Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

ČÁST PRVNÍ

Změna trestního řádu

Čl. I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb. a zákona č. 384/2008 Sb., se mění takto:

• 1. V § 36 odst. 4 písmena c) a e) znějí:

• „c) v řízení o vydání do cizího státu nebo o předání do jiného členského státu Evropské unie,

• e) v řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí, v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, a v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o propadnutí nebo zabrání majetku, nebo“.

• 1. V § 62 odst. 1 se slova „držitele poštovní licence“ nahrazují slovy „provozovatele poštovních služeb“.

• 1. V § 79d odst. 2 větě první se slovo „soudu“ nahrazuje slovy „předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci“.

• 1. V § 79d odst. 2 větě druhé se slova „, a pokud to není zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a trvalý nebo jiný pobyt vlastníka nemovitosti, a pokud zajištění nepostihne veškerý majetek vlastníka nemovitosti, označí nemovitost, jíž se zajištění týká“ zrušují.

• 1. V § 79e odst. 2 větě třetí se za slova „předsedovi senátu“ vkládají slova „a v přípravném řízení státnímu zástupci“.

• 1. V § 375 odst. 3 větě druhé se slova „§ 393 odst. 1 písm. b) až j) a odst. 2“ nahrazují slovy „§ 393“.

• 1. V § 378 odst. 2 se slova „ani je nepoužijí pro jiné účely, než pro které byly zaslány anebo vyžádány,“ zrušují.

• 1. V § 380 odstavec 1 zní:

„(1) Osobu vydávanou nebo předávanou z cizího státu na základě žádosti podle této hlavy nebo osobu, na kterou byl soudem České republiky vydán zatýkací rozkaz (§ 384), evropský zatýkací rozkaz (§ 405), příkaz k zatčení (§ 69) nebo příkaz k dodání do výkonu trestu (§ 321 odst. 3) a která je z cizího státu vyhošťována či jinak předávána podle práva tohoto cizího státu, převezme od orgánů cizího státu Policie České republiky. Tuto osobu předá Policie České republiky nejbližší vazební věznici nebo jiné věznici nebo soudu, pokud dosud nebylo rozhodnuto o její vazbě (§ 69 odst. 4, § 387 odst. 1). O umístění této osoby do věznice informuje věznice, která ji převzala, bez odkladu příslušný soud a státního zástupce, který vykonává ve věznici dozor.“.

• 1. V § 387 odst. 1 větě první se slova „převezmou policejní orgány a dodají“ nahrazují slovy „převezme Policie České republiky a dodá“.

• 1. V § 389 odst. 2 větě první se za slovo „vázána,“ vkládají slova „nebo to připouští právo dožádaného státu,“.

• 1. V § 393 odst. 1 písm. b) se slova „které bylo v České republice přiznáno postavení azylanta“ nahrazují slovy „které byla v České republice udělena mezinárodní ochrana“.

• 1. V § 393 odst. 1 písm. g) se za slovo „republiky“ vkládají slova „nebo se v České republice proti vyžádané osobě vede trestní řízení pro týž skutek“.

• 1. V § 393 odst. 1 se na konci písmene i) slovo „anebo“ zrušuje.

• 1. V § 393 odst. 1 se na konci písmene j) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) až p), která znějí:

• „k) je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy,

• l) je důvodná obava, že vyžádaná osoba by v dožadujícím státě byla vystavena pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro své politické názory, nebo že by se zhoršilo její postavení v trestním řízení anebo při výkonu trestu odnětí svobody,

• m) vydáním do dožadujícího státu by osoba byla vzhledem ke svému věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti trestného činu, ze kterého je obviněna, zřejmě nepřiměřeně postižena,

• n) trestný čin, pro který se o vydání žádá, není trestným činem podléhajícím vydání (§ 392),

• o) trestní stíhání pro týž skutek vedené proti vyžádané osobě v některém z cizích států skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno a jestliže trest, pokud byl vyžádané osobě uložen, byl již vykonán, nebo

• p) trestní stíhání pro týž skutek vedené proti vyžádané osobě v České republice skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo státního zástupce pravomocně zastaveno nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.“.

• 1. V § 393 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.

• 1. § 394 včetně nadpisu zní:

㤠394

Předběžné šetření

(1) Státní zástupce krajského státního zastupitelství, jemuž Ministerstvo spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné šetření. Předběžné šetření je zahájeno zadržením osoby podle § 395 nebo vyžádáním potřebných zpráv. Účelem předběžného šetření je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v § 393.

(2) Postup podle odstavce 1 se neuplatní, nejsou-li známy dostatečné informace o

• a) osobě, o jejíž vydání se žádá nebo může být žádáno,

• b) existenci odsuzujícího rozsudku, zatýkacího rozkazu nebo jiného rozhodnutí se stejným účinkem vydaném v cizím státě na osobu, o jejíž vydání se žádá nebo může být žádáno,

• c) skutku, pro který se vydání žádá nebo pro který může být o vydání žádáno, včetně uvedení doby a místa jeho spáchání a jeho právní kvalifikace, včetně horní hranice trestu, který za tento čin může být v cizím státě uložen, nebo výše trestu, který za tento čin byl v cizím státě uložen.

(3) Státní zástupce takovou osobu vyslechne a seznámí ji s důvodem vydání, pokud tak již neučinil v průběhu zadržení podle § 395 odst. 1. Jestliže tato osoba uvádí okolnosti vyvracející podezření a nabízí o nich důkazy, které mohou být bez značných průtahů provedeny, vztahuje se předběžné šetření i na ně.

(4) Státní zástupce ukončí předběžné šetření, pokud

• a) cizí stát, který by mohl žádat o vydání, přes opakované výzvy nedoručil žádost o vydání,

• b) osoba, o jejíž vydání se žádá, zemřela,

• c) osoba, o jejíž vydání se žádá, není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná,

• d) osobu, o jejíž vydání se žádá, nelze zadržet pro imunitu či výsadu vyplývající ze zákona nebo mezinárodního práva,

• e) osoba, o jejíž vydání se žádá, se zdržuje mimo území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo,

• f) nebyl dán souhlas podle § 389 odst. 1 písm. c) a d),

• g) ve vyžadujícím státě došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody, nebo

• h) vyžadující stát vzal zpět žádost o vydání či jiným způsobem informoval, že o vydání osoby již nemá zájem.

(5) Předběžné šetření je ukončeno také podáním návrhu podle § 397 odst. 1 nebo návrhu podle § 398 odst. 1.

(6) O ukončení předběžného šetření podle odstavce 4 státní zástupce neprodleně vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a obhájce.“.

• 1. V § 395 odst. 1 věty první a druhá znějí: „Je-li dán důvod předběžné vazby podle § 396 odst. 1 a jsou-li známy informace uvedené v § 394 odst. 2, může státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán zadržet osobu, o jejíž vydání jde. Policejní orgán je oprávněn zadržení takové osoby provést i bez předchozího souhlasu státního zástupce, jestliže věc nesnese odkladu a souhlas státního zástupce nelze předem opatřit.“.

