Zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie^1) a upravuje postup a podmínky, za kterých tuzemské orgány provádějí mezinárodní pomoc ve vztahu k jiným státům.

(2) Prováděním mezinárodní pomoci se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování nebo dožadování mezinárodní pomoci při

• a) vymáhání finančních pohledávek,

• b) zajištění finančních pohledávek,

• c) výměně informací souvisejících s vymáháním nebo zajištěním finančních pohledávek,

• d) doručování dokumentů souvisejících s vymáháním nebo zajištěním finančních pohledávek.

(3) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona považují pohledávky

• a) veřejných rozpočtů z peněžitých plnění včetně jejich příslušenství ukládaných

• 1. Českou republikou,

• 1. územním samosprávným celkem České republiky,

• 1. tuzemským orgánem veřejné moci,

• 1. orgánem Evropské unie,

• b) z daní, poplatků a cel jakéhokoli druhu včetně jejich příslušenství ukládaných

• 1. členským státem Evropské unie jiným než Česká republika (dále jen „jiný členský stát“),

• 1. nižším územním nebo správním celkem jiného členského státu,

• 1. orgánem veřejné moci jiného členského státu,

• 1. orgánem Evropské unie,

• c) z náhrad, intervencí a dalších opatření včetně jejich příslušenství, které jsou součástí systému částečného nebo úplného financování Evropského zemědělského záručního fondu nebo Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova,

• d) z dávek a jiných poplatků včetně jejich příslušenství stanovených v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru,

• e) stanovené mezinárodní smlouvou o provádění mezinárodní pomoci, která je součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).

(4) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona ve vztahu k členským státům Evropské unie nepovažují pohledávky

• a) z povinných příspěvků na sociální pojištění,

• b) ze smluvních vztahů,

• c) z peněžitých trestů,

• d) z pokut, z jiných správních sankcí nebo z nákladů řízení, s výjimkou těch, které jsou ukládány podle daňového zákona nebo jako příslušenství peněžitých plnění uvedených v odstavci 3 písm. a) až d).

(5) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí

• a) jiný členský stát,

• b) stát, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu.

§ 2

Vztah k daňovému řádu

Při provádění mezinárodní pomoci se postupuje podle daňového řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

ČÁST DRUHÁ

ORGANIZAČNÍ ZABEZPEČENÍ

§ 3

Působnost Ministerstva financí

(1) Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) je orgánem odpovědným za kontakty s Evropskou komisí ohledně provádění mezinárodní pomoci.

(2) Výkonem působnosti ústředního kontaktního orgánu ministerstvo pověří

• a) správce daně s celorepublikovou působností podřízeného ministerstvu, nebo

• b) svůj organizační útvar.

(3) Výkonem působnosti dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru může ministerstvo pověřit jednotlivého správce daně.

(4) Ministerstvo informuje Evropskou komisi o tom, který orgán byl pověřen jako ústřední kontaktní orgán, popřípadě jako dílčí kontaktní orgán nebo jako kontaktní útvar, a o případných změnách.

(5) Ministerstvo oznámí zveřejněním ve Finančním zpravodaji a způsobem umožňujícím dálkový přístup, který orgán byl v České republice pověřen jako ústřední kontaktní orgán, popřípadě jako dílčí kontaktní orgán nebo kontaktní útvar.

§ 4

Kontaktní orgán

(1) Kontaktním orgánem je

• a) ústřední kontaktní orgán,

• b) dílčí kontaktní orgán,

• c) kontaktní útvar.

(2) Dožadujícím kontaktním orgánem je kontaktní orgán, který zaslal žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci.

(3) Dožádaným kontaktním orgánem je kontaktní orgán, který obdržel žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci.

§ 5

Působnost tuzemských kontaktních orgánů

(1) Tuzemský kontaktní orgán provádí mezinárodní pomoc

• a) přímo, nebo

• b) prostřednictvím jednotlivých správců daně.

(2) Tuzemský dílčí kontaktní orgán provádí mezinárodní pomoc pouze v rozsahu, ve kterém je k jejímu provádění ministerstvem pověřen, a to vůči jednomu či více druhům peněžitých plnění.

(3) Tuzemský kontaktní útvar provádí mezinárodní pomoc pouze v rozsahu, ve kterém je k jejímu provádění ministerstvem pověřen na základě své věcné a místní příslušnosti.

(4) Tuzemský dílčí kontaktní orgán a tuzemský kontaktní útvar jsou při provádění mezinárodní pomoci podřízeny tuzemskému ústřednímu kontaktnímu orgánu.

§ 6

Komunikace kontaktních orgánů

(1) Tuzemský ústřední kontaktní orgán v rámci provádění mezinárodní pomoci zajišťuje komunikaci s příslušnými kontaktními orgány jiného státu.

