Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ A OBECNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství^1) upravuje

• a) podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při práci na pracovištích, kde se vykonávají radiační činnosti, včetně podrobností pro vymezování, označování a oznamování nebo schvalování sledovaných nebo kontrolovaných pásem na těchto pracovištích,

• b) podrobnosti k vykonávaní činností v souvislosti s výkonem práce, které jsou spojeny se zvýšenou přítomností přírodních radionuklidů nebo se zvýšeným vlivem kosmického záření a vedou nebo by mohly vést k významnému zvýšení ozáření fyzických osob (dále jen „pracovní činnosti se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů“), tím, že stanoví dotčená pracoviště a osoby, rozsah měření a směrné hodnoty pro zásahy ke snížení zvýšeného ozáření z přírodních zdrojů,

• c) podrobnosti o pravidlech pro přípravu a provádění zásahů k odvrácení nebo snížení ozáření a stanoví směrné hodnoty pro tyto zásahy,

• d) zprošťovací úrovně, uvolňovací úrovně, limity ozáření, optimalizační meze, mezní hodnoty obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech a vodách a nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin,

• e) podrobnosti ke klasifikaci zdrojů ionizujícího záření a kategorizaci radiačních pracovníků a pracovišť, kde se vykonávají radiační činnosti,

• f) technické a organizační požadavky, postupy a směrné hodnoty k prokázání optimalizace radiační ochrany,

• g) rozsah a způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, nakládání s radioaktivními odpady a uvádění radionuklidů do životního prostředí, k nimž je třeba povolení, a upravuje podrobnosti pro zajištění radiační ochrany při těchto radiačních činnostech,

• h) podmínky lékařského ozáření, diagnostické referenční úrovně a pravidla pro ozáření fyzických osob dobrovolně pomáhajících osobám podstupujícím lékařské ozáření,

• i) stanoví technické a organizační podmínky bezpečného provozu zdrojů ionizujícího záření a pracovišť s nimi, včetně vysokoaktivních a opuštěných zářičů,

• j) vymezuje veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska radiační ochrany, stanoví rozsah jejich sledování, měření, hodnocení, ověřování, zaznamenávání, evidence a způsob předávání údajů Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen „Úřad“).

(2) Tato vyhláška se nevztahuje na ozáření z přírodního pozadí, to je na radionuklidy obsažené přirozeně v lidském těle, na kosmické záření, které je běžné na zemském povrchu, nebo na záření způsobené radionuklidy přítomnými v lidskou činností neporušené zemské kůře a na jiná ozáření z přírodních zdrojů ionizujícího záření nemodifikovaná lidskou činností.

(3) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) aktivací – proces, v jehož průběhu je stabilní nuklid přeměněn na radionuklid ozářením částicemi nebo zářením gama o vysoké energii,

• b) běžným provozem – provoz zdroje ionizujícího záření za podmínek stanovených v povolení k jeho provozu nebo k nakládání s ním a ve schválené dokumentaci,

• c) generátorem záření – zařízení nebo přístroj vysílající ionizující záření, jehož součásti pracují při rozdílu potenciálu vyšším než 5 kV, zejména rentgenová zařízení^3) a urychlovače částic,

• d) kosmickým zářením – ionizující záření kosmického původu,

• e) lékařským dohledem – sledování zdravotní způsobilosti a vývoje zdravotního stavu u pracovníků kategorie A z hledisek případných vlivů ionizujícího záření na jejich zdraví vykonávané v rámci pracovnělékařských služeb,

• f) monitorováním – cílené měření veličin charakterizujících ozáření, pole záření nebo radionuklidy a hodnocení výsledků těchto měření pro účely usměrňování ozáření,

• g) oprávněnou dozimetrickou službou – osoba, která provádí na vlastní odpovědnost odečet nebo výklad hodnot registrovaných osobními dozimetry nebo jiná hodnocení vnějšího ozáření nebo která provádí měření radioaktivity v lidském těle nebo v biologických vzorcích nebo hodnocení vnitřního ozáření, které dovolí určit roční efektivní dávku nebo její úvazek (dále jen „služby osobní dozimetrie“), a která je držitelem povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona,

• h) oprávněným lékařem – lékař zdravotnického zařízení, které poskytuje zaměstnavateli pracovnělékařské služby pro pracovníky kategorie A,

• i) osobními dávkami – souhrnné označení pro veličiny charakterizující míru zevního i vnitřního ozáření jednotlivé osoby, zejména efektivní dávku, úvazek efektivní dávky a ekvivalentní dávky v jednotlivých orgánech nebo tkáních; osobní dávky se měří osobními dozimetry,

• j) otevřeným radionuklidovým zářičem – radionuklidový zářič, který není uzavřeným radionuklidovým zářičem,

• k) pracovištěm s otevřenými zářiči – pracoviště, kde je nakládáno s otevřenými radionuklidovými zářiči,

• l) pracovním místem – část pracoviště jednoznačně charakterizovaná svými ochrannými (izolačními, ventilačními a stínicími) vlastnostmi, vymezená prostorově nebo technologicky (pracovní stůl, aplikační nebo vyšetřovací box, digestoř, hermetizovaná podtlaková skříň ap.), kde mohou být prováděny samostatné práce se zdroji ionizujícího záření; v jedné místnosti může být více pracovních míst, pokud každé tvoří z hlediska organizace práce samostatný celek,

• m) přírodním zdrojem ionizujícího záření – zdroj ionizujícího záření pozemského nebo kosmického původu,

• n) radioaktivní kontaminací – znečištění jakéhokoli materiálu či jeho povrchu, prostředí nebo osoby radioaktivní látkou; pokud jde o lidské tělo, zahrnuje jak zevní kontaminaci kůže, tak vnitřní kontaminaci bez ohledu na cestu příjmu,

• o) radiologickým fyzikem – zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí k výkonu povolání radiologického fyzika podle zvláštních právních předpisů^5b),

• p) radiologickým zařízením – zdravotnický prostředek^6) používaný k vyšetřování nebo léčbě v nukleární medicíně, radioterapii nebo radiodiagnostice, který je zároveň zdrojem ionizujícího záření nebo který může ovlivnit ozáření pacientů nebo jiných osob podstupujících lékařské ozáření,

• r) radiologickými postupy – jakékoli postupy týkající se lékařského ozáření v nukleární medicíně, radioterapii nebo radiodiagnostice,

• s) radionuklidem – druh atomů, které mají stejný počet protonů, stejný počet neutronů, stejný energetický stav a které podléhají samovolné změně ve složení nebo stavu atomových jader,

• t) radionuklidovým zářičem – zdroj ionizujícího záření obsahující radioaktivní látky, kde součet podílů aktivit radionuklidů a zprošťovacích úrovní aktivit pro tyto radionuklidy je větší než 1 a současně součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit pro tyto radionuklidy je větší než 1,

• u) radiodiagnostickým – vztahujícím se k radiodiagnostice v nukleární medicíně in vivo, lékařské diagnostické radiologii a stomatologické diagnostické radiologii,

• v) radioterapeutickým – vztahujícím se k radioterapii, včetně nukleární medicíny pro terapeutické účely,

• w) urychlovačem částic – generátor záření o energii vyšší než 1 MeV, ve kterém jsou urychlovány částice,

• x) umělým zdrojem ionizujícího záření – zdroj ionizujícího záření jiný než přírodní zdroj ionizujícího záření,

• y) uzavřeným radionuklidovým zářičem – radionuklidový zářič, jehož úprava, například zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak, za předvídatelných podmínek použití a opotřebování, únik radionuklidů ze zářiče,

• z) vnitřním ozářením – ozáření osoby ionizujícím zářením z radionuklidů vyskytujících se v těle této osoby, zpravidla jako důsledek příjmu radionuklidů požitím nebo vdechnutím,

• aa) vyhledávacím vyšetřením – diagnostický postup, při němž se využívá radiologického zařízení k včasnému stanovení diagnózy u rizikových skupin obyvatelstva,

• bb) výpustí – kapalná nebo plynná látka vypouštěná do životního prostředí, která obsahuje radionuklidy v množství nepřevyšujícím uvolňovací úrovně nebo vypouštěná do životního prostředí za podmínek uvedených v povolení k uvádění radionuklidů do životního prostředí,

• cc) zevním ozářením – ozáření osoby ionizujícím zářením ze zdrojů ionizujícího záření, které se nacházejí mimo ni,

• dd) zneškodňováním radioaktivních odpadů – umístění radioaktivních odpadů na úložiště nebo na určité místo bez úmyslu je znovu použít; zneškodňování zahrnuje rovněž oprávněné uvolnění radioaktivního odpadu přímo do životního prostředí a jeho následný rozptyl,

