Zákon České národní rady o správě daní a poplatků

Při změně místní příslušnosti rozhoduje o návrhu na obnovu řízení nebo ji nařizuje správce daně, který je místně příslušný v době podání návrhu.

(4)

V rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se vysloví, v jakém rozsahu se řízení obnovuje a z jakých důvodů.

(5)

Proti rozhodnutí, jímž se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, se nelze samostatně odvolat. Byla-li rozhodnutím žádost o obnovu řízení zamítnuta, lze se proti němu odvolat.

(6)

Nové řízení ve věci provede správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni; rozhodl-li o obnově řízení odvolací orgán, je správce daně při řízení vázán jeho právním názorem.

(7)

Pokud řízení nebo jeho jednotlivé úkony nebyly dotčeny důvodem, pro který se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, zůstávají v platnosti.

(8)

Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší, pokud se ho důvod obnovy řízení týká. Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat.

§ 56

Opravy zřejmých omylů a nesprávností

(1)

Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud

a)

byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit,

b)

došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší.

(2)

Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také příslušenství daně.

(3)

Ustanovení odstavce 1 písm. b) se použije přiměřeně i při opravě zřejmých nesprávností v jiných rozhodnutích nebo opatřeních, jimiž nebyla stanovena daňová povinnost.

(4)

Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zaniklo-li právo daň vyměřit nebo doměřit.

(5)

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.

§ 57

Základní pojmy

(1)

Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.

(2)

Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

(3)

Daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby přechází na dědice.

(4)

Daňová povinnost zaniklých právnických osob přechází na jejich právní nástupce.

(5)

Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této platební povinnosti správcem daně vyzváni. Proti této výzvě se může ručitel odvolat. V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již bylo zaplaceno.

§ 58

Příslušenství daně

Příslušenstvím daně se rozumí penále, zvýšení daně, exekuční náklady, úroky a pokuty uložené podle tohoto zákona. Příslušenství daně, s výjimkou pokut, sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak.

§ 59

Způsob placení daní

(1)

Daně se platí příslušnému správci daně v československé měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.

(2)

Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník, musí správce daně daňového dlužníka písemně uvědomit.

(3)

Platby na dodatečně stanovenou daň a příslušenství daně musí být takto výslovně označeny.

(4)

Daň lze platit

a)

bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně,

b)

v hotovosti

1.

poštovní poukázkou na příslušný účet správce daně,

2.

osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti; na přijatou platbu je správce daně povinen vydat potvrzení,

3.

výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

c)

kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u něhož připadá v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům,

d)

platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů a stanoví-li tak zvláštní předpis,

e)

přeplatkem na jiné dani.

(5)

Kolkové známky vydává ministerstvo, které obecně závazným právním předpisem upraví zejména jejich podobu, hodnoty, v nichž budou vydávány, jejich evidenci, způsob placení při jejich použití a zacházení s nimi.

(6)

Platební známky vydávají okresní úřady a orgány obcí. Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem jejich náležitosti v rozsahu zmocnění podle odstavce 5.

(7)

Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

a)

exekuční náklady,

b)

pokuty,

c)

penále,

d)

zvýšení daně,

e)

úrok,

f)

nejstarší nedoplatky na daních,

g)

běžné platby daní včetně záloh.

(8)

Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil dlužník. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné.

§ 60

Posečkání daně a povolení splátek

(1)

Na žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou.

(2)

Posečkání daně lze povolit také u částek, u nichž lze očekávat, že budou odepsány.

(3)

Povolení může být vázáno na podmínky.

(4)

Není-li v rozhodnutí stanoveno jinak, nepočítá se po dobu povoleného posečkání daně nebo splátek daně penále, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky.

(5)

Posečkání daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje vybrání daně.

(6)

Za dobu posečkání daně zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby Státní banky československé platné první den kalendářního čtvrtletí. Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru.

(7)

Proti rozhodnutí o povolení posečkání daně nebo povolení splátek není přípustné odvolání.

§ 61

Den platby

(1)

Za den platby se považuje

a)

u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu daňového dlužníka,

b)

u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala.

(2)

Banky a pošty jsou povinny převést platby na příslušné účty správců daní vždy nejpozději následující pracovní den poté, kdy platba z účtu daňového dlužníka byla uskutečněna nebo kdy byla ve prospěch účtu správce daně v hotovosti přijata. Pokud je účet správce daně veden u jiné banky než účet daňového dlužníka, z něhož je platba převáděna, je povinna banka, která platbu uskutečňuje, převést uhrazovanou částku té bance, u které je veden účet správce daně, ve stejné lhůtě jako v předchozí větě. Stejným způsobem se postupuje u plateb přijímaných ve prospěch účtu správce daně v hotovosti. Banka, u které jsou vedeny účty správce daně, připíše v jejich prospěch takto převedené platby nejdéle následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům získala dispoziční právo. Současně jsou banky a pošty povinny sdělit správcům daní den, kdy došlo k odepsání platby z účtu daňového poplatníka. V případě nedodržení těchto lhůt jsou povinny uhradit správci daně úrok ve výši běžné diskontní sazby Státní banky československé z částky včas nepřevedené.

(3)

Pokud daňový dlužník dá příkaz k úhradě daňové povinnosti a banka příkaz neprovede ve dnu uvedeném v příkazu z jiných důvodů než z nedostatku finančních prostředků na účtu daňového dlužníka, ručí daňovému dlužníku banka. Úhrada daňových pohledávek má přednost před jinými úhradami.

(4)

O dodržení postupů bank a pošt uvedených v odstavcích 2 a 3 je oprávněn se přesvědčovat místním šetřením správce daně, v jehož prospěch byla platba uskutečněna, nebo správce daně jím dožádaný.

