Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

• d) vnějším zpětným zrcátkem na pravé straně vozidla musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 750 mm, počínaje ve vzdálenosti 4 m od zrcátka a v šířce nejméně 3,5 m ve vzdálenosti 30 m od zrcátka, a to na pravé straně vozidla;^71),^72) je-li přípojné vozidlo širší než tažné,^73) musí zpětné zrcátko zajistit zachycení obrazu povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 2 m, počínaje ve vzdálenosti 10 m od zrcátka.

(8) Zpětná zrcátka předepsaná podle odstavce 6 musí

• a) být plochá, opticky klidná, nezkreslující a se sníženou odrazivostí,

• b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály,

• c) mít jednotlivě účinné plochy u

• jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací nejméně 50 cm^2,

• osobních automobilů nejméně 100 cm^2,

• ostatních motorových vozidel, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů a pojízdných pracovních strojů nejméně 300 cm^2.

V případech, kdy ploché zrcátko by svou velikostí bylo neúměrné vnitřnímu prostoru vozidla nebo by přesahovalo nadměrně vnější celkový obrys vozidla, a u vozidel, která se vyznačují silnějšími otřesy, může být použito sféricky vypouklých zpětných zrcátek, jejichž poloměr zakřivení však nesmí být menší než 1,2 m. Účinná plocha těchto vypouklých zrcátek nesmí být menší

• u osobních automobilů než 50 cm^2,

• u ostatních motorových vozidel než 200 cm^2.

(9) Zpětné zrcátko zemědělských a lesnických traktorů, samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů předepsané v odstavci 6 písm. c) může být ploché nebo vypouklé; jeho účinná plocha nesmí být menší než 200 cm^2. Vypouklost zrcátka musí být sférického tvaru o poloměru nejméně 1,2 m a jeho plocha musí být opticky klidná. Barevná reprodukce obrazu tímto zrcátkem zachyceného musí být taková, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály.

(10) Povrch účinné plochy zpětných zrcátek předepsaných v odstavci 6, která budou dodávána po 1. 1. 1973, musí být odolný proti odírání a narušování vlivem čištění plochy zrcátka. Hodnota odrazivosti reflexního povlaku zrcátka nesmí být menší než 25 % u osobních automobilů a 50 % u ostatních motorových vozidel. Jestliže je používáno zrcátko se dvěma funkčními polohami, a to pro den a noc (prismatického typu), nesmí být hodnota odrazivosti při poloze pro noční jízdu menší než 4 %. Tato zrcátka, použitá jako vnitřní, mohou být kombinována s vnějšími zrcátky neprismatického typu.

(11) Montáž zpětného zrcátka předepsaného v odstavci 6 a držáku musí zajistit

• stabilní polohu zrcátka vůči karosérii, tj. zrcátko nesmí být vychýleno samovolně ze své polohy obvyklými otřesy karosérie nebo řidičské budky a nesmí docházet k resonančnímu kmitání odrazové plochy zrcátka,

• nastavení zrcátka naklápěním v horizontálním a vertikálním směru z místa sedícího řidiče, a to i u vnějšího zpětného zrcátka na straně řidiče při zavřených dveřích. V případě, že vnější zrcátko je upevněno mimo dosah sedícího řidiče (např. blatníková zrcátka), musí jeho držák umožňovat takovou aretaci zrcátka v seřízené poloze, která nedovolí nežádoucí změnu této polohy.

(12) Zpětná zrcátka motorových vozidel musí být svým provedením a upevněním řešena tak, aby byla snížena možnost zranění osob při srážce nebo prudkém zabrzdění.

(13) Všechna vnitřní a vnější zrcátka, s výjimkou těch, která jsou umístěna na vozidle výše než 1,9 m, měřeno od spodní hrany zrcátka k vozovce, musí splňovat tyto podmínky:^74)

• a) jestliže vnější zpětné zrcátko narazí na chodce nebo cyklistu nebo jestliže cestující přijde do styku s vnitřním zrcátkem, musí být zrcátko schopno deformace nebo se jeho držák musí zlomit ve vhodně zvoleném průřezu;

• b) pouzdro zrcátka musí být dostatečně odolné proti ohnutí, aby se sklo neroztříštilo, ledaže sklo je takové, že při jeho rozbití nevzniknou nebezpečné úlomky (zrcátko lepené k vnitřku pouzdra nebo zrcátko z bezpečnostního skla);

• c) kompletní zrcátko s pouzdrem a držákem nesmí mít jakékoliv nebezpečné ostré hrany;

• d) okraje skla zrcátka musí být opatřeny rámečkem; žádná část rámečku a u vnějších zrcátek ani žádná jiná část zrcátka nesmí mít výčnělky se zaoblením o poloměru menším než 3,5 mm.

(14) Je-li na vozidle použito více než jedno zpětné zrcátko, musí být všechna rovinná nebo musí mít stejný poloměr zakřivení. Toto ustanovení se netýká vnitřních zrcátek pro kontrolu vnitřního prostoru karosérie a zrcátek uvedených v odstavci 4 písm. a).

(15) Je-li na vozidle použito více zpětných zrcátek, než je předepsáno v odstavci 6, mohou tato doplňková zrcátka mít i menší účinnou plochu, než stanoví odstavce 8 a 9, nemusí být seřiditelná podle odstavce 11 a nemusí mít shodný poloměr zakřivení jako ostatní zrcátka podle odstavce 14.

(16) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle umístěna tak, aby

• co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,

• pohled do vnějších zrcátek se děl buď bočními okny nebo plochou čelního skla očišťovanou stěrači.

(17) Přesahují-li vnější zpětná zrcátka při své provozní poloze největší šířku vozidla, musí být jejich držák sklopný dopředu i dozadu nebo ohebný tak, že ve sklopeném nebo ohnutém stavu nepřesahují největší šířku vozidla. Zpětné zrcátko, jehož spodní okraj není ve větší výšce než 1,9 m, nesmí přesahovat největší šířku zatíženého vozidla o více než 200 mm, s výjimkou ustanovení odstavce 7 písm. d) věty za středníkem.

(18) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí být nejpozději dnem 1. 1. 1974 vybavena alespoň jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla, zajišťujícím výhled dozadu a splňujícím podmínky stanovené v odstavcích 11, 12 a 16; ustanovení odstavců 1 až 10, 13 až 15 a 17 pro tato vozidla neplatí.

§ 27

Zařízení pro zpětnou jízdu a zajištění vozidel proti pohybu

(1) Každé motorové vozidlo musí být opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče. Tímto zařízením nemusí být vybavena tříkolová motorová vozidla s koly souměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg, a jednostopá motorová vozidla.

(2) Každé motorové vozidlo o celkové hmotnosti větší než 3,5 t a každé přípojné vozidlo o celkové hmotnosti větší než 750 kg, musí být - s výjimkou pásových vozidel - vybaveno nejméně jedním zakládacím klínem, kterým je lze účinně zajistit proti pohybu. Tyto klíny musí být obsluze lehce přístupné a bezpečně uchopitelné.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 28

Kryty kol

(1) Všechna vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 20 km/h musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky, podběhy) a alespoň u kol poslední nápravy i účinnými lapači vody a nečistot, které v dostatečné míře zabrání rozstřiku vody a nečistot dozadu za jedoucím vozidlem.

(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených v odstavci 1 musí překrývat šířku běhounu nezatížené pneumatiky; vnější boční okraje blatníků musí být zaobleny; u předních řízených kol přívěsu může být za tyto kryty považována nástavba (karosérie přívěsu);^75) u dvou a více náprav, jdoucích bezprostředně za sebou, postačí společný kryt kol. Kryty kol a lapače musí splňovat tyto další podmínky:

• a) u nezatížených automobilů a přívěsů a návěsů musí kryty kol - s výjimkou zadních blatníků sklápěčů - zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana krytu kol byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kol;

• b) u sklápěčkových vozidel smí být zadní kryt proveden jen na zadní straně kola; kryt však musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko, jako je nejvyšší bod pneumatiky plně zatíženého vozidla a spodní hranou tak nízko, aby byla vždy níže, než je střed kola nezatíženého vozidla;

• c) u nezatížených motocyklů a jejich přípojných vozidel musí být kryty kol provedeny tak, aby přední hrana byla před svislou rovinou procházející středem kola a zadní hrana nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola;

• d) u nezatížených zemědělských a lesnických traktorů, které jsou určeny i k provozu na pozemních komunikacích, musí kryty kol zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana byla nejvýše jednu čtvrtinu výšky kol nad vodorovnou rovinou procházející středem kol;

• e) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby rovina proložená teoretickým bodem styku pneumatiky zatíženého vozidla a spodní hranou lapače svírala s rovinou vozovky úhel nejvýše 15°, u zemědělských a lesnických traktorů nejvýše 25°.

(3) U všech vozidel opatřených pneumatikami — s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací — musí být na všechna kola umožněna montáž protiskluzových sněhových řetězů. Prostor mezi koly a podběhy, karosérií, rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při každém stavu zatížení vozidla byla dostatečná vůle mezi uvedenými pevnými částmi vozidla a koly s protiskluzovým zařízením.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 29

Kola, pneumatiky a plné pryžové obruče

(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami^76) — pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak — a jim odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla voleny tak, aby jejich druh, rozměry a huštění, způsob konstrukce a provedení odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti vozidla (tlaku nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti a přitom dosahovaly co největší životnosti a hospodárnosti. Na celém obvodu a v celé šířce běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo zářezy.

(2) Na vozidle — pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak - smí být používáno pouze pneumatik doporučených pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik.^77) Únosnost pneumatik nesmí být nižší, než je zatížení připadající na kolo (nápravu) vozidla.

