Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

Čl. I

Vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby, se mění takto:

• 1. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 2 zní:

㤠1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2) a upravuje

• a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,

• b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.

(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) dílčím vzorkem – malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,

• b) souhrnným vzorkem – vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie,

• c) laboratorním vzorkem – vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,

• d) rezervním vzorkem – vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení „Rezervní vzorek“ se symbolem „R“,

• e) revizním vzorkem – vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,

• f) úředním vzorkem – vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,

• g) vzorkem na vegetační zkoušku – vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,

• h) společným vzorkem – vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,

• i) soukromým vzorkem – vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,

• j) standardním vzorkem – vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,

• k) kontrolním vzorkem – vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,

• l) zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,

• m) základním zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,

• n) homogenitou osiva (stejnorodostí) – jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,

• o) heterogenitou osiva (různorodostí) – nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,

• p) egalizací – míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy,

• r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor – počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,

• s) vzorkovnicí – obal úředního nebo rezervního vzorku,

• t) adjustací – úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,

• u) úředním vzorkovatelem – zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „Ústav“) oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,

• v) úředním přehlížitelem (dále jen „přehlížitel“) – zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona.

^1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty.

^2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh. První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva. Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.“.

• 1. V § 2 písm. a) se slova „na předepsaném formuláři uvedeném v příloze č. 2“ nahrazují slovy „podle § 6 odst. 1 zákona“.

• 1. V § 2 písmeno c) zní:

• „c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,“.

• 1. Nadpis nad § 3 zní:

„Technologický postup a způsob odběru vzorků

[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]“.

• 1. V § 3 až 8 se nadpisy zrušují.

• 1. V § 3 odst. 4 se slova „dozorové činnosti“ nahrazují slovem „dozoru“ a slova „odst. 5“ se nahrazují slovy „odst. 11“.

• 1. V § 4 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

• 1. V § 4 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:

„(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.“.

Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.

• 1. V § 4 odst. 7 se za slovo „příměsí“ vkládají slova „jiných rostlinných druhů“.

• 1. V § 4 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:

„(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.“.

Dosavadní odstavce 8 až 11 se označují jako odstavce 9 až 12.

• 1. V § 4 odst. 9 se ve větě druhé slova „odstavce 6“ nahrazují slovy „odstavců 7 a 8“.

• 1. V § 4 odstavec 12 zní:

„(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.“.

• 1. V § 5 odst. 3 se slova „§ 5 odst. 2 a 3“ nahrazují slovy „odstavcích 1 a 2“.

• 1. V § 6 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

• 1. V § 7 odst. 1 písm. d) se slova „cibulovou sazečku“ nahrazují slovy „sazečku cibule“.

• 1. V § 7 odst. 2 se slova „úředních vzorků“ nahrazují slovy „rozboru úředního vzorku“.

• 1. V § 9 až 12 se nadpisy zrušují.

• 1. V § 9 odst. 1 se věta druhá zrušuje.

• 1. V § 10 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

• 1. V § 12 se odstavec 4 zrušuje.

• 1. Přílohy č. 1 a 2 znějí:

„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby

• 1. Technické pomůcky

• a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),

• b) dělidlo,

• c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,

• d) váhy,

• e) prošívací jehla, motouz,

• f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),

• g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,

• h) plátěný sáček,

• i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.

• 1. Metody odběru dílčích vzorků

• 2.1 Ruční odběr vzorků

(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

• a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.

• 1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,

• 1. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,

• 1. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.

Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.

• b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.

Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.

Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.

(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.

(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.

(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží.

• 2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla

• 2.2.1 Použití automatického vzorkovadla

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

• a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,

• b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

• c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

• d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

• e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

• f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,

• g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla

• a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,

• b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

• c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

• d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:

• 1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

• 1. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

• 1. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

• 1. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,

• e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.

