Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

• 1. Je nezbytné, aby počet ovládacích a signalizačních prvků roznětnice byl co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné s vyloučením možnosti záměny.

Kontroluje se podle technického požadavku.

• 1. Roznětnice jsou opatřeny trvanlivým štítkem s těmito základními údaji: typové označení, výrobní číslo, rok výroby nebo číslo výrobní série, znak výrobce, základní mezné odpory roznětných okruhů, napětí, kapacita (jde-li o kondenzátorovou roznětnici), označení prostředí, do něhož je roznětnice určená.

K roznětnici je nutno dodat návod k používání.

• 1. Pouzdro roznětnice, stejně jako mechanické díly, které jsou součástí mechanické stavby roznětnice, nesmí být použity k vedení elektrického proudu.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Vodiče, použité k vedení elektrického proudu, jsou izolovány. Při jmenovitém napětí roznětnice nad 1000 V je izolace částí s tímto napětím zdvojena.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Připojovací svorky a všechny díly, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně proti vodivým částem pouzdra, elektrickou pevnost rovnou dvojnásobku špičkového provozního napětí, nejméně však 1500 Vstr. Roznětnice, které jsou konstrukčně zajištěny proti přebíjení, se zkouší na el. pevnost napětím, rovným dvojnásobku jmenovitého napětí.

Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zdroj zkušebního napětí o frekvenci 50 Hz se připojí mezi vodivé části pouzdra roznětnice a vzájemně propojené připojovací svorky roznětnice. Funkční přepínač roznětnice je v poloze ROZNĚT. Při postupném zvyšování napětí k hodnotě el. pevnosti nesmí dojít k el. průrazu po dobu 30 s.

• 1. Izolační odpor roznětnic, měřený napětím 500 Vss mezi propojenými připojovacími svorkami a pouzdrem roznětnice, resp. vodivými částmi pouzdra, činí nejméně 20 MΩ.

Izolační odpor se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 46 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Měří se izolační odpor mezi vzájemně propojenými připojovacími svorkami a vodivými částmi pouzdra napětím 500 Vss po dobu jedné minuty. Podle konstrukce roznětnice může být k měření předepsáno i vyšší napětí.

• 1. Pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak, jsou roznětnice opatřeny masivními připojovacími šroubovými svorkami s neztratitelnými maticemi. Svorky jsou zhotoveny z mosazi.

Průměr připojovacího šroubu činí nejméně 6 mm, šroubu sloužícího k montáži svorky nejméně 4 mm. Připojovací ani přídržný šroub nesmí být duté. Svorky jsou chráněny proti náhodnému dotyku s částmi, vedoucími proud (krytí IP 20). Mezi oběma svorkami je přepážka z izolačního materiálu, převyšující plochu připojení nejméně o 8 mm, tloušťka této přepážky činí nejméně 4 mm. Plocha svorky, sloužící k připojení přívodního vedení, je přístupná, aby nebylo ztíženo odstraňování prachu, nečistot a stop koroze.

Kontroluje se podle technického požadavku a na jednom vzorku. Ochrana živých částí připojovacích svorek (krytí IP 20) se kontroluje způsobem podle Závazného postupu č. 43 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Nejmenší napětí roznětnice, při němž je již signalizována připravenost k roznětu, smí být nejvýše o 5 % menší a o 25 % vyšší, než napětí jmenovité.

Ověřuje se u 5 vzorků přímým měřením napětí na kondenzátorech demontovaných roznětnic způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Skutečná kapacita roznětných kondenzátorů smí být nejvýše o 10 % nižší než jmenovitá.

Ověřuje se u 5 vzorků přímým měřením kapacity kondenzátorů demontovaných roznětnic způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Skutečná energie roznětnice nesmí být menší než jmenovitá.

Energie 5 zkoušených roznětnic se stanoví podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Roznětnice jsou vybaveny blokovacím zařízením, vylučujícím provedení vlastního roznětu v případě, kdy roznětnice není nabita na předepsané jmenovité napětí. Toto se nevztahuje na roznětnice s vestavěným voltmetrem, ukazujícím skutečné napětí na roznětných kondenzátorech.

