Vyhláška o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství^1) upravuje

• a) způsob provádění veterinární kontroly živých zvířat, veterinární kontroly spermatu, vaječných buněk a embryí (dále jen „zárodečné produkty“), jakož i veterinární kontroly patogenů, určených k obchodování, v místě původu a při příchodu na místo určení,

• b) součinnost a pomoc chovatelů, poskytovanou orgánům provádějícím veterinární kontroly uvedené pod písmenem a),

• c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící veterinární kontroly uvedené pod písmenem a) na základě zjištění, že nejsou splněny podmínky stanovené pro obchodování, jakož i postup v případě, že v souvislosti s těmito opatřeními dojde ke sporu mezi chovatelem a orgány provádějícími veterinární kontrolu při příchodu na místo určení,

• d) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení, jež provází živá zvířata, zárodečné produkty a patogeny (dále jen „zvířata a produkty“) určené k obchodování, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení a jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává.

(2) Tato vyhláška se nevztahuje na přemísťování zvířat v zájmovém chovu mezi členskými státy Evropské unie (dále jen „členský stát“), jsou-li tato zvířata provázena fyzickou osobou za ně odpovědnou a nejsou-li přemísťována k obchodním účelům.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) veterinární kontrolou – jakákoli fyzická kontrola nebo administrativní úkon, týkající se živých zvířat, zárodečných produktů nebo patogenů, jehož účelem je přímá nebo nepřímá ochrana zdraví lidí nebo zvířat,

• b) patogeny – jakýkoli záchyt nebo kultura organizmů nebo jakýkoli jejich derivát, vyskytující se buď samostatně nebo v záměrné kombinaci takového záchytu nebo kultury organizmů, které mají schopnost vyvolat onemocnění u jakýchkoli živých tvorů (s výjimkou specifických původců onemocnění člověka), jakož i jakékoli modifikované deriváty těchto organizmů, které mohou nést nebo přenést živočišný patogen, anebo tkáň, buněčná kultura, sekrety nebo exkrety, v nichž nebo prostřednictvím nichž může být nesen nebo přenesen živočišný patogen, s výjimkou registrovaných veterinárních imunologických přípravků,

• c) podnikem – jakýkoli podnik či jiné zařízení, ve kterém se zachází se zárodečnými produkty nebo patogeny,

• d) příslušným úřadem – ústřední úřad členského státu oprávněný k provádění veterinárních kontrol nebo jiný úřad členského státu, jemuž byla tato pravomoc svěřena,

• e) obchodováním – obchodování mezi členskými státy se zvířaty a produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se zvířaty a produkty, pocházejícími ze třetích zemí, jež jsou v členských státech ve volném oběhu.

§ 3

Zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce a které jsou určeny k obchodování, podléhají veterinární kontrole v místě původu a veterinární kontrole při příchodu na místo určení.

Veterinární kontrola v místě původu

§ 4

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona provádí krajská veterinární správa a Městská veterinární správa v Praze na území hlavního města Prahy (dále jen „krajská veterinární správa“) veterinární kontrolu v místě původu, kterou zejména zjišťuje, zda zvířata a produkty určené k obchodování

• a) splňují požadavky zvláštních právních předpisů uvedených v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě – jde-li o zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce – požadavky členského státu určení,

• b) pocházejí z hospodářství^2) nebo podniku, které podléhají veterinárním kontrolám podle § 6 odst. 1 písm. b),

• c) jsou označeny a evidovány v souladu se zvláštními právními předpisy^3) tak, aby bylo možno zjistit hospodářství nebo podnik původu, popřípadě tranzitu,

• d) jsou opatřeny prvopisy správně a úplně vyplněných veterinárních osvědčení, vystavených úředním veterinárním lékařem, a jinými doklady v souladu se zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě – jde-li o jiná zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce – v souladu s právními předpisy členského státu určení, jakož i doklady požadovanými zvláštními právními předpisy,^3) jimiž mají být provázeny během přepravy až do místa určení.