§ 62

Evidence daní

(1)

Předmětem evidence příjmů, kterou vedou správci daně, je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků. Tyto údaje jsou evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových dlužníků odděleně za každý druh daně.

(2)

Výše daňové a platební povinnosti je evidována na základě předpisných nebo odpisných poukazů evidovaných ve zvláštním záznamu vydaných předpisných a odpisných poukazů.

(3)

Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav. Pokud je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je evidována na kreditní straně. Záznamy předpisných a odpisných poukazů se měsíčně uzavírají a porovnávají se stavem zaevidovaným na osobních účtech.

(4)

Platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně osobních účtů. Podkladem pro evidenci jsou zejména doklady bank a pošt. Vratky daně se mohou uskutečnit jen na základě vydaných platebních poukazů, které jsou evidovány v záznamu vydaných platebních poukazů. Při uzavírání záznamů vydaných platebních poukazů se postupuje obdobně jako při uzavírání záznamů předpisných poukazů.

(5)

Správnost evidence na kreditní straně se měsíčně odsouhlasuje podle dokladů bank zasílaných správci daně.

(6)

Nedobytný nedoplatek, u něhož je dána možnost, že bude alespoň zčásti vymožen, se eviduje na podrozvahových účtech. Nedoplatky evidované na podrozvahových účtech je třeba exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo alespoň provést takový úkon, jímž se promlčení nedoplatku přerušuje.

(7)

Z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků.

(8)

Ustanovení předchozích odstavců se nevztahuje na daně uplatňované jednorázově.

(9)

Pro poskytování informací z evidence daní platí přiměřeně ustanovení o nahlížení do daňových spisů.

(10)

Tiskopisy předpisných, odpisných a platebních poukazů a záznamů k nim vydá ministerstvo a současně v nich stanoví jejich náležitosti a další podrobnosti. Ministerstvo upraví v souvislosti se zaváděním výpočetní techniky formu provádění evidence daní obecně závazným právním předpisem.

§ 63

Daňové nedoplatky a penále

(1)

Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nebo zálohu na daň nejpozději v den její splatnosti.

(2)

Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,3 % z nedoplatku daně včetně zálohy na daň.

(3)

Z rozdílu mezi daní vypočtenou v daňovém přiznání či hlášení a uvedenou daňovým dlužníkem v dodatečném daňovém přiznání či hlášení, se vypočte penále podle odstavce 2 poloviční sazbou. Byl-li tento rozdíl zjištěn správcem daně, vypočte se penále podle odstavce 2 dvojnásobnou sazbou. Spočíval-li zjištěný rozdíl v základu daně převážně v zatajených příjmech, vypočte se penále podle odstavce 2 trojnásobnou sazbou. Při tomto výpočtu se nepřihlíží k platbám uskutečněným před vydáním rozhodnutí o dodatečném vyměření daně. Je-li daň stanovena na základě dodatečného daňového přiznání nebo hlášení, nepřihlíží se k platbám uskutečněným před jeho podáním.

(4)

Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. O tomto předpisu se daňový dlužník vyrozumí do třiceti dnů poté, co daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejdéle však do dvou let od doby splatnosti daně. Penále je splatné do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru. Proti tomuto rozhodnutí se lze do patnácti dnů po jeho doručení odvolat. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(5)

Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti také penále, které z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není stanoveno jinak.

(6)

Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu částku 100 Kčs za jedno zdaňovací období.

(7)

Ustanovení odstavců 1 až 6 se použije, není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak.

§ 64

Přeplatky a úrok

(1)

Částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně a záloh na daň, je daňovým přeplatkem.

(2)

Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně nebo, není-li takového nedoplatku, jako záloha na dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

(3)

O použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně může požádat též daňový dlužník. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den platby den, který následuje po dni, kdy tato žádost došla správci daně.

(4)

Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí, činí-li více než 50 Kčs a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně, a to do jednoho měsíce od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Žádost o vrácení přeplatku nebo jeho přeúčtování je od správních poplatků osvobozena.

(5)

Nepožádá-li daňový dlužník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, o vrácení daňového přeplatku do tří let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká.

(6)

Zavinil-li vznik přeplatku správce daně nebo vrátil-li jej po stanovené lhůtě, je povinen zaplatit daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby Státní banky československé platné první den kalendářního čtvrtletí.

(7)

Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o vrácení přeplatku může daňový dlužník podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek.

§ 65

Prominutí daňového nedoplatku

(1)

Správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek, byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období. Splnění podmínek pro uplatnění tohoto ustanovení zjistí správce daně podle pomůcek.

(2)

Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno.

(3)

Prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky, zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.

(4)

Důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi nesděluje.

(5)

Proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku není přípustné odvolání.

§ 66

Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost

(1)

Daňový nedoplatek může odepsat správce daně z vlastního podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek. Stejně se postupuje, není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

(2)

O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh trvá dále, dokud není vybrání daně promlčeno.

§ 67

Zálohy

(1)

Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže skutečná výše daně za toto období není ještě známa.

(2)

Poplatník platí stanovené zálohy na daň

a)

v případech určených tímto nebo zvláštním zákonem ve lhůtách a výši tam stanovených,

b)

na základě rozhodnutí správce daně.

(3)

Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň započítávají na úhradu skutečné výše daně.