• 2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

• 2.2.3 Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

• 1. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů

(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:

Tab. 1

Počet obalů v partii	Počet dílčích vzorků
1	5 dílčích vzorků
2 - 4	3 dílčí vzorky z každého obalu
5 - 8	2 dílčí vzorky z každého obalu
9 - 15	1 dílčí vzorek z každého obalu
16 - 30	15 dílčích vzorků z partie osiva
31 - 59	20 dílčích vzorků z partie osiva
60 - 154	30 dílčích vzorků z partie osiva
155 - 400	vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů
401 - 566	dílčí vzorky z 80 obalů
567 a více	vždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů

U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu:

Tab. 2

Hmotnost	Počet dílčích vzorků
do 500 kg	nejméně 5 dílčích vzorků
501 až 3 000 kg	jeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků
3 001 až 20 000 kg	jeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků
20 001 a více kg	jeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků

Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.

• 1. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců

(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě

• a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),

• b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,

• c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.

(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.

(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).

(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.

• 1. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku

(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.

(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.

(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod:

• a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

• 1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,

• 1. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,

• 1. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),

• 1. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen,

• 1. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.

• b) Metoda dělení rukou – její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.

• c) Metoda dělení lžičkou – doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice.

• d) Modifikovaná metoda půlení – nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku.

(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.

• 1. Odběr vzorků sadby brambor

(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu

Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu.

• a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:

• 1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,

• 1. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku.

• b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3.

Tab.3

Stupeň množení	Počet hlíz pro posklizňovou zkoušku
SE1, SE2	Do 1 ha - 1 x 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz
atd.
E, C1, C2	Do 1 ha - 1 x 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz
atd.

• c) Vzorkování sadby brambor z obalů

Tab.4

Uložení sadby	Počet dílčích vzorků	Způsob odběru dílčích vzorků
pytle	10	z 10 náhodně vybraných obalů střídavě z horní, střední a spodní vrstvy, 3 pytle se musí úplně vysypat.
ohradové palety a velkoobjemové vaky	5	z 5 náhodně vybraných obalů, a to 2 z horní, 2 ze střední a jeden ze spodní vrstvy obalu, který je nutné vysypat.
volně ložená	10	z 10 rovnoměrně rozložených míst střídavě z horní, střední a spodní vrstvy.

(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor

• a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby,

• b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,

• c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.

• 1. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku

(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:

Tab. 5

Počet obalů v partii	Počet dílčích vzorků
1-10	dílčí vzorek z každého obalu
11 -30	dílčí vzorky z každého třetího obalu, nejméně však z 10 obalů
nad 31	dílčí vzorky z každého pátého obalu, nejméně však z 10 obalů

(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.

(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie.

Tab.6

Hmotnost partie	Počet dílčích vzorků
do 1 tuny	5 dílčích vzorků
nad 1 tunu	10 dílčích vzorků

(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají.

(5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků.

(6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní vzorek.

(7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele.

• 1. Odběr vzorků sazenic zeleniny

(1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí.

(2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic; kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic.

(3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle velikosti partie.

(4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti.

(5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební stanici Ústavu.

(6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře Ústavu.

• 1. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity

(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).

(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.

• 9.1 Postup práce

Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.

(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.

(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.

(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.

Tab. 7

Vzorek je určen pro zkoušku	Přibližný počet semen ve vzorku
klíčivosti v %	z každého dílčího vzorku 100 semen
čistoty v %	1 000 semen nebo 2 000 semen
obsahu příměsí (počet kusů)	10 000 semen

• 9.2 Výpočet hodnoty heterogenity

(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:

H	hodnota heterogenity,
Vs	variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku,
Vt	variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku,
N	počet odebraných a zkoušených vzorků,
n	počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost),
X	hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.),
X¯	průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N.

Je-li N menší než 10, počítá se hodnota X¯ na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.

Je-li hodnota X¯ u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.

(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce

H = VsVt - 1

Kde Vs=N∑X2-(∑X)2N(N-1) Vt=X¯100-X¯n

(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,

H = VsVt - 1

KdeVs=N∑X2-(∑X)2N(N-1) Vt=X¯

(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:

• a) označení partie,

• b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),

• c) počet odebraných vzorků,

• d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.

(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede

• a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,

• b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,

• c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,

• d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.

Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:

Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10

hodnoty X (%)	hodnoty X2
80	6400
82	6724
84	7056
86	7396
88	7744
80	6400
78	6084
76	5776
74	5476
72	5184
∑X = 800	∑X2 = 64240
(∑X)2 = 640 000

Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků: Vs = 10×64240-64000010×9 = 26,66

Proměnlivost teoretická Vt: Vt = 80×20100 = 16

Heterogenita H: H=26,6616-1=0,66

Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)

Tab. 8

Počet pytlů v partii	Počet odebraných vzorků N	Přípustná (kritická) hodnota H
5	5	2,58
6	6	2,02
7	7	1,80
8	8	1,64
9	9	1,51
10	10	1,41
11-15	11	1,31
16-25	15	1,08
26-35	17	1,00
36-49	18	0,97
50 a více	20	0,90

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Vzory formulářů a dokladů

Vzor formuláře

• žádosti o kontrolu osiva

• žádosti o odběr vzorku

• potisku vzorkovnice

• pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)^*)

• pro vedení evidence návěsek u dodavatele^*)

• návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor)^

*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech.

Vzor dokladu

• Zápis z hodnocení vegetační zkoušky

[image omitted]

[image omitted]

[image omitted]

[image omitted]

[image omitted]

1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor

Návěsku vyplní dodavatel

[image omitted]

2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku

Návěsku vyplní vzorkovatel

[image omitted]

[image omitted]

• 1. Příloha č. 5 zní:

„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Část I

Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky

Zemědělské druhy a zeleniny

Tabulka 1

| Druh - latinsky | Druh - česky | Maximální hmotnost partie kg | Minimální hmotnost laboratorního vzorku) g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku ) g | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku g/ks | | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | Agropyron cristatum | Pýr hřebenitý | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 200 | | Agrostis canina | Psineček psí | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Agrostis capillaris | Psineček tenký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Agrostis gigantea | Psineček veliký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Agrostis stolonifera | Psineček výběžkatý | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Allium cepa | Cibule | 10 000 | 25 (80) | 8 | 80 | 70 | | Allium fistulosum | Cibule zimní (sečka) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 70 | | Allium porrum | Pór | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 80 | | Allium sativum | Česnek | 10 000 | 20 (80) | 8 | 80 | 70 | | Allium schoenoprasum | Pažitka pravá | 10 000 | 15 (30) | 3 | 30 | 20 | | Alopecurus pratensis | Psárka luční | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 150 | | Anethum graveolens | Kopr vonný | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 40 | | Anthoxanthum odoratum | Tomka vonná | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 | | Anthriscus cerefolium | Kerblík | 10 000 | 20 (60) | 6 | 60 | 20 | | Anthyllis vulneraria | Úročník bolhoj | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 300/150 | | Apium graveolens | Celer | 10 000 | 5 (25) | 1 | 10 | 5 | | Arrhenatherum elatius | Ovsík vyvýšený | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 75 | | Asparagus officinalis | Chřest | 20 000 | 100 (1000) | 100 | 1000 | 100 | | Avena sativa | Oves | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Beta vulgaris | Řepa krmná, cukrovka | 20 000 | 500 | 50 | 500 | 200 | | Beta vulgaris var. vulgaris | Mangold | 10 000(20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 | | Beta vulgaris var. conditiva | Řepa salátová | 10 000 (20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 | | Brassica juncea | Hořčice sareptská | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 | | Brassica napus | Řepka | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 | | Brassica napus var. napobrassica | Tuřín | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 10 | | Brassica nigra | Hořčice černá | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 | | Brassica oleracea | Kapusta krmná | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 | | Brassica oleracea | Brokolice, kedluben, kadeřávek, kapusta, květák, zelí | 10 000 | 25 (100) | 10 | 100 | 20 | | Brassica chinensis | Zelí čínské | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 20 | | Brassica rapa | Řepice (řepák) | 10 000 | 200 (70) | 7 | 70 | 250 | | Brassica rapa | Vodnice, zelí pekingské | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 50 | | Bromus catharticus | Sveřep samužníkovitý | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 | | Bromus inermis | Sveřep bezbranný | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 75 | | Bromus sitchensis | Sveřep sitecký | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 150 | | Camelina sativa | Lnička setá | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 100 | | Cannabis sativa | Konopí seté | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Capsicum annuum | Paprika | 10 000 | 40 (150) | 15 | 150 | 10 | | Carthamus tinctorius | Světlice barvířská (saflor) | 25 000 | 900 | 90 | 900 | 100 | | Carum carvi | Kmín | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 200 | | Cichorium endivia | Endivie štěrbák | 10 000 | 15 (40) | 4 | 40 | 10 | | Cichorium intybus | Čekanka (s výjimkou průmyslové) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 25 | | Cichorium intybus | Čekanka průmyslová | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 100 | | Citrullus lanatus | Meloun vodní | 20 000 | 250 (1000) | 250 | 1000 | 100 ks | | Coriandrum sativum | Koriandr setý | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 40 | | Coronilla varia | Čičorka pestrá | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 100 | | Cucumis melo | Meloun cukrový | 10 000 | 100 (150) | 70 | - | 100 ks | | Cucumis sativus | Okurka | 10 000 | 25 (150) | 70 | - | 400 ks | | Cucurbita maxima | Tykev velkoplodá | 20 000 | 250 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks | | Cucurbita pepo | Tykev obecná, cuketa | 20 000 | 150 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks | | Cynara cardunculus | Karda | 10 000 | 50 (900) | 90 | 900 | 50 | | Cynara scolymus | Artyčok zeleninový | 10 000 | 900 | 90 | 900 | 50 | | Cynodon dactylon | Troskut prstnatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 (10) | - | | Cynosurus cristatus | Poháňka hřebenitá | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 | | Dactylis glomerata | Srha říznačka | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | Dactylis polygama | Srha hajní | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | Daucus carota | Mrkev | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 80 | | Deschampsia cespitosa | Metlice trsnatá | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 150 | | Elytrigia intermedia | Pýr prostřední | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 150 | | Fagopyrum esculentum | Pohanka obecná | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Festuca arundinacea | Kostřava rákosovitá | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 | | Festuca ovina | Kostřava ovčí | 10 000 | 100 (25) | 2,5 | 30 (25) | 200 | | Festuca pratensis | Kostřava luční | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 | | Festuca rubra | Kostřava červená | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | X Festulolium | Festulolium | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 200 | | Foeniculum vulgare | Fenykl | 10 000 | 25 (180) | 18 | 180 | 70 | | Glycine max | Sója | 25 000 | 1000 | 500 | 1000 | 1000 | | Hedysarum coronarium | Kopyšník | plod 10 000 sem. 10 000 | 1000 (300) 400 (120) | 30 12 | 300 120 | | | Helianthus annuus | Slunečnice | 25 000 | 1000 | 200 | 1000 | 250 | | Holcus lanatus | Medyněk vlnatý | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 75 | | Hordeum vulgare | Ječmen | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Lactuca sativa | Salát hlávkový | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 15 | | Lens culinaris | Čočka jedlá | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Lepidium sativum | Řeřicha setá | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 10 | | Linum usitatissimum | Len | 10 000 | 300 (150) | 15 | 150 | 150 | | Lolium x boucheaneum | Jílek hybridní | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lolium multiflorum | Jílek mnohokvětý italský | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lolium perenne | Jílek vytrvalý | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lotus corniculatus | Štírovník růžkatý | 10 000 | 200 (30) | 3 | 30 | 300/150 | | Lotus ornithopodioides | Štírovník jednoletý | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 300/150 | | Lupinus albus | Lupina bílá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lupinus angustifolius | Lupina úzkolistá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lupinus luteus | Lupina žlutá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lycopersicon esculentum | Rajče | 10 000 | 20 | 7 | - | 5 | | Malva verticillata | Sléz přeslenitý | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 5 | | Medicago lupulina | Tolice dětelová | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Medicago x varia | Vojtěška proměnlivá | 10 000 | 300 (80) | 10 | 50 (100) | 300/150 | | Medicago sativa | Vojtěška setá | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Melilotus alba | Komonice bílá | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 300/150 | | Onobrychis viciifolia (plod) | Vičenec | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 300/150 | | Onobrychis viciifolia (semeno) | Vičenec | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 300/150 | | Origanum majorana | Majoránka zahradní | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 0,5 | | Panicum miliaceum | Proso seté | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 500 | | Papaver somniferum | Mák | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 100 | | Pastinaca sativa | Pastinák setý | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 10 | | Petroselinum crispum | Petržel | 10 000 | 10 (40) | 4 | 40 | 60 | | Phacelia tanacetifolia | Svazenka | 10 000 | 300 (50) | 5 | 40 (50) | 100 | | Phalaris arundinacea | Lesknice rákosovitá | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 200 | | Phalaris aquatica | Lesknice vodní | 10 000 | 100 (40) | 4 | 50 (40) | 200 | | Phalaris canariensis | Lesknice kanárská | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 200 | | Phalaris minor | Lesknice menší | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 | | Phaseolus coccineus | Fazol šarlatový | 20 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 500 | | Phaseolus vulgaris | Fazol obecný | 25 000 | 700 (1000) | 700 | 1000 | 500 | | Phleum bertolonii | Bojínek cibulkatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 | | Phleum pratense | Bojínek luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 | | Pimpinella anisum | Anýz vonný | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 50 | | Pisum sativum | Hrách setý, peluška | 25 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 | | Pisum sativum | Hrách zahradní | 25 000 | 500 (1000) | 900 | 1000 | 1000 | | Poa annua | Lipnice roční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 150 | | Poa compressa | Lipnice smáčknutá | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 150 | | Poa nemoralis | Lipnice hajní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 | | Poa palustris | Lipnice bahenní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 | | Poa pratensis | Lipnice luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 | | Poa trivialis | Lipnice obecná | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 | | Raphanus sativus | Ředkev | 10 000 | 300 | 30 | 300 | 250 | | Raphanus sativus | Ředkvička, ředkev (zeleniny) | 10 000 | 50 (300) | 30 | 300 | 50 | | Rheum rhaponticum (Rheum rhabarbarum) | Reveň (rebarbora) | 10 000 | 135 (450) | 45 | 450 | - | | Scorzonera hispanica | Černý kořen | 10 000 | 30 (300) | 30 | 300 | 30 | | Secale cereale | Žito | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Setaria italica | Bér vlašský (čumíza, mohár) | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 150 | | Sinapis alba | Hořčice bílá | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 250 | | Solanum melongena | Lilek vejcoplodý | 10 000 | 20 (150) | 15 | 150 | 10 | | Sorghum bicolor | Čirok (obecný) | 10 000 | 1000 (900) | 90 | 900 | 200 | | Sorghum bicolor x S. sudanense | Čirok obecný x Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (500) | 30 | 900 (300) | 200 | | Sorghum sudanense | Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (250) | 25 | 900 (250) | 200 | | Spinacia oleracea | Špenát setý | 10 000 | 75 (250) | 25 | 250 | 150 | | Tetragonia tetragonoides | Čtyřboč (špenát novozélandský) | 20 000 | 1000 | 200 | 1000 | 150 | | Trifolium alexandrinum | Jetel alexandrijský | 10 000 | 400 (60) | 6 | 60 | 300/150 | | Trifolium hybridum | Jetel švédský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trifolium incarnatum | Jetel nachový | 10 000 | 500 (80) | 8 | 80 | 300/150 | | Trifolium pratense | Jetel luční | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Trifolium repens | Jetel plazivý | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trifolium resupinatum | Jetel perský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trigonella foenum-graecum | Pískavice řecké seno | 10 000 | 500 (450) | 45 | 450 | 300/150* | | Trisetum flavescens | Trojštět žlutavý | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 50 | | Triticosecale | Tritikale | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum aestivum | Pšenice setá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum durum | Pšenice tvrdá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum spelta | Pšenice špalda | 30 000 | 1000 | 270 | 1000 | 1000 | | Valerianella locusta | Kozlíček polníček | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 25 | | Vicia faba | Bob polní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 | | Vicia faba | Bob zahradní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 | | Vicia panonica | Vikev panonská | 20 000 | 1000 | 120 | 1000 | 500 | | Vicia sativa | Vikev setá | 25 000 | 1000 | 140 | 1000 | 500 | | Vicia villosa | Vikev huňatá | 20 000 | 1000 | 100 | 1000 | 500 | | Zea mays | Kukuřice, k.pukancová, k. cukrová | 40 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 | | Zea mays | Kukuřice – inbrední linie | 40 000 | 250 | 250 | 250 | 250 |

*) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku

**) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od hmotností ES.

Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby

Tabulka 2

| Druh latinsky | Druh sadby | Maximální hmotnost partie | Minimální hmotnost laboratorního vzorku | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku | | kg | kg | kusy | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | Solanum tuberosum | Sadba brambor - mechanický rozbor | 40 000 | 25 | - | | Alium cepa | Sazečka cibule | 5 000 | 1 | 80 cibulí | | Alium ascalonicum | Šalotka | 5 000 | 1 | 80 cibulí | | Alium sativum | Česnek | 2 500 | 100 cibulí | 120 cibulí |

Část II

Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva

(1) Příprava zkušebních vzorků

Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1.

Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty je uvedena v části I tabulce 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu.

Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví část I tabulka 1.

(2) Zkoušení čistoty

Cílem rozboru čistoty je stanovit

• a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva,

• b) podíl a druh neškodných nečistot,

• c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.

Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů (plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu).

(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů

Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.

(4) Zkoušení klíčivosti

Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny.

V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na

• a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny,

• b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny,

• c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu,

• d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek.

(5) Biochemická zkouška životaschopnosti

Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen.

Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.

O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.

(6) Zkoušení vitality osiva

Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.

• a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to:

• 1. míru a vyrovnanost klíčení osiva,

• 1. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí,

• 1. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva.

• b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami

• 1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí,

• 1. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu.

(7) Zkoušení zdravotního stavu

Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.

Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:

• a) metodou na agarových plotnách,

• b) metodou na filtračním papíře,

• c) odstřeďovací metodou a

• d) přímou identifikací.

(8) Zjišťování živočišných škůdců

Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou

• a) mikroskopickou,

• b) vyplavovací,

• c) prosévací,

• d) makroskopickou,

• e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.

(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy

Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen.

Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o

• a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,

• b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,

• c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami,

• d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,

• e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem,

• f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti.

(10) Zkoušení vlhkosti

Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody.

Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu.

(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen

Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.

Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.

(12) Obalované osivo

Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného.

• a) Obalovaným osivem se rozumí

• 1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva,

• 1. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva,

• 1. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva,

• 1. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,

• 1. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu,

• 1. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené.

• b) Příprava zkušebního vzorku

K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti.

• c) Zkouška čistoty

Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1.

• 1. Zkouška čistoty peletovaných semen

zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:

– čisté pelety,

– depeletovaná semena,

– neškodné nečistoty.

Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat.

• 1. ověřování pravosti druhu

Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh.

• d) Zkouška klíčivosti

Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.

• e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění

Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev.

Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet.

Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.

Část III

Metody zkoušení sadby brambor

Kontrola kvality sadby brambor se provádí

• a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,

• b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje

• 1. velikostní třídění,

• 1. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.

Část IV

Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku

(1) Posuzování vzhledu sadby

Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem subjektivního posouzení těchto parametrů:

• a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a vyzrálost sadby),

• b) vyrovnanosti,

• c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí),

• d) vlhkosti (omakem).

(2) Laboratorní rozbor

Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení

• a) čistoty (jen u sazečky cibule),

• b) velikostního třídění,

• c) mechanického poškození,

• d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,

• e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,

• f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule).

Rozbor sazečky cibule

Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin

• 1. cibule naklíčené,

• 1. cibule mechanicky poškozené,

• 1. cibule napadené hnilobou,

• 1. inertní materiál.

Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.

Rozbor česnekové sadby

Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené. Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.

(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty

Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku.

Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.“.

Čl. II

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.

Ministryně:

MVDr. Vicenová v. r.