Vyhláška o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

§ 1

Předmět úpravy

(1) Touto vyhláškou se stanoví

• a) obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,

• b) rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „zdroje“) a jejich vyhodnocování,

• c) zjišťování množství znečišťujících látek výpočtem, postup výpočtu a emisní faktory,

• d) měření účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,

• e) přípustná tmavost kouře a způsob jejího zjišťování,

• f) podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona a seznam metod a postupů, u kterých je podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona vyžadována akreditace,

• g) náležitosti žádosti o povolení a závazné stanovisko podle § 17 zákona,

• h) náležitosti, forma a postup vedení provozní evidence zdrojů a zpracování souhrnné provozní evidence zdrojů a jejího ohlašování,

• i) náležitosti, forma a postup zpracování provozního řádu,

• j) náležitosti, forma a postup při hlášení havárií na zdrojích.

(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) hmotnostním tokem podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a času, po který je tato látka nebo skupina látek odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času,

• b) měrnou výrobní emisí podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a vztažné veličiny; vztažnou veličinou je například hmotnost spáleného paliva, množství tepla přivedeného palivem, hmotnost vstupní suroviny, množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zdroji, případně u ustáleného provozu časový úsek,

• c) emisním faktorem měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů.

§ 3

Obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

§ 4

Rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u zdrojů včetně jejich vyhodnocení

(1) Měřením se zjišťují emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj stanoveny emisní limity, a dále v případech stanovených v § 12.

(2) Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. Hodnota emisního limitu se vztahuje ke každému výduchu zdroje.

(3) Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit a emise zjišťovat výpočtem v případech, kdy

• a) nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší, nebo

• b) zdroj je provozován jako záložní a není v kalendářním roce provozován více než 300 hodin; toto ustanovení se nevztahuje na jednorázové měření emisí znečišťujících látek podle § 5 odst. 2 písm. a) a na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, na spalovny odpadů a na zařízení schválená pro spoluspalování odpadů.

(4) U spalovacích zdrojů podle jiného právního předpisu^1) se neprovádí měření emisí

• a) tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj spalující výlučně zemní plyn nebo zkapalněný zemní plyn, vodík, propan a butan či jejich směsi a bioplyn; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším,

• b) tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj do jmenovitého tepelného výkonu 5 MW spalující výhradně nízkosirná kapalná paliva, zejména lehký topný olej, naftu nebo zkapalněné ropné plyny, pokud tmavost kouře zjišťovaná po dobu měření emisí ostatních znečišťujících látek nepřekročí stupeň 1 Bacharachovy stupnice,

• c) oxidu siřičitého, jde-li o zdroj spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším.

V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 5

Jednorázové měření emisí znečišťujících látek

(1) Jednorázové měření emisí znečišťujících látek (dále jen „jednorázové měření“) se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry dílčích vzorků, nebo přístroji konstruovanými pro kontinuální měření; v rámci jednorázového měření se za jednotlivé měření považuje odběr dílčího vzorku a jeho vyhodnocení.

(2) Jednorázové měření se u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů provádí tak, aby byly stanoveny emise každého zdroje

• a) po uvedení zdroje do zkušebního nebo trvalého provozu,

• b) po každé záměně paliva nebo suroviny, pokud tato změna není schválena v provozním řádu,

• c) po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, který by mohl vést ke změně emisí,

a to nejpozději do tří měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c) nebo ve lhůtě stanovené orgánem ochrany ovzduší v povolení podle § 17 zákona nebo podle zákona o integrované prevenci^2).

(3) Jednorázové měření se dále provádí, pokud není stanoveno orgánem ochrany ovzduší v povolení podle jiného právního předpisu^2) odlišně,

• a) u zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí tří měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud tato povinnost není stanovena jiným právním předpisem^3) jinak,

• b) u velkých zdrojů jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí šesti měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně, nebo pokud není stanoveno jiným právním předpisem^3) jinak,

• c) u středních zdrojů jednou za tři kalendářní roky, ne dříve než po uplynutí osmnácti měsíců od data předchozího jednorázového měření, a to u spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu,

• d) u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) jednou za pět kalendářních let, ne dříve než po uplynutí třiceti měsíců od data předchozího jednorázového měření.

(4) Pro jednorázové měření lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu.

§ 6

Provedení jednorázového měření

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí

• a) nejméně tři jednotlivá měření u zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,

• b) nejméně šest jednotlivých měření u zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami, nebo

• c) technickými podmínkami provozu a emisními koncentracemi znečišťujících látek určený počet jednotlivých na sebe navazujících měření u zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovitým způsobem výroby tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže; doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro jednorázové měření a požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami^4) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší.