§ 68

Zvýšení daně

Nebylo-li daňové přiznání nebo hlášení o dani podáno včas, může správce daně zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 %, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

§ 69

Vybírání daně srážkou

Daň nebo zálohu na daň, kterou byl plátce daně povinen srazit nebo vybrat z daňového základu, odvede správci daně ve lhůtě stanovené tímto nebo zvláštním zákonem. Pokud tyto daňové částky nebyly sraženy nebo vybrány ve stanovené výši nebo odvedeny ve stanovené lhůtě, předepíše správce daně plátci daně tyto částky k přímému placení.

§ 70

Promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky

(1)

Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.

(2)

Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným.

(3)

K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky.

(4)

Je-li daňový nedoplatek zajištěn na movitých věcech, nemůže se zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.

(5)

Je-li daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do třiceti let po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku.

§ 71

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

(1)

Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené daně za běžný kalendářní rok nebo léta minulá bude v době jejich splatnosti a vymahatelnosti nedobytná nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, pro něž pokládá vybrání za ohrožené, vydat zajišťovací příkaz. V zajišťovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby nejdéle do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce daně, a to způsobem v příkaze uvedeným, zejména složením jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy.

(2)

Složí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné zajištění se neprovede a již provedené zajišťovací úkony správce daně zruší.

(3)

Proti zajišťovacímu příkazu se lze odvolat. Odvolání nemá odkladné účinky vůči zajišťovacímu příkazu. Pokud odvolací orgán nerozhodne o odvolání do třiceti dnů po jeho podání, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti. Při plnění zajišťovacího příkazu se použijí přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků.

(4)

Výši dosud nestanovené ohrožené daně určí správce daně prozatímně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z prodlení, může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby ve třídenní lhůtě sdělil údaje potřebné pro prozatímní určení daňového základu a daně.

(5)

Plní-li tuzemský dlužník své platební závazky vůči devizovému cizozemci, který podléhá zdanění v tuzemsku, srazí současně s výplatou dlužné částky z této částky zálohu na daň ve stanovené výši a příslušnému správci daně sdělí identifikační údaje o této srážce.

(6)

V jednotlivých případech může správce daně, a u skupin dlužníků nebo druhů plateb ministerstvo, stanovit výši srážky odchylně od obecné úpravy.

(7)

Nepodá-li daňový dlužník - devizový cizozemec - přiznání k dani ani na výzvu a nelze-li zjistit základ daně a daň bez jeho součinnosti podle pomůcek správce daně, považuje se daň za vyrovnanou provedenou srážkou.

§ 72

Zástavní právo

(1)

K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství vzniká podle tohoto zákona zástavní právo k věcem, popřípadě pohledávkám daňového dlužníka nebo ručitele. Rozhodnutí správce daně o tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dlužníka nebo ručitele se zástavní právo vztahuje, se doručí daňovému dlužníku nebo ručiteli, který se proti němu může odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(2)

Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky a její výši a předmět zástavního práva.

(3)

Rozhodnutí o zřízení zástavního práva se s vyznačením jeho právní moci a vykonatelnosti zašle podle povahy věci buď k záznamu zástavního práva v příslušné evidenci, nebo držiteli zástavy, popřípadě poddlužníkovi.

§ 73

Vymáhání daňových nedoplatků

(1)

Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.

(2)

Vymáhání lze zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně.

(3)

Vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce může správce daně požádat též soud.

(4)

Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je

a)

vykonatelný výkaz nedoplatků,

b)

vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění,

c)

splatná částka zálohy na daň.

(5)

Výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti.

(6)

Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na

a)

přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky,

b)

srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.,

c)

prodej movitých věcí,

d)

prodej nemovitostí.

(7)

Pro výkon daňové exekuce se použije přiměřeně občanského soudního řádu.

(8)

Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci nařídil. Pokud byla zahájena exekuce podle odstavce 2, je proti exekučnímu příkazu připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle odstavce 1.

(9)

Výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Bude-li povolen odklad, již provedené úkony zůstanou zachovány.

(10)

Prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky náhrada v dvojnásobné výši než se poskytuje za přeplatky zaviněné správcem daně. Pokud ještě exekuce trvá, zruší ji správce daně z úřední povinnosti. Je-li skutečná škoda způsobená neoprávněným vymáháním vyšší než zákonem přiznaná náhrada, uhrazuje se tato škoda místo náhrady.

HLAVA PRVNÍ

DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY

§ 74

Registrace pro účely daně z přidané hodnoty

(1)

Žádá-li daňový subjekt o zrušení registrace u daně z přidané hodnoty, je povinen prokázat, že důvody pro zrušení registrace existují a jsou trvalé povahy.

(2)

Správce daně zruší registraci plátce daně, který se zaregistroval na vlastní žádost a který neplní svoje povinnosti vyplývající pro něj ze zákona o dani z přidané hodnoty.

§ 75

Vybírání daně

Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem stanovit daňovému subjektu povinnost platit daň a předkládat daňová přiznání nebo hlášení prostřednictvím určené banky, se kterou ministerstvo uzavřelo předem dohodu. Současně může prodloužit lhůtu stanovenou v § 61 odst. 2 tohoto zákona, pro převod prostředků na účty správců daně.

HLAVA DRUHÁ

SPOTŘEBNÍ DANĚ

§ 76

Povinnosti daňových subjektů spojené s kontrolou výroby a oběhu lihu

Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem

a)

minimální požadavky na uspořádání výrobního zařízení pro výrobu lihu tak, aby zaručovalo spolehlivé zjištění vyrobeného množství alkoholu,

b)

rozsah zajištění výrobního zařízení uzávěrami,

c)

postup při registraci lihu měřidly,

d)

postup při zjišťování vyrobeného množství lihu,

e)

postup při zjišťování zásob lihu,

f)

postup při oběhu lihu,

g)

náležitosti evidence o výrobě a oběhu lihu,

h)

oznamovací povinnost při zahájení, přerušení nebo zastavení a ukončení výroby lihu,

i)

postup při kontrole výroby a oběhu lihu.