(3) Na vozidle smí být současně použito různých druhů pneumatik jen v rozsahu připuštěném výrobcem vozidla. Různých druhů pneumatik se však nesmí použít na téže nápravě, s výjimkou nouzového dojetí.^78)

(4) Pneumatiky — včetně náhradních — musí být vždy řádně nahuštěny podle návodu výrobce vozidla nebo výrobce pneumatik. U dvojité montáže kol musí být pro huštění vnitřní pneumatiky ventily uspořádány a kola provedena tak, aby tlak vzduchu v pneumatice se dal kdykoli snadno upravovat nebo měřit, a to ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné manipulace.

(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu a bocích trhliny nebo poškození, které obnažují kordovou kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky musí mít po celém obvodu běhounu jasně viditelný vzorek s hloubkou drážek nebo zářezů nejméně 1 mm. Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být pneumatiky opatřeny indikátory, které vizuálně spolehlivě vyznačují přípustnou míru opotřebení vzorku běhounu.

(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených pneumatik ve dvojité montáži nesmí být větší než 2 % vnějšího průměru.

(7) Pláště pneumatik mohou být protektorovány pouze za předpokladu, že to umožňuje jejich konstrukce a že je dostatečně silná vrstva pryže v koruně pneumatiky.

(8) Pláště pneumatik nesmějí být dodatečně nařezávány k vytvoření dostatečně hlubokého vzorku běhounu nebo za účelem zvýšení jejich záběrových vlastností. Výjimečně to mohou provádět pro speciální účely pouze původní výrobci pneumatik.

(9) Protiskluzové hroty smějí být používány pouze na vozidlech o celkové hmotnosti menší než 3,5 t v době od 15. listopadu do 31. března, a to za těchto podmínek:

• pneumatiky s hroty smějí být namontovány pouze na vozidla, která jsou opatřena za zadními koly lapači nečistot umístěnými podle § 28 odst. 2 písm. e),

• hroty musí být na všech kolech vozidla,

• hroty smějí být namontovány jen na typy pneumatik určené výrobcem; výrobce určí i způsob montáže a provedení hrotů,

• výška hrotů nad novým běhounem pneumatiky nesmí být větší než 2,5 mm,

• jsou-li pneumatiky s hroty po demontáži opět montovány, musí být smysl jejich otáčení při jízdě shodný s původním; proto musí být na těchto pneumatikách vyznačen smysl otáčení kola,

• brzdění a zrychlování nesmí být prudké,

• rychlost jízdy na pozemních komunikacích nesmí být větší než 100 km/h,

• vozidlo musí mít na zádi označení, jehož vzor stanoví federální ministerstvo dopravy.

(10) Speciální vozidla, u nichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřekročí 20 km/h, mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi; přitom nejvyšší statické zatížení nesmí překročit 100 kg na 1 cm šířky základní plochy obruče. Jestliže nejvyšší konstrukční rychlost vozidla nepřekročí 8 km/h, smí statické zatížení být až 125 kg.

(11) Plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na skutečné stykové ploše nesmí překročit u pneumatik a u plných pryžových obručí 8 kg na 1 cm^2.^79)

§ 30

Pérování vozidel

(1) Pro odpérování vozidel — s výjimkou silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, jednostopých motorových vozidel s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h a zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h — musí být použito vhodného odpružení, popřípadě doplněného vhodnými tlumiči pérování a eventuálně i stabilizátory. Pérování a jeho tlumení musí být voleno tak, aby vozidlo vykazovalo co nejmenší dynamické síly do vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěno co nejmenší boční vyklánění (kolébání) vozidla.

(2) Konstrukce a stav pružícího ústrojí nesmí být příčinou nízké životnosti karosérie a podvozkových částí vozidla, zvyšování únavy řidiče a cestujících ve vozidle, ani poškozování nákladu vozidla.

(3) Sanitní automobily musí být odpruženy tak, aby vykazovaly co nejnižší dosažitelné zrychlení karosérie ve všech směrech.

(4) Mezní hodnoty pro posouzení vlastností pérování vozidel stanoví federální ministerstvo dopravy.^80)

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 31

Karosérie vozidel a budka řidiče

(1) Karosérie vozidel, zejména vozidel, která jsou určena pro hromadnou přepravu osob, a budka řidiče musí být konstruovány tak, aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při čelních a bočních nárazech, tak i při převrácení vozidla. Pevné části vozidla nesmějí překročit obrys ložné míry stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici.^81)

(2) Karosérie vozidel pro přepravu osob a budka řidiče musí být těsněny proti vnikání prachu, vody [jak proudem vody o tlaku nejméně 1,5 bar (kp/cm^2), tak i mírným oplachováním při stání vozidla], výfukových plynů a jiných nečistot a jejich spojení s hnacími i hnanými orgány vozidla, popřípadě s podvozkem musí být provedeno tak, aby se do nich přenášel hluk a vibrace od jejich zdrojů v nejmenší míře.

(3) Budka řidiče musí mít vnitřní světlou šířku^82) nejméně

jednomístná	750 mm,
dvoumístná	1,25 m,
třímístná a dvoumístná s lůžkem (lůžky)	1,90 m.

(4) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném prudkém zastavení, čelním nebo bočním nárazu nebo nárazu zezadu byla vhodným provedením a vybavením vnitřku omezena na nejmenší možnou míru.^83)

(5) U osobních automobilů podléhají z hlediska ustanovení odstavce 4 schválení^84) zejména

• části vnitřku vozidla před řidičem a cestujícími,

• uspořádání a provedení ovládacích ústrojí,

• střecha (i otevírací),

• opěradlo a zadní část sedadel.

(6) Každý autobus a osobní autobusový přívěs musí mít pro plný počet sedících osob zajištěno uložení zavazadel

• ve zvláštních schránkách, kde pro jednoho cestujícího v dálkovém nebo luxusním autobusu musí být počítáno se zavazadlovým prostorem tvaru pravoúhlého šestistěnu o objemu nejméně 0,1 m^3 a u linkového autobusu nejméně 0,03 m^3,

• u linkových autobusů na střešním nosiči nákladů opatřeném na všech stranách bezpečným zábradlím, vysokým nejméně 0,25 m a s bezpečným přístupem ze zádi nebo z pravé strany vozidla; střešní nosič může být i u dálkových autobusů jako doplňkové zařízení, pokud je splněno ustanovení § 12.

Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro autobusy městské hromadné dopravy.

(7) Každý autobus a osobní autobusový přívěs musí být podle obsaditelnosti opatřen nouzovými východy, a to nejméně:

• dvěma při obsaditelnosti od 9 do 13 osob (mimo řidiče),

• třemi při obsaditelnosti od 14 do 22 osob (mimo řidiče),

• čtyřmi při obsaditelnosti od 23 do 35 osob (mimo řidiče),

• pěti při obsaditelnosti nad 35 osob (mimo řidiče).

Východy musí být rozmístěny tak, aby - kromě případných dveří v zádi vozidla - na každém boku vozidla byl v podstatě stejný počet nouzových východů.

Na pravém boku vozidla může být o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ v zadní stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen zřetelným nápisem „Nouzový východ“, umístěným na dobře viditelném místě uvnitř karosérie; pokud jde o dveřní východ, musí být u něho návod k jeho použití.

(8) Nouzové východy (odstavec 7) jsou:

• a) okenní, tj. okna o ploše nejméně 4000 cm^2 se světlými rozměry nejméně 500 mm (výška) x 700 mm (šířka) a s volným přístupovým prostorem (bez překážek, jako např. opěradla sedadel, přidržovací tyče), jehož obdélníkový průřez musí mít plochu nejméně 2300 cm^2, výšku 430 mm a šířku 600 mm; přitom obdélníkový průřez může mít zaoblené rohy s poloměrem nejvýše 250 mm;

• b) dveřní, tj. dveře na levém boku^85) nebo na zádi se světlou šířkou nejméně 550 mm a výškou 1,2 m;

• c) střešní, tj. průlezy o ploše nejméně 3300 cm^2 se světlými rozměry nejméně 500x500 mm.

(9) Dveře na pravém boku autobusu a osobního autobusového přívěsu, které slouží k nastupování a vystupování cestujících, jsou považovány za nouzový východ pouze tehdy, jestliže je v případě potřeby možné tyto dveře otevřít ručně, i když se zvýšeným úsilím, ať jsou ovládány jakýmkoliv servomechanismem.

(10) Okenní nouzové východy [odstavec 8 písm. a)] musí být snadno přístupné a přidržovací tyče a jiná podobná vnitřní zařízení nesmějí snižovat jejich světlost nebo bránit přístupu k nim. Okenní nouzové východy musí být snadno otevíratelné z vnitřku a z vnějšku karosérie nebo mohou být pouze z bezpečnostního kaleného skla; v tomto případě musí být v blízkosti nouzového východu uvnitř vozidla snadno přístupné zařízení pro rozbití skla, k tomu účelu určené (kladivo apod.).

(11) Dveřní nouzové východy [odstavec 8 písm. b)] musí být snadno přístupné^85) a mohou být zamykatelné z vnějšku karosérie, avšak z vnitřku musí být možno je otevírat směrem ven jednoduchým způsobem a bez použití klíče. Dveřní nouzový východ nesmí mít otevírací zařízení z vnějšku výše než 1,8 m nad vozovkou, na níž vozidlo stojí. Dveřní nouzové východy nesmějí být posuvného typu ani nesmějí být ovládány dálkově a musí být konstruovány tak, aby bylo malé nebezpečí zaklínění v případě deformací karosérie.

(12) Střešní nouzové východy [odstavec 8 písm. c)] musí být umístěny nad sedadlem nebo rovnocenným výchozím místem umožňujícím výstup. Východy musí být posuvné nebo vytlačitelné jako celek; nesmějí být opatřeny závěsy.

