Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, a vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, a zrušuje vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, ve znění vyhlášky č. 447/2001 Sb

ČÁST PRVNÍ

Změna vyhlášky, kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních

Čl. I

Vyhláška Českého báňského úřadu č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, se mění takto:

• 1. V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:

„(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.“.

• 1. § 2 včetně nadpisu zní:

㤠2

Výklad pojmů

Pro účely této vyhlášky se považuje za

• a) pasivní protivýbuchovou uzávěru zařízení v důlních dílech určené k zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu a metanu rozmetáním hasební látky do profilu důlního díla tlakovou vlnou výbuchu,

• b) prachovou uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž je uložen inertní prach,

• c) vodní uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž jsou uložena nebo zavěšena korýtka nebo vaky naplněné vodou,

• d) přehradu pasivní protivýbuchové uzávěry nosná konstrukce v příčném profilu důlního díla sahající od jednoho boku důlního díla k druhému boku, na které je hasební látka určená k zabránění přenosu výbuchu. Hasební látkou je buď volně uložený inertní prach, nebo voda v korýtkách nebo vacích. Není-li dále stanoveno jinak, jsou součástí přehrady u vodních uzávěr i korýtka nebo vaky naplněné vodou umístěné v jiných částech stejného příčného profilu důlního díla za účelem lepšího vykrytí celého profilu důlního díla.“.

• 1. § 3 včetně nadpisu zní:

㤠3

Určení druhu a provedení pasivní protivýbuchové uzávěry

(1) Podle použité hasební látky se rozlišují pasivní protivýbuchové uzávěry prachové (dále jen „prachové uzávěry“) nebo pasivní protivýbuchové uzávěry vodní (dále jen „vodní uzávěry“). Vodní uzávěry se dělí na korýtkové a vakové a podle způsobu rozmístění přehrad v důlním díle na soustředěné a dělené.

(2) V technologickém postupu^1) pro vedení důlních děl musí být konkrétně zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí pasivních protivýbuchových uzávěr. Profil důlního díla musí být určen tak, aby vzhledem k předpokládanému rozmístění výstroje dopravního a strojního zařízení, luten a prostoru pro chůzi byla ustanovení této vyhlášky dodržena. Obdobně musí být zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí protivýbuchových uzávěr pro důlní díla již vyražená, pokud vznikne povinnost tyto uzávěry v důlním díle rozmístit.“.

• 1. V nadpisu části druhé se slovo „protivýbuchové“ zrušuje.

• 1. V nadpisu § 4 se slovo „protivýbuchová“ zrušuje.

• 1. V § 4 odst. 1 se slova „protivýbuchová“ a „(dále jen „prachová uzávěra“)“ zrušují.

• 1. V nadpisu části třetí se slovo „protivýbuchové“ zrušuje.

• 1. § 11 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 2, 3 a 4 zní:

㤠11

Korýtka a vaky

(1) Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí mít užitný objem alespoň 40 l, musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost, nesmí podporovat šíření požáru ani být příčinou vzniku výbuchu od statické elektřiny; korýtka musí mít stabilní tvar. Tyto požadavky se považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují alespoň požadavkům určených norem^2) upravujících hořlavost plastů, vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a metody a požadavky na neelektrická zařízení^3) pro prostředí s nebezpečím výbuchu^4).

(2) Korýtka a vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasicí efekt. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud korýtka vyhovují alespoň požadavkům určené normy^2) upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech^4) nebo pokud je zkouškou podle přílohy č. 5 této vyhlášky ověřeno, že korýtka a vaky zajistí definované rozprášení vody při stanoveném tlaku výbuchové vlny.

(3) Na korýtku a vaku musí být výrobcem označen jeho užitný objem a výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny v korýtku a vaku musí být kontrolovatelná, u korýtka bez odstranění poklopu korýtka.

(4) Vodní uzávěra může být postavena buď jen z korýtek, v tom případě se jedná o vodní uzávěru korýtkovou, nebo jen z vaků, v tom případě se jedná o vodní uzávěru vakovou; to neplatí pro korýtko a vak umísťované podle § 13 odst. 5.

^2) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

^3) Například ČSN ISO 4589-2 Plasty - Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla - Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika - Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu - Část 1: Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny.

^4) Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry.“.

