Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Peptidy. Nejméně 85,0 % C136H210N40O31S, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové.

Vyhodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce (A) Příbuzné peptidy. Obsah C136H210N40O31S se vypočítá z výšek píků nebo jejich ploch na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného množství C136H210N40O31S v tetrakosaktidu CRL.

Kyselina octová (2.5.34). 8,0 % až 13,0 %.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 16,0 %; stanoví se s 80,0 mg zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví za daných podmínek porovnáním její schopnosti zvyšovat množství kortikosteronu produkovaného izolovanými buňkami z nadledvin potkanů s účinností mezinárodního referenčního přípravku tetrakosaktidu nebo porovnávacího přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost, kterou má deklarované množství mezinárodního referenčního přípravku, který se skládá ze syntetického tetrakosaktidu a mannitolu. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) nalezené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.

[image omitted]

Obr. 1 Míchací zařízení

Rozměry v milimetrech

A - kladka a míchací lopatka,

B - ložisko,

C - inkubační roztok.

Použije se silikonované sklo, před použitím dobře vymyté vodou. Čtyři potkani, samci, každý vážící 200 g až 400 g, se usmrtí vykrvácením. Vyjmou se nadledviny, opatrně se očistí od okolní tukové tkáně a vloží se do roztoku B uchovávaného při 4 °C. Každá žláza se rozřízne na čtyři stejné díly a přenese do vhodného míchacího zařízení z plastické hmoty (viz obrázek 1), ve kterém je 5 ml roztoku C udržovaného při 37 °C. Buňky nadledvin se dispergují mícháním směsi při 500 ot/min. Po 20 min se odstraní supernatantní tekutina, ochladí se na 4 °C, přidá se 5 ml roztoku C a znovu se míchá. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Všech pět supernatantních tekutin se spojí a odstřeďuje se 30 min v polyethylenové zkumavce při 4 °C při postupném zvyšování rychlosti na 100 gn. Získaný sediment se suspenduje v 8 ml roztoku D a 30 min se odstřeďuje při 100 gn. Získaný sediment se znovu suspenduje v 8 ml roztoku D, směs se filtruje přes nylonovou síťku s otvory 100 um do polyethylenové kádinky a k filtrátu se přidá vhodný objem roztoku D (bylo zjištěno, že vhodný celkový objem je mezi 65 ml až 105 ml). Výsledná buněčná suspenze se uchovává při 4 °C.

Ze zkoušeného roztoku o vhodné koncentraci a z porovnávacího roztoku se připraví s ředicím roztokem E čtyři koncentrace v geometrické řadě s dvojnásobným ředěním. 0,1 ml z každého zředění se pipetuje do každé ze čtyř polystyrenových zkumavek a do každé zkumavky se přidá 1,0 ml výše připravené buněčné suspenze. Zkumavky se inkubují 2 h při 37 °C a pak se ochladí na 4 °C. 1 ml obsahu každé zkumavky se přenese do skleněných zkumavek obsahujících 1,4 ml dichlormethanu R, směs se promíchá 10 s na vířivé míchačce a odstřeďuje se 5 min při 3000 gn. 1 ml dichlormethanové vrstvy z každé zkumavky se přenese, bez porušení vodné vrstvy, do skleněných zkumavek obsahujících 0,6 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a kyseliny sírové R (15 + 35). Směs se 10 s míchá na vířivé míchačce, odstřeďuje se 5 min při 1500 gn a nechá se 30 min stát.

Provede se fluorimetrie (2.2.21). Spodní vrstva se vystaví excitačnímu záření vhodné vlnové délky, např. 436 nm nebo 470 nm a měří se intenzita fluorescence v maximu mezi 530 nm a 545 nm. Jestliže roztoky nejsou při měření přeneseny do kyvet, je nutné vybrat zkumavky, v nichž fluorescenční hodnoty pro standard kortikosteronu se neliší mezi sebou více než o 5 %. Výsledek stanovení se počítá obvyklými statistickými metodami za použití lineární části logaritmické křivky odpovědi na dávce.

Roztok A

chlorid sodný R	6,60 g
chlorid draselný	0,353 g
hydrogenuhličitan sodný R	0,840 g
dihydrogenfosforečnan draselný R	0,161 g
síran hořečnatý R	0,291 g
chlorid vápenatý R	0,373 g
HEPES R (kyselina 2-[4-(2-hydroxyethyl)piperazin-1-yl]ethansulfonová)	4,77 g

Výše uvedené látky se rozpustí v asi 950 ml vody R, pH roztoku se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 7,4, přidá se 60 mg benzylpenicilinu sodné soli R a takové množství streptomyciniumsulfatu R, které odpovídá 100 mg streptomycinu. Pak se roztok zředí vodou R na 1000 ml.

Roztok B. K roztoku A se přidá glukosa R (2 g/l).

Roztok C. K roztoku B se přidá kolagenasa získaná z Clostridium histolyticum a dostatečně čistá pro přípravu dispergovaných buněk (1 g/l).

Roztok D. K roztoku B se přidá albumin hovězí R (5 g/l).

