← Aktuální text · Historie

Zákon, kterým se mění a doplňuje devizový zákon č. 528/1990 Sb

Aktuální text a fecha 1992-06-30
Čl. I

Devizový zákon č. 528/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:

„§ 3

(1) Devizovou bankou se pro účely tohoto zákona rozumí banka se sídlem v tuzemsku a pobočka zahraniční banky, pokud z povolení působit jako banka^1) nebylo vyloučeno obchodování s devizovými hodnotami nebo provádění platebního styku se zahraničím.

(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na devizovou banku, s výjimkou pobočky zahraniční banky, ustanovení upravující právní postavení devizových tuzemců - právnických osob. Pobočka zahraniční banky není při výkonu své činnosti vyplývající z povolení působit jako banka považována za devizového cizozemce.“.

Odkaz č. 1 zní:

„^1) § 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.“.

„§ 5

(1) Devizovými tuzemci jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku trvalý pobyt,^2) a právnické osoby, které mají v tuzemsku své sídlo.

(2) Ostatní fyzické a právnické osoby jsou devizovými cizozemci. Devizovými cizozemci jsou rovněž mezinárodní organizace se sídlem v tuzemsku, zřízené a vyvíjející činnost v České a Slovenské Federativní Republice podle zvláštních předpisů.^3)

(3) Práva a povinnosti devizových tuzemců - právnických osob se vztahují rovněž na devizové tuzemce, kteří jsou fyzickými osobami - podnikateli,^3a) při vykonávání jejich podnikatelské činnosti.“.

Odkazy č. 2, 3 a 3a znějí:

„^2) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů. Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.

^3) Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění zákona č. 157/1989 Sb.

^3a) § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb:, obchodní zákoník.“.

Odkaz č. 4 zní:

„^4) Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.“.

„(5) Jiné osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím, mají v rozsahu tohoto povolení práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizové bance. Státní banka československá stanoví opatřením vyhlášeným ve Sbírce zákonů podmínky pro provádění směnárenské činnosti těmito osobami.“.

„(1) Devizový tuzemec může platit do zahraničí a přijímat platby ze zahraničí, pokud z prováděcího předpisu nebo z povolení Státní banky československé nebo z povolení jiného devizového orgánu učiněného v dohodě se Státní bankou československou nevyplývá jinak, výhradně prostřednictvím devizové banky, pokud se platební styk uskutečňuje bezhotovostně.“.

„(2) Prováděcí předpis stanoví lhůtu pro splnění ohlašovací povinnosti podle odstavce 1 a může stanovit, na které případy se tato povinnost nevztahuje. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec - právnická osoba zproštěna ohlašovací povinnosti zcela nebo zčásti udělením devizového povolení.“.

Odkaz č. 6 zní:

„^6) Obchodní zákoník.“.

„(2) Úhrada devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu platného v den provedení úhrady, který je nezbytný pro dodržení splatnosti peněžního závazku. Není-li den splatnosti uveden, uskutečňuje se úhrada devizových prostředků podle kursu dohodnutého mezi devizovou bankou a devizovým tuzemcem - právnickou osobou. V ostatních případech se úhrada uskutečňuje podle kursu platného v den přijetí příkazu devizového tuzemce - právnické osoby k úhradě devizovou bankou.

(3) Státní banka československá určuje postup devizových bank při uskutečňování úhrad podle odstavce 1 a vyhlašuje jej opatřením ve Sbírce zákonů.“.

„§ 13a

(1) Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě za československou měnu devizové prostředky k úhradě výloh fyzické osoby spojených s jejím vysláním na zahraniční pracovní cestu touto právnickou osobou v rozsahu stanoveném ve zvláštním předpise.^6a)

(2) Devizová banka je povinna převést do zahraničí úhradu v devizových prostředcích, odpovídající protihodnotě československé měny složené devizovým tuzemcem - právnickou osobou, určenou na krytí nákladů činnosti její organizační složky v zahraničí.

(3) Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě na její žádost devizové prostředky nebo provést úhradu devizových prostředků devizovému cizozemci v rozsahu nezbytném

(4) Prováděcí předpis stanoví, kterým devizovým tuzemcům - právnickým osobám je devizová banka povinna prodat devizové prostředky nebo které mají právo úhrady devizových prostředků podle odstavce 3 písm. a).

§ 13b

Devizový orgán příslušný podle § 6 odst. 2 může v odůvodněných případech udělit devizovému tuzemci - právnické osobě devizové povolení k výjimečnému nákupu devizových prostředků nad rámec případů uvedených v § 13 odst. 1 nebo v § 13a odst. 1 až 3.

§ 13c

Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě devizové prostředky nezbytné ke splnění peněžního závazku vyplývajícího z emise tuzemských cenných papírů znějících na cizí měnu.^6b)“.

Odkazy č. 6a a 6b znějí:

„^6a) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

^6b) Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech.“.

„§ 14

(1) Devizový tuzemec - právnická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, může-li ke splnění tohoto závazku použít své peněžní prostředky, s výjimkou:

(2) V případech, na které se nevztahuje odstavec 1, se může devizový tuzemec - právnická osoba smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž se toto povolení nevyžaduje.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

„(2) Devizový tuzemec - fyzická osoba zaměstnaná v zahraničí musí povinnost stanovenou v odstavci 1 splnit bez odkladu po návratu do tuzemska po skončení této nepřetržité pracovní činnosti v zahraničí.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

Odkaz č. 6c zní:

„^6c) § 37 zákona č. 21/1992 Sb.“.