• ee) opuštěným zářičem – uzavřený radionuklidový zářič, který není pod dozorem stanoveným právními předpisy a jehož aktivita v době jeho nálezu je vyšší než zprošťovací úroveň aktivity podle § 5. Opuštěným zdrojem je zejména zdroj, který pod dozorem stanoveným právními předpisy nikdy nebyl, nebo byl opuštěn, ztracen, odcizen nebo převeden bez vyrozumění příjemce nebo bez oznámení Úřadu,

• ff) vysokoaktivním zářičem – uzavřený radionuklidový zářič, jehož aktivita v době výroby nebo, není-li tato doba známa, v době jeho prvního uvedení na trh je rovna nebo vyšší než příslušná úroveň aktivity uvedená v příloze č. 14,

• gg) nevyužívaným zdrojem – zdroj ionizujícího záření, který se již k činnosti, pro niž bylo Úřadem vydáno povolení podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona, nevyužívá a jehož další využití k této činnosti se nepředpokládá,

• hh) uznaným skladem – pracoviště oprávněné Úřadem v podmínkách povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) nebo i) zákona ke shromažďování nebo dlouhodobému skladování radionuklidových zářičů, včetně vysokoaktivních zářičů, popřípadě k jejich přepracovávání.

§ 3

Veličiny radiační ochrany

Pro účely této vyhlášky se veličinami radiační ochrany rozumí

• a) ekvivalentní dávka HT, což je součin radiačního váhového faktoru wR uvedeného v tabulce č. 1 přílohy č. 5 a střední absorbované dávky^7) DTR v orgánu nebo tkáni T pro ionizující záření R, nebo součet takových součinů, jestliže pole ionizujícího záření je složeno z více druhů nebo energií,

• b) efektivní dávka E, což je součet součinů tkáňových váhových faktorů wT uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 5 a ekvivalentní dávky HT v ozářených tkáních nebo orgánech T,

• c) kolektivní efektivní, popř. ekvivalentní dávka S, což je součet efektivních, popř. ekvivalentních dávek všech jednotlivců v určité skupině,

• d) úvazek efektivní dávky E(τ), popř. ekvivalentní dávky HT(τ), což je časový integrál příkonu efektivní dávky, popř. ekvivalentní dávky po dobu τ od příjmu radionuklidu; není-li uvedeno jinak, činí tato doba 50 roků pro příjem radionuklidů u dospělých a období do 70 let věku pro příjem radionuklidů u dětí; obdobně je definován také úvazek kolektivní efektivní, popř. ekvivalentní dávky,

• e) dávkový ekvivalent H, což je součin absorbované dávky v uvažovaném bodě tkáně a jakostního činitele Q uvedeného v tabulce č. 3 přílohy č. 5 vyjadřujícího rozdílnou biologickou účinnost různých druhů záření,

• f) osobní dávkový ekvivalent Hp(d), což je dávkový ekvivalent v daném bodě pod povrchem těla v hloubce tkáně d,

• g) ekvivalentní objemová aktivita radonu aekv, což je vážený součet objemové aktivity^7) a1 polonia 218, objemové aktivity a2 olova 214 a objemové aktivity a3 vizmutu 214 určený vztahem aekv = 0,106.a1 + 0,513.a2 + 0,381.a3,

• h) index hmotnostní aktivity I, což je číslo určené na základě hmotnostních aktivit K-40, Ra-226 a Th-228 vztahem

I = aK/3000 Bq.kg^-1 + aRa/300 Bq.kg^-1 + aTh/200 Bq.kg^-1,

• i) příjem, což je aktivita radionuklidu přijatá do lidského organizmu z prostředí, obvykle požitím nebo vdechnutím,

• j) konverzní faktor příjmu, což je koeficient udávající efektivní dávku připadající na jednotkový příjem; konvenční hodnoty konverzních faktorů příjmu požitím iing, popř. vdechnutí iinh, vypočítané na základě standardních modelů, jsou uvedeny v tabulkách přílohy č. 3,

• k) fotonový dávkový ekvivalent, což je expozice^7) vynásobená faktorem 38,76 Sv.C^-1.kg.

HLAVA II

KLASIFIKACE ZDROJŮ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ

(K § 4 odst. 12 zákona)

§ 4

Kritéria pro klasifikaci zdrojů

(1) Zdroje ionizujícího záření se podle vzestupného ohrožení zdraví a životního prostředí ionizujícím zářením klasifikují jako nevýznamné, drobné, jednoduché, významné a velmi významné, a to na základě

• a) příkonu dávkového ekvivalentu,

• b) technické úpravy a způsobu provedení,

• c) aktivity a hmotnostní aktivity radionuklidových zářičů, zpravidla ve vztahu ke zprošťovacím úrovním,

• d) možnosti úniku radionuklidů z radionuklidových zářičů,

• e) možnosti vzniku radioaktivních odpadů a náročnosti jejich zneškodnění,

• f) typického způsobu nakládání a související míry možného ozáření,

• g) potenciálního ohrožení plynoucího z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu, neoprávněného použití, nebo nesprávného použití,

• h) rizika vzniku radiační nehody nebo havárie, závažnosti následků takové události a možnosti zásahů.

(2) S ohledem na typický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu může Úřad v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona nebo u spotřebních výrobků v rámci vydání povolení k jejich výrobě nebo přípravě nebo k jejich dovozu či vývozu podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona rozhodnout o jiné klasifikaci, než je uvedeno v § 6 až 10.

§ 5

Zprošťovací úrovně

(1) Zprošťovací úrovně aktivity jsou pro jednotlivé radionuklidy stanoveny hodnotami aktivity^7) ve druhém sloupci tabulky č. 1 přílohy č. 1 a zprošťovací úrovně hmotnostní aktivity hodnotami hmotnostní aktivity^7) ve třetím sloupci tabulky č. 1 přílohy č. 1. Zprošťovací úrovně aktivity se vztahují na celkové množství radioaktivních látek v držbě^8) jedné osoby jako součást určité radiační činnosti.

(2) Pro radionuklidy označené v prvním sloupci tabulky č. 1 přílohy č. 1 a uvedené v tabulce č. 2 přílohy č. 1 se zprošťovací úrovně podle odstavce 1 vztahují nejen na tyto radionuklidy samotné, ale reprezentují také tyto radionuklidy v rovnováze s těmi jejich produkty radioaktivní přeměny, které jsou uvedeny v druhém sloupci tabulky č. 2 přílohy č. 1.

(3) Pro směs radionuklidů se nepřekročení zprošťovacích úrovní prokazuje tak, že

• a) součet podílů aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivit není vyšší než 1, nebo

• b) součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit není vyšší než 1;

při součtech podle písmen a) a b) se sčítají vždy podíly pro všechny radionuklidy zastoupené v látce, kromě radionuklidů uvedených ve druhém sloupci tabulky č. 2 přílohy č. 1.

(4) Zprošťovací úrovně se nevztahují na uvádění radionuklidů do životního prostředí. Na uvádění radionuklidů do životního prostředí z povolených radiačních činností se vztahují uvolňovací úrovně podle § 57. Na uvolňování radionuklidů do životního prostředí z pracovních činností se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů se vztahují uvolňovací úrovně podle § 89.

§ 6

Nevýznamné zdroje

Nevýznamným zdrojem ionizujícího záření je

• a) elektrické zařízení emitující ionizující záření, avšak neobsahující komponenty pracující s rozdílem napětí převyšujícím 5 kV,

• b) katodová trubice určená k zobrazování nebo jakékoli jiné elektrické zařízení pracující při rozdílu potenciálů nepřevyšujícím 30 kV, u něhož příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h,

• c) radioaktivní látka, u níž součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity není větší než 1 nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity není větší než 1,

• d) uzavřený radionuklidový zářič, u něhož součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity není větší než 10,

• e) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h a současně s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální ohrožení plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona pro výrobu, dovoz nebo distribuci těchto zařízení,

• f) materiál kontaminovaný radionuklidy pocházející z povoleného uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, pokud Úřad v podmínkách příslušného povolení nestanovil jinak,

• g) spotřební výrobek s radionuklidy, včetně ionizačních hlásičů požáru, na které se nevztahuje ustanovení § 7 písm. e), pokud v rámci vydání povolení k jejich výrobě nebo přípravě nebo k jejich dovozu či vývozu podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona nebylo stanoveno jinak.

