Legalize / Česká republika / Vyhláška

Vyhláška, kterou se stanoví analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků

Typ Vyhláška

Publikace 2005-12-23

Naposledy aktualizováno 2006-01-01

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

článků 2

Historie novel JSON API

§ 1

(1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2) a upravuje následující analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků:

a) odběr vzorků kosmetických prostředků,

b) příprava vzorků v laboratoři,

c) kvalitativní a kvantitativní stanovení volného hydroxidu sodného a draselného,

d) kvantitativní a kvalitativní stanovení kyseliny šťavelové a jejích alkalických solí v prostředcích určených pro péči o vlasy,

e) kvantitativní stanovení chloroformu v zubní pastě,

f) kvantitativní stanovení zinku,

g) kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové,

h) kvalitativní stanovení oxidačních činidel a kvantitativní stanovení peroxidu vodíku v prostředcích určených v péči o vlasy,

i) kvalitativní a semikvantitativní stanovení určitých oxidačních barviv v barvách na vlasy,

j) kvalitativní a kvantitativní stanovení dusitanů,

k) kvantitativní stanovení resorcinolu v šamponech a vlasových lotionech,

l) kvantitativní stanovení methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu,

m) kvalitativní a kvantitativní stanovení volného formaldehydu,

n) kvantitativní stanovení dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu,

o) kvalitativní a kvantitativní stanovení chinolin-8-olu a bis(chinolin-8-ol)-sulfátu,

p) kvantitativní stanovení amoniaku,

q) kvalitativní a kvantitativní stanovení nitromethanu,

r) kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny thioglykolové (sulfanyloctové) v prostředcích k trvalé ondulaci, k rovnání vlasů a v prostředcích k depilaci,

s) kvalitativní a kvantitativní stanovení hexachlorofenu (INN),

t) kvantitativní stanovení tosylchloramidu sodného (chloraminu-T) (INN),

u) kvantitativní stanovení celkového fluoru v zubních pastách,

v) kvantitativní stanovení organických sloučenin rtuti,

w) kvantitativní stanovení alkalických sulfidů a sulfidů kovů alkalických zemin,

x) kvalitativní a kvantitativní stanovení 2,3-dihydroxypropyl-4-aminobenzoátu,

y) kvantitativní stanovení chlorbutanolu,

z) kvalitativní a kvantitativní stanovení chininu,

aa) kvalitativní a kvantitativní stanovení anorganických siřičitanů a hydrogensiřičitanů,

bb) kvalitativní a kvantitativní stanovení chlorečnanů alkalických kovů,

cc) kvalitativní a kvantitativní stanovení jodičnanu sodného,

dd) kvalitativní a kvantitativní stanovení dusičnanu stříbrného v kosmetických prostředcích,

ee) kvalitativní a kvantitativní stanovení obsahu sulfidu seleničitého v šamponech proti lupům,

ff) kvantitativní stanovení rozpustného barya a stroncia v pigmentech ve formě solí nebo komplexů,

gg) kvalitativní a kvantitativní stanovení benzylalkoholu,

hh) kvalitativní stanovení zirkonia a kvantitativní stanovení zirkonia, hliníku a chloru v neaerosolových antiperspirantech,

ii) kvalitativní a kvantitativní stanovení hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu a chlorhexidinu,

jj) kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny benzoové, kyseliny 4-hydroxybenzoové, kyseliny sorbové, kyseliny salicylové a kyseliny propionové v kosmetických prostředcích,

kk) kvalitativní a kvantitativní stanovení hydrochinonu, hydrochinon-monomethyletheru, hydrochinon-monoethyletheru a hydrochinon-monobenzyletheru v kosmetických prostředcích,

ll) kvalitativní a kvantitativní stanovení 2-fenoxyethanolu, 1-fenoxypropan-2-olu, methyl-, ethyl-, propyl-, butyl- a benzyl-4-hydroxybenzoátu v kosmetických prostředcích.

(2) Obsah analytických metod kontroly složení kosmetických prostředků vyjmenovaných v odstavci 1 je uveden v příloze této vyhlášky.

§ 2

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Ministr:

MUDr. Rath v. r.

Příloha k vyhlášce č. 494/2005 Sb.

1. ODBĚR VZORKŮ KOSMETICKÝCH PROSTŘEDKŮ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Postup odběru vzorků kosmetických prostředků je popsán s ohledem na jejich analýzy v různých laboratořích.

1. DEFINICE

2.1 Základní vzorek:

jednotkové množství odebrané ze šarže nabízené k prodeji.

2.2 Celkový vzorek:

suma všech základních vzorků odebraných ze šarže téhož čísla.

2.3 Laboratorní vzorek:

reprezentativní část celkového vzorku, která má být analyzována v jednotlivých laboratořích.

2.4 Zkušební vzorek:

reprezentativní část laboratorního vzorku nezbytná pro analýzu.

2.5 Obal:

předmět, který obsahuje výrobek a který je s výrobkem v neustálém přímém styku.

1. POSTUP ODBĚRU VZORKŮ

3.1 Kosmetické prostředky musí být odebírány v původních obalech a musí být doručeny do laboratoře, aniž byly otevřeny.

3.2 Pokud jde o kosmetické prostředky, které jsou uváděny na trh ve velkém balení nebo které jsou prodávány v jiných než původních obalech od výrobce, měly by být vydány vhodné pokyny pro jejich odběr v místě použití nebo prodeje.

3.3 Počet základních vzorků nezbytných pro přípravu laboratorního vzorku musí být určen analytickou metodou a počtem analýz, které mají být provedeny každou laboratoří.

1. IDENTIFIKACE VZORKU

4.1 Vzorky se na místě odběru zabezpečí proti otevření, záměně a kontaminaci a označí se v souladu s pravidly platnými v dotyčném členském státu.

4.2 Každý odebraný základní vzorek se označí následujícími informacemi:

— název kosmetického prostředku a další dostupné identifikační údaje (výrobce/dovozce, event.distributor, šarže)

— datum, čas a místo odběru vzorku,

— jméno osoby odpovědné za odběr vzorku,

— název inspektorátu.

4.3 Protokol o odběru vzorků musí být vypracován v souladu s pravidly platnými v dotyčném členském státu.

1. UCHOVÁVÁNÍ VZORKŮ

5.1 Základní vzorky musí být uchovávány v souladu s případnými pokyny výrobce uvedenými na etiketě.

5.2 Nejsou-li uvedeny jiné podmínky, musí být laboratorní vzorky uchovávány v temnu při teplotě 10 až 25 °C.

5.3 Základní vzorky nesmí být do zahájení analýzy otevřeny.

1. PŘÍPRAVA VZORKŮ V LABORATOŘI

1. OBECNĚ

1.1 Je-li to možné, měla by být analýza provedena s každým laboratorním vzorkem. Je-li základní vzorek příliš malý, měl by být použit minimální počet základních vzorků. Před odběrem zkušebního vzorku by měly být nejdříve důkladně smíchány.

1.2 Obal se otevře v inertní atmosféře, vyžaduje-li to analytická metoda, a co nejrychleji se odebere požadovaný počet zkušebních vzorků. Poté by měla být neprodleně provedena analýza. Jestliže musí být vzorek zachován, měl by být obal opět v inertní atmosféře uzavřen.

1.3 Kosmetické prostředky mohou být v tekuté nebo tuhé formě nebo v polotuhé formě. Jestliže dojde k oddělení fází původně homogenního výrobku, měl by být výrobek před odběrem zkušebního vzorku opět zhomogenizován.

1.4 Je-li kosmetický prostředek uváděn do prodeje zvláštním způsobem, v jehož důsledku nelze postupovat podle těchto pokynů, a nejsou-li stanoveny vhodné metody zkoušení, může být přijat vlastní postup, za předpokladu, že bude písemně uveden jako součást protokolu o analýze.

1. KAPALINY

2.1 V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou olejové, lihové a vodné roztoky, toaletní vody, lotiony nebo mléka, a mohou být baleny ve flakonech, lahvičkách, ampulích nebo tubách.

2.2 Odběr zkušebního vzorku:

— před otevřením se obal prudce protřepe;

— obal se otevře;

— odpovídající množství tekutiny se převede do zkumavky k vizuálnímu vyšetření jejích vlastností pro účely odběru zkušebního vzorku;

— obal se opět uzavře, nebo

— se odeberou požadované zkušební vzorky;

— obal se pečlivě uzavře.

1. POLOTUHÉ LÁTKY

3.1 V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou pasty, krémy, emulze a gely a mohou být baleny v tubách, v plastových lahvičkách nebo kelímcích.

3.2 Odběr zkušebního vzorku:

3.2.1 Obaly s úzkým hrdlem: Odstraní se alespoň první centimetr prostředku. Vytlačí se zkušební vzorek a obal se ihned uzavře.

3.2.2 Obaly se širokým hrdlem: Rovnoměrně se seškrábne horní vrstva. Odebere se zkušební vzorek a obal se ihned uzavře.

1. TUHÉ LÁTKY

4.1 V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou sypké pudry, kompaktní pudry, tyčinky a mohou být baleny v široké škále obalů.

4.2 Odběr zkušebního vzorku:

4.2.1 Sypké pudry: Před odzátkováním nebo otevřením se obal prudce protřepe. Obal se otevře a odebere se zkušební vzorek.

4.2.2 Kompaktní pudry nebo tyčinky: Rovnoměrně se seškrábne horní vrstva. Ze spodní vrstvy se odebere zkušební vzorek.

1. PROSTŘEDKY V OBALECH NA AEROSOLY („aerosolové rozprašovače“)

5.1 Tyto výrobky jsou definovány v článku 2 směrnice Rady 75/324/EHS ze dne 20. května 1975 (viz. Úř. věst. č. L 147, 9. 6. 1975, s. 40.)

5.2 Zkušební vzorek:

Po důkladném protřepání se pomocí vhodné spojky (viz obrázek 1: ve specifických případech může být v analytické metodě požadováno použití jiné spojky) převede reprezentativní množství obsahu aerosolového rozprašovače do skleněné lahve potažené vrstvou z plastu (obrázek 4) a opatřené aerosolovým ventilem, avšak bez výtlačné trubičky. Při převádění do lahve směřuje ventil dolů. Při převádění je obsah dobře viditelný. Existují čtyři možnosti:

5.2.1 Aerosolový prostředek ve formě homogenního roztoku, který lze přímo analyzovat.

5.2.2 Aerosolový prostředek sestává ze dvou kapalných fází. Každá z fází může být analyzována po oddělení spodní fáze do druhé lahve. V tomto případě směřuje dolů ventil první lahve. V takovém případě bývá spodní fáze vodná a neobsahuje hnací plyn (např. butan/vodu).

5.2.3 Aerosolové prostředky obsahující suspenzi pudru. Kapalnou fázi lze analyzovat po oddělení pudru.

5.2.4 Prostředky ve formě pěny nebo krému: Do lahve se nejdříve přesně naváží 5 až 10 g 2-methoxyethanolu. Tato látka zabrání pěnění při odplynění, a tak je možné vypudit hnací plyny, aniž by došlo ke ztrátě kapaliny.

5.3 Pomůcky

Spojka (obrázek 1) je vyrobena z duralu nebo mosazi. Je konstruována tak, aby prostřednictvím polyethylenového adaptéru vyhovovala různým systémům ventilů. Na obrázku je uveden příklad; lze použít jiné spojky (viz obrázky 2 a 3).

Láhev (obrázek 4) je vyrobena z bílého skla a z vnějšku je potažena ochrannou vrstvou průhledného plastu. Má objem 50 až 100 ml. Je opatřena aerosolovým ventilem bez výtlačné trubičky.