• 1. V § 395 odst. 1 větě třetí se slova „(§ 396 odst. 1)“ zrušují.

• 1. V § 395 odst. 2 se věty první a druhá nahrazují větami „Státní zástupce nebo policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení. Zadrženou osobu poučí již v průběhu zadržení o možnosti souhlasit se svým vydáním do cizího státu a o podmínkách a následcích vyslovení takového souhlasu, včetně toho, že s vyslovením souhlasu s vydáním je spojeno vzdání se uplatnění zásady speciality.“.

• 1. § 396 až 398 včetně nadpisů znějí:

㤠396

Předběžná vazba

(1) Jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde, může předseda senátu krajského soudu, v jehož obvodu má tato osoba pobyt nebo byla zadržena, na návrh státního zástupce provádějícího předběžné šetření a po podání návrhu na rozhodnutí podle § 397 odst. 1 i bez takového návrhu rozhodnout o jejím vzetí do předběžné vazby. Proti rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby je přípustná stížnost. Na rozhodování o zadržené osobě se přiměřeně užije ustanovení § 77 odst. 2.

(2) Na rozhodování o propuštění z předběžné vazby a její nahrazení zárukou, dohledem, slibem nebo peněžitou zárukou se přiměřeně užijí ustanovení § 72 odst. 1 věta první, § 72 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 4, § 73, 73a, § 73b odst. 3, § 74 s tím, že kde tato ustanovení hovoří o přípravném řízení, rozumí se tím předběžné šetření.

(3) Osoba, o jejíž vydání jde, musí být ihned propuštěna z předběžné vazby, jestliže předběžné šetření bylo zahájeno bez žádosti cizího státu o vydání a tato žádost nebyla České republice doručena do 40 dnů ode dne vzetí do předběžné vazby. Propuštění z předběžné vazby v takovém případě nevylučuje nové vzetí do předběžné vazby, pokud je žádost o vydání doručena dodatečně.

§ 397

Rozhodnutí o přípustnosti vydání

(1) Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu má osoba, o jejíž vydání jde, pobyt nebo byla zadržena, zda je vydání přípustné. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) o vrácení věci státnímu zástupci k došetření se nepoužije. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Byla-li osoba vydána do České republiky z cizího státu, může soud rozhodnout o tom, že vydání je přípustné pouze v případě, že vydávající stát s vydáním do dalšího státu souhlasí. Byla-li tato osoba do České republiky předána na základě evropského zatýkacího rozkazu, může soud rozhodnout o tom, že vydání je přípustné pouze v případě, že předávající stát s vydáním do dalšího státu souhlasí.

(2) Vysloví-li soud, že vydání není přípustné, a osoba, o jejíž vydání jde, je v předběžné vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění z předběžné vazby. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek; stížnost státního zástupce má odkladný účinek pouze tehdy, byla-li podána okamžitě po vyhlášení rozhodnutí.

(3) Po právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 nebo 2 předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti. Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy byla věc Ministerstvu spravedlnosti předložena.

(4) Nejvyšší soud po přezkoumání věci postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 3.

§ 398

Zjednodušené vydání

(1) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před předsedou senátu za přítomnosti obhájce prohlásí, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu, ustanovení § 393 písm. c) až f) a n) až p), § 397 a 399 se nepoužijí a státní zástupce po skončení předběžného šetření podá návrh krajskému soudu uvedenému v § 397 odst. 1 na vzetí této osoby do vydávací vazby nebo na přeměnu předběžné vazby na vazbu vydávací, anebo podá návrh na odložení vydání. Shledá-li státní zástupce, že je dán některý z důvodů nepřípustnosti vydání podle § 393 písm. a), b) nebo g) až m), postupuje, jako by osoba souhlas se svým vydáním nevyslovila.

(2) Pokud osoba, o jejíž vydání jde, vysloví souhlas se svým vydáním až v průběhu veřejného zasedání konaného o přípustnosti vydání, státní zástupce vezme svůj návrh podle § 397 odst. 1 zpět a postupuje podle odstavce 1. Návrh může vzít zpět nejpozději do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě.

(3) Osoba, o jejíž vydání jde, musí být před vyslovením souhlasu se svým vydáním poučena předsedou senátu za přítomnosti obhájce o významu takového souhlasu, zejména o tom, že vydání bude provedeno bez rozhodnutí o přípustnosti a povolení vydání, a rovněž o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s vydáním nelze vzít zpět.

(4) Státní zástupce neprodleně prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti vyrozumí cizí stát, který by mohl žádat nebo který žádá o vydání, o souhlasu osoby, o jejíž vydání jde, s jejím vydáním.“.

• 1. § 399 a 400 včetně nadpisů znějí:

㤠399

Povolení vydání

(1) Vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Může tak učinit jen tehdy, jestliže soud podle § 397 rozhodl, že vydání je přípustné.

(2) I když soud vysloví, že vydání je přípustné, může ministr spravedlnosti rozhodnout, že vydání nepovolí. Vydání nepovolí vždy, jestliže rozhodl o přednosti vykonání evropského zatýkacího rozkazu podle § 420 odst. 3.

(3) Rozhodne-li soud podle § 397, že vydání není přípustné, oznámí Ministerstvo spravedlnosti cizímu státu, který žádá o vydání, že vydání nelze povolit.

(4) Ministr spravedlnosti ukončí řízení o vydání, nastane-li poté, co mu byla věc předložena podle § 397 odst. 3, důvod pro ukončení předběžného šetření podle § 394 odst. 4 písm. b), d), e), g) nebo h).

(5) Propuštění osoby, jejíž vydání ministr spravedlnosti nepovolil podle odstavce 2 věty první nebo ohledně níž ukončil řízení o vydání podle odstavce 4, z předběžné vazby nařídí předseda senátu krajského soudu, který ve věci rozhodoval.

§ 400

Odložení vydání

(1) Je-li nezbytná přítomnost osoby, o jejíž vydání jde, v České republice v souvislosti s jiným trestným činem, než který je předmětem žádosti o její vydání do cizího státu, pro účely trestního řízení vedeného v České republice nebo výkonu trestu pravomocně uloženého soudem České republiky, může předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 397 odst. 1 rozhodnout o odložení vydání takové osoby do dožadujícího státu. Rozhodnutí o odložení vydání může předseda senátu učinit poté, co ministr spravedlnosti povolil vydání osoby, anebo po vyslovení souhlasu osoby, o jejíž vydání jde, při zjednodušeném vydání (§ 398 odst. 1) až do předání osoby orgánům dožadujícího státu (§ 400b odst. 3). Při rozhodování o odložení vydání předseda senátu vezme v úvahu zejména závažnost trestného činu, pro který má být osoba vydána, závažnost trestného činu, v souvislosti s nímž je navrhováno odložení vydání, možnost předání či vydání této osoby z dožadujícího státu zpět do České republiky, jakož i možnost dočasného předání osoby do dožadujícího státu.

(2) O odložení vydání může předseda senátu rozhodnout na návrh

• a) Ministerstva spravedlnosti,

• b) státního zástupce uvedeného v § 394 odst. 1,

• c) soudu a v přípravném řízení státního zástupce příslušných k vedení trestního řízení v České republice,

• d) soudu, který pravomocně uložil osobě, o jejíž vydání jde, trest odnětí svobody, nebo

• e) osoby, o jejíž vydání jde.

