartarat, Mr 1954,25) a tylosin D (relomyciniumtartarat, Mr 1986,33) mohou být také přítomny a přispívají k účinnosti zkoušené látky. Účinnost je nejméně 800 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. tylosiniumtartaratu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ze zkoušky Složení, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Obsah tylosinu A je nejméně 80,0 % a součet obsahů tylosinu A, tylosinu B, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 290 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas tylosinu A asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky tylosinu A a tylosinu D nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah složek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metodou normalizace).

Tyramin. Nejvýše 0,35 %. 50,0 mg se rozpustí v 25,0ml odměrné baňce v 5,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Přidá se 1,0 ml pyridinu R a 2,0 ml nasyceného roztoku ninhydrinu R (asi 40 g/l). Baňka se uzavře kouskem hliníkové fólie a zahřívá se 30 min na vodní lázni při 85 °C. Roztok se rychle ochladí a zředí vodou R na 25,0 ml. Promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoku při 570 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (35 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Je-li látka určena pro výrobu parenterálních lékových forem, není absorbance vyšší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (15 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l) (0,15 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,5 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. demycinosyltylosin,

[image omitted]

B. aldol tylosinu A.

† Tylosinum ad usum veterinarium [image omitted]

Tylosin pro veterinární použití

[image omitted]

Název	Sumární vzorec	R1	R2	R3
tylosin A	C46H77N O17		OCH3	CHO
tylosin C	C45H75N O17	OH	CHO
tylosin D	C46H79N O17	OCH3	CH2OH
tylosin B	C39H65N O14	H	OCH3	CHO

CAS 1401-69-0

Je to směs makrolidových antibiotik produkovaných organismem Streptomyces fradiae nebo získaná jiným způsobem. Hlavní složkou směsi je tylosin A (Mr 916,10), t.j. (11E,13E)-(4R,5S,6S,7R,9R,15R,16R)-15-[[(6-deoxy-2,3-di-O-methyl-β-D-allopyranosyl)oxy]methyl]-6-[[3,6-dideoxy-4-O-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-α-L-ribo-hexopyranosyl)-3-dimethylamino-β-D-glukopyranosyl]oxy]-16-ethyl-4-hydroxy-5,9,13-trimethyl-7-(2-oxoethyl)-11,13-oxacyklohexadekadien-2,10-dion. Tylosin B (demykosin, Mr 771,94), tylosin C (makrocin, Mr 902,08) a tylosin D (relomycin, Mr 918,12) mohou být také přítomny a přispívají k účinnosti zkoušené látky. Účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem tylosinu CRL.

C.Asi 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; nevznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10,5; měří se suspenze 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Obsah tylosinu A je nejméně 80,0 % a součet obsahů tylosinu A, tylosinu B, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 290 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 60 °C při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. demycinosyltylosin,

[image omitted]

B. aldol tylosinu A.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Xantinoli nicotinas doplňuje článek Xylazini hydrochloridum, který zní:

„

† Xylazini hydrochloridum [image omitted]

Xylaziniumchlorid

[image omitted]

C12H17ClN2S	Mr 256,80	CAS 23076-35-9

Je to 2-[(2,6-xylyl)amino]-5,6-dihydro-4H-1,3-thiaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H17ClN2S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu a velmi snadno rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 165 °C až 169 °C; před stanovením se látka suší 2 h při 105 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety xylaziniumchloridu CRL. Tablety se připravují s bromidem draselným R.

C. Hodnotí se chromatogramy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím při 60 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z destilované vody R. Po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a 0,1 ml modři bromfenolové RS; roztok je modrý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí ve 20,0 ml methanolu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg xylaziniumchloridu CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg 2,6-dimethylanilinu R se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 4 μl každého roztoku. Vrstva se vloží na 5 min do komory nasycené parami amoniaku a potom se suší 5 min v proudu studeného vzduchu. Vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R, cyklohexanu R a dichlormethanu R (10 + 15 + 75) po dráze 8 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu v ultrafialovém světle při 254 nm a pozoruje se při stejné vlnové délce. Zahřívá se při 105 °C do vymizení pachu amoniaku (asi 60 min) a vystaví se na 5 min do komory nasycené parami chloru. Chlor se odstraní proudem studeného vzduchu (asi 5 min) a vrstva se postříká o-tolidinem RS a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající 2,6-dimethylanilinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2,6-dimethylanilinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,68 mg C12H17ClN2S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2,6-dimethylanilin (2,6-xylidin),