5.4 Postup

Aby bylo možné převést dostatečné množství vzorku, musí být z lahve vypuzen vzduch. Za tímto účelem se do lahve zavede přes spojku asi 10 ml dichlordifluormethanu nebo butanu (podle aerosolového prostředku, který má být zkoumán) a poté se provede odplynění až do zmizení kapalné fáze, přičemž láhev s ventilem směřuje vzhůru. Spojka se sejme. Láhev se zváží („a“ gramů). Aerosolový rozprašovač, z něhož má být odebrán vzorek, se prudce protřepe. Spojka se připojí na ventil obalu s aerosolem, který má být odebrán, (obal je orientován ventilem vzhůru), ke spojce se připojí láhev (hrdlem dolů) a zatlačí se na ni. Láhev se naplní asi ze dvou třetin. Jestliže převádění ustane kvůli vyrovnání tlaků, může být obnoveno zchlazením lahve. Spojka se sejme, naplněná láhev se zváží („b“ gramů) a stanoví se hmotnost převedeného vzorku aerosolu m1 (m1 = b ‒ a).

Takto získaný vzorek lze použít:

1. k obvyklé chemické analýze,

1. k analýze těkavých složek plynovou chromatografií.

5.4.1 Chemická analýza

S lahví udržovanou ventilem vzhůru se postupuje dále následujícím způsobem:

— z lahve se vypudí plyn; jestliže přitom dochází k pěnění, použije se láhev, do které bylo stříkačkou přes spojku předem zavedeno přesně zvážené množství 2-methoxyethanolu (5 až 10 g);

— na vodní lázni při 40 °C se třepáním odstraní těkavé složky, aniž by došlo ke ztrátám vzorku;

— láhev se znovu zváží („c“ gramů), aby se stanovila hmotnost zbytku m2 (m2 = c ‒ a);

(Poznámka: při výpočtu hmotnosti zbytku se odečte hmotnost případného použitého množství 2-methoxyethanolu);

— sejmutím ventilu se láhev otevře;

— zbytek se kvantitativně rozpustí ve známém množství vhodného rozpouštědla;

— s alikvotním podílem se provede požadovaná analýza.

Vzorce pro výpočet:

R = r × m2m1 a Q = R × P100,

kde:

m1	= hmotnost aerosolu odebraného do lahve,
m2	= hmotnost zbytku po zahřívání při 40 °C,
r	= obsah jednotlivé látky ve zbytku m2, vyjádřený v procentech (stanovený vhodnou metodou),
R	= obsah jednotlivé látky v odebraném aerosolu, vyjádřený v procentech,
Q	= celková hmotnost jednotlivé látky v aerosolovém rozprašovači,
P	= čistá hmotnost původního aerosolového rozprašovače (základní vzorek).

5.4.2 Analýza těkavých složek plynovou chromatografií

5.4.2.1 Princip

Pomocí stříkačky pro plynovou chromatografii se z lahve odebere dostatečné množství vzorku. Obsah stříkačky se nastříkne do plynového chromatografu.

5.4.2.2 Pomůcky

Přesná stříkačka pro plynovou chromatografii řady A2 na 25 μl až 50 μl (obrázek 5) nebo rovnocenná stříkačka. Tato stříkačka je vybavená posuvným ventilem na konci jehly. Stříkačka je spojená s lahví spojkou nasazenou na lahvi a polyethylenovou trubičkou nasazenou na injekční stříkačce (délka 8 mm, vnitřní průměr 2,5 mm).

5.4.2.3 Postup

Po převedení dostatečného množství aerosolového výrobku do lahve se způsobem popsaným v bodě 5.4.2.2 připevní k lahvi kónický konec stříkačky. Otevře se ventil a nasaje se dostatečné množství kapaliny. Několikerým posunutím pístu se odstraní bublinky plynu (stříkačka se podle potřeby ochladí). Když je ve stříkačce dostatečné množství kapaliny bez bublin, ventil se uzavře a stříkačka se odpojí od lahve. Nasadí se jehla, stříkačka se vloží do vstřikovacího zařízení plynového chromatografu, otevře se ventil a provede se nástřik.

5.4.2.4 Vnitřní standard

Pokud se požaduje použití vnitřního standardu, zavede se do lahve (obyčejnou skleněnou stříkačkou za použití spojky).

[image omitted]

Obrázek 1

Spojka P1

[image omitted]

Obrázek 2

Spojka M2

pro převod mezi zasunovacím a objímacím ventilem

[image omitted]

Obrázek 3

Spojka M1

pro převod mezi dvěma zasunovacími ventily

[image omitted]

Obrázek 4

Láhev o objemu 50 až 100 ml

[image omitted]

Obrázek 5

Stříkačka pro plynovou chromatografii

1. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ VOLNÉHO HYDROXIDU SODNÉHO A DRASELNÉHO

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V metodě je uveden postup identifikace kosmetických prostředků obsahujících významné množství volného hydroxidu sodného a/nebo draselného a postup kvantitativního stanovení volného hydroxidu sodného a/nebo draselného v prostředcích pro narovnání vlasů a v odstraňovačích nehtové kůžičky.

1. DEFINICE

Množství volného hydroxidu sodného a draselného je dáno množstvím odměrného roztoku kyseliny potřebného k neutralizaci prostředku za předepsaných podmínek, přičemž výsledné množství se vyjádří jako volný hydroxid sodný v % (m/m).

1. PRINCIP

Vzorek se rozpustí nebo disperguje ve vodě a titruje se odměrným roztokem kyseliny. Souběžně s přidáváním kyseliny se zaznamenává hodnota pH; u jednoduchých roztoků hydroxidu sodného nebo draselného je bod ekvivalence dán maximální rychlostí změny zaznamenané hodnoty pH.

Jednoduchá titrační křivka může být zkreslena za přítomnosti

a) čpavku a jiných slabých organických zásad, které samy vykazují poměrně plochou titrační křivku. Amoniak se v této metodě odstraní odpařením za sníženého tlaku při pokojové teplotě;

b) solí slabých kyselin, které mohou způsobit, že titrační křivka vykazuje několik inflexních bodů. V takových případech odpovídá neutralizaci hydroxylových iontů pocházejících z volného hydroxidu sodného nebo draselného pouze první část křivky až k prvnímu inflexnímu bodu.

V metodě je uveden alternativní postup titrace v alkoholu pro případy, kdy dochází k intenzivní interferenci se solemi slabých anorganických kyselin.

I když existuje teoretická možnost, že by vysoké pH mohlo být způsobeno jinými rozpustnými silnými zásadami, např. hydroxidem lithným či kvartérními amoniovými hydroxidy, je jejich přítomnost v těchto typech kosmetických prostředků velmi nepravděpodobná.

1. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

4.1 Reakční činidla

4.1.1 Standardní alkalický pufr, pH 9,18 při 25°C: 0,05M roztok dekahydrátu tetraboritanu sodného.

4.2 Přístroje a pomůcky

4.2.1 Obvyklé laboratorní sklo

4.2.2 pH-metr se zapisovačem

4.2.3 Skleněná membránová elektroda

4.2.4 Standardní kalomelová referentní elektroda

4.3 Postup

pH-metr s elektrodami se kalibruje pomocí standardního alkalického tlumivýho roztoku. Připraví se 10% vodný roztok nebo vodná disperze výrobku, který má být analyzován, a zfiltruje se. Změří se pH. Je-li pH 12 nebo vyšší, musí být provedeno kvantitativní stanovení.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

5.1 Titrace ve vodném prostředí

5.1.1 Reakční činidlo

5.1.1.1 Odměrný roztok kyseliny chlorovodíkové, 0,1 mol/l

5.1.2 Přístroje a pomůcky

5.1.2.1 Obvyklé laboratorní sklo

5.1.2.2 pH-metr se zapisovačem

5.1.2.3 Skleněná membránová elektroda

5.1.2.4 Standardní kalomelová referentní elektroda

5.1.3 Postup

Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoiak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).

Přidá se 100 ml vody, zbytek v kádince se rozpustí nebo disperguje a titruje se 0,1mol/l odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové (5.1.1.1) přičemž se zaznamenává změna pH (5.1.2.2).

5.1.4 Výpočet

Na titrační křivce se určí inflexní body. Jestliže první inflexní bod leží při hodnotě pH nižší než 7, není ve vzorku přítomen volný hydroxid sodný nebo draselný.

Vykazuje-li titrační křivka dva nebo více inflexních bodů, je pro stanovení významný jen první z nich.

Zaznamená se objem titračního roztoku až k dosažení prvního inflexního bodu.

Je-li V objem titračního roztoku v ml a M hmotnost zkušebního vzorku v gramech,vypočte se obsah hydroxidu sodného a/nebo draselného ve vzorku vyjádřený jako hydroxid sodný v % (m/m) pomocí vzorce

% = 0,4VM

Může nastat situace, kdy přes náznaky přítomnosti nezanedbatelného množství hydroxidu sodného a/nebo draselného nevykazuje titrační křivka zřetelný inflexní bod. V takovém případě je třeba stanovení opakovat v isopropylalkoholu.

5.2 Titrace v isopropylalkoholu

5.2.1 Použité chemikálie

5.2.1.1 Isopropylalkohol

5.2.1.2 Vodný odměrný roztok kyseliny chlorovodíkové, 1,0 mol/l

5.2.1.3 0,1 mol/l roztok kyseliny chlorovodíkové v isopropylalkoholu připravený bezprostředně před použitím zředěním 1,0 mol/l vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové isopropylalkoholem

5.2.2 Přístroje a pomůcky

5.2.2.1 Obvyklé laboratorní sklo

5.2.2.2 pH-metr

5.2.2.3 Skleněná membránová elektroda

5.2.2.4 Standardní kalomelová referentní elektroda

5.2.3 Postup

Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoniak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).

Přidá se 100 ml isopropylalkoholu, zbytek v kádince se rozpustí nebo disperguje a titruje se 0,1 mol/l odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové v isopropylalkoholu (5.2.1.3), přičemž se zaznamenává změna pH (5.2.2.2).

5.2.4 Výpočet

Jako v bodě 5.1.4. První inflexní bod leží přibližně u měřené hodnoty pH 9.

5.3 Opakovatelnost (viz. ČSN ISO 5725)

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) hydroxidu sodného nebo draselného, vyjádřeno jako hydroxid sodný, nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,25 %.

1. KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ STANOVENÍ KYSELINY ŠŤAVELOVÉ A JEJÍCH ALKALICKÝCH SOLÍ V PROSTŘEDCÍCH URČENÝCH PRO PÉČI O VLASY

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Níže popsaná metoda je vhodná ke kvantitativnímu a kvalitativnímu stanovení kyseliny šťavelové a jejích alkalických solí v prostředcích pro péči o vlasy. Lze ji použít u bezbarvých vodných nebo alkoholových roztoků a lotionů, které obsahují asi 5 % kyseliny šťavelové nebo ekvivalentní množství alkalického šťavelanu.

1. DEFINICE

Obsah kyseliny šťavelové a/nebo jejích alkalických solí stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (m/m) volné kyseliny šťavelové ve vzorku.

1. PRINCIP

Po odstranění všech přítomných anionických povrchově aktivních látek pomocí hydrochloridu p-toluidinu se kyselina šťavelová a/nebo alkalické šťavelany vysráží jako šťavelan vápenatý a roztok se zfiltruje. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a titruje se manganistanem draselným.

1. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Roztok octanu amonného, 5 % (m/m)

4.2 Roztok chloridu vápenatého, 10 % (m/m)

4.3 Ethanol, 95 % (V/V)

4.4 Tetrachlormethan

4.5 Diethylether

4.6 Roztok p-toluidin-hydrochloridu, 6,8 % (m/m)

4.7 Roztok manganistanu draselného, 0,5 mol/l

4.8 Kyselina sírová, 20 % (m/m)

4.9 Kyselina chlorovodíková, 10 % (m/m)

4.10 Octan sodný, trihydrát

4.11 Ledová kyselina octová

4.12 Kyselina sírová (1:1)

4.13 Nasycený roztok hydroxidu barnatého

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Dělicí nálevky na 500 ml

5.2 Kádinky na 50 a 600 ml

5.3 Skleněné filtrační kelímky, G4

5.4 Odměrné válce na 25 a 100 ml

5.5 Pipety na 10 ml

5.6 Odsávačky na 500 ml

5.7 Vodní vývěva

5.8 Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C

5.9 Magnetická míchačka s vyhřívanou deskou

5.10 Magnetické míchadélko potažené teflonem

5.11 Byreta na 25 ml

5.12 Erlenmeyerovy baňky na 250 ml

1. POSTUP

6.1 Do kádinky na 50 ml se naváží 6 až 7 g přesně vzorku, pH se upraví na hodnotu 3 zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (4.9) a roztok se převede do dělicí nálevky 100 mililitry destilované vody. Postupně se přidá 25 ml ethanolu (4.3), 25 ml roztoku p-toluidin-hydrochloridu (4.6) a 25 až 30 ml chloridu uhličitého (4.4) a obsah se prudce protřepe.