Pokud návrh na odložení vydání nepodal státní zástupce nebo soud, předseda senátu si před rozhodnutím o odložení vydání vyžádá jejich stanoviska.

(3) Je-li osoba v předběžné nebo vydávací vazbě, předseda senátu současně s rozhodnutím o odložení jejího vydání rozhodne o jejím propuštění z takové vazby.

(4) Pomine-li důvod odložení vydání, předseda senátu krajského soudu, který o odložení vydání rozhodl, rozhodne o vzetí osoby do vydávací vazby podle § 400b.

(5) Předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o odložení vydání, ukončí řízení o vydání, nastane-li důvod pro ukončení předběžného šetření podle § 394 odst. 4 písm. b), d), e), g) nebo h). Stejně předseda senátu postupuje, pokud ministr spravedlnosti s ohledem na změnu okolností změnil své rozhodnutí o povolení vydání a vydání nepovolil.“.

• 1. Za § 400 se vkládají nové § 400a a 400b, které včetně nadpisů znějí:

㤠400a

Dočasné předání

(1) Předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 397 může rozhodnout, že povolí dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, do dožadujícího státu k vykonání nezbytných procesních úkonů trestního řízení. V rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu, jež nesmí být delší než šest měsíců, ve které musí být dočasně předaná osoba vrácena na území České republiky.

(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 lze po dohodě s příslušným orgánem dožadujícího státu prodloužit pouze ke stejnému účelu, pro který bylo dočasné předání osoby povoleno. Dočasné předání osoby lze provést i opakovaně.

(3) Provedení dočasného předání zajišťuje soud uvedený v odstavci 1.

(4) Pokud byla v době dočasného předání osoba, o jejíž vydání jde, na území dožadujícího státu pravomocně odsouzena pro trestný čin, pro který bylo vydání povoleno, může předseda senátu krajského soudu, který povolil dočasné předání, na návrh dožadujícího státu rozhodnout o odkladu jejího návratu na území České republiky do doby, dokud neukončí výkon trestu odnětí svobody na území dožadujícího státu. Tento postup je vyloučen, jestliže trestní stíhání osoby, o jejíž vydání jde, v České republice nebylo pravomocně skončeno.

(5) Doba, po kterou byla dočasně předaná osoba ve vazbě v cizím státě, se započítává do doby výkonu trestu vykonávaného v České republice jen v rozsahu, ve kterém nebyla započítána do výkonu trestu uloženého na území dožadujícího státu. Doba strávená ve výkonu trestu uloženého na území dožadujícího státu se do doby výkonu trestu vykonávaného v České republice nezapočítává.

§ 400b

Vydávací vazba a provedení vydání

(1) Po rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání a při zjednodušeném vydání na základě návrhu státního zástupce podle § 398 odst. 1 nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 397 odst. 1 o vzetí této osoby do vydávací vazby, nerozhodl-li o odložení vydání. Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán. Nelze-li přítomnost osoby, o jejíž vydání jde, při rozhodování o vydávací vazbě zajistit jinak, použije se přiměřeně § 69. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, v předběžné vazbě, předseda senátu rozhodne o přeměně této vazby na vazbu vydávací. O svém rozhodnutí soud neprodleně vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti.

(2) Na vydávací vazbu se přiměřeně užijí ustanovení § 72 odst. 1 věta první, § 72 odst. 2 písm. a) a § 72 odst. 3 a 4.

(3) Po vyrozumění soudem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti dohodne s příslušnými orgány dožadujícího státu termín vydání osoby. Vydání osoby příslušným orgánům dožadujícího státu a s tím související propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vydávací vazby zařídí předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o vydávací vazbě.

(4) Vydávací vazba může trvat nejdéle tři měsíce. Osoba, o jejíž vydání jde, musí být z vydávací vazby propuštěna na svobodu ihned po uplynutí této lhůty. Pokud vydání nemohlo být provedeno vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, může předseda senátu, který rozhodl o vydávací vazbě, před uplynutím této lhůty rozhodnut na návrh Ministerstva spravedlnosti o jejím prodloužení až o tři měsíce. Celková délka vydávací vazby nesmí překročit šest měsíců. To nevylučuje vzetí osoby do vydávací vazby na základě nové žádosti cizího státu o její vydání pro stejný trestný čin.

(5) Učinila-li osoba, o jejíž vydání jde, po povolení svého vydání prohlášení o mezinárodní ochraně podle jiného právního předpisu^4), doba, po kterou se na takovou osobu hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, se nezapočítává do lhůty uvedené v odstavci 4.

(6) Předseda senátu, který rozhodl o vydávací vazbě, osobu z vydávací vazby neprodleně propustí a ukončí řízení o vydání, nastane-li důvod pro ukončení předběžného šetření uvedený v § 394 odst. 4 písm. b), d), g) nebo h). Obdobně předseda senátu postupuje, pokud ministr spravedlnosti s ohledem na změnu okolností změnil své rozhodnutí o povolení vydání a vydání nepovolil. Předseda senátu ukončí řízení o vydání také v případě, že nastane důvod pro ukončení předběžného šetření uvedený v § 394 odst. 4 písm. e).“.

• 1. V § 402 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud proběhlo zjednodušené vydání, nebo pokud se osoba před soudem v České republice nebo před cizozemským soudem v době po svém vydání vzdala uplatnění zásady speciality.“.

• 1. § 409 včetně nadpisu zní:

„409

Předběžné šetření

(1) Účelem předběžného šetření je zjistit, zda jsou dány podmínky pro předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(2) Státní zástupce vyžádanou osobu vyslechne, pokud tak již neučinil v rámci zadržení podle § 410, a seznámí ji s obsahem evropského zatýkacího rozkazu, s možností souhlasit s předáním a s podmínkami a následky vyslovení takového souhlasu, včetně toho, že s vyslovením souhlasu s předáním je spojeno vzdání se uplatnění zásady speciality.

(3) Státní zástupce ukončí předběžné šetření, pokud

• a) členský stát, který by mohl žádat o předání, přes opakované výzvy nedoručil evropský zatýkací rozkaz,

• b) došlo k úmrtí vyžádané osoby,

• c) vyžádaná osoba není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná za jednání, pro které je evropský zatýkací rozkaz vydán,

• d) vyžádanou osobu nelze zadržet pro imunitu či výsadu vyplývající ze zákona nebo mezinárodního práva,

• e) vyžádaná osoba se zdržuje mimo území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo,

• f) evropský zatýkací rozkaz byl doručen po právní moci rozhodnutí o předání vyžádané osoby nebo rozhodnutí o jejím vydání,

• g) nebyl dán souhlas členského státu podle § 421 odst. 1,

• h) nebyl dán souhlas státu, který není členským státem (dále jen „třetí stát“), podle § 421 odst. 3,

• i) ve vyžadujícím státě došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, nebo

• j) vyžadující stát odvolal evropský zatýkací rozkaz či jiným způsobem informoval, že o předání vyžádané osoby již nemá zájem.

