Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu o cenách

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška upravuje

• a) metodiku tvorby a kontroly cen (tarifů) výrobků, služeb, výkonů a prací^1) (dále jen „výrobky“) a nemovitostí dodávaných nebo poskytovaných k užívání za úhradu (dále jen „dodávané“),

• b) působnost orgánů a organizací nebo koncernových podniků a koncernových účelových organizací (dále jen „organizace“) v tvorbě a kontrole cen.

(2) Vyhláška se vztahuje na ceny výrobků a nemovitostí dodávaných organizacemi a orgány se sídlem v Československé socialistické republice, občany socialistickým organizacím a na ceny výrobků dodávaných občany s povolením příslušných orgánů nebo na základě oprávnění. U vnitropodnikových výkonů platí vyhláška pro stanovení cen investic vlastní výroby, popřípadě pro další výkony, pokud tak stanoví zvláštní předpis nebo rozhodnutí.

(3) Vyhláška se nevztahuje na ceny výrobků dodávaných organizacemi pověřenými prováděním zahraničního obchodu (dále jen „organizace zahraničního obchodu“) zahraničním odběratelům, na mezinárodní tarify v dopravě a spojích, na ceny výrobků dodávaných v tuzemsku za zahraniční měny, na úplaty a náhrady spojené s poskytováním peněžních a pojišťovacích služeb, na prodej bytů z národního majetku do osobního vlastnictví občanů, na evidenční ceny obalů, na náhrady škod, na úhrady nákladů a na náhrady poskytované při vyvlastnění nemovitostí. Vyhláška se rovněž nevztahuje na ceny ze smluv mezi občany navzájem a mezi občany a nesocialistickými organizacemi, nejde-li o dodávky od občanů podle odstavce 2. Při pochybnostech rozhoduje Federální cenový úřad.

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ POJMY

§ 2

Obsah ceny

Cena zahrnuje nutné náklady odpovídající průměrným nebo jednotně určeným podmínkám výroby (dovozu) a oběhu a dále stanovenou část čistého důchodu (zisk, daň), popřípadě ztrátu nebo dotaci. Způsob určení nutných nákladů a čistého důchodu nebo ztráty je uveden v jednotlivých ustanoveních této vyhlášky.

§ 3

Ceny v tuzemsku

(1) Ceny používané v tuzemsku jsou

• a) velkoobchodní ceny; za tyto ceny se zpravidla dodávají výrobky pro výrobní spotřebu, výstavbu, pro další odbyt, s výjimkou dodávek obchodním organizacím, a pro zabezpečení obrany a bezpečnosti státu; velkoobchodní ceny obsahují náklady výroby (dovozu), popřípadě náklady na odbytovou činnost výrobní organizace a zisk nebo ztrátu; u zemědělských výrobků zahrnují též přirážku za nákupní, zásobovací, popřípadě i odbytovou činnost,

• b) nákupní ceny; za tyto ceny pověřené organizace nakupují zemědělské výrobky prodávané jejich výrobci, předměty získané sběrem a výrobky od občanů; jejich ekonomický obsah je obdobný jako u velkoobchodních cen,

• c) odbytové přirážky nebo odbytové srážky;^2) představují cenu služby odbytových, zásobovacích, nákupních a výkupních organizací nebo organizací oprávněných k uvedeným službám; obsahují náklady oběhu a zisk nebo ztrátu; připočítávají se k velkoobchodním cenám nebo se od nich odečítají,

• d) obchodní přirážky nebo obchodní srážky;^2) představují cenu služby organizací oprávněných k velkoobchodní nebo maloobchodní činnosti, cenu služby organizací veřejného stravování a přechodného ubytování, cenu služby organizací zahraničního obchodu nebo cenu obstaravatelských služeb; obsahují náklady oběhu a zisk nebo ztrátu; obchodní přirážky se k cenám připočítávají, obchodní srážky jsou složkami maloobchodních cen; obchodní přirážky nebo obchodní srážky organizací zahraničního obchodu jsou složkami kupních cen,

• e) kupní ceny; za tyto ceny dodávají tuzemští dodavatelé výrobky pro vývoz organizacím zahraničního obchodu a organizace zahraničního obchodu výrobky z dovozu tuzemským odběratelům; zahrnují cenu franko čs. hranice, popřípadě upravenou o další položky podle platných předpisů, a obchodní přirážku nebo obchodní srážku organizace zahraničního obchodu,

• f) odbytové ceny; za tyto ceny dodávají výrobky organizace uvedené v písmenu c), s výjimkou případů, kdy dodávají za obchodní a maloobchodní ceny; odbytové ceny zahrnují velkoobchodní ceny, kupní nebo nákupní ceny a odbytovou přirážku příslušné organizace, popřípadě cenové rozdíly nebo dotace,

• g) obchodní ceny; za tyto ceny se dodávají výrobky z tuzemské výroby nebo dovozu určené k dalšímu prodeji za maloobchodní ceny organizacím, kterým je přiznán nárok na obchodní srážku; zahrnují velkoobchodní (nákupní) ceny a daň z obratu nebo kupní ceny, cenové přirážky nebo srážky v zahraničním obchodě a rozdíly vnitřního trhu, ve stanovených případech zahrnují i odbytovou přirážku,

• h) maloobchodní ceny; jen za tyto ceny se prodávají výrobky občanům; organizacím se za maloobchodní ceny dodávají výrobky při nákupu v maloobchodě nebo při nákupu od jiných dodavatelů, jde-li o výrobky, u nichž se obecně uplatňuje rozdílová daň z obratu a organizace je podle daňových předpisů povinna nakupovat za „ceny s daní“; zahrnují obchodní cenu a obchodní srážku, popřípadě cenový rozdíl, a ve stanovených případech obchodní, popřípadě odbytovou přirážku a dodatkovou daň z obratu,

• ch) velkoobchodní ceny s daní z obratu; za tyto ceny se dodávají výrobky mimotržním odběratelům, kteří jsou podle daňových předpisů povinni nakupovat za „ceny s daní“; ve stanovených případech se za tyto ceny účtuje spotřebovaný materiál a náhradní díly i při dodávkách výkonů občanům; zahrnují velkoobchodní cenu, základní sazbovou a dodatkovou daň z obratu, popřípadě odbytovou přirážku, není-li dodatková daň stanovena nebo je nižší než odbytová přirážka.

(2) Odchylky od podstatných kvalitativních nebo podstatných dodacích podmínek výrobku lze vyjádřit formou přirážky k ceně nebo srážky z ceny; přirážky nebo srážky za odchylky od podstatných kvalitativních nebo dodacích podmínek představují cenu odpovídající těmto odchylkám.

(3) Přirážkou k ceně lze též vyjádřit cenové zvýhodnění a slevou z ceny lze vyjádřit cenové znevýhodnění; tyto přirážky a slevy představují způsob uplatnění podmínek realizace v cenách.

(4) V případech, kdy je výše velkoobchodní ceny a maloobchodní ceny stejná, posuzuje se cena jako maloobchodní při dodávkách občanům a jako velkoobchodní při dodávkách organizacím, pokud jsou podle předpisů o dani z obratu oprávněny nakupovat bez daně.

§ 4

Zahraniční ceny

(1) Zahraničními cenami se pro potřeby této vyhlášky v oblasti zahraničně obchodních vztahů rozumějí

• a) ceny v obchodní paritě, jimiž jsou ceny sjednané mezi organizacemi zahraničního obchodu a zahraničními vývozci nebo dovozci za dohodnutých kvalitativních, dodacích a platebních podmínek,

• b) ceny franko čs. hranice, jimiž jsou ceny v obchodní paritě, snížené při vývozu a zvýšené při dovozu o výši přímých obchodních nákladů v zahraničí.

(2) Zahraniční ceny se vyjadřují jednak v zahraničních měnách, jednak v přepočtu na Kčs podle přepočtových poměrů stanovených Státní bankou československou.

§ 5

Zvláštní druhy cen

(1) Zvláštními druhy cen se rozumějí ceny podle § 3, které mají způsobem dále uvedeným v odstavci 2 a 3 věcně nebo časově omezenou platnost.

(2) Zvláštními druhy cen, které lze fakturovat, jsou

• a) prozatímní ceny stanovené cenovým orgánem, nebo s jeho souhlasem organizací pověřenou působností ve stanovení cen, nestanoví-li cenový orgán jinak, nejdéle na dobu 3 měsíců v případech, kdy výjimečně nelze stanovit cenu do zahájení dodávek; po stanovení ceny se rozdíl mezi prozatímní a definitivní cenou vypořádá od počátku dodávek; prozatímní kupní ceny sjednají organizace dohodou; prozatímní ceny nelze použít u výrobků, pro něž se stanoví maloobchodní ceny,

• b) podnikové ceny, které v případě pověření příslušným cenovým úřadem stanoví nebo mění generální ředitelství trustů nebo koncerny a oborové podniky (dále jen „generální ředitelství“) pro podřízené organizace na dodávky mezi organizacemi uvnitř výrobní hospodářské jednotky s podmínkou, že úroveň podnikových cen podle propočtů na dané období nesmí v souhrnu přesáhnout úroveň cen platných pro odběratele mimo výrobní hospodářskou jednotku. Vyrovnání mezi podnikovými a velkoobchodními cenami provádí generální ředitelství, ve stanovených případech nadřízený ústřední orgán,

• c) přechodně platné ceny, které stanoví příslušný cenový úřad nebo národní výbor, popřípadě organizace pověřená jejich stanovením příslušným cenovým úřadem, a jejichž platnost je omezena dobou nebo množstvím takto oceňovaných výrobků; po skončení jejich platnosti stanoví se cena jako pro nový výrobek; přechodně platné ceny u výrobků dodávaných za maloobchodní ceny mohou stanovit pouze cenové úřady, popřípadě národní výbory podle § 68.

(3) Zvláštními druhy cen, které nelze fakturovat, jsou

• a) předběžné ceny tvořené dodavateli se značným časovým předstihem před vlastní výrobou, kdy ještě nejsou dostatečně vyjasněny podstatné podmínky výrobku a jeho výroby, potřebné pro stanovení ceny; používají se zejména pro předběžné ocenění dodávek v rozpočtech staveb, pokud to předpisy o dokumentaci staveb umožňují, pro předběžné ocenění prací a služeb a výzkumných a vývojových prací; pro tvorbu těchto cen platí v závislosti na stupni technického vyjasnění výrobku přiměřeně ustanovení o způsobech tvorby cen; nelze-li jich použít, tvoří se předběžná cena odborným odhadem; předběžnou cenu nelze použít pro výrobek, pro který je nebo má být stanoven předběžný nebo konečný cenový limit, a pro výrobek, pro nějž je dohodnut limit kupní ceny, jestliže kupní cena je základem pro tvorbu velkoobchodní, popřípadě evidenční velkoobchodní ceny; postup projednání předběžných cen používaných pro sestavení propočtů nebo rozpočtů staveb se řídí zvláštním předpisem,^64)

• b) evidenční velkoobchodní ceny vývozu a evidenční velkoobchodní ceny dovozu; evidenční velkoobchodní ceny vývozu se uplatňují u výrobků, které se jen vyvážejí; tvoří se obdobnými způsoby jako velkoobchodní ceny výrobků dodávaných do tuzemska; budou-li tyto výrobky dodávány do tuzemska, nutno stanovit jejich velkoobchodní ceny; rozsah uplatňování, způsob tvorby a cenové řízení evidenčních velkoobchodních cen dovozu stanoví příslušný cenový úřad,

• c) cenové limity; jimi se rozumí předběžné vymezení horní hranice ceny nových výrobků, řešených zejména v rámci úkolů rozvoje vědy a techniky.

§ 6

Doplňkové složky cen a doplňkové položky k cenám přičitatelné (od cen odečitatelné)

(1) Ve stanovených případech jsou součástí ceny kromě nákladů a zisku (ztráty) doplňkové složky cen. Dále se ve stanovených případech k cenám přičítají nebo se od nich odečítají doplňkové položky. Doplňkové složky a doplňkové položky jsou obvykle pevně stanoveny (sazbami nebo jiným způsobem) a jsou zpravidla odváděny do státního rozpočtu nebo poukazovány ze státního rozpočtu podle zásad stanovených federálním ministerstvem financí nebo jinými příslušnými orgány v dohodě s Federálním cenovým úřadem.