(13) V autobusech a osobních autobusových přívěsech musí být vnitřní světlá výška prostorů určených pro stání a pro průchod cestujících nejméně 1,9 m, u vozidel s místy pouze k sezení a s motorem umístěným v zádi vozidla nejméně 1,8 m. U autobusů s obsaditelností nejméně 14 osob mimo řidiče musí být prostor pro průchod cestujících široký nejméně 300 mm až do výšky 900 mm.^86)

(14) V autobusech, popřípadě v osobních autobusových přívěsech se stanoví minimální plocha rovné podlahy^87) na jednu osobu:

a) místo k stání	0,150 m2	u městského provedení autobusu,
	0,200 m2	u linkového provedení autobusu,
b) místo k sezení	0,315 m2	u všech provedení autobusů a osobních autobusových přívěsů.

Na dobře viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst k sezení a k stání.

(15) Jsou-li v podlaze nákladních automobilů, silničních tahačů, jejich návěsů a přívěsů otvory pro přístup k obsluze a údržbě podvozkových orgánů, musí být jejich kryty upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoliv nežádoucí zásah zvenčí do vnitřku karosérie.

(16) Každý automobil a návěs, určený k přepravě nebo přepravující sloupy nebo tyčový materiál (roury, klády, tyče apod.), musí mít kabinu řidiče chráněnu pevným ochranným štítem proti posunu nákladu podle § 64.

(17) U jednostopých motorových vozidel musí mít ochranný kryt před řidičem zaoblené hrany a jeho upevňovací zařízení nesmí překážet v řízení vozidla, snižovat výhled ani být příčinou zranění řidiče. Volný prostor mezi ovládacím zařízením vozidel a ochranným krytem, popřípadě jeho součástmi musí být široký nejméně 70 mm.

(18) U nákladních vozidel s valníkovou, skříňovou nebo sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění otvírání a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů, aby jakákoliv ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U sklápěcích karosérií může být otevírání a zavírání zadního čela nebo bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané z místa řidiče; sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému otevírání a odolné proti bočním deformacím, způsobujícím změnu vnějšího obrysu vozidla. Ovládací (svalová) síla při ruční manipulaci jednoho člověka se zadním čelem a s bočnicemi nesmí přesahovat 245 N (25 kp).

(19) U nákladních sklápěcích automobilů o celkové hmotnosti nejméně 8,5 t, musí být chráněn prostor mezi budkou řidiče a korbou; u vozidel určených pro práci pod bagrem a k nakládání balvanů, kamení apod. musí být budka řidiče chráněna ochranným štítem.

(20) Ložné plochy nákladních automobilů s pevnou (nesklápěcí) karosérií musí být konstruovány tak, aby splňovaly požadavky pro ložení normovaných krabic, beden, palet a kontejnerů.

Výška ložné plochy karosérie (valníkové, skříňové apod.) nad vozovkou musí být co nejmenší při respektování rozměru pneumatik a velikosti propérování.

(21) Karosérie automobilů, přívěsů a návěsů, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, musí být upraveny tak, aby dveřní kliky, závěry a závěsy dveří, postranic a čel a očka lanek nebo řemenů pro upevnění plachty na vozidle, pokud jsou níže než 1,9 m nad vozovkou, vyčnívaly nejvýše 40 mm z celkového povrchu karosérie vozidla nebo obrysových linií karosérie vozidla, nebo musí být potaženy, popř. obaleny materiálem pohlcujícím rázovou energii.^88)

(22) Jiné vyčnívající části karosérií a nástaveb autobusů, nákladních automobilů, přívěsů, návěsů, pojízdných pracovních strojů a speciálních automobilů, které mohou způsobit zachycení při šikmém nárazu (zadní nárazníky s letmými konci, podpěrná ramena autojeřábů, rozstřikovací a distribuční lišty a trubky u autocisteren, rozstřikovačů živic, sypačů apod.), musí být opatřeny ochrannými lištami nebo podobným zařízením tvořícím dostatečný náběh nebo vedení přibližně rovnoběžné s podélnou osou vozidla. Přitom není rozhodující, zda uvedené části přesahují vnější obrys vozidla.

(23) Karosérie osobních automobilů musí být schválena^89) z hlediska vnějších výčnělků. Vnější povrch těchto osobních automobilů nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky nebo výčnělky směřující ven, které svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí by zvětšovaly nebezpečí poranění osob, na které by karosérie narazila nebo které by se po karosérii v případě kolize sunuly. Dále nesmí mít části směřující ven, které by mohly zachytit chodce, cyklistu nebo motocyklistu. Žádný výčnělek vnějšího povrchu nesmí mít poloměr zakřivení menší než 25 mm, s výjimkou zvláště určených částí^89) a s výjimkou výčnělků tvořených materiálem o tvrdosti nepřevyšující 60 shore A. Zvláštní předpisy^89) stanoví další požadavky pro okrasné a identifikační předměty připevněné ke karosérii, štítky a obruby světlometů, mřížky pro vstup a výstup vzduchu, vnější části stěračů, nárazníky, kliky a tlačítka dveří a vík, hrdla palivových nádrží, matice kol, náboje kol a jejich okrasné kryty, hrany a záhyby plechů, deflektory vzduchu a deště, opěry pro zvedák.

(24) Ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být karosérie osobních automobilů konstruovány a vyráběny tak, aby při čelním, bočním a zadním nárazu byla vzniklá deformační práce pohlcena přední, boční nebo zadní částí vozidla, aniž by došlo k většímu ohrožení osob vlivem deformace střední karosérie a aniž by se přitom otevřely nebo zaklínovaly dveře automobilů, a aby při převrácení automobilu na střechu nedošlo k nepřípustným deformacím nosných střešních sloupků.^90)

(25) Řidičské budky nákladních automobilů o celkové hmotnosti nejméně 7 t, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1975, musí být schváleny^91) z hlediska odolnosti proti deformacím vzniklým při převrácení vozidla nebo srážce.

(26) Ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být karosérie autobusů konstruovány a provedeny tak, aby deformace vzniklá při zatížení střechy po převrácení vozidla neohrozila cestující.^90)

(27) Oddělení motorového prostoru nebo prostoru pro jakýkoliv jiný zdroj tepla (např. nezávislé topení, výfukové potrubí) od prostoru pro cestující nebo pro náklad musí být provedeno buď pevnou stěnou, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie, nebo stěnou - víkem, která je s konstrukcí karosérie spolehlivě spojena. Stěny, které oddělují prostor motoru od prostoru pro cestující, musí být provedeny tak, aby splňovaly tyto podmínky:

• nesmí se používat žádného hořlavého materiálu nebo materiálu, který může nasáknout palivem nebo mazivem (týká se i zvukově izolačního materiálu),

• musí být učiněna taková opatření, aby se na stěnách nebo v prostoru motoru zabránilo shromažďování oleje, paliva a jiných hořlavých materiálů.^92)

Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a prostorů pro náklad automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.

(28) Ustanovení odstavců 1, 2, 4 až 13, 17 druhé věty, 18 až 21 a 23 až 27 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 32

Sedadla a lůžka, rozměrové vztahy mezi sedadlem, ovládacími orgány a vnitřkem karosérie

(1) Sedadlo řidiče motorových vozidel musí být upraveno tak, aby řidič při sezení za volantem nebo řídítky, při ovládání vozidla a při pozorování jízdních situací byl fyzicky a psychicky co nejméně unavován.^93) To platí obdobně z hlediska cestovní pohody i pro sedadla cestujících.

(2) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku též odpruženo jako jeden celek se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné ve svislé rovině v rozmezí nejméně 80 mm a v podélném směru nejméně 100 mm. U vozidel o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t - s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací - pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla řidiče ve svislém směru a seřiditelnost jeho tuhosti, musí být sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň 150 mm.

(3) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících spolujezdců musí být — s ohledem na nejpříznivější fyziologickou polohu sedící osoby — konstrukčně proveden a ustaven nebo seřiditelný na základní úhel 22° ± 3° od vertikály.^94) Při nastavení uvedeného základního úhlu sklonu opěradla nesmí být úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95°.^94) Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability sedění skloněn dozadu pod úhlem nejméně 5° od horizontály.

(4) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro 1 osobu nejméně 400 mm. Tato ustanovení neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů, jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace.

(5) Každé sedadlo osobních automobilů — včetně zařízení pro jeho uchycení k vozidlu - musí být schváleného typu^95) a musí snést

• zatížení vodorovnou silou působící v podélném směru nazad, procházející těžištěm celého sedadla a rovnou 20násobku hmotnosti celého sedadla,

• zatížení silou působící na horní příčný člen opěradla sedadla podélným směrem vzad a vyvolávající silový moment o velikosti 530 Nm (53 kpm) k vztažnému bodu sedění neboli H-bodu pro polohu sedění odpovídající úhlu sklonu opěradla směrem dozadu od vertikály, co nejbližšímu hodnotě 25°,

• podélné vodorovné zrychlení 20 g směrem dopředu a směrem dozadu.

Po skončení zkoušek není nutné, aby fungovalo zařízení pro seřizování a přesunování sedadel, přesunovací zařízení však musí být možno odblokovat. Tato zkouška se nevztahuje na sklopná sedadla a sedadla s rovinou souměrnosti kolmou k podélné ose vozidla.

(6) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel vozidel uvedených v odstavci 5 musí být schváleného typu^95) a musí být vybavena automaticky blokovaným přídržným zařízením s ovládáním k uvolnění tohoto zařízení, snadno přístupným osobě sedící na sedadle i osobě sedící bezprostředně za tímto sedadlem a konstruovaným tak, aby zamezilo uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 g ve směru podélné osy vozidla. Při zatížení vodorovnou silou, působící ve směru podélné osy vozidla v těžišti opěradla nebo celého sedadla směrem vpřed a rovnou 20násobku celé hmotnosti opěradla, nesmí se zajišťovací zařízení uvolnit nebo selhat.

