Zákon o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi)

ČÁST PRVNÍ

AUDIOVIZE

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje

• a) povinnosti při výrobě a zpřístupňování kinematografických a jiných audiovizuálních děl,

• b) postavení a činnost Národního filmového archivu a

• c) postavení a činnost Státního fondu kinematografie, jeho financování, poskytování podpory projektům v oblasti kinematografie (dále jen „podpora kinematografie“) a poskytování pobídek filmovému průmyslu (dále jen „filmové pobídky“).

(2) Tento zákon se nevztahuje na audiovizuální díla, která nejsou určena ke zpřístupňování veřejnosti za úplatu.

§ 2

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

• a) kinematografickým představením zpřístupnění audiovizuálního díla^1) veřejnosti v kině nebo podobným způsobem,

• b) kinematografickým dílem audiovizuální dílo určené ke zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím kinematografických představení; za kinematografické dílo se nepovažuje audiovizuální dílo mající povahu reklamy^2),

• c) výrobcem osoba, která je držitelem nebo jedním z držitelů oprávnění k výkonu práva užít^3) audiovizuální dílo, včetně autorských děl a uměleckých výkonů v něm audiovizuálně užitých, a zároveň jí náleží práva výrobce zvukově obrazového záznamu^4) k záznamu audiovizuálního díla nebo podíl na těchto právech,

• d) koproducentem každý z výrobců, je-li více výrobců téhož audiovizuálního díla,

• e) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo,

• 1. na jehož výrobě se výrobce nebo koproducent, který má místo podnikání, místo trvalého pobytu nebo sídlo na území České republiky, podílel v rozsahu alespoň 20 % financování celkových výrobních nákladů, nebo

• 1. na jehož výrobě se koproducent s místem podnikání, místem trvalého pobytu nebo sídlem na území České republiky podílel společně s koproducentem, který nemá místo podnikání, místo trvalého pobytu nebo sídlo na území České republiky, a toto audiovizuální dílo vyhovuje podmínkám Evropské úmluvy o filmové koprodukci (dále jen „Úmluva“)^5) nebo jiné mezinárodní smlouvy o filmové koprodukci, kterou je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva o filmové koprodukci“), bez ohledu na to, jak se na financování jeho výrobních nákladů podílel,

• f) českým kinematografickým dílem české audiovizuální dílo, které je též kinematografickým dílem,

• g) distributorem osoba, která při svém podnikání a v rozsahu oprávnění od držitelů práv k užití audiovizuálního díla a jeho záznamu

• 1. vyrobí nebo nechá vyrobit jeho rozmnoženiny pro účely jejich rozšiřování, pronájmu nebo půjčování^6) a takto zhotovené rozmnoženiny dále rozšiřuje, pronajímá nebo půjčuje v České republice,

• 1. poskytuje třetím osobám oprávnění k užití audiovizuálního díla na území České republiky kinematografickým představením, prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání^7) nebo televizním vysíláním^8) a pro tento účel nabyvateli oprávnění zpravidla poskytuje též záznam audiovizuálního díla,

• h) pořadatelem kinematografického představení osoba, která na své náklady a na svou odpovědnost pořádá kinematografické představení.

(2) Provádí-li činnosti podle odstavce 1 písm. g) výrobce nebo jeden z koproducentů českého audiovizuálního díla, považuje se pro účely plnění povinností podle tohoto zákona za distributora.

HLAVA II

POVINNOSTI PŘI VÝROBĚ AUDIOVIZUÁLNÍCH DĚL A JEJICH ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ VEŘEJNOSTI

§ 3

Titulky pro sluchově postižené

(1) Titulky pro sluchově postižené se rozumí obrazově zachycený a volitelně nastavitelný text v českém jazyce, který je synchronizovaný se zvukovou stopou audiovizuálního díla a zachycuje, popřípadě přibližuje, mluvený projev a ostatní zvuky obsažené v audiovizuálním díle způsobem, který osobám sluchově postiženým umožňuje orientaci v audiovizuálním díle.

