Vyhláška o bližších podmínkách a vlastnostech výbušnin určených pro použití v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí a o přezkušování vlastností těchto výbušnin

§ 1

Předmět úpravy

Vyhláška stanoví bližší podmínky pro použití výbušnin v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí, jejich vlastnosti a přezkušování vlastností těchto výbušnin.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) důlně bezpečnou výbušninou – trhaviny, bleskovice a rozbušky, které na základě přezkoušení vlastností splňují podmínky uvedené v příloze k této vyhlášce,

• b) rizikovými podmínkami – takové teplotní podmínky, kdy je teplota v místě použití výbušnin vyšší nebo srovnatelná s teplotou vzbuchu nejcitlivější výbušniny použité v těchto podmínkách,^1)

• c) rizikovým prostředím – prostředí s výskytem výbušných plynů nebo prachů, popřípadě směsí těchto látek [například uhelné doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu^2) nebo plynující doly^3) s nařízeným použitím důlně bezpečných výbušnin.^4)]

§ 3

Bližší podmínky pro použití výbušnin v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí, jejich vlastnosti a přezkušování těchto vlastností jsou uvedeny v příloze k této vyhlášce.

§ 4

Povolení k použití důlně bezpečné výbušniny

(1) Povolení k prvnímu použití jednotlivého druhu důlně bezpečné výbušniny v rizikovém prostředí nebo v rizikových podmínkách^5) lze vydat poté, kdy výrobce nebo dovozce (dále jen „žadatel“) předloží Českému báňskému úřadu:

• a) posouzení shody se základními požadavky na bezpečnost^6) vypracované autorizovanou osobou zajišťující činnost v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci pro posuzování shody u výbušnin podle zvláštního právního předpisu,^7)

• b) technickou dokumentaci obsahující návod k používání důlně bezpečné výbušniny, základní technické parametry identifikující důlně bezpečnou výbušninu a její kvalitativní znaky a nález vypracovaný autorizovanou osobou,^7) že důlně bezpečná výbušnina splňuje požadavky uvedené v příloze k této vyhlášce,

• c) druh rizikového prostředí, případně rizikových podmínek, ve kterém má být důlně bezpečná výbušnina použita.

(2) Český báňský úřad posoudí dokumentaci uvedenou v odstavci 1 a v případě pochybností určí rozsah doplňujícího přezkušování vlastností podle druhu rizikového prostředí, případně rizikových podmínek, ve kterých má být důlně bezpečná výbušnina použita. Toto přezkušování požadavků na důlně bezpečné výbušniny uvedené v příloze této vyhlášky provádí autorizovaná osoba podle zvláštního zákona.^7)

(3) O průběhu a výsledcích případného přezkušování předloží žadatel Českému báňskému úřadu doklad (nález), ve kterém musí být uvedeno, zda druh důlně bezpečné výbušniny splňuje požadavky uvedené v příloze této vyhlášky.

(4) Zvláštní parametry důlně bezpečných výbušnin určených k použití v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí musí být též obsaženy v návodu k používání. Tyto parametry musí být plněny po celou dobu používání.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se

• 1. Výnos ČBÚ č. 14/1969 ze dne 20. 1. 1969 čj. 112/14/69, kterým se schvaluje používat laminátové nabíjecí tyče TOKOZ (reg. v částce 25/1969 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 20/1969 ze dne 8. 4. 1969 čj. 1313/20/69, kterým se povoluje používat důlní ohmetr typ KN-66 (reg. v částce 25/1969 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 40/1969 ze dne 16. 6. 1969 čj. 2800/40/69, kterým se povoluje používat ohmetr typ MX-10 (reg. v částce 7/1970 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 2/1970 ze dne 26. 1. 1970 čj. 5087/69/2/70, kterým se schvaluje typový sklad výbušnin M 200 (reg. v částce 7/1970 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 13/1970 ze dne 13. 7. 1970 čj. 3777/5/70, kterým se povoluje používat k trhacím pracím v ČSR pneumatické nabíjecí zařízení označené BUNZA 1 C (reg. v částce 7/1971 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 9/1971 ze dne 10. 5. 1971 čj. 2384/9/71, kterým se povoluje používat bezpečnostní rozbuškové kleště BRK-7 (reg. v částce 27/1971 Sb.).

• 1. Výnos ČBÚ č. 14/1976, č. 26/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. 7. 1976 čj. 4388/15/76, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní skalní trhavinu DANUBAL 1 (reg. v částce 25/1976 Sb., publ. v částce 7/1976 Ú. v. ČSR).