§ 7

Drobné zdroje

Drobným zdrojem ionizujícího záření je

• a) generátor záření, který není nevýznamným zdrojem, konstruovaný tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h s výjimkou míst určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama, kde může příkon dávkového ekvivalentu dosahovat až 250 μSv/h,

• b) uzavřený radionuklidový zářič, který není nevýznamným zdrojem, u něhož součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity je menší než 100 v případě dlouhodobých alfa zářičů, včetně alfa-neutronových zdrojů, a menší než 1000 v ostatních případech,

• c) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič, které není nevýznamným zdrojem, konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 μSv/h s výjimkou míst určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama, kde může příkon dávkového ekvivalentu dosahovat až 250 μSv/h, u něhož s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona pro výrobu, dovoz nebo distribuci těchto zařízení,

• d) otevřený radionuklidový zářič, který není nevýznamným zdrojem, u něhož součet podílů aktivit nebo hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a hodnot aktivit nebo hmotnostních aktivit těchto radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 je menší než 10,

• e) ionizační hlásiče požáru, u nichž je součet aktivit zářičů větší než desetinásobek příslušné zprošťovací úrovně aktivity, nacházející se současně v jedné budově a v držbě jedné osoby.

§ 8

Jednoduché zdroje

Jednoduchými zdroji ionizujícího záření jsou všechny zdroje ionizujícího záření, které nejsou nevýznamnými, drobnými, významnými ani velmi významnými zdroji ionizujícího záření.

§ 9

Významné zdroje

Významným zdrojem ionizujícího záření je

• a) generátor záření určený k radioterapii nebo radiodiagnostice v humánní medicíně, kromě kostních densitometrů, kabinových rentgenových zařízení a zubních rentgenových zařízení,

• b) urychlovač částic, u něhož s ohledem na typický způsob nakládání s ním, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,

• c) zdroj ionizujícího záření určený k radioterapii protony, neutrony a jinými těžkými částicemi,

• d) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče určené k radioterapii, včetně brachyterapie, kromě zařízení, u něhož s ohledem na typický způsob nakládání s ním, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona určeno jiné zařazení,

• e) radionuklidový ozařovač pro ozařování potravin a surovin nebo jiný stacionární průmyslový ozařovač, u kterých s ohledem na obsah radionuklidů, na dávkový příkon a s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,

• f) mobilní defektoskop s uzavřenými radionuklidovými zářiči,

• g) vysokoaktivní zářič.

§ 10

Velmi významné zdroje

Velmi významným zdrojem ionizujícího záření je jaderný reaktor.

HLAVA III

KATEGORIZACE PRACOVIŠŤ, KDE SE VYKONÁVAJÍ RADIAČNÍ ČINNOSTI

(K § 4 odst. 12 zákona)

§ 11

Kritéria pro kategorizaci pracovišť

(1) Pracoviště, kde se vykonávají radiační činnosti, se kromě pracovišť, kde se používají výhradně nevýznamné nebo typově schválené drobné zdroje ionizujícího záření, kategorizují vzestupně podle ohrožení zdraví a životního prostředí ionizujícím zářením na pracoviště I., II., III. a IV. kategorie na základě

• a) klasifikace zdrojů ionizujícího záření, o nichž se předpokládá, že se s nimi bude na pracovišti nakládat,

• b) očekávaného běžného provozu pracoviště a související míry možného ozáření pracovníků a obyvatelstva,

• c) zaměření radiační činnosti a náročnosti na zajištění radiační ochrany a jakosti při této činnosti,

• d) vybavení a zajištění pracoviště pro bezpečnou práci se zdroji ionizujícího záření, zejména ochrannými pomůckami, izolačními a stínicími zařízeními, provedením ventilace a kanalizace,

• e) možnosti radioaktivní kontaminace pracoviště nebo jeho okolí radionuklidy,

• f) možnosti vzniku radioaktivních odpadů a náročnosti jejich zneškodnění,

• g) potenciálního ohrožení plynoucího z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu,

• h) rizika vzniku radiační nehody nebo havárie, závažnosti následků takové události a možnosti zásahů.

(2) Pracoviště neuvedená v § 12 až 15 se zařadí do II. kategorie, pokud Úřad v rámci řízení o vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona nerozhodne o jiné kategorizaci. S ohledem na typický způsob provozu pracoviště a související míru možného ozáření pracovníků a obyvatelstva a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu může Úřad v rámci řízení o vydání povolení k provozu pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona rozhodnout o jiné kategorizaci, než je uvedeno v § 12 až 15.

§ 12

Pracoviště I. kategorie

Pracovištěm I. kategorie je

• a) pracoviště s drobnými typově neschválenými zdroji ionizujícího záření,

• b) pracoviště s kostním densitometrem,

• c) pracoviště s veterinárním, zubním nebo kabinovým rentgenovým zařízením,

• d) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zářič, na nichž charakter radiační činnosti nevyžaduje vymezování kontrolovaného pásma,

• e) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, na němž charakter radiační činnosti nevyžaduje vymezení kontrolovaného pásma,

• f) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona.

§ 13

Pracoviště II. kategorie

Pracovištěm II. kategorie je

• a) pracoviště s jednoduchým zdrojem ionizujícího záření, které není pracovištěm I. kategorie,

• b) pracoviště s rentgenovým zařízením určeným k radiodiagnostice nebo radioterapii, kromě kostních densitometrů, kabinových a zubních rentgenových zařízení a kromě veterinárních rentgenových zařízení,

• c) pracoviště s mobilním defektoskopem s uzavřeným radionuklidovým zářičem,

• d) pracoviště s mobilním ozařovačem s uzavřeným radionuklidovým zářičem, kromě těch pracovišť, u nichž s ohledem na typický způsob provozu pracoviště, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo jejich zařazení do jiné kategorie určeno v rámci řízení o vydání povolení k provozu pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona k nakládání s těmito ozařovači,

• e) pracoviště s indikačními nebo měřicími zařízeními obsahujícími uzavřené radionuklidové zářiče, na nichž charakter radiační činnosti vyžaduje vymezování kontrolovaného pásma,

• f) pracoviště s technickými rentgenovými zařízeními, na nichž charakter radiační činnosti vyžaduje vymezování kontrolovaného pásma,

• g) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,

• h) pracoviště s kompaktním mimotělovým ozařovačem krve s uzavřeným radionuklidovým zářičem.

§ 14

Pracoviště III. kategorie

Pracovištěm III. kategorie je

• a) pracoviště s urychlovačem částic, kromě těch pracovišť, u nichž s ohledem na typický způsob provozu pracoviště, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo jejich zařazení do jiné kategorie určeno v rámci řízení o vydání povolení k provozu pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,

• b) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zářič určené k radioterapii, včetně brachyterapie, klasifikovaným jako významný zdroj,

• c) uznaný sklad,

• d) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,

• e) pracoviště se stacionárním průmyslovým ozařovačem určeným k ozařování potravin a surovin, předmětů běžného užívání nebo jiných materiálů,

• f) pracoviště pro těžbu a zpracování uranové rudy zahrnující těžbu, úpravu, nakládání s koncentrátem, provoz dekontaminačních stanic, shromažďování produktů hornické činnosti na odvalech a v kalových polích.

§ 15

Pracoviště IV. kategorie

Pracovištěm IV. kategorie je

• a) jaderné zařízení ve smyslu § 2 písm. h) bod 1 zákona,

• b) úložiště radioaktivních odpadů ve smyslu § 2 písm. u) zákona,

• c) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, které s ohledem na vysoké aktivity zpracovávané současně na jednom pracovním místě, na typický způsob provozu pracoviště a související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných odchylek od běžného provozu, z nehod nebo havárií nelze zařadit do nižší kategorie,

• d) sklad vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva.

§ 16

Kategorizace radiačních pracovníků

(K § 4 odst. 12 zákona)

(1) Pro účely monitorování a lékařského dohledu se radiační pracovníci podle ohrožení zdraví ionizujícím zářením zařazují do kategorie A nebo B na základě očekávaného ozáření za běžného provozu a při předvídatelných poruchách a odchylkách od běžného provozu, s výjimkou ozáření v důsledku radiační nehody nebo havárie.

(2) Pracovníky kategorie A jsou radiační pracovníci, kteří by mohli obdržet efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně nebo ekvivalentní dávku vyšší než tři desetiny limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny stanoveného v § 20 odst. 1 písm. c) až e); ostatní radiační pracovníci jsou pracovníky kategorie B.