(2) Doplňkovými složkami cen jsou

• a) daň z obratu, popřípadě rozdíly vnitřního trhu u dovážených výrobků podle předpisů federálního ministerstva financí,

• b) cenový rozdíl, kterým se rozumí zpravidla rozdíl mezi obchodní cenou a maloobchodní cenou po odečtení obchodní srážky, nebo rozdíl mezi odlišnými cenami jednotlivých dodavatelů a jednotnou odbytovou cenou,

• c) cenové přirážky a srážky v zahraničním obchodě podle předpisů federálního ministerstva financí.

(3) Doplňkovými položkami k cenám jsou

• a) dotace k cenám přičítané nebo odvody od nich odečítané,

• b) příplatky k nákupním cenám zemědělských výrobků.

(4) Použití některých doplňkových složek nebo doplňkových položek může být stanoveno s ohledem na potřeby stimulace výroby nebo spotřeby jednostranně buď jen pro výrobce, nebo pro odběratele a může být stanoveno na předem vymezenou dobu nebo množství dodávek.

ČÁST DRUHÁ

KVALITATIVNÍ A DODACÍ PODMÍNKY VÝROBKU

§ 7

Způsob vymezení výrobku

(1) Cena výrobku vymezeného stejnými kvalitativními a dodacími podmínkami je na celém území Československé socialistické republiky jednotná, pokud tato vyhláška nestanoví nebo výslovně nepřipouští nejednotnost cen.

(2) Kvalitativními podmínkami pro potřeby této vyhlášky se rozumí vymezení druhu nového výrobku, měrné jednotky, jeho charakteristických vlastností, znaků, rozměrů, funkčních, estetických a jiných užitných vlastností, jakosti a druhů použitých materiálů a výkonů, provedení, povrchové úpravy, kompletnosti, dohotovenosti, rozsahu vybavení a náhradních součástí, metod jeho zkoušení, označování a jiných podobných podmínek.

(3) Kvalitativní podmínky se prokazují zejména státními a oborovými normami, technickými podmínkami, a pokud nejsou, podnikovými normami kvality, přesným technickým popisem, výkresem, vzorkem, modelem nebo rozpisem složení použitých materiálů a výkonů, tj. takovou technickou dokumentací, která je pro daný výrobek nebo skupinu výrobků obvyklá.

(4) Dodacími podmínkami pro potřeby této vyhlášky se rozumí vymezení množství dodávek, dodací lhůty, způsobu expedice, balení a dopravních podmínek, dokumentace a obchodně technických služeb souvisejících s dodávkou, záruční doby a jiných podobných podmínek.

(5) Dodací podmínky jsou určeny

• a) právními předpisy, zejména základními podmínkami dodávek,

• b) všeobecnými ustanoveními ceníků nebo jiných cenových rozhodnutí, která mohou doplnit nebo podrobněji upravit dodací podmínky pro účely stanovení cen,

• c) hospodářskými smlouvami nebo dodávkovými příkazy pro jednotlivé dodávky.

§ 8

Podstatné kvalitativní a dodací podmínky výrobku

(1) Vymezení kvalitativních a dodacích podmínek výrobku musí obsahovat všechny podstatné podmínky tak, aby byly prokazatelné a umožňovaly jednoznačné posouzení jeho odlišnosti od jiných porovnatelných výrobků (dále jen „podstatné kvalitativní a dodací podmínky“).

(2) Za podstatné kvalitativní a dodací podmínky se považují

• a) závazné podmínky uvedené v právních předpisech, zejména v základních podmínkách dodávek a ve státních a oborových normách; dodavatel může se souhlasem příslušného cenového úřadu dohodnout s odběratelem, že některé závazné podmínky státní nebo oborové normy, platné v době vypracování návrhu ceny, se z hlediska stanovení výše ceny nepovažují za podstatné a při jejich změně nevzniká nový výrobek podle § 11,

• b) podmínky zahrnuté v technických podmínkách, podnikových normách kvality, v technickém popisu, výkresu a rozpisu složení použitých materiálů a výkonů, popřípadě dané vzorkem nebo modelem, dále doporučené podmínky v předpisech podle písmena a) a podmínky dodávek podle § 7 odst. 5 písm. b) a c), pokud nejsou na návrh odběratele označeny za nepodstatné,

• c) další podmínky nezahrnované do podkladů podle písmena a) a b), pokud si odběratel při tvorbě ceny vyžádá a s dodavatelem dohodne jejich doplnění do příslušné dokumentace a označení za podstatné,

• d) další podmínky, pokud je stanoví příslušné cenové úřady.

(3) Vymezení podstatných podmínek platí souběžně pro všechny druhy cen příslušného výrobku; případné odchylky od podstatných podmínek se musí v relativně stejné výši promítat ve všech druzích cen. Toto ustanovení se nevztahuje na kupní ceny a na případy, kdy jsou dodací podmínky rozdílné pro jednotlivé druhy cen nebo pro jednotlivé odběratelské stupně (např. velkoobchod a maloobchod).

(4) Za změnu podstatných kvalitativních podmínek, za nichž byly stanoveny ceny, se nepovažuje rozdílné ocenění totožných surovin a materiálů, které vzniká v důsledku rozdílů cen a nákladů při jejich pořízení, zejména rozdílů mezi cenami tuzemských a zahraničních dodavatelů a rozdílů vznikajících při nahrazení nákupu výrobků jejich vlastní výrobou a naopak. Totéž platí pro změny stupnic mzdových tarifů a změny v ocenění ostatních nákladů.

ČÁST TŘETÍ

TVORBA CEN

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ O TVORBĚ CEN

§ 9

(1) Ceny se tvoří pro výrobky vymezené podstatnými kvalitativními a dodacími podmínkami, a to podle potřeby pro

• a) jednotlivé nové výrobky nebo jejich části,

• b) skupiny přesně určených výrobků v případech, kdy jde o výrobky širokého sortimentu, které mají obdobné kvalitativní a dodací podmínky a které se vyrábějí obvykle stejnou technologií při minimálních rozdílech ve výrobních nákladech, a v případech, kdy tak stanoví příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor,

• c) souhrny různých výrobků a prací tvořících zpravidla funkčně ucelenou dodávku.^3)

(2) Pro výrobek, který lze podle jeho podstatných kvalitativních a dodacích podmínek, popřípadě dalších vymezených podmínek, zařadit do skupiny výrobků, pro níž cena byla již stanovena, platí tato cena.

§ 10

(1) Tvorba cen zahrnuje

• a) zpracování návrhu ceny,

• b) projednání návrhu ceny s hlavními odběrateli,

• c) stanovení a vyhlášení ceny.

(2) Cena nového výrobku se tvoří na základě podmínek jeho výroby a oběhu; ve zdůvodněných případech se cena upraví s přihlédnutím k podmínkám realizace.

(3) V případech, kdy se cena upravená podle podmínek realizace stanoví na omezenou dobu, stanoví se současně i cena odpovídající podmínkám výroby a oběhu (dále jen „základní cena“).

(4) Ceny stanovené podle ustanovení této vyhlášky se posuzují jako ceny odpovídající platné úrovni cen.

(5) Při tvorbě cen nových výrobků patřících do oboru (skupiny), u něhož se budou měnit velkoobchodní ceny podle plánu vývoje cen nebo jiného opatření cenových úřadů, je nutné v době od schválení změny cen do počátku její platnosti stanovit velkoobchodní ceny nových výrobků v dosavadní i nové úrovni, budou-li nové výrobky dodávány před platností změny ceny i po ní. Podrobnosti upravuje rozhodnutí cenových úřadů.^74)

§ 11

Nový výrobek

(1) Novým výrobkem pro účely této vyhlášky se rozumí výrobek, který svým novým řešením a zdokonalením užitných vlastností uspokojuje společenské potřeby, které dosud nebyly uspokojovány, popřípadě je uspokojuje jinak nebo umožňuje zhospodárnění výroby, nebo zvyšuje efektivnost jeho používání u odběratele.

(2) Za nový výrobek se dále považuje výrobek, který

• a) má cenu stanovenou pro podmínky kusové výroby a nadále bude vyráběn opakovaně,

• b) má stanovenou přechodně platnou cenu, jejíž platnost končí, nebo má cenu sjednanou dohodou a má být stanovena cena příslušným orgánem nebo organizací,

• c) má stanovenou cenu, ale jeho výrobu zavádí jiná organizace, pro niž ve smyslu vyhlášky neplatí jednotnost cen,

• d) má stanovenou maloobchodní cenu podle § 129 odst. 1 písm. ch) nebo odst. 7 a jeho prodej zavádí organizace státního nebo družstevního obchodu.

(3) Novému výrobku podle odstavce 1 musí odpovídat nové vymezení podstatných kvalitativních a dodacích podmínek.

(4) Za nový se nepovažuje výrobek, který se od dosud dodávaného výrobku liší jinými než podstatnými kvalitativními a dodacími podmínkami, nebo u kterého nelze odlišnost podstatných podmínek dostatečně přesně vyjádřit, dále výrobek s vlastnostmi, které již měl mít podle podstatných podmínek, za nichž byla stanovena cena dosud vyráběného výrobku (odstranění vad dodávaných výrobků) a výrobek s nežádoucími změnami podstatných kvalitativních a dodacích podmínek.

(5) Za nežádoucí změny podstatných kvalitativních a dodacích podmínek se považují změny, které nebyly předepsaným způsobem dohodnuty s hlavními odběrateli, s výjimkou změn stanovených státní nebo oborovou normou.

(6) Novým výrobkem rovněž není výrobek, u něhož se ve srovnání s porovnatelným výrobkem nebo dosud vyráběnými výrobky, dosáhlo úspor nebo záměn přímého materiálu označeného jako podstatná kvalitativní podmínka, aniž se zhoršily ostatní podstatné kvalitativní podmínky výrobku. Dodržení ostatních podstatných kvalitativních podmínek se prokazuje souhlasem odběratele (hlavních odběratelů) a u opakovaně dodávaných výrobků také písemným vyjádřením buď státní zkušebny, anebo odborně příslušné organizace určené dohodou dodavatele s odběratelem, že úspora nebo záměna přímého materiálu nezhoršuje zejména jakost, funkční vlastnosti a životnost výrobku pro odběratele. O těchto výrobcích vede organizace evidenci v tomto členění:

• a) rok zahájení dodávek,

• b) označení výrobku,

• c) vliv úspory nebo záměny na náklady na přímý materiál (úspora na jeden výrobek v absolutní hodnotě a v procentech k nákladům na přímý materiál),

• d) procento plánovaného zisku výrobku (ze zpracovacích nákladů, popřípadě z jiné základny stanovené cenovým orgánem) včetně vlivu úspory podle písmena c).

Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na případy, kdy rozhodnutím příslušného cenového úřadu o způsobu tvorby cen nebo o postupu při záměně a úspoře přímého materiálu je nový výrobek vymezen jinak.

(7) Pro výrobky uvedené v odstavci 6, i když je zachováno jejich dosavadní označení (název), potvrdí orgán nebo organizace oprávněné stanovit cenu nového výrobku platnost dosavadní ceny v rozhodnutí vydaném podle § 98 odst. 4. Jako způsob tvorby cen uvede, že jde o převzatou cenu dosavadního výrobku s uvedením čísla výměru nebo rozhodnutí, jímž byla cena stanovena. Pro tyto výrobky neplatí ustanovení § 77.

§ 12

Způsoby tvorby cen

(1) Podmínky výroby a oběhu se vyjadřují v ceně

• a) nových výrobků nebo jejich částí, které jsou porovnatelné s dosud vyráběnými výrobky (částmi), některým ze způsobů cenového porovnání,

• b) nových výrobků nebo jejich částí, které nejsou porovnatelné s dosud vyráběnými výrobky, na základě individuální kalkulace.

(2) Cenovým porovnáním se zabezpečuje, aby cena nového výrobku, popřípadě části výrobku, byla k ceně porovnatelného výrobku (části výrobku) maximálně v takovém poměru, v jakém jsou náklady nutné na výrobu a oběh nového výrobku (části výrobku) k nákladům nutným na výrobu a oběh výrobku (části výrobku) porovnatelného.