Roztok E. Ke sterilnímu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá albumin hovězí R (1 g/l) a pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,0.

Uchovávání

Pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram,

• obsah peptidu v balení,

• podmínky uchovávání.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Thiamini hydrochloridum zní:

„

† Thiamini hydrochloridum [image omitted]

Thiaminiumchlorid

Synonyma. Thiaminium dichloratum, vitamin B1

[image omitted]

Je to 3-[(4-amonio-2-methylpyrimidin-5-yl)methyl]-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazoliumdichlon^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C12H18Cl2N4OS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru thiaminiumchloridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se jednotlivě zkoušená látka i referenční látka ve vodě R, roztoky se odpaří do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 10 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, 10 ml 1-butanolu R a 2 min se intenzivně protřepává; lihová vrstva intenzivně světle modře fluoreskuje, zejména v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkouška se opakuje, přičemž se místo 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS použije 0,9 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,2 g siřičitanu sodného R; nevznikne prakticky žádná fluorescence.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R (připravené z vody destilované R) a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Vzniklý roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,7 až 3,3; měří se 2,5 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Dusičnany. K 0,4 ml roztoku S se přidá 1,6 ml vody R, 2 ml kyseliny sírové R a ochladí se. Na tento roztok se navrství 2 ml roztoku síranu železnatého R (80 g/l) připraveného v čas potřeby za použití vody prosté oxidu uhličitého R; na styku obou vrstev nevznikne hnědý prstenec.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,40 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,86 mg C12H18Cl2N4OS.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tiabendazolum doplňuje článek Tiapridi hydrochloridum, který zní:

„

† Tiapridi hydrochloridum [image omitted]

Tiapridiumchlorid

[image omitted]

Je to N,N-diethyl-2-[(2-methoxy-5-methylsulfonyl)benzamido]ethylamoniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H25ClN2O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety tiapridiumchloridu CRL.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,030.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,400 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 20,0 mg metoklopramidu nečistoty E CRL (tiaprid nečistota C) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v 1-butanolu R a zahřívá se 15 min při 100 °C. Skvrna odpovídající nečistotě C na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg tiapridiumchloridu CRL a 5,0 mg tiapridu N-oxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze připravené takto: 5,44 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,08 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 780 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a zředí se vodou R na 800 ml; přidá se 150 ml methanolu R a 50 ml acetonitrilu R a promíchá se; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiapridu (retenční čas asi 9 min) a tiapridu N-oxidu (retenční čas asi 13 min) je nejméně 4,0.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času tiapridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech takových píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg C15H25ClN2O4S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R = CH3: methyl-2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzoat^2),

B. R = H: kyselina 2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzoová,

[image omitted]

C. N,N-diethylethylendiamin^3).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ticlopidini hydrochloridum zní:

„

† Ticlopidini hydrochloridum [image omitted]

Tiklopidiniumchlorid

[image omitted]

Je to 5-(2-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridiniumchlorid^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15Cl2NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok B vykazuje dvě absorpční maxima, při 214 nm a 232 nm. Pak se měří absorbance při 250 nm až 350 nm; roztok A vykazuje dvě absorpční maxima, při 268 nm a 275 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 268 nm k absorbanci naměřené v maximu při 275 nm je 1,1 až 1,2.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety tiklopidiniumchloridu CRL.

C. Asi 6 mg kyseliny citronové R se smíchá s 0,3 ml acetanhydridu R, přidá se asi 5 mg zkoušené látky a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

D. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg tiklopidinu nečistoty F CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80), přidá se 1,00 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok pentansulfonanu sodného monohydrátu R (0,95 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R 50% (V/V) na hodnotu 3,4,

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 45	80 → 20	20 → 80	lineární gradient
45 - 50	20	80	izokraticky
50 - 55	20 → 80	80 → 20	lineární gradient

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) (kontrolní roztok). Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas tiklopidinu asi 15 min (viz obrázek 1).

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla nejméně 5 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiklopidinu a nečistoty F na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejméně 2,0 (je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze A); pík tiklopidinu má poměr signálu k šumu nejméně 50.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího nečistotě F větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty F, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); součet ploch všech píků, kromě píku odpovídajícího tiklopidinu, není větší než plocha píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Formaldehyd. 0,200 g se rozpustí ve 4,0 ml vody R, přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odstřeďuje se. Supernatantní tekutina se zfiltruje přes bavlněnou vatu předem smočenou ve vodě R, zředí se vodou R na 5,0 ml, převede se do zkumavky a přidá se 5,0 ml acetylacetonu RS1. Zkumavka se 40 min zahřívá ve vodní lázni při 40 °C. Zkoušený roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok, připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku formaldehydu (0,8 μg/ml), získaného zředěním základního roztoku formaldehydu (5 μg CH2O/ml) vodou R (20 μg/g). Zkumavky se pozorují ve směru podélné osy zkumavky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v roztoku methanolu R 85% (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l WS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l WS odpovídá 30,02 mg C14H15Cl2NS.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. thieno[3,2-c]pyridin,

[image omitted]