HLAVA IV

OPTIMALIZACE A LIMITY OZÁŘENÍ

(K § 4 odst. 4 a 6 zákona)

§ 17

Optimalizace radiační ochrany

(1) Optimalizace radiační ochrany se provádí

• a) před zahájením činnosti vedoucí k ozáření posouzením a porovnáním variant řešení radiační ochrany, které při zamýšlené činnosti přicházejí v úvahu, a posouzením nutných nákladů na příslušná ochranná opatření, posouzením kolektivních dávek a dávek u příslušných kritických skupin obyvatel,

• b) při vykonávání činnosti vedoucí k ozáření pravidelným rozborem obdržených dávek ve vztahu k prováděným úkonům, uvážením možných dalších opatření k zajištění radiační ochrany a porovnáním s obdobnými již provozovanými a přitom společensky přijatelnými činnostmi,

• c) před zahájením zásahu k odvrácení nebo snížení ozáření posouzením možných variant a volbou takové, která svým způsobem provedení, rozsahem a dobou trvání přinese co největší čistý přínos,

• d) při uskutečňování zásahu rozborem obdržených dávek ve vztahu k prováděným opatřením a uvážením změny zvolených opatření a postupů.

(2) V rámci optimalizace radiační ochrany mají být všechna ozáření plánována a udržována na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni se zohledněním hospodářských a společenských faktorů. Varianty radiační ochrany posuzované v rámci optimalizace radiační ochrany nesmí vést k ozáření, které by převyšovalo limity ozáření nebo optimalizační meze, pokud jsou pro daný případ stanoveny. Při stanovovaní optimalizačních mezí pro jednotlivou činnost vedoucí k ozáření nebo jednotlivý zdroj ionizujícího záření Úřad zohlední dosavadní zkušenosti s podobnými činnostmi a zdroji tak, aby úroveň radiační ochrany nebyla nižší, než bylo již dosaženo v praxi, a uváží také možný vliv jiných činností a zdrojů tak, aby celkově nehrozilo překročení limitů ozáření.

(3) Při optimalizaci radiační ochrany se zpravidla porovnávají náklady na různá opatření ke zvýšení radiační ochrany, jako je přemístění osob nebo vybudování dodatečných bariér, s finančním ohodnocením očekávaného snížení ozáření (dále jen „přínos opatření“). Rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany se považuje za prokázanou a opatření nemusí být provedeno, pokud by náklady byly vyšší než přínos opatření a nevyžaduje-li provedení opatření zvláštní společenské podmínky. Přínos opatření se při tomto postupu vyčíslí tak, že snížení kolektivní efektivní dávky u posuzované skupiny osob se násobí součinitelem

• a) 0,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u jednotlivce nepřesáhne jednu desetinu příslušných limitů ozáření,

• b) 1 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u jednotlivce přesáhne jednu desetinu, ale nikoliv tři desetiny příslušných limitů ozáření,

• c) 2,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u jednotlivce přesáhne tři desetiny příslušných limitů ozáření,

• d) 1 mil. Kč/Sv pro lékařské ozáření,

• e) 0,5 mil. Kč/Sv pro ozáření z přírodních zdrojů ionizujícího záření, které nejsou záměrně využívány,

• f) 2,5 mil. Kč/Sv pro havarijní ozáření.

(4) Rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany se považuje za dostatečně prokázanou také v těch případech, kdy z dané radiační činnosti ani za předvídatelných odchylek od běžného provozu roční efektivní dávka u žádného z radiačních pracovníků nepřekročí 1 mSv a roční efektivní dávka u žádné jiné osoby nepřekročí 50 μSv a pro pracoviště IV. kategorie kolektivní efektivní dávka nepřekročí 1 Sv. V takových případech není třeba optimalizaci radiační ochrany provádět postupy podle odstavce 3.

(5) Optimalizační mezí pro provoz jaderně energetických zařízení je kolektivní efektivní dávka 4 Sv za kalendářní rok na každý instalovaný GW výkonu vztažená na ozáření všech radiačních pracovníků, pro které je podle programu monitorování prováděno osobní monitorování.

§ 18

Systém limitů pro omezování ozáření

(1) Omezování ozáření osob, které jsou vystaveny působení ionizujícího záření, je zajišťováno

• a) limity ozáření jako závaznými kvantitativními ukazateli pro celkové ozáření z radiačních činností, jejichž překročení není ve stanovených případech přípustné; limity ozáření se dělí na

• 1. obecné limity,

• 1. limity pro radiační pracovníky a

• 1. limity pro učně a studenty,

• b) odvozenými limity jako pomocnými kvantitativními ukazateli, vyjádřenými v měřitelných veličinách a sloužícími ve vybraných případech k prokazování, že limity pro radiační pracovníky nebyly překročeny,

• c) autorizovanými limity jako závaznými kvantitativními ukazateli stanovenými, zpravidla jako výsledek optimalizace radiační ochrany, pro jednotlivou radiační činnost nebo jednotlivý zdroj ionizujícího záření Úřadem v příslušném povolení.

(2) Pro profesní ozáření se nepřekročení limitů ozáření považuje za dostatečně prokázané, nejsou-li překročeny odvozené limity stanovené v § 22.

(3) Pro radiační činnosti nebo zdroje ionizujícího záření, u nichž jsou v podmínkách povolení Úřadem stanoveny autorizované limity podle § 4 odst. 6 zákona specificky pro danou činnost nebo zdroj, se nepřekročení těchto autorizovaných limitů považuje za dostatečné k prokázání nepřekročení limitů ozáření.

(4) Do čerpání limitů ozáření se nezapočítává ozáření z přírodních zdrojů, kromě ozáření z těch přírodních zdrojů, které jsou vědomě a záměrně využívány, a kromě případů stanovených v § 91.

§ 19

Obecné limity

(1) Obecné limity jsou

• a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 1 mSv za kalendářní rok nebo za podmínek stanovených v povolení k provozu pracoviště III. nebo IV. kategorie výjimečně hodnota 5 mSv za dobu 5 za sebou jdoucích kalendářních roků,

• b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 15 mSv za kalendářní rok,

• c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm^2 kůže hodnota 50 mSv za kalendářní rok.

(2) Obecné limity se vztahují na celkové ozáření ze všech radiačních činností, kromě

• a) profesního ozáření podle § 2 písm. x) bodu 1 zákona,

• b) ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny osoby po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření,

• c) lékařského ozáření podle § 2 písm. x) bodu 2 zákona,

• d) havarijního ozáření podle § 2 písm. x) bodu 3 zákona,

• e) havarijního ozáření zasahujících osob podle § 2 písm. x) bodu 4 zákona,

• f) zvláštních případů uvedených v § 23.

(3) Obecné limity se vztahují na průměrné vypočtené ozáření v kritické skupině obyvatel, a to pro všechny cesty ozáření ze všech zdrojů ionizujícího záření a všechny činnosti vedoucí k ozáření, které přicházejí v úvahu. Nejsou-li přímé podklady pro výpočet, použijí se konzervativní odhady variací faktorů ovlivňujících šíření radionuklidů nebo ozáření jednotlivců v kritické skupině, a to postupy podle § 74.

§ 20

Limity pro radiační pracovníky

(1) Limity pro radiační pracovníky jsou

• a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 100 mSv za 5 za sebou jdoucích kalendářních roků,

• b) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 50 mSv za kalendářní rok,

• c) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 150 mSv za kalendářní rok,

• d) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm^2 kůže hodnota 500 mSv za kalendářní rok,

• e) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky hodnota 500 mSv za kalendářní rok.

(2) Limity pro radiační pracovníky se vztahují na profesní ozáření, tj. na ozáření, kterému jsou vystaveni v přímém vztahu k vykonávané práci radiační pracovníci.

(3) Limity pro radiační pracovníky se vztahují na součet dávek ze všech cest ozáření a při všech pracovních činnostech, které radiační pracovník vykonává u jednoho nebo souběžně u více držitelů povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření, nebo které vykonává také jako samostatný držitel povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

§ 21

Limity pro učně a studenty

(1) Limity pro učně a studenty jsou od roku, v němž tyto osoby dovrší 16 let, do roku, v němž dovrší 18 let

• a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 6 mSv za kalendářní rok,

• b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 50 mSv za kalendářní rok,

• c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm^2 kůže hodnota 150 mSv za kalendářní rok,

• d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky hodnota 150 mSv za kalendářní rok.

(2) Limity pro učně a studenty jsou pro osoby mladší, než je uvedeno v odstavci 1, stejné jako limity obecné a pro osoby starší, než je uvedeno v odstavci 1, stejné jako limity pro radiační pracovníky.

(3) Limity pro učně a studenty se vztahují na ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny osoby po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

§ 22

Odvozené limity

(1) Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou

• a) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za kalendářní rok,

• b) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za kalendářní rok.

