Zákon, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Typ Zákon
Publikace 2007-07-12
Stav Platný
Zdroj e-Sbírka
Historie novel JSON API
Čl. I

Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 260/2002 Sb. a zákona č. 255/2004 Sb., se mění takto:

„(1) Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství^1) (dále jen „předpisy Evropských společenství“) podmínky, za kterých se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu^1a).

^1) Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo. Nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení práv k duševnímu vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata vůči zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo.

^1a) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.“.

Poznámka pod čarou č. 3 zní:

„^3) Příloha II-B nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 31. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení některých práv k duševnímu vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata vůči zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

„(3) V případech uvedených v předpisu Evropských společenství^4) nebo v odstavci 2 celní ředitelství oznámí

^4) Čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.“.

„§ 9

(1) Celní úřad při provádění celního dohledu^6) zadrží zboží podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví osobě, u které bylo zboží zjištěno, podle předpisu Evropských společenství^7), a to bez ohledu na práva třetích osob.

(2) Bylo-li zboží podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví předáno celnímu úřadu jiným orgánem podle zvláštního právního předpisu^8), postupuje celní úřad podle odstavce 1 obdobně.

(3) Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zadržení zboží podezřelého z porušení práv k duševnímu vlastnictví, je povinna toto zboží celnímu úřadu vydat. O vydání tohoto zboží se vyhotoví úřední záznam podepsaný dvěma celníky a osobou, která zboží podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví vydala, a uvede se v něm též množství a popis zboží. Osobě, která zboží vydala, předá celní úřad druhopis úředního záznamu.

(4) Zadržené zboží podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví může celní úřad ponechat osobě, které bylo zboží rozhodnutím zadrženo, a uložit jí, že zboží nesmí používat, zcizit nebo s ním jiným způsobem nakládat. Právní úkony, kterými byl tento zákaz porušen, jsou neplatné.

(5) Uplynula-li lhůta pro zadržení zboží, nebo nelze-li u zadrženého zboží uložit sankci propadnutí nebo ochranné opatření zabrání zboží podezřelého z porušení práv k duševnímu vlastnictví v řízení o správním deliktu, nebo rozhodnout o jeho zničení podle § 14, vrátí se osobě, které bylo zadrženo.

^6) § 48 a 50 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

^7) Čl. 4 a 9 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.

^8) Například § 23 odst. 8 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění zákona č. 145/2000 Sb.“.

„§ 11

(1) Celní úřad, kterému celní ředitelství doručilo rozhodnutí o schválení žádosti a který zadržel zboží, oznámí majiteli práva na jeho žádost jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu, adresu místa pobytu, adresu bydliště v zahraničí příjemce, odesílatele, deklaranta, vlastníka nebo držitele zboží, jde-li o fyzickou osobu, popřípadě název nebo obchodní firmu a sídlo nebo umístění organizační složky, jde-li o právnickou osobu, jakož i údaje o původu a místě odeslání zboží podezřelého z porušení práv k duševnímu vlastnictví^9).

(2) Na písemnou výzvu celního úřadu je majitel práva povinen předložit celnímu úřadu do 15 dnů ode dne doručení výzvy písemné vyjádření, že zadržené zboží je padělkem nebo nedovolenou napodobeninou, a to s doložkou majitele práva potvrzující, že údaje v něm obsažené jsou přesné, úplné, platné a pravdivé.

^9) Čl. 9 odst. 3, čl. 10 a 11 a čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.“.

„(1) Jestliže bylo zadrženo zboží podezřelé z porušení práv majitele práva, celní úřad na žádost majitele práva rozhodne o zničení zboží, aniž by bylo třeba dále ověřovat, zda byla práva k duševnímu vlastnictví porušena, za předpokladu, že

^16) Čl. 11 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.

^17) Čl. 4 bod 18 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.“.

„(2) Zničení se provede na náklady dovozce, při vývozu nebo zpětném vývozu na náklady vývozce; není-li dovozce a při vývozu nebo zpětném vývozu vývozce znám, zničení se provede na náklady majitele práva. Celní úřad zajistí zničení pod dohledem 3 celníků. O zničení se vyhotoví úřední záznam, v němž se uvede též množství a popis zboží. Úřední záznam podepíší všichni 3 celníci.“.

Dosavadní odstavce 2 až 10 se označují jako odstavce 3 až 11.

„(3) Celní úřad zajistí zničení zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví^18),

Dovozce a při vývozu a zpětném vývozu vývozce a majitel práva mohou zajistit zničení^19) zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, pod dohledem celního úřadu.

^18) Čl. 17 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.

^19) Čl. 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.“.

„(5) Celní úřad na náklady pachatele správního deliktu zajistí

„(7) V případech uvedených v odstavcích 2, 3, 4, 5 nebo 6 celní úřad rozhodnutím stanoví částku odpovídající nákladům spojeným se zničením, a číslo účtu, na který má být tato částka uhrazena.“.

Dosavadní odstavce 7 až 11 se označují jako odstavce 8 až 12.

„§ 14a

(1) Celní ředitelství podle údajů celního úřadu, na základě pravomocného rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání padělků a za předpokladu, že majitel práva vysloví souhlas s využitím padělků upravených podle § 14 odst. 5 pro humanitární účely písemně nebo elektronicky, rozhodne, které pravomocně propadlé nebo zabrané padělky jsou vhodné pro humanitární účely a které lze za podmínek stanovených tímto zákonem a zvláštním právním předpisem bezúplatně převést^22) k humanitárním účelům na přejímající organizaci uvedenou v odstavci 2. K těmto účelům nelze převést padělky, které jsou zdravotně závadné a nejsou bezpečné. Padělky se bezúplatně převádějí podle účelu i využití nebo naléhavosti potřeb žadatelů podle pořadí došlých žádostí.

(2) Přejímajícími organizacemi mohou být

(3) Přejímající organizace je povinna

(4) O bezúplatném převodu padělků k humanitárním účelům uzavře Generální ředitelství cel s přejímající organizací podle odstavce 2 nebo s jejím zřizovatelem, jde-li o organizační složku územního samosprávného celku, písemnou smlouvu, která musí obsahovat vždy druh a množství bezúplatně převedených padělků a konkrétní účel, k jakému přejímající organizace padělky použije.

(5) Celní úřad je oprávněn kontrolovat u přejímající organizace plnění povinností, k nimž se přejímající organizace smluvně zavázala. O výsledku kontroly informuje celní ředitelství.

(6) Humanitárními účely podle odstavců 1 a 4 se rozumí zajišťování základních potřeb obyvatelstva, které se ocitlo v tíživé životní situaci nebo bylo postiženo mimořádnou událostí, kdy je opodstatněno využití mimořádných materiálních zdrojů.

^22) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

^23) Například zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 190/2005 Sb.

^24) Například zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

^25) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

^26) § 20a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^27) Například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d).

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.