Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1) a upravuje rozsah a postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů ze zařízení, a to emisí z běžného provozu, z nepravidelných událostí, zejména nabíhání, odstavování a havarijních situací, ke kterým došlo v průběhu období zjišťování a vykazování.

(2) Pro zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky vztahují na zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu.

(3) Vyhláška stanoví formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) vsázkou – množství paliva nebo materiálu podrobeného reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v rámci jedné nakládky nebo kontinuálně po určitou dobu,

• b) biomasou – nefosilní a biologicky rozložitelný organický materiál pocházející z rostlin, zvířat a mikroorganismů, včetně produktů, vedlejších produktů, zbytků a odpadu ze zemědělství, lesnictví a příbuzných odvětví, jakož i nefosilní a biologicky rozložitelné organické frakce průmyslového a komunálního odpadu, včetně plynů a kapalin znovu získaných rozkladem nefosilního a biologicky rozložitelného organického materiálu,

• c) podílem biomasy – hmotnostní podíl uhlíku biologického původu vztažený na hmotnost celkového uhlíku biologického i fosilního původu ve směsném palivu,

• d) palivem z biomasy – biomasa spalovaná k energetickým účelům,

• e) emisemi ze spalování – emise skleníkových plynů pocházející z exotermické reakce paliva s kyslíkem,

• f) emisí z procesů – emise skleníkových plynů odlišná od emise ze spalování, ke které dochází v důsledku záměrných i nezáměrných reakcí mezi chemickými látkami nebo jejich transformací, včetně chemické nebo elektrolytické redukce rud kovů, tepelným rozkladem nebo tvorbou látek pro použití jako produktu nebo suroviny,

• g) úrovní přesnosti – dosažená přesnost při stanovení aktivitních údajů, emisních faktorů a oxidačních nebo konverzních faktorů,

• h) postupem zjišťování – postup stanovení emisí přímým měřením nebo výpočtem, jakož i výběr úrovně přesnosti,

• i) obdobím vykazování – období kalendářního roku, v němž jsou emise zjišťovány a vykazovány,

• j) emisním hlášením – výkaz provozovatele zařízení o celkovém množství emisí skleníkových plynů,

• k) aktivitním údajem – informace o materiálových tocích, spotřebě paliva, vstupní surovině nebo výstupním produktu, vyjádřené buď jako energetický obsah [v terajoulech (TJ)] stanovený pomocí výhřevnosti v případě paliva nebo jako materiálový vstup nebo výstup [v tunách (t) nebo obvyklých metrech krychlových (Nm^3)] v ostatních případech,

• l) emisním faktorem – faktor vycházející z obsahu uhlíku v palivech nebo vstupním materiálu, vyjádřené v tCO2/TJ nebo tCO2/Nm^3 v případě spalovacích emisí a v tCO2/t nebo tCO2/Nm^3 v případě emisí z procesů,

• m) zdrojem – konkrétní proces nebo konkrétní místo, kde dochází v daném zařízení k emisi skleníkových plynů,

• n) méně významným zdrojem – zdroj, jehož roční emise nepřekračuje 5 kt, nebo zdroje, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 10 %, maximálně však 100 kt,

• o) nejméně významným zdrojem – zdroj, jehož roční emise nepřekračuje 1 kt, nebo zdroje, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 2 %, maximálně však 20 kt,

• p) zdrojovým tokem – konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt způsobující emise příslušných skleníkových plynů v jednom nebo více zdrojích v důsledku jeho spotřeby nebo produkce,

• q) méně významným zdrojovým tokem – zdrojový tok, jehož roční emise nepřekračuje 5 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 10 %, maximálně však 100 kt,

• r) nejméně významným zdrojovým tokem – zdrojový tok, jehož roční emise nepřekračuje 1 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 2 %, maximálně však 20 kt,

• s) technickou proveditelností – možnost provozovatele zařízení v požadované době získat technické zdroje schopné plnit požadavky navrhovaného systému,