(3) K cenovému porovnání se používá zejména těchto způsobů:

• a) kalkulační porovnání,

• b) cenové normativy,

• c) parametrické způsoby,

• d) stavebnicový způsob,

• e) zahraniční cenové relace,

• f) propočet efektivnosti použití nového výrobku,

• g) kombinace způsobů podle písmen a) až f).

(4) Cenové normativy a parametrické způsoby je nutno použít pro tvorbu cen, jestliže byly schváleny příslušným cenovým úřadem, popřípadě příslušným národním výborem. Je-li některý z ostatních způsobů tvorby cen nebo jejich kombinace rozpracován na podmínky jednotlivých výrob (obor, skupina výrobků) a schválen příslušným cenovým úřadem, popřípadě příslušným národním výborem, musí být závazně používán všemi organizacemi, pro něž platí jednotnost cen (dále jen „závazný způsob tvorby cen“), pokud rozhodnutím cenového orgánu není rozsah jeho platnosti omezen.

§ 13

Porovnatelný výrobek

(1) Nový výrobek nebo jeho část se porovnává

• a) s jediným porovnatelným výrobkem nebo jeho částí, které mají již stanovenou cenu (dále jen „porovnatelný výrobek“),

• b) s několika porovnatelnými výrobky při použití parametrického způsobu tvorby cen.

(2) Porovnatelným je výrobek plně nebo zčásti zaměnitelný, který

• a) má stejné nebo obdobné kvalitativní vlastnosti z hlediska odběratele a stejné nebo obdobné technické řešení a je vyráběn stejnou nebo obdobnou technologií,

• b) má stejné nebo obdobné kvalitativní vlastnosti z hlediska odběratele a stejné nebo obdobné technické řešení v případě, že neexistuje výrobek uvedený v písmenu a),

• c) má stejné nebo obdobné kvalitativní vlastnosti z hlediska odběratele a je vyráběn stejnou nebo obdobnou technologií v případě, že neexistuje výrobek uvedený v písmenu a) ani b),

• d) je vyráběn stejnou technologií v případech, kdy se používá jediné technologie a kdy neexistuje výrobek uvedený v písmenu a), b) a c).

(3) Splňuje-li podmínku uvedenou v odstavci 2 několik výrobků a nelze-li porovnatelný výrobek vybrat podle stupně přiblížení kvalitativních vlastností, určí se jako porovnatelný ten výrobek, jehož rentabilita v době vypracování návrhu ceny nového výrobku je nejbližší rentabilitě příslušného oboru výroby ve výrobní organizaci, a pokud je více takových výrobků, určí se jako porovnatelný ten výrobek, jehož cena byla stanovena nejpozději.

(4) Porovnatelný výrobek se určuje bez ohledu na územní a organizační příslušnost výrobní organizace, s výjimkami podle odstavce 6.

(5) Při tvorbě cen podle § 23 až 26 lze porovnávat jen základní ceny porovnatelného a nového výrobku. Porovnání se neprovádí u prací průmyslové povahy, pokud příslušný cenový orgán nerozhodne jinak.

(6) Nový výrobek nelze porovnávat

• a) s dováženými výrobky, pokud výrobcem nového výrobku je organizace se sídlem v Československé socialistické republice; ceny dovážených výrobků, jakož i ceny na zahraničních trzích lze použít pro porovnání v případech, kdy se cena tvoří podle § 26a a podle § 28 odst. 2 písm. b),

• b) s výrobky, pro které je vyhláškou stanovena nebo umožněna nejednotnost cen mezi organizacemi dodávajícími nový a porovnatelný výrobek,

• c) s výrobky vyráběnými před poslední změnou úrovně cen příslušného oboru, skupiny výrobků apod., jejichž cena nebyla v rámci této změny upravena nebo v návrhu ceny nového výrobku není převedena na platnou úroveň způsobem stanoveným pro příslušnou změnu cen,

• d) u opakovaně vyráběných výrobků s výrobky, jejichž ceny jsou stanoveny pro podmínky kusové výroby nebo jejichž ceny jsou platné pro menší než minimální výrobní množství,

• e) s výrobky, jejichž ceny byly vytvořeny individuální kalkulací a nejsou dosud ověřeny,

• f) s výrobky vyráběnými jen pro speciální účely,

• g) s výrobky, na něž jsou stanoveny zvláštní ceny podle § 5,

• h) s výrobky, jejichž ceny byly sjednány dohodou.

(7) Dodavatelé porovnatelných výrobků jsou povinni na požádání bezplatně poskytnout dodavatelům nových výrobků podklady o porovnatelném výrobku potřebné pro vypracování návrhu ceny nového výrobku.

HLAVA II

VYJÁDŘENÍ PODMÍNEK VÝROBY V CENÁCH

Oddíl první

Kalkulace pro tvorbu ceny

§ 14

(1) Výchozím podkladem pro stanovení a změnu velkoobchodních cen je kalkulace sestavená podle předpisů federálního ministerstva financí pro kalkulace cen výkonů,^4) jež se upravuje, pokud jde o výši nákladů zahrnovaných do jednotlivých kalkulačních položek, podle ustanovení této vyhlášky (dále jen „cenová kalkulace“).

(2) Způsob určení výše nákladů zahrnovaných do jednotlivých položek cenové kalkulace se stanoví v § 15 až 22. Ustanovení týkající se jednotlivých nákladů jsou závazná i v případě, kdy se podle platných oborových kalkulačních vzorců některé náklady zahrnují do jiných kalkulačních položek.

(3) Cenová kalkulace se nesestavuje, jestliže se cena nového výrobku odvozuje způsoby uvedenými v § 25 a v § 26 odst. 2 písm. a), při provádění změn cen ve větším rozsahu a v případech, kdy tak stanoví příslušný cenový úřad.

§ 15

Přímý materiál

(1) Spotřeba přímého materiálu se kalkuluje podle platných cenových normativů materiálové spotřeby, pokud je jejich použití pro tvorbu ceny nového výrobku stanoveno; v ostatních případech se kalkuluje podle platných celostátních nebo oborových technickohospodářských norem, a nejsou-li, kalkuluje se na základě podnikových spotřebních materiálových norem. Při tvorbě ceny kalkulačním porovnáním se do spotřeby přímého materiálu promítají úspory a záměny dosažené u porovnatelného výrobku a vyjádřené v jeho operativní kalkulaci nebo v jiném druhu kalkulace vlastních nákladů a dalších složek ceny (dále jen „kalkulace“),^65) jehož používání pro tvorbu cen je stanoveno příslušným cenovým úřadem. Bude-li u nového výrobku dosaženo dalších úspor a záměn, které nebyly promítnuty do cenové kalkulace porovnatelného výrobku, postupuje se podle § 23 odst. 6 písm. b) a odst. 8.

(2) Přímý materiál se oceňuje platnými velkoobchodními cenami nebo odbytovými cenami stanovenými podle § 45 odst. 5; velkoobchodními cenami s daní z obratu nebo maloobchodními cenami se přímý materiál oceňuje v případech, kdy je organizace povinna nakupovat za tyto ceny. Použití jiných druhů cen a cen základních v době, kdy jsou platné zvýhodněné nebo znevýhodněné ceny, se řídí rozhodnutím příslušného cenového úřadu. Za podmínek uvedených v odstavci 4 se přímý materiál oceňuje plánovanými cenami podle platných odvětvových, oborových nebo vnitropodnikových ceníků. Cenové úřady mohou rozhodnout, ve kterých případech se přímý materiál oceňuje jinak než platnou cenou.^75)

(3) Jestliže lze použít ke stejnému účelu rozdílné, ale zaměnitelné přímé materiály s rozdílnou výší cen a tyto materiály nejsou podstatnou kvalitativní podmínkou, započítají se do cenové kalkulace nového výrobku ty ceny přímých materiálů, které jsou používány při výrobě porovnatelného výrobku v době sestavení návrhu ceny nového výrobku. Materiály, které nejsou používány u porovnatelného výrobku nebo nové materiály použité u výrobků, jejichž ceny se tvoří individuální kalkulací, se započítávají v ceně propočtené váženým průměrem z cen platných v době zpracování návrhu ceny a struktury nákupu plánovaného nejméně pro prvý rok výroby. Tyto ceny se současně zahrnou do vnitropodnikových ceníků materiálů.

(4) Plánované ceny podle vnitropodnikových ceníků materiálů je možno použít, pokud byly sestaveny v souladu s předpisy o účetnictví a pokud v účetnictví zjištěné rozdíly mezi těmito cenami a cenami skutečnými, zvýšenými výjimečně o náklady pořízení podle odstavce 5, nepřesahují v uplynulém kalendářním roce 1,5 %; je-li rozdíl vyšší, upraví se vnitropodnikový ceník materiálů. Rozdíl 1,5 % se posuzuje za celkovou spotřebu materiálu v organizaci. Do tohoto rozdílu se u dováženého materiálu nezapočítávají rozdíly mezi kupní a velkoobchodní cenou, na jejichž úhradě se podílí státní rozpočet a dále rozdíly vznikající u materiálů a výrobků, které se do cen nových výrobků kalkulují za ceny stanovené podle § 53 odst. 2 písm. a) nebo b). Úprava vnitropodnikového ceníku materiálů v případech, kdy rozdíl bude vyšší než 1,5 %, musí být provedena nejpozději do 30. června roku následujícího po vzniku rozdílu s tím, že nový vnitropodnikový ceník platí od tohoto data pro oceňování přímého materiálu v cenových kalkulacích nových výrobků dodávaných po 1. lednu dalšího roku. Organizace, které používají oborové nebo odvětvové ceníky materiálů, oznamují rozdíly vyšší než 1,5 % cenovému úřadu, který ceník schválil. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na kalkulace upravené zvláštním předpisem.^65)

(5) K platným velkoobchodním cenám, odbytovým cenám podle § 45 odst. 5, velkoobchodním cenám s daní z obratu, popřípadě maloobchodním cenám nelze připočítávat a do plánovaných cen vnitropodnikových ceníků materiálů nelze zahrnovat podíl zásobovací režie, ani jiné náklady pořízení (odbytové přirážky, náklady na přepravu, nakládání, vykládání apod.), které se kalkulují zpravidla do nepřímých nákladů, s výjimkou případů schválených federálním ministerstvem financí v dohodě s Federálním cenovým úřadem.

(6) V cenové kalkulaci se nepřipouští průměrování cen přímého materiálu, nejde-li o průměrování zahrnuté ve vnitropodnikových, oborových, popřípadě odvětvových cenících nebo průměrování podle odstavce 3. Příslušný cenový úřad může stanovit jiný postup.

(7) Vedlejší výrobky,^66) neplnohodnotný materiál a odpad vznikající při výrobě výrobku se v jeho cenové kalkulaci oceňují cenou možného použití. Cena možného použití se určí z ceny pro převažující způsob použití těchto materiálů, snížené o případné náklady na jejich potřebnou úpravu, dopravu apod. U vedlejších výrobků se kromě toho odečítá jejich kalkulovaný zisk.

(8) Vedlejší výrobky, neplnohodnotný materiál a odpad, použité jako přímý materiál při výrobě, se v cenové kalkulaci oceňují stanovenou cenou. Není-li tato cena stanovena, oceňují se

• a) cenou plnohodnotného materiálu, jestliže použití neplnohodnotného materiálu nebo odpadu nezhoršuje podstatné kvalitativní podmínky výrobku proti podmínkám dosahovaným při použití plnohodnotného materiálu, nebo

• b) nižší cenou^67) než je cena plnohodnotného materiálu, přičemž nutné zvýšení nákladů spojené s jejich použitím lze promítnout do zpracovacích nákladů; tímto postupem nesmí dojít k vyšším vlastním nákladům výroby než při ocenění podle písmena a).

(9) Při poddodávkách se postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 6.

§ 16

Polotovary vlastní výroby

(1) Spotřeba polotovarů vlastní výroby se kalkuluje podle ustanovení § 15 odst. 1.

(2) Příslušný cenový úřad může stanovit, že v cenové kalkulaci se polotovary vlastní výroby oceňují jednotně velkoobchodními cenami.