B. 6,7-dihydrothieno[3,2-c]pyridin-4(5H)-on,

[image omitted]

C. (2-chlorfenyl)methylamin,

[image omitted]

D. 5-benzyl-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

[image omitted]

E. 5-(2-chlorbenzyl)thieno[3,2-c]pyridinium,

[image omitted]

F. 6-(2-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

[image omitted]

G. 5-(3-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

[image omitted]

H. 5-(4-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

[image omitted]

I. N-(2-chlorbenzyl)-2-(2-thienyl)ethylamin^2),

[image omitted]

J. N,N'-bis(2-chlorbenzyl)ethylendiamin^3),

[image omitted]

K. 2,8-bis(2-chlorbenzyl)-1,2,3,4,6,7,8,9-oktahydrothieno[3,2-c:4,5-c']dipyridin (bis-tiklopidin),

[image omitted]

L. 5-(2-chlorbenzyl)-6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin-4(5H)-on.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část netvoří součást článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Timololi hydrogenomaleas zní:

„

† Timololi hydrogenomaleas [image omitted]

Timololiumhydrogenmaleinat

Synonyma. Timololi maleas, Timololium hydrogenmaleinicum

[image omitted]

Je to (2S)-N-[2-hydroxy-3-(4-morfolino-1,2,5-thiadiazol-3-yloxy)propyl]-terc.butylamonium-hydrogen-(Z)-butendioat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C17H28N4O7S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 199 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -5,7° až -6,2°; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 10,0 ml.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru timololiumhydrogenmaleinatu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po vystavení působení jodových par. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,1 g se rozetře se směsí obsahující 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 3 ml vody R a třikrát se protřepává vždy s 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; nevzniká fialově červené zbarvení. Zbytek vodné vrstvy se zneutralizuje kyselinou sírovou zředěnou RS, přidá se 1 ml bromové vody R, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení. Přidá se 0,2 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a zahřívá se 5 min na vodní lázni; vznikne fialově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 4,3; měří se roztok S.

Enantiomerická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 15,0 mg (R)-timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1+3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem OD pro chirální separace R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs 2 ml diethylaminu R, 40 ml 2-propanolu R a 960 ml hexanu R; průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 297 nm.

Za těchto podmínek se objeví nejdříve pík (R)-izomeru.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se po 5 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru je nejméně 4,0; retenční čas hlavního píku (odpovídajícího (S)-enantiomeru) na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) je totožný. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomeru větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Vrstva se vystaví na 2 h působení jodových par. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 43,25 mg C17H28N4O7S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (2R)-N-[2-hydroxy-3-(4-morfolino-1,2,5-thiadiazol-3-yloxy)propyl]-terc.butylamonium-hydrogen-(Z)-butendioat^2).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tragacantha doplňuje článek Trapidilum, který zní:

„

† Trapidilum [image omitted]

Trapidil

[image omitted]

Je to N,N-diethyl-5-methyl-[1,2,4]triazolo[1,5-a]pyrimidin-7-ylamin^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H15N5.

Vlastnosti

Vzhled. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek.

Rozpustnost. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Taje při asi 102 °C.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání s trapidilem CRL.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg trapidilu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg trapidilu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

Kolona:

• rozměry: délka 0,125 m, vnitřní průměr 4,0 mm,

• stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný deaktivovaný pro chromatografii bazických látek R (5 μm).

Mobilní fáze. 50 ml methanolu R, 75 ml acetonitrilu R a 800 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,45 se zředí vodou R na 1000 ml.

Průtoková rychlost. 1,0 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr při 205 nm.

Nástřik. 10 μl.

Doba záznamu. Trojnásobek retenčního času trapidilu.

Test způsobilosti systému:

• rozlišení: nejméně 4,0 mezi píky nečistoty A a nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Limity:

• nečistota A: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %);

• nečistota B: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %);

• jakákoliv další nečistota: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %);

• celkový obsah všech nečistot: nejvýše 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %);

• zanedbatelnost pík;: 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,01 %).

Chloridy (2.4.4). Nejvýše 100 (μg/g; 0,25 g se rozpustí v 10 ml vody R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy. Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Amonium (2.4.1). Nejvýše 20 μg/g; 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce A na amonium. Porovnávací roztok se připraví za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).

Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 10 μg/g; 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,53 mg C10H15N5.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-methyl-[1,2,4]triazolo[1,5-a]pyrimidin-7-ol,

[image omitted]

B. 1,2,4-triazol-3-ylamin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Trifluoperazini hydrochloridum zní:

„

† Trifluoperazini hydrochloridum [image omitted]

Trifluoperaziniumchlorid

[image omitted]

Je to 1-methyl-4-{3-[2-(trifluormethyl)fenothiazin-10-yl]propyl}piperazin-1,4-diium-dichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H26Cl2F3N3S.

Vlastnosti

Bílý až světle žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 242 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

A. Roztoky se chrání před přímým světlem a absorbance se měří ihned. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v tomto maximu je asi 650.

B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).