(2) Distributor českého audiovizuálního díla je povinen opatřit jeho rozmnoženiny rozšiřované veřejnosti na území České republiky titulky pro sluchově postižené podle odstavce 1 a označit obaly takových rozmnoženin nápisem „Titulky pro sluchově postižené“.

§ 4

Klasifikace kinematografických děl

(1) Každé kinematografické dílo musí být před svým prvním zpřístupněním na území České republiky označeno klasifikací z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti a mladistvé. Účelem klasifikace je omezit přístupnost kinematografických děl, jejichž obsah může ohrozit duševní nebo mravní vývoj dětí nebo mladistvých.

(2) Kinematografické dílo je z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti a mladistvé klasifikováno jako

• a) přístupné bez omezení,

• b) nevhodné pro děti do 12 let,

• c) nepřístupné pro děti do 15 let, nebo

• d) nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let.

§ 5

Povinnosti při klasifikaci kinematografických děl

(1) Výrobce nebo koproducent s místem podnikání, místem trvalého pobytu nebo sídlem na území České republiky je povinen klasifikovat české kinematografické dílo a oznámit provedenou klasifikaci jeho distributorovi.

(2) Distributor je povinen klasifikovat jiné než české kinematografické dílo, které distribuuje na území České republiky.

(3) Distributor je povinen oznámit provedenou klasifikaci podle odstavců 1 a 2 každému pořadateli kinematografického představení, poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání^9) a ostatním osobám, jimž pro území České republiky poskytne oprávnění k užití díla.

(4) Distributor podle § 2 odst. 1 písm. g) bodu 1 je povinen označit obaly rozmnoženin kinematografického díla označením jeho klasifikace. Obsahují-li takové rozmnoženiny více kinematografických děl, použije se pro označení takových rozmnoženin klasifikace kinematografického díla s nejvyšším omezením přístupnosti podle § 4 odst. 2.

(5) Pořadatel kinematografického představení je povinen zajistit zveřejnění distributorem sdělené klasifikace kinematografického díla v souvislosti s oznámením o konání kinematografického představení. Při konání kinematografického představení je pořadatel povinen zajistit vyloučení účasti osob, na které se vztahuje případné omezení přístupnosti díla podle § 4 odst. 2 písm. c) nebo d).

(6) Osoba, která prodává, pronajímá^10) nebo půjčuje^11) rozmnoženiny kinematografického díla označené klasifikací podle § 4 odst. 2 písm. c) nebo d), je nesmí prodat, pronajmout nebo půjčit osobě, na kterou se podle provedené klasifikace vztahuje omezení jeho přístupnosti.

(7) Distributor kinematografického díla klasifikovaného podle § 4 odst. 2 písm. c) nebo d) je povinen zajistit, aby audiovizuální upoutávky nebo jiné formy reklamy vztahující se k jím distribuovanému kinematografickému dílu obsahovaly označení klasifikace pro takové kinematografické dílo.

(8) Pořadatel kinematografického představení nesmí před jeho zahájením, v jeho průběhu a bezprostředně po jeho skončení zpřístupnit veřejnosti audiovizuální upoutávky podle odstavce 7 označené přísnějším stupněm klasifikace, než má kinematografické dílo, které je hlavním programem kinematografického představení.

§ 6

Nabídková povinnost

(1) Výrobce českého kinematografického díla nebo jeho koproducent se sídlem, místem trvalého pobytu nebo místem podnikání v České republice je povinen do 60 dnů ode dne zveřejnění takového díla písemně nabídnout návrhem smlouvy Národnímu filmovému archivu 2 nepoškozené rozmnoženiny tohoto díla v kvalitě rozmnoženiny určené pro kinematografická představení, kopii literárního scénáře a propagační materiály k tomuto dílu.

