Zákon o zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k Tchaj-wanu

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovým únikům v oblasti daní z příjmů ve vztahu k Tchaj-wanu a spolupráci příslušných úřadů při správě daní.

(2) Úprava pravidel podle odstavce 1 je uvedena v příloze k tomuto zákonu.

§ 2

Sdělení o splnění podmínek pro zahájení používání přílohy k tomuto zákonu

Ministerstvo financí vyhlásí ve Sbírce zákonů sdělení o skutečnosti, že si subjekty uvedené v čl. 28 odst. 1 přílohy k tomuto zákonu vzájemně oznámily, že je možné používat pravidla uvedená v příloze k tomuto zákonu, a o tom, od kdy se podle čl. 28 odst. 2 přílohy k tomuto zákonu tato pravidla použijí.

§ 3

Sdělení o splnění podmínek pro pozastavení a ukončení používání přílohy k tomuto zákonu

Ministerstvo financí vyhlásí ve Sbírce zákonů sdělení o skutečnosti, že subjekt uvedený v čl. 29 odst. 2 přílohy k tomuto zákonu oznámil rozhodnutí o pozastavení nebo ukončení používání pravidel uvedených v příloze k tomuto zákonu, a o tom, od kdy se podle čl. 29 odst. 2 přílohy k tomuto zákonu tato pravidla nepoužijí.

§ 4

Sdělení o splnění podmínek pro obnovení používání přílohy k tomuto zákonu

Ministerstvo financí vyhlásí ve Sbírce zákonů sdělení o skutečnosti, že si subjekty uvedené v čl. 28 odst. 1 přílohy k tomuto zákonu vzájemně oznámily, že je možné opět používat pravidla uvedená v příloze k tomuto zákonu, a o tom, od kdy se podle čl. 28 odst. 2 přílohy k tomuto zákonu tato pravidla opět použijí.

§ 5

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

Vondráček v. r.

Zeman v. r.

Babiš v. r.

Příloha k zákonu č. 45/2020 Sb.

USTANOVENÍ

O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU

Čl. 1

Osoby, na které se Ustanovení vztahují

Tato Ustanovení o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (dále jen „Ustanovení“) se vztahují na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou území, která jsou uvedena v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b).

Čl. 2

Daně, na které se Ustanovení vztahují

(1) Současné daně, na které se Ustanovení vztahují, jsou zejména

• a) na území, kde je Ministerstvo financí České republiky ústředním orgánem pro daně,

(i) daň z příjmů fyzických osob,

(ii) daň z příjmů právnických osob,

• b) na území, kde se uplatňují daňové zákony spravované Ministerstvem financí, Tchaj-pej,

(i) daň z příjmů podniku usilujícího o zisk,

(ii) konsolidovaná daň z příjmů fyzických osob,

(iii) základní daň z příjmů.

(2) Ustanovení se rovněž vztahují na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu ukládané po 12. prosinci 2017 vedle nebo místo současných daní. Příslušný úřad jednoho území sdělí příslušnému úřadu druhého území veškeré podstatné změny, které byly provedeny v daňových zákonech uplatňovaných na prvně zmíněném území.

Čl. 3

Všeobecné definice

(1) Pro účely těchto Ustanovení, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad,

• a) výrazy „jedno území“ a „druhé území“ označují, podle souvislosti, území uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo území uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. b),

• b) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob,

• c) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu,

• d) výrazy „podnik jednoho území“ a „podnik druhého území“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho území a podnik provozovaný rezidentem druhého území,

• e) výraz „příslušník“ označuje

(i) každou fyzickou osobu, která je považována za občana území podle právních předpisů tohoto území,

(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných na daném území,

• f) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem jednoho území, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy na druhém území,

• g) výraz „příslušný úřad“ označuje

(i) v případě území uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. a), ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce,

(ii) v případě území uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. b), ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.

(2) Pokud jde o provádění Ustanovení v jakémkoliv čase některým z území, bude mít každý výraz, který v nich není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto území pro účely daní, na které se Ustanovení vztahují, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto území bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto území.

Čl. 4

Rezident

(1) Výraz „rezident území“ označuje pro účely těchto Ustanovení každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto území podrobena na tomto území zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje toto území a jakýkoliv jeho nižší správní útvar nebo místní úřad.

(2) Osoba není rezidentem území pro účely těchto Ustanovení, jestliže je tato osoba podrobena zdanění na tomto území pouze z důvodu příjmu ze zdrojů na tomto území, a to s výhradou, že se tento odstavec neuplatňuje ve vztahu k fyzickým osobám, které jsou rezidenty území uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. b), pokud tam jsou fyzické osoby, které jsou rezidenty tohoto území, zdaněny pouze z důvodu příjmu ze zdrojů na tomto území v souladu s jeho zákonem o daních z příjmů.

(3) Jestliže fyzická osoba je podle odstavců 1 a 2 rezidentem obou území, bude její postavení určeno následovně:

• a) tato osoba se považuje za rezidenta pouze toho území, na kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt na obou územích, považuje se za rezidenta pouze toho území, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů),

• b) jestliže nemůže být určeno, na kterém území má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt na žádném z území, považuje se za rezidenta pouze toho území, na kterém se obvykle zdržuje,

• c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje na obou územích nebo na žádném z nich, upraví příslušné úřady území tuto otázku vzájemnou dohodou.