HLAVA TŘETÍ

DAŇ Z PŘÍJMŮ

Oddíl první

Daň z příjmů fyzických osob

§ 77

Daňové přiznání

(1)

Každý, kdo má roční příjmy přesahující 6000 Kčs, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, je povinen podat ve stanovené lhůtě přiznání k dani za bezprostředně předcházející zdaňovací období.

(2)

Přiznání není povinen podat poplatník, který kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně,7) nemá jiné dani podrobené příjmy. Přiznání není povinen podat také poplatník, který má pouze příjmy ze závislé činnosti8) a není povinen podat přiznání podle odstavce 3.

(3)

Plynou-li poplatníkovi příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, je povinen podat přiznání z těchto příjmů, pokud plátce nemá v České a Slovenské Federativní Republice stálou provozovnu nebo má-li poplatník i jiné dani podrobené příjmy.

(4)

V přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně.

§ 78

Zaokrouhlování

(1)

Daň a penále se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

(2)

Zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků se zaokrouhlí na celé koruny nahoru, ostatní zálohy se zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru.

§ 79

Minimální výše daně

Daň se zvýšením se nevyměří, nepřesáhne-li 100 Kčs. To neplatí, vybírá-li se daň srážkou.

§ 80

Placení daně

(1)

Poplatník je povinen daň si sám vypočítat a zaplatit ji po uplynutí zdaňovacího období, za které se daň vyměřuje, správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.

(2)

Poplatníci, jejichž daňová povinnost za předchozí zdaňovací období přesáhla 1 000 000 Kčs, platí počínaje lednem následujícího roku měsíční zálohy ve výši 1/12 daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období vždy do konce kalendářního měsíce. Záloha za měsíc prosinec se neplatí a poplatník vyrovná celoroční daňovou povinnost ve lhůtě pro podání přiznání.

(3)

Poplatníci, jejichž daňová povinnost v předchozím zdaňovacím období nepřesáhla 1 000 000 Kčs, platí čtvrtletní zálohy na daň za běžné zdaňovací období, a to ve výši 1/4 daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do konce příslušného kalendářního čtvrtletí. Záloha za čtvrté čtvrtletí se platí v poloviční výši. Daňová povinnost se vyrovná ve lhůtě pro podání přiznání.

(4)

Zálohy neplatí poplatníci, jejichž roční daňová povinnost za předchozí zdaňovací období nepřesáhla 10 000 Kčs.

(5)

Poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů, zálohy podle odstavců 2 a 3 neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků a tento dílčí základ činí více než 50 % z celkového základu daně. Pokud dílčí základ z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků činí méně než 50 %, zálohy vypočtené podle odstavců 2 a 3 se platí v poloviční výši.

(6)

Daňovou povinností za uplynulé zdaňovací období se rozumí částka, kterou si poplatník sám vypočetl, a po doručení platebního výměru částka stanovená tímto výměrem. U nových poplatníků v roce zahájení jejich činnosti je daňovou povinností předpokládaná výše daně.

(7)

Je-li daň podle platebního výměru vyšší, než si ji poplatník sám vypočetl, nebo jde-li o daň vyměřenou dodatečným platebním výměrem, je poplatník povinen zaplatit rozdíl do patnácti dnů po doručení platebního výměru. Zálohy do té doby splatné se nemění.

(8)

V odůvodněných případech může správce daně stanovit zálohy jinak.

(9)

Novým poplatníkům může správce daně stanovit zálohy s přihlédnutím k očekávanému příjmu poplatníka a k ostatním poměrům rozhodným pro vyměření daně.

(10)

Přestal-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, z nichž byly placeny zálohy, není povinen platit tyto zálohy na daň počínaje následujícím měsícem (čtvrtletím).

(11)

Placení daně a záloh podle předchozích odstavců se nevztahuje na příjmy, u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně, a na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, nemá-li poplatník jiné příjmy podrobené dani.

§ 81

Vybírání a placení daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků

(1)

Plátce daně srazí zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (dále jen „záloha“) sazbou daně přepočtenou z ročních sazeb na měsíční období, podle tabulek vydaných ministerstvem obecně závazným právním předpisem, z úhrnu příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (dále jen „mzda“) zúčtovaných a vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc, kromě příjmů zdanitelných zvláštní sazbou daně, sníženého o částky, které jsou od daně osvobozeny, zejména o částky sražené na pojistné sociálního pojištění, pojistné zaměstnanosti, zdravotnické pojištění (dále jen „pojistné“), o částky na částečnou úhradu nákladů zaměstnance na dopravu mezi bydlištěm a pracovištěm (dále jen „dopravné“) a o 1/12 nezdanitelných částek základu daně (dále jen „zdanitelná mzda“).

(2)

Záloha se srazí při výplatě nebo připsání zdanitelné mzdy poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se zdanitelná mzda vyplácí.

(3)

Plátce daně, který vyplácí zdanitelnou mzdu najednou za více kalendářních měsíců, vypočte zálohu tak, jako by byla vyplacena v jednotlivých měsících, je-li tento způsob zdanění pro poplatníka výhodnější.

(4)

Plátce daně, který vyplácí jednorázovou mzdu nebo doplatek mzdy za minulá léta, srazí zálohu s přihlédnutím k úhrnu uvedených mezd vyplacených nebo zúčtovaných v témže zdaňovacím období, roční sazbou daně bez odečtení nezdanitelných částek a dopravného.