(2) Odvozenými limity pro vnitřní ozáření za kalendářní rok, kromě případů stanovených v odstavcích 4 a 5, jsou pro příjem radionuklidů

• a) požitím hodnota podílu 20 mSv a konverzního faktoru hing pro příjem daného radionuklidu požitím radiačním pracovníkem podle tabulek přílohy č. 3,

• b) vdechnutím hodnota podílu 20 mSv a konverzního faktoru hinh pro příjem daného radionuklidu vdechnutím radiačním pracovníkem podle tabulek přílohy č. 3.

(3) Při současném zevním i vnitřním ozáření v průběhu kalendářního roku, kromě případů uvedených v odstavcích 4 až 5, se považují limity pro radiační pracovníky za nepřekročené, platí-li

HP0,07≤500 mSv a současně

HP10+∑hj,inhIj,inh+∑hj,ingIj,ing≤20 mSv, kde

HP(0,07), popř. HP(10) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm, popř. 10 mm,

Ij,inh, popř. Ij,ing je roční příjem jednotlivého radionuklidu vdechnutím, popř. požitím a

hj,inh, popř. hj,ing je konverzní faktor pro příjem jednotlivého radionuklidu vdechnutím, popř. požitím radiačním pracovníkem podle tabulek přílohy č. 3; u blíže neidentifikovaných radionuklidů a chemických forem nebo vlastností vdechovaného aerosolu se přisuzuje aktivita těm radionuklidům a jejich formám nebo takovému aerosolu, pro které je stanoven v příloze č. 3 nejvyšší konverzní faktor pro příjem požitím, popř. vdechnutím.

(4) Při ozáření způsobeném produkty přeměny radonu je odvozeným limitem hodnota 3 MBq pro roční příjem ekvivalentní aktivity radonu, což odpovídá příjmu latentní energie produktů přeměny radonu 17 mJ nebo expozici produktům radonu 2,5 MBq.h.m^-3 nebo celoroční průměrné ekvivalentní objemové aktivitě radonu 1260 Bq.m^-3.

(5) Pro ozáření směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady je odvozeným limitem příjem vdechnutím 1850 Bq za kalendářní rok.

§ 23

Omezování ozáření ve zvláštních případech

(1) Ozáření osob, které dobrovolně mimo rámec svých pracovních povinností vyplývajících z výkonu povolání nebo pracovního poměru pečují o pacienty vystavené lékařskému ozáření nebo tyto pacienty navštěvují nebo žijí v jedné domácnosti s pacienty, kteří byli po aplikaci radionuklidů propuštěni ze zdravotnického zařízení, se omezuje tak, aby v součtu za kalendářní rok nepřesáhlo 1 mSv u osob mladších 18 let a 5 mSv u ostatních osob.

(2) Ozáření plodu u těhotných žen pracujících na pracovištích I. až IV. kategorie se neprodleně poté, co žena těhotenství oznámí zaměstnavateli, omezí úpravou podmínek práce tak, aby bylo nepravděpodobné, že součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření plodu alespoň po zbývající dobu těhotenství překročí 1 mSv.

(3) Ozáření kojence příjmem radionuklidů z kontaminovaného mateřského mléka se neprodleně poté, co žena pracující na pracovišti I. až IV. kategorie oznámí zaměstnavateli, že kojí dítě, omezí úpravou podmínek práce kojící ženy a jejím vyřazením z práce v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči.

(4) Ozáření radiačních pracovníků při jednorázových, krátkodobých nebo jiných výjimečných pracích se zdroji ionizujícího záření omezených pouze na malý počet osob a na vymezené prostory, kromě prací při radiačních nehodách nebo radiačních mimořádných situacích, (dále jen „výjimečné ozáření“) se omezuje tak, aby efektivní dávka z opakovaných výjimečných ozáření nepřekročila 500 mSv za 5 za sebou jdoucích kalendářních roků. Tato výjimečná ozáření se mohou uskutečnit jen v rozsahu a za podmínek uvedených v povolení k takovému způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření. Výjimečné ozáření může podstoupit jen pracovník kategorie A dobrovolně a po předchozím prokazatelném poučení o rizicích s tím spojených. Toto výjimečné ozáření není přípustné u osob mladších 18 let, u učňů a studentů, u těhotných a kojících žen ani u osob, u nichž by efektivní dávka obdržená při zásazích v případě radiační nehody překročila 500 mSv za 5 za sebou jdoucích kalendářních roků.

ČÁST DRUHÁ

RADIAČNÍ ČINNOSTI

HLAVA I

PODMÍNKY BEZPEČNÉHO PROVOZU ZDROJŮ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ A PRACOVIŠŤ S NIMI

[K § 4 odst. 11, § 13 odst. 3 písm. d) a § 17 odst. 1 zákona]

§ 24

Obecné podmínky bezpečného provozu

(1) Bezpečnost provozu zdrojů ionizujícího záření a pracovišť s nimi a radiační ochrana pracovníků se zajišťuje vždy

• a) odůvodněním radiační činnosti a optimalizací radiační ochrany pro všechny pracovní podmínky, zahrnujícím předchozí ocenění charakteru a rozsahu možného ohrožení zdraví radiačních pracovníků, rizik spojených s připravovanou radiační činností a pravidelným přehodnocováním podle zkušeností z provozu,

• b) zavedením systému jakosti v souladu s požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem,^9)

• c) klasifikací používaných zdrojů ionizujícího záření, kategorizací pracovišť a kategorizací radiačních pracovníků,

• d) informováním pracovníků o riziku jejich práce a zajištěním systému jejich vzdělávání a ověřování jejich způsobilosti podle významu jimi vykonávané práce,

• e) vymezováním sledovaných a kontrolovaných pásem se zřetelem na odhad očekávaného ozáření při běžném provozu a pravděpodobnost a rozsah potenciálního ozáření,

• f) prováděním regulačních opatření a monitorováním pracovních podmínek a popřípadě i osobním monitorováním,

• g) lékařským dohledem nad radiačními pracovníky,

• h) zabezpečením soustavného dohledu nad radiační ochranou,

• i) vybavením pracoviště přístroji, zařízeními a pomůckami v množství a kvalitě dostatečné k zabezpečení všech měření uvedených v programu monitorování, ve vnitřním havarijním plánu, v programu zabezpečování jakosti a k zabezpečení všech měření prováděných v rámci zkoušek provozní stálosti, případně v podmínkách povolení k nakládání stanovených Úřadem, a jejich udržování v řádném technickém stavu,

• j) vybavením radiačních pracovníků osobními ochrannými pracovními prostředky s odpovídajícím stínicím účinkem a odpovídajícími ochrannými pomůckami.

(2) Sledované a kontrolované pásmo se na pracovištích, kde se vykonávají radiační činnosti, vymezuje tak, aby regulací pohybu osob, vytvořením ochranných bariér a případně i stavebními úpravami, režimem práce, rozsahem monitorování a dalšími opatřeními přiměřenými používaným zdrojům a způsobům nakládání s nimi bylo zajištěno, že se zdroji budou nakládat jen osoby k tomu dostatečně odborně i zdravotně způsobilé, poučené o možném riziku práce a náležitě vybavené a že důsledky případné radiační nehody zůstanou co nejvíce omezeny.

(3) Osoby mladší 18 let nesmí být po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření zařazovány na žádnou práci, která může vést k jejich ozáření v úrovni nad limity pro učně a studenty podle § 21, a musí pro ně být vytvořeny takové pracovní podmínky a zajištěna taková úroveň radiační ochrany jako pro pracovníky kategorie B. V ostatních případech nesmí být osoby mladší 18 let zařazovány na žádnou práci, která může vést k jejich ozáření v úrovni nad obecné limity podle § 19, a musí pro ně být vytvořeny takové pracovní podmínky a zajištěna taková úroveň radiační ochrany jako pro jednotlivce z obyvatelstva. Žáci, učni a studenti po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření smí používat zdroje ionizujícího záření pouze pod dohledem určených radiačních pracovníků.

(4) U pracovníků kategorie A je nutno zajistit

• a) vybavení osobními dozimetry a pravidelné výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů, a to podle Úřadem schváleného programu monitorování,

• b) okamžité výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů v případě podezření nebo vzniku radiační nehody,

• c) seznamování pracovníků s výsledky vyhodnocení dávek z jejich osobních dozimetrů,

• d) lékařský dohled podle § 28.