(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 2, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

• a) šest hodin u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů při jmenovitém výkonu zdroje, nebo

• b) u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při jmenovitém výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

Pokud nelze u zdroje dosáhnout z technických důvodů jmenovitého výkonu, provede se jednorázové měření při maximálním dosažitelném výkonu zdroje.

(3) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 3, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

• a) šest hodin u středních zdrojů při obvyklých provozních podmínkách tohoto zdroje, kterými se rozumí výkon za nepřetržitého využití zdroje s dosažením produkce, která je z hlediska ekonomických a obchodních podmínek provozovatele v období od posledního autorizovaného měření průměrná a obvyklá,

• b) šest hodin u zvláště velkých a velkých zdrojů s neměnnými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje,

• c) dvanáct hodin u zvlášť velkých a velkých zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu tohoto zdroje, nebo

• d) u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při obvyklém provozním výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží, během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

(4) U spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, zemní plyn, vodík, propan, butan či jejich směsi, bioplyn, naftu, zkapalněný zemní plyn nebo zkapalněné ropné plyny lze hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého a oxidů dusíku zjišťovat také potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články.

(5) Při jednorázovém měření přístroji s elektrochemickými články podle odstavce 4 se provádí nejméně

• a) tři jednotlivá měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s neměnnými provozními podmínkami, provedená v časovém intervalu minimálně 45 minut,

• b) šest jednotlivých měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s proměnnými provozními podmínkami, provedených v časovém intervalu minimálně 90 minut.

(6) Při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření se měření provádí za podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3.

(7) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m^-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek. Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím, v souladu s požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami^4) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé jednotlivé dílčí měření.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis^3) stanoví odlišně.

§ 7

Vyhodnocení jednorázového měření

(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limit se považuje za dodržený, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu. Obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než koncentrací znečišťující látky.

(2) U jednorázového měření prováděného přístroji pro kontinuální měření se emisní limit považuje za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot vypočtený podle odstavce 5 menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá třicetiminutová střední hodnota zjištěné koncentrace znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu.

(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces. Je-li hodnota měrné výrobní emise současně stanovena u zdroje jako emisní limit, je její případné překročení prokázané na základě výsledků jednorázového měření považováno za překročení emisního limitu.

(4) Jednorázové měření manuálními metodami se vyhodnotí jako střední hodnota váženým průměrem, podle doby odběru jednotlivých vzorků, za celé měření z výsledků jednotlivých měření.

(5) Jednorázové měření přístroji pro kontinuální měření se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(6) Jednorázové měření emisí oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými články na spalovacích zdrojích podle § 6 odst. 4 se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 15 minut měření při provozu hořáku kotle vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(7) Součinem měrné výrobní emise a počtu jednotek vztažné veličiny, nebo součinem hmotnostního toku znečišťující látky a doby provozu zdroje v průběhu kalendářního roku se vypočte roční emise znečišťující látky do ovzduší.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 8 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis^3) stanoví odlišně.

§ 8

Kontinuální měření

(1) Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu a u nichž je překračován hmotnostní tok vybraných znečišťujících látek podle odstavce 2.

(2) U zdrojů uvedených v odstavci 1 se kontinuálním měřením zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok překračuje při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu hodnoty

• a) 200 t tuhých znečišťujících látek,

• b) 1000 t oxidu siřičitého,

• c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,

• d) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,

• e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,

• f) 1 t sulfanu,

• g) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor, nebo

• h) 50 t oxidu uhelnatého.

(3) U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2. Pokud tyto zdroje spalují výlučně zemní plyn, zjišťují se u nich emise tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého pouze jednorázovým měřením.

(4) Metody měření a technické požadavky pro kontinuální měření upravují určené technické normy^4). Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin. V případě, že technické normy neobsahují metodu měření nebo technické požadavky pro kontinuální měření, může orgán ochrany ovzduší při stanovení podmínek v povolení ke stavbě zdroje stanovit jiné metody a technické požadavky pro kontinuální měření.

(5) Pro kontinuální měření se používá přístroj, který je schopen stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % emisního limitu nebo od 10 % do 250 % koncentrace garantované výrobcem technologického zařízení na snižování emisí.

(6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak. Nejméně jednou za tři roky je provedena kalibrace emisního měřicího systému.

(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro jmenovitě určené zdroje podle § 12 a rovněž v případě, že je jiným právním předpisem^3) povinnost kontinuálního měření upravena odchylně.

§ 9

Vyhodnocení kontinuálního měření

(1) Při vyhodnocování kontinuálního měření se použije tento postup

• a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte 30minutová střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách; za 30minutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu,

• b) 30minutové střední hodnoty se roztřídí do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu; zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu,

• c) z 30minutových středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a překročení emisního limitu se zaznamená.

(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. b) a c).

(3) Při použití kontinuálního měření se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky

• a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,