• 1. Výnos ČBÚ č. 17/1979, č. 1/1980 Ú. v. ČSR ze dne 27. 12. 1979 čj. 1565/17/79 o povolení používat zkoušečku roznětnic ZRKA-1 (reg. v částce 13/1980 Sb., publ. v částce 1/1980 Ú. v. ČSR).

• 1. Výnos ČBÚ č. 22/1980, č. 7/1981 Ú. v. ČSR ze dne 26. 11. 1980 čj. 811/22/1980 o povolení používat pyrozapalovač (reg. v částce 13/1981 Sb., publ. v částce 2/1981 Ú. v. ČSR).

• 1. Výnos ČBÚ č. 19/1980, č. 9/1981 Ú. v. ČSR ze dne 28. 11. 1980 čj. 4448/19/1980 o povolení používat elektrické mžikové palníky SO-anti (reg. v částce 13/1981 Sb., publ. v částce 2/1981 Ú. v. ČSR).

• 1. Výnos ČBÚ č. 15/1982, č. 7/1982 Ú. v. ČSR ze dne 1. 7. 1982 čj. 540/15/1982 o povolení používat typový sklad výbušnin M 100 (reg. v částce 21/1982 Sb., publ. v částce 2/1982 Ú. v. ČSR).

§ 6

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2003 s výjimkou ustanovení § 5 bodů 1 a 2, které nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Předseda:

prof. JUDr. Ing. Makarius, CSc. v. r.

Příloha k vyhlášce č. 293/2003 Sb.

Základní požadavky na vlastnosti důlně bezpečných výbušnin určených k použití v rizikových podmínkách a rizikovém prostředí a jejich přezkušování

Čl. 1

Důlně bezpečné trhaviny

I. Důlně bezpečné trhaviny se dělí na:

• 1. protiprachové, které vyhovují zkouškám výbuchem a jejich mezná nálož nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3,

• 1. protiplynové, jejichž mezná nálož nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3 a dělí se podle stupně bezpečnosti na tři kategorie^8).

• a) I. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem ve vývrtovém moždíři ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem,

• b) II. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhel 45°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M50 pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 18,0 g,

• c) III. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhly 0° a 90°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 2 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M50 pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 21,0 g.

II. Přezkušování a klasifikace důlně bezpečných trhavin ve výbušných směsích

• 1. Zkušební komora (obr. 1 až 4) je ocelový válec o průměru 1 700 až 2 000 mm a délky nejméně 5 000 mm. Na jedné straně je pevně uzavřena plochou ocelovou stěnou (čelo komory) s uzavíratelným otvorem o průměru 300 až 400 mm a na druhé otevřena (při zkouškách v metanovzdušné směsi se uzavírá clonou). Střed otvoru je v ose komory.

Komora je opatřena zařízením pro napouštění a promíchání směsi metanu se vzduchem, pro účinné vyvětrání po jednotlivých zkouškách, pro odběr vzorků výbušné směsi z komory, pro zavěšování sáčků s uhelným prachem a přístrojů pro registraci výbuchu výbušné směsi (k registraci výbuchu výbušné směsi lze použít speciální přístroje nebo zavěšovat v komoře elektrický vodič s PVC izolací) a měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu v komoře.

• 1. Vývrtový moždíř je válec z oceli 12.040.1 nebo sklolaminátu, ve kterém je uloženo jádro moždíře z oceli 16.540.7, v jehož ose je vývrt o průměru nejméně 42 mm. Poměr průměru vývrtu k průměru náložek trhaviny nesmí být větší než 1,5. Délka vývrtu je určena délkou zkušební nálože tak, aby mezi ústím vývrtu a čelem první náložky od ústí byl volný nenabitý prostor o délce nejméně 100 mm.

rozměry v mm

[image omitted]

1 - zkušení komora, 2 - vývrtový moždíř, 3 - podvozek, 4 - clona, 5 - čelo komory

Obr. 1. Schéma zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie

rozměry v mm

[image omitted]

1 - zkušení komora, 2 - uzavírací poklop, 3 - podvozek, 4 - hranový moždíř, 5 - odrazová stěna, 6 - clona

Obr. 2. Schéma zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie

• 1. Hranový moždíř je válec z oceli 12.060.4 o průměru 230 mm a délce 1 000 až 2 000 mm opatřený po celé délce pravoúhlým vybráním o šířce stěny nejméně 90 mm. Je nutno, aby délka moždíře byla větší než je délka zkušební nálože.