(5) Radioaktivní kontaminace povrchu těla, oděvu, zařízení nebo stavebních částí pracovišť se udržuje pod směrnými hodnotami radioaktivní kontaminace stanovenými v tabulce č. 1 přílohy č. 2. Pokud radioaktivní kontaminace tyto hodnoty překračuje, je nutné vykonat účinnou dekontaminaci, přičemž pro radioaktivní kontaminaci povrchů v kontrolovaném pásmu, která vznikla v důsledku předvídaných způsobů používání zdrojů ionizujícího záření, se stanovené hodnoty vztahují pouze na snímatelnou část.

(6) Vliv provozu pracoviště na okolí se udržuje na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni nezbytné k zajištění nejen nepřekročení stanovených limitů, ale co možná nejvyšší ochrany obyvatelstva v okolí pracoviště.

(7) Zdroje ionizujícího záření se skladují bezpečně a tak, aby bylo zajištěno, že s nimi nebudou nakládat neoprávněné osoby, a bylo bráněno ztrátě či odcizení zdroje anebo jeho poškození.

(8) Nevyužívané radionuklidové zářiče a zařízení je obsahující se bez zbytečného prodlení předají jinému oprávněnému uživateli, vrátí výrobci nebo dodavateli, předají do uznaného skladu, nebo se zneškodní jako radioaktivní odpad.

(9) Výrobci, dovozci a distributoři radionuklidových zářičů vytvářejí trvale podmínky pro zpětný odběr jimi vyrobených, dovezených nebo distribuovaných radionuklidových zářičů a zařízení obsahujících radionuklidový zářič.

(10) Na pracovištích I. až IV. kategorie se jako součást dokumentace systému jakosti zpracovávají provozní předpisy, které obsahují písemné postupy k bezpečnému nakládání se zdroji ionizujícího záření, včetně postupů, jak zabránit neoprávněnému nakládání se zdroji, jejich ztrátě, odcizení nebo poškození, a zásahových instrukcí^9a) pro postup v případě odchylek od běžného provozu, a je zajištěn trvalý přístup pracovníků alespoň k zásahovým instrukcím, například jejich vyvěšením na přístupném místě.

§ 25

Odůvodňování radiačních činností

(1) Všechny nové kategorie nebo druhy radiačních činností musí být před svým prvním zavedením do praxe nebo prvním povolením odůvodněny z hlediska svých hospodářských, společenských nebo jiných přínosů v porovnání se zdravotní újmou, kterou by mohly způsobit.

(2) Odůvodnění existujících kategorií nebo druhů činností vedoucích k ozáření musí být přehodnoceno, jsou-li získány nové a významné poznatky o jejich následcích.

§ 26

Informování a příprava pracovníků

(1) Osoba, která provozuje pracoviště, kde je vymezeno sledované pásmo, (dále jen „provozovatel sledovaného pásma“) a držitel povolení, který provozuje pracoviště, kde je vymezeno kontrolované pásmo, (dále jen „provozovatel kontrolovaného pásma“) musí prokazatelně předem informovat radiační pracovníky, kteří mají pracovat v těchto pásmech, a osoby používající v těchto pásmech zdroje ionizujícího záření po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání

• a) o charakteru a rozsahu možného ohrožení zdraví, o rizicích spojených s jejich prací a o případné zdravotní újmě s tím spojené,

• b) o obecných postupech radiační ochrany a opatřeních, která musí být přijata, zejména o těch, která odpovídají provozním a pracovním podmínkám vztahujícím se jak k dané činnosti obecně, tak i k jednotlivým pracovištím a pracím, na které mohou být přiděleni,

• c) o důležitosti plnit požadavky ochrany zdraví i technické a administrativní požadavky k zajištění radiační ochrany,

• d) a v případě žen také o významu včasného oznámení těhotenství z důvodu rizik ozáření pro nenarozené dítě a radioaktivní kontaminace kojence v případě vnitřní kontaminace radionuklidy.

(2) Každý držitel povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) a i) zákona zajišťuje systém vzdělávání radiačních pracovníků tak, aby pracovníci byli dostatečně znalí nejen obecných pravidel a postupů radiační ochrany, ale zejména opatření týkajících se radiační ochrany při práci s konkrétními zdroji ionizujícího záření na pracovišti jak při běžném provozu, tak i za předvídatelných odchylek od tohoto provozu nebo při vzniku radiační mimořádné situace a byli seznámeni s příslušnými provozními předpisy a další dokumentací. Pro všechny radiační pracovníky pracující v kontrolovaném pásmu jaderné elektrárny musí vzdělávání zahrnovat i obeznámení se s předpisy a schválenou dokumentací pro toto kontrolované pásmo. Znalosti radiačních pracovníků a jejich způsobilost k bezpečnému nakládání se zdroji ionizujícího záření při jimi vykonávané práci se ověřují před zahájením práce a dále pravidelně, nejméně jednou za rok, zkouškou. O zkoušce se provede záznam. Znalosti dohlížejících osob ustanovených podle § 10 odst. 2 zákona a dalších osob vykonávajících činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany ověřuje Úřad zkouškou před odbornou zkušební komisí v rámci ověřování jejich zvláštní odborné způsobilosti podle § 18 odst. 4 zákona.

§ 27

Soustavný dohled nad radiační ochranou

(1) Soustavný dohled nad radiační ochranou podle § 18 odst. 1 písm. i) zákona musí být zajištěn v rozsahu odpovídajícím zdrojům ionizujícího záření, s nimiž se na pracovišti nakládá, způsobu nakládání s nimi, související míře možného ozáření, včetně ozáření plynoucího z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu a s uvážením rizika vzniku radiační nehody nebo havárie. Soustavný dohled nad radiační ochranou se zajišťuje osobami s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany a dohlížejícími osobami. Provozovatel může k zajištění soustavného dohledu nad radiační ochranou zřídit specializovaný samostatný útvar a vybavit jej nezbytnými prostředky. V zařízeních, ve kterých Úřad považuje za nezbytné zřízení takového specializovaného útvaru radiační ochrany poskytujícího specifické poradenství pro toto zařízení, musí být v případě, že se jedná o vnitřní organizační jednotku tohoto zařízení, tento útvar organizačně oddělen od výrobních a provozních útvarů. Tento útvar může být společný pro několik pracovišť.

(2) K zajištění soustavného dohledu ustanovuje držitel povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) a i) zákona dohlížející osobu a na všech pracovištích II. a vyšší kategorie zajišťuje přítomnost odpovídajícího počtu osob s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany^10). Přítomnost nejméně jedné osoby s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany zajišťuje pro činnosti v kontrolovaném pásmu také držitel povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona ke službám v rozsahu podle § 59 odst. 1 písm. d) nebo objednatel této služby. Každá osoba s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany a dohlížející osoba musí mít zvláštní odbornou způsobilost^10) odpovídající provozované činnosti a zdrojům ionizujícího záření. Je-li provozovatelem fyzická osoba, která má odpovídající zvláštní odbornou způsobilost, může činnosti dohlížející osoby, popřípadě osoby s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany vykonávat sama.

(3) Dohlížející osobě držitel povolení umožní seznámit se se všemi dokumenty majícími vztah k radiační ochraně a účastnit se jednání souvisejících s radiační ochranou.

(4) Náplní činnosti dohlížející osoby je

• a) sledovat a hodnotit plnění povinností držitele povolení při zajištění všech opatření na bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření,

• b) pomáhat vedoucím pracovníkům při plnění povinností držitele povolení k zajišťování radiační ochrany, upozorňovat je na zjištěné nedostatky a podávat jim návrhy na jejich odstranění.

(5) Držitel povolení konzultuje s dohlížející osobou vymezení sledovaných a kontrolovaných pásem a uplatňování příslušných požadavků na tato pásma a dále také zkoušení a kontrolu ochranných pomůcek a měřicích zařízení zejména při

• a) zevrubném posuzování projektů jednotlivých zařízení z hlediska radiační ochrany,

• b) uvádění do provozu nových nebo modifikovaných zdrojů ionizujícího záření,

• c) pravidelných kontrolách účinnosti ochranných pomůcek a technických postupů,

• d) pravidelných kalibracích měřicích přístrojů a pravidelných kontrolách jejich řádného provozu a správného používání.