6.2 Po oddělení fází se spodní (organická) vrstva odpustí, extrakce se opakuje po přidání reakčních činidel uvedených v bodě 6.1 a organická vrstva se znovu odpustí.

6.3 Vodná vrstva se převede do kádinky na 600 ml a případný Tetrachlormethan se odstraní povařením roztoku.

6.4 Přidá se 50 ml roztoku octanu amonného (4.1), roztok se přivede k varu (5.9) a za varu se do něj vmíchá 10 ml horkého roztoku chloridu vápenatého (4.2); sraženina se nechá usadit.

6.5 Úplnost vysrážení se ověří přidáním několika kapek roztoku chloridu vápenatého (4.2), roztok se nechá vychladnout na laboratorní teplotu a poté se do něj vmíchá 200 ml ethanolu (4.3); (5.10); nechá se 30 minut stát.

6.6 Supernatant se odfiltruje přes skleněný filtrační kelímek (5.3), sraženina se převede do filtračního kelímku pomocí malého množství horké vody (50 až 60 °C) a promyje se studenou vodou.

6.7 Sraženina se pětkrát promyje malým množstvím ethanolu (4.3), pětkrát malým množstvím diethyletheru (4.5) a rozpustí se v 50 ml horké kyseliny sírové (4.8), která se nechá protéci filtračním kelímkem za podtlaku.

6.8 Roztok se kvantitativně převede do Erlenmeyerovy baňky (5.12) a titruje se roztokem manganistanu draselného (4.7) do slabě růžového zbarvení.

1. VÝPOČET

Obsah kyseliny šťavelové ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte ze vzorce

obsah kyseliny šťavelové v % = A × 4,50179 × 100E × 1000

kde

A = spotřeba 0,5 mol/l roztoku manganistanu draselného podle bodu 6.8,

E = navážka vzorku v g (6.1),

4,50179 = přepočítávací faktor pro kyselinu šťavelovou.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) kyseliny šťavelové nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,15 %.

1. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

9.1 Princip

Kyselina šťavelová a/nebo šťavelany se vysrážejí jako šťavelan vápenatý a rozpustí v kyselině sírové. Do roztoku se přidá malé množství roztoku manganistanu draselného, který se odbarví za vzniku oxidu uhličitého. Projde-li vzniklý oxid uhličitý roztokem hydroxidu barnatého, vytvoří se bílá sraženina (mléčný zákal) uhličitanu barnatého.

9.2 Postup

9.2.1 Část vzorku, který má být analyzován, se podrobí postupu popsanému v bodech 6.1 až 6.3; odstraní se tak případně přítomné detergenty.

9.2.2 K přibližně 10 ml roztoku podle bodu 9.2.1 se přidá na špičku špachtle octanu sodného (4.10) a roztok se okyselí několika kapkami ledové kyseliny octové (4.11).

9.2.3 Přidá se 10% roztok chloridu vápenatého (4.2) a roztok se zfiltruje. Sraženina šťavelanu vápenatého se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové (1:1) (4.12).

9.2.4 Roztok se převede do zkumavky a po kapkách přidá se asi 0,5 ml 0,5 mol/l roztoku manganistanu draselného (4.7). Za přítomnosti šťavelanu se roztok odbarví, nejprve pomalu a potom rychle.

9.2.5 Ihned po přidání roztoku manganistanu draselného se zkumavka uzavře zátkou s trubičkou, obsah se mírně zahřeje a vzniklý oxid uhličitý se jímá do nasyceného roztoku hydroxidu barnatého (4.13). Vznik mléčného zákalu uhličitanu barnatého během 3 až 5 minut indikuje přítomnost kyseliny šťavelové.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ CHLOROFORMU V ZUBNÍ PASTĚ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Metoda se používá pro kvantitativní stanovení chloroformu v zubní pastě plynovou chromatografií. Je vhodná pro stanovení chloroformu o koncentraci 5 % nebo nižší. V současné době platí zákaz používání chloroformu v kosmetických prostředcích.

1. DEFINICE

Obsah chloroformu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech vztažených na hmotnost výrobku.

1. PRINCIP

Zubní pasta se suspenduje ve směsi dimethylformamid/methanol, ke které se přidá známé množství acetonitrilu jako vnitřní standard. Po odstředění se část kapalné fáze analyzuje plynovou chromatografií a vypočte se obsah chloroformu.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Porapak Q, Chromosorb 101 nebo ekvivalent, 80 až 100 mesh

4.2 Acetonitril

4.3 Chloroform

4.4 Dimethylformamid

4.5 Methanol

4.6. Roztok vnitřního standardu

5 ml dimethylformamidu (4.4) se pipetuje do odměrné baňky na 50 ml, přidá se asi 300 mg acetonitrilu přesně (M mg), doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.

4.7 Roztok ke stanovení faktoru relativní odezvy

Přesně 5 ml roztoku vnitřního standardu (4.6) se pipetuje do odměrné baňky na 10 ml a přidá se asi 300 mg chloroformu přesně (M1 mg). Doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Analytické váhy

5.2 Plynový chromatograf s plamenovým ionizačním detektorem

5.3 Mikrostříkačka na 5 až 10 µl, dělená po 0,1 µl

5.4 Nedělené pipety na 1, 4 a 5 ml

5.5 Odměrné baňky na 10 a 50 ml

5.6 Zkumavky na asi 20 ml se šroubovým uzávěrem, Sovirel Francie č. 20 nebo ekvivalentní. Šroubový uzávěr má vnitřní těsnící plochu potaženou teflonem.

5.7 Odstředivka

1. POSTUP

6.1 Doporučené chromatografické podmínky

6.1.1 Materiál kolony: sklo

délka: 150 cm

vnitřní průměr: 4 mm

vnější průměr: 6 mm

6.1.2 Kolona se naplní Porapakem Q, Chromosorbem 101 nebo ekvivalentní náplní, 80 až 100 mesh (4.1).

6.1.3 Detektor: plamenový ionizační, citlivost se nastaví tak, aby při nástřiku 3 µl roztoku 4.7 činila výška píku acetonitrilu asi tři čtvrtiny celé škály zapisovače.

6.1.4 Plyny:

Nosný plyn: dusík, průtok 65 ml/min.

Pomocný plyn: vodík, vzduch nebo kyslík

Průtok plynů do detektoru se nastaví tak, aby průtok vzduchu nebo kyslíku byl pěti- až desetinásobkem průtoku vodíku.

6.1.5 Teplota:

nástřik	210 °C
detektor	210 °C
kolona	175 °C

6.1.6 Rychlost posuvu papíru:

asi 100 cm za hodinu.

6.2 Příprava vzorku

Vzorek k analýze se odebere z dosud neotevřené tuby. Vytlačí se jedna třetina obsahu, tuba se uzavře, obsah se důkladně promíchá a odebere se zkušební vzorek.

6.3 Kvantitativní stanovení

6.3.1 Do zkumavky se šroubovým uzávěrem (5.6) se naváží s přesností na 10 mg 6 až 7 gramů zubní pasty (M0 gramů) podle bodu 6.2 a přidají se tři malé skleněné kuličky.

6.3.2 Do zkumavky se odpipetuje přesně 5 ml roztoku vnitřního standardu (4.6), 4 ml dimethylformamidu (4.4) a 1 ml methanolu (4.5), zkumavka se uzavře a obsah se promíchá.

6.3.3 Uzavřená zkumavka se vloží na půl hodiny do třepačky a poté se 15 minut odstřeďuje při otáčkách, při nichž dojde ke zřetelnému oddělení fází.

Poznámka: Občas dojde k tomu, že po odstředění je kapalná fáze stále zakalená. Určitého zlepšení lze dosáhnout přidáním 1 až 2 gramů chloridu sodného ke kapalné fázi a novým odstředěním po usazení.

6.3.4 3 µl tohoto roztoku (6.3.3) se nastříknou za podmínek popsaných v bodě 6.1. Postup se opakuje. Za výše uvedených podmínek mohou být vodítkem tyto retenční časy:

methanol	přibližně 1 min.,
acetonitril	přibližně 2,5 min.,
chloroform	přibližně 6 min.,
dimethylformamid	> 15 min.

6.3.5 Stanovení faktoru relativní odezvy

Pro stanovení tohoto faktoru se nastříknou 3 µl roztoku podle bodu 4.7. Postup se opakuje. Faktor relativní odezvy se stanovuje každý den.

1. VÝPOČET

7.1 Výpočet relativní odezvy

7.1.1 Změří se výška píků acetonitrilu a chloroformu a jejich šířka v polovině výšky a jejich plocha se vypočte podle vzorce: výška x šířka v polovině výšky.

7.1.2 Stanoví se plocha píků acetonitrilu a chloroformu v chromatogramu zaznamenaném za podmínek podle bodu 6.3.5 a vypočte se relativní odezva fs z následujícího vzorce:

fs = As · MiMS · Ai = As · 1/10 MAi · M1

kde

fs	= faktor relativní odezvy pro chloroform,
As	= plocha píku chloroformu (6.3.5),
Ai	= plocha píku acetonitrilu (6.3.5),
Ms	= množství chloroformu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (=M1),
Mi	= množství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (=1/10M).

Vypočte se průměr z naměřených hodnot.

7.2 Výpočet obsahu chloroformu

7.2.1 Postupem podle bodu 7.1.1 se vypočte plocha píků chloroformu a acetonitrilu v chromatogramu zaznamenaném postupem uvedeným v bodě 6.3.4.

7.2.2 Obsah chloroformu v zubní pastě se vypočte pomocí následujícího vzorce:

%X = As · Mifs · MSX · Ai · 100 % = As · Mfs · Ai · M0 · 100

kde

%X	= obsah chloroformu v zubní pastě vyjádřený v hmotnostních procentech,
As	= plocha píku chloroformu (6.3.4),
Ai	= plocha píku acetonitrilu (6.3.4),
MSX	= hmotnost vzorku podle bodu 6.3.1 v mg (= 1000·M0),
Mi	= množství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.2 (=1/10M).

Vypočte se průměr zjištěných hodnot a výsledek se vyjádří s přesností na 0,1 %.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 3 % (m/m) chloroformu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,3 %.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ ZINKU

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Metoda je vhodná pro stanovení zinku přítomného v kosmetických prostředcích ve formě chloridu, síranu nebo 4-hydroxybenzensulfonátu zinečnatého, nebo jako kombinace těchto solí.

1. DEFINICE

Obsah zinku ve vzorku se stanoví gravimetricky jako bis(2-methyl-8-oxochinolinát) zinečnatý a vyjádří se v hmotnostních procentech zinku ve vzorku.

1. PRINCIP

Zinek přítomný v roztoku se vysráží v kyselém prostředí jako bis(2-methyl-8-oxochinolinát) zinečnatý. Po filtraci se sraženina usuší a zváží.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Koncentrovaný amoniak, 25 % (m/m); d420 = 0,91

4.2 Ledová kyselina octová

4.3 Octan amonný

4.4 2-methylchinolin-8-ol

4.5 Roztok amoniaku, 6 % (m/V)

240 g koncentrovaného roztoku amoniaku (4.1) se převede do odměrné baňky na 1000 ml, doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.

4.6 Roztok octanu amonného, 0,2 mol/l

15,4 g octanu amonného (4.3) se rozpustí v destilované vodě, v odměrné baňce na 1000 ml se doplní po rysku a promíchá.