(2) Jde-li o zvířata vnímavá na nákazy nebo o zárodečné produkty těchto zvířat, sleduje krajská veterinární správa také, zda nepocházejí

• a) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením, jež se týkají kontrolovaných zvířat nebo produktů a jež byla vyhlášena v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu^4) z důvodu podezření či výskytu nákazy uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením zdraví zvířat nebo lidí,

• b) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením, jež byla vyhlášena z důvodu podezření či výskytu nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením zdraví zvířat nebo lidí,

• c) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny pro hospodářství nebo podnik, umístěné v členském státě, který v souladu se zvláštními právními předpisy získal zvláštní veterinární záruky, anebo který byl v souladu s těmito předpisy uznán za nákazy prostý na celém svém území nebo na jeho části, z hospodářství, které neposkytuje takové záruky, jež mohou být členským státem určení požadovány se zřetelem na nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce,

• d) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny do členského státu nebo jeho části, který využívá zvláštní veterinární záruky stanovené podle zvláštních právních předpisů, z hospodářství nebo podniku, popřípadě z části území, které neposkytují takové záruky.

(2) Před vydáním veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu je třeba ověřit, zda hospodářství nebo podnik původu splňují požadavky uvedené v odstavci 1.

§ 5

(1) Zahrnuje-li přeprava několik míst určení, musí být zvířata a produkty seskupeny do tolika zásilek, kolik je míst určení. Každá zásilka musí být provázena veterinárními osvědčeními a jinými doklady uvedenými v § 4 odst. 1 písm. d).

(2) Jsou-li zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, určeny k vývozu do země, která není členským státem (dále jen „třetí země“), přes území jiného členského státu, zůstává přeprava pod celním dohledem až do místa výstupu z území členských států (dále jen „území Společenství“). Jde-li však o zvířata a produkty, které neodpovídají požadavkům uvedených zvláštních právních předpisů, anebo zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce, může být tranzit uskutečněn pouze s výslovným povolením příslušného úřadu tranzitního členského státu.

(3) Dojde-li během přepravy zvířat nebo produktů uvedených v odstavci 2 k jakémukoli pochybení nebo nesrovnalosti, anebo odmítne-li třetí země určení zásilku převzít, postupuje krajská veterinární správa, je-li Česká republika tranzitním členským státem nebo členským státem určení a využívá-li zvláštní veterinární záruky uvedené v § 4 odst. 2 písm. d), podle § 12 odst. 2, anebo může požadovat, aby byla zvířata dopravena k poražení na nejbližší jatky; o těchto skutečnostech informuje krajská veterinární správa celní orgány.

§ 6

(1) Při provádění veterinární kontroly v místě původu krajská veterinární správa také

• a) dozírá na to, aby nebyla na území jiného členského státu odesílána zvířata, popřípadě produkty, která měla být vyřazena (utracena, neškodně odstraněna) v souvislosti s plněním programů ozdravování zvířat od některé nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo která nemohou být z veterinárních nebo hygienických důvodů obchodně využita na území České republiky,

• b) provádí veterinární kontroly hospodářství, shromažďovacích středisek, chovných a dodavatelských zařízení^5) pro pokusná zvířata, schválených trhů a podniků za účelem ověření, zda jsou v nich dodržovány veterinární požadavky uvedené v této vyhlášce ve všech stadiích výroby a obchodování a zda zvířata nebo produkty určené k obchodování vyhovují požadavkům zvláštních právních předpisů, zejména požadavkům uvedeným v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Shledá-li důvody k podezření, že tomu tak není, provede další nezbytné veterinární kontroly, a potvrdí-li se její podezření, vydá v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu^4) odpovídající závazné pokyny nebo vyhlásí mimořádná veterinární opatření; tato opatření mohou zahrnovat i izolaci příslušného hospodářství nebo podniku.

(2) Bylo-li zjištěno porušení zvláštních právních předpisů, zejména byl-li zjištěn nesoulad veterinárního osvědčení, jiného dokladu nebo identifikačního označení se stavem zvířat nebo stavem hospodářství původu, popřípadě se skutečnými vlastnostmi produktů, uplatňují se sankce podle zákona.

