← Aktuální text · Historie

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek, ve znění pozdějších předpisů

Aktuální text a fecha 2007-03-31
Čl. I

Vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek, ve znění vyhlášky č. 318/2003 Sb. a vyhlášky č. 270/2005 Sb., se mění takto:

„^1) Směrnice Rady 78/663/EES ze dne 25. července 1978, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách. Směrnice Rady 82/504/ES ze dne 12. července 1982, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách. Směrnice Komise 90/612/EES ze dne 26. října 1990, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách. Směrnice Komise 92/4/EES ze dne 10. února 1992, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách. Směrnice Komise 95/45/ES ze dne 26. července 1995, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu barviv pro použití v potravinách. Směrnice Komise 1999/75/ES ze dne 22. července 1999, kterou se mění směrnice 95/45/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu barviv pro použití v potravinách. Směrnice Komise 2001/50/ES ze dne 3. července 2001, kterou se mění směrnice 95/45/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu týkající se barviv pro použití v potravinách. Směrnice Komise 2004/47/ES ze dne 16. dubna 2004, kterou se mění směrnice 95/45/ES s ohledem na směs karotenů E 160a (i) a beta karoten E 160a (ii). Směrnice Komise 95/31/ES ze dne 5. července 1995, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách. Směrnice Komise 98/66/ES ze dne 4. září 1998, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách. Směrnice Komise 2000/51/ES ze dne 26. července 2000, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách. Směrnice Komise 2001/52/ES ze dne 3. července 2001, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách. Směrnice Komise 2004/46/ES ze dne 16. dubna 2004, kterou se mění směrnice 95/31/ES s ohledem na E 955 Sukralosu a E 962 Sůl aspartamu-acesulfamu. Směrnice Komise 96/77/ES ze dne 2. prosince 1996, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu potravinářských přídatných látek jiných než barviva a sladidla. Směrnice Komise 98/86/ES ze dne 11. listopadu 1998, kterou se mění směrnice Komise 96/77/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu přídatných potravinových látek jiných než barviva a sladidla. Směrnice Komise 2006/33/ES ze dne 20. března 2006, kterou se mění směrnice 95/45/ES, pokud jde o žluť SY FCF E (110) a oxid titaničitý (E 171).“.

„E 110 ŽLUŤ SY FCF

Synonyma CI potravinářská žluť 3, oranžová žluť S
Definice Žluť SY FCF se v podstatě skládá z 2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo)naftalen-6-sulfonanu disodného a vedlejších barevných látek spolu s chloridem sodným a/nebo síranem sodným jako základními nebarevnými složkami. Žluť SY FCF je popisována jako sodná sůl. Povolena je také sůl vápenatá a draselná
Skupina Monoazo
Číslo Color Index 15985
Einecs 220-491-7
Kód E E 110
Chemický název 2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo)naftalen-6-sulfonan disodný
Chemický vzorec C16H10N2Na2O7S2
Molekulová hmotnost 452,37
Obsah Ne méně než 85 % všech barevných látek přepočteno na sodnou sůl E1cm1% 555 při cca 485 nm ve vodném roztoku při pH 7
Popis Oranžově červený prášek nebo granule
Identifikace
A. Spektrometrie Absorpční maximum ve vodě při cca 485 nm při pH 7
B. Oranžový roztok ve vodě
Čistota
Látky nerozpustné ve vodě Ne více než 0,2 %
Vedlejší barevné látky Ne více než 5,0 %
1-(fenylazo)-2-naftalenol (Sudan I) Ne více než 0,5 mg/kg
Organické sloučeniny jiné než barevné látky:
Kyselina 4-aminobenzen-1-sulfonová } Celkem ne více než 0,5 %
Kyselina 3-hydroxynaftalen-2,7-disulfonová
Kyselina 6-hydroxynaftalen-2-sulfonová
Kyselina 7-hydroxynaftalen-1,3-disulfonová
Kyselina 4,4'-diazoaminodi(benzen-sulfonová)
Kyselina 6,6'-oxydi(naftalen-2-sulfonová)
Nesulfonované primární aromatické aminy Ne více než 0,01 % (přepočteno na anilin)
Látky extrahovatelné etherem Ne více než 0,2 % za neutrálních podmínek
Arsen Ne více než 3 mg/kg
Olovo Ne více než 2 mg/kg
Rtuť Ne více než 1 mg/kg
Kadmium Ne více než 1 mg/kg.“.

„E 171 OXID TITANIČITÝ

Synonyma CI bílý pigment 6
Definice Oxid titaničitý sestává v podstatě z čistého oxidu titaničitého(modifikace anatas a/nebo rutil), který může být pokryt malými množstvími oxidu hlinitého(aluminy) a/nebo oxidu křemičitého pro zlepšení technologických vlastností produktu
Skupina Anorganická látka
Číslo Color Index 77891
Einecs 236-675-5
Kód E E 171
Chemický název Oxid titaničitý
Chemický vzorec TiO2
Molekulová hmotnost 79,88
Obsah Ne méně než 99 % na bázi bez oxidu hlinitého a oxidu křemičitého
Popis Bílý až lehce zbarvený prášek
Identifikace
Rozpustnost Nerozpustný ve vodě a organických rozpouštědlech. Rozpouští se pomalu v kyselině fluorovodíkové a horké koncentrované kyselině sírové
Čistota
Úbytek hmotnosti sušením Ne více než 0,5 % (105°C, 3 hodiny)
Úbytek hmotnosti žíháním Ne více než 1,0 % na bázi bez těkavých látek (800°C)
Oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý Celkem ne více než 2,0 %
Látky rozpustné v 0,5mol.l-1 HCl Ne více než 0,5 % na bázi bez oxidu hlinitého a oxidu křemičitého a kromě toho u produktů obsahujících oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý ne více než 1,5 % v prodávaném produktu
Látky rozpustné ve vodě Ne více než 0,5 %
Kadmium Ne více než 1 mg/kg
Antimon Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění
Arsen Ne více než 3 mg/kg při úplném rozpuštění
Olovo Ne více než 10 mg/kg při úplném rozpuštění
Rtuť Ne více než 1 mg/kg při úplném rozpuštění
Zinek Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění.“.
Čl. II

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2007.

Ministr:

MUDr. Julínek v. r.