• t) komerčním standardním palivem – mezinárodně normalizované komerční palivo, které vykazuje 95% interval spolehlivosti, nejvýše ± 1 % jejich specifikované výhřevnosti, a to včetně zemního plynu, plynového oleje, lehkého a těžkého topného oleje, benzínu, petroleje, kerosinu, ethanu, propanu a butanu,

• u) komerčním materiálem – materiál konkrétního složení, se kterým se často a volně obchoduje, pokud se s konkrétní vsázkou obchoduje mezi ekonomicky nezávislými stranami,

• v) zařízením kategorie A – zařízení s vykazovanými průměrnými ročními emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou rovny nejvýše 50 kt fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2; pokud není údaj k dispozici, použije se odhad ročních emisí,

• w) zařízením kategorie B – zařízení s vykazovanými průměrnými ročními emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou větší než 50 kt a rovny nejvýše 500 kt fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2; pokud není údaj k dispozici, použije se odhad ročních emisí,

• x) zařízením kategorie C – zařízení s vykazovanými průměrnými ročními emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou větší než 500 kt fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2; pokud není údaj k dispozici, použije se odhad ročních emisí,

• y) kontinuálním měřením emisí – soubor činností, které mají za cíl stanovit hodnotu veličiny pomocí pravidelného měření několikrát za hodinu, přičemž se používají buď měření na místě v komíně, nebo extraktivní metody, při nichž je měřicí přístroj umístěn v blízkosti komína; nezahrnují se postupy měření založené na shromažďování jednotlivých vzorků z komína,

• z) neúměrně vysokými náklady – náklady na opatření nepřiměřené jeho celkovým přínosům stanoveným Ministerstvem životního prostředí (dále jen „ministerstvo“), přičemž

• 1. při výběru úrovní přesnosti může být prahová hodnota definována jako hodnota povolenek odpovídající zlepšení úrovně přesnosti,

• 1. při opatření zvyšujícím kvalitu vykazovaných emisí, ale bez přímého dopadu na přesnost, mohou neúměrně vysoké náklady odpovídat podílu překračujícímu indikativní prahovou hodnotu 1 % průměrné hodnoty z dostupných údajů o emisích buď vykázaných za předchozí období obchodování, nebo pro zařízení bez tohoto období z údajů použitých z reprezentativních zdrojů vykonávajících stejné nebo srovnatelné činnosti jako referenční a v poměru k jejich kapacitě.

§ 3

Způsob zjišťování

(1) Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu nebo postupem založeným na měření nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů a zdrojových toků spadajících pod jedno zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení emisí provozovatel zařízení zajistí, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí. Provozovatel zařízení zjišťuje emise v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. 1 k této vyhlášce.

(2) Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona. Popis postupu zjišťování pro dané zařízení obsahuje

• a) popis zařízení a činností v něm vykonávaných, které mají být monitorovány,

• b) přehled o odpovědnostních vztazích za zjišťování a vykazování uvnitř zařízení podle bodu 7 části B Plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů,

• c) seznam zdrojů emisí a zdrojových toků, které mají být monitorovány, pro každou z činností vykonávaných v zařízení,

• d) popis metodiky založené na výpočtu nebo metodiky založené na měření, která má být použita,

• e) soupis úrovní přesnosti podle § 8 aplikovaných pro aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory pro každý ze zdrojových toků, které mají být monitorovány,

• f) popis typu, specifikace a přesné umístění měřicích zařízení použitých pro každý ze zdrojových toků, které mají být monitorovány,

• g) doklady prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a případně ostatní parametry pro použité úrovně přesnosti pro každý zdrojový tok,

• h) popis přístupu použitého pro vzorkování paliva nebo materiálu pro stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů, oxidačních nebo konverzních faktorů a podílu biomasy v palivu pro každý ze zdrojových toků, které mají být monitorovány,

• i) popis zamýšlených analytických postupů pro stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů, oxidačních nebo konverzních faktorů a podílu biomasy v palivu pro každý ze zdrojových toků, které mají být monitorovány,