§ 17

Přímé mzdy

(1) Přímé mzdy se kalkulují podle platných cenových normativů, pokud je jejich použití pro tvorbu ceny nového výrobku stanoveno; v ostatních případech se kalkulují na základě platných norem a normativů spotřeby práce,^5) tarifních kvalifikačních katalogů a stupnic mzdových tarifů.

(2) Prémie a odměny, pokud jsou podle platného kalkulačního vzorce zahrnovány do přímých mezd, se kalkulují ve stanovené výši, pokud není stanovena, kalkulují se podle porovnatelného výrobku a při použití individuální kalkulace podle skutečnosti minulého kalendářního roku.

§ 18

Ostatní přímé náklady

(1) Ostatní přímé náklady se kalkulují podle platných cenových normativů, pokud je jejich použití pro tvorbu ceny nového výrobku stanoveno; v ostatních případech se jednotlivé položky nákladů, pokud jsou podle příslušných kalkulačních vzorců zahrnovány do ostatních přímých nákladů, kalkulují takto:

• a) podle celostátních normativů, platných cen a sazeb (zejména příspěvky na sociální zabezpečení, spotřeba technologického paliva a energie, odpisy základních prostředků, cestovní výdaje),

• b) podle procentních sazeb a základny pro jejich výpočet stanovených příslušným cenovým úřadem (zejména náklady na technický rozvoj, na přípravu a záběh nových výrobků a nových výrobních technologií, na odpisy speciálních přípravků, na technologicky zdůvodnitelné ztráty ze zmetků, na záruční opravy), nejsou-li pro příslušné položky nákladů stanoveny celostátní normativy, ceny nebo sazby podle písmena a),

• c) dělením celkové prokazatelné výše těchto nákladů na odpovídající množství výroby v případech, kdy nelze postupovat podle písmena a) a není stanoven postup podle písmena b).

(2) Náklady související s licencemi, vynálezy, průmyslovými vzory, ochrannými známkami, zlepšovacími návrhy a další položky nákladů, u nichž předpisy o účetnictví umožňují provedení odpisu do 4 let, se rozvrhují na množství výroby předpokládané na dobu 4 let, s výjimkou případů, kdy výroba příslušného výrobku má skončit dříve, nebo kdy byla výjimečně stanovena delší doba pro rozvrhování těchto nákladů. Odepsání takto rozvržených nákladů v uvedených lhůtách nezakládá povinnost snížit cenu, jestliže se výrobek dále vyrábí. Při kalkulování nákladů na vynálezy a licence nelze do ceny zahrnovat náklady na technický rozvoj pro stejný účel.

§ 19

Nepřímé náklady

Nepřímé náklady se kalkulují

• a) podle procentních sazeb a základny pro jejich výpočet stanovených příslušným cenovým úřadem, popřípadě národním výborem; příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor, stanoví současně platnost sazeb pro skupiny (obory) výrobků nebo pro organizace a pro jednotlivé způsoby tvorby cen (kalkulační porovnání, cenové normativy, individuální kalkulace),

• b) ve stejné procentní výši podle kalkulace porovnatelného výrobku, nejsou-li stanoveny sazby podle písmena a).

§ 20

Zisk

(1) Zisk se kalkuluje

• a) podle procentní sazby stanovené příslušným cenovým úřadem, popřípadě národním výborem, pro skupiny (obory) výrobků nebo pro organizace a pro jednotlivé způsoby tvorby cen,

• b) ve stejné procentní výši podle porovnatelného výrobku (zisk, popřípadě ztráta), nejsou-li sazby zisku stanoveny podle písmena a).

(2) Základnou pro kalkulování zisku jsou zpracovací náklady, jimiž se rozumějí přímé mzdy, ostatní přímé náklady, nepřímé náklady a popřípadě přímé odbytové náklady, pokud příslušný cenový orgán nestanoví jinou základnu.

§ 21

Úprava některých položek kalkulace

(1) Normativy, normy a sazby použité pro určení výše nákladů v cenové kalkulaci u sériově a hromadně vyráběných výrobků musí odpovídat podmínkám plně osvojené výroby, s výjimkou případů, kdy platnost ceny je předem časově omezena na počáteční dobu výroby nebo na určené množství výrobků (přechodně platná cena).

(2) Sazby stanovené cenovými úřady, popřípadě národními výbory, pro kalkulaci výše nepřímých nákladů, zisku, popřípadě ostatních přímých nákladů, nelze použít, pokud by jejich uplatněním došlo ke změně úrovně cen (např. v důsledku zvýšení stanovené základny pro rozvrhování ostatních přímých nákladů, nepřímých nákladů, zisku nebo jiných technických, ekonomických a metodických vlivů). Příslušné organizace jsou povinny předložit neprodleně příslušnému cenovému orgánu návrh na úpravu těchto sazeb.

(3) Pokud tak příslušné cenové úřady stanoví, je nutno výši odpisů upravit na určenou míru využití základních prostředků.

(4) Do cenové kalkulace nelze zahrnovat

• a) náklady a výdaje nekalkulovatelné podle předpisů o účetnictví, rozpočetnictví a kalkulaci,

• b) duplicitně stejné náklady.

(5) Přímé materiálové a mzdové náklady musí být v cenové kalkulaci podrobně doloženy buď přímým rozpisem nebo odvoláním na cenové normativy nebo na technickohospodářské normy. Nevyplývá-li výše přímých materiálových a mzdových nákladů ze schválených normativů, je nutné jejich výši zdůvodnit v cenovém návrhu souhrnnými ukazateli vhodnými pro jednotlivá odvětví (obory) výroby.

(6) Do cenových kalkulací nelze započítat zvýšení nákladů výroby, vyplývající z překročení rozpočtových nákladů nebo z nedodržení projektovaných parametrů staveb, které by znamenalo zvýšení úrovně cen nových výrobků. Pokud jsou součástí ceny náklady na záruční opravy, lze je do cenové kalkulace zahrnovat jen sazbou stanovenou příslušným cenovým úřadem, popřípadě národním výborem.

(7) Sazby uvedené v § 18 až 20 lze stanovit nebo aktualizovat jen při dodržení platné úrovně cen organizace nebo výrobní hospodářské jednotky nebo celého oboru a v případech podle odstavce 8 písm. a) při dodržení schválené změny úrovně cen.

(8) Aktualizace sazeb se provádí

• a) v souvislosti se změnami cen

• 1. v oborech (skupinách), jejichž ceny se mění, s výjimkou úprav, kdy půjde o změny jednotlivých cen, jejichž vliv na celkovou úroveň cen oboru je zanedbatelný,

• 1. v ostatních oborech, jejichž ceny se nemění, ale do kterých vlivy změn cen dopadají, pokud dodržení úrovně cen oboru nebude zabezpečeno jiným způsobem,

• b) v důsledku ekonomického zastarání platných sazeb, a to buď jednorázově pro všechny obory (skupiny) v rámci organizace, anebo postupně, například v souvislosti se zpřesněním (konkretizací) způsobu tvorby cen.

(9) Cenové úřady stanoví podrobnější podmínky a způsob tvorby nových sazeb a jejich aktualizace.

§ 22

Výrobní množství

(1) V případech, kdy nový výrobek bude dodávat více výrobců, sestavuje se cenová kalkulace

• a) na základě váženého průměru nákladů a zisku výrobců v příslušném odvětví s vyloučením okrajových výrobců s extrémními náklady a těch, pro které neplatí jednotnost cen, nebo

• b) se souhlasem příslušného cenového úřadu, popřípadě národního výboru, na základě reprezentativně zvolených podmínek, zejména technologie a organizace výroby.

(2) Náklady na výrobek se v cenové kalkulaci vypočítávají buď na celkové plánované (předpokládané) množství výroby, nejméně však na průměrné množství roční výroby (po plném osvojení výroby), nebo na zdůvodněný rozsah série výroby, popřípadě výrobní dávky, s výjimkou nákladů, které se započítávají sazbou, nebo pro které je stanoven jiný způsob propočtu.

(3) Výše ceny z hlediska výrobního množství musí být odchylná pro podmínky

• a) kusové výroby; jí se rozumí samostatná výroba jednoho výrobku včetně případů, kdy výroba jednoho kusu se postupně opakuje (rozhodující je rozpočtení přípravných časů výroby na jeden výrobek),

• b) sériové a hromadné výroby; přitom není rozhodující, zda se výroba uskutečňuje jednorázově, nepřetržitě, v jedné nebo více výrobních dávkách.

(4) Jestliže dochází k výraznému zvýšení výrobního množství u nového výrobku proti výrobku porovnatelnému, zejména realizací integračních procesů v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, prováděním specializace výroby a rozvojem nosných programů, vyjádří se v cenové kalkulaci snížení vlastních nákladů odpovídající zvýšení výrobního množství. Do ceny nového výrobku může být započten podíl prokazatelných úspor podle § 23 odst. 6 a 8.

Oddíl druhý

Způsoby tvorby cen vyjadřující podmínky výroby

§ 23

Kalkulační porovnání

(1) Kalkulačním porovnáním se rozumí vytvoření ceny nového výrobku na základě porovnání kalkulace nového a porovnatelného výrobku.

(2) Při tvorbě ceny kalkulačním porovnáním se postupuje takto:

• a) určí se porovnatelný výrobek a jeho kalkulace podle odstavce 3,

• b) zabezpečí se shodnost ocenění kalkulací nového a porovnatelného výrobku podle odstavce 4,

• c) stanoví se výše přímých nákladů nového výrobku podle § 15 až 18 a podle odstavce 5, 6 a 7 tohoto paragrafu,

• d) propočte a doplní se výše nepřímých nákladů v kalkulaci nového výrobku podle § 19,

• e) propočte a doplní se výše zisku v kalkulaci nového výrobku podle odstavce 8,

• f) zjistí se výše ceny nového výrobku odpovídající podmínkám výroby a oběhu součtem jednotlivých položek kalkulace.

(3) U porovnatelného výrobku se používá kalkulace operativní a v případech, kdy se operativní kalkulace v souladu s předpisy nebo rozhodnutím příslušného ústředního orgánu nesestavují, používá se kalkulace plánová; není-li ani operativní ani plánová kalkulace, použije se kalkulace výsledná. V případech, kdy se cenová kalkulace nového výrobku sestavuje podle § 22 odst. 1, použije se u porovnatelného výrobku kalkulace cenová.

(4) Shodnost ocenění jednotlivých položek kalkulace nového a kalkulace porovnatelného výrobku se zabezpečuje

• a) především použitím časově blízkých kalkulací, tj. operativní nebo plánové kalkulace za období nejbližší vypracování návrhu ceny nového výrobku a výsledné kalkulace porovnatelného výrobku za poslední kalendářní rok,

• b) úpravou ocenění kalkulace porovnatelného výrobku podle podmínek ocenění nového výrobku, není-li splněna podmínka podle písmena a),

• c) přepočtem kalkulace porovnatelného výrobku, převzatého z jiné výrobní organizace, na podmínky technologie a organizace výroby dodavatele nového výrobku v případech, kdy kalkulace porovnatelného výrobku je přebírána z jiné výrobní organizace; přepočet kalkulace není nutno provádět, jestliže správnost celkových nákladů nového výrobku lze prokazatelně zdůvodnit porovnáním k celkovým nákladům porovnatelného výrobku, nebo lze-li shodnost ocenění prokázat jiným způsobem. Souhrnný výsledek těchto úprav provedených v ocenění jednotlivých položek kalkulace porovnatelného výrobku a úprav podle písmena b) se promítne jako zvýšení nebo snížení položky zisku porovnatelného výrobku.

(5) Rozdíly mezi náklady na přímý materiál a přímé mzdy u nového výrobku a porovnatelného výrobku musí být úměrné nutnému zvýšení nebo snížení spotřeby materiálu a mezd, tj. musí odpovídat rozdílům v podstatných kvalitativních a dodacích podmínkách nového a porovnatelného výrobku. Tyto rozdíly se ověřují porovnáním ukazatelů charakterizujících výši nákladů v příslušné položce, zjištěním, zda náklady na stejné části obou výrobků jsou kalkulovány ve shodné výši, nebo se prokazují shodností použitých technickohospodářských spotřebních norem; pro ověřování je možno použít funkční a výkonové parametry výrobků jen v případech, kdy je možno prokázat vztah nákladů v dané kalkulační položce k jednomu parametru a jejich použití schválí příslušný cenový úřad.