(5)

Pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců za stejný kalendářní měsíc, srazí plátci daně, u nichž poplatník neuplatňuje nárok na nezdanitelné částky ze základu daně, zálohy ze mzdy snížené pouze o částky, které jsou od daně osvobozeny včetně pojistného.

(6)

Sraženou zálohu ze zdanitelných mezd poplatníků, kteří za totéž zdaňovací období nemají kromě mzdy od plátců, u nichž podepsali prohlášení podle § 85 odst. 5 písm. b), a příjmů zdanitelných zvláštní sazbou, jiné zdanitelné příjmy, je daňová povinnost splněna.

(7)

Provádí-li plátce daně měsíčně zúčtování mezd, odvede zálohy za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do tří dnů po provedeném zúčtování mezd. Ostatní plátci daně odvedou zálohy do tří dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla.

(8)

Správce daně může stanovit lhůtu pro odvod sražené zálohy jinak.

§ 82

Roční zúčtování záloh

(1)

Poplatník, který kromě mzdy od jednoho plátce daně a příjmů zdanitelných zvláštní sazbou nemá jiné příjmy podléhající zdanění, může plátce daně požádat písemně do 31. ledna následujícího roku o výpočet daně za poslední uplynulé zdaňovací období, podepíše-li prohlášení podle § 85 odst. 5 písm. b). Výpočet daně provede plátce daně nejpozději do 31. března. Rozdíl zálohově sražené daně a vypočtené daně ve prospěch poplatníka se poplatníkovi vrátí nejpozději při zúčtování mzdy za březen.

(2)

Pobíral-li poplatník ve zdaňovacím období mzdu od více plátců daně postupně, provede plátce daně, který mu vyplácel mzdu jako poslední a u něhož uplatňuje nárok na nezdanitelné částky ze základu daně, výpočet daně z úhrnu mezd od všech plátců daně podle odstavce 1.

(3)

Pobíral-li poplatník ve zdaňovacím období mzdu současně od více plátců daně, provede plátce daně, u něhož poplatník uplatňuje nárok na nezdanitelné částky ze základu daně a kterému předloží prohlášení podle § 85 odst. 5 písm. c), výpočet daně z úhrnu mezd od všech plátců daně, kteří sráželi zálohu.

(4)

Plátce daně provede zúčtování záloh podle odstavců 2 a 3 jen na základě dokladů o vyplacené mzdě, sraženém pojistném, o nezdanitelných částkách ze základu daně, dopravném a o sražených zálohách předložených poplatníkem nejpozději do 31. ledna následujícího roku od všech plátců za uplynulé zdaňovací období. Poplatník, u něhož plátce daně provádí výpočet daně podle odstavce 3, je vždy povinen uvedené doklady předložit. Pokud poplatník svoji předkládací povinnost vůči plátci daně ani na výzvu nesplní, plátce daně zúčtování záloh neprovede a tuto skutečnost sdělí příslušnému správci daně, který výsledek výpočtu daně podle odstavce 3 sdělí poplatníkovi rozhodnutím.

(5)

Nedoplatek daně vyplývající z ročního zúčtování záloh srazí plátce daně poplatníkovi ze mzdy nejpozději do konce zdaňovacího období, v němž nedoplatek vznikl. Nemůže-li plátce daně uvedený nedoplatek srazit z poplatníkovi mzdy z důvodu, že mu již nevyplácí mzdu, nebo z důvodu, že nelze poplatníkovi podle obecně závazných předpisů srážku provést, zašle doklady o výši nedoplatku příslušnému správci daně k dalšímu řízení.

§ 83

Odpovědnost plátců daně

(1)

Poplatníkovi, kterému byla sražena daň nebo záloha vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daně přeplatek, pokud neuplynuly tři roky od konce zdaňovacího období, v němž přeplatek vznikl. O vrácený přeplatek daně nebo zálohy sníží plátce daně nejbližší odvod záloh.

(2)

Plátce daně, který nesrazil nebo nevybral u poplatníka daň nebo zálohu ve stanovené výši, může ji dodatečně srazit jen, pokud neuplynulo od doby, kdy byla daň nebo záloha nesprávně vybrána, dvanáct měsíců. Daň nebo zálohy, které byly vybrány nesprávně vinou poplatníka, může plátce daně dodatečně srazit do tří let od konce zdaňovacího období, v němž došlo k jejich nesprávnému vybrání.

(3)

Dodatečně sraženou nebo vybranou daň nebo zálohu podle odstavce 2 plátce daně odvede správci daně v nejbližším termínu pro odvod záloh.

(4)

Dodatečně předepsanou daň a zálohy je plátce daně povinen odvést správci daně do tří dnů po doručení platebního výměru.

§ 84

Povinnosti plátců daní

(1)

Plátci daně jsou povinni vést pro poplatníky mzdové listy a výplatní listiny včetně jejich rekapitulace za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období.

(2)

Mzdový list musí pro účely daně obsahovat

a)

poplatníkovo jméno a příjmení, též dřívější,

b)

rodné číslo,

c)

bydliště,

d)

jména a rodná čísla osob, které poplatník uplatňuje pro snížení základu daně, výši jednotlivých nezdanitelných částek s uvedením důvodu jejich přiznání,

e)

za každý kalendářní měsíc

1.

úhrn zúčtovaných mezd bez ohledu, zda jsou vypláceny v penězích nebo v naturáliích,

2.

částky osvobozené od daně,

3.

pojistné,

4.

dopravné,

5.

podle jednotlivých druhů sazeb daně (měsíční, roční)

6.

součet údajů uvedených pod body 1. až 5. za celé zdaňovací období.

(3)

Na žádost poplatníka je plátce daně povinen za období, za které byla vyplácena mzda, vystavit doklad o souhrnných údajích uvedených na mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet zdanitelné mzdy, daně a záloh.

