Zákon, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů

Typ Zákon
Publikace 2016-08-05
Stav Platný
Zdroj e-Sbírka
Historie novel JSON API
Čl. I

Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 103/2001 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 213/2013 Sb. a zákona č. 319/2015 Sb., se mění takto:

„§ 2

Základní ustanovení

(1) Podnik je státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva. Podnik provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu.

(2) Podnik má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek.

(3) Kmenovým jměním podniku je souhrn peněžitého vyjádření hodnoty nemovitých a movitých věcí stanovený v zakládací listině, k nimž má podnik právo hospodařit při svém vzniku. Kmenové jmění a jeho minimální výše se zapisují do obchodního rejstříku.

(4) Zakladatel může zvýšit kmenové jmění podniku o majetek, který podnik v průběhu provozování své podnikatelské činnosti nabyl.

(5) V průběhu činnosti podniku může zakladatel snížit kmenové jmění podniku za účelem krytí ztrát podniku, vyplývá-li potřeba snížení kmenového jmění podniku ze zvláštního zákona nebo z rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci. Snížením kmenového jmění podniku nesmí být dotčena minimální výše kmenového jmění podniku stanovená v zakládací listině při založení podniku.

(6) Zakladatel zveřejní rozhodnutí o snížení kmenového jmění podniku do 15 dnů ode dne jeho přijetí dvakrát po sobě s časovým odstupem 30 dnů. Zakladatel zároveň písemně vyzve známé věřitele podniku, jejichž pohledávky vůči podniku vznikly před okamžikem přijetí rozhodnutí o snížení kmenového jmění, aby přihlásili své pohledávky vůči podniku ve lhůtě do 90 dnů po zveřejnění posledního oznámení, ledaže jde o snížení kmenového jmění za účelem úhrady ztráty.

(7) Podnik poskytne věřiteli, který včas přihlásí svou pohledávku vůči podniku, přiměřené zajištění této pohledávky nebo ji uspokojí, ledaže se s věřitelem dohodne jinak. To neplatí, nezhorší-li se snížením kmenového jmění dobytnost pohledávek za podnikem.

(8) Majetkem podniku se rozumí majetek státu, s nímž má podnik právo hospodařit. Jměním podniku se rozumí majetek podniku a dluhy podniku.

(9) Určeným majetkem se rozumí majetek státu, který je vymezen jako určený majetek podniku v zakládací listině. Určený majetek podniku se zapisuje do obchodního rejstříku.“.

Poznámka pod čarou č. 1 se zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.

„(2) Pravost podpisu osoby jednající za zakladatele musí být na zakládací listině úředně ověřena.“.

Poznámka pod čarou č. 2 zní:

„^2) § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.“.

„^3) § 126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.“.

Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).

„(1) Podnik se zrušuje rozhodnutím zakladatele o zrušení podniku s právním nástupcem nebo bez právního nástupce.

(2) Zakladatel rozhodne o zrušení podniku podle odstavce 1 pouze po předchozím souhlasu vlády.“.

Poznámka pod čarou č. 6 se zrušuje.

Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d).

„(4) Zakladatel podnik může zrušit zejména, jestliže

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.

„§ 7

(1) K fúzi nebo rozdělení podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele.

(2) V případech rozdělení podniku rozhodne zakladatel podniku, kteří zaměstnanci zanikajícího podniku se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických podniků.

(3) Ve věcech neupravených tímto zákonem se při fúzi a rozdělení podniku postupuje obdobně podle ustanovení občanského zákoníku, která upravují přeměnu právnické osoby.“.

„§ 7a

(1) Určený majetek zúčastněných podniků musí být vymezen a zapsán jako určený majetek nástupnických podniků. O případném rozdělení určeného majetku mezi nástupnické podniky rozhodne zakladatel.

(2) Rozhodnutím zakladatele o fúzi podniků není dotčena povinnost podniků požádat o udělení povolení ke spojení podle zákona upravujícího ochranu hospodářské soutěže^24). Rozhodnutí o povolení spojení nebo zamítnutí žádosti o vydání takového rozhodnutí je pro podniky a jejich zakladatele závazné.

(3) O fúzi nebo rozdělení podniku zakladatel informuje příslušný odborový orgán nejpozději tři měsíce před fúzí nebo rozdělením podniku. V případě, že v podniku nepůsobí odborová organizace, jsou zaměstnanci o těchto organizačních změnách informováni vhodným a prokazatelným způsobem.

(4) V souvislosti s rozdělením podniku zakladatel vydá zakládací listiny pro nově vzniklé podniky a upraví zakládací listiny podniků, které byly rozdělením dotčeny.

^24) Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.“.

„§ 8

(1) Jmění zaniklého podniku přechází na nástupnické podniky v rozsahu stanoveném v rozhodnutí zakladatele o rozdělení.

(2) Není-li z rozhodnutí zakladatele o rozdělení podniku zřejmé, který podnik má právo hospodařit s některou částí jmění zúčastněného podniku, má k této části právo hospodařit společně a nerozdílně každý nástupnický podnik; to neplatí, jde-li o nemovitou věc evidovanou v katastru nemovitostí.“.

„§ 9

Likvidace podniku

(1) Při likvidaci podniku zpeněží likvidátor majetek podniku veřejnou dražbou. Jiným způsobem může likvidátor s majetkem podniku naložit pouze po předchozím souhlasu zakladatele.

(2) Likvidátor může uzavřít smlouvu o převodu nemovité věci do práva hospodařit jiného podniku, nebo do příslušnosti hospodařit organizační složky státu nebo jiné státní organizace pouze po předchozím souhlasu zakladatele. Likvidátor může po předchozím souhlasu zakladatele uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu nemovité věci do práva hospodařit jiného podniku, nebo do příslušnosti hospodařit organizační složky státu nebo jiné státní organizace jen v případech, kdy takový převod nemovité věci přispěje k urychlenému dokončení likvidace převádějícího podniku a nebude tím ohroženo plnění jeho dluhů, je-li bezúplatný převod hospodárnější než jiný způsob naložení s nemovitou věcí nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

(3) Likvidátor může bezúplatně převést nemovitou věc po předchozím souhlasu zakladatele do vlastnictví územního samosprávného celku nebo sdružení územních samosprávných celků^25) pouze v případech, kdy je takový převod nemovité věci ve veřejném zájmu nebo kdy přispěje k urychlenému dokončení likvidace převádějícího podniku, aniž by tím bylo ohroženo plnění jeho dluhů.

(4) Likvidátor nesmí nemovitou věc zatížit zástavním právem nebo předkupním právem a nesmí ohledně nemovité věci uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě; výjimku z tohoto zákazu může v odůvodněných případech povolit zakladatel.

(5) Likvidátor nabídne zbylý majetek podniku, se kterým se nepodařilo naložit jinak, k bezúplatnému převodu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Likvidátor může takovou nabídku učinit pouze v případě, že jsou vypořádány odvody do státního rozpočtu, daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a dluhy podniku v likvidaci. Přijme-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídku likvidátora, uzavře s ním likvidátor po předchozím souhlasu zakladatele smlouvu o bezúplatném převodu zbylého majetku do jeho příslušnosti hospodařit.

(6) Zakladatel je při svém jednání, jímž ovlivňuje činnost likvidátora, povinen sledovat účel likvidace.

^25) § 46 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. § 24 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.“.

Poznámka pod čarou č. 7 se zrušuje.

„^8) § 33 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“.

Poznámka pod čarou č. 26 zní:

„^26) § 42 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.“.

Poznámka pod čarou č. 9 se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

„§ 12a

(1) Ředitel je povinen počínat si s péčí řádného hospodáře a zajistit, aby plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních a dalších zájmů státu bylo realizováno účelně, hospodárně a efektivně. Poruší-li povinnost péče řádného hospodáře a v důsledku toho získá prospěch, je povinen takto získaný prospěch podniku vydat. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho ředitel podniku v penězích. Při posouzení, zda ředitel jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v obdobném postavení nebo funkci. Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu podniku; to neplatí, pokud takové rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

(2) Vznikne-li v souvislosti s jednáním ředitele podniku újma, nahradí ředitel újmu způsobenou podniku v rozsahu podle zákoníku práce^27).

(3) Je-li v řízení před soudem posuzováno, zda ředitel podniku jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno ředitel, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí obdobně i pro zástupce ředitele.

^27) § 257 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“.

„(3) Členové dozorčí rady jsou jmenováni a voleni z řad odborníků a zástupců zaměstnanců podniku. Výkon funkce člena dozorčí rady je nezastupitelný.“.

„^10) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“.

„§ 13a

(1) Vyplývá-li ze zákona nebo statutu, že jednání ředitele vyžaduje souhlas dozorčí rady a dozorčí rada takový souhlas řediteli nedá, nahradí újmu způsobenou podniku ti členové dozorčí rady, kteří nejednali s péčí řádného hospodáře.

(2) Je-li členem dozorčí rady zaměstnanec podniku nebo zaměstnanec zakladatele podniku, nahradí újmu způsobenou podniku v rozsahu podle § 12a odst. 2. Pro účely určení výše náhrady újmy u členů dozorčí rady, kteří jsou zaměstnanci podniku, se vychází z výše jejich výdělku pobíraného v podniku, u členů dozorčí rady, kteří jsou zaměstnanci zakladatele, se vychází z výše jejich výdělku pobíraného u zakladatele; obdobně se určí výše náhrady újmy, kterou nahradí ostatní členové dozorčí rady, a to v závislosti na výši odměny, která jim byla stanovena v souvislosti s výkonem dané funkce.

(3) Jestliže dozorčí rada dá souhlas k jednání podle odstavce 1, avšak podnik v důsledku takového jednání utrpí újmu, nahradí újmu způsobenou podniku ředitel a členové dozorčí rady, kteří nejednali s péčí řádného hospodáře, společně a nerozdílně, a to v rozsahu podle odstavce 2.

(4) Při posuzování, zda členové dozorčí rady jednají s péčí řádného hospodáře, se obdobně použijí ustanovení § 12a odst. 1 a 3.“.

„§ 14

(1) Ředitel podniku, jeho zástupci a členové dozorčí rady nesmějí

(2) Se souhlasem zakladatele mohou ředitel podniku, jeho zástupci a členové dozorčí rady být členem statutárního nebo kontrolního orgánu

(3) Zjistí-li zakladatel nebo dozví-li se o porušení zákazu konkurence podle odstavce 1 nebo 2, odvolá ředitele nebo člena dozorčí rady z funkce; zjistí-li zakladatel nebo dozví-li se, že zákaz konkurence podle odstavce 1 nebo 2 porušil zástupce ředitele, uloží řediteli, aby zástupce ředitele odvolal z funkce. Získají-li v důsledku nedodržení zákazu konkurence uvedené osoby prospěch, vydají takto získaný prospěch podniku; není-li vydání získaného prospěchu možné, nahradí jej v penězích. Tím není dotčeno právo na náhradu újmy.“.

„^11) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).“.

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.