4.7 Roztok 2-methylchinolin-8-olu

5 g 2-methylchinolin-8-olu se rozpustí ve 12 ml ledové kyseliny octové, převede se destilovanou vodou do odměrné baňky na 100 ml. Doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Odměrné baňky na 100 a 1000 ml

5.2 Kádinky na 400 ml

5.3 Odměrné válce na 50 a 150 ml

5.4 Dělené pipety na 10 ml

5.5 Skleněné filtrační kelímky G-4

5.6 Odsávačky na 500 ml

5.7 Vodní vývěva

5.8 Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C

5.9 Exsikátor se vhodným sušicím prostředkem a indikátorem vlhkosti, např. se silikagelem nebo rovnocenným sušicím prostředkem

5.10 Sušárna nastavená na teplotu 150 ± 2 °C

5.11 pH-metr

5.12 Topná deska

5.13 Filtrační papír Whatman č.4 nebo ekvivalentní

1. POSTUP

6.1 Do kádinky na 400 ml se naváží 5 až 10 g (M gramů) přesně analyzovaného vzorku, který obsahuje asi 50 až 100 mg zinku, přidá se 50 ml destilované vody a promíchá.

6.1.1 Směs se podle potřeby zfiltruje pomocí vývěvy a filtrát se zachytí.

6.1.2 Extrakce se opakuje s dalšími 90 ml destilované vody. Zfiltruje se a filtráty se spojí.

6.2 Na každých 10 mg zinku přítomného v roztoku (6.1) se přidají 2 ml roztoku 2-methylchinolin-8-olu (4.7) a promíchá se.

6.3 Směs se zředí 150 ml destilované vody, ohřeje na 60°C (5.12) a za stálého míchání se přidá 45 ml roztoku 0,2 mol/l octanu amonného (4.6).

6.4 pH roztoku se za stálého míchání upraví na 5,7 až 5,9 přidáním 6 % roztoku amoniaku (4.5); pH roztoku se měří pH-metrem.

6.5 Roztok se ponechá 30 minut stát. Poté se zfiltruje pomocí vodní vývěvy přes filtrační kelímek G-4, předem usušený (150 °C) a po vychladnutí zvážený (M0 gramů); sraženina se promyje 150 ml destilované vody ohřáté na 95 °C.

6.6 Kelímek se vloží do sušárny vyhřáté na 150 °C a suší se jednu hodinu.

6.7 Kelímek se vyjme ze sušárny, vloží se do exsikátoru (5.9) a po vychladnutí na laboratorní teplotu se zváží (M1 gramů).

1. VÝPOČET

Obsah zinku ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí vzorce:

% zinku = M1 – M0 × 17,12M

kde

M	= hmotnost vzorku odebraného podle bodu 6.1 v g,
M0	= hmotnost prázdného suchého filtračního kelímku (6.5) v g,
M1	= hmotnost filtračního kelímku se sraženinou (6.7) v g.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 1 % (m/m) zinku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,1 %.

1. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ KYSELINY 4-HYDROXYBENZENSULFONOVÉ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Metoda je vhodná pro důkaz a stanovení kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové v kosmetických prostředcích, např. v aerosolech a v pleťových lotionech.

1. DEFINICE

Obsah kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové ve výrobku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech jako bezvodý 4-hydroxybenzensulfonát zinečnatý.

1. PRINCIP

Zkušební vzorek se zahustí za sníženého tlaku, rozpustí se ve vodě a přečistí extrakcí chloroformem. Kyselina 4-hydroxybenzensulfonová se stanoví jodometricky v alikvotním podílu zfiltrovaného vodného roztoku.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Koncentrovaná kyselina chlorovodíková, 36 % (m/m),(d420= 1,18)

4.2 Chloroform

4.3 Butan-1-ol

4.4 Ledová kyselina octová

4.5 Jodid draselný

4.6 Bromid draselný

4.7 Uhličitan sodný

4.8 Kyselina sulfanilová

4.9 Dusitan sodný

4.10 Roztok bromičnanu draselného, 0,6 mol/l

4.11 Roztok thiosíranu sodného, 0,2 mol/l

4.12 Vodný roztok škrobu, 1 % (m/V)

4.13 Vodný roztok uhličitanu sodného, 2 % (m/V)

4.14 Vodný roztok dusitanu sodného, 4,5 % (m/V)

4.15 Roztok dithizonu v chloroformu, 0,05 % (m/V)

4.16 Mobilní fáze: butan-1-ol / ledová kyselina octová/voda (4:1:5 V/V/V); po smíchání v dělicí nálevce se spodní vrstva odstraní.

4.17 Paulyho činidlo

4,5 g kyseliny sulfanilové (4.8) se rozpustí ve 45 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové (4.1) za zahřívání a roztok se zředí vodou na 500 ml. 10 ml roztoku se ochladí v misce s ledovou vodou a za míchání se přidá 10 ml chladného roztoku dusitanu sodného (4.14). Roztok se ponechá stát 15 minut při 0 °C (za této teploty je roztok stabilní po jeden až tři dny) a bezprostředně před nanesením (7.5) se přidá 20 ml roztoku uhličitanu sodného (4.13).

4.18 Hotové celulózové desky pro chromatografii na tenké vrstvě; velikost 20×20 cm, tloušťka vrstvy sorbentu 0,25 mm.

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Baňky na 100 ml s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou

5.2 Dělicí nálevka na 100 ml

5.3 Erlenmeyerova baňka se zábrusem 250 ml

5.4 Byreta na 25 ml

5.5 Nedělené pipety na 1, 2 a 10 ml

5.6 Dělená pipeta na 5 ml

5.7 Mikrostříkačka na 10 μl dělená po 0,1 μl

5.8 Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C

5.9 Vodní lázeň s vyhříváním

5.10 Sušárna s nucenou ventilací nastavená na teplotu 80 °C

5.11 Obvyklé vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě

1. PŘÍPRAVA VZORKU

V níže popsané metodě pro kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny hydroxybenzensulfonové v aerosolech lze využít zbytku získaného poté, co se z aerosolové nádobky odpustí rozpouštědla a hnací plyny, které se za normálního tlaku odpaří.

1. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

7.1 Pomocí mikrostříkačky (5.7) se nanese 5 μl zbytku (6) nebo vzorku do šesti bodů počáteční linie ve vzdálenosti 1 cm od spodního okraje desky pro chromatografii na tenké vrstvě (4.18).

7.2 Deska se umístí do vyvíjecí komory obsahující mobilní fázi (4.16) a vyvíjí se, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne 15 cm od startovací linie.

7.3 Deska se vyjme z lázně a suší se při 80 °C, dokud nezmizí zápach kyseliny octové. Deska se postříká roztokem uhličitanu sodného (4.13) a suší se na vzduchu.

7.4 Jedna polovina desky se zakryje skleněnou deskou a nezakrytá část se postříká 0,05% roztokem dithizonu (4.15). Vznik purpurově červených skvrn na chromatogramu indikuje přítomnost zinečnatých iontů.

7.5 Posříkaná část desky se přikryje skleněnou deskou a zbývající část se skropí Paulyho činidlem (4.17). Přítomnost kyseliny 4-hydroxybenzensulfonové je indikována vznikem žlutohnědé skvrny s hodnotou Rf kolem 0,26, zatímco žlutá skvrna s hodnotou Rf asi 0,45 na chromatogramu indikuje přítomnost kyseliny 3-hydroxybenzensulfonové.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

8.1 Do baňky na 100 ml s kulatým dnem se naváží 10 g vzorku nebo zbytku (6) a odpaří se téměř do sucha ve vakuu v rotační odparce umístěné na vodní lázni při 40 °C.

8.2 Do lahve se odpipetuje 10,0 ml vody (V1 ml) a odparek (8.1) se zahřátím rozpustí.

8.3 Roztok se kvantitativně převede do dělicí nálevky (5.2) a extrahuje se dvakrát vždy 20 ml chloroformu (4.2). Po každé extrakci se chloroformová fáze odstraní.

8.4 Vodný roztok se zfiltruje přes skládaný filtr. Podle očekávaného obsahu kyseliny hydroxybenzensulfonové se 1,0 nebo 2,0 ml (V2 ml) filtrátu napipetují do Erlenmeyerovy baňky na 250 ml (5.3) a zředí se na 75 ml vodou.

8.5 Přidá se 2,5 ml 36% kyseliny chlorovodíkové (4.1) a 2,5 g bromidu draselného (4.6), roztok se promíchá a zahřeje na vodní lázni na 50 °C.

8.6 Z byrety se připouští 0,6 mol/l roztok bromičnanu draselného (4.10), dokud se roztok při 50 °C nezbarví žlutě.

8.7 Přidají se další 3 ml roztoku bromičnanu draselného (4.10), baňka se uzavře a nechá stát 10 minut na vodní lázni při 50 °C.

Jestliže se během 10 minut roztok odbarví, přidají se další 2,0 ml roztoku bromičnanu draselného (4.10), baňka se uzavře a zahřívá 10 minut na vodní lázni při 50 °C. Zaznamená se celkové množství přidaného roztoku bromičnanu draselného (a).

8.8 Roztok se ochladí na laboratorní teplotu, přidají se 2 g jodidu draselného (4.5) a roztok se zamíchá.

8.9 Uvolněný jod se titruje 0,2 mol/l roztokem thiosíranu sodného (4.11). Ke konci titrace se přidá několik kapek roztoku škrobu (4.12) jako indikátoru. Zaznamená se spotřebovaný objem roztoku thiosíranu (b).

1. VÝPOČET

Obsah hydroxybenzensulfonátu zinečnatého ve vzorku nebo zbytku (6) vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte ze vzorce:

(% m/m) hydroxybenzensulfonátu zinečnatého

= a – b × V1 × 0,00514 × 100m × V2

kde

a	= celkové množství přidaného 0,6 mol/l roztoku bromičnanu draselného (8.7) v mililitrech,
b	= celkové množství 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného spotřebovaného při zpětné titraci (8.9),
m	= množství analyzovaného vzorku nebo zbytku (8.1) v mg,
V1	= objem roztoku získaného podle bodu (8.2) v mililitrech,
V2	= objem rozpuštěného zbytku po odpaření použitého k analýze (8.4) v mililitrech.

Poznámka: Při analýze aerosolů musí být výsledek stanovení v hmotnostních procentech % (m/m) zbytku (6) přepočten na původní výrobek. Za tímto účelem viz pravidla odběru aerosolů.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 5 % (m/m) hydroxybenzensulfonátu zinečnatého nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,5 %.

1. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku a hodnocení bezpečnosti kosmetického prostředku pro zdraví fyzických osob (o kosmetických prostředcích) je nejvyšší povolená koncentrace 4-hydroxybenzensulfonátu zinečnatého v pleťových lotionech a v deodorantech 6 % (m/m). To znamená, že vedle obsahu kyseliny hydroxybenzensulfonové musí být stanoven i obsah zinku. Vynásobením vypočteného obsahu hydroxybenzensulfonátu zinečnatého (9) faktorem 0,1588 se získá minimální obsah zinku v % (m/m), který musí být teoreticky přítomen ve výrobku s ohledem na stanovený obsah kyseliny hydroxybenzensulfonové. Skutečný, gravimetricky stanovený obsah zinku (viz příslušné předpisy) však může být vyšší, neboť kosmetické prostředky mohou obsahovat také chlorid zinečnatý a síran zinečnatý.

1. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ OXIDAČNÍCH ČINIDEL A KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXIDU VODÍKU V PROSTŘEDCÍCH URČENÝCH PRO PÉČI O VLASY

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Jodometrické stanovení peroxidu vodíku v kosmetice je možné pouze za nepřítomnosti jiných oxidačních činidel, vytvářejících jod z jodidů. Z tohoto důvodu je před jodometrickým stanovením peroxidu vodíku nutné zjistit a identifikovat jakákoli jiná přítomná oxidační činidla. Toto kvalitativní stanovení se dělí do dvou fází; první zahrnuje peroxodisírany, bromičnany a peroxid vodíku, druhá peroxid barnatý.