§ 85

Uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného

(1)

Poplatník je povinen prokázat plátci daně okolnosti rozhodné pro uznání nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného. K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány. Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do třiceti dnů ode dne nástupu do zaměstnání.

(2)

Narodí-li se však poplatníkovi dítě, plátce daně k němu přihlédne již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo, prokáže-li poplatník jeho narození plátci daně do třiceti dnů po narození dítěte.

(3)

Pobírá-li poplatník v kalendářním měsíci mzdu současně od více plátců daně, přihlédne k nezdanitelným částkám ze základu daně a dopravnému pouze jeden plátce daně, u kterého uplatní poplatník nárok podle odstavce 1.

(4)

Neprokáže-li poplatník skutečnosti rozhodné pro uznání nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného ve stanovené lhůtě, přihlédne plátce daně k těmto skutečnostem dodatečně při ročním zúčtování záloh, prokáže-li je poplatník nejpozději do 31. ledna roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období.

(5)

Plátce daně přihlédne k nezdanitelným částkám ze základu daně a k dopravnému jen, podepíše-li poplatník do třiceti dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 31. ledna písemné prohlášení o tom

a)

jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání odčitatelných částek ze základu daně, popř. kdy a jak se změnily,

b)

že nepobíral v uplynulém zdaňovacím období současně od dalších plátců daně kromě příjmů zdanitelných zvláštní sazbou a kromě příjmů, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, jiné příjmy podléhající zdanění,

c)

že nepobíral v uplynulém zdaňovacím období, kromě příjmů zdanitelných zvláštní sazbou a kromě příjmů, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, jiné příjmy podléhající zdanění,

d)

že manželka nebo manžel, žijící ve společné domácnosti, nemá vlastní příjem přesahující ročně hranici stanovenou zvláštním zákonem,9)

e)

že při dopravě na pracoviště nemůže využít bezplatnou nebo zlevněnou jízdenku poskytnutou zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob,

f)

že není poživatelem starobního důchodu,

g)

že současně za stejné zdaňovací období neuplatňuje nárok na nezdanitelné částky ze základu daně u jiného plátce daně, a že nárok na nezdanitelné částky ze základu daně na vyživované děti současně za stejné zdaňovací období neuplatňuje jiný poplatník.

(6)

Dojde-li během roku ke změně skutečností rozhodných pro uznání nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného, je poplatník povinen oznámit je písemně (např. změnou v prohlášení) plátci daně nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala. Plátce daně poznamená změnu na mzdovém listě.

§ 86

Způsob prokazování nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného

(1)

Nárok na uznání nezdanitelných částek ze základu daně prokazuje poplatník plátci daně

a)

platným občanským průkazem, a to vlastním, druhého z manželů, popřípadě občanskými průkazy dětí starších patnácti let, jde-li o prokázání existence manželky a nezletilých dětí (vlastních, osvojených a dětí v péči, která nahrazuje péči rodičů). Nejsou-li uvedené skutečnosti zřejmé z občanského průkazu, je nutné prokázat je jiným úředním dokladem,

b)

potvrzením školy a u žáků učilišť potvrzením učiliště, že zletilé dítě, žijící s poplatníkem ve společné domácnosti, studuje,

c)

rozhodnutím o přiznání invalidního nebo částečného invalidního důchodu a dokladem o vyplácení důchodu, uplatňuje-li poplatník nárok na snížení daně z titulu nezdanitelné částky ze základu daně z důvodu, že pobírá invalidní nebo částečný invalidní důchod,

d)

předložením průkazky ZTP-P, pokud je poplatník jejím držitelem,

e)

rozhodnutím o přiznání starobního důchodu, je-li poplatník jeho příjemcem, pokud důchod nepřesahuje ročně hranici stanovenou zvláštním zákonem,10)

f)

potvrzením místně příslušného správce daně o tom, že

1.

vyživuje ve společné domácnosti zletilé dítě až do dovršení dvacetišesti let věku, jestliže nepobírá invalidní důchod a nemůže se připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc nebo pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, není schopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na ně připravovat jen za mimořádných podmínek,

2.

pobírá jiný důchod, jehož jednou z podmínek je invalidita, nebo jeho žádost o invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů, než z důvodů jeho invalidity.

(2)

Nárok na dopravné uplatní poplatník dokladem o svém bydlišti, z něhož dojíždí na pracoviště. Poplatníci, kteří jsou držiteli bezplatných nebo zlevněných jízdenek, předloží plátci daně prohlášení, že při dopravě na pracoviště nemohou využít bezplatnou nebo zlevněnou jízdenku poskytnutou zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob.

(3)

Doklady uvedené v odstavci 1 písm. a), c), d) a e) platí trvale, nebyla-li jejich platnost časově omezena. Platnost dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. c) a e) je podmíněna tím, že poplatník předloží každoročně nejpozději do 31. prosince pro uplatnění nároku na příští zdaňovací období doklad o výplatě důchodu. Doklady uvedené v odstavci 1 písm. b) platí vždy pro rok, pro který byly vydány. Doklady platí za předpokladu, že u poplatníka a jím vyživovaných osob se nezměnily skutečnosti rozhodné pro uznání nezdanitelných částek ze základu daně a dopravného.

§ 87

Daň vybíraná srážkou

(1)

Daň se vybírá srážkou z příjmů, na které se vztahuje zvláštní sazba daně.7) Srážku je povinen provést plátce daně, který má sídlo nebo bydliště na území České republiky při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka.