[image omitted]

B. N,N΄-di(2,6-xylyl)thiomočovina.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Zidovudinum doplňuje článek Zinci acetas dihydricus, který zní:

„

Zinci acetas dihydricus [image omitted]

Dihydrát octanu zinečnatého

C4H6O4Zn.2H2O	Mr 219,50	CAS 5970-45-6
	Mr bezvodého 183,48

Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H6O4Zn.2H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo lístky. Je snadno rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce (a) na octany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,8 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Redukující látky. Směs 10 ml roztoku S, 90 ml vody R, 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 1,5 ml roztoku manganistanu draselného R (0,3 g/l) se vaří 5 min; roztok zůstane růžově zbarvený.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěných vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Hliník. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,50 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l) a zředí se stejným roztokem na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l).

Měří se absorbance při 309,3 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Kadmium. Nejvýše 2 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený ve zkoušce Hliník.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (1 mg Cd/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Měď. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený ve zkoušce Železo.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l).

Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Železo. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l) a zředí se stejným roztokem na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l).

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 5,00 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l) a zředí se stejným roztokem na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (1 mg Pb/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (200 g/l).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,95 mg C4H6O4Zn.2H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených, nekovových obalech.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola Léčivé přípravky, kapitola 6.2.1 Obecné články lékových forem, se za článek Parenteralia doplňuje článek Plantarum medicinalium praeparata, který zní:

„

Plantarum medicinalium praeparata [image omitted]

Přípravky z rostlinných drog

Synonymum. Plantae medicinales praeparatore

Připravují se extrakcí, destilací, lisováním, rozdrobňováním, čištěním, zahušťováním nebo fermentací z rostlinných drog. Zahrnují řezané nebo práškované rostlinné drogy, tinktury, extrakty, silice, lisované šťávy a zpracované exsudáty.

Extrakty získané z rostlinných drog vyhovují požadavkům článku Extracta.

Tinktury získané z rostlinných drog vyhovují požadavkům článku Tincturae.

Čaje připravené z rostlinných drog vyhovují požadavkům článku Plantae medicinales ad potionem aquosam.

Instantní čaje jsou tvořeny práškem nebo granulemi získanými (připravenými) z jedné nebo několika rostlinných drog. Jsou určeny k přípravě perorálních roztoků v čas potřeby.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.1 Obecné články lékových forem, se za článek Producta alergenica doplňuje článek Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium, který zní:

„

Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium^1) [image omitted]

Přípravky s rizikem přenosu původců zvířecích spongiformních encefalopatií

Jsou to deriváty tkání nebo sekretů zvířat vnímavých k přenosným spongiformním encefalopatiím vyvolaným jinak než experimentální čelenží. Tento článek platí pro všechny látky nebo přípravky získané z takových zvířat a všechny látky nebo přípravky, u nichž byly výrobky získané z těchto zvířat použity jako účinné nebo pomocné látky nebo látky použité během výroby, např. jako suroviny nebo zdroje materiálů, výchozí materiály nebo zkoumadla.

Výroba

Vyhovuje stati (5.2.8).

^1) Pharmeuropa 12, 1, 48 (2000). Závazné od 1.1.2000.

“

1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Aluminii acetotartratis solutio doplňuje článek Amara tinctura, který zní:

„

Amara tinctura N

Hořká tinktura

Synonymum. Tinctura amara

Je to lihový výluh z rostlinných drog obsahujících hořčiny.

Příprava

Připravuje se macerací listu hořkého jetele (8000), pelyňkové natě (2800), sladkého oplodí pomeranče (8000) a hořcového kořene (2000) způsobem uvedeným v článku Tincturae s tím, že se použije jeden díl pelyňkové natě, 3 díly listu vachty trojlisté, 3 díly sladkého oplodí pomeranče, 3 díly kořene hořcového a 134 dílů lihu 60%. V hotovém výluhu se rozpustí 0,025 dílů skořicové silice. Maceruje se 7 dnů při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku je 1 : 14.

Vlastnosti

Téměř čirá zelenohnědá tekutina, aromatického pachu a hořké kořenné chuti.

Zkouška totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu octadecylsilanizovaného pro chromatografii R s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. Referenční přípravek Tinctura amara CRL.

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.

Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla. e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)