(7) Vzájemný vztah mezi sedadlem, volantem, ovládacím zařízením a vnitřkem budky řidiče nebo karosérie vozidla musí být upraven takto:^96)

• vzdálenost mezi H-bodem a stropem, měřená ve svislé podélné rovině souměrnosti sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8° od vertikály směrem dozadu, musí být nejméně 1,0 m u řidičských budek při nejnižší poloze výškově seřiditelného sedadla a současně v krajní zadní poloze určené výrobcem k sedění a nejméně 820 mm u osobních automobilů, s výjimkou jejich sportovních modifikací,

• střed volantu musí být zhruba ve svislé rovině souměrnosti řidičova sedadla,^97)

• kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm, měřeno v rovině věnce volantu,

• ve výši loktů řidiče^98)musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sedění,

• nášlapná plocha pedálu akcelerace musí být umístěna tak, aby bylo možno sestavit takovou vzájemnou polohu sedadla a pedálu, při níž by svírala stehenní a zádová část figuríny^98),^99) úhel v rozmezí uvedeném v odstavci 3, stehenní část s bércem úhel v rozmezí 95°—135° a noha s bércem nejméně 70° (měřeno v klidové poloze pedálu),^100)

• minimální vzdálenost od věnce volantu musí být u osobních automobilů nejméně 380 mm, u ostatních automobilů nejméně 350 mm,^101)

• spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého povrchu sedáku sedadla nejméně 120 mm při všech polohách nastavení sedadla,

• rukojeť řadící páky převodovky nesmí být svým horním okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch sedadla řidiče zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sedění,

• kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí, závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně 70 mm,

• pedály pro provozní brzdění a spojky musí být umístěny tak, aby mezi nimi procházela podélná svislá rovina souměrnosti sedadla a přitom vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných středů od uvedené roviny nepřekročil 320 mm; přitom mezi vnitřní částí karosérie nebo budky řidiče přiléhající ke spojkovému pedálu (např. podběh kola, stěny karosérie nebo budky řidiče apod.) a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto pedálu musí být — v rozsahu alespoň plného zdvihu pedálu a 100 mm nad ním — volný prostor široký nejméně 130 mm; mezi vnitřní částí karosérie nebo budky řidiče přiléhající k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru, převodovky apod.) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového pedálu musí být v rozsahu alespoň plného zdvihu pedálu a 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm; mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálu spojky a brzdy nesmí být vzdálenost menší než 50 mm, pedálu brzdy a akcelerace menší než 60 mm, pedálu spojky a akcelerace menší než 150 mm,

• pro odpočinek volné levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze musí být pamatováno s dostatečným prostorem.

(8) Pevná lůžka v budce řidiče nákladních automobilů a v autobusech nesmí mít menší rozměry než 550x1900 mm, přičemž světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší než 550 mm. Lůžko musí být vybaveno vhodnou ochranou spícího před jeho vypadnutím z lůžka.

(9) Pokud bylo při schválení technické způsobilosti typu jednostopého motorového vozidla dovoleno přepravovat na vozidle spolujezdce, musí být vozidlo vybaveno dalším sedadlem umístěným za sedadlem řidiče; v tom případě po obou stranách vozidla na jeho pevných částech musí být namontovány opěry pro nohy spolujezdce; této podmínce vyhovují i tzv. dvojsedadla. Sedadlo musí být upevněno bezpečně a pevně a musí být odpovídajícím způsobem odpruženo.

(10) Motorová a jejich přípojná vozidla musí mít sedadla, za nimiž se nacházejí další místa k sedění, provedená, zejména v horní části opěradla tak, aby nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících; tato sedadla osobních automobilů podléhají schválení.^102)

(11) Sedadla řidiče a cestujících mohou být vybavena hlavovými opěrkami, jež mohou být buď pevnou, popřípadě výsuvnou součástí sedadel, nebo jako součást doplňkového vybavení sedadla. Opěrky musí být konstruovány a provedeny tak, aby bylo účinně sníženo nebezpečí poranění hlavy a krčních obratlů při nárazech na vozidlo zezadu; tyto opěrky podléhají schválení.^103) Přední sedadla osobních automobilů musí být dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, vybavena hlavovými opěrkami, které mohou být buď pevnou nebo výsuvnou součástí opěradla sedadla.

(12) Čalounění a potahové materiály sedadel a jejich opěradel, hlavových opěrek a lůžek musí být prodyšné, hygienicky nezávadné, nesnadno hořlavé a odolávající běžným dezinfekčním prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí kromě toho být provedeny z materiálů, které nesají vodu.

(13) V autobusech s obsaditelností nejméně 14 osob (mimo řidiče) musí být v podélném směru průchozí ulička se světlou šířkou nejméně 300 mm.

(14) Ustanovení odstavců 2 až 13 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.^104)

§ 33

Podlaha a bočnice

(1) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být zhotoveny beze spár.

(2) Podlahy karosérií vozidel pro hromadnou přepravu osob musí být potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží proti uklouznutí. Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.

(3) Materiál bočnic, podlahy a podlahové krytiny musí být nesnadno hořlavý (u dřevěných částí chráněn např. ohnivzdorným nebo hořlavost snižujícím nátěrem), krátkodobě vzdorující palivu, oleji a vodě a musí rovněž vzdorovat běžným dezinfekčním prostředkům.

(4) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat a pohyblivé orgány^105) procházející podlahou musí být řádně utěsněny proti vnikání prachu a nečistot; musí být upraveny podle § 31 odst. 15.

(5) Podlahy a bočnice karosérií vozidel i jejich případné krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno čistit a byly, pokud je to technicky možné, bez výčnělků a jiných zborcených ploch a prostorů.

(6) Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií, není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.

§ 34

Dveře, dveřní závěsy a závěry

(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se za jízdy samovolně neotevřely, ani nemohly být neúmyslně otevřeny. Při uspořádání bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy; výjimky mohou být u

• a) automobilů a silničních tahačů, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1960,

• b) zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, u nichž je budka řidiče nebo obsluhy z každé strany nejméně o 200 mm užší, než je největší šířka vlastního vozidla.

(2) Zavřené dveře u motorových vozidel nesmějí být při jízdě příčinou zvýšeného hluku; dveře i dveřní závěry musí být provedeny tak, aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.

(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru pro řidiče a cestující a vystupování z něho musí mít zevnitř vozidla ovládané zajištění proti otevření se dvěma jasně rozlišitelnými polohami. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní východy u autobusů a pro dveře, které jsou ovládány dálkově z místa řidiče.

(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít světlou šířku vstupu nejméně 650 mm;^106) toto ustanovení neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.^107) U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy světlou šířku nejméně 250 mm.

(5) U osobních automobilů musí systémy dveřních závěsů a závěrů u bočních dveří vyhovovat těmto podmínkám:^108)

• a) každý systém dveřních závěsů musí podpírat dveře a snést zatížení v podélném směru 11 110 N (1134 kp) a v příčném směru, tj. ve směru kolmo k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, 8890 N (907 kp);

• b) soustava dveřní západky a střelky (popřípadě uzavíracího mechanismu) musí snést

• při zcela uzavřené poloze podélné zatížení 11 110 N (1134 kp) a příčné zatížení 8890 N (907 kp),

• při polouzavřené poloze podélné a příčné zatížení 4440 N (453 kp);

• c) dveřní západka se nesmí pohnout ze své zcela uzavřené polohy, působí-li na systém dveřní západky (včetně západky a jejího pohyblivého mechanismu) podélné nebo příčné setrvačné zrychlení 30 g.

(6) Autobusy s obsaditelností nejméně 14 osob (mimo řidiče) musí mít nejméně dvoje dveře.^109) Všechny dveře musí být zajistitelné zevnitř a nejméně jedny dveře uzamykatelné zvenčí.^110) Zámky dveří musí být provedeny tak, aby při odemknutí se dveře zároveň odjistily, pokud byly předtím zevnitř zajištěny.

(7) Dělené dveře u autobusů musí být uspořádány tak, aby při otevření nastupující a vystupující nepřišli do styku s jejich vnější stěnou; pokud jsou přidržovací tyče pro usnadnění vystupování a nastupování upevněny na dveřích, musí být na jejich vnitřní stěně.

(8) Jsou-li dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů dálkově ovládané z místa řidiče, musí zařízení pro dálkové ovládání dveří spolehlivě pracovat i za nepříznivých povětrnostních podmínek i za teplot až —15 °C. V případě potřeby se musí tyto dveře dát otevřít i ručně, pokud nejsou zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je zastavit silou 147 N (15 kp).

(9) Stav otevření či zavření dveří u autobusů s obsaditelností nejméně 14 osob a u osobních autobusových přívěsů musí být řidiči autobusu spolehlivě oznámen zřetelným optickým znamením. Toto ustanovení neplatí pro vozidla, která jsou vybavena zařízením zamezujícím rozjezd vozidla při otevřených dveřích.

(10) Dálkově ovládané dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů musí mít spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby nemohlo dojít ke zranění prstů ruky cestujících při přivření a současně aby byla zaručena potřebná těsnost. Uzavírací zařízení musí pracovat vhodně volenou rychlostí, uzavírací síla nesmí dosáhnout hodnot, jež by mohly vyvolat zranění nedopatřením přivřených osob.

(11) Světlá šířka provozních dveří autobusů musí být nejméně 650 mm. Pokud jsou u těchto vozidel s obsaditelností větší než 22 osob (mimo řidiče) pro současné vystupování i nastupování jen jedny dveře, musí být jejich nejmenší světlá šířka 1,2 m.