Kontroluje se u 5 vzorků záznamem časového průběhu roznětného proudu digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným srovnatelným zařízením při různých hodnotách napětí roznětnice způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Roznětnice musí být manipulačně bezpečná. K roznětu nesmí dojít samovolně, pouze na přímý zásah obsluhy. Po provedeném roznětu smí zůstat na roznětných kondenzátorech nebezpečný zbytkový náboj jen tehdy, je-li roznět spolehlivě blokován podle odst. 18.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní zajištění manipulační bezpečnosti u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. V technickém požadavku kondenzátorových roznětnic s exponenciálním průběhem roznětného proudu je nutno zaručovat mezní hodnotu vnitřního odporu.

Velikost vnitřního odporu se stanoví u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Žádná z takto zjištěných hodnot nesmí být menší, než údaj zaručovaný v technickém požadavku výrobku.

• 1. Je nezbytné, aby každému ze sériově, serioparalelně či paralelně zapojených el. rozněcovadel roznětnice dodala dostatečně velký proudový impuls.

Velikost proudového impulsu dodaného roznětnicí každému ze zapojených el. rozněcovadel se zkouší podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u 5 vzorků přímým záznamem roznětného proudu do bezinduktivního odporu stanovené velikosti digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným srovnatelným digitálním zařízením. Velikost takto zjištěného proudového impulsu musí být při všech zapojeních větší, než roznětný impuls jednotlivých typů rozněcovadel (3 mJ.Ω^-1 pro typ N, 18 mJ.Ω^-1 pro typ S, 60 mJ.Ω^-1 pro SICCA-S a 3 J.Ω^-1 pro typ V). Při paralelním zapojení stačí, je-li proudový impuls dodaný roznětnicí každému rozněcovadlu roven jeho zážehovému impulsu podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Pro každý typ roznětnice jsou stanoveny mezné zatěžovací odpory pro sériové zapojení, mezné odpory větví a odpor přívodního vedení pro serioparalení zapojení, případně i mezný odpor přívodního vedení a mezní počet paralelně zapojených el. rozněcovadel pro zapojení paralelní, to vše pro všechna použitelná zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel.

Mezné zatěžovací odpory roznětnic pro sériové, serioparalení a paralelní zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel se stanoví podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Čl. 12

Zvláštní požadavky na důlně bezpečné roznětnice

• 1. Stupeň krytí důlně bezpečné roznětnice činí nejméně IP 54, u připojovacích svorek nejméně IP 20.

Zkouší se podle čl. 11, odst. 3 u jednoho vzorku.

• 1. Doba průtoku roznětného proudu nesmí být delší než 4 ms při všech hodnotách zatěžovacího odporu.

Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky přímým záznamem časového průběhu proudu.

• 1. Nejvyšší provozní napětí nesmí být větší než 1500 V.

Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkouškách podle čl. 11, odst. 15 a 22.

• 1. Roznětnice vyhovují předpisům pro nevýbušná elektrická zařízení. Toto se nevztahuje na připojovací svorky, izolační materiály, povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti.

Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 48 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je nutno, aby pouzdro roznětnice vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.

Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Požaduje se, aby roznětnice byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m, pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak.

Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 11, odst.2.

Čl. 13

Ohmmetry

• 1. Ohmmetry mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.

Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání.

Ohmmetr v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen.

Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,5g po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách. Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly ohmmetry provozuschopné.

• 1. Je nezbytné, aby podle podmínek používání měly ohmmetry přiměřené krytí, nejméně však IP 53.

Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodikami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.

• 1. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

• 1. Požaduje se, aby podle podmínek používání byly ohmmetry odolné vůči vlhkému teplu.

Odolnost proti dlouhodobému působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na provozních podmínkách.

Požaduje se, aby po expozici byl ohmmetr provozuschopný.

• 1. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.

Ověřuje se na jednom vzorku.

• 1. Všechny díly ohmmetrů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění během používání.

Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).

• 1. Ohmmetry se konstrukčně zabezpečují tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.

Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.

• 1. Je třeba, aby počet ovládacích prvků ohmmetrů byl co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.

• 1. Pouzdro ohmmetru, stejně jako mechanické díly, které jsou součástí mechanické stavby ohmmetru, nesmí být použity k vedení elektrického proudu.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Jmenovité napětí zdroje proudu ohmmetru nesmí být větší než 5 V. Žádný z pólů napájecího zdroje nesmí být přímo (bez ochranného odporu nebo jiného prvku) spojen s některou z připojovacích svorek.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Je nutno, aby vodiče, vedoucí elektrický proud, byly izolovány.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Připojovací svorky ohmmetrů a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně proti vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost 500 Vstr. Toto se nevztahuje na ohmmetry s pouzdrem z antistatického materiálu.

Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra ohmmetru a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li ohmmetr pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu po dobu 30 s.

• 1. Připojovací svorky zajišťují spolehlivé připojení roznětného vedení. Jsou vyrobeny z materiálu s přiměřenou odolností vůči korozi a jejich konstrukce v případě potřeby umožňuje čištění styčných ploch.

Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Intenzita měřícího proudu a to i při spojení připojovacích svorek nakrátko nesmí být větší než 25 mA a to na všech rozsazích i ve všech polohách ovládacích a regulačních prvků. Omezení velikosti měřícího proudu je zabezpečeno nejméně dvěma na sobě nezávislými prvky. Konstrukce přitom vylučuje možnost samovolného vyřazení některého z těchto prvků.

Velikost proudu nakrátko se zjišťuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 51 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby jeho velikost vyhovovala technickému požadavku výrobku.

• 1. Přesnost ohmmetru je nejméně 1,5 % z délky stupnice (ručkové přístroje) nebo 1,5 % z použitého měřícího rozsahu (digitální ohmmetry, můstkové ohmmetry).

Přesnost ohmmetru se ověřuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 51 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chyba údaje nesmí být větší než připouští technický požadavek výrobku.

• 1. Ohmmetry jsou vybaveny zařízením pro eliminaci vlivu změn napětí zdroje, případně i pro nastavení nulové polohy.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení u 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje proudu pomocí voltmetru třídy přesnosti 1.

Čl. 14

Zvláštní požadavky na důlně bezpečné ohmmetry

• 1. Stupeň krytí činí nejméně IP 54.

Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.

• 1. Je nezbytné, aby ohmmetry byly jiskrově bezpečné.

Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým zkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Požaduje se, aby pouzdro ohmmetru vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.

Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je nutno, aby ohmmetry byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.

Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích zkouškami podle čl. 13 odst. 1.

Čl. 15

Měřiče izolace

• 1. Měřiče mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.

Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání. Měřiče izolace v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž jsou přenášeny.

Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,5g po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách.

Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly měřiče provozuschopné.

• 1. Podle podmínek používání mají měřiče přiměřené krytí, nejméně však IP 53.

Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly měřiče provozuschopné.

• 1. Měřiče jsou funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

• 1. Podle podmínek používání jsou měřiče odolné vůči vlhkému teplu.

Odolnost proti působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání.

• 1. Měřiče jsou funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.

Ověřuje se na jednom vzorku.

• 1. Všechny díly měřičů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění.

Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).

• 1. Měřiče jsou zabezpečeny tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.

Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.

• 1. Počet ovládacích prvků měřičů je co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.

• 1. Jmenovité měřící napětí naprázdno činí nejméně 500 Vss.

Měří se na výstupních svorkách elektrostatickým voltmetrem. Naměřená hodnota smí být nejvýše o 10 % nižší než jmenovité napětí.

• 1. Připojovací svorky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost nejméně 500 Vstr.

Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra měřiče a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li přístroj pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu.

• 1. Velikost měřícího proudu při zkratovaných výstupních svorkách nesmí být větší než 25 mA.

Měří se na 5 vzorcích miliampérmetrem. Velikost proudu nakrátko musí být souladu s technickým požadavkem výrobku.

• 1. Chyba měření, resp. indikace izolačního stavu přívodního vedení nesmí být větší než 10 % z měřícího rozsahu.

Údaj měřiče se porovná s velikostí odporu, nastaveného s přesností 1 % a připojeného na svorky měřiče. Počet kontrolních bodů se volí podle konstrukce a určení měřiče. Zkouška se provede s 5 vzorky.

• 1. Měřiče mají zařízení pro eliminaci vlivu směru napětí zdroje.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje.

Čl. 16

Zvláštní požadavky na měřiče izolace určené do výbušného prostředí

• 1. Je nutno, aby měřiče byly jiskrově bezpečné.

Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je nezbytné, aby pouzdro měřičů vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.

Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Jmenovité napětí zdroje proudu nesmí být větší než 5 V.

Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

• 1. Je nutno, aby měřiče byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.

Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 15, odst. 1.

Čl. 17

Zkoušečky roznětnic

• 1. Je nutno, aby zkoušečky byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

• 1. Podle podmínek používání mají zkoušečky přiměřené krytí.

Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly zkoušečky provozuschopné.

• 1. Zkoušečka umožňuje kontrolu těch funkčních parametrů roznětnic, které jsou pro spolehlivost a bezpečnost roznětu rozhodující.

Kontroluje se konstrukční řešení podle technického požadavku v závislosti na specifických vlastnostech jednotlivých typů roznětnic. Zkoušečka musí umožnit kontrolu energie nebo výkonu roznětnice při mezném zatěžovacím odporu, dobu průtoku proudu důlně bezpečných roznětnic, manipulační bezpečnost roznětnice a pod.

• 1. Chyba měření velikosti energie a výkonu roznětnice zkoušečkou nesmí být větší než 10 %.

Ověřuje se u pěti vzorků pomocí normálového zdroje, jehož energie, resp. výkon byly stanoveny s přesností nejméně 2 %.

• 1. Vnitřní odpor zkoušečky, nahrazující odpor roznětného okruhu, je bezinduktivní a nastaven s přesností nejméně 2 %.

Kontroluje se u pěti vzorků přímým měřením impedance vestavěného odporu.

• 1. Chyba měření napětí a kapacity roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než 2,5 %.

Kontroluje se u pěti vzorků přístroji třídy přesnosti 1 nebo lepší.

• 1. Připojovací svorky zkoušečky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost rovnou dvojnásobku špičkového provozního napětí zkoušených roznětnic, nejméně však 1500 Vstr.

Elektrická pevnost se zkouší u pěti vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra zkoušečky a její vzájemně propojené připojovací svorky. Nesmí dojít k el. průrazu nebo přeskoku.

Čl. 18

Zvláštní požadavky na zkoušečky určené k přezkušování důlně bezpečných roznětnic

Chyba měření doby průtoku proudu roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než ± 0,2 ms.

Kontroluje se u pěti vzorků současným měřením délky impulsu digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným digitální zařízením s chybou nejvýše 0,01 ms.

Čl. 19

Indikátory funkce roznětnic

• 1. Je nutno, aby indikátory výkonu roznětnic byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách, odolávaly pádům z výšky 0,5 m a měly stupeň krytí nejméně IP 54, byly jiskrově bezpečné a vyhovovaly požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry. Mají-li vestavěn zdroj, smí být jeho jmenovité napětí nejvýše 5 V.

Odolnost vůči volnému pádu se ověřuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Indikátor v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.

Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami, uvedenými Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.

Jiskrová bezpečnost se ověřuje kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny se ověřuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u jednoho vzorku a současně se kontroluje i zajištění technického požadavku výrobku.

Ochrana před mechanickou jiskrou se ověřuje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky kontrolou technického požadavku a případně i zkouškami jednoho vzorku.

Je nutno, aby velikost napájecího napětí indikátoru byla zaručována technickým požadavkem.

Čl. 20

Přívodní vedení

• 1. Vodiče přívodního vedení nesmí být uloženy ve společné izolaci. Za společnou izolaci se nepokládá můstkové spojení dvou samostatně izolovaných vodičů.

Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení kabelu.

• 1. Jádra vodičů kabelu sestávají z měděných, případně měděných a ocelových drátů, s minimálním jmenovitým průměrem 0,3 mm a maximálním 1,0 mm. Ocelové dráty mají na povrchu vodivou vrstvu, chránící je před korozí.

Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení na pěti vzorcích. Pájitelnost ocelových drátů s antikorozní ochranou se zkouší pájkou Sn 40-Pb.

• 1. Je nutno, aby přívodní vedení bylo dostatečně odolné v rozsahu teplot, pro který je povoleno. Pět vzorků přívodního vedení délky asi 20 cm se v sušárně s teplotou nastavenou na +50° C zavěsí přes vodorovnou tyč o průměru 30 mm a na obou koncích zatíží silou 10 N. Po 48 hodinové expozici se vzorky přezkouší na elektrickou pevnost napětím 1,5 kVstr. Nesmí dojít k průrazu izolace.

Pět vzorků vedení délky asi 80 cm ve tvaru smyčky je uloženo 10 minut při teplotě -5° C. Pak jsou smyčky při této teplotě rychle utaženy. Izolace se přitom nesmí zlomit ani odchýlit od vodičů. Bezprostředně po expozici se vzorky přezkouší na el. pevnost napětím 1,5 kVstr. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.