§ 7

Údaje, které se týkají odesílaných zvířat nebo produktů, jakož i vystaveného veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu provázejícího zvířata nebo produkty, se sdělují v den vydání uvedeného osvědčení nebo dokladu příslušnému ústřednímu úřadu členského státu určení a příslušnému úřadu místa určení způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise,^6) a to podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k této vyhlášce. Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, sdělují se tyto údaje příslušnému úřadu výstupního místa, které je i místem určení (§ 19 odst. 1), popřípadě příslušnému úřadu v místě, v němž se nachází výstupní místo, příslušnému ústřednímu úřadu místa určení a příslušnému ústřednímu úřadu tranzitního členského státu, popřípadě příslušným ústředním úřadům tranzitních členských států. K takto sdělovaným údajům patří i název třetí země určení.

Veterinární kontrola při příchodu na místo určení

§ 8

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona může krajská veterinární správa provádět veterinární kontrolu při příchodu na místo určení. Nediskriminujícími namátkovými veterinárními kontrolami může zejména ověřovat, zda jsou splněny požadavky vyplývající z § 4 až 6; v případě potřeby může odebrat vzorky k laboratornímu vyšetření. Vedle toho může provádět veterinární kontroly také během přepravy zvířat na území České republiky, včetně kontrol dopravních prostředků, jestliže má poznatky nasvědčující podezření, že dochází k porušování veterinárních podmínek obchodování se zvířaty.

(2) Jsou-li zvířata pocházející z jiného členského státu určena

• a) pro shromažďovací středisko nebo schválený trh, mohou být jejich provozovateli přijímána do tohoto střediska nebo trhu jen zvířata, která splňují požadavky uvedené v § 4. Úřední veterinární lékař vykonávající ve shromažďovacím středisku nebo na schváleném trhu státní veterinární dozor musí kontrolou veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d) ověřovat, zda zvířata přijatá do tohoto střediska nebo trhu splňují tyto požadavky,

• b) na jatky, mohou být jejich provozovatelem přijímána a porážena jen zvířata, která splňují požadavky uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Úřední veterinární lékař vykonávající na jatkách státní veterinární dozor musí zajistit, aby byla porážena pouze zvířata, která splňují všechny požadavky uvedené v § 4,

• c) pro hospodářství včetně těch, v nichž je zásilka částečně vyložena během přepravy, musí být každé zvíře nebo skupina zvířat provázena prvopisem veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu podle § 4 odst. 1 písm. d) až do doby, kdy dojde k příjemci, který je v tomto osvědčení nebo jiném dokladu jako příjemce uveden.

(3) Příjemce uvedený v odstavci 2 písm. c) musí před rozdělením nebo následným obchodním využitím zásilky zvířat v souladu s § 30 odst. 3 písm. b) zákona

• a) zkontrolovat identifikační označení zvířat, veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d), kterými jsou zvířata provázena,

• b) oznámit krajské veterinární správě jakékoli pochybení nebo nesrovnalost a do jejího rozhodnutí držet zvířata v izolaci.

(4) Registrovaný obchodník, který dělí zásilky zvířat, anebo jakýkoli podnik, který není pod státním veterinárním dozorem a pro který jsou určena zvířata uvedená v odstavci 2, se považuje za jejich příjemce; vztahují se na něj požadavky uvedené v odstavci 3.

(5) Zvláštní veterinární záruky, jejichž splnění je požadováno na příjemcích zvířat uvedených v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 4, musí být sjednány v dohodě uzavřené těmito příjemci s krajskou veterinární správou v době jejich registrace; krajská veterinární správa provádí namátkové veterinární kontroly dodržování těchto záruk.

(6) Pro zárodečné produkty a patogeny platí ustanovení odstavců 1 až 5 přiměřeně.

§ 9

(1) Odebírají-li se vzorky od zvířat podle § 8 odst. 1 věty druhé za středníkem, odeberou se co nejdříve, v žádném případě ne později než za 2 pracovní dny po dni příchodu zvířat na místo určení uvedené na veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu uvedeném v § 4 odst. 1 písm. d). Lhůta 2 pracovních dnů neplatí pro veterinární kontroly prováděné podle § 8 odst. 1 věty třetí.

(2) Je-li příjemcem zvířat osoba uvedená v § 8 odst. 4, která dělí zásilky zvířat, mohou být odebrány vzorky v průběhu 2 pracovních dnů následujících po příchodu zvířat na jejich konečné místo určení v členském státě.

