Vyhláška o odběrech a chemických a biologických rozborech vzorků hnojiv

Odběr vzorků hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných biostimulantů a substrátů

§ 1

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) partií takové množství hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných biostimulantů, substrátů (dále jen „výrobky“), které svými vlastnostmi, označením a prostorovým uspořádáním představuje jednotný celek,

• b) dílčím vzorkem takové množství výrobku, které bylo získáno jednorázovým odběrem z partie,

• c) souhrnným vzorkem soubor jednotlivých dílčích vzorků odebraných z partie,

• d) redukovaným souhrnným vzorkem dílčí množství souhrnného vzorku se stejným složením jako souhrnný vzorek a

• e) konečným vzorkem dílčí množství souhrnného nebo redukovaného souhrnného vzorku, které je nezbytné pro zkoušku.

§ 2

Odběr vzorků výrobků zahrnuje odběr dílčích vzorků, vytvoření souhrnných a konečných vzorků, uchovávání a označování konečných vzorků.

§ 3

(1) K odběru vzorků se používají pomůcky pro odběr vzorků, kterými se rozumí v případě

• a) tuhých výrobků mechanická zařízení výrobce přímo určená k odběru vzorků výrobků, která jsou v pohybu nebo kterými se při odběru vzorku pohybuje, a dále vzorkovače, zejména trubkové, ploché lopatky a spirálové vzorkovače, vhodné z hlediska velikosti partie a částic výrobku, a

• b) kapalných výrobků vzorkovací pumpa, vzorkovací trubice se spodním uzávěrem a vzorkovací nádoba.

(2) K dělení vzorku se používá dělič, výjimečně se vzorek dělí kvartací.

(3) Pomůcky pro odběr vzorků a pracovní plochy musí být čisté a suché. Nemohou být z materiálu, který by ovlivnil kvalitu vzorku výrobku.

§ 4

(1) Je-li partie tak velká nebo uložena takovým způsobem, že z ní není možné odebrat jednotlivé dílčí vzorky, pak se za partii považuje jen ta její část, která umožní odběr dílčích vzorků.

(2) U výrobků určených pouze k užití spotřebiteli^1) se za partii považuje obsah jednoho originálního balení, který současně představuje souhrnný vzorek. V případě, že nepostačuje hmotnost obsahu balení, odebere se takový počet balení, aby byl splněn požadavek hmotnosti konečného vzorku.

§ 5

(1) Hmotnost dílčího vzorku odebraného z volně ložených výrobků, balených výrobků s hmotností obsahu nad 50 kg nebo objemu nad 50 l musí být minimálně 0,2 kg s výjimkou dílčího vzorku odebraného mechanickým zařízením z pohybujícího se výrobku.

(2) Minimální počet dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.

(3) Z dílčích vzorků odebraných z jedné partie se vytvoří jeden souhrnný vzorek. Stejným způsobem se vytvoří 2 souhrnné vzorky, pokud se u výrobků, které se skládají z více než 1 součásti určující typ a mají sklon k porušení směsi, použije k odběru vzorku trubkový vzorkovač.

(4) Souhrnný vzorek se redukuje na konečnou maximální hmotnost 4 kg. Hmotnost souhrnného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 75 kg.

§ 6

(1) Z každého souhrnného vzorku nebo z každého redukovaného souhrnného vzorku se vytvoří minimálně 3 konečné vzorky.

(2) Hmotnost konečného vzorku tuhých výrobků je minimálně 1 kg, kapalných výrobků minimálně 0,5 kg.

(3) Hmotnost konečného vzorku tuhých organických hnojiv a substrátů je minimálně 2 kg.

(4) Konečný vzorek kapalných organických hnojiv a tekutých hnojiv musí obsahovat minimálně 0,1 kg sušiny.

(5) Hmotnost konečného vzorku spotřebitelských balení je minimálně 0,25 kg.

(6) U balení s obsahem do 1 kg představuje obsah balení nebo jejich soubor konečný vzorek.

(7) Hmotnost konečného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 25 kg.

§ 7

(1) Dílčí vzorky se odebírají náhodně z celé partie. Hmotnost nebo objem odebraných dílčích vzorků je stejný.

(2) Partie tuhých výrobků nebalených nebo v obalech o hmotnosti obsahu přes 50 kg se rozdělí na stejné části a z každé se odebere nejméně 1 dílčí vzorek.

(3) Z balení tuhého výrobku o hmotnosti obsahu 50 kg a méně se odebere trubkovým vzorkovačem dílčí vzorek nebo se získá opakovaným dělením celého obsahu balení na děliči.

(4) Z kapalného výrobku se dílčí vzorek odebere po rozmíchání, z emulzí, suspenzí a kašovitých směsí pouze z proudu tekoucího výrobku.