(6) Pokud z výsledku ověření vyplývá

• a) zvýšení přímých nákladů proti porovnatelnému výrobku, které není plně zdůvodněné a průkazné, musí se tyto náklady snížit na zdůvodněnou výši,

• b) průkazná úspora nákladů na přímý materiál nebo úspora nákladů na přímé mzdy z důvodů zcela nového řešení výrobku nebo výrazného zvýšení výrobního množství proti porovnatelnému výrobku, která není kompenzována zvýšením v jiné položce přímých nebo nepřímých nákladů, se započítává podílem stanoveným v odstavci 8 do zisku nového výrobku, s výjimkou případů, kdy kalkulace porovnatelného výrobku je upravena podle odstavce 4 písm. b) a c), nebo kdy příslušný cenový orgán stanoví odchylný postup.

(7) Ostatní přímé náklady, pokud nejsou započítávány do cenové kalkulace podle § 18 odst. 1 písm. a) a b), se upravují na výši podle porovnatelného výrobku.

(8) Zisk v ceně nového výrobku propočtený podle § 20 a popřípadě upravený podle odstavce 4 může příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor, dále zvýšit v případech podle odstavce 6 písm. b) o 70 % úspory přímého materiálu a přímých mezd nebo o 50 % těchto úspor v případech, kdy o realizaci úspor se zasloužil též odběratel, nejvýše však o 20 % propočtové ceny nového výrobku, tj. ceny bez započtení podílu z úspory do zisku.

§ 24

Cenové normativy

(1) Cenové normativy jsou soubory naturálních a hodnotových norem spotřeby materiálů, výkonů, ostatních přímých nákladů, sazeb nepřímých nákladů členěných podle podmínek příslušné technologie výroby, a zisku. Cenovými normativy se v souladu se stanoveným pracovním postupem nového výrobku oceňují jednotlivé položky cenové kalkulace a zjišťuje se cena odpovídající podmínkám výroby nového výrobku.

(2) Cenové normativy se uplatňují pro tvorbu cen ve skupině výrobků se stále se opakujícím technologickým postupem výroby, jestliže v rámci skupiny dochází jen k obměnám dílčích operací, základního materiálu apod.

(3) Na vypracování a stanovení cenových normativů se vztahují ustanovení § 14 až 22 uplatněná na podmínky výchozího období stanoveného příslušným cenovým úřadem.

(4) Při použití cenových normativů se cena tvoří takto:

• a) kalkulační položky, na které jsou stanoveny cenové normativy, se ocení podle platných sazeb,

• b) pokud pro některé položky nejsou normativy stanoveny, započítávají se do ceny podle způsobů tvorby cen uvedených v § 23 nebo 27.

(5) Vyžaduje-li nový výrobek doplnění soustavy platných cenových normativů, lze spojit návrh na stanovení cen nového výrobku s návrhem na stanovení doplňujících normativů při dodržení podmínek podle odstavce 3.

§ 25

Parametrické způsoby

(1) Parametrickými způsoby se rozumí odvození ceny nového výrobku na základě prokazatelné závislosti výše ceny nebo výrobních nákladů na velikosti technických parametrů užití, zjištěné u více porovnatelných výrobků. K těmto způsobům tvorby cen patří zejména

• a) cenové řady,

• b) cenové ukazatele,

• c) bodovací způsob.

(2) Cenovou řadou se odvozuje cena nového výrobku na základě závislosti výše ceny na velikosti základního parametru. Tato závislost se vyjadřuje matematicky nebo graficky pro řadu druhově a typově shodných výrobků a výrobků vyráběných stejnou nebo obdobnou technologií.

(3) Cenové řady lze použít za předpokladu, že

• a) jde o výrobky funkčně shodné a stejného provedení, u kterých výši ceny je možno určit ze závislosti na jednom parametru (např. výkon, rozměr apod.),

• b) u jednoho druhu nebo typu je tolik výrobků lišících se velikostí určeného parametru, kolik je třeba pro vytvoření cenové řady, nejméně však čtyři včetně nového výrobku.

(4) Při vytváření cenové řady se postupuje takto:

• a) zvolí se výrobky určující cenovou řadu (reprezentanti), a pokud nemají ceny již stanoveny, vytvoří se některým z ostatních způsobů tvorby cen,

• b) určí se parametr rozhodný pro sestavení cenové řady,

• c) určí se způsob vyjádření závislosti cen reprezentantů k určenému parametru a s přihlédnutím k případným výrazným rozdílům ve výrobním množství jednotlivých výrobků v cenové řadě se stanoví typ matematické funkce nebo způsob grafického vyjádření, vyjadřující průběh cenové řady (křivka, přímka) a meze její platnosti; pokud výrazné rozdíly ve výrobním množství jednotlivých výrobků nelze vyjádřit pomocí cenové řady, je nutné stanovit cenu nového výrobku jiným způsobem tvorby cen,

• d) určí se způsob extrapolace cenové řady.

(5) Cena nového výrobku se zjistí dosazením velikosti určeného parametru do příslušné matematické funkce nebo přímo na křivce grafu při grafickém vyjádření.

(6) Cenovými ukazateli se odvozuje cena nového výrobku (jeho části) na základě závislosti výše ceny na několika technických parametrech užití nového výrobku. Tato závislost se určuje na základě rozboru vztahu ceny nebo výrobních nákladů a parametrů u takového počtu porovnatelných výrobků, jakého je pro danou skupinu výrobků třeba. Cenové ukazatele lze použít,

• a) jestliže jde o výrobky, u kterých je možné výši ceny stanovit v závislosti na několika technických parametrech kvalitativně shodných pro nové i porovnatelné výrobky, nebo

• b) jestliže je možno určit závislost výše ceny nebo výrobních nákladů na jednotlivých parametrech, tj., lze-li určit v jaké výši se jednotlivé parametry podílejí na ceně (výrobních nákladech) porovnatelných výrobků.

(7) Bodovacím způsobem se rozumí ohodnocení jednotlivých vlastností nového výrobku pomocí stanoveného systému bodování a jeho ocenění k vyjádření vztahu vlastností nového výrobku a vlastností výrobků porovnatelných.

§ 26

Stavebnicový způsob

(1) Stavebnicovým způsobem se cena nového výrobku tvoří na podkladě součtu (rozdílu) cen nebo ocenění jeho jednotlivých částí (komponentů, prvků).

(2) Stavebnicový způsob tvorby cen se uplatňuje v případech, kdy

• a) cena nového výrobku se tvoří součtem cen jeho jednotlivých částí, včetně cen montáže, pokud tvoří nedílnou součást nového výrobku; tento způsob se používá u výrobků, které se skládají z různě kombinovaných částí, používaných ve více porovnatelných výrobcích,

• b) cena nového výrobku se tvoří z ceny porovnatelného výrobku, ke které se připočítávají nebo od níž se odpočítávají platné ceny, popřípadě náklady na výrobu přibývajících nebo ubývajících částí (komponentů, prvků) zvýšených (snížených) o příslušný podíl zisku (ztráty); tímto způsobem se postupuje v případech, kdy jde o úpravy základního výrobku, zejména o změny v rozsahu vybavení, příslušenství, zlepšení některých technických parametrů apod., pokud ve svém celkovém objemu nepřesahují 30 % podílu z ceny nového výrobku.

(3) Při tvorbě ceny stavebnicovým způsobem platí, že

• a) k ocenění jednotlivých částí výrobku se používá platných cen; ceny částí, které nemají stanovenou cenu, se tvoří některým z ostatních způsobů tvorby cen,

• b) ocenění na základě nákladů na výrobu a příslušným podílem zisku (ztráty) podle odstavce 2 písm. b) lze použít jen u prvků, které nemohou být nebo nebudou samostatně dodávány; nepřímé náklady a zisk, popřípadě ostatní přímé náklady, se kalkulují stanovenými sazbami a nejsou-li stanoveny, kalkulují se v relativně stejné výši podle porovnatelného (základního) výrobku.

§ 26a

Zahraniční cenové relace

(1) Způsobem tvorby cen pomocí zahraničních cenových relací se rozumí odvození ceny nového výrobku z cen existujících minimálně na dvou rozhodujících zahraničních trzích. Vychází se z relací cen mezi dvěma zahraničními výrobky, z nichž jeden je obdobný novému tuzemskému výrobku, jehož cena se má stanovit a druhý je obdobný tuzemskému výrobku, který má stanovenou velkoobchodní cenu nebo jehož cenu lze vytvořit způsobem podle § 24 nebo 25.

(2) Zahraniční ceny zahraničních výrobků se používají v měně příslušných zemí (rozhodujících trhů) a zjišťují se buď na základě informací organizací zahraničního obchodu nebo z jiných vhodných informací o zahraničních cenách.

(3) Cena nového výrobku se vytvoří z ceny tuzemského porovnatelného výrobku a průměru použitých údajů o zahraničních cenových relacích.

(4) Zahraničními cenovými relacemi je nutno zdůvodnit návrh ceny v případech, kdy tak rozhodnou cenové úřady nebo kdy nový opakovaně dodávaný výrobek

• a) je v tuzemsku cenově neporovnatelný a cena se vytváří podle § 27, avšak v zahraničí je v obdobném provedení vyráběn, nebo

• b) se předpokládá vyvézt alespoň 30 % objemu jeho celkových dodávek, přičemž návrh ceny je vypracován způsobem podle § 23, popřípadě § 26 odst. 2 písm. b).

(5) Jestliže cena nového výrobku odvozená ze zahraničních cenových relací je nižší než cena vytvořená podle § 23, § 26 odst. 2 písm. b) nebo § 27, může pověřená organizace stanovit vyšší cenu jen po její registraci příslušným cenovým úřadem. Bez registrace může stanovit jen cenu nižší.

(6) Příslušná organizace zahraničního obchodu je povinna na požádání organizace, která zpracovává návrh ceny, bezplatně poskytnout, popřípadě obstarat, základní údaje, a to nejpozději do 30 dnů od doručení požadavku, není-li mezi nimi dohodnut delší termín. Základními údaji jsou minimálně údaje o rozhodujících technickoekonomických parametrech zahraničních výrobků, o cenách platných na zahraničních trzích v příslušné zahraniční měně a označení druhu informace. Ceny obou zahraničních výrobků musí být vždy z téhož zahraničního trhu a přibližně ze stejného časového období. V případě, že příslušná organizace zahraničního obchodu neposkytne zpracovateli návrhu ceny tyto údaje, projedná z podnětu zpracovatele potřebná opatření jeho nadřízený orgán s federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Pokud zpracovatel návrhu neobdrží do doby potřebné pro stanovení ceny požadované údaje, může bez souhlasu cenového orgánu stanovit prozatímní cenu, nejde-li o výrobek, pro nějž se stanoví i maloobchodní cena.

§ 27

Individuální kalkulace

(1) Tvorbou ceny podle individuální kalkulace se rozumí vytvoření ceny nového výrobku (jeho části) na základě cenové kalkulace sestavené podle ustanovení § 14 až 22 s použitím sazeb platných pro individuální kalkulaci.

(2) Ceny tvořené podle individuální kalkulace podléhají ověření. Postup a způsob ověřování a vypořádání zjištěných rozdílů stanoví příslušné cenové úřady.

(3) Povinnost ověřovat ceny tvořené individuální kalkulací se nevztahuje na

• a) přechodně platné ceny a na ceny stanovené po přechodně platných cenách,

• b) náhradní díly,

• c) opravy, pokud není stanoveno jinak,

• d) práce průmyslové povahy,

• e) nestandardní výrobky^6) s cenou nižší než 10 tis. Kčs a výrobky dodávané obyvatelstvu na zakázku v ceně nižší než 3 tis. Kčs,

• f) výzkumné a vývojové práce s cenou nižší než 1 mil. Kčs,

• g) nestandardní obaly,

• h) přirážky a srážky za odchylky od kvalitativních a dodacích podmínek výrobků,

• i) výrobky, jejichž ceny stanoví národní výbory, pokud příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor, nestanoví jinak,

• j) evidenční velkoobchodní ceny vývozu.