(12) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela otevřeném stavu přesahovat obrys vozidla více než o vlastní tloušťku dveří v místě jejich uchycení.

(13) Ustanovení odstavců 2, 4 až 6, 8 a 11 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 35

Zařízení pro nastupování a vystupování

(1) Do budky řidiče a do karosérie vozidla pro přepravu osob musí být umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup. Nástupní a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce — v případě většího počtu schůdků nejspodnější — nesmí být u nezatíženého vozidla výše než 650 mm nad vozovkou, u vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, výše než 500 mm nad vozovkou. Provedení schůdků musí chránit před sklouznutím nastupujících a vystupujících.^111)

(2) U nezatížených autobusů pro městskou a linkovou dopravu smí být výška prvního nástupního a výstupního schůdku nejvýše 360 mm nad vozovkou, vzájemná vzdálenost mezi jednotlivými schůdky nejvýše 270 mm, celkový počet schůdků nesmí převyšovat 3; u dálkových luxusních a turistických autobusů smí být výška prvního schůdku nejvýše 400 mm nad vozovkou, vzájemná vzdálenost mezi jednotlivými schůdky nejvýše 300 mm, celkový počet schůdků se neomezuje. Hloubka prvního schůdku musí být nejméně 300 mm, ostatních 280 mm. Cestující nastupující do vozidla musí mít také možnost zbavit se nalepeného bláta a sněhu na botách.

(3) U trolejbusů a ostatních vozidel s elektrickým pohonem musí být nástupní a výstupní schůdky, popřípadě jejich povrch a madla držadel elektricky odizolovány od skříně karosérie.

(4) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování musí být snadno dosažitelná a dobře uchopitelná i z vozovky, snadno čistitelná a s povrchem, který nezpůsobuje znečištění cestujících.

(5) Nákladní automobily, přívěsy a návěsy, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný vstup a výstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru, jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm při pohotovostní hmotnosti vozidla.^111)

(6) Nákladní automobily se skříňovou karosérií se vstupními dveřmi musí mít u všech dveří pevné nebo snímatelné zařízení pro bezpečný a pohodlný vstup do prostoru karosérie a pro výstup z něho.

(7) Autobusy, pokud jsou vybaveny pro výstup na střechu žebříkem, smějí mít žebřík na pravém boku nebo zádi vozidla; je-li žebřík na boku, musí být odnímací. Přitom musí být dodrženo ustanovení § 13.

(8) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 36

Nádrž na paliva^112)

(1) U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí nádrže na paliva splňovat tyto podmínky:

• a) Palivová nádrž musí být naprosto těsná proti dvojnásobnému provoznímu tlaku, avšak nejméně proti přetlaku 0,3 bar (kp/cm^2), musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny.

• b) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory, bezpečnostními ventily apod.). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro čištění a nesmí se jimi znečišťovat a znehodnocovat obsah nádrže. Nádrž musí mít v nejnižším místě vypouštěcí zařízení.

• c) Palivové nádrže musí být provedeny tak, aby palivo nevytékalo z nádrže vzniklým přetlakem, šikmou polohou vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo k porušení vlastní nádrže (roztržení).

• d) Palivová nádrž nesmí být umístěna (s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů)

• v budce řidiče a obsluhy,

• v prostoru pro cestující,

• v prostoru pro náklad, popřípadě pro zavazadla,

• v motorovém prostoru (nevztahuje se na samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a na pojízdné pracovní stroje).

Oddělení nádrže, včetně přívodního potrubí od těchto prostorů - s výjimkou prostorů pro náklad u nákladních automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží - musí být provedeno pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena. U osobních automobilů nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.

• e) Palivové nádrže na benzín musí být mimoto na vozidlech - s výjimkou jednostopých vozidel a silničních tahačů s otevřenou budkou řidiče - umístěny tak daleko od předního, zadního a bočního obrysu vozidla, aby při nárazu nedošlo k vznícení vyteklého paliva (jiskrou způsobenou nárazem a trháním deformovaných částí karosérie vozidla, zkratem v elektrické instalaci vozidla apod.).

• f) Palivové nádrže autobusů musí být umístěny pod podlahou ve vzdálenosti nejméně 500 mm od nejbližší hrany dveří a nejméně 1,2 m od přídě vozidla.

• g) Plnící otvor palivové nádrže musí být přístupný pouze zvenčí a musí být umístěn na pravé straně vozidla nebo vzadu. Je-li umístěn na boku vozidla, nesmí jeho uzávěr vyčnívat z povrchu karosérie; u autobusů nesmí být v menší vzdálenosti než 500 mm od nejbližší hrany dveří. U jednostopých motorových vozidel a zemědělských a lesnických traktorů může být plnící otvor palivové nádrže i v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Plnící potrubí palivové nádrže — s výjimkou palivových nádrží pro nezávislé topení a nádrží jednostopých motorových vozidel — musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice rychlostí nejméně 100 dm^3/min., u osobních automobilů rychlostí nejméně 60 dm^3/min.

• h) Plnící otvor nádrže musí být přístupně umístěn a dimenzován tak, aby bylo možné ručně plnit nádrž bez obtíží z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí ani při jejím přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo elektrického příslušenství; toto ustanovení neplatí pro jednostopá motorová vozidla a pro zemědělské a lesnické traktory. Plnící a odvětrávací otvory musí být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby výpary se nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (například v zavazadlovém prostoru).

• i) Palivová nádrž musí mít takové zařízení s nouzovou zásobou paliva, které umožní ujetí nejméně 30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči uspořádáním přepouštěcích kohoutů nebo optickým zařízením v zorném poli řidiče.

• j) Plnící otvor palivové nádrže u automobilů musí být zajištěn proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.

(2) U osobních automobilů, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1975, musí být splněny tyto další podmínky:^113)

• plnící potrubí, spojky k palivové nádrži a palivové nádrže plněné nejméně na 90 % objemu nesmí propouštět tekutinu rychlostí větší než 30 g/min. po ukončení nárazu na předepsanou překážku,

• palivová nádrž naplněná stanoveným objemem a plnící potrubí musí být konstruovány a umístěny tak, aby byly zajištěny proti protržení nebo úplnému odtržení.

§ 37

Palivové potrubí

(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí být šroubené nebo spájené na tvrdo; přípustné jsou též přesuvné spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.

(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení v jeho obvodu namontovaných odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukovém potrubí a elektrickém zařízení vozidla.

(3) Motorová vozidla, u nichž se doprava paliva děje z nádrže ke karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva, které je snadno přístupné a lehce obsluhovatelné z místa řidiče.

(4) U autobusů nesmí být palivové potrubí v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; pohonná látka nesmí být dopravována vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.

§ 38

Provozní hmoty

(1) K pohonu vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných podobných systémů se smí používat pouze provozních hmot takových složení, která byla schválena příslušným republikovým orgánem z hlediska přípustných limitů znečišťování ovzduší provozem vozidel.

(2) Počínaje dnem 1. 1. 1973 nesmí obsahovat palivo používané k pohonu vozidel:

• a) s benzinovým motorem více než 0,78 g olova na 1 l paliva,

• b) s naftovým motorem více než 4 g síry na 1 kg paliva.

§ 39

Výfukový systém

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím s účinným tlumičem výfuku sloužícím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale zapojen do výfukového potrubí.

(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy nebo jiných hořlavých částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie připevněno tak, aby tyto byly zvukově i tepelně od výfukového systému izolovány.

(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou brzdou, musí být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti korozi.

(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru nad vozidlo^114) nebo dozadu rovnoběžně s podélnou osou vozidla nebo dozadu vlevo pod úhlem až 45° k podélné ose vozidla. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování částí návěsu výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí (vyústění) nesmí přesahovat jinou pevnou část zadního a bočního obrysu vozidla. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí musí být rovnoběžná s vodorovnou rovinou nebo odkloněná od ní tak, aby prodloužená osa potrubí ve vzdálenosti 1,0 m od ústí byla ve výši 200 mm nad rovinou vozovky, na níž nezatížené vozidlo stojí, přičemž rovina procházející středem ústí potrubí může být buď kolmá k ose potrubí nebo kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.

(5) U autobusů určených pro jízdu bez přívěsu pro dopravu osob, u skříňových a cisternových automobilů, u tahačů a sklápěčkových automobilů pro přepravu hořlavých nákladů, pokud je výfukové potrubí vyvedeno svisle vzhůru, musí být jeho vyústění v levé polovině vozidla a nejméně 100 mm nad střechou budky řidiče nebo karosérie.

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 40

Emise škodlivin motorových vozidel

(1) Vozidla s naftovými motory musí mít spalování při všech režimech jízdy a provozu tak dokonalé, aby kouř motoru na konci výfukového potrubí byl v těchto mezích:

• a) u vozidel uvedených do provozu po dni účinnosti této vyhlášky smí kouř vykazovat nejvýše 40% zabarvení filtračního papíru,^115) po uplynutí záruční doby vozidla, popřípadě záruční doby motoru po opravě nejvýše 50% zabarvení filtračního papíru, konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší [odstavec 2 písm. b)],

• b) u vozidel uvedených do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky smí ^115) kouř vykazovat nejvýše 60 % zabarvení filtračního papíru, avšak nejpozději dnem 1. 1. 1973 musí být tato vozidla seřízena tak, aby kouř vykazoval nejvýše 50% zabarvení filtračního papíru.

