Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)

ČÁST PRVNÍ

PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHÁNÝM TRESTNÝM ČINEM A PODPORA SUBJEKTŮ POSKYTUJÍCÍCH JIM POMOC

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a upravuje

• a) práva obětí trestných činů a některých dalších osob v souvislosti se spáchaným trestným činem,

• b) poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů státem a

• c) vztahy mezi státem a subjekty, které poskytují služby obětem trestných činů a některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem.

§ 2

Vymezení pojmů

(1) Za trestný čin se pro účely tohoto zákona považuje také čin jinak trestný.

(2) Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit.

(3) Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.

(4) Zvlášť zranitelnou obětí se pro účely tohoto zákona při splnění podmínek uvedených v odstavci 2 nebo 3 rozumí

• a) dítě,

• b) osoba, která je vysokého věku nebo je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, pokud tyto skutečnosti mohou vzhledem k okolnostem případu a poměrům této osoby bránit jejímu plnému a účelnému uplatnění ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy,

• c) oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), trestného činu znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), trestného činu sexuálního útoku (§ 185a trestního zákoníku), trestného činu sexuálního nátlaku (§ 186 trestního zákoníku), trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) nebo trestného činu teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku),

• d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím, trestného činu spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo oběť trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.

(5) Druhotnou újmou se pro účely tohoto zákona rozumí újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní.

(6) Akreditovaným subjektem se rozumí právnická osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) udělena akreditace podle § 42.

§ 3

Základní zásady

(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.

(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.

(3) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství, nestanoví-li tento zákon jinak.

(4) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny učinit i opakovaně.

(5) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů.

HLAVA II

PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHANÝM TRESTNÝM ČINEM

Díl 1

Právo na poskytnutí odborné pomoci

§ 4

Odborná pomoc

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytují obětem a osobám jim blízkým, kterým vznikla v důsledku spáchání trestného činu na oběti škoda nebo nemajetková újma, (dále jen „dotčená osoba blízká“) v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem odbornou pomoc, kterou se rozumí psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací nebo restorativní programy, a to před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu i po jeho skončení. Odbornou pomoc poskytují do doby, dokud to vyžaduje její účel.

(2) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů dále poskytují právnickým osobám, na kterých byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících jejich identifikaci, v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právní informace a právní pomoc zaměřené zejména na zneužití údajů umožňujících identifikaci právnické osoby, včetně ochrany jejího názvu a pověsti.

§ 5

Bezplatná odborná pomoc

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost poskytnout odbornou pomoc bez zbytečného odkladu bezplatně na základě žádosti zvlášť zranitelné oběti, která tuto pomoc potřebuje.

(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc bezplatně i jiným osobám; jiné právní předpisy týkající se poskytování těchto služeb tím nejsou dotčeny.

§ 6

Právní pomoc a poskytování právních informací

(1) Právní pomoc je oběti a dotčené osobě blízké na jejich žádost poskytována bezplatně za podmínek a v rozsahu stanoveném v jiném právním předpise.

(2) Právní pomoc podle tohoto zákona mohou poskytovat pouze advokáti.

(3) Subjekty akreditované pro poskytování právních informací a Probační a mediační služba mohou podle tohoto zákona poskytovat oběti, dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, právní informace.

Díl 2

Právo na informace

§ 7

Přístup k informacím

Oběť a právnická osoba, na které byl spáchán trestný čin, (dále jen „dotčená právnická osoba“) mají v zákonem stanoveném rozsahu právo na přístup k informacím, které se týkají věci, v níž byl na nich spáchán trestný čin; obdobné právo má i dotčená osoba blízká.

§ 8

Informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o tom,

• a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt na tento orgán,

• b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,

• c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí podle jiného právního předpisu (§ 14),

• d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu,

• e) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách,

• f) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,

• g) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,

• h) na které nejbližší azylové domy, intervenční centra či jiná zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby se může obrátit,

• i) na kterého nejbližšího poskytovatele zdravotních služeb se může obrátit s žádostí o poskytnutí zdravotních služeb,

• j) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno jejich plné uplatnění,

• k) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť bydliště v jiném členském státě Evropské unie,

• l) jaká další práva má podle tohoto zákona.

(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně ústně vysvětleny.

(3) Přijímají-li oznámení oběti o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, Policie České republiky, policejní orgán nebo státní zástupce, jsou povinni jí písemně potvrdit přijetí takového oznámení; státní zástupce je dále povinen oběť písemně a ústně informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d). Za potvrzení přijetí oznámení podle věty první se považuje i předání opisu protokolu o podaném oznámení.

(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm. e) až l).

§ 8a

Informace poskytované Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou osobou blízkou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. b); tyto informace poskytne této osobě i státní zástupce, přijímá-li její oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Informace podle věty první se poskytují písemně i ústně.

(2) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou právnickou osobou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. a), d), e) a j) a informaci o tom, u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1; zároveň jí předá kontakt na tento orgán.

(3) Právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje Policie České republiky nebo policejní orgán při prvním kontaktu s ní i bez žádosti také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

(4) Přijímá-li oznámení dotčené právnické osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, státní zástupce, poskytne dotčené právnické osobě i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. d), a jde-li o právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, také informace podle odstavce 3.

(5) Informace podle odstavců 2 až 4 se poskytují písemně.

§ 9

Informace poskytované subjektem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů

(1) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o

• a) službách, které obětem poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže oběť na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje,

• b) právech oběti podle tohoto zákona,

• c) právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu,

• d) průběhu trestního řízení a postavení oběti jako poškozeného a svědka v něm.

(2) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informaci o službách, které poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže tuto osobu na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje.

§ 10

Informace poskytované jinými orgány veřejné moci a zdravotnickým zařízením

(1) Je-li prvním kontaktním místem obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská služba České republiky nebo celní úřad v souvislosti s podáním vysvětlení, poskytne i bez žádosti oběti informace podle § 8 odst. 1 písm. a) a b), dotčené osobě blízké informace podle § 8 odst. 1 písm. b) a dotčené právnické osobě informace podle § 8 odst. 1 písm. a); právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

(2) Je-li prvním kontaktním místem zdravotnické zařízení, které poskytuje oběti zdravotní péči po spáchání trestného činu, poskytne jí poskytovatel zdravotních služeb i bez žádosti informace podle § 8 odst. 1 písm. b).

§ 11

Další informace poskytované oběti a dotčené právnické osobě

(1) Na žádost oběti nebo dotčené právnické osoby jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení

• a) informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno,

• b) informaci o stavu trestního řízení, s výjimkou případů, kdy by tato informace mohla ohrozit dosažení účelu trestního řízení,

• c) informaci o skutku, ze kterého je osoba, proti níž se řízení vede, obviněna, včetně jeho právní kvalifikace,

• d) informaci o době a místě konání veřejného projednání věci v řízení před soudem,

• e) pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí.

(2) Odstavcem 1 nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o doručování písemností poškozenému.

(3) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť na její žádost o

• a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,

• b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,

• c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

• d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,

• e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

• f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,

• g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

• h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(4) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť podle odstavce 3 bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od doby, kdy nastala oznamovaná skutečnost.

(5) Žádost podle odstavce 3 se podává v přípravném řízení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem soudu, který rozhoduje nebo rozhodoval v prvním stupni. Pokud je obviněný v době podání žádosti ve výkonu vazby, ve výkonu trestu, ve výkonu ústavního ochranného léčení nebo ve výkonu zabezpečovací detence, o podání žádosti informuje orgán uvedený ve větě první bez průtahů příslušnou věznici, poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence; v ostatních případech je informuje při vzetí do vazby nebo při nařízení výkonu trestu, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.

(6) Nepodala-li oběť žádost podle odstavce 3, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že oběti hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí oběti, včetně jejího vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí oběť o opatřeních přijatých k zajištění jejího bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.

(7) Odstavce 3 až 6 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.

§ 12

Informování oběti, která neovládá český jazyk

(1) Oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, se informace

• a) podle § 8 odst. 1 a 3 a § 11 odst. 6 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, a

• b) podle § 9, 10 a § 11 odst. 1 a 3 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, je-li to možné.

(2) Spolu s informací podle § 11 odst. 1 písm. e) orgán, o jehož rozhodnutí jde, oběti na její výslovnou žádost poskytne v tomtéž jazyce i odůvodnění pravomocného rozhodnutí nebo jeho stručné shrnutí, je-li rozhodnutí odůvodněno; toho není třeba, byla-li alespoň podstatná část odůvodnění za účasti oběti přetlumočena při vyhlášení pravomocného rozhodnutí a není-li písemný překlad zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu. Neposkytne-li orgán, o jehož rozhodnutí jde, tyto informace, rozhodne o tom usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Na rozhodování o neposkytnutí informace a na rozhodování o stížnosti podle věty druhé se obdobně použijí ustanovení trestního řádu.