C. K 0,25 g ve 100ml dělicí nálevce se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a intenzivně se protřepává s 20 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 5 ml vody R, přidá se 0,15 g kyseliny maleinové R a ether se odpaří. Odparek se rekrystalizuje ze 30 ml lihu 96% R a vysuší se; teplota tání (2.2.14) je asi 192 °C.

D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml bromové vody R a asi 1 min se protřepává. Potom se po kapkách přidává za stálého silného promíchávání 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení.

E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidají se 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne tmavě červené zbarvení, které přechází na světle žluté. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 1,6 až 2,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml. Roztok se připravuje těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,02 mg C21H26Cl2F3N3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Triglycerida saturata media zní:

„

Triglycerida saturata media [image omitted]

Střední nasycené triacylglyceroly

Je to směs triacylglycerolů nasycených mastných kyselin, převážně kyseliny oktanové (kyselina kaprylová C8H16O2) a kyseliny dekanové (kyselina kaprinová C10H20O2). Získává se z oleje extrahovaného z tvrdého sušeného podílu endospermu Cocos nucifera L. nebo ze sušeného endospermu Elaeis guineensis Jacq. Obsahují nejméně 95 % nasycených mastných kyselin s 8 a 10 atomy uhlíku.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, mísitelné s lihem 96%, s dichlormethanem, s etherem petrolejovým a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 3,0 g se 30 min zahřívají s 50 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu draselného 2 mol/l v lihu RS a lihu 96% R pod zpětným chladičem. 10 ml směsi se uchová pro zkoušku totožnosti D. Ke 40 ml směsi se přidá 30 ml vody R, odpaří se líh a horký roztok se okyselí 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení se třepe s 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se třepe třikrát s 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Ether se odpaří a za použití 0,300 g získaného zbytku se stanoví číslo kyselosti (2.5.1), jehož hodnota je 350 až 390.

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. 10 ml lihové směsi získané ve zkoušce A se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se přenese do zkumavky, přidají se 0,3 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází skleněná trubice tvaru U. Jeden konec trubice je ponořen do 3 ml roztoku tryptofanu R (10 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Zkumavka se 10 min zahřívá v lázni se silikonovým olejem při 180 °C a uvolněné páry se jímají v roztoku tryptofanu, který se pak 1 min zahřívá na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž3 (2.2.2, Metoda I).

Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modře bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,93 až 0,96.

Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,452.

Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 33 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 10.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 310 až 360; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka filmu 0,5 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu; průtoková rychlost je 1,3 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• injektorové smyčky (1 : 100) s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
kolona	0 - 1	70		izotermicky
1 - 35	70 → 240	5	lineární gradient
35 - 50	240		izotermicky
nástřikový prostor		250
detektor		250

Podíl mastných kyselin má následující složení:

• kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,

• kyselina kaprylová: 50,0 % až 80,0 %,

• kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %,

• kyselina laurová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Těžké kovy (2.4.8). Pokud je látka určena k jinému použití než k parenterální výživě, 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Chrom. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,05 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml základního roztoku chromu (0,1 μg Cr/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 357,8 nm za použití chromové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Měď. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku mědi (0,1 μg Cu/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Olovo. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku olova (0,1 μg Pb/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu. Kalcinace se provádí v přítomnosti kyslíku při teplotě pod 800 °C.

Nikl. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,1 μg Ni/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Cín. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku cínu (0,1 μg Sn/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 286,3 nm za použití cínové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněny před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka určena pro parenterální výživu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Trolaminum zní:

„

Trolaminum [image omitted]

Trolamin

Synonyma. Triethanolaminum, triethanolamin

[image omitted]

Je to směs bází obsahující převážně 2,2',2''-nitrilotriethanol. Vztaženo na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 103,0 % celkových bází, počítáno jako (2,2',2''-nitrilotriethanol) C6H15NO3.

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a lihem 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Relativní hustota (2.2.5). 1,120 až 1,130.

B. Index lomu (2.2.6). 1,482 až 1,485.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá přibližně retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. K 1 ml se přidá 0,3 ml síranu měďnatého RS. Vzniká modré zbarvení, které se nezmění po přidání 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zahřátí k varu.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 12 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R, zředí se stejnou směsí na 10,0 ml a 30 min se zahřívá při 50 °C.

Porovnávací roztok. 50 mg diethanolaminu R, 50 mg ethanolaminu R a 0,400 g trolaminu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R, zředí se stejnou směsí na 50,0 ml a 30 min se zahřívá při 50 °C.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

• kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2,2 mm, naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 5% poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)]siloxanu R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 35 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
kolona	0 - 10	140	-	izotermicky
10 - 40	140 → 200	2	lineární gradient
40 - 45	200	-	izotermicky
nástřikový prostor		250
detektor		250

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Retenční časy jsou: ethanolaminu asi 7 min, trolaminu asi 19 min, diethanolaminu asi 23 min.

Procentuální obsah příbuzných látek se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou normalizace. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Obsah ethanolaminu není větší než 0,2 %, obsah diethanolaminu není větší než 1,0 % a celkový obsah všech ostatních příbuzných látek není větší než 0,5 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři zřetelně oddělené píky.