• j) seznam a popis neakreditovaných laboratoří a příslušných analytických postupů, včetně seznamu všech příslušných opatření pro zabezpečení kvality, například mezilaboratorní porovnání,

• k) popis kontinuálního systému měření emisí, bude-li použit pro zjišťování dílčího zdroje, tedy místa měření, frekvence měření, použitého přístroje, kalibrační procedury, sběru dat a odpovídající kontroly kvality dat,

• l) při použití tak zvaného nouzového přístupu zevrubný popis postupu a analýza nejistot, pokud již nejsou zahrnuty v písmenech a) až k),

• m) popis standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat,

• n) informace o příslušném propojení s činnostmi vykonávanými v rámci řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí, pokud jsou tyto činnosti vykonávány, zejména o postupech a kontrolách s významem monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů.

§ 4

Měření

(1) Měření emisí kontinuálními měřicími systémy pro každý dílčí zdroj může provozovatel zařízení navrhnout, pokud

• a) jsou použity normy CEN, ISO nebo ČSN,

• b) je předložena analýza nejistot podle § 16 odst. 1,

• c) měření spolehlivě poskytuje přesnější výsledky než výpočet používající kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti, nebo

• d) srovnání měření a výpočtu je založeno na shodném seznamu zdrojů a emisí.

(2) Pro každé období vykazování potvrdí provozovatel zařízení shodu naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými potvrzovacím výpočtem postupem podle § 5. Pro potvrzovací výpočet emisí lze obecně použít nižší úrovně přesnosti, tedy i minimální úroveň přesnosti 1.

(3) Pro stanovení koncentrací CO2 i pro stanovení objemového průtoku spalin nebo jiného vstupního plynu lze použít jen normalizované měřicí postupy v pořadí CEN, ISO, ČSN.

(4) Provozovatel zařízení zajistí, že u použitého měřicího zařízení je pravidelně prověřována jeho funkčnost a chování včetně

• a) časové odezvy,

• b) linearity,

• c) interference,

• d) posunu nulové linie a rozpětí,

• e) přesnosti v porovnání s referenční metodou.

(5) Měřené emise CO2 připadající na biomasu se odečtou od celkových emisí CO2 daného zařízení na základě potvrzovacího výpočtu a následně je provozovatel zařízení vykazuje odděleně jako zvláštní položku.

§ 5

Výpočet

(1) Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo použije specifické výpočty uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce.

(2) CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka. Přemístěným CO2 se rozumí zejména

• a) čistý CO2 použitý pro karbonizaci nápojů,

• b) čistý CO2 použitý jako suchý led,

• c) čistý CO2 používaný jako hasicí médium, chladicí médium nebo pro laboratorní účely,

• d) čistý CO2 používaný jako rozpouštědlo v potravinářském a chemickém průmyslu,

• e) CO2 používaný jako surovina v chemickém nebo papírenském průmyslu,

• f) CO2, který je částí paliva exportovaného mimo zařízení,

• g) uhličitany vázané v absorpčním produktu sušeném rozprašováním z polosuchého čištění spalin.

Za čistý CO2 se považuje látka, která obsahuje nejméně 97 % hmotnostních CO2.

(3) CO2 zastoupený jako část palivové směsi, která se používá v zařízení, se zahrnuje do emisního faktoru tohoto paliva a vykazuje se jako emise v tom zařízení, kde je toto palivo obsahující CO2 spalováno.

(4) Zachycený a uschovaný CO2 se nezahrne do emisí daného zařízení.

§ 6

Emise ze spalování

(1) V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v TJ. Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Emisní faktor v sobě může zahrnovat i faktor oxidační, v tom případě se oxidační faktor již nevyjadřuje. Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin spotřeby paliva v TJ, emisního faktoru vyjádřeného v t/CO2 na TJ a oxidačního faktoru.