• 1. Pevnost přívodního vedení v tahu činí nejméně 300 N.

Vzorek přívodního vedení délky asi 1 metr se na 5 minut zatíží silou 300 N. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k porušení žádného z prvků kabelu.

• 1. Je nutno, aby izolace byla souvislá, bez pórů, kovových částic a patrných stop poškození.

Kontroluje se na 5 vzorcích délky 5 metrů, namátkově vybraných z vedení délky nejméně 200 metrů.

• 1. Jmenovité provozní napětí musí být nejméně 1,5 kVss, elektrická pevnost pak nejméně 3 kVstr.

Elektrická pevnost se zkouší na 5 vzorcích vedení délky 5 m, uložených před zkouškou 24 hodin pod vodou o teplotě 20 ±5° C. Zkouší se samostatně každé z obou jader vedení, ve vodním roztoku soli po dobu 20 minut. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.

• 1. Odpor vodiče nesmí být větší než 5 Ω na 100 m délky.

Měří se na 5 vzorcích přívodního vedení, odebraných namátkově z kabelu o délce nejméně 200 metrů. Požaduje se, aby zjištěné měrné odpory vyhověly technickému požadavku výrobku.

• 1. Izolační odpor mezi jádry obou vodičů vedení nesmí být menší než 50 MΩ na 100 m délky.

Měří se na 5 vzorcích napětím 2500 Vss.

Čl. 21

Zvláštní požadavky na přívodní vedení určená do výbušného prostředí

• 1. Je nezbytné, aby izolace vedení byla ze samozhášivého materiálu.

Zkouší se na 5 vzorcích v plameni Bunzenova hořáku způsobem podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po předepsané době namáhání plamenem vzorky samy od sebe uhasly.

• 1. Je nutno, aby konstrukce přívodního vedení umožňovala snadno proveditelnou kontrolu jeho izolačního stavu.

Kontroluje se technický požadavek i praktická realizace požadavku.

• 1. Požaduje se, aby izolace byla odolná proti navlhání.

Pět vzorků vedení délky 1 metr je na 14 dnů uloženo do prostředí s pokojovou teplotou a rel. vlhkostí nejméně 96 %. Požaduje se, aby po expozici vzorky vyhověly zkoušce na el. pevnost napětím 1,5 kVstr.

• 1. Zaručovaná elektrická pevnost činí nejméně 5 kVstr.

Zkouší se na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 20, odst. 1.

• 1. Je nutno, aby izolace vedení byla odolná vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách.

Vzorek přívodního vedení délky asi 20 cm je dvacetkrát na stejném místě ohnut o 180° přes válcovou tyč o průměru 10 mm a po každém ohnutí opět narovnán. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k přelomení žádného vodiče.

Čl. 22

Prodlužovací vedení

Pro prodlužovací (propojovací) vedení platí shodné požadavky a shodné zkušební postupy jako pro přívodní vodiče elektrických rozněcovadel, uvedené v čl. 4, odst. 4. a 5.

Čl. 23

Rychlospojky

• 1. Je nutno, aby rychlospojky byly mechanicky pevné, teplotně odolné a svou konstrukcí umožňovaly snadné zasunutí přívodních vodičů elektrických rozněcovadel.

Zasunutím přívodních vodičů se rychlospojka nesmí protrhnout. Pokus se provádí 10x, vždy s novou rychlospojkou. Zkouška se opakuje s rychlospojkami, které byly po dobu 3 hodin exponovány při teplotě +40° C a dále s rychlospojkami, exponovanými po dobu 3 hodin při - 5° C.

Rychlospojka se přibližně v polovině své délky uchytí mezi dvě kovové pravoúhlé lišty s poloměrem hrany 0,5 mm a 10x se provede její ohnutí o 180° střídavým ohýbáním na obě strany. Nesmí dojít k porušení povrchu rychlospojky. Pokud je rychlospojka opatřena kovovou vložkou, pokus se provádí s přívodními vodiči, zasunutými do rychlospojky, kovová vložka se při zkoušce smí zlomit. Pokus se provádí s 10 rychlospojkami.

• 1. Je nutno, aby rychlospojky vykazovaly dostatečnou elektrickou pevnost.