N-Nitrosodiethanolamin. Nejvýše 25 ng/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkouška se provádí v digestoři a používají se ochranné rukavice a brýle.

Zkoušený roztok. 100,0 g se smíchá ve vhodném destilačním přístroji se 100,0 ml ethylenglykolu R a opatrně se oddestiluje 10,0 ml pod vakuem, za tlaku nepřevyšujícím 1,3 kPa. Z tohoto destilátu se oddestiluje 1 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg N-nitrosodiethanolaminu R se rozpustí v ethylenglykolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethylenglykolem R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethylenglykolem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tloušťka filmu 0,25 um),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,75 ml/min a dělicím poměru 1 : 15,

• hmotnostně spektrometrického detektoru, při 72 m/z, s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
kolona	0 - 2	180	-	izotermicky
2 - 8	180 → 240	10	lineární gradient
8 - 25	240	-	izotermicky
nástřikový prostor		240
detektor		250

Nastříknou se 3 μl zkoušeného roztoku a 3 μl porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího N-nitrosodiethanolaminu (retenční čas asi 20 min) není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 30 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Otevře se titrační nádobka, zkoušená látka se převede přímo do předem ztitrovaného rozpouštědla. Ihned se uzavře.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Počáteční zahřívání na vodní lázni se neprovádí.

Stanovení obsahu

1,200 g se rozpustí v 75 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 149,2 mg C6H15NO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2-aminoethanol (ethanolamin),

[image omitted]

B. 2,2'-iminodiethanol (diethanolamin),

[image omitted]

C. 2,2'-(nitrosoimino)diethanol (N-nitrosodiethanolamin)^1).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tyrosinum doplňuje článek Ubidecarenonum, který zní:

„

Ubidecarenonum [image omitted]

Ubidekarenon

[image omitted]

Je to 2-[(all-E)-3,7,11,15,19,23,27,31,35,39-dekamethyltetrakonta-2,6,10,14,18,22,26,30,34,38-decenyl]-5,6-dimethoxy-3-methylbenzen-1,4-dion. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C59H90O4.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a velmi těžce rozpustný v ethanolu.

Působením světla se postupně rozkládá a tmavne.

Taje při asi 48 °C.

Všechny postupy se provádějí za ochrany před světlem.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru ubidekarenonu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 25,0 ml ethanolu R zahříváním při asi 50 °C po dobu 2 min a nechá se ochladit. Porovnávací roztok (a). 5 mg ubidekarenonu CRL se rozpustí v 5 ml ethanolu R zahříváním při asi 50 °C po dobu 2 min a nechá se ochladit.

Porovnávací roztok (b). 2 mg ubidekarenonu nečistoty D CRL se rozpustí ve 2 ml zkoušeného roztoku zahříváním při asi 50 °C po dobu 2 min a nechá se ochladit. 1 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethanolu R a methanolu R2 (20 + 80); průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 30 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek retenční časy jsou: nečistoty D asi 8 min a ubidekarenonu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty D a ubidekarenonu je nejméně 6,5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ubidekarenonu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Nečistota F. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 25,0 ml hexanu R.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg ubidekarenonu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v 10,0 ml hexanu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí hexanem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (7 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (3 + 97); průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek retenční časy jsou: nečistoty F asi 8,5 min a ubidekarenonu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou píky nečistoty F a ubidekarenonu oddělené na základní linii.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Plocha píku odpovídajícího nečistotě F není větší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 1,0 ml hexanu R a zředí se ethanolem R na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 275 nm. K výpočtu obsahu C59H90O4 se použije specifická absorbance, jejíž hodnota je 169.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. 2,3-dimethoxy-5-methyl-2,5-cyklohexadien-1,4-diol^1),

[image omitted]

B. n = 5: 2-[(all-E)-3,7,11,15,19,23,27-heptamethyloktakosa-2,6,10,14,18,22,26-heptaenyl]-5,6-dimethoxy-3-methyl-benzen-1,4-dion (ubichinon-7),

C. n = 6: 5,6-dimethoxy-3-methyl-2-[(all-E)-3,7,11,15,19,23,27,31-oktamethyldotriakonta-2,6,10,14,18,22,26,30-oktaenyl]benzen-1,4-dion (ubichinon-8),

D. n = 7: 5,6-dimethoxy-3-methyl-2-[(all-E)-3,7,11,15,19,23,27,31,35-nonamethylhexatriakonta-2,6,10,14,18,22,26,30,34-nonaenyl]benzen-1,4-dion (ubichinon-9),

[image omitted]

E. (2RS)-7,8-dimethoxy-2,5-dimethyl-2[(all-E)-4,8,12,16,20,24,28,32,36-nonamethylheptatriakonta-3,7,11,15,19,23,27,31,35-nonaenyl]-2H-1-benzopyran-6-ol (ubikromenol),

[image omitted]

F. 2-[(2Z,6E,10E,14E,18E,22E,26E,30E,34E,38E)-3,7,11,15,19,23,27,31,35,39-dekamethyl-2,6,10,14,18,22,26,30,34,38-tetrakontadecenyl]-5,6-dimethoxy-3-methylbenzen-1,4-dion ((Z)-izomer ubidekarenonu).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Valerianae radix zní:

„

Valerianae radix [image omitted]

Kozlíkový kořen

Synonymum. Radix valerianae

Jsou to celé usušené oddenky, kořeny a výběžky druhu Valeriana officinalis L. sensu lato nebo jejich úlomky. Neřezaná droga obsahuje nejméně 5 ml silice v 1 kilogramu drogy a řezaná droga obsahuje nejméně 3 ml silice v 1 kilogramu drogy, obojí vztaženo na vysušenou drogu. Droga obsahuje nejméně 0,17 % seskviterpenových kyselin, počítáno jako kyselina valerenová (C15H22O2; Mr 234,0), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Oddenek je žlutošedý až světle hnědošedý, opačně kuželovitý až válcovitý, až asi 50 mm dlouhý, o průměru 30 mm; bazální část je prodloužená nebo zploštělá, zpravidla úplně pokrytá četnými kořeny. Na vrcholu je obvykle jamkovitá jizva po nadzemní části rostliny; zbytky stonku jsou přítomné jen zřídka. Na podélném řezu je patrná dřeň s centrální dutinou, s přehrádkami. Četné, převážně kuželovité kořeny o průměru 1 mm až 3 mm jsou většinou více než 100 mm dlouhé, mají stejnou barvu jako oddenek. Vláknité postranní kořínky jsou lámavé a nepříliš početné. Lom krátký. Výběžky jsou charakteristické nápadnými uzlinami oddělenými podélně rýhovanými internodii 20 mm až 50 mm dlouhými. Lom vláknitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutošedý až světle šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky obsahující světle hnědou pryskyřici nebo kapky silice; jednotlivé sklereidy s pravoúhlými tečkovanými stěnami 5 μm až 15 μm silnými; síťovitě ztlustlé cévy dřeva; zřídka úlomky korku a úlomky pokožky, někdy s kořenovými vlásky. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% V/V Jsou patrné četné úlomky parenchymu, obsahující jednoduchá nebo složená škrobová zrna; jednoduchá škrobová zrna jsou kulovitá nebo protáhlá o průměru 5 μm až 15 μm, někdy se štěrbinovitou nebo paprsčitou trhlinou; složená škrobová zrna jsou dvoučetná až šestičetná o celkovém průměru až 20 μm.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se v 25ml baňce smíchá s 6,0 ml methanolu R, 15 min se protřepává a pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím methanolu R tak, aby konečný objem filtrátu činil 5 ml. Filtrát se odpaří na asi 2 ml a smíchá se s 3 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l). Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spodní vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení se smíchá s kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS až do kyselé reakce roztoku. Protřepe se dvakrát 5 ml dichlormethanu R. Spojené spodní vrstvy se zfiltrují přes síran sodný bezvodý R. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5 mg fluoresceinu R a 5 mg červeně sudanové G R se rozpustí ve 20,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 35 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části červená skvrna (červeň sudanová G) a ve spodní části zelenožlutá skvrna (fluorescein). Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialově modrá skvrna (kyselina hydroxyvalerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně fluoresceinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fialová skvrna (kyselina valerenová) přibližně odpovídající polohou skvrně červeně sudanové G na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v horní polovině další, většinou méně intenzivní růžové až fialové skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % zbytků stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g dobře zhomogenizované práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 40,0 g čerstvě práškované drogy (500) se destiluje 4 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min ve 2000ml baňce s 500 ml vody R jako destilační kapaliny. Do dělené zkumavky se přidá 0,50 ml xylenu R.

Seskviterpenové kyseliny. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,50 g práškované drogy (710) se v 100ml baňce s kulatým dnem a se zabroušeným hrdlem smíchá s 20 ml methanolu bezvodého R. Směs se zahřívá 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtr se zbytkem drogy se převede zpět do 100ml baňky s kulatým dnem. Přidá se 20 ml methanolu bezvodého R a směs se zahřívá 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Spojené filtráty se zředí methanolem bezvodým R, kterým byla předem promyta baňka i filtr, na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se bezprostředně před použitím, za ochrany před přímým světlem. 30 mg danthronu R se rozpustí v methanolu bezvodém R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem bezvodým R na 50,0 ml.

Chromatografie se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,5 ml/min:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R (5 g/l) (20 + 80),

• mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R (5 g/l) (80 + 20),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 5	55	45	izokraticky
5 - 18	55 → 20	45 → 80	lineární gradient
18 - 20	20	80	izokraticky
20 - 22	20 → 55	80 → 45	lineární gradient

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm,

• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok.

Jsou-li chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, relativní retenční časy (vztažené k píku danthronu) jsou: kyselina acetoxyvalerenová asi 0,7 a kyselina valerenová asi 1,2.

Obsah kyseliny acetoxyvalerenové v procentech se vypočítá podle vztahu:

A2 . m1 . 11,51A1 . m2 .

Obsah kyseliny valerenové v procentech se vypočítá podle vztahu:

A3 . m1 . 8,09A1 . m2 .