(2) Je-li pro kinematografická představení příslušného díla používáno více technologicky odlišných druhů jeho rozmnoženin, musí být všechny tyto druhy uvedeny v písemné nabídce podle odstavce 1. Volba druhu rozmnoženin, k jejichž převodu Národní filmový archiv přijme návrh podle odstavce 4, náleží Národnímu filmovému archivu.

(3) V případě, že o to Národní filmový archiv projeví zájem, je výrobce nebo koproducent podle odstavce 1 dále povinen nabídnout Národnímu filmovému archivu návrhem smlouvy nepoškozenou rozmnoženinu českého kinematografického díla v kvalitě vhodné pro výrobu rozmnoženin určených ke zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím kinematografických představení; ustanovení odstavce 2 platí obdobně.

(4) Lhůta pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy podle odstavce 1 činí 6 měsíců ode dne doručení návrhu.

(5) Po uzavření smlouvy podle odstavce 4 není výrobce nebo koproducent podle odstavce 1 povinen předat Národnímu filmovému archivu rozmnoženiny českého kinematografického díla, které byly předmětem smlouvy a které mají nezakódovanou digitální podobu, dříve než uplynutím 12 měsíců ode dne zveřejnění českého kinematografického díla. Pokud však před uplynutím této lhůty Národnímu filmovému archivu předá rozmnoženiny v zakódované digitální podobě, není povinen k nim před uplynutím této lhůty poskytnout přístupové kódy.

(6) Výrobce nebo koproducent podle odstavce 1, který je současně příjemcem podpory kinematografie ze Státního fondu kinematografie určené na výrobu českého kinematografického díla podle § 31 odst. 1 písm. b), je povinen do 60 dnů ode dne zveřejnění tohoto díla nebo do 12 měsíců ode dne zveřejnění takového díla, jde-li o jeho rozmnoženinu v digitální podobě, učinit písemně Národnímu filmovému archivu nabídku formou návrhu smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví ve prospěch České republiky jedné nepoškozené rozmnoženiny takového díla v kvalitě rozmnoženiny určené pro kinematografická představení, kopii literárního scénáře a propagační materiály k dílu. Nabídková povinnost podle odstavce 1 se v tomto případě vztahuje jen na jednu rozmnoženinu českého kinematografického díla. Okamžikem přijetí nabídky věcí se tyto věci stávají majetkem České republiky, s nímž je příslušný hospodařit Národním filmový archiv^12).

(7) Převodem vlastnictví k rozmnoženinám českých kinematografických děl a jiných materiálů podle odstavců 1 až 6 nenabývá Národní filmový archiv právo příslušná česká kinematografická díla a jiné materiály jakkoli užívat, ledaže k tomu získá oprávnění od nositelů práva autorského a práv souvisejících s právem autorským.

(8) Národní filmový archiv je povinen neprodleně písemně oznamovat příslušnému krajskému úřadu osoby, o nichž se dozví, že porušily povinnost podle odstavce 1, 3 nebo 6. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila stanovenou povinnost.

§ 7

Oznamovací povinnost k evidenci kinematografických děl

(1) Výrobce kinematografického díla nebo jeho koproducent se sídlem, místem trvalého pobytu nebo místem podnikání na území České republiky je povinen oznámit toto dílo Národnímu filmovému archivu vždy nejpozději do 31. ledna následujícího po kalendářním roce, v jehož průběhu bylo zpřístupněno veřejnosti v České republice.

(2) Distributor je povinen oznámit Národnímu filmovému archivu každé kinematografické dílo, které bylo v jeho distribuci zpřístupněno veřejnosti v České republice prostřednictvím kinematografických představení nejpozději do 31. ledna následujícího po kalendářním roce, v jehož průběhu bylo zpřístupněno veřejnosti v České republice.