• 1. § 12 a 13 včetně nadpisů znějí:

㤠12

Naplnění korýtek a vaků vodou

(1) Korýtko i vak vodní uzávěry musí být naplněny nejméně takovým objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku.

(2) Pro omezení odpařování vody z korýtka musí být použit poklop.

§ 13

Vykrytí profilu důlního díla

(1) Korýtka a vaky vodní uzávěry se v průřezu důlního díla ukládají nebo zavěšují na přehradách tak, aby kryla alespoň 35 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m^2, 50 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše nad 10 m^2 do 15 m^2 a alespoň 60 % největší šířky průřezu důlního díla většího než 15 m^2; vaky mohou být jen zavěšeny. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek v jedné rovině nebo brání účinnému rozptýlení vody do profilu důlního díla, mohou být korýtka rozmístěna ve více rovinách. Příklad rozmístění je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3.

(2) K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se použije korýtek nebo vaků uložených nebo zavěšených na nosičích; vaky mohou být jen zavěšeny. Příklad vykrytí je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3.

(3) Korýtka nebo vaky vodní uzávěry se umísťují tak, aby se nedotýkaly výztuže, výstroje ani boku důlního díla, ani navzájem. Součet mezer mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a korýtky nebo vaky a boky důlního díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi dvěma korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Mezery se měří mezi svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou důlního díla proloženými vrchními okraji korýtek nebo vaků. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.

(4) Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci a spodní rohy zavěšeného vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Korýtko ani vak nesmí žádnou částí zasahovat do průřezu pro chůzi a dopravu. V profilech, kde je nad korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, se umístí další přehrada, pro kterou neplatí požadavek věty první; pro umístění korýtek a vaků na další přehradě platí odstavec 3. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.

(5) Pokud je vzdálenost mezi spodní větví důlního pásového dopravníku a počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak naplněné vodou o objemu alespoň 40 l. Toto korýtko nebo vak se nezapočítává mezi korýtka a vaky podle odstavce 1 a voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do celkového objemu vody ve vodní uzávěře.“.

• 1. § 14 odstavec 5 zní:

„(5) V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně. Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek; větší počet pouze tehdy, když je zkouškou podle určené normy upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech^4) nebo podle přílohy č. 5 k této vyhlášce ověřen zhášecí účinek takového uspořádání.“.

• 1. Za § 14 se vkládá nový § 14a, který včetně nadpisu zní:

㤠14a

Umístění vaků v přehradě

(1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí fyzické porušení vaku.

(2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.

(3) Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.“.

• 1. § 15 včetně nadpisu zní:

㤠15

Nosné konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry

(1) Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže.

(2) Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na kompaktní horninový plášť důlního díla.

(3) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení je možno podélně uložená korýtka podložit.

(4) Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku než 0,06 m.

(5) Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.“.

• 1. V § 16 odst. 2 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.

• 1. V § 16 odstavec 3 zní:

„(3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry soustředěné musí být nejméně 20 m.“.

• 1. V § 17 odst. 1 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.

• 1. V § 17 odst. 2 se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“.

• 1. V § 18 se na konci textu tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „obdobně se postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.“.

• 1. § 19 a 20 včetně nadpisů znějí:

㤠19

Vodní uzávěra dělená a její délka

Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky, které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m^2 nejvíce 50 m.

§ 20

Objem vody ve skupině přehrad

Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik činí objem důlního díla v m^3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.“.

• 1. V § 21 se slova „v korýtkách“ zrušují.

• 1. Příloha č. 2 zní:

„Příloha č. 2 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.

Obr. č. 1 Měření vzdálenosti mezi vodními vaky

[image omitted]

Obr. č. 1 Příklad dělené protivýbuchové vodní uzávěry

[image omitted]

Obr. č. 2 Příklad uspořádání uzávěry ve velkém světlém průřezu

[image omitted]

Obr. č. 3 Příklad umístění korýtek ve světlém průřezu“.

• 1. Příloha č. 4 zní:

„Příloha č. 4 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.

[image omitted]

Obr. č. 2 Měření vzdálenosti mezi přehradami vakové vodní uzávěry soustředěné

[image omitted]

Obr. č. 3 Konstrukční rozměry přehrady vakové vodní uzávěry

[image omitted]

Obr. č. 4 Zavěšení vaku na nosník

[image omitted]

Obr. č. 5 Příklad zajištění závěsu přehrady vodní uzávěry proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla“.