(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 7

Emise z procesů

(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu lze vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově. Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo metrech krychlových, emisního faktoru vyjádřeného v t/CO2 na tunu nebo na metr krychlový a konverzního faktoru.

(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 8

Úroveň přesnosti

(1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny. V případě použití alternativních postupů označených stejným číslem a různými písmeny lze provést změnu postupu, pokud se prokáže, že tato změna povede ke zvýšení přesnosti.

(2) Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti. Nejvyšší úroveň přesnosti nemusí být použita u oxidačních faktorů a pro komerční standardní paliva u výhřevnosti a oxidačních a emisních faktorů. Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady. Pokud je to technicky proveditelné, použije provozovatel zařízení pro všechny proměnné všech významných zdrojových toků minimálně ty úrovně přesnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(3) Nejnižší úrovně přesnosti lze použít tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo méně významné zdrojové toky. U nejméně významných zdrojů nebo u nejméně významných zdrojových toků lze k monitorování a vykazování použít postupy založené na vlastní metodě odhadu a bez stanovených úrovní přesnosti. Pro paliva z čisté biomasy mohou být použity postupy nižších úrovní přesnosti nebo přístupy bez stanovených úrovní přesnosti, mezi které patří metoda energetické bilance, pokud by se takto vypočítané emise neodečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření. Za čistou biomasu se považuje palivo, které obsahuje nejméně 97 % podílu uhlíku pocházejícího z biomasy v celkovém množství uhlíku v palivu. Všechny ostatní zdroje nebo zdrojové toky jsou považovány za významné.

(4) Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. Dočasnou změnu provozovatel zařízení bez prodlení nahlásí ministerstvu s uvedením důvodů, které k této změně vedly.

(5) Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel zařízení plně dokumentuje. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení je nutno minimalizovat. Dojde-li ke změně úrovní přesnosti uvnitř období vykazování, výsledky pro ovlivněné činnosti se započtou a oznámí v oddělených sekcích emisního hlášení pro obě části období vykazování, tedy pro období před změnou a pro období po změně úrovně přesnosti.

(6) Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. 3 k této vyhlášce.

§ 9

Stanovení aktivitních údajů

(1) Nelze-li aktivitní údaje potřebné pro výpočet emisí měřit přímo před vstupem do procesu a jestliže tato vyhláška nestanoví jinak, stanoví se s ohledem na změny zásob jako vztah

Materiál C = Materiál P + (Materiál S – Materiál E) – Materiál O,

kde Materiál C je materiál zpracovaný během období vykazování,

Materiál P je materiál koupený během vykazovaného období,

Materiál S je materiál skladovaný na začátku vykazovaného období,

Materiál E je materiál skladovaný na konci vykazovaného období,

Materiál O je materiál použitý pro ostatní účely (dopravený jinam nebo odprodaný).

(2) V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo pokud by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení Materiálu S a Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout na základě dat z kalendářního roku před obdobím vykazování a korelace s produkcí za období vykazovaní a doložit je podpůrnými a dokumentovanými výpočty a s příslušnými finančními výkazy. Stanovení všech ostatních hodnot majících vliv na výběr úrovně přesnosti se provádí podle pokynů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 10

Použití emisních faktorů

(1) Emisní faktor vztažený na jednotku hmotnosti, tedy tCO2/t, lze použít i pro případ paliva, pokud se prokáže, že tak bude dosaženo trvale vyšší přesnosti než při použití emisního faktoru standardně vztaženého na energii obsaženou v palivu, tedy tCO2/TJ.

(2) Pro konverzi uhlíku na oxid uhličitý se použije koeficientu 3,664 [tCO2/ tC], přičemž se uvažují relativní atomové hmotnosti 12,011 pro uhlík a 15,9994 pro kyslík.

(3) Vyšší úrovně přesnosti s většími požadavky na přesnost lze použít jen při dodržení pravidel uvedených v § 12.

(4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce. Jestliže palivo nepatří do některé z kategorií paliv uvedených v této příloze, zařadí provozovatel zařízení palivo do některé příbuzné kategorie paliv.