Spojení přívodních vodičů, opatřené rychlospojkou, se ponoří do vodního roztoku chloridu sodného. Na elektrodu, ponořenou do roztoku a na přívodní vodiče se na dobu asi 1 s přivede napětí 1,5 kVss. Nesmí dojít k elektrickému průrazu rychlospojky. Pokus se provede 20x, vždy s novou rychlospojkou.

U rychlospojek, určených do suchého prostředí, se ponoření provede tak, aby do rychlospojky nevnikla voda a ústí rychlospojky bylo asi 1 cm nad hladinou roztoku.

• 1. Účinná délka rychlospojek činí nejméně 4 cm.

Jako účinná délka rychlospojky se považuje délka přívodních vodičů chráněných rychlospojkou po jejich plném zasunutí do rychlospojky.

Čl. 24

Zapalovače zápalnic

• 1. Požaduje se, aby zapalovače zápalnic při stanoveném způsobu použití zápalnici spolehlivě zapálily. Skladováním zapalovačů se jejich vlastnosti nesmí podstatně měnit.

Zapalovačem se stanoveným způsobem provede zážeh 5 kusů zápalnic, nesmí přitom dojít k selhávce zážehu. Zkouška se provede se 20 vzorky. Tři nejmenší spotřebitelská balení se na dobu 7 dnů uloží při teplotě 20° C do exikátoru nad vodní hladinu, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci. Další tři spotřebitelská balení se uloží na dobu 4 týdnů při teplotě +50° C, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci.

• 1. Větruvzdorné zapalovače smí mít dobu hoření nejvýše 60 sekund.

Doba hoření se kontroluje na 20 vzorcích zapalovačů.

Čl. 25

Spojky bleskovic

• 1. Je nutno, aby spojky bleskovic byly konstrukčně provedeny tak, aby byl zajištěn spolehlivý přenos detonace mezi typy bleskovic, pro které jsou spojky určeny.

Podle návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic délky 1 metr, jeden úsek se na volném konci opatří rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky oba úseky bleskovice spolehlivě detonovaly. Pokus se provede s 10 spojeními všech typů bleskovic, pro které jsou spojky určeny.

• 1. Pevnost v tahu spojení bleskovic, provedeného spojkou, činí nejméně 100 N.

Podle technického požadavku a návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic. Jeden úsek se na volném konci zavěsí svisle, druhý úsek se zatíží závažím o hmotnosti 10 kg. Při expozici po dobu dvou minut nesmí dojít k takovému porušení spojení, které by znemožnilo přenos detonace mezi bleskovicemi.

Pokus se provede 3x, vždy s novými vzorky bleskovic a spojek.

Čl. 26

Střelmistrovské kleště

• 1. Střelmistrovské kleště musí být konstrukčně provedeny tak, aby detonací rozbušky v kleštích nebyla ohrožena obsluha, a to střepinami dutinky rozbušky ani event. úlomky kleští.

Do střelmistrovských kleští se vloží zážehová rozbuška se zápalnicí, kleště se fixují v sevřené poloze. Zápalnicí se rozbuška přivede k detonaci a posuzuje se stav poškození kleští a usměrnění rozletu střepin rozbušky. Nepřipouští se roztržení kleští. Zkouška se provádí se třemi vzorky.

• 1. Je nezbytné, aby kleště byly opatřeny zarážkou nebo zařízením pro ustavení rozbušky v určeném místě.

Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení výrobku.

Čl. 27

Zařízení pro nabíjení vývrtů

• 1. Je nutno, aby zařízení byla provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem zařízení a zemnícím bodem nesmí být větší než 10^6 Ω.

Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění zařízení se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Díly, které přicházejí do styku s trhavinou, nesmí být z materiálů, které chemicky reagují s trhavinou, působí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů a nemají dobrou korozivzdornost a otěruvzdornost. Je nutno, aby konstrukce zařízení umožňovala jednoduchý způsob jeho vyčištění.

Pro výrobu součástek, přicházejících do styku s trhavinou se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.

Korozivzdornost se zkouší tak, že zkoušený vzorek materiálu nebo díl se ponoří do 10% roztoku NH4NO3, po 1 hod. expozice se opláchne destilovanou vodou a vysuší (u rozměrných dílů během 1 hod. se provádí ovlhčování plochy o rozměru nejméně 10x10 cm).