§ 27a

Propočet efektivnosti použití nového výrobku

(1) Propočet efektivnosti použití nového výrobku slouží k vyjádření vlivu navrhované ceny, vytvořené některým ze způsobů podle § 23, 26 a 27, na náklady výroby u odběratelů.

(2) Propočet efektivnosti se vypracovává

• a) u výrobků vyráběných na základě státního, resortního nebo oborového plánu technického rozvoje,

• b) u strojů a zařízení opakovaně dodávaných do tuzemska pro výrobní spotřebu a investice, jejichž navrhovaná cena nevede ke snížení ukazatele ceny na jednotku rozhodujícího parametru ve srovnání se stanovenou cenou dosud vyráběného výrobku se stejnou velikostí parametru a není-li vyráběn, výrobku s nejbližší nižší velikostí parametru; za rozhodující se považuje především parametr vyjadřující výkonnost stroje a zařízení (výkon, kapacita, výrobnost apod.); dodavatelská organizace může propočet vypracovat i u spotřebních strojírenských výrobků,

• c) u souhrnných cen provozních souborů a provozních jednotek technologického zařízení, popřípadě cen dodávek skládajících se ze souhrnu jednotlivých strojů a zařízení (základních jednotek), vytvářejících funkčně samostatnou část umožňující propočet efektivnosti,

• d) u návrhů souhrnných cen stavebních objektů,

• e) u výrobků určených pro výrobní spotřebu a investice, jejichž velkoobchodní cena je předmětem cenového sporu řešeného příslušným cenovým úřadem podle § 99,

• f) v dalších případech na základě rozhodnutí příslušného cenového úřadu.

(3) Propočty efektivnosti u výrobků uvedených v odstavci 2 písm. a), b) a e) se provádějí způsoby stanovenými zvláštními předpisy nebo rozhodnutím.^76) V případech podle odstavce 2 písm. c) se u provozních souborů vychází z propočtů vypracovaných v souvislosti s přípravou a projektováním těchto souborů.^77) V případech podle odstavce 2 písm. d) je propočet ekonomické efektivnosti součástí ekonomického vyhodnocení podle zvláštního předpisu.^78)

(4) Propočet efektivnosti použití nového výrobku se v případech podle odstavce 2 neprovádí, jestliže

• a) navrhovaná cena je vytvořena podle § 24 nebo 25 nebo jiným obdobným způsobem schváleným příslušným cenovým úřadem, jehož uplatnění vede k jednoznačné výši cen nových výrobků,

• b) návrh ceny je zdůvodněn podle § 26a.

(5) Pokud propočet efektivnosti nového výrobku prokáže

• a) úsporu u odběratele nebo zachování dosavadní výše jeho nákladů, stanoví se cena v navrhované výši,

• b) zvýšení nákladů u odběratele, může pověřená organizace stanovit navrhovanou cenu jen po její registraci příslušným cenovým úřadem; bez registrace může stanovit jen cenu, která nezvyšuje náklady odběratele.

(6) K propočtu efektivnosti použití nového výrobku je odběratel povinen poskytnout na žádost dodavatele potřebné podklady do 30 dnů od doručení žádosti, nedohodnou-li organizace delší termín, nebo se vyjádřit k propočtu efektivnosti předkládanému dodavatelem s návrhem ceny. V rámci cenového řízení může odběratel předložit vlastní propočet efektivnosti.

HLAVA III

VYJÁDŘENÍ PODMÍNEK REALIZACE V CENÁCH

Oddíl první

Způsoby vyjádření podmínek realizace

§ 28

Úprava ceny podle podmínek realizace

(1) Cena nového výrobku zjištěná některým ze způsobů podle § 23 až 27 může být upravena s ohledem na podmínky realizace tak, aby správně působila na rozvoj výroby u dodavatele a na plynulou spotřebu u odběratele.

(2) Podmínky realizace se při tvorbě ceny nového výrobku uplatňují především

• a) k docílení potřebné relace ceny nového výrobku k cenám výrobků zaměnitelných,

• b) v zájmu zvýhodnění výroby a ovlivnění spotřeby některých výrobků, zejména při náhradě výlučného dovozu tuzemskou výrobou,

• c) v případech, kdy cenu nelze zjistit některým ze způsobů podle § 23 až 27, s podmínkou schválení příslušným cenovým úřadem, popřípadě národním výborem.

(3) Při změně podmínek realizace může být stanovená cena snížena, a to i pod výši odpovídající způsobu tvorby podle § 23 až 27; zejména může být snížena s cílem znevýhodnit výrobu nebo vytvořit podmínky pro lepší prodejnost výrobku.

(4) Rozdílné ceny téhož výrobku pro dodavatele a odběratele (zpravidla pomocí zdanění nebo dotace), popřípadě pro různé dodavatele nebo odběratele, lze stanovit v případech, kdy

• a) nelze jednotnou cenou působit společensky žádoucím směrem současně na dodavatele i odběratele,

• b) je zájem na jednostranném působení podmínek realizace buď na dodavatele nebo na odběratele.

(5) Podmínky realizace se vyjadřují v ceně způsobem uvedeným v § 29 až 40. Odchylnou cenu na základě podmínek realizace od ceny vytvořené podle § 23 až 27 může stanovit jen příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor, s výjimkami podle § 38 a 40.

§ 29

Cenové relace

(1) Vytvoření potřebných cenových relací nového výrobku k cenám výrobků již vyráběných je nutné zejména

• a) k dosažení souladu působení cen se záměry státního plánu rozvoje národního hospodářství, zvláště s plánovaným vývojem hmotných proporcí základních surovin, materiálů a výrobků, potřebou jejich vzájemné zaměnitelnosti a částečné nebo plné náhrady dovozu tuzemskou výrobou,

• b) k podpoře společenských záměrů pro ovlivnění spotřeby, zvýšení ochrany a bezpečnosti práce, zajištění politickovýchovných, zdravotních, kulturních a jiných obdobných potřeb,

• c) kdy při jediném technologickém procesu současně nebo postupně vzniká několik různých výrobků, nebo kdy nový výrobek vzniká jako nutný vedlejší produkt technologického postupu výroby jiného výrobku, nebo kdy při uplatnění rozdílné technologie nebo při použití různých surovin a materiálů vzniká stejný výrobek,

• d) k vytvoření zájmu dodavatele i odběratele na zhromadnění výroby, zvláště pomocí vnitřní i mezinárodní specializace a kooperace tak, aby cena vyvolávala zainteresovanost u takového okruhu odběratelů, který zajistí odbyt specializované výroby,

• e) k využívání cen pro vytvoření souladu zdrojů a potřeb u spotřebních výrobků v zájmu obměny sortimentu v žádoucí struktuře, jakosti a provedení, s výjimkou výrobků představujících základní životní potřeby.

§ 30

Cenové zvýhodnění a znevýhodnění

(1) Cenové zvýhodnění se uplatňuje tak, aby bylo dosaženo vzájemně výhodné ceny pro dodavatele i odběratele, umožňující dodavateli dosáhnout relativně vyšší rentability (poměr zisku ke zpracovacím nákladům) než je rentabilita porovnatelného výrobku a odběrateli snížit náklady nebo jinak efektivněji uspokojit potřeby.

(2) Cenové zvýhodnění se uplatňuje

• a) u technicky pokrokových výrobků podle § 32,

• b) u výrobků zařazených při hodnocení do prvního stupně jakosti podle § 34,

• c) u výrobků dosahujících úspory proti stanovenému cenovému limitu podle § 36,

• d) u módních novinek a výrobků luxusního provedení podle § 38,

• e) u výrobků efektivních při vývozu a u dalších výrobků podle rozhodnutí příslušného cenového úřadu.

(3) Cenové zvýhodnění se uplatňuje jen při tvorbě cen nových výrobků a za podmínky, že rentabilita započtená do ceny výrobků uvedených v odstavci 2 písm. a) až c) vytvořené některým ze způsobů podle § 23 až 26, nepřekračuje již relativně vyšší rentabilitu odpovídající cenovému zvýhodnění. U jednotlivého výrobku může být uplatněno cenové zvýhodnění jen z jednoho důvodu, s výjimkou uvedenou v § 38 odst. 5. V případech, kdy nový výrobek vyhovuje podmínkám pro cenové zvýhodnění z různých důvodů, uplatňuje se nejvyšší zvýhodnění. Byl-li výrobek již dodáván za stanovenou základní cenu, lze cenové zvýhodnění uplatnit jen tehdy, jestliže šlo o cenu prozatímní, nebo šlo-li o přechodně platnou cenu jen tehdy, jestliže zvýhodněná cena nebude vyšší než tato cena. U výrobků zahrnutých v rozpočtech provozních souborů nebo stavebních objektů, na něž byla uzavřena dohoda o odbytových nákladech, lze uplatnit cenové zvýhodnění při jejich dodávkách pro tyto soubory nebo objekty jen pokud nezpůsobí překročení dohodnutých odbytových nákladů. Cenové zvýhodnění nelze uplatnit u provozně nevyzkoušených strojů a zařízení.

(4) Uplatňování cenového zvýhodnění nesmí být v rozporu s opatřeními k centrální regulaci výrobků a materiálů ve výstavbě,^7) k zabezpečování výroby a prodeje výrobků nižších cenových poloh a s dalšími opatřeními přijatými cenovými úřady a ostatními příslušnými orgány k podpoře optimální struktury dodávek požadované odběrateli. Cenové zvýhodnění může být vázáno na dodržení dalších podmínek, zejména na zabezpečení potřebného rozsahu dodávek stávajících výrobků běžné jakosti a technické úrovně, standardního provedení a nižší cenové polohy.

(5) Cenové zvýhodnění podle odstavce 2 písm. a) až c) a e) se uplatňuje formou stanovené přirážky k základní velkoobchodní ceně a formou stanovené zvýhodněné maloobchodní ceny, u výrobků podle odstavce 2 písm. d) formou zvýhodněné velkoobchodní a maloobchodní ceny sjednávané dohodou dodavatele s odběratelem. Kromě přirážky za cenové zvýhodnění nebo zvýhodněné ceny (dále jen „zvýhodněná cena“) musí být před zahájením dodávek stanovena i cena základní. Základní cena se nestanoví pouze u výrobků luxusního provedení.

(6) Cenové znevýhodnění se uplatňuje

• a) u technicky zastaralých výrobků podle § 33,

• b) u výrobků zařazených při hodnocení do třetího stupně jakosti nebo označených za krmivo se sníženou jakostí podle § 35,

• c) u výrobků, jejichž cena překračuje cenový limit podle § 36,

• d) u výrobků těžko prodejných, zařazených do doprodeje podle § 40,

• e) u výrobků, které při vývozu nejsou dostatečně efektivní a u dalších výrobků podle rozhodnutí příslušného cenového úřadu.

(7) Cenové znevýhodnění se uplatňuje tak, aby se výrobci snížila rentabilita výrobku ve srovnání s rentabilitou výrobků porovnatelných při současném snížení ceny pro odběratele. Cenové znevýhodnění podle odstavce 6 písm. a) a e) se uplatňuje formou slevy z velkoobchodní ceny a snížené maloobchodní ceny, u výrobků podle odstavce 6 písm. b) formou slevy z cen, u výrobků podle odstavce 6 písm. c) a d) se uplatňuje formou snížených cen. V případech podle odstavce 6 písm. a), b) a e) může příslušný cenový úřad, popřípadě národní výbor zejména na návrh dodavatele nebo odběratele, jejich nadřízeného ústředního orgánu, popřípadě příslušné státní zkušebny^79), místo snížení cen nebo slevy stanovit dodatkový odvod ve stejné výši.^8) Tento dodatkový odvod provádí organizace místo slevy nebo snížení ceny bez rozhodnutí příslušného cenového úřadu, popřípadě národního výboru vždy, jde-li o

• a) vyvážené výrobky, na něž se vztahuje cenové znevýhodnění,

• b) výrobky zařazené do třetího stupně jakosti patřící do odvětví potravin a pochutin, spotřební výrobky ostatních odvětví pokud mají stanovenou maloobchodní cenu a jsou dodávány též do tržních fondů, dále krmné směsi a krmné bílkovinné koncentráty označené podle zvláštních předpisů za krmivo se sníženou jakostí,

• c) výrobky technicky zastaralé, pro něž výrobní organizace nenavrhla snížení ceny podle § 33 odst. 1,

• d) výrobky, které nebyly dodány v době platnosti rozhodnutí o zařazení výrobku do třetího stupně jakosti nebo v době, kdy jsou technicky zastaralé, ačkoliv měly být dodány podle plánu odbytu, nebo není-li sestaven v potřebném členění, podle dodávkových hospodářských smluv.