(6) Dohlížející osoba zpravidla pro provozovatele zabezpečuje následující činnosti v oblasti radiační ochrany

• a) informování pracovníků o práci se zdroji ionizujícího záření,

• b) vzdělávání radiačních pracovníků o bezpečném nakládání se zdroji,

• c) ověřování způsobilosti radiačních pracovníků k bezpečnému nakládání se zdroji ionizujícího záření pravidelnými zkouškami,

• d) přípravu programu monitorování, případně se podílí na měření a hodnocení podle schváleného programu monitorování,

• e) řádné vedení dokumentace předepsané z hlediska radiační ochrany pro pracoviště,

• f) evidenci o pohybu a stavu zdrojů ionizujícího záření, zařízení a přístrojů majících vliv na radiační ochranu,

• g) organizování přejímacích zkoušek, zkoušek dlouhodobé stability a zajištění zkoušek provozní stálosti zdrojů ionizujícího záření,

• h) vyšetřování mimořádných událostí nebo radiačních nehod, ztrát, nebo odcizení zdroje ionizujícího záření a realizaci nápravných opatření,

• i) sledování účasti pracovníků na předepsaných preventivních lékařských prohlídkách.

(7) Osoby s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany se na zajištění soustavného dohledu nad radiační ochranou podílejí zejména tím, že trvale dohlížejí na to, aby všichni pracovníci při své práci plnili požadavky ochrany zdraví i technické a administrativní požadavky k zajištění radiační ochrany.

§ 28

Lékařský dohled

(1) Lékařský dohled nad radiačními pracovníky je založen na zásadách, kterými se obecně řídí ochrana zdraví při práci. Provádí se v rámci poskytování pracovnělékařských služeb lékaři zdravotnických zařízení poskytujících zaměstnavateli tyto služby podle zvláštního právního předpisu^11).

(2) Při lékařském dohledu se posuzuje zdravotní stav pracovníků kategorie A z hlediska jejich zdravotní způsobilosti pro úkoly při vykonávání radiačních činností. Za tím účelem musí mít oprávněný lékař přístup ke všem významným informacím, které souvisejí s hodnocením ozáření, včetně výsledků monitorování a údajů o pracovních podmínkách.

(3) Lékařský dohled zahrnuje následující lékařské preventivní prohlídky:

• a) vstupní, prováděnou vždy před zařazením pracovníka do kategorie A, jejímž cílem je posoudit zdravotní způsobilost zastávat předpokládané pracovní místo jako pracovník kategorie A,^12)

• b) periodickou, prováděnou u pracovníků kategorie A jednou ročně, cílem které je ověřit, zda je pracovník i nadále z hlediska zdravotní způsobilosti schopen plnit své povinnosti při vykonávání radiačních činností,

• c) mimořádnou, prováděnou v případech, kdy je důvodné podezření, že došlo ke změně zdravotního stavu pracovníka kategorie A, a oprávněný lékař stanoví termín kratší, než je termín periodické prohlídky, nebo v případech, kdy podle posouzení ozáření Úřadem došlo k překročení limitů ozáření a je nutné posoudit podmínky pro další vystavení vlivům záření při práci,

• d) výstupní.^13)

(4) Oprávněný lékař je oprávněn při výstupní preventivní prohlídce doporučit registrujícímu lékaři zajistit pokračování lékařského dohledu následnými prohlídkami^14) za účelem včasného zjištění možných změn zdravotního stavu souvisejících s ozářením v době výkonu práce, zejména v případech dlouhodobé práce na hranici limitů, a to i po ukončení pracovní činnosti a po tak dlouhou dobu, kterou považuje za nezbytnou k zabezpečení zdraví dotyčné osoby.

(5) Pro stanovení zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A se v lékařském posudku používá této klasifikace:

• a) zdravotně způsobilý pro výkon činností pracovníka kategorie A,

• b) zdravotně způsobilý pro výkon činností pracovníka kategorie A za určitých v lékařském posudku uvedených podmínek,

• c) zdravotně nezpůsobilý pro výkon činností pracovníka kategorie A.

(6) S výsledky a posudkovými závěry lékařských prohlídek musí být pracovník oprávněným lékařem seznámen. Pokud pracovník s lékařským posudkem a závěry lékařských prohlídek nesouhlasí, může uplatnit opravné prostředky podle zvláštního právního předpisu.^15) Poskytovatel zdravotních služeb zasílá lékařský posudek se závěry o zdravotní způsobilosti pro výkon činností pracovníka kategorie A neprodleně příslušným držitelům povolení a zaměstnavateli.

(7) Žádná osoba nesmí být zaměstnávána nebo zařazována jako pracovník kategorie A po jakoukoli dobu na specifickém pracovním místě, je-li podle lékařského posudku zdravotně nezpůsobilá zastávat takové specifické pracovní místo. Došlo-li k překročení limitů ozáření, smí se další profesní ozáření uskutečnit jen za podmínek stanovených oprávněným lékařem při mimořádné prohlídce. Pracovník musí informovat svého zaměstnavatele, pokud se změní jeho zdravotní způsobilost tak, že již není plně zdravotně způsobilý pro výkon činností pracovníka kategorie A.

(8) Pro každého pracovníka kategorie A po dobu, po kterou je pracovník zařazen do této kategorie, vede oprávněný lékař jako součást lékařské dokumentace také údaje o charakteru pracovní činnosti, zjištěné v rámci lékařského dohledu, o výsledcích preventivních lékařských prohlídek včetně diagnostických závěrů o výsledcích předchozích lékařských vyšetření a o výsledcích osobního monitorování. Osobní dávky z výjimečných ozáření ve smyslu § 23 odst. 4, z havarijních ozáření podle § 2 písm. x) bodu 3 zákona a z havarijních ozáření zasahujících osob podle § 2 písm. x) bodu 4 zákona se zaznamenávají odděleně. Dokumentace se uchovává až do doby, kdy osoba dosáhla nebo by dosáhla 75 let věku, v každém případě však po dobu alespoň 30 let po ukončení pracovní činnosti, během které byl pracovník vystaven ionizujícímu záření.

§ 29

Sledované pásmo

(1) Sledované pásmo se vymezuje všude tam, kde se očekává, že efektivní dávka by mohla být vyšší než 1 mSv ročně nebo ekvivalentní dávka by mohla být vyšší než jedna desetina limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny stanoveného v § 20 odst. 1 písm. c) až e).

(2) Sledované pásmo se zpravidla vymezuje na všech pracovištích I. až IV. kategorie. Sledované pásmo se nevymezuje, pokud by jeho rozsah nepřesáhl vymezení kontrolovaného pásma.

(3) Sledované pásmo se vymezuje jako ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, zpravidla stavebně oddělená. Na vchodech nebo ohraničení se sledované pásmo označuje upozorněním „Sledované pásmo se zdroji ionizujícího záření“, případně i znakem radiačního nebezpečí^16) a údaji o charakteru zdrojů a rizik s nimi spojených.

(4) Ve sledovaném pásmu se zajišťuje pouze monitorování pracoviště, pokud není v programu monitorování stanoveno jinak.

(5) Provozovatel sledovaného pásma neprodleně oznámí Úřadu každé pracoviště, na němž sledované pásmo vymezil, včetně popisu očekávané radiační činnosti a zdrojů ionizujícího záření, které mají být používány. Provozovatel sledovaného pásma také neprodleně oznámí Úřadu, dojde-li ke změnám vymezení sledovaného pásma nebo k jeho zrušení.

§ 30

Kontrolované pásmo

(1) Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde by efektivní dávka mohla být vyšší než 6 mSv ročně nebo kde by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než tři desetiny limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny stanoveného v § 20 odst. 1 písm. c) až e). Pokud není zvláštním způsobem nakládání se zdroji ionizujícího záření, například časově omezeným používáním, odůvodněno jinak, je účelné kontrolované pásmo vymezit tam, kde se očekává, že

• a) příkon dávkového ekvivalentu ze zevního ozáření na pracovním místě bude v průměru za rok při běžném provozu zdroje záření vyšší než 2,5 μSv/h,

• b) součet součinů objemových aktivit jednotlivých radionuklidů v ovzduší na pracovišti a konverzních faktorů hinh pro příjem vdechnutím radiačním pracovníkem podle přílohy č. 3 bude v průměru za rok větší než 2,5 μSv.m^-3,

• c) radioaktivní kontaminace povrchů na pracovních místech bude vyšší než směrné hodnoty povrchové aktivity pro radioaktivní kontaminaci povrchů v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými zářiči uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 2.

(2) Kontrolované pásmo se vymezuje jako ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, zpravidla stavebně oddělená, a s takovým zajištěním, aby do ní nemohly vstoupit nepovolané osoby. Na vchodech nebo ohraničení se kontrolované pásmo označuje znakem radiačního nebezpečí^16) a upozorněním „Kontrolované pásmo se zdroji ionizujícího záření, vstup nepovolaným osobám zakázán“, případně i údaji o charakteru zdrojů a rizik s nimi spojených.