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXODISÍRANŮ, BROMIČNANŮ A PEROXIDU VODÍKU

1. PRINCIP

Peroxodisíran sodný, peroxodisíran draselný a peroxodisíran amonný, bromičnan draselný, bromičnan sodný a peroxid vodíku – bez ohledu na to, zda pochází či nepochází z peroxidu barnatého – se identifikují pomocí sestupné papírové chromatografie, při které se používá dvou mobilních fází.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

2.1 0,5% (m/V) vodné referenční roztoky následujících sloučenin:

2.1.1 Peroxodisíran disodný

2.1.2 Peroxodisíran didraselný

2.1.3 Peroxodisíran diamonný

2.1.4 Bromičnan draselný

2.1.5 Bromičnan sodný

2.1.6 Peroxid vodíku

2.2 Mobilní fáze A, 80% (V/V) ethanol

2.3 Mobilní fáze B, benzen - methanol - 3-methyl-butan-1-ol - voda (34:38:18:10, V/V/V/V)

2.4 Detekční činidlo A, 10% (m/V) vodný roztok jodidu draselného

2.5 Detekční činidlo B, 1% (m/V) vodný roztok škrobu

2.6 Detekční činidlo C, 10% (m/m) kyselina chlorovodíková

2.7 4 mol/l kyselina chlorovodíková

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

3.1 Chromatografický papír (papír Whatman č. 3 nebo č. 4 nebo jejich ekvivalenty)

3.2 Mikropipeta na 1 μl

3.3 Odměrné baňky na 100 ml

3.4 Skládané filtry

3.5 Zařízení pro sestupnou papírovou chromatografii

1. PŘÍPRAVA VZORKU

4.1 Prostředky rozpustné ve vodě

Od každého vzorku se připraví dva roztoky rozpuštěním 1 g a 5 g prostředku ve 100 ml vody. 1 μl každého z těchto roztoků se použije pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

4.2 Prostředky částečně rozpustné ve vodě

Naváží se 1 g a 5 g vzorku a rozptýlí se v 50 ml vody, v obou případech se doplní vodou na 100 ml a promíchají se. Obě suspenze se přefiltrují přes skládaný filtr (3.4) a z každého z filtrátů se použije 1 μl pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

4.2.2 Ještě jednou se připraví dvě suspenze vzorků rozptýlením 1 g a 5 g v 50 ml vody, okyselí se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (2.7), doplní se vodou na 100 ml a promíchají se. Disperze se přefiltrují přes skládaný filtr (3.4) a 1 μl každého z těchto roztoků se použije pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

4.3 Krémy

5 g a 20 g každého prostředku se rozptýlí ve 100 ml vody a disperze se použijí pro provedení papírové chromatografie popsané v oddíle 5.

1. POSTUP

5.1 Přiměřené množství rozpouštědel A (2.2) a B (2.3) se umístí do dvou oddělených chromatografických komor, aby se provedla sestupná papírová chromatografie. Chromatografické komory se sytí párami rozpouštědla alespoň 24 hodin.

5.2 1 μl roztoku vzorku a všech referenčních roztoků připravených podle oddílu 4 a bodu 2.1 se nanese na startovní body proužku chromatografického papíru (Whatman č. 3 nebo ekvivalentní) 40 cm dlouhého a 20 cm širokého (3.1) nebo jiných vhodných rozměrů a rozpouštědlo se nechá odpařit na vzduchu.

5.3 Chromatografický proužek (5.2) se umístí do chromatografické komory tanku naplněné vyvíjecím rozpouštědlem A (5.1) a vyvíjí se, dokud čelo rozpouštědla nepostoupí o 35 cm (asi 15 hodin).

5.4 Postup popsaný v bodech 5.2 a 5.3 se provede stejně s použitím chromatografického papíru (Whatman č. 4 nebo ekvivalentní) (3.1) a mobilní fáze B. Chromatografie probíhá, dokud čelo rozpouštědla nepostoupí o 35 cm (asi pět hodin).

5.5 Po ukončení vyvíjení se chromatogramy vyjmou a usuší se na vzduchu.

5.6 Skvrny se objeví po následném postříkání:

5.6.1 detekčním činidlem A a krátce poté detekčním činidlem B (2.5). Skvrny peroxodisíranů se na chromatogramu objeví nejdříve a budou je následovat skvrny peroxidu vodíku. Skvrny se označí tužkou;

5.6.3 detekčním činidlem C (2.6) na chromatogramech získaných podle bodu 5.6.1; přítomnost bromičnanů se projeví šedavě modrými skvrnami na chromatogramu.

5.7 Za výše zmíněných podmínek vztahujících se k vyvíjecím rozpouštědlům A (2.2) a B (2.3) jsou hodnoty Rf referenčních látek (2.1) přibližně následující:

	Mobilní fáze A (2.2)	Mobilní fáze B (2.3)
Peroxodisíran sodný	0,40	0,10
Peroxodisíran draselný	0,40	0,02 + 0,05
Peroxodisíran amonný	0,50	0,10 + 0,20
Bromičnan sodný	0,40	0,20
Bromičnan draselný	0,40	0,10 + 0,20
Peroxid vodíku	0,80	0,80

B. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXIDU BARNATÉHO

1. PRINCIP

Peroxid barnatý se identifikuje na základě tvorby peroxidu vodíku po okyselení vzorku (A.4.2) a na základě přítomnosti barnatých iontů:

— v nepřítomnosti peroxodisíranů (A) přídavkem zředěné kyseliny sírové do části kyselého roztoku vzorku (B.4.1), čímž vznikne bílá sraženina síranu barnatého. Přítomnost barnatých iontů ve vzorku (B.4.1) se opět potvrdí papírovou chromatografií způsobem popsaným níže (B.5),

— ve vzorcích, ve kterých jsou peroxid barnatý a peroxodisírany přítomny současně (B.4.2), vyloužením zbytku z roztoku (B.4.2) v alkalickém prostředí; po rozpuštění taveniny (B.4.2.3) v kyselině chlorovodíkové se přítomnost barnatých iontů potvrdí papírovou chromatografií a/nebo vysrážením síranu barnatého.

1. REAKČNÍ ČINIDLA

2.1 Methanol

2.2 Koncentrovaná kyselina chlorovodíková, 36% (m/m)

2.3 Kyselina chlorovodíková, 6 mol/l

2.4 Kyselina sírová, 8 mol/l

2.5 Disodná sůl kyseliny rhodizonové

2.6 Chlorid barnatý (BaCl2·2H2O)

2.7 Bezvodý uhličitan sodný

2.8 Vodný roztok chloridu barnatého, 1% (m/V)

2.9 Mobilní fáze methanol – koncentrovaná kyselina chlorovodíková (koncentrace 36 %) – voda (80:10:10, V/V/V)

2.10 Detekční činidlo, 0,1% (m/V) vodný roztok disodné soli kyseliny rhodizonové, připravuje se bezprostředně před použitím

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

3.1 Mikropipeta na 5 μl

3.2 Platinové kelímky

3.3 Odměrné baňky na 100 ml

3.4 Chromatografický papír Schleicher a Schull 2043 b nebo ekvivalentní. Papír se vyčistí tak, že se přes noc nechá vyvíjet v komoře pro sestupnou chromatografii (A.3.5), obsahující mobilní fáze, a poté se usuší.

3.5 Skládaný filtrační papír

3.6 Obvyklé zařízení pro provádění vzestupné papírové chromatografie

1. PŘÍPRAVA VZORKU

4.1 Prostředky, ve kterých nejsou přítomny peroxodisírany

4.1.1 2 g prostředku se rozptýlí v 50 ml vody a pH suspenze se upraví přibližně na hodnotu 1 kyselinou chlorovodíkovou (B.2.3).

4.1.2 Suspenze se pomocí vody převede do odměrné baňky na 100 ml, doplní se po rysku vodou a promíchá se. Tato suspenze se použije pro analýzu papírovou chromatografií popsanou v oddíle 5 a pro kvalitativní stanovení barya vysrážením síranu.

4.2 Prostředky, ve kterých jsou přítomny peroxodisírany

4.2.1 2 g prostředku se rozptýlí ve 100 ml vody a přefiltruje se.

4.2.2 K vysušenému zbytku se přidá množství uhličitanu sodného odpovídající sedmi až desetinásobku hmotnosti zbytku (B.2.7), promíchá se a směs se půl hodiny taví v platinovém kelímku (B.3.2).

4.2.3 Ochladí se na laboratorní teplotu, tavenina se rozpustí v 50 ml vody a přefiltruje se (B.3.5).

4.2.4 Zbytek z taveniny se rozpustí v kyselině chlorovodíkové (B.2.3) a doplní se vodou na 100 ml. Tento roztok se použije pro analýzu papírovou chromatografií popsanou v oddíle 5 a pro kvalitativní stanovení barya vysrážením síranu.

1. POSTUP

5.1 Přiměřené množství mobilní fáze (B.2.9) se umístí do komory pro vzestupnou chromatografii a komora se sytí alespoň 15 hodin.

5.2 Na chromatografický papír – předem upraveného tak, jak je popsáno v bodě B.3.4 – se nanese do tří startovních bodů 5 μl každého z roztoků připravených podle bodů B.4.1.2 a B.4.2.4 a standardní roztok B.2.8.

5.3 Vzorek a referenční skvrny se vysuší na vzduchu. Chromatogram se vyvíjí, dokud čelo rozpouštědla nepostoupí o 30 cm.

5.4 Chromatogram se vyjme z komory a usuší na vzduchu.

5.5 Skvrny na chromatogramu se objeví po postříkání papíru detekčním činidlem B.2.10. V přítomnosti barya se na chromatogramu objeví červené skvrny s hodnotou Rf asi 0,10.

C. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ PEROXIDU VODÍKU

1. PRINCIP

Jodometrické stanovení peroxidu vodíku je založeno na následující reakci:

H2O2 + 2H^+ + 2I^- → I2 + 2H2O

Tato konverze probíhá pomalu, může však být urychlena přidáním molybdenanu amonného. Vzniklý jod se stanoví titračně thiosíranem sodným a je mírou obsahu peroxidu vodíku.

1. DEFINICE

Obsah peroxidu vodíku změřený níže popsaným způsobem se vyjádří v hmotnostních procentech výrobku (% m/m).

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

3.1 Kyselina sírová, 4 mol/l

3.2 Jodid draselný

3.3 Molybdenan amonný

3.4 Thiosíran sodný, 0,2 mol/l

3.5 Roztok jodidu draselného,10% (m/V), připravuje se bezprostředně před použitím

3.6 Roztok molybdenanu amonného, 20% (m/V)

3.7 Roztok škrobu, 1% (m/V)

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Kádinky na 100 ml

4.2 Byreta na 50 ml

4.3 Odměrné baňky na 250 ml

4.4 Odměrné válce na 25 a 100 ml

4.5 Nedělené pipety na 10 ml

4.6 Erlenmeyerovy baňky na 250 ml

1. POSTUP

5.1 Do 100 ml kádinky se naváží asi 10 g (m gramů) vzorku přesně, obsahujícího asi 0,6 g peroxidu vodíku. Obsah se pomocí vody převede do odměrné baňky na 250 ml, doplní se po rysku vodou a promíchá se.

5.2 10 ml roztoku vzorku (5.1) se odpipetuje do Erlenmeyerovy baňky na 250 ml (4.6) a postupně se přidá 100 ml 4 mol/l kyseliny sírové (3.1), 20 ml roztoku jodidu draselného (3.5) a tři kapky roztoku molybdenanu amonného (3.6).

5.3 Vzniklý jod se okamžitě titruje 0,2 mol/l roztokem thiosíranu sodného (3.4) a těsně před dosažením bodu ekvivalence se přidá několik mililitrů roztoku škrobu (3.7) jako indikátoru. Zaznamená se spotřeba 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného (3.4) v mililitrech (V).