(8) Cenové zvýhodnění podle odstavce 2 písm. a), b) a c) a cenové znevýhodnění podle odstavce 6 písm. a), b) a c) se neuplatňuje u výrobků, na které jsou poskytovány dotace ze státního rozpočtu a u dovážených výrobků. Cenové znevýhodnění se dále neuplatňuje u dodávek výrobků pro vývoz, jestliže velkoobchodní ceny, popřípadě evidenční velkoobchodní ceny vývozu nejsou vyšší než jejich kupní ceny dosažené při vývozu nebo jestliže tak v zájmu podpory plnění vývozních úkolů rozhodne ústřední orgán nadřízený výrobci po projednání s příslušnou plánovací komisí a ministerstvem financí a s federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(9) Cenové znevýhodnění lze uplatnit jak při tvorbě cen nových výrobků, tak během jejich prodeje.

(10) Cenové zvýhodnění a znevýhodnění uplatněné ve velkoobchodních cenách se promítá v relativně stejném poměru v maloobchodních cenách, pokud výjimečně příslušné ústřední orgány nestanoví jinak.

(11) Termíny přechodu z platné velkoobchodní ceny výrobku na cenu znevýhodněnou se stanoví na 1. leden a ze zvýhodněné ceny na základní velkoobchodní cenu na 1. leden nebo 1. červenec; maloobchodní ceny je nutno upravit nejpozději do tří měsíců od platnosti změn velkoobchodních cen, pokud z ustanovení § 31 až 40 nebo z rozhodnutí příslušného orgánu nevyplývá jiný termín nebo jiný postup.

Oddíl druhý

Technicky pokrokové a technicky zastaralé výrobky

§ 31

Určování technicky pokrokových a technicky zastaralých výrobků

(1) Výrobky, na které bylo příslušným ústředním orgánem vydáno osvědčení o technické pokrokovosti, 9) lze cenově zvýhodnit. Výrobky technicky zastaralé ^9) se cenově znevýhodňují.

(2) Doba cenového zvýhodnění se stanoví u výrobních prostředků nejdéle na tři roky, u spotřebních výrobků nejdéle na dva roky od data účinnosti uvedeného v osvědčení podle odstavce 1. U výrobků, popřípadě souhrnu výrobků s dlouhým výrobním cyklem, zejména u provozních souborů a provozních jednotek technologického zařízení a stavebních objektů, může příslušný cenový úřad stanovit delší dobu cenového zvýhodnění, která se počítá ode dne, kdy byl výrobek, popřípadě souhrn výrobků poprvé fakturován.

§ 32

Cenové zvýhodnění technicky pokrokových výrobků

(1) U technicky pokrokových výrobků se uplatňuje

• a) zvýhodněná cena po dobu platnosti osvědčení o technické pokrokovosti, nejdéle však podle § 31 odst. 2,

• b) výjimečně systém dvojích cen podle § 28 odst. 4; způsob úhrady rozdílů mezi oběma cenami a postup jejich sjednocení se stanoví po dohodě příslušných orgánů plánem vývoje cen podle podmínek jednotlivých výrobků.

(2) Velkoobchodní cena technicky pokrokového výrobku může být zvýhodněna

• a) přirážkou za cenové zvýhodnění odpovídající nejvýše částce propočteného ročního přínosu^76) vznikajícího odběrateli při použití nového výrobku, nejvýše však 25 % základní ceny;

• b) u spotřebních výrobků dodávaných též do tržních fondů, u nichž nelze přínos pro odběratele propočítat, až do výše 25 % základní ceny, a to na základě rozhodnutí příslušného cenového úřadu; výše přirážky k velkoobchodní ceně však musí zabezpečovat, aby i zvýhodněná maloobchodní cena odpovídala cenovým relacím a podmínkám realizace výrobků na vnitřním trhu.

(3) Po uplynutí doby platnosti osvědčení o technické pokrokovosti platí cena základní. Počátek její platnosti se stanoví podle § 30 odst. 11. Základní velkoobchodní cena platí také ode dne účinnosti rozhodnutí státní zkušebny, jímž se technicky pokrokový výrobek zařazuje do druhého stupně jakosti.

§ 33

Cenové znevýhodnění technicky zastaralých výrobků

(1) Výrobní organizace je povinna navrhnout slevu z velkoobchodní ceny, popřípadě snížení maloobchodní ceny, nejpozději měsíc přede dnem, od kterého se výrobek považuje za technicky zastaralý, nebo do jednoho měsíce po obdržení rozhodnutí příslušného orgánu. Sleva z velkoobchodní ceny se rovná skutečnému zisku výrobku podle výsledné kalkulace za poslední rok výroby, nejméně však 15 % z ceny. Pro návrhy snížení maloobchodních cen platí postup podle § 30 odst. 10. Poskytování slevy ze základní velkoobchodní ceny, popřípadě dodatkový odvod za technicky zastaralý výrobek, se uplatňuje od termínu podle § 30 odst. 11.

(2) K zabezpečení účinných cenových relací mezi technicky zastaralými a ostatními výrobky může příslušný cenový úřad zvýšit cenu technicky zastaralého výrobku pro odběratele. Rozdíl mezi sníženou cenou pro dodavatele a cenou pro odběratele odvádí dodavatelská organizace stanovenou formou. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro spotřební výrobky a výrobky dodávané pro investiční výstavbu.

(3) Cenové znevýhodnění nebo uplatnění dodatkového odvodu podle § 30 odst. 7, nesmí být důvodem pro omezení výroby těchto výrobků,^11) pokud dodavatel neuspokojuje poptávku novým, technicky pokrokovějším výrobkem nebo pokud není uspokojena jinak (např. dovozem) v cenové poloze odpovídající dosud vyráběnému výrobku.

Oddíl třetí

Výrobky zařazené do prvního a třetího stupně jakosti

§ 34

Cenové zvýhodnění výrobků zařazených do prvního stupně jakosti

(1) Výrobky, jež byly při hodnocení příslušnou státní zkušebnou^12) zařazeny do prvního stupně jakosti, se cenově zvýhodňují.

(2) Cenové zvýhodnění platí po dobu zařazení výrobku do prvního stupně jakosti, nejdéle však tři roky od data účinnosti rozhodnutí o zařazení výrobku do prvního stupně jakosti pokud příslušný cenový úřad nestanoví jinak.

(3) Velkoobchodní cena výrobku zařazeného do prvního stupně jakosti může být zvýhodněna podle § 32 odst. 2.

(4) Cenové zvýhodnění výrobků zařazených do prvního stupně jakosti nelze uplatnit u potravin, nerozhodne-li příslušný cenový úřad jinak.

(5) Po skončení účinnosti rozhodnutí o zařazení výrobku do prvního stupně jakosti nebo po uplynutí stanovené lhůty podle odstavce 2 platí cena základní. Počátek její platnosti se stanoví podle § 30 odst. 11.

§ 35

Cenové znevýhodnění výrobků zařazených do třetího stupně jakosti

(1) Výrobky, jež byly zařazeny příslušnou státní zkušebnou do třetího stupně jakosti, se cenově znevýhodňují formou slevy z ceny nebo formou dodatkového odvodu podle § 30 odst. 7.

(2) Sleva z ceny činí

• a) 15 % z velkoobchodní ceny, popřípadě základní velkoobchodní ceny, byl-li výrobek zařazen do třetího stupně jakosti při prvním nebo novém hodnocení, anebo byl-li výrobek zařazen do třetího stupně jakosti na základě kontroly,

• b) 30 % z velkoobchodní ceny, popřípadě základní velkoobchodní ceny, byl-li výrobek zařazen do třetího stupně jakosti při opakovaném hodnocení.

(3) Sleva z ceny musí být poskytována u velkoobchodních cen po dobu účinnosti příslušného rozhodnutí státní zkušebny.

(4) Slevy z ceny podle odstavce 1 a 2 písm. a) se uplatňují také v případech, kdy byl podle zvláštních předpisů výrobek označen za krmivo se sníženou jakostí.

Oddíl čtvrtý

Zvýhodnění a znevýhodnění ceny ve vztahu k cenovému limitu

§ 36

(1) Při stanovení ceny nového výrobku může příslušný cenový úřad na návrh dodavatele projednaný s odběratelem stanovit zvýhodněnou cenu nového výrobku v závislosti na rozdílu mezi konečným cenovým limitem a nižší velkoobchodní cenou zjištěnou některým ze způsobů podle § 23 až 27 při dodržení podstatných kvalitativních a dodacích podmínek příslušného výrobku. Cenové zvýhodnění činí 50 % dosažené úspory, nejvíce však 20 % propočtové ceny, tj. ceny bez cenového zvýhodnění.

(2) Cenové zvýhodnění podle odstavce 1 se stanoví nejdéle na dobu dvou let od počátku dodávek; současně se zvýhodněnou cenou se stanoví cena základní.

(3) Jestliže návrh ceny je při dodržení podstatných podmínek nového výrobku vyšší než stanovený konečný cenový limit, příslušný cenový úřad stanoví

• a) cenu ve výši cenového limitu, nebo

• b) zvýšenou cenu, která však smí zahrnovat nejvýše 50 % zisku určeného podle § 20.

§ 36a

Cenové zvýhodnění a znevýhodnění ve vztahu k efektivnosti vývozu

(1) Podle efektivnosti vývozu lze zvýhodnit popřípadě znevýhodnit ceny

• a) výrobků technicky pokrokových a výrobků zařazených do prvního stupně jakosti popřípadě výrobků technicky zastaralých a výrobků zařazených do třetího stupně jakosti,

• b) dalších výrobků, které jsou předmětem vývozu, aniž byly hodnoceny příslušným orgánem nebo organizací podle § 31 až 35.

(2) Cenové zvýhodnění podle efektivnosti vývozu činí nejvýše 25 % z velkoobchodní ceny, popřípadě evidenční velkoobchodní ceny a cenové znevýhodnění nejvýše 30 % velkoobchodní ceny, popřípadě evidenční velkoobchodní ceny.

(3) Rozsah výrobků podle odstavce 1 a podrobnější podmínky tohoto cenového zvýhodnění a znevýhodnění, popřípadě podíly pro výrobní organizaci a organizaci zahraničního obchodu, stanoví cenové úřady.

(4) Cenové zvýhodnění, popřípadě znevýhodnění, lze uplatnit i u nových tuzemských výrobků nahrazujících výrobky dosud výlučně dovážené, a to podle vztahu vnitřních a zahraničních cen. Podrobnější podmínky jeho uplatnění stanoví cenové úřady.

Oddíl pátý

Módní novinky a výrobky luxusního provedení

§ 37

Určování módních novinek a výrobků luxusního provedení

(1) Za módní novinky se pro účely cenového zvýhodnění považují výrobky oděvní a bytové kultury,^13) o nichž pověřená státní zkušebna nebo jiná pověřená organizace vydá osvědčení, že jsou to výrobky zcela nového provedení (nového tvaru, střihu, zpracování, použitého materiálu, vzoru apod.) z hlediska výtvarného řešení (designu) a že slouží k obohacení trhu, jeho průzkumu a k rozšíření sortimentu standardního zboží.

(2) Za výrobky luxusního provedení se pro účely cenového zvýhodnění považují výrobky oděvní a bytové kultury, popřípadě další skupiny výrobků, o nichž pověřená státní zkušebna nebo jiná pověřená organizace vydá osvědčení, že jsou to výrobky vyznačující se mimořádným provedením, vynikající kvalitou, vysokou úrovní designu, které jsou vyráběny nebo dováženy zásadně v menším množství a nepředpokládá se jejich hromadná výroba (dovoz).