Obsah obou seskviterpenových kyselin v procentech se vypočítá podle vztahu:

A2 . 11,51A1+ A3 . 8,09A1 . m1m2 ,

v nichž značí:

A1 - plochu píku odpovídajícího danthronu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

A2 - plochu píku odpovídajícího kyselině acetoxyvalerenové na chromatogramu zkoušeného roztoku,

A3 - plochu píku odpovídajícího kyselině valerenové na chromatogramu zkoušeného roztoku,

m1 - navážku danthronu v porovnávacím roztoku v gramech,

m2 - navážku zkoušené drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Vaselinum flavum zní:

„

Vaselinum flavum [image omitted]

Žlutá vazelína

Je to čištěná směs polotuhých uhlovodíků získaných z ropy. Může obsahovat vhodnou antioxidační přísadu.

Vlastnosti

Žlutá průsvitná roztíratelná hmota, která po roztavení slabě fluoreskuje v denním světle.

Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota skápnutí (2.2.17) je 40 °C až 60 °C a neliší se o více než 5 °C od hodnoty uvedené v označení na obalu. Plnění nádobky se následujícím způsobem modifikuje: zkoušená látka se zahřeje na 118 °C až 122 °C za míchání k dosažení stejnoměrnosti, pak se ochladí na 100 °C až 107 °C. Kovová nádobka se zahřeje v sušárně na 103 °C až 107 °C, vyjme se ze sušárny, umístí se na čisté plotně nebo keramické dlaždici a zcela se naplní dostatečným množstvím roztaveného vzorku. Naplněná nádobka se 30 min chladí na keramické dlaždici a pak se umístí na dalších 30 min až 40 min do vodní lázně při 24 °C až 26 °C. Povrch vzorku se uhladí jedním tahem nože nebo žiletky, přitom je třeba se vyvarovat stlačení vzorku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se porovná s referenčním spektrem Ph. Eur. žluté vazelíny. Větší píky získaného spektra odpovídají polohou a intenzitou pikům referenčního spektra Ph. Eur.

C. K homogenní fázi vzniklé roztavením 2 g se přidají 2 ml vody R, 0,2 ml jodu 0,05 mol/l RS, směs se protřepe; po ochlazení je tuhá horní vrstva fialově růžová.

D. Zkouška Vzhled, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je žlutá. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a základního červeného roztoku (7,6 + 2,4) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 g se přidá 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se dekantuje. K 10 ml vodné vrstvy se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Konzistence (2.9.9). 100 až 300.

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla určená pro absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v 50 ml hexanu R, který byl předem protřepán dvákrát s 1/5 svého objemu dimethylsulfoxidem R. Roztok se převede do 125ml dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány), přidá se 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Extrakce se opakuje s dalšími 20 ml dimethylsulfoxidu R. Spojené spodní vrstvy se protřepávají intenzivně 1 min s 20 ml hexanu R. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50,0 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává intenzivně 1 min s 25 ml hexanu R; použije se čirá spodní vrstva.

Porovnávací roztok. Roztok naftalenu R (9,0 mg/l) v dimethylsulfoxidu R.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není při žádné vlnové délce vyšší než absorbance porovnávacího roztoku naměřená v maximu při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněna před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• jmenovitá teplota skápnutí,

• kde je to vhodné, název a koncentrace přidané antioxidační přísady.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Vitamini A pulvis, Vitaminum A, Vitaminum A densatum oleosum a Vitaminum A in aqua dispergibile znějí:

„

† Vitamini A pulvis

Vitamin A prášek [image omitted]

Je to prášková forma syntetického esteru retinolu (Vitaminum A) připravená jeho dispergováním v základu se želatinou (Gelatina) nebo arabskou klovatinou (Acaciae gummi), nebo jinou vhodnou látkou.

Deklarovaný obsah vitaminu A je nejméně 250 000 m.j. v 1 gramu. Obsahuje 95 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení na obalu. Může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty.

Vlastnosti

Nažloutlý prášek obvykle ve formě částic téměř stejné velikosti, které v závislosti na složení jsou prakticky nerozpustné ve vodě, nebo bobtnají anebo tvoří emulzi.

Zkouška totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 17 000 m.j. vitaminu A se vpraví do 20ml zkumavky se zabroušenou zátkou. Přidá se asi 20 mg bromelinů R, 2 ml vody R a asi 150 µl 2-propanolu R, mírně se míchá 2 min až 5 min ve vodní lázni při 60 °C až 65 °C. Po ochlazení na teplotu nižší než 30 °C se přidá 5 ml 2-propanolu R stabilizovaného butylhydroxytoluenem R (1 g/l). Intenzivně se třepe 1 min, nechá se několik minut stát a použije se supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. Připraví se porovnávací roztok obsahující asi 0,01 mg esterů retinolu CRL v mikrolitru (tj. 3,3 m.j. každého esteru v mikrolitru) v 2-propanolu R stabilizovaném butylhydroxytoluenem R (1 g/l).