5.4 Způsobem popsaným v bodech 5.2 a 5.3 se provede slepý pokus, přičemž se nahradí 10 ml roztoku vzorku 10 ml vody. Zaznamená se spotřeba 0,1N roztoku thiosíranu sodného na slepý pokus (V0 v ml).

1. VÝPOČET

Obsah peroxidu vodíku ve výrobku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí následujícího vzorce:

% peroxidu vodíku = V – V0 × 1,7008 × 250 × 100m × 100 × 1000

= V – V0 × 4,252m

ve kterém:

m	= množství analyzovaného vzorku (5.1) v g,
V0	= spotřeba 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného na slepý pokus (5.4) v mililitrech,
V	= spotřeba 0,2 mol/l roztoku thiosíranu sodného při titraci roztoku vzorku (5.3) v mililitrech.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 6 % (m/m) peroxidu vodíku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,2 %.

1. KVALITATIVNÍ A SEMIKVANTITATIVNÍ STANOVENÍ URČITÝCH OXIDAČNÍCH BARVIV V BARVÁCH NA VLASY

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda je vhodná pro kvalitativní a semikvantitativní stanovení následujících látek v barvách na vlasy ve formě krému nebo kapaliny:

Látky	Symbol
Fenylendiaminy
o-fenylendiamin	(OPD)
m-fenylendiamin	(MPD)
p-fenylendiamin	(PPD)
Methylfenylendiaminy
4-methyl-1,2-fenylendiamin (toluen-3,4-diamin)	(OTD)
4-methyl-1,3-fenylendiamin (toluen-2,4-diamin)	(MTD)
2-methyl-1,4-fenylendiamin (toluen-2,5-diamin)	(PTD)
Diaminofenoly
2,4-diaminofenol	(DAP)
Hydrochinon
Benzen-1,4-diol	(H)
α-naftol	(α-N)
Pyrogallol
Benzen-1,2,3-triol	(P)
Resorcinol
Benzen-1,3-diol	(R)

1. PRINCIP

Oxidační barviva se extrahují z barev ve formě krému nebo kapaliny při pH 10 96% ethanolem a identifikují se jedno- nebo dvourozměrnou chromatografií na tenké vrstvě.

K semikvantitativnímu stanovení těchto látek se chromatogram vzorků porovná pomocí čtyř vyvíjecích systémů s chromatogramy referenčních látek vyvíjenými současně a za co nejpodobnějších podmínek.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

3.1 Ethanol, bezvodý

3.2 Aceton

3.3 Ethanol, 96 % (V/V)

3.4 Roztok amoniaku, 25 %(d420 = 0,91)

3.5 L-(+)-askorbová kyselina

3.6 Chloroform

3.7 Cyklohexan

3.8 Dusík, technický

3.9 Toluen

3.10 Benzen

3.11 Butan-1-ol

3.12 Butan-2-ol

3.13 Kyselina fosforná, 50% roztok (V/V)

3.14 Diazotační činidlo. Buď:

— 3-nitro-1-benzendiazonium-chlorbenzensulfonát (ve formě stabilní soli), jako např. v červeni 2 JN - Francolor,

— 2-chlor-4-nitro-1-benzendiazonium-naftalenbenzoát (ve formě stabilní soli), jako např. v činidle NNCD - referenční č. 74 150 FLUKA,

nebo ekvivalentní.

3.15 Dusičnan stříbrný

3.16 p-dimethylaminobenzaldehyd

3.17 2,5-dimethylfenol

3.18 Chlorid železitý, hexahydrát

3.19 Kyselina chlorovodíková, 10% roztok (m/V)

3.20 Standardy

Standardy jsou sloučeniny uvedené v oddíle 1 „Rozsah a oblast použití“. V případě aminosloučenin musí být standardní sloučenina buď ve formě hydrochloridu (mono nebo di), nebo jako volná báze.

3.21 Standardní roztoky 0,5 % (m/V)

Připraví se 0,5% roztoky (m/V) standardů uvedených v bodě 3.20.

Naváží se 50 ± 1 mg standardu do odměrné baňky na 10 ml.

Přidá se 5 ml 96% ethanolu (3.3) a 250 ml kyseliny askorbové (3.5).

Roztok se alkalizuje přidáním roztoku amoniaku (3.4) na hodnotu pH 10 (zjišťuje se indikátorovým papírkem).

Doplní se na 10 ml 96 % ethanolem (3.3) a promíchá.

Roztoky je možno uchovávat po dobu jednoho týdne v chladu a temnu.

V některých případech může po přidání askorbové kyseliny a roztoku amoniaku vzniknout sraženina. Před dalším postupem je třeba ji nechat usadit.

3.22 mobilní fáze

3.22.1 Aceton ‒ chloroform ‒ toluen (35:25:40, V/V/V)

3.22.2 Chloroform ‒ cyklohexan ‒ ethanol ‒ 25% roztok amoniaku (80:10:10:1, V/V/V/V)

3.22.3 Benzen ‒ butan-2-ol ‒ voda (50:25:25, V/V/V). Důkladně se protřepe a po dekantaci při pokojové teplotě (20 až 25 °C) se k vyvíjení použije horní fáze.

3.22.4 n-butanol ‒ chloroform ‒ činidlo M (7:70:23, V/V/V). Fáze se pečlivě dekantují při pokojové teplotě (20 až 25 °C) a použije se spodní fáze.

Příprava činidla M

Roztok amoniaku, 25 % (V/V)	24 objemových jednotek
Kyselina fosforná, 50 % (3.13)	1 objemová jednotka
Voda	75 objemových jednotek

Poznámka:

Mobilní fáze obsahující amoniak je třeba bezprostředně před použitím dobře protřepat.

3.23 Detekční činidla

3.23.1 Diazotační činidlo

Připraví se 5% (m/V) vodný roztok zvoleného činidla (3.14). Tento roztok se musí připravit bezprostředně před použitím.

3.23.2 Ehrlichovo činidlo

2 g p-dimethylaminobenzaldehydu (3.16) se rozpustí ve 100 ml 10% vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové (m/V) (3.19).

3.23.3 2,5-dimethylfenol – hexahydrát chloridu železitého

Roztok 1: Rozpustí se 1 g dimethylfenolu (3.17) ve 100 ml 96% ethanolu (3.3).

Roztok 2: Rozpustí se 4 g hexahydrátu chloridu železitého (3.18) ve 100 ml 96% ethanolu (3.3).

Při vyvolání chromatogramu se těmito roztoky provádí postřik samostatně, nejprve roztokem 1, poté roztokem 2.

3.23.4 Amoniakální dusičnan stříbrný

25% amoniak (3.4) se přidává k 5% (m/V) vodnému roztoku dusičnanu stříbrného (3.15), až se sraženina právě rozpustí. Toto reakční činidlo se připravuje bezprostředně před použitím. Nelze jej uchovávat.

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Obvyklé laboratorní vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě.

4.1.1 Plastový nebo skleněný kryt konstruovaný tak, aby chromatografickou desku během nanášení skvrn a sušení mohl obtékat dusík. Toto opatření je nezbytné vzhledem k náchylnosti určitých barviv k oxidaci.

4.1.2 Mikrostříkačka na 10 μl, dělená po 0,2 μl, s jehlou s rovným koncem, nebo lépe dávkovač na 50 μl uchycený v držáku tak, aby deska mohla být udržována pod atmosférou dusíku.

4.1.3 Hotové silikagelové desky, tloušťka 0,25 mm, rozměry 20 x 20 cm (Macherey and Nagel, Silica G-HR, na plastové podložce, nebo ekvivalentní).

4.2 Odstředivka, 4000 ot./min.

4.3 Centrifugační zkumavky na 10 ml se šroubovacími uzávěry potaženými PTFE nebo ekvivalentní.

1. POSTUP

5.1 Příprava vzorků k analýze

První 2 až 3 cm krému vytlačeného z tuby se odstraní.

Do centrifugační zkumavky (4.3) předem propláchnuté dusíkem se převede: 300 mg kyseliny askorbové se 3 g krému nebo 3 g homogenizované kapaliny.

Přidává se po kapkách 25 % amoniak (3.4) až pH dosáhne hodnoty 10. Doplní se na 10 ml 96 % ethanolem (3.3).

Homogenizuje se pod atmosférou dusíku (3.8), zazátkuje se a centrifuguje se po 10 minut při 4000 ot./min.

Použije se supernatant.

5.2 Chromatografie

5.2.1 Nanášení na desku

Pod atmosférou dusíku (3.8) se na chromatografickou desku (4.1.3) nanese po 1 μl každé shora uvedené referenční látky v devíti bodech vzdálených od sebe 1,5 cm podél linie vzdálené asi 1,5 cm od okraje desky.

Referenční látky se nanášejí v tomto uspořádání:

1	2	3	4	5	6	7	8	9
R	P	H	PPD	DAP	PTD	OPD	OTD	MPD
MTD	α-N

Dále se v bodech 10 a 11 nanesou vždy 2 μl zkoumaných roztoků získaných podle bodu 5.1.

Deska se uchovává pod atmosférou dusíku (3.8) až do okamžiku, kdy je zahájeno vyvíjení chromatogramu.

5.2.2 Vyvíjení

Deska se vloží do komory předem propláchnuté dusíkem (3.8) a nasycené jedním ze čtyř rozpouštědel (3.22) a nechá se vyvíjet při laboratorní teplotě (20 až 25 °C) ve tmě, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vzdálenosti asi 15 cm od startovací linie.

Deska se vyjme a usuší pod atmosférou dusíku (3.8) při laboratorní teplotě.

5.2.3 Vyvolání

Deska se postříká odpovídajícím detekčním činidlem uvedeným v bodě 3.23.

5.2.4 Kvalitativní stanovení

Porovnají se hodnoty Rf a barvy skvrn vzorku a chromatografovaných referenčních látek.

V tabulce 1 jsou uvedeny příklady hodnot Rf a barev skvrn pro jednotlivé látky v závislosti na použitém rozpouštědle a indikátoru.

Nejistý důkaz je někdy možno potvrdit metodou standardního přípravku.

5.2.5 Semikvantitativní odhad

Intenzita skvrn jednotlivých látek identifikovaných v bodě 5.2.4 se porovnává vizuálně s odpovídajícím rozsahem koncentrací standardních látek.

Při nadměrně vysoké koncentraci jedné nebo více látek nalezených ve vzorku se extrakt vzorku zředí a měření se opakuje.

TABULKA 1

Hodnoty Rf a barvy získané bezprostředně po vyvolání

Standard (3.20)	Mobilní fáze	Mobilní fáze
Hodnoty Rf	Výsledné barvy
(3.22.1)	(3.22.2)	(3.22.3)	(3.22.4)	Diazo (3.23.1)	Ehrlich (3.23.2)	Dimethyl-fenol (3.23.3)	AgNO3 (3.23.4)
OPD	0,62	0,60	0,30	0,57	světle hnědá	—	—	světle hnědá
MPD	0,40	0,60	0,47	0,48	fialově hnědá (*)	žlutá	světle hnědá	světle hnědá
PPD	0,20	0,50	0,30	0,48	hnědá	jasně červená (*)	fialová	šedá
OTD	0,60	0,60	0,53	0,60	hnědá (*)	světle oranžová	světle hnědá	šedavě hnědá
MTD	0,40	0,67	0,45	0,60	červenavě hnědá (*)	žlutá	hnědá	černá
PTD	0,33	0,65	0,37	0,70	hnědá	oranžová	fialová (*)	šedá
DAP	0,07	—	0	0,05	hnědá (*)	oranžová	fialová	hnědá
H	0,50	0,35	0,80	0,20	—	oranžová	fialová	černá (*)
α-N	0,90	0,80	0,90	0,75	oranžově hnědá	—	fialová (*)	černá
P	0,37	—	0,67	0,05	hnědá	velmi světle fialová	velmi světle hnědá	hnědá (*)
R	0,50	0,37	0,80	0,17	oranžová (*)	světle fialová	velmi světle hnědá	světle hnědá

Poznámka

1. OPD se ukazuje pouze slabě; musí se použít rozpouštědlo (3.22.3), aby se jasně odlišil od OTD.

1. (^*) Označuje nejlépe vyvolané barvy.