(3) Oznámení podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat

• a) název kinematografického díla a v případě jiného než českého kinematografického díla jeho název v původní jazykové verzi i název, pod nímž je kinematografické dílo zpřístupněno veřejnosti v České republice, pokud se liší od názvu v původní jazykové verzi,

• b) jméno, popřípadě jména, a příjmení autora nebo autorů kinematografického díla a autorů hlavních děl audiovizuálně užitých^13), pokud jsou známa a pokud autor neprojevil vůli zveřejnit dílo bez udání jména^14); projevil-li autor vůli být označen pseudonymem, bude namísto jeho jména a příjmení uveden pseudonym,

• c) jméno, popřípadě jména, a příjmení, anebo namísto nich pseudonymy výkonných umělců v hlavních hereckých rolích, pokud jsou známy a pokud výkonný umělec neprojevil vůli zveřejnit umělecký výkon bez udání jména^14),

• d) v případě českého kinematografického díla obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, sídlo, adresu místa podnikání nebo místa trvalého pobytu výrobce nebo všech koproducentů se sídlem, místem trvalého pobytu nebo místem podnikání na území České republiky,

• e) rok zpřístupnění audiovizuálního díla veřejnosti,

• f) klasifikaci kinematografického díla podle § 4,

• g) údaj o původní jazykové verzi kinematografického díla,

• h) délku kinematografického díla v metrech, u digitálního díla délku jeho trvání v minutách,

• i) v případě českého kinematografického díla vyrobeného s účastí zahraničních koproducentů v procentech vyjádřený podíl koproducenta nebo společně všech koproducentů se sídlem, místem trvalého pobytu nebo místem podnikání na území České republiky na financování nákladů na výrobu českého kinematografického díla a v procentech vyjádřený podíl koproducenta nebo společně všech koproducentů se sídlem nebo místem podnikání na území každého dalšího státu na financování nákladů na výrobu českého kinematografického díla; tyto údaje se uvedou jen v případě, že koproducent nebo některý z koproducentů se sídlem, místem trvalého pobytu nebo místem podnikání na území České republiky obdržel podporu kinematografie ze Státního fondu kinematografie určenou na výrobu českého kinematografického díla podle § 31 odst. 1 písm. b), a

• j) údaje o všech druzích rozmnoženin kinematografického díla používaných pro kinematografická představení v České republice a údaje o formátu obrazu a zvuku takových druhů rozmnoženin.

(4) Povinnost podle odstavce 2 se nevztahuje na kinematografické dílo, které je v příslušném kalendářním roce v České republice zpřístupněno veřejnosti při nejvýše 10 kinematografických představeních.

(5) Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“) zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup vzor oznamovacího formuláře pro účely plnění povinností podle odstavců 1 a 2.

(6) Neobsahuje-li oznámení podle odstavců 1 a 2 úplné údaje podle odstavce 3, vyzve Národní filmový archiv povinnou osobu, aby oznámení doplnila do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud povinná osoba oznámení nedoplní do 15 dnů ode dne doručení výzvy, považuje se povinnost podle odstavců 1 a 2 za nesplněnou.

(7) Národní filmový archiv je povinen neprodleně písemně oznamovat příslušnému krajskému úřadu osoby, o nichž se dozví, že porušily povinnost podle odstavce 1 nebo 2. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila stanovenou povinnost.

HLAVA III

NÁRODNÍ FILMOVÝ ARCHIV

§ 8

(1) Národní filmový archiv (dále jen „Archiv“) se sídlem v Praze, zřízený ministerstvem jako příspěvková organizace^15), je specializovaným archivem^16) pro audiovizuální archiválie. Jeho posláním je budování, ochrana, restaurování, vědecké zpracování, zpřístupňování a využívání národního filmového dědictví, audiovizuálních archiválií, včetně sbírek soudobé dokumentace, sbírek písemných archiválií, literatury a sbírek knihovny Archivu, spolupráce s českými i zahraničními filmovými a kulturními institucemi při formování a šíření filmové kultury včetně šíření prostřednictvím nových technologií, výzkumná a pedagogická spolupráce se středními a vyššími odbornými školami filmového zaměření a vysokými školami filmového zaměření a vydávání odborné literatury.