(2) Vozidla s benzinovými motory, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, s výjimkou dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností menší než 400 kg nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí menší než 50 km/h, musí být z hlediska emise plynných škodlivin schválena^116) a

• a) při volnoběhu motoru nesmí vylučovat ve zplodinách hoření objemový obsah kysličníku uhelnatého větší než 4,5 %,

• b) konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší,^117)

• c) vozidla s celkovou hmotností menší než 3,5 t musí splňovat test I (evropský cyklus).^117)

§ 41

Hluk vozidel

(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechny orgány, ve kterých dochází k pohybu částí, sací a výfukové potrubí s tlumičem a výfuková brzda musí být konstruovány tak, aby hluk uvnitř i vně vozidla byl co nejmenší.

(2) Vozidla musí být schválena^118) z hlediska hladiny vnějšího hluku. Nejvyšší přípustné meze hladiny vnějšího hluku pro tato vozidla jsou:

• a) jízdní kola s pomocným motorkem

- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h	70 dB (A)
- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h	73 dB (A)

• b) jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace s objemem válců motoru

ba)	nepřesahujícím 50 cm3
	- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h	73 dB (A)
	- s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 50 km/h	79 dB (A)
bb)	přesahujícím 50 cm3, avšak nepřesahujícím 125 cm3	82 dB (A)
bc)	přesahujícím 125 cm3, avšak nepřesahujícím 500 cm3	84 dB (A)
bd)	přesahujícím 500 cm3	86 dB (A)

• c) třístopá vozidla s objemem válců motoru

- nepřesahujícím 50 cm3	79 dB(A)
- přesahujícím 50 cm3	85 dB(A)
d) osobní automobily	84 dB (A)
---	---

• e) ostatní motorová vozidla o celkové hmotnosti

- nepřevyšující 3,5 t		85 dB (A)
- převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 12 t		89 dB (A)
- převyšující 12 t
	- s motorem o výkonu nejvýše 147,1 kW (200 k)	89 dB (A)
	- s motorem o výkonu vyšším než 147,1 kW (200 k)	92 dB (A)

Uvedené hodnoty jsou platné pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby vozidla) smějí být hodnoty nejvýše o 2 dB (A) vyšší.

(3) Automobily opatřené karosérií pro obsluhu nebo pro přepravu osob smějí při měření podle příslušné technické normy vykazovat nejvyšší hlasitost vnitřního hluku:^119)

• osobní automobily, autobusy, osobní autobusové přívěsy, nákladní automobily pro dálkovou a mezinárodní dopravu 55 son (OD),

• ostatní nákladní automobily 65 son (OD).

Uvedené hodnoty platí pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby) může být hlasitost vnitřního hluku nejvýše o 10 son (OD) vyšší.

(4) Výrobce (dovozce) vozidel musí nejméně jednou ročně provést statistická kontrolní měření hluku nejméně 6 namátkově vybraných vozidel všech hromadně vyráběných (dovážených) typů.

(5) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.

(6) U motorových a jejich přípojných vozidel s kovovou nebo jinou k resonanci náchylnou karosérií musí být její upevnění a uložení řešeno tak, aby během provozu nedocházelo k zvyšování hluku vozidla nad stanovené přípustné hodnoty (tj. nehlučné upevnění a uložení sklápěcích karosérií a skříní, dostatečná tloušťka a tuhost použitých materiálů —- plechů, podpěry a výztuhy apod.).

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 42

Zdrojové soupravy elektrické energie

(1) Akumulátor musí být na vozidle upevněn a upraven tak, aby z něho elektrolyt nevystřikoval a aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 g všemi směry. Akumulátor musí být umístěn tak, aby byla umožněna jeho snadná přístupnost, montáž a demontáž, a přitom tak, aby nemohlo dojít k neúmyslnému zkratu s vodivými díly vozidla.

(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru nesmí být zásadně vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové nádrže a jejího odvětrávání.

(3) Akumulátor musí při vnější teplotě —15 °C při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených v § 23 odst. 3. Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací a zemědělských a lesnických traktorů.

(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle musí mít takový výkon, aby krylo - i na přípojných vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena - s dostatečnou rezervou spotřebu na všech elektrických spotřebičích, včetně doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 43

Elektrická instalace vozidla

(1) Elektrické vedení musí být izolováno a umístěno tak, aby bylo zamezeno poškození kabelů nebo vzniku zkratu. Izolaci jednotlivých kabelů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu uložení. Elektrická instalace musí být provedena podle příslušné technické normy.^120)

(2) Motorová vozidla, s výjimkou jednostopých, musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu.

(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno sedmipólovým elektrickým vedením se zásuvkou a jí odpovídající vidlicí; u přípojných vozidel za zemědělské a lesnické traktory může být připojení elektrické instalace provedeno pětipólovým elektrickým vedením. Je-li pro spojení použito více sedmipólových zásuvek, musí být žluté barvy; zásuvka a vidlice pro jiné účely musí být červené barvy. Zásuvky a vidlice co do provedení a umístění podléhají schválení.^121)

(4) Nákladní automobily a autobusy musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem nebo nejméně jednou rychloupínací svorkou vodiče na akumulátoru, které umožní jeho odpojení od kostry vozidla bez použití nástrojů.

(5) Ustanovení odstavce 1 třetí věty a odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 44

Osvětlení vozidel

(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zařízení — i co do počtu^122) — která jsou pro druh vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být schválena.^123)

(2) Veškerá vnější světelná zařízení vozidla musí být umístěna tak, aby referenční osy světelných zařízení byly zásadně v rovinách rovnoběžných s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla a rovinou vozovky, pokud není pro určitý druh světla předepsáno jinak.^124)

(3) Světelná zařízení, s výjimkou světlometu pro hledací světlo, musí být na vozidle umístěna tak, aby se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily.^125) Poloha světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla.

(4) Vnější světelná zařízení mohou být samostatná, skupinová, sdružená nebo sloučená.

(5) Dvojice všech předepsaných druhů vnějších světelných zařízení musí být na vozidle — pokud není stanoveno jinak — umístěny souměrně k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné parametry a barevné odstíny.

(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti, musí svítit stálým a nepřerušovaným světelným tokem, s výjimkou směrových světel (§ 49).

(7) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlem té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných ustanoveních uvedena. Vozidla evidovaná na území cizích států, provozovaná na území ČSSR nejdéle po dobu 6 měsíců, a vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, mohou mít výjimečně barvu světla vyzařovaného

• světlomety - žlutou,

• brzdovým světlem - oranžovou,

• předními ukazateli směru - bílou,

• zadními ukazateli směru - červenou.

(8) Přepínání tlumených a dálkových světel musí být provedeno tak, aby nemohlo dojít k jejich nechtěnému současnému vypnutí. Dálková světla mohou být zapnuta buď všechna současně nebo ve dvojicích. Po přepnutí z tlumených světel na dálková musí být zapnut aspoň jeden pár dálkových světel; tlumená světla mohou svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na tlumená musí být vypnuta všechna dálková světla.

(9) Zemědělské a lesnické traktory a silniční tahače v případech, kdy vlekou za sebou zemědělské stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní světelnou výstrojí (obrysovými, koncovými, brzdovými a směrovými světly), musí být vybavena přenosnou soupravou světelných zařízení, upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na vlečená vozidla. Připojení této soupravy k traktoru se provede podle § 43 odst. 3 na elektrickou instalaci traktoru při každé přepravě po veřejné pozemní komunikaci. Délka spojovacího kabelu příslušejícího k přenosné soupravě musí být nejméně 10 m.

(10) Geometrickou viditelnost jednotlivých světel určuje technická norma.^126) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1966.

§ 45

Světlomety vozidel

(1) Každé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 10 km/h musí být vybaveno tlumenými světly bílé barvy, způsobilými v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlovat jízdní dráhu dopředu před vozidlem na vzdálenost nejméně 40 m, přičemž oslnění ostatních účastníků silničního provozu v kterémkoliv směru musí být co nejmenší.

(2) Motorová vozidla s největší šířkou nejméně 1 m musí být vpředu vybavena dvěma světlomety s tlumenými světly umístěnými nejméně 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,2 m^127) svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Vozidla užší než 1 m smějí být vybavena jedním světlometem s tlumeným světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla ne níže než 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Tlumená světla nesmějí být však vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Třístopá motorová vozidla s koly uspořádanými symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, s největší šířkou 1,3 m mohou mít jeden světlomet s tlumeným světlem.

(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km/h — s výjimkou jednostopých motorových vozidel a třístopých motorových vozidel uvedených v odstavci 2, která mohou být vybavena pouze jedním dálkovým světlem — musí být vybavena sudým počtem dálkových světel, tj. nejméně dvěma dálkovými světly, popřípadě další dvojicí nebo dalšími dvojicemi dálkových světel. Přitom svým vnějším okrajem činné svítící plochy nesmějí být blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světla tlumeného. Dálková světla musí být bílé barvy, způsobilá v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlit jízdní dráhu dopředu před vozidlem nejméně na vzdálenost 100 m a umístěna na přídi vozidla svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy ne výše než 1,2 m^127) nad rovinou vozovky. Tato světla mohou být sloučena do jednoho světlometu se světly tlumenými nebo ve skupině s tlumenými a jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být návěštěna modrým kontrolním světlem v zorném poli řidiče; u jednostopých motorových vozidel a u tažných vozidel s otevřenou budkou řidiče postačuje návěštění činnosti dálkového světla polohou přepínače světel.^128)

(4) Je dovoleno používat jen těchto světlometů s tlumeným světlem:

• a) světlometu svítícího symetricky^129) u vozidel uvedených v odstavci 6,

• b) světlometu svítícího asymetricky^129) u ostatních motorových vozidel.

(5) U jednostopých motorových vozidel a vozidel vícestopých od nich odvozených s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h nesmí mít dálkové světlo^129) svítivost v ose světlometu menší než 2500 cd a v libovolném směru větší než 75 000 cd. Dálková světla^129) ostatních motorových vozidel nesmějí mít součet svítivosti v osách všech namontovaných světlometů menší než 10 000 cd a v libovolném směru více než 300 000 cd.