1. ZKOUŠKA DVOUROZMĚRNOU CHROMATOGRAFIÍ NA TENKÉ VRSTVĚ

Tato metoda dvourozměrné chromatografie vyžaduje použití dalších standardů a reakčních činidel.

6.1 Další standardy a činidla

6.1.1 β-naftol (β-N)

6.1.2 2-aminofenol (OAP)

6.1.3 3-aminofenol (MAP)

6.1.4 4-aminofenol (PAP)

6.1.5 2-nitro-1,4-fenylendiamin (2-NPPD)

6.1.6 4-nitro-1,2-fenylendiamin (4-NOPD)

Připraví se 0,5 % (m/V) roztoky všech dalších standardů způsobem popsaným v bodě 3.21.

6.2 Další mobilní fáze

6.2.1 Ethylacetát – cyklohexan – 25 % roztok amoniaku (65:30:0,5, V/V/V)

6.3 Další detekční systém

Do vyvíjecí komory pro chromatografii na tenké vrstvě se vloží skleněná nádobka, přidají se asi 2 g krystalického jodu a komora se uzavře odpovídajícím víkem.

6.4 Chromatografie

6.4.1 Podle obrázku 6 se na desce pro chromatografii na tenké vrstvě (4.1.3) vyznačí na straně s adsorbentem dvě linky.

6.4.2 V dusíkové atmosféře (4.1.1) se nanese 1 až 4 μl extraktu (5.1) do základního bodu 1 (obr. 6), který leží asi 2 cm od obou okrajů. Množství extraktu závisí na intenzitě skvrn na chromatogramech podle bodu 5.2.

6.4.3 Mezi body 2 a 3 (obr. 6) se nanesou oxidační barviva identifikovaná nebo pokládaná za identifikovaná podle bodu 5.2 (vzdálenost mezi body je 1,5 cm). Nanáší se 2 μl každého referenčního roztoku – kromě DAP, který je nutno nanést v objemu 6 μl. Nanášení se provádí v atmosféře dusíku (6.4.2).

6.4.4 Postup podle bodu 6.4.3 se opakuje v základních bodech 4 a 5 (obr. 6) a deska se uchovává pod dusíkem až do zahájení vyvolávání chromatogramu (vzdálenost mezi body je 1,5 cm).

6.4.5 Chromatografická komora se propláchne dusíkem (3.8) a umístí se do ní vhodné množství mobilní fáze 3.22.2. Deska (6.4.4) se vloží do komory a vyvíjí se ve tmě v prvním vyvíjecím směru (obr. 6).

Vyvíjí se, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne linie vyznačené na desce (přibližně 13 cm).

6.4.6 Deska se z komory vyjme a umístí do jiného chromatografické komory, předem propláchnuté dusíkem, aby se vyvíjecí rozpouštědlo odpařovalo alespoň 60 minut.

6.4.7 Pomocí dělené zkumavky se do komory předem propláchnuté dusíkem (3.8) vnese vhodné množství mobilní fáze (6.2), do komory se vloží deska otočená o 90° (6.4.6) a chromatogram se vyvíjí ve druhém směru (opět ve tmě), dokud čelo rozpouštědla nedosáhne linie vyznačené na straně s adsorbentem. Deska se vyjme z komory a rozpouštědlo se nechá odpařit na vzduchu.

6.4.8 Deska se na 10 minut umístí do chromatografické komory obsahující páry jodu (6.3) a dvourozměrný chromatogram se interpretuje s využitím hodnot Rf a barev současně chromatografovaných standardů (hodnoty Rf a barvy skvrn jsou uvedeny v tabulce II).

Poznámka

Nejlepšího vybarvení skvrn se dosáhne tehdy, ponechá-li se po vyvíjení chromatogram v atmosféře par jódu po dobu půl hodiny.

6.4.9 Přítomnost oxidačních barviv nalezených podle bodu 6.4.8 je možno definitivně potvrdit opakováním postupu popsaného v bodech 6.4.1 až 6.4.8, kdy se v základním bodě 1 přes množství extraktu podle bodu 6.4.2 nanese 1 μl referenčních látek identifikovaných v bodu 6.4.8. Neobjeví-li se oproti chromatogramu získaného podle bodu 6.4.8 žádná jiná skvrna, je interpretace chromatogramu podle bodu 6.4.8 správná.

Tabulka II

Barvy skvrn standardů po chromatografii a vyvíjení parami jodu

Standardy	Barvy po vyvíjení parami jodu
R	béžová
P	hnědá
α-N	fialová
β-N	světle hnědá
H	fialově hnědá
MPD	žlutavě hnědá
PPD	fialově hnědá
MTD	tmavě hnědá
PTD	žlutavě hnědá
DAP	tmavě hnědá
OAP	oranžová
MAP	žlutavě hnědá
PAP	fialově hnědá
2-NPPD	hnědá
4-NOPD	oranžová

[image omitted]

Obrázek 6

1. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ DUSITANŮ

A. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda je vhodná ke kvalitativnímu stanovení dusitanů v kosmetických prostředcích, zejména v krémech a pastách.

1. PRINCIP

Přítomnost dusitanu indikuje vznik zbarvených derivátů s 2-aminobenzaldehyd-fenylhydrazonem (Nitrin®).

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

3.1 Zředěná kyselina sírová: 2 ml koncentrované kyseliny sírové(d420 = 1.84) se zředí 11 ml destilované vody.

3.2 Zředěná kyselina chlorovodíková: 1 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové(d420 = 1,19) se zředí 11 ml destilované vody.

3.3 Methanol

3.4 Roztok 2-aminobenzaldehyd-fenylhydrazonu (reakční činidlo Nitrin®) v methanolu

Naváží se 2,0 g Nitrinu® a převede se kvantitativně do odměrné baňky na 100 ml. Po kapkách se přidají 4 ml zředěné kyseliny chlorovodíkové (3.2) a protřepe se. Doplní se po rysku methanolem a míchá, dokud se roztok úplně nevyčeří. Roztok se uchovává v hnědé skleněné lahvi (4.3).

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Kádinky na 50 ml

4.2 Odměrná baňka na 100 ml

4.3 Hnědá skleněná láhev na 125 ml

4.4 Skleněná deska, 10 x 10 cm

4.5 Špachtle z plastu

4.6 Filtrační papír, 10 x 10 cm

1. POSTUP

5.1 Část analyzovaného vzorku se rovnoměrně rozetře na skleněnou desku (4.4) tak, aby byl povrch pokryt vrstvou nejvýše 1 cm silnou.

5.2 List filtračního papíru (4.6) se nasákne destilovanou vodou. Položí se na vzorek a přitiskne špachtlí z plastu (4.5).

5.3 Počká se asi 1 minutu a do středu filtračního papíru se nanesou:

— 2 kapky zředěné kyseliny sírové (3.1),

— poté dvě kapky roztoku Nitrinu® (3.4).

5.4 Po 5 až 10 sekundách se filtrační papír odstraní a prohlédne se proti dennímu světlu. Červenofialové zbarvení indikuje přítomnost dusitanů.

Je-li obsah dusitanů nízký, změní se červenofialové zbarvení během 5 až 15 sekund na žluté. Je-li přítomno velké množství dusitanů, dojde k této barevné změně až po 1 nebo 2 minutách.

1. POZNÁMKA

Intenzita červenofialového zbarvení a doba, která uplyne před změnou na žlutou, naznačují obsah dusitanů ve vzorku.

B. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Metoda popisuje kvantitativní stanovení dusitanů v kosmetických prostředcích.

1. DEFINICE

Obsah dusitanů ve vzorku, stanovený touto metodou, se vyjadřuje v hmotnostních procentech dusitanu sodného.

1. PRINCIP

Po zředění vzorku vodou a vyčeření se nechá proběhnout reakce přítomných dusitanů se sulfanilamidem a N-1-naftylethylendiaminem a absorbance vzniklého zbarvení se měří při 538 nm.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Čeřidla: tato činidla nelze používat déle než jeden týden po přípravě.

4.1.1 Carrezovo činidlo I:

106 g hexakyanoželeznatanu draselného K4Fe(CN)6∙3H2O se rozpustí v destilované vodě a zředí vodou na 1000 ml.

4.1.2 Carrezovo činidlo II:

219,5 g octanu zinečnatého Zn(CH3COO)2∙2H2O a 30 ml ledové kyseliny octové se rozpustí v destilované vodě a zředí vodou na 1000 ml.

4.2 Roztok dusitanu sodného:

0,500 g dusitanu sodného se rozpustí v destilované vodě v odměrné baňce na 1000 ml a doplní se vodou po rysku. 10,0 ml tohoto zásobního standardního roztoku se zředí na 500 ml; 1 ml výsledného roztoku = 10 μg NaNO2.

4.3 Roztok hydroxidu sodného, 1 mol/l

4.4 Roztok sulfanilamid-hydrochloridu, 0,2%:

2,0 g sulfanilamidu se za zahřívání rozpustí v 800 ml vody. Po ochlazení se za míchání přidá 100 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Zředí se vodou na 1000 ml.

4.5 Kyselina chlorovodíková, 5 mol/l

4.6 N-1-naftylové činidlo:

Tento roztok se musí připravit v den použití. Rozpustí se 0,1 g dihydrochloridu N-naftylethylendiaminu ve vodě a zředí se vodou na 100 ml.

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Analytické váhy

5.2 Odměrné baňky na 100, 250, 500 a 1000 ml

5.3 Nedělené nebo dělené pipety

5.4 Odměrné válce na 100 ml

5.5 Skládaný filtrační papír, bez dusitanů, průměr 15 cm

5.6 Vodní lázeň

5.7 Spektrofotometr a kyvety s optickou drahou 1 cm

5.8 pH-metr

5.9 Mikrobyreta na 10 ml

5.10 Kádinky na 250 ml

1. POSTUP

6.1 S přesností na 0,1 mg se naváží asi 0,5 g (m gramů) homogenizovaného vzorku, kvantitativně se převede horkou destilovanou vodou do kádinky na 250 ml (5.10) a doplní horkou destilovanou vodou asi na 150 ml. Kádinka (5.10) se na půl hodiny vloží do vodní lázně (5.6) vyhřáté na 80 °C. Během této doby se obsah občas protřepe.

6.2 Ochladí se na laboratorní teplotu a postupně se za míchání přidají 2 ml Carrezova činidla I (4.1.1) a 2 ml Carrezova činidla II (4.1.2).

6.3 Přidává se 1 mol/l roztok hydroxidu sodného (4.3), dokud se pH neupraví na 8,3. (Použije se pH-metr (5.8)). Obsah se kvantitativně převede do odměrné baňky na 250 ml (5.2) a doplní destilovanou vodou po rysku.

6.4 Obsah se promíchá a zfiltruje přes skládaný papírový filtr (5.5).

6.5 Do odměrné baňky na 100 ml (5.2) se odpipetuje (5.3) odpovídající alikvotní část (V mililitrů) čirého filtrátu, avšak ne více než 25 ml, a doplní se destilovanou vodou na objem 60 ml.

6.6 Po promíchání se přidá 10,0 ml roztoku sulfanilamid-hydrochloridu (4.4) a poté 6,0 ml 5 mol/l kyseliny chlorovodíkové (4.5). Promíchá se a ponechá stát 5 minut. Přidají se 2,0 ml N-1-naftylového činidla (4.6), promíchá se a ponechá stát 3 minuty. Zředí se vodou po rysku a promíchá.

6.7 Připraví se slepý pokus opakováním operací popsaných v bodech 6.5 a 6.6 bez přídavku N-1-naftylového činidla (4.6).

6.8 Změří se (5.7) absorbance roztoku připraveného podle bodu 6.6 při 538 nm proti roztoku ze slepého pokusu (6.7).

6.9 Z kalibračního grafu (6.10) se odečte obsah dusitanu sodného v mikrogramech na 100 ml roztoku (m1 mikrogramů), odpovídající absorbanci změřené podle bodu 6.8.