(5) Jestliže obsahuje souhrnný vzorek shluky, rozmačkají se odděleně a opět se spojí se souhrnným vzorkem. Ke stanovení velikosti částic se použije původní souhrnný vzorek.

(6) Při odběru vzorků pro stanovení mikrobiologických parametrů se odebírá pět vzorků o hmotnosti 0,1 – 0,2 kg náhodně rozmístěných po vzorkovaném celku. Každý takto odebraný vzorek pro mikrobiologický rozbor představuje konečný vzorek. Jednotlivé konečné vzorky se nepromíchávají.

(7) Konečný vzorek se uchovává po dobu 12 měsíců od vyhotovení protokolu o odběru vzorku v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech vyrobených z materiálů, které neovlivní jejich kvalitu. U konečného vzorku na mikrobiologickou analýzu se uzavíratelné obaly s konečným vzorkem bezprostředně po uzavření vloží do termoboxů s chladicími vložkami. Konečné vzorky spotřebitelských hnojiv o hmotnosti do 3 kg se uchovávají v originálním balení. K obalu konečného vzorku se pevně připojuje označení s těmito údaji:

• a) název výrobku,

• b) jméno a příjmení inspektora,

• c) datum a

• d) číslo protokolu.

(8) Konečný vzorek uchovává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen „ústav“). Ústav ke každému konečnému vzorku vyhotovuje protokol o odběru vzorku, který obsahuje tyto údaje:

• a) název a adresu ústavu, kontrolní útvar,

• b) jméno a příjmení inspektora,

• c) identifikační údaje výrobce, dovozce nebo dodavatele,

• d) název výrobku,

• e) formy živin a jejich rozpustnost,

• f) velikost, druh partie a číslo šarže,

• g) režim uvádění výrobku do oběhu,

• h) druh balení výrobku,

• i) způsob skladování výrobku,

• j) místo, adresu a datum odběru vzorku,

• k) důležité skutečnosti zjištěné při odběru vzorku,

• l) označení dokladů a ostatních materiálů a

• m) číslo protokolu.

(9) Podrobnosti metod odběru a uchovávání vzorků ústav zveřejňuje na svých internetových stránkách.

Chemické rozbory a biologické zkoušky

§ 8

Chemické rozbory výrobků se provádějí postupy uvedenými v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 9

(1) Biologické zkoušky provádí ústav na poli, ve skleníku, vegetační hale nebo v laboratoři.

(2) Biologické zkoušky se provádějí následujícím způsobem:

• a) výrobek se ověřuje na plodinách a v dávkách, pro které je určen,

• b) z charakteru a deklarovaného způsobu použití výrobku se odvozuje výběr druhu zkoušky a stanoviště, délka ověřování, varianty zkoušení a hodnocené parametry,

• c) do biologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní srovnávací varianta,

• d) v biologických zkouškách se ověřované varianty nejméně čtyřikrát opakují.

(3) Biologické zkoušky v podobě mikrobiologických zkoušek se provádějí podle zásad uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce bodu 1 písm. c).

(4) Biologické zkoušky v podobě ekotoxikologických zkoušek se provádějí následujícím způsobem:

• a) výrobek se ověřuje pomocí normovaných testů s mikroorganismy, bezobratlými a rostlinami tak, aby se postihlo více úrovní potravního řetězce,

• b) výrobek se testuje v různých koncentračních hladinách vycházejících z nejvyšší doporučené dávky uvedené výrobcem,

• c) do ekotoxikologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní srovnávací varianta a

• d) v ekotoxikologických zkouškách každá koncentrační hladina zahrnuje nejméně 3 opakování.

§ 10

Přechodné ustanovení

Chemické a biologické zkoušky výrobků zahájené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se dokončí podle vyhlášky č. 273/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

§ 11

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

• 1. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv.

• 1. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 475/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv.

§ 12

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2021.

Ministr:

Ing. Toman, CSc., v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 309/2021 Sb.

Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie

| druh výrobku a velikosti partie | minimální počet dílčích vzorků | | TUHÉ VÝROBKY | | | --- | --- | | volně ložené tuhé výrobky a v obalech nad 50 kg | | | | počet vzorků | | partie do 2,5 t | 7 | | partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla | | partie nad 80 t | 40 | | balené tuhé výrobky v obalech do obsahu 50 kg | | | balení s obsahem větším než 1 kg | počet balení | | do 4 kusů | všechna | | 5 až 16 kusů | 4 | | 17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu balení, zaokrouhleno na celá čísla | | nad 400 kusů | 20 | | balení s obsahem do 1 kg | 3 | | KAPALNÉ VÝROBKY | | | --- | --- | | volně ložené kapalné výrobky a v obalech nad 50 kg | | | | počet vzorků | | partie do 2,5 t | 7 | | partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla | | partie nad 80 t | 40 | | balené kapalné výrobky v obalech do obsahu 50 kg | | | balení s obsahem větším než 1 kg | počet balení | | do 4 kusů | všechny | | 5 až 16 kusů | 4 | | 17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu balení, zaokrouhleno na celá čísla | | nad 400 kusů | 20 | | balení s obsahem do 1 kg | 3 |

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 309/2021 Sb.

