Zákon o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti)

ČÁST PRVNÍ

O NĚKTERÝCH SLUŽBÁCH INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství^1) odpovědnost a práva a povinnosti osob, které poskytují služby informační společnosti a šíří obchodní sdělení.

§ 2

Pro účely tohoto zákona se rozumí

• a) službou informační společnosti jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat,

• b) elektronickou poštou textová, hlasová, zvuková nebo obrazová zpráva poslaná prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která může být uložena v síti nebo v koncovém zařízení uživatele, dokud ji uživatel nevyzvedne,

• c) elektronickými prostředky zejména síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení a elektronická pošta,

• d) poskytovatelem služby každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze služeb informační společnosti,

• e) uživatelem každá fyzická nebo právnická osoba, která využívá službu informační společnosti, zejména za účelem vyhledávání či zpřístupňování informací,

• f) obchodním sdělením všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení k návštěvě internetových stránek, určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku osoby, která je podnikatelem^3) nebo vykonává regulovanou činnost^2).

• g) automatickým krátkodobě dočasným ukládáním ukládání informací poskytnutých uživatelem, ke kterému dochází výhradně za účelem uskutečnění přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací, přičemž doba uložení informace nepřesahuje dobu, která je pro zajištění přenosu obvyklá,

• h) automatickým dočasným meziukládáním ukládání informací poskytnutých uživatelem, které slouží výhradně pro co možná nejúčinnější následný přenos těchto informací na žádost jiných uživatelů.

Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb

§ 3

Odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací

(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud

• a) přenos sám iniciuje,

• b) zvolí uživatele přenášené informace, nebo

• c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace.

(2) Přenos informací a zprostředkování přístupu podle odstavce 1 zahrnuje také automatické krátkodobě dočasné ukládání přenášených informací.

§ 4

Odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací

Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací automaticky dočasně meziukládaných, jen pokud

• a) změní obsah informace,

• b) nevyhoví podmínkám přístupu k informaci,

• c) nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví,

• d) překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo

• e) ihned nepřijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této informaci.

§ 5

Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem

(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen

• a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo

• b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.

(2) Poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele.

§ 6

Poskytovatelé služeb uvedení v § 3 až 5 nejsou povinni

• a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací,

• b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.

Šíření obchodních sdělení

§ 7

(1) Obchodní sdělení lze šířit elektronickými prostředky jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Podrobnosti elektronického kontaktu lze za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky využít pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas.

(3) Nehledě na odstavec 2, pokud fyzická nebo právnická osoba získá od svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby podle požadavků ochrany osobních údajů upravených zvláštním právním předpisem^5), může tato fyzická či právnická osoba využít tyto podrobnosti elektronického kontaktu pro potřeby šíření obchodních sdělení týkajících se jejích vlastních obdobných výrobků nebo služeb za předpokladu, že zákazník má jasnou a zřetelnou možnost jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet této fyzické nebo právnické osoby odmítnout souhlas s takovýmto využitím svého elektronického kontaktu i při zasílání každé jednotlivé zprávy, pokud původně toto využití neodmítl.

(4) Zaslání elektronické pošty za účelem šíření obchodního sdělení je zakázáno, pokud

• a) tato není zřetelně a jasně označena jako obchodní sdělení,

• b) skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, nebo

• c) je zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a účinně zaslat informaci o tom, že si nepřeje, aby mu byly obchodní informace odesílatelem nadále zasílány.

Regulované činnosti

§ 8

(1) Osoby vykonávající regulované činnosti mohou za použití elektronických prostředků v rámci činností, které jsou obsahem regulované činnosti, šířit obchodní sdělení, a to v souladu s § 7 a v souladu s příslušnými pravidly vydávanými obchodními, profesními a spotřebitelskými sdruženími, která upravují zejména nezávislost, důstojnost, čest povolání a poctivý přístup k zákazníkům.

(2) Osoby vykonávající regulované činnosti, jež nejsou členy profesních samosprávných komor zřízených zákonem, při šíření obchodních sdělení za použití elektronických prostředků v rámci činností, které jsou obsahem regulované činnosti, postupují v souladu s § 7.

(3) Obchodní sdělení osob vykonávajících regulované činnosti musí obsahovat název profesní samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je osoba vykonávající regulovanou činnost zapsána, odkaz na profesní pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie, v němž je osoba vykonávající regulovanou činnost usazena, a způsob trvalého veřejného přístupu k informacím o příslušné profesní samosprávné komoře zřízené zákonem, jejímž je osoba vykonávající regulovanou činnost členem.

Vnitřní trh

§ 9

(1) Na poskytovatele služby, který poskytuje služby prostřednictvím podniku nebo organizační složky umístěné na území České republiky, se použijí ustanovení tohoto zákona a zvláštních právních předpisů upravujících podmínky zahájení a výkonu činnosti, která je předmětem poskytované služby, zejména právních předpisů upravujících vznik podnikatelského oprávnění, požadavky na odbornou způsobilost, požadavky na obsah a kvalitu poskytované služby a odpovědnost poskytovatele služby za porušení těchto povinností.

(2) Na poskytovatele služby, který je usazen v jiném členském státě Evropské unie a poskytujícího tuto službu na území České republiky, se nevztahují právní předpisy uvedené v odstavci 1, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(3) Ustanovením odstavce 2 nejsou dotčeny povinnosti poskytovatele služby vyplývající ze zvláštních právních předpisů na ochranu veřejného pořádku, veřejného zdraví, bezpečnosti státu a ochranu spotřebitele.