6.10 S využitím roztoku dusitanu sodného o koncentraci 10 μg/ml (4.2) se sestrojí kalibrační graf pro koncentrace 0, 20, 40, 60, 80 a 100 μg dusitanu sodného ve 100 ml.

1. VÝPOČET

Obsah dusitanu sodného ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte pomocí následujícího vzorce:

% NaNO2 = 250V × m1 × 10-6 × 100m = m1V ×m × 40

kde:

m	= hmotnost vzorku odebraného pro analýzu v g (6.1),
m1	= obsah dusitanu sodného v μg zjištěný podle bodu 6.9,
V	= počet mililitrů filtrátu použitého pro měření (6.5).

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) dusitanu sodného nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ RESORCINOLU V ŠAMPONECH A VLASOVÝCH LOTIONECH

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V této metodě je specifikováno kvantitativní stanovení resorcinolu v šamponech a vlasových vodách plynovou chromatografií. Metoda je vhodná pro koncentrace od 0,1 až do 2,0 hmotnostních procent vzorku.

1. DEFINICE

Obsah resorcinolu stanovený ve vzorku touto metodou se vyjadřuje v hmotnostních procentech.

1. PRINCIP

Resorcinol a 3,5-dihydroxytoluen (5-methylresorcinol), přidávaný jako vnitřní standard, se ze vzorku oddělí chromatografií na tenké vrstvě. Obě sloučeniny se izolují seškrabáním jejich skvrn z horní vrstvy desky a extrakcí methanolem. Nakonec se vyextrahované sloučeniny vysuší, podrobí silylaci a stanoví se plynovou chromatografií.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Kyselina chlorovodíková, 25% (m/m)

4.2 Methanol

4.3 Ethanol, 96 % (V/V)

4.4 Hotové silikagelové TLC desky (plastové nebo hliníkové) s fluorescenčním indikátorem. Desky se deaktivují následujícím postupem: silikagelová deska se nastříká vodou, dokud se povrch neleskne. Nastříkané desky se nechají schnout při laboratorní teplotě jednu až tři hodiny.

Poznámka

Bez deaktivace může docházet ke ztrátám resorcinolu v důsledku ireverzibilní adsorpce na silikagelu.

4.5 Vyvíjecí rozpouštědlo: aceton – chloroform – kyselina octová (20:75:5, V/V/V).

4.6 Standardní roztok resorcinolu: rozpustí se 400 mg resorcinolu ve 100 ml 96% ethanolu (4.3) (1 ml odpovídá 4000 μg resorcinolu).

4.7 Roztok vnitřního standardu: rozpustí se 400 mg 3,5-dihydroxytoluenu (DHT) ve 100 ml 96% ethanolu (4.3) (1 ml odpovídá 4000 μg DHT).

4.8 Směs standardů: v odměrné baňce na 100 ml se smíchá 10 ml roztoku 4.6 a 10 ml roztoku 4.7, doplní se po rysku 96% ethanolem (4.3) a promíchá (1 ml roztoku odpovídá 400 μg resorcinolu a 400 μg DHT).

4.9 Silylační činidla:

4.9.1 N,O-bis(trimethylsilyl)trifluoracetamid (BSTFA)

4.9.2 Hexamethyldisilazan (HMDS)

4.9.3 Chlortrimethylsilan (TMCS)

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Obvyklé vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě a plynovou chromatografii

5.2 Skleněné laboratorní nádobí

1. POSTUP

6.1 Příprava vzorku

6.1.1 Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek (m gramů) prostředku, který obsahuje asi 20 až 50 mg resorcinolu.

6.1.2 Okyselí se kyselinou chlorovodíkovou (4.1) do kyselé reakce (je potřeba přibližně 2 až 4 ml), přidá se 10 ml (40 mg DHT) roztoku vnitřního standardu (4.7) a promíchá se. Ethanolem (4.3) se převede do odměrné baňky na 100 ml, doplní se ethanolem po rysku a promíchá.

6.1.3 250 μl roztoku (6.1.2) se nanese na deaktivovanou desku se silikagelem (4.4) jako nepřerušovaná linie o délce přibližně 8 cm. Je třeba dbát na to, aby linie byla co nejužší.

6.1.4 Na stejnou desku se stejným způsobem (6.1.3) nanese 250 μl směsi standardů (4.8).

6.1.5 Do dvou bodů startovací linie se nanese po 5 μl roztoků 4.6 a 4.7 k usnadnění lokalizace skvrn po vyvolání.

6.1.6 Deska se vyvíjí v nenasycené komoře naplněné vyvíjecím rozpouštědlem (4.5), dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vzdálenosti 12 cm od startovací linie; obvykle to trvá asi 45 minut. Deska se usuší na vzduchu a zóna resorcinolu/DHT se lokalizuje pod krátkovlnným UV světlem (254 nm). Obě tyto sloučeniny mají přibližně stejnou hodnotu Rf. Poloha pásů se vyznačí tužkou ve vzdálenosti 2 mm od vnějšího tmavého rozhraní pásů. Tyto zóny se z desky odstraní a adsorbenty každého pásu se shromáždí v lahvi na 10 ml.

6.1.7 Adsorbent obsahující vzorek a adsorbent obsahující směs standardů se extrahují následujícím způsobem:

Přidají se 2 ml methanolu (4.2) a extrahuje se jednu hodinu za neustálého míchání. Směs se zfiltruje a extrakce se opakuje po dobu dalších 15 minut se 2 ml methanolu.

6.1.8 Extrakty se spojí a rozpouštědlo se nechá přes noc odpařit ve vakuovém exsikátoru naplněném vhodným sušicím prostředkem. Nezahřívat.

6.1.9 Odparky (6.1.8) se silylují způsobem popsaným v bodě 6.1.9.1 nebo 6.1.9.2.

6.1.9.1 Mikrostříkačkou se přidá 200 μl BSTFA (4.9.1) a směs se nechá v uzavřené nádobě 12 hodin při pokojové teplotě.

6.1.9.2 Mikrostříkačkou se postupně přidá 200 μl HMDS (4.9.2) a 100 μl TMCS (4.9.3), směs se zahřívá v uzavřené nádobě 30 minut na 60 °C. Směs se ochladí.

6.2 Plynová chromatografie

6.2.1 Chromatografické podmínky

Kolona musí poskytovat rozlišení R rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d' r2 – r1w1 + w2

kde:

r1 a r2	= retenční časy dvou píků v min.,
w1 a w2	= šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d'	= rychlost posuvu papíru v mm/min.

Následující kolona a podmínky pro plynovou chromatografii se ukázaly jako vhodné:

Materiál kolony: nerezová ocel

Délka 200 cm

Vnitřní průměr: ≈3 mm

Náplň: 10% OV-17 na Chromosorbu WAW, 100 až 120 mesh

Plamenový ionizační detektor

Teplotní režim:

Kolona: 185 °C (izotermální)

Detektor: 250 °C

Nástřik: 250 °C

Nosný plyn: dusík

Průtok: 45 ml/min

Průtoky vodíku a vzduchu se nastaví podle pokynů výrobce.

6.2.2 Do plynového chromatografu se nastříkne 1 až 3 μl roztoků připravených podle bodu 6.1.9. Pro každý roztok (6.1.9) se provede pět nástřiků, změří se plochy píků, vypočte se průměr a poměr ploch píků: S = plocha píku resorcinolu/plocha píku DHT.

1. VÝPOČET

Koncentrace resorcinolu ve vzorku, vyjádřená v hmotnostních procentech (% m/m), je dána vztahem:

kde: % resorcinolu = 4M × SvzorkuSstandardní směsi

M	= hmotnost zkušebního vzorku v g (6.1.1),
Svzorku	= průměrná plocha píku (6.2.2) pro roztok vzorku,
Sstandardní směsi	= průměrná plocha píku (6.2.2) pro směs standardů.

1. OPAKOVATELNOST

Pro výrobky obsahující asi 0,5 % (m/m) resorcinolu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,025 %.

1. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ METHANOLU VZHLEDEM K ETHANOLU NEBO PROPAN-2-OLU

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V metodě je popsána analýza methanolu ve všech typech kosmetických prostředků (včetně aerosolů) plynovou chromatografií.

Metodou je možno stanovit relativní hladiny od 0 do 10 %.

1. DEFINICE

Obsah methanolu, stanovený podle této metody, se vyjadřuje v hmotnostních procentech methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu.

1. PRINCIP

Stanovení se provádí plynovou chromatografií.

1. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

4.1 Methanol

4.2 Absolutní ethanol

4.3 Propan-2-ol

4.4 Chloroform zbavený alkoholů promytím vodou

1. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Plynový chromatograf:

s tepelně vodivostním detektorem (katarometr) pro aerosolové vzorky,

s plamenovým ionizačním detektorem pro jiné než aerosolové vzorky.

5.2 Odměrné baňky na 100 ml

5.3 Pipety na 2 ml, 20 ml a 0 až 1 ml

5.4 Mikrostříkačky na 0 až 100 μl a 0 až 5 μl

a (pouze pro aerosolové vzorky) speciální plynotěsná injekční stříkačka s posuvným ventilem (viz obrázek 5, kapitola „Příprava vzorků v laboratoři“).

1. POSTUP

6.1 Příprava vzorku

6.1.1 Vzorky z prostředků v obalech na aerosoly se odebírají postupem podle kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“ a poté se analyzují plynovou chromatografií za podmínek popsaných v bodě 6.2.1.

6.1.2 Vzorky jiných než aerosolových prostředků, odebíraných postupem podle výše uvedené kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“, se zředí vodou na koncentraci 1 až 2 % ethanolu či propan-2-olu a poté se analyzují plynovou chromatografií za podmínek popsaných v bodě 6.2.2.

6.2 Plynová chromatografie

6.2.1 Pro aerosolové vzorky se použije tepelně vodivostní detektor (katarometr).

6.2.1.1 Náplní kolony je 10 % Hallcomid M18 na Chromosorbu WAW, 100 až 200 mesh.

6.2.1.2 Kolona musí poskytovat rozlišení R rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d'r2 – d'r1w1 + w2

kde:

r1 a r2	= retenční časy dvou píků v min.,
w1 a w2	= šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d'	= rychlost posuvu papíru v mm/min.

6.2.1.3 Tohoto rozlišení je možno dosáhnout za následujících podmínek:

Materiál kolony:	nerezová ocel
Délka:	3,5 metru
Průměr:	3 mm
Proud můstkem katarometru:	150 mA
Nosný plyn:	helium
Tlak:	2,5 bar
Průtok:	45 ml/min
Teplotní režim:
Nástřik:	150 °C
Detektor:	150 °C
Kolona:	65 °C

Měření plochy píků je možno vylepšit elektronickou integrací.

6.2.2 Jiné než aerosolové vzorky:

6.2.2.1 Náplní kolony je Chromosorb 105 nebo Porapak QS; použije se plamenový ionizační detektor.

6.2.2.2 Kolona musí dávat rozlišení R rovné nebo lepší než 1,5, kde:

R = 2 d'r2 – d'r1w1 + w2

r1 a r2	= retenční časy dvou píků v min.
w1 a w2	= šířky píků v polovině výšky píků v mm,
d'	= rychlost posuvu záznamu v mm/min.

6.2.2.3 Tohoto rozlišení je možno dosáhnout za následujících podmínek:

Materiál kolony:	nerezová ocel
Délka:	2 metry
Průměr:	3 mm
Citlivost elektrometru:	8×10-10 A
Plyny:
Nosný plyn:	dusík
Tlak:	2,1 bar
Průtok:	40 ml/min
Pomocný plyn:	vodík
Tlak:	1,5 bar
Průtok:	20 ml/min
Teplotní režim:
Nástřik:	150 °C
Detektor:	230 °C
Kolona:	120 až 130 °C

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.

Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla. e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)