(4) Předběžné šetření je ukončeno také podáním návrhu podle § 411.

(5) Státní zástupce neprodleně vyrozumí o ukončení předběžného šetření podle odstavce 3 příslušný orgán vyžadujícího státu, Policejní prezidium České republiky, obhájce a Ministerstvo spravedlnosti.“.

• 1. V § 413 odstavce 1 a 2 znějí:

„(1) Vyžádaná osoba může před předsedou senátu příslušného soudu za přítomnosti obhájce do protokolu prohlásit, že souhlasí se svým předáním do vyžadujícího státu.

(2) Vyžádaná osoba musí být před vyslovením souhlasu se svým předáním poučena předsedou senátu za přítomnosti obhájce o významu takového souhlasu a o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s předáním nelze vzít zpět.“.

• 1. V § 414 odstavec 3 zní:

„(3) Provedení dočasného předání zajišťuje soud uvedený v odstavci 1.“.

• 1. V § 418 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud se osoba před soudem v době před svým předáním nebo po svém předání vzdala uplatnění zásady speciality nebo pokud byla předána ve zkráceném předávacím řízení.“.

• 1. Za § 428 se vkládá nový § 428a, který včetně nadpisu zní:

㤠428a

Použití důkazů získaných dožádáním do ciziny

Orgány činné v trestním řízení nepoužijí bez výslovného souhlasu příslušného orgánu cizího státu důkazy získané dožádáním do ciziny pro jiné účely, než pro které byly poskytnuty, jestliže je k tomu zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo jestliže byly poskytnuty pod podmínkou dodržení těchto omezení.“.

• 1. Za § 429 se vkládá nový § 429a, který zní:

㤠429a

Příslušný orgán může vydat rozhodnutí o úkonech uvedených v hlavě čtvrté oddílu třetím až šestém i v případě, že úkon má být proveden mimo území České republiky a jeho provedení nelze dosáhnout bez tohoto rozhodnutí.“.

• 1. V § 430 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) K použití důkazů poskytnutých cizímu státu na základě dožádání pro jiný účel, než pro který byly poskytnuty, je zapotřebí výslovného souhlasu státního zástupce nebo soudu, který vyřizoval dožádání cizího státu, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak. Na tuto skutečnost musí být orgán cizího státu upozorněn při poskytnutí těchto důkazů.“.

Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.

• 1. § 434 včetně nadpisu zní:

㤠434

Souhlas s použitím informací

(1) Informace získané v rámci policejní spolupráce z jiného členského státu Evropské unie nebo státu, který se účastní schengenské spolupráce, mohou být použity jako důkaz v trestním řízení jen na základě souhlasu příslušného orgánu tohoto státu. K vyžádání takového souhlasu je oprávněn státní zástupce a po podání obžaloby soud; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto oddílu o dožádání do ciziny. Vyžádání souhlasu není třeba, jestliže příslušný orgán cizího státu souhlas poskytl již v okamžiku předání informací, nebo jestliže vnitrostátní právo daného cizího státu takový souhlas nepožaduje.

(2) K použití informace poskytnuté v rámci policejní spolupráce jinému členskému státu Evropské unie nebo státu, který se účastní schengenské spolupráce, jako důkazu v trestním řízení je třeba souhlasu státního zástupce nebo soudu. K udělení souhlasu je místně příslušné státní zastupitelství, nebo byla-li v dožadujícím státě podána obžaloba, soud, v jehož obvodu má sídlo policejní orgán, který žádost o policejní spolupráci vyřizoval; ke stanovení věcné příslušnosti se přiměřeně použijí ustanovení § 16 a 17. Na udělení souhlasu se přiměřeně použijí ustanovení tohoto oddílu o dožádání z ciziny.

(3) Souhlas podle odstavce 2 nelze udělit, pokud

• a) použití takové informace jako důkazu by bylo v trestním řízení v České republice vyloučeno, nebo

• b) hrozí, že by použitím takové informace jako důkazu bylo zmařeno trestní řízení vedené v České republice nebo by byl vážně ohrožen jiný důležitý zájem.“.

• 1. Za § 437 se vkládá nový § 437a, který včetně nadpisu zní:

㤠437a

Přeshraniční odposlech

(1) Umožňuje-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, aby byl z cizího státu prováděn odposlech telekomunikačního provozu na území České republiky bez její technické pomoci, je k rozhodování o udělení souhlasu s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním a k souvisejícím úkonům příslušný Krajský soud v Praze; je-li v cizím státě provádějícím odposlech trestní řízení ve stadiu před podáním obžaloby, rozhodne na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Souhlas s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním lze udělit pouze při splnění podmínek uvedených v § 88.

(2) Umožňuje-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, aby byl z České republiky prováděn odposlech telekomunikačního provozu na území cizího státu bez jeho technické pomoci, státní zástupce a po podání obžaloby soud informuje cizí stát o předpokládaném nebo prováděném odposlechu.“.

• 1. V § 438 odstavec 3 zní:

„(3) Dočasné předání osoby povoluje a jeho provedení zajišťuje,

• a) jde-li o vazbu v přípravném řízení, soud příslušný podle § 26 na návrh státního zástupce,

• b) jde-li o vazbu v řízení po podání obžaloby, soud,

• c) jde-li o výkon trestu odnětí svobody, okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Soud příslušný k povolení dočasného předání osoby stanoví lhůtu, v níž musí být tato osoba vrácena do České republiky. Tuto lhůtu lze po dohodě s příslušným orgánem cizího státu prodloužit pouze ke stejnému účelu, pro který bylo dočasné předání osoby povoleno. Dočasné předání osoby lze provést i opakovaně.“.

• 1. V § 438 se odstavec 4 zrušuje.

Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.

• 1. V § 441a se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Nedoručí-li ve stanovené lhůtě cizí stát žádost o zajištění a předání věci podle § 441 nebo příkaz k jejímu zajištění podle § 460e nebo 460i, policejní orgán vrátí předběžně zajištěnou věc osobě, u níž byla zajištěna, pokud ji nezajistí pro účely jiného trestního řízení. O vrácení takové věci nebo o jejím zajištění pro účely jiného trestního řízení vyrozumí policejní orgán bez zbytečného odkladu příslušného státního zástupce nebo soud.“.

• 1. § 448 včetně nadpisu zní:

㤠448

Předání trestního řízení do ciziny

(1) Trestní řízení pro trestný čin spáchaný na území České republiky, z jehož spáchání je podezřelá osoba, která je občanem cizího státu, nebo pro trestný čin spáchaný touto osobou na území cizího státu, lze předat do cizího státu, jehož je podezřelá osoba občanem nebo na jehož území měl být trestný čin spáchán.

(2) Předání trestního řízení do cizího státu je možné pouze na základě žádosti státního zástupce a po podání obžaloby na základě žádosti soudu. Žádost o převzetí trestního řízení předloží státní zástupce Nejvyššímu státnímu zastupitelství, po podání obžaloby soud Ministerstvu spravedlnosti.