(2) Jednotlivá sdělení určená kontaktním orgánům jiného státu jsou zasílána tuzemským

• a) ústředním kontaktním orgánem,

• b) dílčím kontaktním orgánem nebo kontaktním útvarem se souhlasem ústředního kontaktního orgánu, nebo

• c) dílčím kontaktním orgánem nebo kontaktním útvarem jménem ústředního kontaktního orgánu.

(3) Pokud to shledá potřebným, tuzemský ústřední kontaktní orgán ověří srozumitelnost a správnost zasílaného sdělení. V případě zjištění nedostatků přikáže tuzemskému dílčímu kontaktnímu orgánu nebo tuzemskému kontaktnímu útvaru, který sdělení vypracoval, učinit opatření ke zjednání nápravy.

§ 7

Určení příslušnosti k provedení mezinárodní pomoci

(1) Pokud by vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci současně příslušelo tuzemskému dílčímu kontaktnímu orgánu a tuzemskému kontaktnímu útvaru, je k provedení mezinárodní pomoci příslušný tuzemský kontaktní útvar.

(2) V případě pochybností o příslušnosti k vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci rozhodne tuzemský ústřední kontaktní orgán o tom, který tuzemský kontaktní orgán je příslušný k provedení mezinárodní pomoci; o tomto rozhodnutí informuje dožadující kontaktní orgán.

§ 8

Postoupení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci

(1) Pokud tuzemský kontaktní orgán obdrží žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci nespadající do jeho působnosti, postoupí bezodkladně tuto žádost příslušnému tuzemskému kontaktnímu orgánu.

(2) V případě pochybností o příslušnosti k vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci postoupí tuzemský kontaktní orgán bezodkladně tuto žádost tuzemskému ústřednímu kontaktnímu orgánu k rozhodnutí, který ji poté, co rozhodne o tom, který tuzemský kontaktní orgán je příslušný k provedení mezinárodní pomoci, postoupí příslušnému tuzemskému kontaktnímu orgánu.

(3) O postoupení žádosti informuje tuzemský kontaktní orgán, jemuž byla žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci adresována,

• a) dožadující kontaktní orgán a

• b) tuzemský ústřední kontaktní orgán.

(4) Tuzemský ústřední kontaktní orgán může vyřídit žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci ve své působnosti, i když je k jejímu vyřízení příslušný tuzemský dílčí kontaktní orgán nebo tuzemský kontaktní útvar; o tomto postupu informuje příslušný tuzemský dílčí kontaktní orgán nebo tuzemský kontaktní útvar a dožadující kontaktní orgán. Proti rozhodnutí tuzemského ústředního kontaktního orgánu o převzetí vyřízení žádosti se nelze odvolat.

§ 9

Pověření správce daně

(1) Kontaktní orgán může pověřit uskutečněním úkonů při poskytování mezinárodní pomoci podřízeného správce daně a dohlíží na jejich provedení.

(2) Při pověření podle odstavce 1 kontaktní orgán přihlédne k tomu, zda správce daně

• a) vykonává správu daně, jíž se dožádaná mezinárodní pomoc týká, nebo

• b) může uskutečnit požadované úkony snáze, hospodárněji nebo rychleji.

§ 10

Vztah kontaktního orgánu a správce daně

(1) Správce daně bezodkladně informuje tuzemský kontaktní orgán, který jej pověřil, o provedených úkonech a poskytuje mu nezbytné podklady.

(2) Správce daně může žádat o doplnění podkladů pro uskutečnění úkonů při provádění mezinárodní pomoci dožadující kontaktní orgán jiného státu pouze prostřednictvím tuzemského kontaktního orgánu, který jej pověřil.

(3) Správce daně může žádat o mezinárodní pomoc pouze prostřednictvím příslušného tuzemského kontaktního orgánu a poskytne mu k tomu nezbytné údaje pro zpracování žádosti.

(4) Správce daně bezodkladně předává tuzemskému kontaktnímu orgánu, jehož prostřednictvím požádal o mezinárodní pomoc, veškeré potřebné informace k případu, který je předmětem dožádání.

(5) Tuzemský kontaktní orgán předává správci daně informace potřebné k provádění mezinárodní pomoci, o kterou správce daně prostřednictvím tohoto kontaktního orgánu požádal nebo k jejímuž poskytnutí byl správce daně tímto kontaktním orgánem pověřen.

ČÁST TŘETÍ

VÝMĚNA INFORMACÍ

§ 11

Poskytování informací týkajících se vymáhání

(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu o poskytnutí informací vztahujících se k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění.

(2) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu zajistí tuzemský kontaktní orgán poskytnutí potřebných informací vztahujících se k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění; za tím účelem zajistí provedení úkonů nezbytných k jejich získání.