• 1. Odrazová stěna je ocelová deska o rozměrech nejméně 2 000 x 1 000 x 20 mm.

• 1. Podvozek pro umístění vývrtového nebo hranového moždíře s odrazovou stěnou v poloze podle obr. 1 až 4.

rozměry v mm

[image omitted]

Obr. 3. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin II. kategorie

Obr. 4. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin III.kategorie

rozměry v mm

[image omitted]

1 - zkušební komora, 2 - odrazová stěna, 3 - zkušební nálož, 4 - hranový moždíř, 5 - podvozek

• 1. Plyn pro přípravu metanovzdušné směsi obsahuje v % obj.:

metan	- nejméně 85
homology metanu (jiné uhlovodíky)	- nejvíce 2
nenasycené uhlovodíky a vodík	- nejvíce 0,2
vzduch (dusík, kyslík a CO2)	- zbytek do 100
oxid uhličitý	- nejvíce 2.

• 1. Uhelný prach o fyzikálně chemickém složení:

prchavá hořlavina	- nejméně 28 %
popel (A)	- nejvýše 7 %
voda (W)	- nejvýše 2,5 %

o granulometrickém složení:

• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %

• zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %.

• 1. Clona pro uzavření prostoru komory s metanovzdušnou směsí je z papíru, polyethylenové fólie apod.

• 1. Důlní interferometr nebo jiný přístroj pro měření koncentrace metanu s přesností nejméně ± 0,5 %.

• 1. Kyslíkoměr pro měření koncentrace kyslíku ve vzduchu, určený pro použití ve výbušném prostředí a s přesností měření nejméně ± 0,5 %.

• 1. Elektrické mžikové rozbušky určené k použití ve výbušném prostředí.

• 1. Důlní roznětnice nebo jiný zdroj stejnosměrného proudu určený k použití ve výbušném prostředí.

• 1. Aspirační psychrometr nebo jiný přístroj pro měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Je nutno, aby přesnost měření teploty byla nejméně ± 1° C a relativní vlhkosti nejméně ± 2 %.

Příprava zkoušek

• 1. Je nutno, aby zkušební nálož byla z náložek stejné výrobní série. Hmotnost zkušební nálože činí nejméně:

500 g pro protiprachové trhaviny,

600 g pro protiplynové trhaviny I. kategorie,

400 g pro protiplynové trhaviny II. a III. kategorie.

Hmotnost nálože se určuje podle jmenovité hmotnosti náložek. Dělení náložek ke zkoušce je přípustné.

• 1. Zkušební nálož protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se umisťuje do vývrtového moždíře až ke dnu vývrtu tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly a roznětná náložka byla první od ústí vývrtu (dno rozbušky směřuje ke dnu vývrtu). Požaduje se, aby mezi ústím vývrtu a zkušební náloží trhaviny byl volný prostor bez ucpávky o délce nejméně 100 mm.

• 1. Zkušební nálož protiplynových trhavin II. a III. kategorie se umísťuje do žlábku hranového moždíře tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly, střed nálože byl v polovině délky moždíře, roznětná náložka byla první od čela komory a dno rozbušky směřovalo ke cloně.

• 1. Zkoušky se provádějí při teplotě od 5 do 30° C a relativní vlhkosti vzduchu od 60 do 90 %. Tyto hodnoty se ověřují měřením v komoře před roznětem nálože.

• 1. Opotřebení vývrtového moždíře (zvětšení původního objemu vývrtu) nesmí být větší než:

25 % - při zkouškách pro uvedení trhaviny na trh

50 % - při kontrolních zkouškách.

Při zkouškách je nutno vývrtový moždíř pootočit o 120° po 1/3 stanoveného mezního opotřebení vývrtu. Objem vývrtu se měří pomocí vody a měrných nádob.

• 1. Výbušná směs uhelného prachu se vzduchem se vytváří roznětem pomocné náložky trhaviny o hmotnosti 50 g, umístěné uvnitř papírového sáčku s uhelným prachem. Sáček s prachem se zavěšuje v podélné ose komory tak, aby jeho dno bylo vzdáleno od stropu komory 500 ± 50 mm a jeho boční plocha byla vzdálena od čela komory 1 000 ± 50 mm.

Hmotnost uhelného prachu (mp) v gramech se určuje podle vztahu:

mp = 300.V,

kde V objem komory (m^3),

300 koeficient (g.m^-3).

Pomocná náložka je ze stejné trhaviny a stejné výrobní série jako hlavní zkušební nálož. Zpoždění mezi roznětem pomocné a hlavní nálože činí 1 000 až 1 100 ms.