(3) Nejvyšší státní zastupitelství žádost státního zástupce a Ministerstvo spravedlnosti žádost soudu o převzetí trestního řízení přezkoumají zejména s ohledem na podmínky a náležitosti vyplývající z tohoto zákona nebo mezinárodní smlouvy a požadavky vyplývající z dosavadního vzájemného styku a zašlou ji do cizího státu, pokud ji nevrátí spolu s uvedením důvodů, ze kterých ji nebylo možné do cizího státu zaslat. V souvislosti s přezkoumáním žádosti o převzetí trestního řízení může Nejvyšší státní zastupitelství požádat státního zástupce a Ministerstvo spravedlnosti soud o nezbytné opravy a doplnění.

(4) Stanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, přímý styk justičních orgánů při předávání trestního řízení, může žádost o převzetí trestního řízení orgánu cizího státu zaslat přímo státní zástupce nebo po podání obžaloby soud.

(5) Rozhodl-li orgán dožádaného státu o převzetí trestního řízení, nelze na území České republiky pokračovat v trestním řízení pro trestný čin, pro který bylo trestní řízení předáno, nebo nařídit výkon trestu uloženého za čin, pro který bylo trestní řízení předáno.

(6) Orgány České republiky však mohou v trestním řízení pokračovat nebo nařídit výkon trestu, jestliže dožádaný stát

• a) oznámí, že ve věci nebude konat řízení,

• b) dodatečně odvolá své rozhodnutí o převzetí trestního řízení,

• c) oznámí, že v řízení nebude pokračovat, nebo řízení ukončí, nebo

• d) přes opakované dotazy a přes upozornění, že orgány České republiky mohou v trestním řízení pokračovat nebo nařídit výkon trestu, neoznámí své rozhodnutí, zda trestní řízení přebírá.“.

• 1. V § 451 se odstavec 4 zrušuje.

• 1. V § 452 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.

• 1. V § 455 odst. 2 se věta druhá zrušuje.

• 1. Za § 455 se vkládá nový § 455a, který včetně nadpisu zní:

㤠455a

Sdílení propadlého nebo zabraného majetku

(1) Umožňuje-li takový postup vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, může Česká republika s cizím státem uzavřít dohodu o sdílení majetku, který propadl nebo byl zabrán na základě uznaného cizozemského rozhodnutí o majetku. K uzavření dohody je za Českou republiku příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat i soud, který cizozemské rozhodnutí o majetku uznal.

(2) Obdobně podle odstavce 1 se postupuje při sdílení majetku, který propadl nebo byl zabrán v cizím státě na žádost České republiky.

(3) Sdílený majetek z cizího státu přebírá a do cizího státu předává organizační složka státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu.“.

• 1. V části čtvrté hlavě dvacáté páté se doplňuje oddíl desátý, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 8a až 8c zní:

„Oddíl desátý

Uznání a výkon rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot s jinými členskými státy Evropské unie

§ 460z

(1) Podle tohoto oddílu lze zaslat jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“) k uznání a výkonu pravomocné rozhodnutí soudu,

• a) kterým byl uložen trest propadnutí majetku (§ 51 trestního zákona),

• b) kterým byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 55 trestního zákona) nebo propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti (§ 56a trestního zákona), nebo

• c) kterým bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 73 trestního zákona) nebo zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti (§ 73a trestního zákona).

(2) Podle tohoto oddílu se postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení,

• a) kterým bylo uloženo propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, jež byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, anebo byla, byť jen zčásti, nabyta za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo za odměnu za něj, anebo je náhradní hodnotou za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud může prohlásit za propadlou nebo zabranou, nebo

• b) kterým bylo uloženo propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu^8a).

(3) Podle tohoto oddílu se také postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo propadnutí majetku pachateli odsouzenému za jednání naplňující znaky trestného činu teroru (§ 93 trestního zákona) nebo teroristického útoku (§ 95 trestního zákona) anebo za jednání spáchaná v rámci zločinného spolčení spočívající v

• a) padělání měny nebo platebních prostředků,

• b) legalizaci výnosů z trestné činnosti a podílnictví,

• c) obchodu s lidmi,

• d) napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice, nedovolené přepravě přes území státu a při nedovoleném pobytu,

• e) pohlavním zneužívání dětí a dětské pornografii,

• f) nedovoleném obchodu s omamnými a psychotropními látkami,

pokud těmito jednáními pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a za tato jednání lze podle právního řádu členského státu, který žádá o uznání a výkon rozhodnutí, uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let; u jednání uvedeného v písmenu b) postačí horní hranice trestní sazby nejméně čtyři roky^8a).

(4) Podle tohoto oddílu se postupuje také při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku neuvedeného v odstavcích 2 a 3, pokud by bylo možné vyslovit propadnutí takového majetku v trestním řízení i podle právního řádu České republiky.

(5) Není-li v tomto oddílu stanoveno jinak, použijí se na postup při předání rozhodnutí soudu uvedeného v odstavci 1 (dále jen „rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání“) k uznání a výkonu do jiného členského státu a na postup při uznání a výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu uvedeného v odstavcích 2 až 4 (dále jen „rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání“) přiměřeně ustanovení oddílu sedmého.

Příslušnost k uznání a výkonu

§ 460za

(1) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání je dána příslušnost soudů České republiky, pokud osoba, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, má na území České republiky požadovaný majetek, anebo má na území České republiky obvyklé bydliště, nebo, jde-li o právnickou osobu, sídlo. Při ověřování, zda je dána příslušnost soudů České republiky, se vychází ze skutečností uvedených v osvědčení^8b) o vydání rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání a z vlastního provedeného šetření, případně též z dodatečných informací poskytnutých státem žádajícím o uznání a výkon takového rozhodnutí.

(2) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání je příslušný krajský soud, v jehož obvodu se nachází majetek, kterého se toto rozhodnutí týká. Pokud se majetek nachází v obvodech více soudů, je z těchto soudů k řízení příslušný krajský soud, který jako první obdržel nebo mu bylo postoupeno rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá. Pokud není zřejmé, kde na území České republiky se nachází majetek odsouzeného nebo jiné osoby, který podléhá propadnutí nebo zabrání, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu je místo, na kterém se má majetek nacházet podle osvědčení^8b) o vydání rozhodnutí, a není-li takové místo v osvědčení dostatečně přesně uvedeno, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má tato osoba obvyklé bydliště nebo sídlo.

(3) Byla-li do České republiky souběžně zaslána dvě nebo více rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání týkající se téže osoby nebo totožného majetku, je k řízení o všech takových rozhodnutích příslušný soud, který zahájil řízení o uznání a výkonu některého z takových rozhodnutí jiných členských států jako první.

(4) Soud příslušný podle odstavců 2 a 3 rozhoduje a činí opatření i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení.

§ 460zb

(1) Bylo-li rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání zasláno soudu nebo jinému orgánu, který není k řízení o jeho uznání a výkonu příslušný, postoupí je neprodleně příslušnému soudu a současně o postoupení vyrozumí justiční orgán jiného členského státu, který mu rozhodnutí zaslal.

