Vyhláška Českého báňského úřadu o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech

§ 1

Rozsah platnosti

Vyhláška stanoví požadavky na zařízení separátního větrání, jeho projektování, provoz a kontrolu při hornické činnosti v plynujících dolech.^1) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se považuje za

• a) lutnu - potrubí pro rozvod důlních větrů obvykle z plechu nebo plastických hmot,

• b) lutnu poddajnou, nevyztuženou - ohebná lutna z měkkých plastických hmot bez vnitřní výztuhy udržující její kruhový tvar,

• c) lutnový tah - sestava vzájemně spojených luten osazených lutnovým ventilátorem nebo jiným zdrojem tlaku (dále jen „ventilátor“),

• d) hlavní lutnový tah - lutnový tah separátního větrání vyústěný do průchodního větrního proudu vybavený jedním nebo více ventilátory,

• e) místní rychlost důlních větrů - rychlost proudících důlních větrů zjištěná měřením v jednom bodě důlního díla,

• f) přídatné větrací zařízení - zařízení separátního větrání pro zvýšení místní rychlosti důlních větrů (duvka, volný ventilátor apod.),

• g) průchodní větrní proud - důlní větry proudící proraženým důlním dílem v důsledku podtlaku nebo přetlaku vyvolaného hlavním ventilátorem,

• h) rychlost důlních větrů - průměrná rychlost proudících důlních větrů zjištěná měřením v průřezu důlního díla,

• i) separátní větrání - větrání neproraženého důlního díla lutnovým tahem, popřípadě lutnovými tahy s jedním nebo více ventilátory, které může být sací, foukací, kombinované sací nebo kombinované foukací,

• j) separátní větrání foukací - separátní větrání, při kterém jsou důlní větry foukány z průchodního větrního proudu na čelbu,

• k) separátní větrání sací - separátní větrání, při kterém jsou důlní větry odsávány z prostoru čelby do průchodního větrního proudu,

• l) úsek překrytí lutnových tahů - úsek důlního díla, v němž se překrývá hlavní lutnový tah s vedlejším lutnovým tahem,

• m) ústí lutnového tahu - konec lutnového tahu u čelby, jíž je čelní plocha raženého, dočasně zastaveného nebo neproraženého důlního díla,

• n) vedlejší lutnový tah - lutnový tah separátního větrání s jedním nebo více ventilátory, popřípadě s jiným zdrojem tlaku, který není vyústěn do průchodního větrního proudu a slouží k větrání úseku neproraženého důlního díla přilehlého k čelbě v návaznosti na hlavní lutnový tah,

• o) vírník - zařízení instalované v lutnovém tahu přerušující výstup volného větrního proudu z ústí lutnového tahu a měnící směr proudění na boční (tangenciální) výstup prostřednictvím vířivých luten,

• p) vířivou lutnu - zvláštní konstrukce lutny umožňující boční (tangenciální) výstup větrního proudu z lutny,

• q) volný ventilátor - ventilátor umístěný mimo hlavní i vedlejší lutnový tah s funkcí přídatného zařízení separátního větrání,

• r) volný větrní proud - větrní proud vyfukující ve směru osy lutnového tahu,

• s) zásobník luten - zařízení separátního větrání umožňující plynulé prodlužování lutnového tahu poddajnými nevyztuženými lutnami,

• t) zaústění lutnového tahu - přechod lutnového tahu z důlního díla odvětrávaného průchodním větrním proudem do důlního díla separátně větraného,

• u) zařízení separátního větrání - soubor zařízení používaný při separátním větrání, jako jsou ventilátory, zařízení pro vedení, rozvod a regulaci větrů, tlumiče hluku, zásobníky luten, jakož i odprašovací zařízení, popřípadě i chladič důlních větrů,

• v) chladící zařízení – zařízení určené ke snížení teploty důlních větrů,

• x) chladič důlních větrů – součást systému chladícího zařízení zajišťující odnímání tepla důlním větrům,

• y) bočník – větev lutnového tahu, paralelně zapojená k hlavnímu lutnovému tahu, ve které je umístěn chladič důlních větrů.

§ 3

Obecné požadavky

(1) Separátní větrání může být provozováno jen jako nepřetržité, kromě přerušení na dobu nezbytně nutnou pro ověření výskytu plynu^1) a pro údržbu lutnového tahu, ventilátorů nebo jejich napájecí sítě.