(3) Nelze poskytnout informace,

• a) které není možné získat v případě vymáhání obdobné pohledávky v České republice,

• b) jejichž sdělení by mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

(4) Tuzemský kontaktní orgán nemusí poskytnout informace, které by porušily ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.

(5) Tuzemský kontaktní orgán vždy poskytne požadované informace

• a) získané od banky, včetně zahraniční banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo jiné platební nebo finanční instituce,

• b) získané od osoby jednající jménem nebo na účet osoby, které se poskytnutí informací týká,

• c) týkající se vlastnických podílů.

(6) O důvodech, které brání poskytnutí dožádaných informací, tuzemský kontaktní orgán bezodkladně vyrozumí dožadující kontaktní orgán.

§ 12

Poskytování informací o vratitelném přeplatku

Má-li být osobě se sídlem nebo bydlištěm na území jiného státu vrácen vratitelný přeplatek ve výši nejméně 250 000 Kč, správce daně o této skutečnosti bezodkladně informuje příslušný tuzemský kontaktní orgán, který může následně informovat kontaktní orgán jiného státu, ve kterém má tato osoba bydliště nebo sídlo; tento postup se nepoužije pro vratitelný přeplatek na dani z přidané hodnoty.

§ 13

Spolupráce úředních osob

(1) Tuzemský kontaktní orgán může požádat kontaktní orgán jiného státu, aby v souladu s podmínkami dohodnutými s tímto kontaktním orgánem jiného státu úřední osoba pověřená tuzemským kontaktním orgánem mohla za účelem podpory provádění mezinárodní pomoci podle tohoto zákona

• a) být přítomna při úkonech orgánu veřejné moci jiného státu,

• b) napomáhat úředním osobám v rámci soudního řízení v jiném státu,

• c) klást otázky svědkům, nebo

• d) nahlížet do spisů orgánu veřejné moci jiného státu.

(2) Na základě žádosti kontaktního orgánu jiného státu dohodne tuzemský kontaktní orgán podmínky, za nichž lze umožnit pověřené úřední osobě jiného státu spolupráci s tuzemským správcem daně v rozsahu podle odstavce 1. V tomto rozsahu má pověřená úřední osoba postavení úřední osoby tuzemského správce daně.

(3) Pověřená úřední osoba se prokazuje pověřením kontaktního orgánu, který o spolupráci úřední osoby jiného státu požádal.

(4) Pověření obsahuje

• a) jméno úřední osoby,

• b) služební nebo jiné srovnatelné označení úřední osoby,

• c) organizační útvar orgánu veřejné moci, ve kterém je úřední osoba zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení,

• d) rozsah pověření vymezený podle odstavce 1,

• e) identifikaci kontaktního orgánu, který pověření vydal.

ČÁST ČTVRTÁ

DORUČOVÁNÍ

§ 14

Doručování dokumentu do jiného státu

(1) Je-li to potřebné k efektivnímu a hospodárnému doručení, může tuzemský kontaktní orgán dožádat kontaktní orgán jiného státu o doručení dokumentu vztahujícího se k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění adresátovi.

(2) Součástí doručovaného dokumentu je jednotný doklad pro doručení vyhotovený na standardním formuláři, který obsahuje

• a) jméno a bydliště, obchodní firmu nebo název a sídlo adresáta a další údaje potřebné k jeho identifikaci,

• b) účel doručení dokumentu,

• c) lhůtu, ve které má být doručení provedeno,

• d) druh a předmět dokumentu, který má být doručen,

• e) druh a výši finanční pohledávky, ke které se žádost vztahuje,

• f) název, adresu a popřípadě další kontaktní údaje týkající se orgánu veřejné moci,

• 1. který je odpovědný za doručovaný dokument,

• 1. u kterého lze získat další informace týkající se doručovaného dokumentu nebo možnosti napadení finanční pohledávky, pokud jde o jiný orgán než orgán uvedený v bodě 1,

• g) další náležitosti jednotného dokladu pro doručení.

§ 15

Doručování dokumentu z jiného státu

(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o doručení dokumentu, který se vztahuje k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění, zajistí tuzemský kontaktní orgán doručení tohoto dokumentu jeho adresátovi.

(2) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní orgán o veškerých skutečnostech souvisejících s doručením, zejména o dni doručení dokumentu adresátovi.

(3) Součástí doručovaného dokumentu je jednotný doklad pro doručení, který obsahuje údaje uvedené v § 14 odst. 2.

(4) Pokud adresát nerozumí jednacímu jazyku, ve kterém byl vyhotoven jednotný doklad pro doručení, je oprávněn do 7 pracovních dnů od doručení dokumentu, jehož je jednotný doklad pro doručení součástí, požádat správce daně, který mu dokument doručil, o překlad do jednacího jazyka jednoho z členských států Evropské unie, kterému rozumí.