(2) Pokud soud, kterému bylo zasláno nebo postoupeno rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, zjistí, že soudy České republiky nejsou příslušné k řízení o uznání a výkonu takového rozhodnutí, neprodleně o této skutečnosti vyrozumí justiční orgán jiného členského státu, který mu takové rozhodnutí zaslal, a rozhodnutí mu vrátí. Zároveň mu oznámí, že z tohoto důvodu nelze zaslané rozhodnutí na území České republiky uznat a vykonat.

(3) Nelze-li řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání zahájit nebo v něm nelze pokračovat z důvodu, který není důvodem pro odmítnutí uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí, soud o této skutečnosti vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu a požádá jej o vyjádření, zda na uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí trvá.

§ 460zc

Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti

Pro účely řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání soud nezjišťuje, zda jde o čin trestný podle práva České republiky, bylo-li takové rozhodnutí vydáno pro jednání uvedené v § 412 odst. 2, za které lze ve státě, který takové rozhodnutí vydal, uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky.

§ 460zd

Podmínky uznání a výkonu

(1) Soud rozhodne bez zbytečného odkladu ve veřejném zasedání rozsudkem o tom, zda rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uzná a vykoná, nebo zda jeho uznání a výkon odmítne. Nejde-li o případ uvedený v § 460zb, nebo není-li dán důvod pro odmítnutí nebo odložení uznání a výkonu takového rozhodnutí, soud rozhodne o jeho uznání a zároveň rozhodne, že se uznané rozhodnutí vykoná. O svém rozhodnutí soud bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu; v případě odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí uvede důvody odmítnutí. Rozhodne-li soud o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, spolu se zasláním svého rozhodnutí požádá příslušný justiční orgán jiného členského státu, aby jej bez odkladu informoval, který orgán je příslušný ke sdílení propadlého nebo zabraného majetku.

(2) Rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání soud doručí odsouzenému nebo jiné osobě, jejíž majetek na základě uznaného rozsudku podléhá propadnutí nebo zabrání, a státnímu zástupci. Odvoláním nelze napadnout důvody, pro které bylo rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání vydáno. O podání odvolání a o výsledku řízení o odvolání soud vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu.

(3) Soud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud

• a) skutek vedoucí k vydání takového rozhodnutí není trestným činem podle právního řádu České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v § 460zc; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze uznání a výkon takového rozhodnutí odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá,

• b) trestní stíhání je nepřípustné z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f), g), h) a odst. 4,

• c) majetek, jehož propadnutí nebo zabrání je požadováno, nepodléhá podle jiných právních předpisů propadnutí nebo zabrání,

• d) rozhodnutí bylo vydáno pro skutek, jehož pachatelem je osoba, která požívá výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva,

• e) výkonu takového rozhodnutí brání práva třetích osob, které dotčený majetek získaly v dobré víře,

• f) z osvědčení vyplývá, že řízení vedoucí k vydání takového rozhodnutí se konalo v nepřítomnosti osoby, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, jakož i v nepřítomnosti jejího právního zástupce, a tato osoba buď nebyla osobně nebo prostřednictvím svého právního zástupce o řízení vyrozuměna, nebo se nevzdala opravného prostředku proti takovému rozhodnutí, nevzala jej zpět, nebo jiným způsobem nevyjádřila, že opravný prostředek nepodá,

• g) propadnutí nebo zabrání majetku je požadováno na základě jiného rozhodnutí než rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uvedeného v § 460z odst. 2 až 4,

• h) majetek, jehož propadnutí nebo zabrání je požadováno, již propadl nebo byl zabrán, ztratil se, byl zničen nebo jej nelze nalézt na místě uvedeném v osvědčení^8b) o vydání takového rozhodnutí nebo takové místo není v osvědčení uvedeno dostatečně přesně,

• i) trest nebo ochranné opatření týkající se propadnutí nebo zabrání majetku, jež byly uloženy rozhodnutím jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání majetku, již byly zcela vykonány v jiném státě nebo osoba, vůči níž rozhodnutí směřuje, požadovanou částku v jiném státě dobrovolně uhradila,

• j) osobě, jejíž majetek má propadnout nebo být zabrán, byla ve státě, který žádá o uznání a výkon rozhodnutí, udělena milost, amnestie, nebo v tomto jiném státu bylo vydáno jiné rozhodnutí nebo opatření či nastala skutečnost, v jejímž důsledku se rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, stalo nevykonatelným, nebo

• k) uznání a výkon takového rozhodnutí by byl v rozporu se zájmy České republiky chráněnými v § 377.

(4) Soud může rozhodnout o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí a zabrání, jde-li o rozhodnutí

• a) vydané pro skutek spáchaný na území České republiky nebo mimo území České republiky na palubě lodi nebo letadla, které jsou registrovány v České republice,

• b) vydané pro skutek spáchaný mimo území České republiky a státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá, a podle právního řádu České republiky nelze takový skutek trestně stíhat,

• c) uvedené v § 460z odst. 3, a to v rozsahu, v jakém nelze vyslovit propadnutí takového majetku v obdobném trestním řízení vedeném v České republice, nebo

• d) uvedené v § 460z odst. 4.

(5) Je-li dán důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uvedený v odstavci 3 písm. b), e), f), g), h) nebo i) nebo v odstavci 4 písm. a) nebo b), soud si před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí vždy vyžádá stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu, zejména za účelem opatření si všech potřebných informací pro své rozhodnutí; v případě potřeby jej může požádat o neprodlené zaslání dodatečných podkladů a doplnění. Před vydáním rozhodnutí o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání z jiného důvodu si soud může vyžádat stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu nebo jiné podklady, pokud je považuje za potřebné pro účely rozhodnutí.

(6) V případě, že je soud před uznáním rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání informován o tom, že trest nebo ochranné opatření týkající se propadnutí nebo zabrání majetku uložené rozhodnutím, o jehož uznání a výkon se žádá, byly již částečně vykonány v jiném státě, nebo o jiné skutečnosti, v jejímž důsledku se rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, stalo zčásti nevykonatelným, rozhodne soud o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud jde o zbylou výši trestu nebo ochranného opatření. Před rozhodnutím si soud vyžádá stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu; v případě potřeby může soud požádat o neprodlené zaslání potřebných dodatečných podkladů a doplnění.

§ 460ze

Osvědčení

Soud dále rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud k tomuto rozhodnutí není připojeno osvědčení^8b) o vydání takového rozhodnutí, toto osvědčení je neúplné, zjevně neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky^8c) přijmout. Před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí soud vždy vyzve příslušný justiční orgán jiného členského státu, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal osvědčení^8b), jeho opravené znění nebo překlad osvědčení do příslušného jazyka. Zároveň jej upozorní, že pokud osvědčení nezašle ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

§ 460zf

Měnový přepočet

Je-li předmětem propadnutí nebo zabrání peněžitá částka, soud v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání její výši přepočte z cizí měny na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo uznané rozhodnutí vydáno.