(6) Světlomety s tlumeným světlem mohou být ve vztahu ke karosérii vozidla pohyblivé v závislosti na řízení pouze na jednostopých a od nich odvozených vícestopých motorových vozidlech s jedním rejdovým kolem vpředu. U těchto vozidel se světlomety pohyblivými v závislosti na řízení nesmí být použito světlometů svítících asymetricky.

(7) Motorová vozidla vybavená více než jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla.

(8) Rozsvícení tlumených nebo dálkových světel nesmí být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová a koncová světla vozidla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka se nevztahuje na použití dálkových světel jako světelné houkačky.

(9) Ustanovení odstavců 1 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 46

Obrysová a parkovací světla

(1) Každé motorové vozidlo musí být pro dopředné světelné vyznačení svých bočních obrysů vybaveno dvěma obrysovými světly; jestliže šířka vozidla nepřesahuje 800 mm, musí být vybaveno jedním obrysovým světlem v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmí oslňovat. Barva obrysového světla musí být bílá. Obrysová světla nesmějí být vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla. Přitom vzdálenost vnitřních okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 600 mm. Obrysové světlo může být sloučeno s kterýmkoli jiným světlem svítícím dopředu, pokud jeho vnější okraj činné svítící plochy není vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; může být skupinové s kterýmkoli světlem dopředu. Obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu obrysu vozidla, ne níže než 400 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy. Současně s obrysovými světly se musí rozsvítit světla koncová.

(2) Přípojná vozidla, jejichž boční obrys je vzdálen více než 400 mm od vnějšího okraje činné svítící plochy obrysového světla tažného vozidla nebo jejichž boční obrys přesahuje o více než 100 mm boční obrys tažného vozidla, anebo jejichž šířka je větší než 1,6 m, musí být rovněž vybavena dvěma obrysovými světly, umístěnými co nejblíže k přednímu obrysu vozidla. Vnější okraj svítící činné plochy obrysového světla nesmí být vzdálen od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 150 mm; výška světel nad vozovkou musí odpovídat ustanovení o výšce obrysových světel tažného vozidla.

(3) U vozidel se šířkou větší než 2,35 m, výškou větší než 2,5 m a délkou u motorových vozidel větší než 8 m a u přípojných vozidel větší než 6 m lze používat světel (bočních a střešních), která musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Boční doplňková světla musí být umístěna v zadní polovině vozidla co nejblíže k jeho bočnímu obrysu a ve výši nad vozovkou v rozsahu 400—1500 mm; střešní doplňková obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu hornímu nebo zadnímu hornímu a co nejblíže k bočnímu obrysu vozidla. Boční a střešní doplňková světla musí svítit současně s předepsanými obrysovými a koncovými světly.

(4) Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny jedním bílým obrysovým světlem, umístěným na vnější straně postranního vozíku vnějším okrajem činné svítící plochy nejvýše 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(5) K světelnému vyznačení bočních obrysů vozidel při stání a parkování může být použito obrysových a koncových světel, která svítí buď všechna, nebo alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky. K témuž účelu může být použito zvláštních parkovacích světel uvedených v odstavci 6 nebo jejich kombinace s obrysovými a koncovými světly.

(6) Osobní automobily bez přívěsu a ostatní motorová vozidla, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m - s výjimkou jednostopých motorových vozidel - mohou mít k světelnému vyznačení bočních obrysů při stání a parkování dvě samostatná parkovací světla, umístěná symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla; jejich výška nad vozovkou musí odpovídat odstavci 1. Tato světla musí být u stojícího vozidla v činnosti buď současně, nebo alespoň jedno na straně přivrácené ke středu vozovky. Jednostopá motorová vozidla mohou mít k světelnému vyznačení při stání jedno samostatné parkovací světlo, které musí být umístěno v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby bylo viditelné zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Se samostatnými parkovacími světly nemusí svítit žádné jiné osvětlovací zařízení vozidla.

(7) Svítivost obrysových světel, bílých doplňkových světel a bílého parkovacího světla v referenční ose musí být v rozsahu od 4 do 60 cd, svítivost červeného parkovacího světla a červených doplňkových obrysových světel v referenční ose v rozsahu od 2 do 12 cd.^130)

(8) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí splňovat podmínky odstavců 1, 3 a 4 a dnem 1. 1. 1975 též podmínky odstavce 2; ustanovení odstavců 5 až 7 pro tato vozidla neplatí.

§ 47

Koncová světla, zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky a osvětlení směrových tabulek

(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou jednostopých bez postranního vozíku - a každé přípojné vozidlo musí být pro světelné vyznačení svých zadních obrysů opatřeno sudým počtem koncových světel. Jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka nepřesahuje 800 mm, musí být opatřena jedním koncovým světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Barva koncového světla musí být červená. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmějí oslňovat. Vnější okraje činných svítících ploch koncových světel musí být umístěny nejvýše 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Koncová světla musí být umístěna nejméně 400 mm svým dolním okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny koncovým světlem umístěným vnějším okrajem činné svítící plochy nejvýše 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(2) Koncové světlo může být buď samostatné, nebo sdruženo ve svítilně s osvětlením zadní státní poznávací značky, nebo sloučeno s brzdovým světlem a přitom popřípadě sdruženo i s osvětlením zadní státní poznávací značky.

(3) Koncová světla musí svítit současně se světly obrysovými a se světlem pro osvětlení státní poznávací značky.

(4) Svítivost koncového světla v referenční ose musí být v rozsahu od 2 do 12 cd.^131)

(5) Každé motorové a přípojné vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky, pokud je tato pro vozidlo povinná. Toto zařízení musí zajišťovat její čitelnost ze vzdálenosti nejméně 25 m od zadního obrysu vozidla. Barva světla pro osvětlení musí být bílá. Světlo musí na povrch státní poznávací značky dopadat shora nebo ze strany a pod úhlem větším než 8°.

(6) Přední a postranní směrové tabulky na vozidlech pro hromadnou přepravu osob musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl čitelný zepředu nebo ze strany alespoň do vzdálenosti 20 m od vozidla; světlo nesmí oslňovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek, vzniklý jejich osvětlením, musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně 2 nt (cd.m^-2).^131)

(7) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí splňovat podmínky odstavce 3 a dnem 1. 1. 1974 též podmínky odstavce 1; ustanovení odstavců 2 a 4 až 6 pro tato vozidla neplatí.

§ 48

Brzdová světla

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 20 km/h musí být opatřeno vzadu nejméně dvěma, vždy však sudým počtem brzdových světel; jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka je menší než 800 mm, musí být opatřena jedním brzdovým světlem; postranní vozíky jednostopých motorových vozidel musí být rovněž opatřeny jedním brzdovým světlem. Barva brzdového světla musí být červená. Brzdové světlo musí být umístěno co nejblíže k rovině vymezující vzadu největší délku vozidla, v blízkosti koncového světla, ne dále než 300 mm od něho a ne níže než 400 mm svým spodním okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Intenzita brzdového světla musí být znatelně větší než intenzita světla koncového. Brzdová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 300 m.

(2) Svítivost brzdového světla v referenční ose musí být v rozsahu:^132)

• při jedné hladině svítivosti od 40 do 100 cd,

• při dvou hladinách svítivosti

• ve dne od 130 do 520 cd,

• v noci od 30 do 80 cd.

(3) Brzdové světlo, jak u jednotlivého vozidla, tak i u všech vozidel soupravy se musí, jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, rozsvítit současně

• a) s použitím ovládacího orgánu provozního brzdění a

• b) s použitím ovládacího orgánu nouzového brzdění, pokud tento orgán je oddělen od ovládacího orgánu pro brzdění parkovací.

(4) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí dnem 1. 1. 1974 splňovat podmínky odstavce 1; ustanovení odstavců 2 a 3 pro tato vozidla neplatí. Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro jednostopá motorová vozidla o objemu válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3.

§ 49

Směrová světla

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí být vybaveno směrovými světly, která musí být umístěna a provedena tak, aby řidiči i ostatní účastníci silničního provozu mohli bezpečně a včas postřehnout zamýšlenou změnu směru jízdy vozidla.

(2) Směrová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 300 m. Směrová světla musí svítit přerušovaným oranžovým světlem (autožluť). Směrové světlo smí být pouze v samostatné nebo skupinové svítilně.

(3) Směrová světla musí mít:

• a) jednostopá motorová vozidla

• buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla - boční svítilny - umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla, pokud je zajištěna viditelnost této svítilny zezadu i z příslušné strany,

• nebo symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedna dvojice musí být umístěna v prvé třetině délky vozidla - čelně boční svítilna - a druhá musí být co nejvíce vzadu - zadně boční svítilna;

• b) dvoustopá a třístopá motorová vozidla — s výjimkou tahačů přívěsů a návěsů

• ba) o délce menší než 4 m a šířce menší než 1,6 m

• buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla — boční svítilna kategorie 3 — umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla,

• nebo podle písmen bb) nebo c);

• bb) o délce nejméně 4 m, avšak menší než 6 m

• buď symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu — čelní svítilna kategorie 1 — druhé co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,

• nebo podle písmene c);

• c) dvoustopá motorová vozidla o délce nejméně 6 m a tahače přívěsů a návěsů

• buď symetricky po třech na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu — čelní svítilna kategorie 1 — druhé na boku v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla —- boční svítilna kategorie 5^133) - a třetí světlo co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,

• nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla — a co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b;

• d) dvoustopá přípojná vozidla symetricky po jednom na levé a na pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla — co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b.