(2)

Plátce daně je povinen sraženou daň odvést správci daně nejpozději do patnáctého dne každého měsíce za předchozí kalendářní měsíc. Srážka daně se provádí z částky úhrady nebo připsání dlužné částky ve prospěch poplatníka. Správcem daně se rozumí finanční úřad příslušný podle místa bydliště nebo sídla plátce daně.

(3)

Neprovede-li plátce daně srážku daně nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh.

(4)

Daňová povinnost poplatníka, pokud jde o příjmy, z nichž je srážena daň, se považuje za splněnou řádným provedením srážky daně.

(5)

Správce daně může plátci daně stanovit jinak lhůtu pro odvod daně vybírané srážkou.

§ 88

Zajištění daně

(1)

Správce daně může uložit právnickým a fyzickým osobám, aby při výplatách ve prospěch poplatníků srážely až 10 % výplaty na zálohu daně k zajištění. Proti rozhodnutí o uložení povinnosti srážet zálohu na daň se nelze odvolat.

(2)

K zajištění daně ze zdanitelných příjmů, kromě příjmů, z nichž se daň vybírá srážkou, jsou právnické a fyzické osoby, které mají sídlo nebo bydliště na území České republiky a které vyplácejí, poukazují, nebo připisují úhrady ve prospěch poplatníka, povinny srážet zálohu na daň ve výši 10 % poplatníkům s omezenou daňovou povinností, s výjimkou případů, kdy je srážena záloha podle § 81.

(3)

Částky daně sražené podle odstavců 1 a 2 se odvádějí do patnáctého dne každého měsíce za předchozí kalendářní měsíc správci daně.

(4)

Správce daně může stanovit lhůtu pro odvod daně sražené podle odstavců 1 a 2 odchylně.

Oddíl druhý

Daň z příjmů právnických osob

§ 89

Placení záloh a splatnost daně

(1)

Poplatníci, jejichž daňová povinnost za předchozí zdaňovací období přesáhla 1 000 000 Kčs platí, počínaje lednem následujícího roku, měsíční zálohy ve výši 1/12 daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období vždy do konce kalendářního měsíce. Záloha za měsíc prosinec se neplatí a poplatník vyrovná celoroční daňovou povinnost ve lhůtě pro podání přiznání.

(2)

Poplatníci, jejichž daňová povinnost v předchozím zdaňovacím období nepřesáhla 1 000 000 Kčs, platí čtvrtletní zálohy na daň za běžné zdaňovací období, a to ve výši 1/4 daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do konce příslušného kalendářního čtvrtletí. Záloha za čtvrté čtvrtletí se platí v poloviční výši. Daňová povinnost se vyrovná ve lhůtě pro podání přiznání.

(3)

Zálohy neplatí poplatníci, jejichž daňová povinnost za uplynulé zdaňovací období činila méně než 200 000 Kčs a roční daňovou povinnost uhradí najednou ve lhůtě pro podání přiznání.

(4)

Novým poplatníkům správce daně stanoví zálohy s přihlédnutím k předpokládané daňové povinnosti.

(5)

Správce daně může stanovit poplatníkům se sídlem v cizině povinnost složit k zajištění daně přiměřenou zálohu při zahájení činnosti v případech, kdy není zajištěna srážkou u dlužníka.

(6)

Jestliže daň vypočtená v přiznání je vyšší než zaplacené zálohy, je poplatník povinen zaplatit rozdíl ve lhůtě stanovené pro podání přiznání.

(7)

Jestliže daň stanovená platebním výměrem je vyšší než daň vypočtená v přiznání, je poplatník povinen zaplatit rozdíl do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru.

(8)

Správce daně může v odůvodněných případech stanovit zálohy jinak.

§ 90

Daň vybíraná srážkou

(1)

Daň se vybírá srážkou z příjmů, na které se vztahuje zvláštní sazba daně. Srážku je povinen provést plátce daně, který má sídlo na území České republiky, a který vyplácí, poukazuje nebo připisuje úhrady ve prospěch poplatníka.

(2)

Plátce daně je povinen sraženou daň odvést příslušnému správci daně nejpozději do tří pracovních dnů ode dne úhrady nebo připsání dlužné částky ve prospěch poplatníka. O sražených částkách na dani podá plátce daně správci daně hlášení vždy do patnácti dnů po uplynutí měsíce, ve kterém byla daň sražena. V hlášení uvede označení poplatníků, jimž byla daň sražena, základ daně a sraženou částku a právní důvod závazku, podle kterého bylo plněno.

(3)

Neprovede-li plátce daně srážku daně nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh. Stejně se postupuje, nesrazí-li plátce daně daň ve správné výši.

(4)

Řádně provedenou srážkou podle odstavců 1 a 2 je daňová povinnost poplatníka splněna.

(5)

K zajištění daně u ostatních příjmů poplatníků, na které se nevztahuje zvláštní sazba daně, jsou plátci daně povinni srážet zálohu ve výši 5 % z plateb za podmínek uvedených v odstavcích 3 a 4.

(6)

Správce daně může zálohu podle odstavce 5 zvýšit až na 10 %, případně rozhodnout, že záloha bude nižší nebo nebude sražena. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání; toto odvolání nemá odkladný účinek.

(7)

Výši ostatních příjmů poplatníka s omezenou daňovou povinností oznámí plátce daně správci daně v termínu pro podání daňového přiznání s výpočtem daňové povinnosti.

Oddíl třetí

Společná ustanovení

§ 91

Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem stanovit okruh nově vzniklých daňových subjektů a bližší podmínky pro jejich osvobození od daně. Úplné nebo částečné osvobození od daně lze poskytnout nejvýše na dobu dvou let od zahájení činnosti.