(5) Postup podle odstavce 4 se obdobně uplatní i v případě, kdy je doručován jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky.

(6) Správce daně na základě žádosti o přeložení jednotného dokladu pro doručení nebo jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky zajistí požadovaný překlad tohoto jednotného dokladu a přeložené znění doručí adresátovi. Právní účinky původního doručení zůstávají zachovány.

(7) Dokumenty nejsou neplatné nebo jejich doručení adresátovi neúčinné pouze z tohoto důvodu, že byly doručeny adresátovi v jazyce, kterému nerozumí.

ČÁST PÁTÁ

VYMÁHÁNÍ A ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍCH POHLEDÁVEK

HLAVA I

ŽÁDOST O VYMÁHÁNÍ NEBO ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍ POHLEDÁVKY

§ 16

Žádost o vymáhání finanční pohledávky do jiného státu

(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu o vymáhání finanční pohledávky; to neplatí, pokud

• a) tuto pohledávku nelze vymáhat podle tuzemských právních předpisů,

• b) je finanční pohledávka nebo původní titul pro vymáhání v České republice napaden, s výjimkou případů, kdy tuzemský kontaktní orgán požádá o vymáhání na základě napadeného titulu pro vymáhání a tuto svou žádost odůvodní,

• c) nebyly využity všechny postupy určené tuzemskými právními předpisy pro vymáhání finanční pohledávky, s výjimkou případu, kdy

• 1. je zřejmé, že v České republice neexistují aktiva k vymáhání nebo že takové postupy nepovedou k úplnému uhrazení finanční pohledávky, a tuzemský kontaktní orgán má konkrétní informace uvádějící, že dotyčná osoba má aktiva v dožádaném státu, nebo

• 1. by uplatnění těchto postupů vedlo k nepřiměřeným obtížím.

(2) K žádosti mohou být přiloženy další dokumenty vztahující se k finanční pohledávce, která je předmětem žádosti o vymáhání.

§ 17

Žádost o vymáhání finanční pohledávky z jiného státu

(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o vymáhání zajistí tuzemský kontaktní orgán vymáhání finanční pohledávky.

(2) Tuzemský kontaktní orgán může žádost o vymáhání finanční pohledávky odmítnout, pokud celková částka finančních pohledávek, které jsou předmětem žádosti o vymáhání, odpovídá částce, která činí méně než 1 500 EUR.

(3) Tuzemský kontaktní orgán o odmítnutí žádosti bezodkladně informuje dožadující kontaktní orgán spolu s důvody tohoto odmítnutí.

(4) Den obdržení žádosti o vymáhání finanční pohledávky z jiného státu se pro účely správy daní v České republice považuje za den splatnosti této finanční pohledávky.

§ 18

Žádost o zajištění finanční pohledávky do jiného státu

(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu o zajištění finanční pohledávky, pokud

• a) je finanční pohledávka nebo původní titul pro vymáhání v České republice napaden,

• b) se na finanční pohledávku dosud nevztahuje původní titul pro vymáhání v České republice.

(2) Žádost o zajištění finanční pohledávky nelze zaslat, pokud nejsou splněny podmínky stanovené jiným právním předpisem pro zajištění finanční pohledávky vzniklé v tuzemsku.

(3) K žádosti mohou být přiloženy další dokumenty vztahující se k finanční pohledávce, která je předmětem žádosti o zajištění.

§ 19

Žádost o zajištění finanční pohledávky z jiného státu

(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o zajištění učiní tuzemský kontaktní orgán opatření nezbytná k zajištění finanční pohledávky.

(2) Tuzemský kontaktní orgán může žádost o zajištění finanční pohledávky odmítnout, pokud celková částka finančních pohledávek, které jsou předmětem žádosti o zajištění, odpovídá částce, která činí méně než 1 500 EUR.

(3) Tuzemský kontaktní orgán o odmítnutí žádosti bezodkladně informuje dožadující kontaktní orgán spolu s důvody tohoto odmítnutí.

(4) Má-li dojít nebo dojde-li k odložení vymáhání finanční pohledávky, tuzemský kontaktní orgán učiní opatření nezbytná k zajištění této finanční pohledávky, pokud

• a) o to byl požádán dožadujícím kontaktním orgánem, nebo

• b) to považuje za potřebné.

§ 20

Titul pro vymáhání finanční pohledávky

(1) Součástí žádosti o vymáhání finanční pohledávky je jednotný doklad o její vymahatelnosti v dožádaném státu.

(2) Jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky je ode dne obdržení žádosti o vymáhání finanční pohledávky jediným titulem pro vymáhání finanční pohledávky v České republice.

(3) Jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky vyhotovený na standardním formuláři obsahuje