„§ 23

(1) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci v cizí měně, s výjimkou nákupu nemovitostí v zahraničí, nákupu zahraničních cenných papírů a přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem:

(2) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění v československé měně vůči devizovému cizozemci, s výjimkou

(3) V případech, na které se nevztahují odstavce 1 a 2, se může devizový tuzemec - fyzická osoba smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, v nichž se toto povolení nevyžaduje.“.

„§ 25

Devizový cizozemec může nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České a Slovenské Federativní Republice pouze:

Odkazy č. 6d a 7 znějí:

„^6d) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 47/1992 Sb.).

^7) Např. zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb.“.

„(3) Státní banka československá může stanovit opatřením ve Sbírce zákonů maximální částky devizových prostředků, které lze vyvézt do zahraničí v hotovosti.“.

„ČÁST SEDMÁ

MAJETKOVÁ ÚČAST V ZAHRANIČÍ

§ 34

(1) Devizový tuzemec se může majetkově účastnit v zahraničí jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(2) Majetkovou účastí v zahraničí se rozumí pro účely tohoto zákona majetkový podíl devizového tuzemce na právnické osobě, která je devizovým cizozemcem, nebo majetková účast devizového tuzemce na podnikání devizového cizozemce, jestliže s touto účastí je spojeno právo devizového tuzemce podílet se na zisku a jeho povinnost podílet se na ztrátě.

(3) Devizový tuzemec může převádět svou majetkovou účast v zahraničí na devizového cizozemce jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(4) Prováděcí předpis federálního ministerstva financí, Státní banky československé a federálního ministerstva zahraničního obchodu může stanovit, kdy se povolení podle odstavců 1 a 3 nevyžaduje a stanovit náležitosti takového povolení. Devizová povolení podle odstavců 1 a 3 nahrazují devizová povolení vyžadovaná podle § 14 a § 23 odst. 3, popřípadě podle § 10 odst. 2 a § 16 odst. 3.“.

„(2) Za cizozemský účet se považuje rovněž:

Odkaz č. 8a zní:

„^8a) Zákon č. 21/1992 Sb.“.

„§ 38

(1) Zjistí-li devizový orgán, že osoba, u níž provádí devizovou kontrolu podle § 37, porušila povinnosti, které jsou jí stanoveny tímto zákonem, uloží jí, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranila.

(2) Devizový orgán může uložit devizovému tuzemci - právnické osobě, která porušila povinnosti stanovené jí tímto zákonem, pokutu až do výše 1 miliónu Kčs. Devizový orgán přitom postupuje podle předpisů o správním řízení.^8b)

(3) Pokuta uložená podle odstavce 2 je splatná do 30 dnů ode dne doručení pravomocného rozhodnutí devizového orgánu o uložení pokuty osobě uvedené v odstavci 2. Pokuty jsou odváděny do státního rozpočtu republiky příslušné podle sídla nebo bydliště osoby, které byla pokuta uložena.

(4) Devizový orgán může uložit pokutu podle odstavce 2 do jednoho roku ode dne zjištění porušení tohoto zákona, nejpozději však do 10 let ode dne, ve kterém byla povinnost porušena.“.

Odkaz č. 8b zní:

„^8b) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).“.

„(2) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy rovněž československou měnu, k jejímuž dovozu se vyžaduje devizové povolení, jestliže osoba cestující do tuzemska toto povolení nemá.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a vkládají se v něm za slova „odstavce 1“ slova „a 2“.

Odkaz č. 10 zní:

„^10) Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon Slovenské národní rady č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 524/1990 Sb. Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících. Zákon Slovenské národní rady č. 472/1990 Sb., o organizaci místní státní správy.“.

Odkaz č. 11 a zní:

„^11a) Zákon Slovenské národní rady č. 204/1991 Sb., o Policejním sboru Slovenské republiky. Zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.“.

„Oddíl 3

§ 46a

Blokové řízení

Devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn, a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 44 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 5 000 Kčs.“.

„(1) Na rozhodování o devizovém povolení podle tohoto zákona se vztahují předpisy o správním řízení,^8b) s výjimkou uvedenou v odstavci 2.“.

„§ 49a

(1) Federální ministerstvo financí v dohodě se Státní bankou československou a federálním ministerstvem zahraničního obchodu upraví prováděcím předpisem způsob vypořádání nároků z odběrních poukazů podniku zahraničního obchodu Tuzex a ze zůstatků účtů v nich vedených.

(2) Nároky podle odstavce 1 lze uplatnit do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

§ 49b

Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví opatřením vyhlášeným ve Sbírce zákonů postup devizových tuzemců - právnických osob v případě přijetí platby v devizových prostředcích v hotovosti v oblasti operativní evidence a výkaznictví.“.

„(2) Devizové účty devizových tuzemců - právnických osob (§ 5 odst. 1 a 3) zřízené podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány, a to s výjimkou devizových účtů zřízených podle § 11 odst. 3, do jejich vyčerpání. Pro použití zůstatků na devizových účtech platí ustanovení § 11 odst. 6. Devizové účty devizových tuzemců - právnických osob zřízené na základě devizového povolení se řídí podmínkami stanovenými v tomto povolení.“.

Čl. II

Pokud se v devizovém zákoně používá pojmu „devizový peněžní ústav“, rozumí se tím nadále „devizová banka“.

Čl. III

(1) Zrušují se:

(2) Povolení k prodeji zboží a poskytování služeb za devizové prostředky na území České a Slovenské Federativní Republiky vydaná podle zákona č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů, pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. IV

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění devizového zákona č. 528/1990 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.

Čl. V

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.