HLAVA ČTVRTÁ

DAŇ Z NEMOVITOSTÍ

§ 92

Daňové přiznání

(1)

Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně na rok 1993 do 15. května 1993. V dalších letech je povinen podat přiznání k dani vždy do 31. března zdaňovacího období pouze poplatník, u něhož došlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně, tj. zejména změně výměry nebo ceny nemovitosti nebo uplynutí lhůty osvobození nemovitosti od daně.

(2)

Ke změnám skutečností rozhodných pro daňovou povinnost, které nastanou v průběhu zdaňovacího období, se nepřihlíží.

§ 93

Vyměření daně

(1)

Daň z nemovitostí se vyměřuje na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována.

(2)

Je-li daň zaplacena původním poplatníkem i na období nebo jeho část, kdy daňová povinnost přešla na nového poplatníka, zaplacená daň se nevrací, ale započítává se novému poplatníkovi.

(3)

Pokud ke dni převodu nemovitosti nebyly daňové povinnosti plně vypořádány původním poplatníkem, tato povinnost přechází na nového poplatníka.

HLAVA PÁTÁ

SILNIČNÍ DAŇ

§ 94

Daňové přiznání a vyměření daně

(1)

Poplatník je povinen podat přiznání na předepsaném tiskopise místně příslušnému finančnímu úřadu nejdéle do 31. ledna roku, na který je daň předem vyměřována a placena. Dojde-li ke vzniku daňové povinnosti v průběhu roku, podá poplatník přiznání k dani do patnácti dnů ode dne splatnosti daně.

(2)

U řidičů cizozemských vozidel v mezinárodním provozu se daň vyměřuje na základě přiznání k dani. O vyměřené a zaplacené dani se mu vydá potvrzení. Jsou-li pochyby zda dané vozidlo podléhá dani, lze o tom rozhodnout i na základě závazného prohlášení řidiče.

§ 95

Průkaz o zaplacení daně

Řidič je povinen mít u sebe při provozu vozidla na veřejných komunikacích vždy též doklad o zaplacení daně a předložit jej k nahlédnutí na výzvu oprávněných kontrolních orgánů. Za doklad o zaplacení se považuje zejména potvrzení o vyměřené a zaplacené dani nebo poslední díl poštovní poukázky, kterou byla daň zaplacena.

§ 96

Pokud jde o příjmy odváděné do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, neuvedené v § 1, nebo pokud jde o odvody a poplatky sankční povahy, pokuty a penále, postupuje se při jejich placení podle části šesté tohoto zákona. Ostatní ustanovení tohoto zákona se na tyto příjmy nevztahují. Stejně se postupuje, jde-li o příjmy rozpočtu federace spravované správci daně České republiky.

§ 97

(1)

Ustanovení tohoto zákona se použije, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, neobsahuje odlišnou úpravu.

(2)

Ustanovení části první až šesté a osmé tohoto zákona se použijí, pokud ustanovení části sedmé nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

§ 98

(1)

Rozhodnutí a jiná opatření vydaná správci daně Slovenské republiky platí i na území České republiky, pokud jsou jimi ukládány povinnosti nebo zřizována či osvědčována práva stejného nebo obdobného charakteru, jaká je možno uplatnit podle právních předpisů platných v České republice.

(2)

To platí i při změně místní příslušnosti, dožádání a delegaci a při plnění oznamovací povinnosti v rámci součinnosti třetích osob.

(3)

Dojde-li k pochybnostem o místní příslušnosti mezi správci daně České republiky a Slovenské republiky a nebudou-li tyto pochybnosti odstraněny jednáním mezi těmito správci daně, rozhodnou o místní příslušnosti v dohodě ministerstva financí České republiky a Slovenské republiky. Je-li místní příslušnost vázána na registraci daňového subjektu, může kterékoliv ministerstvo financí republik požádat o přezkoumání registrace soud.

(4)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí jen za předpokladu vzájemnosti.

§ 99

Pro daňové řízení se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nepoužije.

§ 100

Ministerstvo vydá obecně závazné právní předpisy k provedení § 42 odst. 15, § 59 odst. 5 a 6, § 62 odst. 10, § 75, 76, § 81 odst. 1 a § 91.

§ 101

Tento zákon platí i pro řízení zahájené před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány. Zachována zůstává i místní příslušnost správce daně, která byla u zrušených daní při jejich posledním vyměření.

§ 102

(1)

Tento zákon platí také pro zrušené daně, pokud řízení o nich bude konáno ještě po účinnosti tohoto zákona.

(2)

Výše penále, přirážek, pokut a dalších sankcí, nesmí přesáhnout částky, které by bylo možno uložit podle dřívějších předpisů vedle zrušené daně.

§ 103

Není-li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové subjekty zaregistrované u správce daně podle dosavadních předpisů splní svoji registrační povinnost podle tohoto zákona do 30. června 1993.

§ 104

(1)

Kolkové známky vydané před účinností tohoto zákona na základě zmocnění v zákoně č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona.

(2)

Ukončení jejich platnosti stanoví ministerstvo obecně závazným právním předpisem, kterým současně stanoví způsob a lhůty pro vypořádání nespotřebovaných zásob těchto kolkových známek.

§ 105

Rozhodnutí o počtu vyživovaných osob vydaná správcem daně pro účely daně ze mzdy, která byla vydána podle zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, a prováděcí vyhlášky Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky a Ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, pozbývají platnosti pro zdanění mezd za období od účinnosti tohoto zákona.

§ 106

Zrušuje se

1.

§ 27 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích,

2.

§ 4 odst. 1 až 4 zákona České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech,

3.

vyhláška Ministerstva financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků.

§ 107

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Burešová v. r. Pithart v. r.