(4) Dříve, než soud nebo jiný orgán příslušný k zajištění plnění nebo vynucení povinností poskytovatele služby vyplývající ze zvláštních právních předpisů na ochranu veřejného pořádku, veřejného zdraví, bezpečnosti státu a ochranu spotřebitele učiní nezbytná opatření, informuje o tom Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“) a požádá členský stát Evropské unie, v němž je poskytovatel služby usazen, o přijetí takových opatření, která budou mít za následek, že soud již nebude muset činit opatření podle tohoto odstavce.

(5) Jestliže se v naléhavých případech soud odchýlí od odstavce 4, podá o této skutečnosti bez zbytečného odkladu informaci s odůvodněním Komisi a členskému státu Evropské unie, v němž je poskytovatel služby usazen.

Dozor nad dodržováním zákona

§ 10

(1) Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona (dále jen „orgán dozoru“) je

• a) pro šíření obchodních sdělení podle § 7 Úřad pro ochranu osobních údajů,

• b) pro povinnosti vyplývající z § 8 odst. 3 příslušná profesní samosprávná komora zřízená zákonem.

(2) Orgán dozoru působí jako kontaktní místo pro členské státy Evropské unie a Komisi.

(3) Kontaktní místo pro členské státy Evropské unie a Komisi

• a) podává obecné informace o smluvních právech a povinnostech, jakož i o postupech pro podávání stížností a pro opravné prostředky v případě sporů včetně praktických aspektů využívání těchto postupů,

• b) poskytuje údaje o orgánech, sdruženích nebo subjektech, od nichž lze získat další informace či praktickou pomoc.

(4) V případě přeshraniční spolupráce orgán dozoru uvedený v odstavci 1 písm. a) postupuje podle předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele^6a).

(5) Při výkonu dozoru postupují orgány dozoru uvedené v odstavci 1 písm. b) podle zvláštních právních předpisů.^7)

§ 10a

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že bez souhlasu adresáta hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.

Správní delikty

§ 11

(1) Právnické osobě, která hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení

• a) bez souhlasu adresáta,

• b) neoznačené jasně a zřetelně jako obchodní sdělení,

• c) skrývající nebo utajující totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečnila,

• d) neobsahující platnou adresu, na niž by adresát mohl odeslat žádost o ukončení takové komunikace, nebo

• e) bez toho, že by zákazníkovi poskytla možnost jasně, zřetelně, jednoduchým způsobem, zdarma nebo na svůj účet udělit či odmítnout souhlas s využitím jeho elektronického kontaktu při zaslání každé jednotlivé zprávy,

se uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč.

(2) Právnické osobě, která

• a) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje název profesní samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je zapsána,

• b) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje odkaz na profesní pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie, v němž je usazena, nebo

• c) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje způsob trvalého veřejného přístupu k informacím o příslušné profesní samosprávné komoře zřízené zákonem, jejímž je členem,

se uloží pokuta do výše 1 000 000 Kč.

§ 11a

Poskytovatel služby informační společnosti, jehož obchodní zájmy jsou poškozovány porušováním povinností podle § 7, je oprávněn domáhat se jménem svých zákazníků, jejichž práva byla tímto jednáním poškozena, soudní ochrany. Tím není dotčeno oprávnění zákazníka domáhat se svých nároků u soudu sám.

§ 12

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při stanovení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže orgán dozoru o něm nezahájil řízení do 1 roku, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby^8) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(5) Pokuty ukládá a vybírá orgán dozoru. Příjem z pokut, a to i vymožených, je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu dozoru, který pokutu uložil. Na příjmy z pokut uložených orgánem příslušným k výkonu dozoru podle § 10 odst. 1 písm. b) se pro účely správy jejich placení hledí jako na prostředky veřejného rozpočtu^9).

Společná ustanovení

§ 13

Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na řízení ve věcech upravených tímto zákonem správní řád.^10)

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o regulaci reklamy

§ 15

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 138/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 132/2003 Sb., zákona č. 217/2004 Sb. a zákona č. 326/2004 Sb., se mění takto:

• 1. V § 2 odst. 1 písmeno e) včetně poznámky pod čarou č. 5a) zní:

• „e) šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje; na šíření reklamy elektronickými prostředky a jeho omezení se vztahuje zvláštní právní předpis,^5a) za reklamu, která obtěžuje, se považuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, že adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si nepřeje, aby vůči němu byla nevyžádaná reklama šířena.

^5a) § 7 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).“.

• 1. V § 7 písm. d) se za slova „v ostatních případech“ vkládají slova „, s výjimkou nevyžádané reklamy šířené elektronickými prostředky^32a) podle zvláštního právního předpisu^5a)“.

Poznámka pod čarou č. 32a) zní:

„^32a) § 2 písm. c) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).“.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů

§ 16

V § 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „a další kompetence stanovené zvláštním právním předpisem.^1)“.

Poznámka pod čarou č. 1) zní:

„^1) § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).“.

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§ 18

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Zaorálek v. r.

Klaus v. r.

Gross v. r.

^1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací.

^2) § 3 písm. f) a g) zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).

^3) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

^4) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

^5) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

^6a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele).

^7) Například zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

^8) § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

^9) § 2 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

^10) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.