§ 460zg

Souběh rozhodnutí jiných členských států

(1) Vede-li soud souběžně řízení o uznání a výkonu dvou nebo více rozhodnutí jiných členských států požadujících propadnutí nebo zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo požadujících propadnutí nebo zabrání peněžité částky téže osoby, jejíž majetek není dostatečný k výkonu všech rozhodnutí jiných členských států, soud rozhodne, které rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání uzná a vykoná a které odmítne. O svém rozhodnutí vyrozumí příslušné justiční orgány jiných členských států.

(2) Před rozhodnutím podle odstavce 1 soud zváží všechny rozhodné okolnosti, jež jsou mu známy, zejména práva poškozených, závažnost a místo spáchání trestných činů a data vydání a doručení rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání. Při rozhodování dále přihlédne zejména k tomu, zda dotčený majetek byl zajištěn v některém z trestních řízení, pro jejichž účely je žádáno o uznání a výkon rozhodnutí.

§ 460zh

Odklad uznání a výkonu

(1) Soud může odložit uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud

• a) získané informace nasvědčují tomu, že vzhledem k souběžnému výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve více státech by celková peněžitá částka získaná výkonem uznaného rozhodnutí ve více státech mohla převýšit částku uvedenou v takovém rozhodnutí,

• b) jeho uznání a výkon by mohly narušit trestní řízení vedené v České republice, nebo

• c) v České republice již je vedeno jiné řízení, o kterém lze předpokládat, že povede k propadnutí, zabrání, exekuci nebo k jinému trvalému odnětí majetku, jehož propadnutí nebo zabrání je jiným členským státem požadováno.

(2) Jakmile pomine důvod odložení uznání, soud pokračuje v řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(3) Soud neprodleně informuje příslušný justiční orgán jiného členského státu o odložení uznání a výkonu rozhodnutí podle odstavce 1, jakož i o důvodech a předpokládané délce trvání tohoto odložení, stejně jako o tom, že důvody k odložení výkonu pominuly a rozhodnutí bylo uznáno a vykonáno.

§ 460zi

Výkon trestu a ochranného opatření

(1) Při výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání se postupuje obdobně podle ustanovení hlavy dvacáté první. Není-li to zřejmé z rozsudku, vyrozumí předseda senátu organizační složku státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu, o tom, že se jedná o majetek propadlý nebo zabraný na žádost jiného členského státu, a uvede, kdy rozsudek nabyl právní moci. Zároveň tuto organizační složku informuje o tom, kterému orgánu jiného členského státu má organizační složka příslušnou část sdíleného majetku podle § 460zj zaslat.

(2) Soud bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu o všech skutečnostech, které brání výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(3) Soud dále neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání požadovaného majetku a zároveň jej upozorní, že nebude-li ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu informován o důvodu bránícímu propadnutí nebo zabrání takového majetku nebo jeho části, s takovým majetkem bude dále nakládáno jako s majetkem České republiky v souladu s jejím právním řádem a v případě, že by došlo k vyplacení náhrady škody vzniklé odsouzenému nebo jiné osobě propadnutím nebo zabráním požadovaného majetku, bude Česká republika požadovat úhradu částky, kterou vyplatila jako náhradu škody takové osobě.

(4) Informuje-li příslušný justiční orgán jiného členského státu v tříměsíční lhůtě uvedené v odstavci 3 o důvodu bránícímu propadnutí nebo zabrání majetku nebo jeho části, zejména že trest nebo ochranné opatření, jež byly uloženy rozhodnutím jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání majetku, již byly zcela nebo zčásti vykonány v jiném státě nebo osoba, vůči níž rozhodnutí směřuje, požadovanou částku dobrovolně uhradila, soud o této skutečnosti neprodleně informuje organizační složku státu uvedenou v odstavci 1. Následně soud rozsudkem zruší svůj předchozí rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání. V případě, že se uváděný důvod vztahuje jen na část propadlého nebo zabraného majetku, soud po zrušení svého předchozího rozhodnutí rozhodne o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve zbylém rozsahu. Zrušující rozsudek a případně též nový rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve zbylém rozsahu soud doručí odsouzenému nebo jiné osobě, jejíž majetek na základě uznaného rozsudku propadl nebo byl zabrán, státnímu zástupci, organizační složce státu uvedené v odstavci 1 a příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu.

(5) Vyrozumí-li příslušný justiční orgán jiného členského státu soud ještě před skončením tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 o tom, že není dán důvod bránící propadnutí nebo zabraní takového majetku nebo jeho části, soud o této skutečnosti neprodleně informuje organizační složku státu uvedenou v odstavci 1.

§ 460zj

Sdílení propadlého a zabraného majetku s jiným členským státem

(1) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání peněžní prostředky v částce do 10 000 EUR, tato částka zůstává České republice.

(2) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání peněžní prostředky v částce vyšší než 10 000 EUR, polovina této částky zůstává České republice a polovina připadá jinému členskému státu, který vydal rozhodnutí, jež bylo uznáno a vykonáno.

(3) Věc nebo jiná majetková hodnota neuvedená v odstavcích 1 a 2, která propadla nebo byla zabrána na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, se prodá, pokud není součástí národního kulturního pokladu České republiky nebo jiného státu. Ohledně částky získané prodejem se postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2.

(4) Pokud věc nebo jinou majetkovou hodnotu nelze vzhledem k její povaze nebo z jiných důvodů prodat, zůstává České republice. S věcí, která je kulturním statkem jiného členského státu, se naloží podle jiného právního předpisu.

(5) Náklady řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání hradí Česká republika.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se užijí, nedohodne-li se Česká republika s jiným členským státem ohledně sdílení majetku nebo úhrady nákladů řízení jinak. K uzavření dohody je za Českou republiku příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat i soud, který uznal a vykonal rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(7) S propadlým nebo zabraným majetkem, který je předmětem sdílení, nakládá, zejména jej zasílá příslušnému orgánu jiného členského státu, organizační složka státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu.

§ 460zk

Zaslání rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jiného členského státu

(1) Je-li to zapotřebí pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, může soud, který takové rozhodnutí vydal, zaslat toto rozhodnutí příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu, pokud lze důvodně předpokládat, že osoba, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, má v tomto státě požadovaný majetek. Není-li známo, ve kterém státě má dotčená osoba takový majetek, lze rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zaslat do jiného členského státu, ve kterém má tato osoba obvyklé bydliště nebo sídlo.

(2) Soud může rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zaslat do více členských států, pokud takové rozhodnutí

• a) ukládá propadnutí nebo zabrání věcí nebo majetkových hodnot, o nichž lze důvodně předpokládat, že se nacházejí ve více členských státech,

• b) ukládá propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, o které se vede soudní řízení ve více státech,

• c) ukládá propadnutí nebo zabrání věci nebo majetkové hodnoty, o které lze důvodně předpokládat, že se nachází v jednom z více členských států, nebo

• d) ukládá propadnutí nebo zabrání peněžních prostředků a peněžní prostředky v příslušné výši nebyly pro tyto účely v jiném členském státu zajištěny.