• 1. Výbušná směs metanu se vzduchem se vytváří napuštěním plynu do části komory uzavřené clonou a jeho promícháním se vzduchem tak, aby koncentrace metanu byla 9 ± 0,5 % objemových a byla stejná v celém prostoru komory. Je nutno, aby koncentrace kyslíku ve výbušné směsi byla nejméně 18 %. Koncentrace metanu a kyslíku se ověřuje měřením před roznětem nálože.

Zkoušení a vyhodnocení

• 1. Zkoušky důlně bezpečných trhavin se vyhodnocují Matematicko-statistickou metodou vyhodnocování výsledků zkoušek, a to pro každou výbušnou směs samostatně.

• 1. Při zkouškách protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se vývrtový moždíř s náloží umisťuje těsně k otvoru z vnější strany komory, obr. 1.

• 1. Při zkouškách protiplynových trhavin II. a III. kategorie se hranový moždíř s náloží umísťuje uvnitř komory tak, aby mezi čelními plochami moždíře a čelem komory nebo clonou byla vzdálenost nejméně 1 000 mm, obr. 2.

• 1. Při zkouškách protiplynových trhavin II. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 45° k odrazové stěně, obr. 3. Vzdálenost odrazové stěny od vrcholu pravého úhlu moždíře činí 460 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vrcholem pravého úhlu moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.

• 1. Při zkouškách protiplynových trhavin III. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 0° a 90° k odrazové stěně, obr. 4. Vzdálenost odrazové stěny od svislé hrany moždíře činí 200 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vodorovnou hranou moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.

• 1. Trhavina se považuje za vyhovující, pokud počet zapálení výbušné směsi není větší než nejvýše dovolený počet zapálení podle tabulek 1 a 2 uvedených v Matematicko-statistické metodě vyhodnocování výsledků zkoušek. Požaduje se, aby vzorky vyhověly zkoušce s pravděpodobností nejméně P = 97,5 % a p = 5 %, a to u trhaviny uváděné na trh podle tabulky č. 1 a u výstupních zkoušek trhaviny podle tabulky č. 2. Při periodickém přezkoušení trhaviny je požadována pravděpodobnost nejméně P = 97,5 % a p ≤ 20 % podle tabulky č. 1.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje:

• a) jmenovitý průměr a hmotnost náložek,

• b) použitou metodu zkoušení,

• c) hmotnost zkušební nálože,

• d) opotřebení vývrtového moždíře v %,

• e) počet zkoušek a počet zapálení výbušné směsi,

• f) jmenovitý průměr zkušební komory,

• g) teplotu a relativní vlhkost prostředí v komoře,

• h) fyzikálně chemické a granulometrické složení uhelného prachu,

• i) koncentrace metanu ve výbuchové komoře v obj. %.

III. Přezkušování odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci

Všeobecně

Deflagrace důlně bezpečných trhavin (explosivní hoření trhavin) je výbuchová přeměna, jejíž rychlost je menší než rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu. Deflagrace důlně bezpečných trhavin je nežádoucí jev a v prostředí s možností výskytu výbušných směsí plynů nebo prachů podstatně zvyšuje nebezpečí jeho zážehu.

Odolností k deflagraci se rozumí schopnost trhaviny odolávat podmínkám příznivým pro vznik deflagrace.

METODA A

Podstata zkoušky

• 1. Nálož zkoušené trhaviny, obklopená uhelným prachem a uzavřená v ocelové trubce s tryskou pro únik plynných zplodin, se předepsaným způsobem zažehne. Po vyhoření zážehové slože a uhasnutí zažehnuté nálože se zjistí měřením délka neodhořelé části nálože trhaviny.

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušená trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Na zkoušku je třeba:

Ocelová trubka (obr. 1) délky 400 mm, vnějšího průměru 57 mm, tloušťky stěny 3 mm. Na čelní straně má trubka ocelový uzávěr s otvory pro přívody žhavící spirály a pro únikovou trysku, který se k trubce připevní převlečnou maticí, na druhé straně se trubka uzavře ocelovou zátkou se závitem.

Úniková tryska s otvorem

• a) průměru 3,5 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (II. kategorie) - obr. 2a),

• b) průměru 2,0 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) - obr. 2b).

Uhelný prach, o fyzikálně chemickém složení:

prchavá hořlavina - nejméně 28 %

popel (A) - nejvýše 7 %

voda (W) - nejvýše 2,5 %

o granulometrickém složení:

• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %