Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin, ve znění vyhlášky č. 42/2014 Sb., a další související vyhlášky

ČÁST PRVNÍ

Změna vyhlášky o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin

Čl. I

Vyhláška č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin, ve znění vyhlášky č. 42/2014 Sb., se mění takto:

• 1. Na konci textu poznámky pod čarou č. 1 se na samostatný řádek doplňuje věta „Prováděcí směrnice Komise (EU) 2016/2109 ze dne 1. prosince 2016, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, pokud jde o zahrnutí nových druhů a botanický název druhu Lolium x boucheanum Kunth.“.

• 1. V příloze se v bodu 1.2.1 Trávy slova „Lolium x boucheanum Kunth“ nahrazují slovy „Lolium x hybridum Hausskn.“.

• 1. V příloze se v bodu 1.2.3 Jiné krmné plodiny slovo „Svazenka“ nahrazuje slovy „Svazenka vratičolistá“.

ČÁST DRUHÁ

Změna vyhlášky o požadavcích na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

Čl. II

Vyhláška č. 61/2011 Sb., o požadavcích na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby, ve znění vyhlášky č. 410/2013 Sb., se mění takto:

• 1. Na konci textu poznámky pod čarou č. 1 se na samostatný řádek doplňuje věta „Prováděcí směrnice Komise (EU) 2016/2109 ze dne 1. prosince 2016, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, pokud jde o zahrnutí nových druhů a botanický název druhu Lolium x boucheanum Kunth.“.

• 1. V příloze č. 1 body 2.1 až 6 znějí:

• „2.1 Metody odběru dílčích vzorků

• 2.1.1. Bodcové (Nobbeho) vzorkovadlo

(1) Je tvořeno trubicí s otvorem u špičatého konce. Osivo prochází trubkou a sbírá se do vhodné nádoby. Minimální vnitřní průměr Nobbeho vzorkovadla musí být dostatečně široký na to, aby umožňoval volný a hladký tok osiva a nečistot do vzorkovadlem. Vnější maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen. Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je trojnásobek až čtyřnásobek šířky otvoru.

(2) Při použití se vzorkovadlo s otvorem otočeným směrem dolů zasune do osiva pod úhlem asi 30° vzhledem k horizontální rovině. Vzorkovadlem zasunutým do požadované hloubky se otočí kolem podélné osy o 180° a poté se vytahuje z obalu stále se snižující rychlostí, přitom se jím jemně potřásá, aby se udržel rovnoměrný tok osiva. Osivo se sbírá do vhodné nádoby.

• 2.1.2. Dvouplášťové vzorkovadlo

(1) Skládá se z vnitřní trubky, která volně zapadá do vnitřku vnější trubky, ale přitom natolik těsně, že do mezery mezi nimi nemohou vklouznout semena ani nečistoty. Vnější trubka má pevný zašpičatělý konec. Do stěn obou trubek jsou vyřezány otvory, a to tak, že dutina vnitřní trubky se dá otvírat a zavírat otáčením obou trubek proti sobě navzájem. Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka vzorkovadla taková, aby vzorkovadlo dosáhlo protější stěny obalu, v případě vertikálního vzorkování pytlů musí dvouplášťové vzorkovadlo dosáhnout na dno pytlů, šířka otvoru je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo. Minimální vnitřní průměr dvou plášťového vzorkovadla musí být dostatečně široký na to, aby umožňoval volný a hladký tok osiva a nečistot do vzorkovadla.

(2) Dvouplášťové vzorkovadlo lze používat v poloze horizontální, vertikální nebo šikmé. Dvouplášťové vzorkovadlo s otvory uspořádanými do spirály, které se otevírají postupně od špičky po rukojeť, lze použít pouze pro semena menší než je semeno druhu Triticum aestivum.

(3) Je-li dvouplášťové vzorkovadlo používáno vertikálně, musí mít buď přihrádky rozdělující vnitřní prostor vzorkovadla na několik komor, nebo musí mít otvory uspořádány do spirály.

(4) Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely, a mírně se jím zatřese, aby se zcela naplnilo osivem. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.

• 2.1.3. Vzorkovadlo pro velké náklady a volně ložené osivo

(1) Tento typ vzorkovadla lze použít pro semena menší než je semeno druhu Triticum aestivum.

(2) Skládá se ze zvláštní komůrky připevněné k násadě. Spodní část komory je konického tvaru se zašpičatělým koncem. Pro dosažení větší hloubky může být násada postupně prodloužena našroubováním dalších nástavců. V komůrce je zavírací systém, který může být tvořen buď prstencem na vnější straně nástroje, nebo křidélkem spojeným s dvířky nebo klapkou přitlačovanou pružinou. Některá tato vzorkovadla se dají uzavřít před vytažením z místa vzorkování, jiná se nedají uzavřít, takže se naplněná komůrka vytahuje ven v otevřeném stavu. Pro všechny druhy může být minimální vnitřní průměr komůrky okolo 35 mm a výška 75 mm.

(3) Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, jemně se svisle zatlačí tak, aby špička dosáhla požadované polohy, vytáhne se přibližně o 10 cm zpět nebo se jím otočí (podle uzavíracího systému), mírně se jím zatřese, aby se zcela naplnilo osivem, opatrně se uzavře, pokud to je možné, vytáhne se a vyprázdní do vhodné nádoby. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva.

• 2.1.4. Odběr dílčích vzorků rukou

(1) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, semena s křidélky nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože.

(2) Pro odebírání dílčích vzorků rukou z osiva v obalech musí být přístupná všechna místa uvnitř obalů. Za tímto účelem mohou být obaly při vzorkování částečně nebo úplně vyprazdňovány. Obaly, v nichž nejsou všechny vrstvy osiva přístupné při normálním otevření obalu, může být nutné rozříznout, odebrat z nich vzorek a poté osivo znovu zabalit.

(3) Odběr vzorků rukou probíhá tak, že se čistá otevřená ruka zasune do požadované hloubky osiva, sevře se dlaň a ruka se vytáhne ven, přičemž je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného osiva pevně sevřeny tak, aby žádná semena nemohla z dlaně unikat.

• 2.1.5. Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla

• 2.1.5.1. Použití automatického vzorkovadla

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

• a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem, přičemž intervaly mezi odběry dílčích vzorků jsou stejnoměrné,

• b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

• c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

• d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

• e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

• f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,

• g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani vybírat mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla

• a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,

• b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

• c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

• d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:

• 1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

• 1. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

• 1. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

• 1. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,

• e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence v knize automatického vzorkovadla s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.

• 2.1.5.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(3) Dále pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba, a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

• 2.1.5.3 Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje shodnost údajů na obou lístcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

(3) Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

• 2.1.6 Ruční odběr vzorků z proudu osiva

Dílčí vzorky lze pomocí ručních nástrojů odebírat z proudu osiva při plnění obalů, a to za předpokladu, že dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a semena z nástroje odrazem nebo jinak samovolně nevypadávají.

• 1. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů

(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:

• a) Pro obaly obsahující 15 až 100 kg osiva platí minimální počet dílčích vzorků uvedený v tabulce 1:

Tabulka 1 - Minimální počet odebraných dílčích vzorků pro partie osiva v obalech obsahujících do 100 kg osiva včetně

Počet obalů v partii	Minimální počet dílčích vzorků
1	5 dílčích vzorků
2 – 4	3 dílčí vzorky z každého obalu
5 – 8	2 dílčí vzorky z každého obalu
9 – 15	1 dílčí vzorek z každého obalu
16 – 30	15 dílčích vzorků, každý z jiného obalu
31 – 59	20 dílčích vzorků, každý z jiného obalu
60 – 154	30 dílčích vzorků, každý z jiného obalu
155 – 400	1 dílčí vzorek z každých 5 obalů, každý vzorek z jiného obalu
401 – 566	80 dílčích vzorků, každý z jiného obalu
567 a více	1 dílčí vzorek z každých 7 obalů, každý vzorek z jiného obalu

• b) V případě obalů obsahujících méně než 15 kg osiva jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

• c) V případě osiva v peletách, granulích, osivových pásech a osivových rohožích, musí být obaly obsahující méně než 300 000 semen sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

(2) Při vzorkování osiva v obalech obsahujících více než 100 kg osiva (včetně volně loženého osiva) nebo z proudu osiva při plnění obalů, musí být dodržen minimální počet odebraných dílčích vzorků uvedený v tabulce 2:

Tabulka 2 - Minimální počet odebraných dílčích vzorků pro partie osiva v obalech obsahujících více než 100 kg osiva nebo z proudu osiva

Hmotnost partie	Minimální počet dílčích vzorků
do 500 kg	nejméně 5 dílčích vzorků
501 až 3 000 kg	jeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků
3 001 až 20 000 kg	jeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků
20 001 a více kg	jeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků

(3) Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Minimální počet odebraných dílčích vzorků pro obalované osivo (osivo peletované, inkrustované, granulované, osivové pásy a rohože) uvádí tabulky č. 1 a 2.

• 1. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců

(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě

• a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),

• b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,

• c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.

(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.

(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).

(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.

• 1. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku

(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Pokud se dílčí vzorky nejeví jako jednotné, vzorkování dané partie musí být zastaveno. Jsou-li dílčí vzorky sbírány přímo do jedné nádoby, lze obsah této nádoby považovat za souhrnný vzorek pouze v případě, že se osivo v nádobě zdá být jednotné. V opačném případě nelze obsah nádoby použít pro získání laboratorního vzorku. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.

(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.

(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to některou z následujících metod, přičemž při redukci jednoho vzorku lze tyto metody kombinovat; v případě velkého souhrnného vzorku může být použita i některá z metod odběru dílčích vzorků.

• a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

• 1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,

• 1. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,

• 1. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),

• 1. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5krát větší než je maximální velikost semen,

• 1. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.

• b) Metoda dělení rukou - její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu. Osivo se rovnoměrně nasype na hladký čistý povrch, důkladně se promíchá špachtlí s rovným okrajem a vytvoří se z něho kupa, která se poté dělí na poloviny, a to celkem třikrát za sebou, takže vznikne osm částí. Ty se uspořádají do dvou řad po čtyřech a následně se smíchají všechny liché části dohromady a všechny sudé části dohromady, čímž vzniknou dvě poloviny původního množství osiva.

• c) Metoda dělení lžičkou - doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na podnos, kterým se poté už nijak netřese, a pomocí lžičky a špachtle se odebírá osivo alespoň z pěti náhodně vybraných míst.