Po zkoušce se vizuálně zjišťuje a vyhodnocuje vznik rzivých skvrn nebo jiného korozivního napadení. Materiál (díl) vyhovuje v případě, že po zkoušce se neobjeví žádné příznaky koroze. V opačném případě smí být použit pouze po provedení protikorozní úpravy a po vyhovující zkoušce upraveného materiálu (dílu).

Zkouška snadné čistitelnosti se provádí podle technického požadavku a návodu k používání. Na stěnách a jiných prostorách nesmí zůstat po čištění zbytky trhaviny nebo jiné nečistoty.

• 1. Prvky, které zajišťují dodržení základních bezpečnostních parametrů zařízení, musí být po nastavení zaplombovány nebo zajištěny jiným způsobem.

Požaduje se, aby ovládací páky měly možnost zajištění v nastavených polohách nebo při přesunu do jiné polohy měly odpor, který je nutno překonat silou od 2N do 5N.

Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina.

• 1. Výrobce nabíjecího zařízení vypracuje návod k používání, obsahující všechny potřebné údaje.

Návod k používání obsahuje:

• popis zařízení, jeho funkce

• ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny

• způsob seřizování, údržby, kontroly a čištění zařízení včetně kvalifikace pracovníků pro jednotlivé úkony

• přehled případných možných závad, vymezení možných příčin a způsobu jejich odstranění

• dovolené a nedovolené manipulace, použití ochranných pomůcek, bezpečnostní a hygienické požadavky

• rozsah použití (druh pracoviště a prostředí, druh trhaviny, rozměry náložek, granulometrické složení, citlivost trhaviny k nárazu atd.)

• rozsah pracovního tlaku vzduchu (minimální, maximální a optimální hodnoty) a jeho spotřeba na jednotku hmotnosti trhaviny při hadici délky 20 m

• možnost a způsob použití pomocných zařízení a pomůcek

• požadovaný stupeň elektrické citlivosti rozněcovadel a jejich úprava po dobu provozu zařízení (zkratování, uzemnění apod.), zejména při nabíjení podél přívodních vodičů el. rozněcovadel

• trvalé teplotní a vlhkostní podmínky při skladování a provozu včetně podmínek dopravy.

• záruční a spotřební dobu, předpokládanou životnost.

• 1. Požaduje se, aby každé nabíjecí zařízení bylo opatřeno štítkem s uvedením základních údajů.

Štítek na zařízení obsahuje mj. následující údaje:

• výrobce a výrobní číslo

• název zařízení

• datum a číslo Povolení ČBÚ Praha

• rok výroby

• rozsah pracovního tlaku vzduchu

• jmenovitý tlak a objem tlakové nádoby a tlakových zařízení.

• 1. Je nutno, aby nabíjecí zařízení umožnilo dosažení vyhovující náložové hustoty nabíjené trhaviny a bylo funkčně spolehlivé. Nesmí docházet k jeho ucpávání nebo rozbalování a deformaci náložek trhaviny.

Kontrola funkční spolehlivosti a stanovení náložové hustoty trhaviny se provádí při nabíjení trhaviny podle technického požadavku a návodu k používání do imitovaného vrtu o světlém průměru 100 mm a délce nejméně 2 m (podélně dělená a rozevíratelná plexitrubice apod.) za těchto podmínek:

• a) redukovaný tlak - 0,1; 0,2; 0,3; 0,4 MPa

• b) délka nabíjecí hadice

• pro náložkované trhaviny 20 m

• pro sypké trhaviny 5 m

• c) vnitřní průměr hadice

• pro náložkované trhaviny s průměrem od 30 mm do 32 mm vč.

• pro sypké trhaviny - podle technických požadavků výrobce zařízení.

• d) průměr použitých náložek - 28 mm

• e) poloha nabíjecí hadice - dva rovné úseky vytvořené ohnutím hadice o 180° s poloměrem cca 100 cm.

Náložová hustota (Ç) v kg.dm^-3 se vypočte podle vztahu

Ç=mv

kde m - hmotnost nabité trhaviny, (kg)

v - objem nabité trhaviny, (dm^3)

Jako výsledek se uvádí průměrné hodnoty z 10 zkoušek nejméně pro každou hodnotu redukovaného tlaku.

Při zkouškách nesmí docházet k ucpání nebo poruše zařízení.

• 1. Konstrukce zařízení nesmí umožňovat nežádoucí úlety dopravované trhaviny nebo únik jedovatých nebo zdraví škodlivých složek do ovzduší. Výletová rychlost dopravované trhaviny nesmí být po opuštění zařízení vyšší než 50 m.s^-1.