(3) Rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zašle soud příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu spolu s osvědčením^8b) přeloženým do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků jiného členského státu, který je žádán o uznání a výkon takového rozhodnutí, nebo do jazyka, v němž tento stát osvědčení podle svého prohlášení^8c) přijímá. Soud zároveň uvede, jaké organizační složce státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu, má být předána část sdíleného majetku, bude-li rozhodnutí v jiném členském státě uznáno a vykonáno. Zasílá-li soud rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání za účelem jeho uznání a výkonu do více členských států, vyrozumí o této skutečnosti všechny dotčené státy.

(4) Zaslání rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jiného členského státu nebrání výkonu takového rozhodnutí v České republice.

§ 460zl

Informační povinnost

(1) Na žádost příslušného justičního orgánu jiného členského státu poskytne soud dodatečné informace a doplnění potřebné pro účely uznání a výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání.

(2) Zaslal-li soud rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jednoho nebo více členských států a na základě zjištěných informací se důvodně domnívá, že takové rozhodnutí již bylo nebo v nejbližší době bude zcela nebo zčásti vykonáno v České republice nebo v jiném členském státě, neprodleně o této skutečnosti vyrozumí příslušné justiční orgány ostatních členských států, včetně předpokládaného rozsahu výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání. Tyto státy soud neprodleně informuje i o skutečnosti, že k předpokládanému výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání v České republice nebo uvedeném členském státě nedošlo nebo k němu došlo v jiném rozsahu.

(3) Soud neprodleně informuje příslušný justiční orgán jiného členského státu, jemuž zaslal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání za účelem uznání a výkonu, o tom, že odsouzenému byla v České republice udělena milost nebo amnestie, nebo o jiném rozhodnutí, opatření či skutečnosti, v jejichž důsledku se takové rozhodnutí stalo nevykonatelným nebo vykonatelným jen částečně.

§ 460zm

Sdílení majetku propadlého nebo zabraného v jiném členském státě

(1) Majetek, který propadl nebo byl zabrán v jiném členském státě na základě rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, sdílí Česká republika s tímto státem způsobem stanoveným právním řádem tohoto jiného členského státu, pokud se nedohodnou jinak.

(2) K uzavření dohody s jiným členským státem o sdílení majetku, který propadl nebo byl zabrán v tomto státě na základě rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, je za Českou republiku příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat i soud, který vydal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání.

(3) Jakmile příslušný justiční orgán jiného členského státu vyrozumí soud o tom, že jeho rozhodnutí uznal a vykonal, soud tuto skutečnost neprodleně sdělí organizační složce státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu. Tato organizační složka převezme majetek sdílený s jiným členským státem.

Společná ustanovení

§ 460zn

(1) Ministerstvo spravedlnosti uhradí na žádost členského státu, který uznal a vykonal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, jím požadovanou částku vyplacenou jako náhradu škody za podmínek, že

• a) škoda, kterou členský stát uhradil podle svých vnitrostátních předpisů takové osobě, byla způsobena v důsledku vydaného rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání,

• b) žádost členského státu o proplacení jím uhrazené škody nebo dokumenty k ní připojené obsahují výši vyplacené náhrady škody, jejíž uhrazení je požadováno, její odůvodnění a údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady,

• c) k žádosti členského státu je připojeno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu tohoto členského státu o náhradě škody.

(2) V případě, že žádost členského státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve Ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán členského státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní, že nevyhoví-li příslušný orgán členského státu této výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, Ministerstvo spravedlnosti žádost odmítne.

(3) Ministerstvo spravedlnosti neproplatí členskému státu náhradu škody, která nebyla ani zčásti způsobena nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

§ 460zo

(1) Ministerstvo spravedlnosti může žádat po jiném členském státu, jehož rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání bylo v České republice uznáno, úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody v případě, že

• a) vzniklá škoda byla způsobena v důsledku vydaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání,

• b) Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo osobě, vůči níž směřovalo uznané rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, náhradu škody podle jiného právního předpisu.

(2) Nárok na proplacení vyplacené náhrady škody podle odstavce 1 se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu jiného členského státu v souladu s právními předpisy a požadavky tohoto státu. Nejsou-li požadavky jiného členského státu ohledně náležitostí žádosti známy, uvede se v žádosti nebo k ní připojených dokumentech výše vyplacené náhrady škody a její odůvodnění, údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a případně další údaje potřebné k úhradě.

(3) Po jiném členském státě nelze požadovat úhradu vyplacené náhrady škody, pokud byla způsobena výlučně nesprávným postupem orgánů České republiky.

§ 460zp

Ministerstvo spravedlnosti poskytne na základě žádosti soudu součinnost při zjišťování potřebných informací, zejména při zjištění příslušného justičního orgánu jiného členského státu, kterému má být zasláno rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, nebo při ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto jiného členského státu pro uznání a výkon takového rozhodnutí.

^8a) Články 2 a 3 rámcového rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti.

^8b) Příloha rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.

^8c) Článek 19 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

• 1. Řízení o vydání do ciziny zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; na odložení vydání, dočasné předání, předběžnou a vydávací vazbu se i v těchto řízeních použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

• 1. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti dosud nerozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydávací vazba se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přeměňuje na vazbu předběžnou.

• 1. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti již rozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lhůta pro trvání vydávací vazby podle § 400b odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

• 1. Bylo-li před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o odložení vydání osoby do cizího státu, takové rozhodnutí pozbývá své právní účinky ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

• 1. Řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

Čl. III

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb. a zákona č. 274/2008 Sb., se mění takto:

• 1. V § 15 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „S majetkem, který stát nabyl v důsledku rozhodnutí soudu o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, jímž bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání majetku nebo jeho části^28a), se naloží způsobem stanoveným v jiném právním předpise^28b).“.

Poznámky pod čarou č. 28a a 28b znějí:

„^28a) § 460zd trestního řádu, ve znění zákona č. 457/2008 Sb.

^28b) § 460zj trestního řádu, ve znění zákona č. 457/2008 Sb.“.

• 1. V § 16 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámek pod čarou č. 31a a 31b zní:

„(3) Nabude-li stát majetek v důsledku rozhodnutí soudu o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, jímž bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání majetku nebo jeho části^28a), příslušná organizační složka (§ 11) naloží s tímto majetkem až po uplynutí 3 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí soudu nebo i před uplynutím této lhůty, byla-li podle jiného právního předpisu^31a) soudem vyrozuměna, že není dán důvod bránící propadnutí nebo zabraní takového majetku nebo jeho části. Byla-li však organizační složka v uvedené lhůtě vyrozuměna soudem o tom, že jej jiný členský stát Evropské unie informoval o důvodu bránícím propadnutí nebo zabrání takového majetku nebo jeho části, naloží s ním až po doručení rozhodnutí soudu vydaného ohledně dotčeného majetku na základě informace jiného členského státu Evropské unie^31b).

^31a) § 460zi odst. 5 trestního řádu, ve znění zákona č. 457/2008 Sb.

^31b) § 460zi odst. 4 trestního řádu, ve znění zákona č. 457/2008 Sb.“.

ČÁST TŘETÍ

ÚČINNOST

Čl. IV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Vlček v. r.

Klaus v. r.

Topolánek v. r.