(2) Národním filmovým dědictvím se rozumí audiovizuální díla a jejich hmotná zachycení, zejména originální negativy, rozmnožovací a zabezpečovací materiály, duplikační kopie a duplikátní negativy a ostatní audiovizuální archiválie související s jejich tvorbou, distribucí a zpřístupňováním veřejnosti, která dokumentují historii kinematografie, kultury a společnosti, která jsou majetkem České republiky a přísluší s nimi hospodařit Archivu^12), jakož i práva výrobce ke zvukově obrazovým záznamům, která Archivu náleží podle jiného právního předpisu^17), a práva k předmětům práv duševního vlastnictví nebo k jejich užití Archivem pro Českou republiku smluvně nabytá a jím vykonávaná.

(3) Archiv poskytuje záznamy audiovizuálních děl, k nimž má oprávnění zpřístupnit dílo veřejnosti, pro výukové účely středním a vyšším odborným školám filmového zaměření^18), vysokým školám filmového zaměření^19) a občanským sdružením^20) nebo obecně prospěšným společnostem^21) pořádajícím kinematografická představení, získá-li k tomu Archiv nebo příslušný zájemce oprávnění od nositelů práv. Archiv je oprávněn požadovat pouze náhradu v této souvislosti účelně vynaložených nákladů. Pokud Archiv požaduje takovou náhradu, je osoba, která o poskytnutí záznamu audiovizuálního díla požádala, povinna ji uhradit.

(4) Užití zvukově obrazových záznamů českých audiovizuálních děl vyrobených státem v době od 28. srpna 1945 do 31. prosince 1991, u nichž ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona uplynula nebo po dni účinnosti tohoto zákona uplyne doba trvání práv výrobce zvukově obrazového záznamu, je možné jen na podkladě jejich originálních nosičů, pokud jsou vlastnictvím státu s příslušností k hospodaření Archivu nebo s písemným souhlasem Archivu. Práva autorů audiovizuálního díla nebo děl audiovizuálně užitých tím nejsou dotčena. Archiv je povinen počínat si při poskytování originálních nosičů zájemcům o užití audiovizuálních děl tak, aby nevznikla právní překážka k jejich poskytování dalším zájemcům, opačné ujednání se zájemcem o poskytnutí nosičů je neplatné.

(5) Archiv nesmí převést vlastnická práva k národnímu filmovému dědictví ani jeho části nebo je zatížit právy třetích osob, s výjimkou rozmnoženin audiovizuálních děl nebo audiovizuálních archiválií zhotovených Archivem na objednávku třetích osob pro jejich účely a s výjimkou rozmnoženin publikací nebo záznamů, které Archiv vyrobí pro účely jejich vydání^22).

(6) Právní úkony učiněné v rozporu s odstavcem 5 jsou neplatné.

(7) Archiv je povinen poskytovat za rovných podmínek zájemcům licence k užití zvukově obrazového záznamu českých audiovizuálních děl v rozsahu práv, které mu náleží podle jiného právního předpisu nebo podle smluv s nositeli práv, a přepisy audiovizuálních děl nebo jejich částí nebo dokumentačních materiálů spolu se souhlasem k jejich užití podle odstavce 5, ledaže je zájemcem zamýšlený způsob užití v rozporu s dobrými mravy nebo právními předpisy nebo slouží k podpoře nebo propagaci protiprávního jednání. Příjmy z úplatných smluv podle tohoto odstavce slouží k financování činnosti Archivu.

(8) Archiv vede evidenci audiovizuálních děl na základě údajů podle § 7 a zpřístupňuje ji veřejnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

HLAVA IV

STÁTNÍ FOND KINEMATOGRAFIE A POSKYTOVÁNÍ PODPORY KINEMATOGRAFIE

Díl 1

Státní fond kinematografie

Oddíl 1

Postavení Státního fondu kinematografie

§ 9

(1) Zřizuje se Státní fond kinematografie (dále jen „Fond“) se sídlem v Praze.

(2) Fond je státním fondem^23), který je příslušný hospodařit s majetkem České republiky.