Na vrstvu se nanese po 3 µl každého roztoku a vyvíjí se ihned směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Zkoušku totožnosti lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou jednotlivé skvrny odpovídajících esterů. Pořadí eluce od startu k čelu je: retinolacetat, retinolpropionat a retinolpalmitat. Složení zkoušeného roztoku je srovnatelné s odpovídající hlavní skvrnou nebo skvrnami, které byly získány s porovnávacím roztokem.

Stanovení obsahu

Stanovení obsahu se provede, co možná nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem, bez přístupu oxidačních látek a katalyzátorů oxidace (např. měď, železo), kyselin a dlouhodobějšího zahřívání.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 120 000 m.j. vitaminu A navážené s přesností 0,1 % se vpraví do 50ml odměrné baňky. Přidá se 20 mg až 30 mg bromelinů R, 20 mg až 30 mg butylhydroxytoluenu R, 2,0 ml vody R a 0,15 ml 2-propanolu R. Mírně se zahřívá 2 min až 5 min ve vodní lázni při 60 °C až 65 °C. Po ochlazení na teplotu nižší než 30 °C se přidá 20 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l v 2-propanolu RS. Mírně se 5 min míchá (doporučuje se ultrazvuková lázeň). Zředí se 2-propanolem R na 50,0 ml a homogenizuje se opatrně tak, aby nevznikly vzduchové bubliny. Větší nebo menší zákal roztoku může být vyvolán zbytkem základu.

Zkoušený roztok (b). 20 mg až 30 mg butylhydroxytoluenu R se vpraví do 50ml odměrné baňky, přidá se 5 ml 2-propanolu R, 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se 2-propanolem R na 50,0 ml. Homogenizuje se opatrně tak, aby nevznikly vzduchové bubliny. Před nástřikem se zfiltruje.

Porovnávací roztok (a). Asi 120 mg retinolacetatu CRL naváženého s přesností 0,1 % se vpraví do 50ml odměrné baňky a ihned se rozpustí v 5 ml pentanu R, přidá se 20 mg až 30 mg butylhydroxytoluenu R a 20 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l v 2-propanolu RS. Mírně se míchá 5 min (doporučuje se ultrazvuková lázeň). Zředí se 2-propanolem R na 50,0 ml a homogenizuje se opatrně tak, aby nevznikly vzduchové bubliny.

Porovnávací roztok (b). 20 mg až 30 mg butylhydroxytoluenu R se vpraví do 50ml odměrné baňky, přidá se 5 ml 2-propanolu R, 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se 2-propanolem R na 50,0 ml. Homogenizuje se opatrně tak, aby nevznikly vzduchové bubliny.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografů R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (5 + 95). Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 325 nm,

• injektorové smyčky.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající all-(E)-retinolu, jehož retenční čas je asi 3 min,

• na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není pík odpovídající nezmýdelněnému retinolacetatu při retenčním čase asi 6 min.

Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (b) tak, aby získaná absorbance při 325 nm byla v rozmezí 0,5 až 1,0 a chromatogram se zaznamená tak, aby výška píku vitaminu A byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Celkem se provede šest takových nástřiků. Relativní směrodatná odchylka odezvy porovnávacího roztoku (b) je nejvýše 1 %.

Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává stejným způsobem.

Obsah vitaminu A se vypočítá podle vztahu:

A1 . C . m2A2 . m1,

v němž značí:

A1 - plochu píku all-(E)-retinolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),

A2 - plochu píku all-(E)-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),

C - koncentraci retinolacetatu CRL v mezinárodních jednotkách v gramu, stanovenou metodou uvedenou níže,

m1 - hmotnost zkoušeného přípravku ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,

m2 - hmotnost retinolacetatu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,

Přesná koncentrace retinolacetatu CRL se stanoví pomocí absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25). 25 mg až 100 mg se naváží s přesností 0,1 %, rozpustí se v 5 ml pentanu R a zředí se 2-propanolem R1 na předpokládanou koncentraci 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru.

Ověří se, že absorpční maximum připraveného roztoku je mezi 325 nm a 327 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 326 nm, 350 nm a 370 nm. Při každé vlnové délce se provede odečtení několikrát a použijí se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku se vypočítá poměr Aλ/A326. Nepřevyšuje-li tento poměr hodnotu:

• 0,593 při 300 nm,

• 0,537 při 350 nm,

• 0,142 při 370 nm,

vypočítá se obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu podle vztahu:

A326 . V . 1900100 . m,

v němž značí:

A326 - absorbanci při 326 nm,

m - hmotnost CRL v gramech,

V - celkový objem, na který byla CRL naředěna, aby bylo dosaženo koncentrace 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,

1900 - faktor k převedení specifické absorbance esterů retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Poměry absorbanci Aλ/A326 musí vyhovovat.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zcela naplněných obalech, chráněn před světlem. Po otevření obalu se jeho obsah použije co nejdříve a nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet mezinárodních jednotek v gramu,

• název esteru nebo esterů,

• název použité základní pomocné látky nebo látek a název každého přidaného stabilizátoru.

† Vitaminum A

Vitamin A [image omitted]

[image omitted]