(4) Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle odstavců 1 a 2 rezidentem obou území, příslušné úřady území se budou snažit určit vzájemnou dohodou území, u kterého se bude mít za to, že je tato osoba pro účely těchto Ustanovení jeho rezidentem, berouce do úvahy místo jejího hlavního vedení, místo, kde byla právně ustavena či jinak vytvořena, a jakékoliv další významné faktory. Pokud taková dohoda nebude nalezena, tato osoba nebude oprávněna k jakékoliv daňové úlevě nebo daňovému osvobození, která je poskytnuta nebo které je poskytnuto těmito Ustanoveními, a to až na výjimky, které mohou být dohodnuty co do rozsahu a způsobu příslušnými úřady území.

Čl. 5

Stálá provozovna

(1) Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely těchto Ustanovení trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

(2) Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje zejména

• a) místo vedení,

• b) závod,

• c) kancelář,

• d) továrnu,

• e) dílnu a

• f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo těžby přírodních zdrojů.

(3) Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje

• a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než 12 měsíců,

• b) poskytování služeb podnikem jednoho území prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na druhém území po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 9 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

(4) Bez ohledu na odstavce 1 až 3 výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje

• a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku,

• b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání,

• c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem,

• d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,

• e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti pro podnik,

• f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),

pokud taková činnost nebo, v případě písmene f), celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti je přípravného nebo pomocného charakteru.

(5) Jestliže, bez ohledu na odstavce 1 a 2, osoba, jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6, jedná na území na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu na tomto území ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které by, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle tohoto odstavce.

(6) Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu na území jenom proto, že na tomto území vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

(7) Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho území, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého území nebo která na tomto druhém území vykonává svoji činnost, ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak, neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Čl. 6

Příjmy z nemovitého majetku

(1) Příjmy, které pobírá rezident jednoho území z nemovitého majetku, včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví, umístěného na druhém území, mohou být zdaněny na tomto druhém území.

(2) Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů území, na kterém je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

(3) Odstavec 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

(4) Odstavce 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.

Čl. 7

Zisky podniků

(1) Zisky podniku jednoho území podléhají zdanění jen na tomto území, pokud podnik nevykonává svoji činnost na druhém území prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny na druhém území, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

(2) Jestliže podnik jednoho území vykonává svoji činnost na druhém území prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, na každém území této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

(3) Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly na území, kde je stálá provozovna umístěna, či jinde.

(4) Jestliže je na některém území obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby se na tomto území stanovily zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

(5) Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

(6) Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely odstavců 1 až 5 stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

(7) Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích těchto Ustanovení, nebudou tyto jiné články dotčeny tímto článkem.

Čl. 8

Vodní a letecká doprava

(1) Zisky podniku území pobírané z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen na tomto území.

(2) Pro účely tohoto článku a bez ohledu na čl. 12, zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují

• a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky (na určitou dobu nebo cestu) nebo bez posádky, a

• b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů, včetně přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů, používaných pro přepravu zboží,

pokud je takový pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho, o jaký případ jde, nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.

(3) Odstavec 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci, avšak pouze pro takovou část zisků takto pobíraných, která připadá na účastníka v poměru k jeho podílu na společném podnikání.

Čl. 9

Sdružené podniky

Jestliže

• a) se podnik jednoho území podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého území, nebo

• b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho území i podniku druhého území

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, avšak vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

Čl. 10

Dividendy

(1) Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho území, rezidentu druhého území, mohou být zdaněny na tomto druhém území.

(2) Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny na území, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto území, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého území, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky dividend.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

(3) Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů území, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.

(4) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho území, vykonává na druhém území, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává na tomto druhém území nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně; v takovém případě se použije čl. 7 nebo 14 podle toho, o jaký případ jde.

(5) Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho území, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého území, nelze na tomto druhém území zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého území nebo pokud účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna na tomto druhém území, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj na tomto druhém území.

Čl. 11

Úroky

(1) Úroky mající zdroj na jednom území a vyplácené rezidentu druhého území mohou být zdaněny na tomto druhém území.

(2) Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny na území, kde mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto území, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého území, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.

(3) Úroky mající zdroj na jednom území a skutečně vlastněné rezidentem druhého území podléhají bez ohledu na odstavec 2 zdanění jen na tomto druhém území, jestliže jsou vypláceny

• a) v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zboží nebo zařízení na úvěr,

• b) vládě druhého území, včetně jakéhokoliv jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu, centrální bance nebo jakékoliv finanční instituci, která je ovládána nebo zcela vlastněna touto vládou,

• c) rezidentu druhého území v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo pojištěna nebo který je zaručen nebo pojištěn vládou druhého území, včetně jakéhokoliv jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu, centrální bankou nebo jakoukoli finanční institucí, která je ovládána nebo zcela vlastněna touto vládou.

(4) Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zejména příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle čl. 10 odst. 3.

(5) Odstavce 1 až 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho území, vykonává na druhém území, kde mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává na tomto druhém území nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně; v takovém případě se použije čl. 7 nebo 14 podle toho, o jaký případ jde.