(3) Návrh na vymezení kontrolovaného pásma, který se podle bodu D.b.5 nebo I.7 přílohy zákona předkládá Úřadu jako součást Úřadem schvalované dokumentace k žádosti o příslušné povolení, zahrnuje

• a) rozsah kontrolovaného pásma zpravidla výčtem místností a schematickým plánkem; pro očekávaná terénní přechodná pracoviště, například defektoskopická nebo karotážní, se stanoví mez dávkových příkonů, která se použije k ohraničení kontrolovaného pásma na těchto pracovištích,

• b) zdůvodnění navrhovaného rozsahu kontrolovaného pásma, zejména výpočty a jiné důkazy dokládající splnění požadavků odstavce 1,

• c) popis stavebního nebo technického zajištění kontrolovaného pásma proti vstupu nepovolaných osob,

• d) předpokládaný počet osob pracujících v kontrolovaném pásmu a způsob jejich poučení o rizicích při práci v kontrolovaném pásmu, například uvedením vzoru pokynů pro vstup a práci v kontrolovaném pásmu.

(4) Do kontrolovaného pásma mohou vstupovat jen osoby poučené o tom, jak se tam mají chovat, aby neohrozily zdraví své ani zdraví ostatních osob. U radiačních pracovníků se takové poučení uskutečňuje v rámci jejich přípravy podle § 26 prokazatelným způsobem a nejméně jednou ročně.

(5) Do kontrolovaného pásma nesmí vstupovat těhotné ženy a osoby mladší 18 let, kromě pacientů, kteří se na těchto pracovištích mají podrobit lékařskému ozáření, a kromě osob, které na těchto pracovištích pracují nebo se připravují na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(6) K výkonu práce v kontrolovaných pásmech se zařazují jen pracovníci kategorie A. Ostatní osoby mohou v kontrolovaném pásmu pracovat nebo pobývat jen v případě, že provozovatel kontrolovaného pásma zajistí takové podmínky, že jejich ozáření nepřekročí obecné limity.

(7) Pro pobyt v kontrolovaném pásmu se každý vybavuje ochrannými pracovními pomůckami přiměřenými způsobu své činnosti nebo důvodům svého pobytu v tomto pásmu.

(8) Pro pobyt radiačních pracovníků v kontrolovaném pásmu se zajišťuje osobní monitorování v rozsahu stanoveném v programu monitorování. Všichni pracovníci kategorie A musí být vybaveni osobními dozimetry. Jestliže příkon dávkového ekvivalentu v kontrolovaném pásmu může překročit 1 mSv/h musí být radiační pracovníci vstupující do kontrolovaného pásma vybaveni rovněž operativními (signálními, přímoodečítacími nebo jinými v programu monitorování schválenými) osobními dozimetry; tato ustanovení se na pracovištích III. a IV. kategorie vztahují na každou osobu, kromě osob, které vstupují do kontrolovaného pásma zdravotnického pracoviště, aby se tam podrobily léčení nebo vyšetření s použitím zdrojů ionizujícího záření.

(9) V kontrolovaném pásmu pracovišť IV. kategorie a v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, se pracuje po převléknutí a při výstupu z nich se provádí kontrola radioaktivní kontaminace, v případě potřeby i osobní očista.

§ 31

Příprava a zahájení provozu pracoviště, kde mají být vykonávány radiační činnosti

(1) Pracoviště, kde mají být vykonávány radiační činnosti, se navrhuje, staví a uvádí do provozu způsobem, který umožní bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření při provozu a který zabezpečí dostatečnou radiační ochranu osob na pracovišti i osob pobývajících v jeho okolí, tak, aby

• a) stavební materiál použitý k výstavbě pracoviště, konstrukci stěn a stínění, kryty zdrojů ionizujícího záření, vybavení a vnitřní členění pracoviště byly takové, aby při všech činnostech na tomto pracovišti vedoucích k ozáření a při případných radiačních nehodách byla zajištěna taková radiační ochrana, která odpovídá podmínkám očekávaným při provozu pracoviště,

• b) stěny, strop a podlaha místnosti, ve které se skladují radionuklidové zářiče v době, kdy se nepoužívají, byly chráněny dostatečnými stínicími vrstvami,

• c) na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči byla v případě potřeby umožněna co nejrychlejší a nejúčinnější očista osob i pracoviště od radioaktivní kontaminace.

(2) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při umísťování a při výstavbě, při zahájení provozu a při provozu jaderných zařízení upravují zvláštní právní předpisy.^17)

§ 32

Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s generátory záření

(1) Generátor záření může být zapínán a používán pouze po dobu nezbytně nutnou.

(2) Při ozařování a prozařování generátorem záření se před vstupem do vymezeného nebo stíněného ozařovacího prostoru a po skončení práce měřením nebo signalizací zkontroluje, že generátor záření byl vypnut.

(3) Stacionární rentgenová zařízení a jiné stacionární generátory záření se umísťují do samostatných ozařoven nebo vyšetřoven a obsluhují se z chráněných obsluhoven s výjimkou rentgenových přístrojů, jejichž konstrukce nebo účel použití vylučují překročení limitů ozáření. V případě rentgenových zařízení pro radiodiagnostiku, které je nutno ovládat přímo z vyšetřovny, se instalují pevné nebo posuvné ochranné zástěny zajišťující nepřekročení limitů ozáření.

(4) Přístroj nebo zařízení, jehož součástí je generátor záření a ochranné stínění, může být používán pouze tehdy, je-li zajištěno, že přístroj nebo zařízení nelze uvést do činnosti, pokud je ochranné stínění odstraněno a bude automaticky vyřazeno z činnosti při otevření ochranného stínění.

(5) Generátor záření se nesmí používat, dokud neprošel úspěšně přejímací zkouškou nebo zkouškou dlouhodobé stability a pokud od poslední úspěšné zkoušky dlouhodobé stability uplynula delší lhůta, než je stanovena pro její periodické provádění, nebo nastaly jiné důvody k provedení této zkoušky. Generátor záření, u něhož uplynula doba použitelnosti, nebo nebyla-li tato doba výrobcem stanovena, lze používat, pokud jeho parametry a provozní vlastnosti vyhovují výrobcem určenému účelu použití, požadavkům zkoušky dlouhodobé stability a v případě radiologických zařízení i požadavkům národních radiologických standardů.

§ 33

Zvláštní podmínky bezpečného provozu uzavřených radionuklidových zářičů, zařízení a pracovišť s nimi

(1) Pokud uzavřený radionuklidový zářič není doprovázen osvědčením podle § 82 nebo není jiným způsobem stanoveným v podmínkách povolení doložena jeho těsnost nebo byla zjištěna jeho netěsnost, nakládá se s ním, jako kdyby byl otevřeným zářičem.

(2) Uzavřený radionuklidový zářič, kromě nevýznamného nebo typově schváleného drobného zdroje, smí být předán jen tomu a smí jej fyzicky převzít jen ten, kdo na základě povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona je oprávněn jej používat nebo alespoň skladovat. Toto ustanovení se netýká převzetí zářičů k přepravě dopravcem.

(3) Uzavřený radionuklidový zářič může být používán jen po nezbytnou dobu a mimo tuto dobu se ukládá ve stínicím krytu nebo je jinak zastíněn, a to zpravidla tak, aby při skladování příkon dávkového ekvivalentu na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor, trezorů a stíněných boxů nepřekročil hodnotu 100 μSv/h a ve vzdálenosti 1 m od povrchu nepřekročil hodnotu 10 μSv/h a při přenášení zářičů na pracovišti příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 μSv/h.

(4) Při ozařování a prozařování s uzavřeným radionuklidovým zářičem se po skončení práce nebo před vstupem do vymezeného nebo stíněného ozařovacího prostoru měřením nebo signalizací zkontroluje, zda zářič byl řádně zastíněn nebo zasunut do stínicího krytu. Při manipulaci s uzavřeným radionuklidovým zářičem, u něhož nelze vyloučit jeho uvolnění z ozařovacího zařízení nebo jeho ztrátu, se používá k měření takový přístroj, který umožňuje za všech podmínek stanovit polohu zářiče.

(5) Uzavřený radionuklidový zářič se nesmí používat, dokud neprošel úspěšně přejímací zkouškou nebo zkouškou dlouhodobé stability a pokud od poslední úspěšné zkoušky dlouhodobé stability uplynula delší lhůta, než je stanovena pro její periodické provádění, nebo nastaly jiné důvody k provedení této zkoušky. Při jakémkoli podezření na netěsnost se uzavřený radionuklidový zářič neprodleně odstaví z používání. Po uplynutí doby použitelnosti, nebo nebyla-li tato doba výrobcem stanovena, lze uzavřený radionuklidový zářič používat za podmínek stanovených v § 82 odst. 5.