Postupy chemických rozborů

• 1. Příprava vzorků k analýze

Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, zejména prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby

• a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla reprezentativní pro konečný vzorek,

• b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla značně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech,

• c) mikrobiologické zkoušky odpovídaly zásadám uvedeným v AHEM 7/2001 (Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica) a AHEM 1/2008 (Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica).

• 1. Dusík

• 2.1 Stanovení amonného dusíku

• 2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou

Amoniak se vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.

• 2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou

Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na hexamethylentetramin, přičemž se uvolní ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titračně odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.

• 2.1.3 Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou

Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.

• 2.2 Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy

Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.

• 2.3 Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného dusíku)

• 2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů

Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se amoniak vytěsní hydroxidem sodným, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.

• 2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany

Nejprve se práškovým železem a chloridem cínatým zredukují dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1.

• 2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině

Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na síran amonný. Amoniak se z alkalického prostředí destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.

• 2.3.4 Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera

Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol, který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným amonným dusíkem po alkalizaci destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.

• 2.3.5 Stanovení celkového dusíku podle Dumase (elementární analýzou)

Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.

• 2.4 Stanovení kyanamidového dusíku

Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v bodu 2.3.1.

• 2.5 Stanovení biuretu v močovině

• 2.5.1 Stanovení biuretu v močovině spektrofotometricky

Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex, jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.

• 2.5.2 Stanovení biuretu v močovině pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) Biuret se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce 195 nm.

• 2.6 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe

Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem

• 2.6.1 Stanovení rozpustného a nerozpustného dusíku (suma). Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též kyanamidový dusík.

• 2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1

• 2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovou metodou (bod 2.3.1) až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.

Poznámka: Z hnojiv se vodou při laboratorní teplotě vyluhuje amonný, dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolyzuje (na Ca (HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze usuzovat na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav nevhodný.

• 2.6.2 Stanovení rozpustných forem dusíku v různých podílech jediného roztoku vzorku:

• 2.6.2.1 Rozpustný celkový dusík

• 2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů, přímým rozkladem metodou podle Kjeldahlovy metody, jako v bodu 2.3.1

• 2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů rozkladem alikvotního podílu roztoku vzorku metodou podle Jodlbauera, bod 2.3.4.

V obou-případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu 2.1.1.

• 2.6.2.2 Dusičnanový dusík

• 2.6.2.2.1 z rozdílu: za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého

Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou amonného a močovinového dusíku (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.4).

• 2.6.2.2.2 z rozdílu: za přítomnosti kyanamidu vápenatého

Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.4 + 2.6.2.5).

• 2.6.2.2.3 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou metodou Dusičnany absorbují v ultrafialové oblasti spektra při vlnové délce 210 nm. Po redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při vlnové délce 210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík (N-NO3).

• 2.6.2.3 Amonný dusík

• 2.6.2.3.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a dusičnanového dusíku použitím destilační metody podle bodu 2.1.1.

• 2.6.2.3.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě podle bodu 2.1.1.

• 2.6.2.3.3 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.

• 2.6.2.4 Močovinový dusík

• 2.6.2.4.1 Přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se stanoví postupem 2.6.3.3.1. Ve vzorku se zároveň stanoví obsah přítomného volného amoniaku bez přídavku ureázy podle bodu 2.6.3.3.1. Obsah močovinového dusíku 2.6.2.4 se vypočte z rozdílu (2.6.2.4.1 – 2.6.3.3.1)

• 2.6.2.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).

Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s použitím detekce při vlnové délce 195 nm.

• 2.6.2.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky

Případ	N-NO3-	N-NH4+	N-CN22-	N-CO(NH2)2
1	přítomen	přítomen	přítomen	2.6.2.1.2 nebo 2.3.5 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2 + 2.6.2.5)
2	nepřítomen	přítomen	přítomen	2.6.2.1.1 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.5)
3	nepřítomen	přítomen	nepřítomen	2.6.2.1.1 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3)
4	přítomen	přítomen	nepřítomen	2.6.2.1.2 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2)

• 2.6.2.5.4 stanovení jednotlivých forem dusíku přímými metodami

Celkový N	N-NO3-	N-NH4+	N-CN22-	N-CO(NH2)2
2.3.5 nebo 2.3.4	2.6.2.2.3	2.1.3 nebo 2.6.2.3.2	2.6.2.5	2.7.1 nebo 2.7.2