(3) Osvědčení o módní novince nebo výrobku luxusního provedení se uděluje u tuzemských výrobků na návrh výrobní organizace v dohodě s příslušným generálním ředitelstvím obchodu, u dovážených výrobků na návrh generálního ředitelství obchodu.

§ 38

Cenové zvýhodnění módních novinek a výrobků luxusního provedení

(1) Módní novinky mohou být dodávány za zvýhodněné ceny po dobu a v množstvích stanovených v příslušném osvědčení, nejdéle však jeden rok. Příslušný cenový úřad může se souhlasem ústředních orgánů nadřízených dodavateli a odběrateli stanovit jiné podmínky pro uplatnění cenového zvýhodnění.

(2) Výrobky luxusního provedení mohou být za zvýhodněné ceny dodávány v rozsahu stanoveném v příslušném osvědčení bez časového omezení.

(3) Zvýhodněné ceny výrobků zařazených do módních novinek nebo výrobků luxusního provedení se sjednávají dohodou mezi dodavatelem a odběratelem s přihlédnutím k podmínkám realizace, zejména nabídky a poptávky.

(4) Základní velkoobchodní i maloobchodní ceny módních novinek musí být stanoveny před zahájením dodávek těchto výrobků za zvýhodněné ceny.

(5) Dnem následujícím po ukončení platnosti osvědčení o módní novince mohou být tyto výrobky dále cenově zvýhodněny podle § 34. Změnou důvodu pro cenové zvýhodnění nesmí však být cena dále zvýšena.

(6) Jestliže při hodnocení jakosti nebude módní novince přiznán alespoň druhý stupeň a výrobku luxusního provedení první stupeň jakosti, končí platnost cenového zvýhodnění dnem účinnosti příslušného rozhodnutí státní zkušebny.

§ 39

Řízení úrovně cen módních novinek a výrobků luxusního provedení

(1) K zabezpečení žádoucího vývoje úrovně cen v oborech, kde se uplatňují módní novinky a výrobky luxusního provedení, mohou příslušné cenové úřady na návrh zainteresovaných ústředních orgánů stanovit rozsah módních novinek a výrobků luxusního provedení, na které se vztahuje cenové zvýhodnění.

(2) O vývoji dodávek a nákupu módních novinek a výrobků luxusního provedení podle oborů třímístné nomenklatury jednotné klasifikace ve hmotných jednotkách, velkoobchodních a maloobchodních cenách základních i zvýhodněných (u výrobků luxusního provedení jen ve zvýhodněných) předkládají souhrnné přehledy cenovým úřadům nejpozději do 31. srpna za I. pololetí a do 31. března za II. pololetí, a to

• a) ministerstva průmyslu republik - přehledy o dodávkách módních novinek a výrobků luxusního provedení s vyčíslením jejich podílu na celkových dodávkách do tuzemska a rozdílů mezi základní a zvýhodněnou cenou (index),

• b) ministerstva obchodu republik - přehledy o nákupu módních novinek a výrobků luxusního provedení s vyčíslením jejich podílu na celkovém nákupu v množství i hodnotovém vyjádření a s uvedením vývoje cenových rozdílů v maloobchodních cenách módních novinek a výrobků luxusního provedení podle jednotlivých generálních ředitelství.

(3) Při nežádoucím vývoji úrovně cen mohou příslušné cenové úřady, popřípadě národní výbory, stanovit maximální výši cenového zvýhodnění módních novinek v procentech k základní ceně a výrobků luxusního provedení k ceně odpovídající cenové kalkulaci. Na návrh zainteresovaných ústředních orgánů mohou vyjmout některé výrobky nebo některé výrobce z obecného režimu pro výběr a zvýhodnění módních novinek a výrobků luxusního provedení.

Oddíl šestý

Doprodej výrobků

§ 40

(1) Doprodejem se rozumí prodej za snížené ceny u výrobků, které při stanovené výši cen jsou těžko prodejné. Do doprodeje lze zařadit takové těžko prodejné výrobky, jejichž dodávky do tuzemska již byly zastaveny, nebo nejsou obchodními, popřípadě odbytovými organizacemi dále nakupovány a vykazují za stanovenou dobu pomalou obrátku zásob, přičemž jejich prodej nelze efektivně realizovat prostřednictvím vývozu, výměnných akcí apod.

(2) Snížení cen výrobků zařazených do doprodeje se stanoví s přihlédnutím k prodejním možnostem při zajištění žádoucí jednotnosti doprodejních cen.

(3) Objem celkového snížení cen v rámci jednotlivých doprodejových akcí se stanoví v rozsahu normativních zdrojů rizikových fondů obchodních nebo odbytových organizací; jestliže jsou vyčerpány, může být použito části prostředků z cenových rozdílů podle zvláštních předpisů nebo podle rozhodnutí příslušných orgánů.

HLAVA IV

PŘIRÁŽKY A SRÁŽKY

§ 41

Přirážky a srážky za odchylky od podstatných kvalitativních a dodacích podmínek

(1) Při předem dohodnutých a přípustných odchylkách od podstatných kvalitativních a dodacích podmínek, za nichž cena byla stanovena, může být cena výrobku přiměřeně zvýšena nebo musí být snížena, a to formou

• a) přirážky k ceně nebo srážky z ceny při odchylkách od podstatných podmínek buď časově přechodných, nebo dohodnutých pro jednotlivé odběratele, s výjimkou případů uvedených v § 77 odst. 4,

• b) stanovení ceny nového výrobku v případě trvalých a obecně platných odchylek, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.

(2) Systém přirážek a srážek pro různé obměny kvalitativních a dodacích podmínek výrobků ve vztahu k základnímu provedení výrobku je možno používat jako racionální způsob tvorby cen a uspořádání ceníků pro opakovaně se vyskytující rozdílné provedení výrobků nebo rozdílné podmínky dodávek.

(3) Přirážka nebo srážka za odchylky od kvalitativních podmínek se tvoří některým ze způsobů tvorby cen platných pro příslušný výrobek; pokud jich nelze použít, tvoří se individuální kalkulací s tím, že nepřímé náklady a zisk se kalkulují ve zdůvodněné výši maximálně podle sazeb uvedených v cenové kalkulaci výrobku, k jehož ceně se přirážka tvoří.

(4) Přirážka nebo srážka za odchylky od dodacích podmínek se tvoří na základě

• a) propočtu, sestaveného z odhadu předpokládaných nákladů příslušné skupiny výrobků zvýšených o stanovenou rentabilitu (pokud není stanovena, zvýšených o skutečnou rentabilitu oboru v příslušné organizaci) a z odhadu předpokládaných výnosů,

• b) individuální kalkulace prokazující zvýšené nebo snížené náklady spojené s příslušnou odchylkou, sestavené pro vybrané výrobky.

Při obou způsobech tvorby přirážek a srážek za odchylky od dodacích podmínek se prokazuje jejich výše porovnáním s již schválenými obdobnými přirážkami v technologicky příbuzných oborech výroby obsaženými v platných cenících.

(5) Za kratší dodací nebo objednací lhůtu, pokud ji odběratel požaduje, lze uplatňovat přirážku, jestliže v právních předpisech, zejména v základních podmínkách dodávek, dále v cenících nebo v rozhodnutích ústředních orgánů jsou uvedeny lhůty platné pro stanovené ceny a jestliže přirážky za jejich zkrácení nebo způsoby výpočtu jsou uvedeny v cenících nebo v cenových rozhodnutích. Úpravy dosud platných dodacích (objednacích) lhůt výrobků, stanovené jednotlivými ústředními orgány, se promítají do cen jen na základě rozhodnutí příslušného cenového úřadu. Uplatnění formy přirážek za kratší dodací (objednací) lhůty lze navrhovat příslušnému cenovému úřadu jen současně s uplatněním srážek za delší dodací (objednací) lhůty.

(6) Přirážku za delší záruční dobu než je stanovena příslušnými předpisy, lze k ceně připočítat jen v případech, kdy k prodloužení dochází na žádost odběratele; jestliže je již běžně tato delší záruční lhůta poskytována bez přirážky, není možno přirážku uplatňovat.

(7) Přirážku za menší než minimální expediční množství a přirážku za menší než minimální výrobní množství lze uplatňovat jen v rozsahu a výši, jak jsou stanoveny v cenících nebo v cenových rozhodnutích. Uplatnění přirážky za menší než minimální výrobní množství je dále podmíněno tím,

• a) že minimálního výrobního množství nemůže být dosaženo ani spojením objednávek všech odběratelů,

• b) že je s odběratelem předem projednáno.

(8) Při stanovení přirážek za menší než minimální výrobní množství pro skupiny výrobků, kde dosud platnými ceníky nebo cenovými rozhodnutími nejsou stanoveny, musí být současně stanoveny i srážky za vyšší výrobní množství v případech, kdy zvýšení výrobního množství proti množství uvažovanému při tvorbě cen, přináší snížení nákladů výroby.

§ 42

Slevy

(1) Dodavatel může poskytnout slevu ze stanovené ceny, s výjimkou

• a) cen výrobků, jejichž výroba a rozdělení jsou zahrnuty do závazných bilancí prováděcího státního plánu rozvoje národního hospodářství,

• b) maloobchodních cen a ostatních cen výrobků dále dodávaných za maloobchodní ceny, pokud příslušný cenový orgán nestanoví jinak,

• c) případů, kdy poskytnutí slevy by zvýšilo dotace ze státního rozpočtu, pokud příslušné ústřední orgány nestanoví jinak.

(2) Příslušné cenové úřady, popřípadě národní výbory, mohou určit podrobnější podmínky pro poskytování slev.

(3) Výše slevy musí být průkazně vyznačena ve faktuře.

(4) Ustanovení odstavce 1 a 2 se netýká slev podle jiných ustanovení této vyhlášky a slev podle zvláštních předpisů.^14)

Odbytové přirážky a odbytové srážky

§ 43

Podstatnými kvalitativními a dodacími podmínkami, na jejichž základě lze stanovit odbytovou přirážku, jsou

• a) vymezení činnosti odbytové organizace, popřípadě dalších organizací, podle § 3 odst. 1 písm. c) (dále jen „odbytové organizace“) co do sortimentu dodávek a druhu poskytovaných služeb,

• b) podrobný způsob plnění dodávek a jednotlivých služeb,

• c) dopravní podmínky dodávek výrobků a služeb,

• d) přesné vymezení dodacích lhůt, pro které platí, že

• 1. odbytová přirážka se v zásadě vztahuje na pohotové dodávky výrobků ze skladu odbytové organizace v množství dohodnutém s odběrateli, včetně dodávek v množství, které z hlediska výrobce je označeno jako dodávky menší než minimální expediční nebo výrobní množství,

• 1. u výrobků, pro které nadřízený ústřední orgán schválí, že nemusí být dodávány pohotově (např. nestandardní výrobky, dovážené stroje a zařízení) je nutné uvést podrobné podmínky způsobu dodání, včetně dodacích lhůt, schválené tímto orgánem,

• e) určení množství dodávky vztahující se ke stanoveným sazbám odbytové přirážky v případech, kdy odbytová přirážka je diferencována podle velikosti dodávek,

• f) další podmínky, které vyplývají z druhu dodávaných výrobků a poskytovaných služeb, požadovaných odběrateli, nebo podmínky, jež stanoví příslušný ústřední orgán.

§ 44

(1) Odbytové přirážky nebo odbytové srážky se tvoří na základě cenové kalkulace poskytovaných služeb pro skupinu výrobků, obor nebo pro více oborů, vymezených shodnými kvalitativními a dodacími podmínkami.

(2) Pro sestavení cenové kalkulace odbytové přirážky nebo srážky platí přiměřeně ustanovení § 14 až 22 s tím, že

• a) kromě nákladů na oběh se kalkuluje příslušným cenovým úřadem normativně určený podíl obchodního rizika,

• b) do nákladů nelze duplicitně zahrnovat náklady na poskytované služby, které jsou již započteny ve velkoobchodních cenách,

• c) zisk stanovený příslušným cenovým úřadem se do jednotlivých odbytových přirážek nebo srážek rozvrhuje v poměru k nákladům na oběh.

(3) Odbytové přirážky se stanoví