(2) Zařízení separátního větrání může být jen z materiálů, které nepodporují šíření požáru a splňují požadavky ochrany před účinky statické elektřiny. Tyto podmínky jsou splněny, odpovídá-li zařízení požadavkům českých technických norem.^2)

(3) V separátním větrání je dovoleno používat jen luten, zásobníků luten, tlumičů hluku, odprašovacích zařízení a chladičů důlních větrů, u nichž jsou známy hodnoty jejich aerodynamických odporů, a lutnových ventilátorů se známými pracovními charakteristikami.

(4) Mohou být používány jen lutny a zásobníky luten, jejichž hodnota tlaku, kterým tato zařízení mohou být namáhána, je známa. Tato hodnota nesmí být při provozu separátního větrání překročena.

(5) Separátní větrání důlních děl, kde se razí nebo dobývá, může být provozováno jen v uspořádání podle přílohy č. 2.

§ 4

Lutnový tah

(1) Spojení luten v lutnovém tahu je nutno provést tak, aby zajišťovalo potřebnou těsnost a spolehlivost proti samovolnému rozpojení.

(2) Lutnový tah z poddajných nevyztužených luten je nutné zabezpečit tak, aby při rozběhu ventilátoru bylo zabráněno poškození luten a aby bylo umožněno prodlužování lutnového tahu za chodu ventilátoru.

(3) Zaústění lutnového tahu nesmí být provedeno z poddajných nevyztužených luten.

(4) Poddajné lutny nevyztužené se nesmějí používat v té části lutnového tahu, kde ventilátor vytváří podtlak.

(5) Odbočení z lutnového tahu je možné pouze mezi ústím lutnového tahu a nejbližším ventilátorem, popř. chladičem důlních větrů v uspořádání podle § 9 odst. 1 písm. c) a d) v lutnovém tahu.^3)

(6) Ústí lutnového tahu při použití trhací práce je nutno chránit proti vniknutí horniny do luten.

§ 5

Ventilátory

(1) Ventilátor separátního větrání nesmí svou konstrukcí připustit možnost zapálení metanu ani uhelného prachu nebo látek tvořících se vzduchem výbušnou směs. U elektrického a vzduchoelektrického ventilátoru lze použít pouze elektromotor v nevýbušném provedení, v sacím lutnovém tahu pak jen ventilátor takové konstrukce, která vyloučí styk elektromotoru s dopravovaným ovzduším. Při použití ventilátoru, jehož konstrukce vylučuje styk elektromotoru s dopravovaným ovzduším, je možné po nezbytně nutnou dobu, zejména při náhlém překročení povolené koncentrace metanu, dopravovat tímto ventilátorem metanovzdušnou směs s koncentrací vyšší než 1,5 %; to neplatí pro plánované odvětrání zaplynovaného důlního díla.

(2) Za vyhovující lze považovat jen takový přívod energie pro ventilátor, který zajistí jeho nepřetržitý chod.

(3) Lze použít jen vzduchoelektrický ventilátor, který při přerušení dodávky elektrické energie nebo při zvýšení koncentrace metanu v důlním ovzduší vně ventilátoru nad 1,5 % samočinně přepne z elektrického na vzduchový pohon; technickým řešením musí být zajištěno, aby nedošlo k samočinnému přepnutí ze vzduchového na elektrický pohon.

(4) Vzduchoelektrický a elektrický ventilátor může být provozován jen za předpokladu, že při pohonu jinou než elektrickou energií je zabráněno zapálení metanu, uhelného prachu nebo látek tvořících se vzduchem výbušnou směs indukovaným napětím, a to i v případě, že ventilátor není zapojen do elektrického obvodu.