(4) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže, ne dále než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; vzdálenosti vnitřních bodů činných svítících ploch nesmějí být menší

• a) u jednostopých motorových vozidel než

• 560 mm při použití bočních svítilen,

• 240 mm při použití čelně-bočních svítilen,

• 140 mm při použití zadně-bočních svítilen;

• b) u ostatních vozidel než 600 mm.

Směrová světla nesmějí být nad vozovkou svým horním okrajem činné svítící plochy výše než 1,5 m, svým spodním okrajem činné svítící plochy níže než 400 mm u kategorie 1 a 2 a níže než 500 mm u kategorie 3, 4 a 5.

(5) Svítivost směrových světel v referenční ose musí být v rozsahu:

• při jedné hladině svítivosti a svítilen

kategorie 1 - od 175 do 700 cd,

kategorie 2a - od 50 do 200 cd,

kategorie 3 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 50 do 200 cd,

kategorie 4 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 0,3 do 200 cd,

kategorie 5 - od 0,3 do 200 cd, - při dvou hladinách svítivosti u svítilen

kategorie 2b - ve dne od 175 do 700 cd, v noci od 40 do 120 cd.

(6) Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 60—120 cyklů za 1 minutu; poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a zhasnout za 1,5 s po vypnutí. Trvání světelného toku musí být mezi 40—80 % doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí).

(7) Jednotlivá směrová světla, popřípadě svítilny nebo jejich díly smějí být nahrazována zásadně jen světly typu stanoveného výrobcem a montována podle návodu, který musí být k náhradním svítilnám přikládán.

(8) Vozidlo může být vybaveno zvláštním zařízením — spínačem — umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel obou stran motorového i přípojného vozidla nezávisle na zapnutí zapalování; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 6 a 9. Výstražná činnost směrových světel musí být návěštěna buď zvláštním kontrolním přerušovaným světlem barvy červené nebo současným svícením obou kontrolních zelených světel, určených jinak k oddělené kontrole činnosti směrových světel levých i pravých.

(9) Směrová světla musí být možno uvést v činnost nezávisle na ostatním vnějším osvětlení vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky nebo akusticky, s výjimkou případů, kdy je zajištěna řidiči viditelnost alespoň jednoho ze směrových světel na každé straně vozidla, a to za podmínky, že činnost jednotlivých směrových světel není řízena oddělenými přerušovači světel a že vozidlo není určeno k tažení přívěsů, které musí být opatřeny směrovými světly. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být jím vyzařované světlo barvy zelené; světlo samotné musí být přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu samočinných směrových světel. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel — s výjimkou svítilen kategorie 5 — musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.).

(10) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, musí dnem 1. 1. 1974 splňovat podmínky odstavců 1, 7 a 8; ustanovení odstavců 2 až 6 a 9 pro tato vozidla neplatí.

(11) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro

• jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm3,

• přípojná vozidla o šířce nejvýše 800 mm, pokud nezabraňují ve viditelnosti směrových světel tažného vozidla,

• dvou- i vícestopá motorová vozidla bez uzavřené karosérie nebo budky řidiče nebo jinak krytého místa řidiče nebo obsluhy, s nejvyšší konstrukční rychlostí do 8 km/h.

§ 50

Odrazky

(1) Každé motorové vozidlo — s výjimkou jednostopých bez postranního vozíku — musí být vybaveno dvěma červenými zadními odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu, umístěnými co nejvíce vzadu ve stejné výši nad vozovkou, nejméně 400 mm a nejvýše 900 mm,^134) ve výjimečných případech 1,2 m a symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Odrazky svými vnějšími okraji činné plochy nesmějí být vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm. Jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku musí být vybavena jednou červenou zadní odrazkou netrojúhelníkového tvaru třídy II nebo I v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a ne níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Odrazky mohou být ve skupině s koncovým, brzdovým nebo směrovým světlem.

(2) Každé přípojné vozidlo musí být vybaveno

• a) na přední straně dvěma bílými odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu třídy I, umístěnými co nejníže ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm, ve výjimečných případech ne výše než 1,2 m. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby vnějšími okraji činné plochy nebyly vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm,

• b) na zadní straně dvěma červenými odrazkami stejného typu a tvaru rovnostranného trojúhelníku třídy III o délce strany ne méně než 150 mm a ne více než 200 mm. Odrazky musí být upevněny tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná. Uvnitř trojúhelníku nesmí být umístěno žádné jiné světelné zařízení. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby svými vnějšími body činné plochy nebyly vzdáleny od bočního obrysu vozidla více než 400 mm a aby byly ve stejné výši a co nejníže nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm,^134)

• c) přípojná vozidla tažená jednostopými vozidly bez postranního vozíku, užší než 800 mm, smějí být vybavena jednou zadní červenou odrazkou trojúhelníkového tvaru, umístěnou v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla co nejníže nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm.

(3) Každé motorové vozidlo, které má celkovou délku větší než 8 m, a každé přípojné vozidlo, které má celkovou délku včetně oje větší než 5 m, musí být opatřeno jednou oranžovou boční odrazkou umístěnou na každé straně vozidla, v prostřední třetině jeho délky (bez oje), ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Boční odrazka musí být netrojúhelníkového tvaru třídy I.

(4) Odrazky musí být viditelné při osvětlení dálkovými světly v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m a musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou rovinou souměrnosti vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla.

(5) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech^135) za jízdy volně pohyblivých.

(6) Vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů odrazek nesmí být menší než 600 mm, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. c).

(7) Všechny druhy odrazek musí být schváleného typu.^136)

§ 51

Pomocné světlomety a světla

(1) Mimo světlomety předepsané v § 45 může být motorové vozidlo vybaveno ještě jedním hledacím světlometem a světlomety zpětnými s bílým světlem, světlomety do mlhy a koncovým mlhovým červeným světlem, pokud vyhovují podmínkám § 44.

(2) Motorové i přípojné vozidlo může mít na zádi jeden nebo dva zpětné světlomety, které mohou být v činnosti jen při zařazeném zpětném chodu a zapnutém zapalování. Jsou-li použity dva zpětné světlomety, musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost.^137)

Svítivost zpětného světla v referenční ose nesmí být u zpětných světlometů, které budou montovány na vozidlo po dni účinnosti této vyhlášky, menší než 80 cd, ve vodorovné rovině a nad ní nesmí být větší než 300 cd a pod touto rovinou větší než 600 cd. Při použití jednoho zpětného světlometu musí být tento umístěn na levé polovině zádi vozidla s levostranným řízením a na pravé polovině zádi vozidla s pravostranným řízením. Nejvyšší okraj činné svítící plochy zpětného světlometu nesmí být výše než 1,2 m^138) a nejnižší bod níže než 250 mm nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Ustanovení tohoto odstavce se netýkají bílých světel k osvětlení ložné plochy vozidla, bílých světel na zádi tahačů návěsů určených k osvětlení návěsů při zapojení vozidel do souprav a bílých světel na zádi zemědělských a lesnických traktorů, samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů, určených k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné pozemní komunikace; činnost těchto světel však musí být, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, návěštěna opticky kontrolním nepřerušovaným světlem barvy žluté v zorném poli řidiče.

(3) Světlomety do mlhy, je-li jimi vozidlo vybaveno, musí mít bílou nebo žlutou barvu světla, musí být umístěny vpředu na motorovém vozidle symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost; vozidla musí mít dva světlomety do mlhy, jednostopá motorová vozidla a ostatní vozidla široká nejvýše 1 m mohou mít jeden světlomet do mlhy. Světla do mlhy musí být zapínána samostatným spínačem; současně s nimi musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světel do mlhy musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem barvy zelené nebo oranžové v zorném poli řidiče. Světlomet do mlhy nesmí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; svým horním okrajem nesmí být výše, než je horní bod činné svítící plochy tlumeného světla, a dolním okrajem níže než 250 mm od roviny vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Světlomety do mlhy vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být schváleny.^139)

(4) Světlomet pro hledací světlo smí mít výkon světelného zdroje nejvýše 35 W; nemusí splňovat podmínku § 44 odst. 2. Světlo nesmí být uvedeno v činnost na jedoucím vozidle.

(5) Motorová a přípojná vozidla smějí být vybavena na zádi mlhovým koncovým červeným světlem, jehož horní bod činné svítící plochy nesmí být výše než 800 mm nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. U dvou a vícestopých vozidel musí být mlhové koncové světlo umístěno na levé polovině zádi vozidla; vzájemná vzdálenost nejbližších okrajů činné svítící plochy tohoto a levého koncového světla nesmí být menší než 100 mm. Činná svítící plocha tohoto světla smí být nejvýše 120 cm^2, svítivost světla musí být nejméně 150 cd a nejvýše 300 cd v rozsahu vyzařovacích úhlů

• vertikálně ± 5°,

• horizontálně ± 10°.

(6) Mlhové koncové světlo smí být uvedeno v činnost pouze samostatným spínačem; současně s ním musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světla musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem zelené nebo oranžové barvy v zorném poli řidiče.

U jednostopých motorových vozidel a u ostatních motorových vozidel s otevřenou budkou řidiče s dostatečným výhledem dozadu postačí k návěštění činnosti koncového mlhového světla pouze poloha spínače.

§ 52

Světelné výstražné zařízení

(1) Zapojení světelného výstražného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutém vnějším osvětlení vozidla zapínalo světla dálková nebo tlumená.

(2) Ovládání světelného výstražného zařízení musí být provedeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací orgán.

§ 53

Zvláštní výstražná světla

(1) Kromě předepsaného osvětlení musí být vybavena ještě jedním nebo dvěma zvláštními výstražnými světly, která i svou barvou zřetelně upozorňují všechny účastníky silničního provozu na zvláštní charakter těchto vozidel, vozidla

• a) požární ochrany,

• b) ozbrojených sborů,