• 1. Za přílohu č. 4 se doplňuje nová příloha č. 5, která zní:

„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.

Základní podmínky pro zkoušky účinnosti vodních uzávěr v pokusné štole

• 1 Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry

Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce.

Vodní uzávěry se zkouší v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene.

Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce kritérium účinnosti.

Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV.

• 2 Příprava vodní uzávěry pro zkoušku

Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5 (viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m^2 průřezu štoly připadalo (40 ± 1) l vody.

První přehrada uzávěry (ve směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 ± 2) m od čelby pokusné štoly. Délka vodní uzávěry je (6 ± 0,1) m.

Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky.

• 3 Příprava zařízení pro výbušný systém

V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 x 120 x 12) mm, každý o délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach.

Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 ± 0,1 m a šest je za sebou v ose štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost mezi úhelníky je (1 ± 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa 2.

K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap. 1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1 203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný přibližně ve středu čelby štoly.

Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 ± 0,1) kg a může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4).

• 4 Registrace výbuchových tlaků a plamene

Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu.

Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr. č. 1 čísly 1 až 7.

Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před uzávěrou a plamene za uzávěrou.

Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích místech 4 a 7.

Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru.

Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4 (hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4 min. 500 mV, tlak (90 ± 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV).

• 5 Provedení zkoušek

Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až 140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM - S, stupně 0 - 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že kusy bleskovice o délce 4,1 - 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 ± 50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD - S stupeň 3).

[image omitted]

Obr. č. 1 Uspořádaní zkoušky v pokusné štole

• 6 Vyhodnocení zkoušek

Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být v rozsahu (90 ± 20) kPa.

Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají.

Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku požadovaných výbuchových parametrů.

Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky zkoušky.

• 7 Definování ostatních podmínek zkoušky

• 7.1 Požadavky na multiprach

Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv. multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g.m^-3 při iniciační energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm. Hodnota Ei je udána s přesností ± 10 %. Jakost každé nové dodávky multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební laboratoře.

• 7.2 Požadavky na snímače tlaku

Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až 160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů).

• 7.3 Požadavky na fotoelektrické snímače

Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v oblasti 0,4 až 1,1 μm. Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci.

• 7.4 Požadavky na mikroklimatické podmínky

Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky, musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 ± 5) °C, vlhkost (95 ± 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek.

[image omitted]

Obr. č. 2 Uspořádání vaků vodní uzávěry

[image omitted]

Obr. č. 3 Schéma pokusné štoly“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

• 1. Protivýbuchové uzávěry postavené v souladu s požadavky dosavadních předpisů před nabytím účinnosti této vyhlášky v důlních dílech souvisejících bezprostředně s dobývanými nebo likvidovanými poruby a v důlních dílech, jejichž životnost bude kratší dvanácti měsíců, se považují za protivýbuchové uzávěry vyhovující požadavkům této vyhlášky.

• 1. Ostatní protivýbuchové uzávěry postavené před nabytím účinnosti této vyhlášky musí být uvedeny do souladu s touto vyhláškou do dvanácti měsíců od nabytí její účinnosti.

ČÁST DRUHÁ

Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí

Čl. III

Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění vyhlášky č. 477/1991 Sb., vyhlášky č. 340/1992 Sb., vyhlášky č. 3/1994 Sb., vyhlášky č. 54/1996 Sb., vyhlášky č. 109/1998 Sb., vyhlášky č. 434/2000 Sb., vyhlášky č. 330/2002 Sb., vyhlášky č. 141/2004 Sb., vyhlášky č. 298/2005 Sb. a vyhlášky č. 282/2007 Sb., se mění takto:

• 1. V § 164 odst. 1 se slova „musí být umístěny“ nahrazují slovy „se staví pokud možno“ a číslo „30“ se nahrazuje číslem „20“.

• 1. V § 164 odst. 5 se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“.

• 1. V § 164 odstavec 6 zní:

„(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi skupinami korýtek nebo vaků.“.

• 1. V § 164 odst. 8 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“.

• 1. V § 165 odst. 2 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“.

• 1. V § 165 odstavec 3 zní:

„(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.“.

ČÁST TŘETÍ

Zrušení vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem

Čl. IV

Vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, se zrušuje.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

Čl. V

Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jejího vyhlášení.

Předseda:

Ing. Pěgřímek v. r.