(5) Pokud na ventilátor nejsou připojeny lutny, je nutno jej opatřit ochranným zařízením.^4)

(6) Tlumič hluku je nutno u ventilátoru použít v případě, že hladina hluku způsobená chodem ventilátoru v místech, kde se trvale zdržují zaměstnanci, by jinak přesáhla hodnotu stanovenou zvláštním právním předpisem.^5)

(7) Při foukacím větrání se první ventilátor umístí ve vzdálenosti nejméně 5 m od výdušného větrního proudu z pracoviště, při sacím větrání ve vzdáleností nejméně 5 m od vyústění separátně odvětrávaného důlního díla do důlního díla s průchodním větrním proudem a 3 m od konce lutnového tahu. Ovládací a spínací zařízení prvního ventilátoru může být umístěno ve vzdálenosti nejméně 5 m od vyústění separátně větraného důlního díla do důlního díla s průchodním proudem, a to proti směru proudění důlních větrů.

(8) Elektrický ventilátor separátního větrání může být umístěn jen v důlním díle s průchodním větrním proudem. V neproraženém důlním díle může být elektrický ventilátor pouze jako součást chladiče důlních větrů nebo odprašovacího zařízení umístěných mimo lutnový tah, ve vedlejším lutnovém tahu kombinovaného separátního větrání nebo v bočníku hlavního lutnového tahu, a to ve vzdálenosti nejméně 20 m od čelby.

(9) Vzduchoelektrický ventilátor umístěný v separátně větraném důlním díle nemůže být při foukacím větrání ve vzdálenosti menší než 50 m od čelby, při sacím větrání menší než 20 m od čelby. Vzduchoelektrický ventilátor nemůže být v lutnovém tahu umístěn mezi chladičem důlních větrů a ústím lutnového tahu. V separátně větraném důlním díle s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů může být vzduchoelektrický ventilátor ve vzdálenosti menší než 200 m od čelby provozován jen na vzduchovou energii.

(10) Ventilátor nebo jiný zdroj tlaku vedlejšího lutnového tahu se umisťuje jen v úseku překrytí lutnových tahů.

(11) Separátně větrané důlní dílo může být do délky 400 m odvětráváno jen lutnovým tahem s ventilátorem nebo ventilátory umístěnými v průchodním větrním proudu.

(12) Ventilátor v hlavním lutnovém tahu, mimo bočník, se umisťuje ve vzdálenosti alespoň 3 m od jiného ventilátoru, chladiče důlních větrů nebo odprašovacího zařízení, které jsou s tímto ventilátorem řazeny za sebou.

§ 6

Separátní větrání foukací

Separátní větrání foukací smí být použito v uspořádání podle obrázku A přílohy č. 2 za podmínek, že volný větrní proud z hlavního lutnového tahu je rovnoběžný s osou důlního díla a že mezi ústím lutnového tahu a čelbou není trvale rušen (např. technologickým zařízením). V tomto uspořádání smí být použit zásobník luten za podmínky, že při jeho výměně nedojde k přerušení separátního větrání.

§ 7

Separátní větrání sací

Separátní větrání sací smí být použito v uspořádání podle obrázku B přílohy č. 2.

§ 8

Separátní větrání kombinované

(1) Separátní větrání kombinované sací s hlavním lutnovým tahem sacím a vedlejším lutnovým tahem foukacím smí být použito v uspořádání podle obrázku C přílohy č. 2 a za podmínek, že

• a) objemový průtok větrů v hlavním lutnovém tahu je alespoň o 20 % větší než objemový průtok větrů ve vedlejším lutnovém tahu,

• b) volný větrní proud z vedlejšího lutnového tahu je rovnoběžný s osou důlního díla,

• c) mezi ústím vedlejšího lutnového tahu a čelbou není volný větrní proud trvale rušen,

• d) ústí hlavního lutnového tahu je při ražbě razicím strojem vyvedeno blíže k čelbě, než je stanoviště obsluhy razicího stroje.

(2) Separátní větrání kombinované foukací s hlavním lutnovým tahem foukacím a vedlejším lutnovým tahem sacím smí být použito v uspořádání podle obrázků D, D2 nebo obrázku D3 přílohy č. 2 a za podmínek, že

• a) vedlejší lutnový tah je vybaven mobilním odprašovacím zařízením,

• b) objemový průtok větrů v hlavním lutnovém tahu je alespoň o 20 % větší než objemový průtok větrů ve vedlejším lutnovém tahu,

• c) koncová část hlavního lutnového tahu je opatřena zařízením umožňujícím přerušení volného větrního proudu (uzavírací klapa), vířivými lutnami a zásobníkem luten. Uzavírací klapa smí být nahrazena vírníkem umístěným před vířivými lutnami ve směru proudění větrů v lutnovém tahu,