(3) Vzorky se odebírají dvojmo nebo v množství dostatečném pro zajištění alespoň dvou alikvótních částí vzorku pro testování. První vzorek nebo první alikvótní část vzorku se testuje v laboratoři uvedené v § 52 odst. 4 zákona. Druhý vzorek nebo druhá, popřípadě i další alikvótní část vzorku se zřetelně označí a skladuje se za vhodných podmínek alespoň po dobu 1 měsíce pod dohledem úředního veterinárního lékaře.

§ 10

(1) Příjemci, kteří jsou uvedeni ve veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu podle § 4 odst. 1 písm. d), v souladu s § 30 odst. 3 písm. a) a c) zákona

• a) hlásí podle požadavků krajské veterinární správy a v rozsahu nezbytném k provedení veterinárních kontrol uvedených v § 8 nejméně 24 hodin předem příchod zvířat nebo produktů z jiného členského státu, zejména povahu zásilky a předpokládané datum jejího příchodu. To neplatí, jen jde-li o koňovité, kteří jsou provázeni identifikačním dokladem podle zvláštních právních předpisů,^3)

• b) uchovávají veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. d) po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládají orgánům státního veterinárního dozoru,

• c) a jde-li o registrované obchodníky, zaznamenávají v souvislosti s údaji o uskutečněných obchodech také údaje o následném místě určení zvířat nebo produktů.

(2) Mají-li být zvířata umístěna v karanténě, děje se tak zpravidla v hospodářství místa určení. Vyžadují-li to veterinární důvody, mohou být zvířata umístěna v karanténní stanici, která je v takovém případě považována za místo určení zásilky; důvody tohoto opatření je třeba sdělit Komisi Evropského společenství (dále jen „Komise“).

§ 11

(1) Při veterinárních kontrolách prováděných v místech, jimiž mohou zvířata a produkty uvedené v § 3 přicházet z třetích zemí na území Společenství, jako jsou přístavy, letiště a místa pohraniční veterinární kontroly,

• a) se kontrolují veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. d),

• b) se postupuje tak, že

• 1. zvířata a produkty pocházející z území Společenství podléhají pravidlům kontroly stanoveným v § 8 a 9,

• 1. zvířata z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním právním předpisem,^7)

• 1. produkty z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním právním předpisem.^8)

(2) Všechna zvířata a produkty, přepravované dopravními prostředky, které zajišťují pravidelné a přímé spojení mezi dvěma zeměpisnými body na území Společenství, však podléhají pravidlům veterinární kontroly stanoveným v § 8 a 9.

Opatření na základě výsledku veterinární kontroly

§ 12

(1) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, přítomnost původců nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jinou možnou příčinu závažného ohrožení zvířat nebo lidí, anebo že produkty pocházejí z oblasti zamořené nákazou, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona. Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí bez prodlení Komisi a členské státy o výsledcích šetření, přijatých rozhodnutích a jejich důvodech.

(2) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, že zvířata nebo produkty nesplňují veterinární podmínky obchodování s nimi uplatňované v souladu se zvláštními právními předpisy, anebo zvláštní veterinární záruky, získané Českou republikou v souladu se zvláštními právními předpisy, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, popřípadě i v souladu s § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona.

(3) Dojde-li ke sporu mezi odesilatelem a krajskou veterinární správou, mohou se obě strany dohodnout, že jej předloží nejdéle do 1 měsíce k posouzení odborníkovi uvedenému v seznamu sestaveném Komisí. Tento odborník vydá své stanovisko do 72 hodin po předložení sporu, anebo po obdržení výsledků potřebného vyšetření. Náklady tohoto stanoviska nesou Evropská společenství.

§ 13

(1) Dojde-li k případu uvedenému v § 12 odst. 1 nebo 2, uvědomí o něm Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad členského státu odeslání s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o možnostech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární kontrola na místě.

(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi a členské státy.

(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát odeslání, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly zvířat a produktů pocházejících z příslušného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, a vyžadují-li to vážné veterinární nebo hygienické důvody, aby pozastavil vydávání veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d). Zároveň může být posílena veterinární kontrola zvířat a produktů, které pocházejí z uvedeného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, při příchodu na místo určení.

(4) Je-li Česká republika členským státem odeslání, platí odstavce 1 až 3 obdobně.

§ 14