• d) uvedení řezného orgánu razicího stroje do chodu je možné jen za současného provozu vedlejšího lutnového tahu s odlučovačem prachu a za současné funkce vířivých luten v hlavním lutnovém tahu s přerušením jeho volného větrního proudu,

• e) při zastavení nebo poruše odlučovače prachu se zastaví chod řezného orgánu razicího stroje, přeruší se provoz vířivých luten a obnoví se volný větrní proud z hlavního lutnového tahu,

• f) po dobu výměny zásobníku luten podle obrázku E přílohy č. 2 budou zastaveny technologické práce na čelbě.

(3) Při změně směru ražby důlního díla o více než 60 ° smí být kombinované větrání foukací podle odstavce 2 použito v uspořádání podle obrázku F nebo obrázku F2 přílohy č. 2 a za podmínek, že

• a) vedlejším lutnovým tahem nebude odvětrávána větší délka důlního díla než 200 m,

• b) vedlejší lutnový tah je vybaven mobilním odprašovacím zařízením,

• c) objemový průtok větrů v hlavním lutnovém tahu je alespoň o 20 % větší než objemový průtok větrů ve vedlejším lutnovém tahu,

• d) rychlost důlních větrů podél vedlejšího lutnového tahu je rovna nebo větší než rychlost podle § 10 odst. 1,

• e) volný větrní proud z hlavního lutnového tahu foukacího bude trvale přerušen a větrní proud vyveden vířivými lutnami,

• f) při zastavení nebo poruše odlučovače prachu se zastaví chod řezného orgánu razicího stroje.

(4) Separátní větrání kombinované foukací s hlavním lutnovým tahem foukacím a vedlejším lutnovým tahem foukacím může být použito jen v uspořádání stanoveném v příloze č. 2 (obrázek G) a za podmínek, že

• a) ve vedlejším lutnovém tahu je umístěn chladič důlních větrů,

• b) objemový průtok vedlejším lutnovým tahem je alespoň o 40 % menší než objemový průtok větrů v hlavním lutnovém tahu,

• c) po celou dobu ražby koncentrace metanu v důlním ovzduší raženého důlního díla nepřekročí 0,5 %.

Na dobu a v případech určených projektem separátního větrání může být provoz vedlejšího lutnového tahu zastaven.

§ 9

Umístění chladiče důlních větrů

(1) Chladič důlních větrů jako součást zařízení separátního větrání neproraženého důlního díla lze umístit pouze

• a) v důlním díle s průchodním větrním proudem na začátku hlavního foukacího lutnového tahu,

• b) v neproraženém důlním díle ve vedlejším foukacím lutnovém tahu při kombinovaném způsobu větrání,

• c) v neproraženém důlním díle v bočníku hlavního foukacího lutnového tahu způsobem stanoveným v příloze č. 2 (obrázek H) ve vzdálenosti do 250 m od ústí lutnového tahu; místo instalace bočníku stanoví projekt separátního větrání tak, aby směr proudění důlních větrů oběmi paralelními větvemi hlavního lutnového tahu byl souhlasný,

• d) v neproraženém důlním díle v hlavním foukacím lutnovém tahu ve vzdálenosti do 200 m od ústí lutnového tahu, pokud koncentrace metanu v průběhu ražby nepřekročí 1,0 %.

(2) Směr proudění důlních větrů v hlavním lutnovém tahu v části paralelní k bočníku, při umístění chladiče důlních větrů podle odstavce 1 písm. c), se dálkově kontroluje čidlem kontinuálního sledování rychlosti větrů umístěným podle přílohy č. 2 (obrázek H) a jeho změna se signalizuje na centrálním řídícím stanovišti. Projekt separátního větrání obsahuje též opatření a postup pro případ změny směru proudění důlních větrů v hlavním lutnovém tahu.

(3) Organizace zajistí dálkovou kontrolu chodu chladícího zařízení a signalizaci jeho přerušení na centrálním řídícím stanovišti. Projekt separátního větrání obsahuje též opatření a postup pro případ přerušení chodu chladícího zařízení.

§ 10

Rychlost důlních větrů

(1) Separátní větrání je nutné projektovat a provozovat tak, aby rychlost důlních větrů v separátně větraném důlním díle, s výjimkou úseku překrytí lutnových tahů, dosahovala

• a) nejméně 0,3 m.s^-1, pokud se jedná o pracoviště, kde se v otvírce a přípravě tvoří hornickou činností další podzemní prostory,

• b) nejméně 0,5 m.s^-1, pokud koncentrace metanu v důlním ovzduší je vyšší než 0,5 %,

• c) nejméně 0,15 m.s^-1 v hloubených svislých důlních dílech.

(2) V úseku separátně větraného důlního díla, kde rychlost důlních větrů nedosahuje rychlosti stanovené v odstavci 1 a kde je současně zjištěna koncentrace metanu vyšší než 0,8 %, je nutno použít přídatné větrací zařízení, aby místní rychlost důlních větrů měřená 0,3 m pod nejvyšším místem výztuže důlního díla byla rovna nebo větší než rychlost podle odstavce 1 písm. b).

(3) Vířivou lutnu je nutno umístit tak, aby místní rychlost důlních větrů měřená ve směru tangeciálního proudění důlních větrů 0,3 m pod nejvyšším místem výztuže důlního díla dosáhla nejméně 1,5násobek rychlosti důlních větrů podle odstavce 1.

§ 12

Kontinuální kontrola koncentrace metanu

(1) Kontinuální kontrola koncentrace metanu čidlem se provádí v separátně větraném důlním díle s elektrickým zařízením, kde se razí nebo dobývá. Čidlo se umístí ve výšce 0,1 m pod nejvyšším místem výztuže, v místě nejvyšších zjišťovaných koncentrací metanu, ve vzdálenosti:

• a) do 3,0 m od čelby při separátním větrání sacím a při kombinovaném separátním větrání podle § 8 odst. 2, přičemž jej nelze umístit ve vzdálenosti menší než 0,5 m před ústí sacího lutnového tahu,

• b) do 10 m od čelby při separátním větrání foukacím a při kombinovaném separátním větrání podle § 8 odst. 2 a 4, mimo přímé ovlivnění volným větrním proudem vystupujícím z ústí lutnového tahu.

(2) Po dobu trhací práce lze čidla uvedená v odstavci 1 přemístit do bezpečné vzdálenosti od místa trhací práce.

(3) Při separátním větrání kombinovaném foukacím podle § 8 odst. 2 se kontinuální kontrola koncentrace metanu dále provádí:

• a) ve volném větrním proudu z vedlejšího lutnového tahu, přičemž čidlo se umístí ve vzdálenosti od 5 do 10 m od lutnového tahu,

• b) v místě překrytí lutnových tahů v prostoru odprašovacího zařízení ve výšce 0,1 m pod nejvyšším místem výztuže důlního díla.

(4) Při umístění chladícího zařízení nebo elektrického ventilátoru v raženém důlním díle, ve vzdálenosti větší než 50 m od čelby, se kontinuální kontrola koncentrace metanu dále provádí v místě tohoto zařízení. Čidlo se umístí ve vzdálenosti 5 až 10 m od tohoto zařízení proti směru proudění důlních větrů, ve výšce 0,1 m pod nejvyšším místem výztuže důlního díla.

(5) Organizace zajistí, aby překročení povolené koncentrace metanu bylo signalizováno na centrálním řídícím stanovišti, vymezí oblast ohroženou nedovoleným složením ovzduší a určí způsob uvědomění ohrožených zaměstnanců o překročení povolené koncentrace metanu.

§ 13

Kontinuální kontrola koncentrace kysličníku uhelnatého

(1) Kontinuální kontrolu koncentrace kysličníku uhelnatého čidlem je nutné provádět ve větrním proudu, odváděném ze separátně větraného důlního díla, kde se razí nebo dobývá.

(2) Čidlo se umístí:

• a) v profilu separátně větraného důlního díla delšího než 50 m ve vzdálenosti od 5 do 10 m před jeho vyústěním do průchodního větrního proudu při foukacím a kombinovaném foukacím separátním větrání,

• b) ve volném větrním proudu vystupujícím z lutnového tahu do průchodního větrního proudu ve vzdálenosti od 5 do 10 m od konce lutnového tahu při sacím a kombinovaném sacím separátním větrání.