Měření výletové rychlosti dopravované trhaviny se provádí na speciálním zařízení pomocí optoelektrických čidel (impulsy START-STOP) s přesností měření 10^-6 s za těchto podmínek:

• a) pro sypké trhaviny se provádí 10 měření, trhavina - granulovaný ledek o velikosti granulí 2-6 mm, nejméně 10 zkoušek.

• b) pro náložkované trhaviny se provádí nejméně 10 zkoušek s každou z těchto 100g náložek:

• náložka průmyslové trhaviny s průměrem 30-32 mm.

• novodurová atrapa náložky o průměru 28 mm

• novodurová atrapa kónického tvaru o průměru 28/32 mm (pro ucpání nabíjecí hadice a vystřelení atrapy).

• 1. Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina. Toto se nevztahuje na pneumatická nabíjecí zařízení s tlakovou nádobou pro sypké trhaviny, kdy trhavina smí procházet ovládacím mechanizmem za těchto podmínek:

• a) těsnící plochy uzávěru je nutno opatřit těsnící gumou nebo pogumovat,

• b) je nutno vyloučit veškeré rázy a nárazy uzavíracích ploch při ovládání,

• c) nesmí být více než dva uzávěry (jeden otvor pro vsyp a jeden vypouštěcí otvor),

• d) citlivost nabíjené trhaviny nesmí být větší než 35 Nm podle Závazného postupu č..10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• e) síla uzávěru je nutno omezit tak, aby Cu-zkušební tlakoměrný váleček o průměru 5 mm a výšce 8,1 mm, vložený mezi těsnící plochy, nebyl stlačován uzávěrem o více než 2 mm.

Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení, event. přímým měřením tlakoměrným válečkem.

• 1. Konstrukce zařízení umožňuje jednoduchý a spolehlivý způsob uzemnění. Uzemňovací bod zařízení umožňuje šroubové spojení (samostatný šroub). Uzemňovací vodič je z mědi o průřezu nejméně 6 mm^2.

Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení.

• 1. Je-li součástí zařízení tlaková nádoba, je nezbytné, aby vyhovovala zvláštním předpisům^2).

• 1. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 10 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.

Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 11 bylo provedeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry, a to včetně hadic.

Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Čl. 28

Nabíjecí hadice

• 1. Na vnitřním povrchu hadic nesmí být žádné výstupky nebo jiné viditelné změny průřezu hadice. Vnitřní průměr hadic pro náložkované trhaviny je nejméně o 3 mm větší než je jmenovitý průměr náložek trhaviny.

Vnitřní povrch hadice se ověřuje vizuálně na dílčích vzorcích podélným rozříznutím vzorků.

• 1. Pevnost hadice vůči vnitřnímu přetlaku vzduchu činí nejméně 0,45 MPa.

Pevnost hadic se ověřuje statickým zatížením hadic vnitřním přetlakem vzduchu 0,45 MPa po dobu nejméně 1 hod.

• 1. Hadice a její spojky jsou vyrobeny z materiálů, které nereagují s trhavinou a nepůsobí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů.

Pro výrobu hadicových spojek se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.

• 1. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem hadice a zemnícím bodem nesmí být větší než 10^6 Ω.

Elektrostatický odpor hadic se určuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Čl. 29

Zařízení pro ucpávání vývrtů

• 1. Zařízení pro ucpávání vývrtů jsou zhotovena z takových materiálů nebo konstrukčně provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi zařízením a zemnícím bodem smí být nejvýše 10^6 Ω.

Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je-li zařízení určeno k použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.

Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je-li zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 a 2 bylo vyrobeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry.

Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Čl. 30

Obaly ucpávek

• 1. Obaly po naplnění ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání jsou těsné a natolik pevné, aby se jejich těsnost neporušila při běžné manipulaci s obalem.

Těsnost obalů se zkouší tak, že po naplnění obalů podle technického požadavku a návodu k používání se obaly na dobu 3 hod. zavěsí svisle, plnícím otvorem dolů. Úbytek ucpávkového media smí činit nejvýše 5 %. Zkouška se provádí s 10 vzorky.

Pevnost obalů se zkouší tak, že naplněný obal, uložený na vodorovné podložce, se zatíží závažím o hmotnosti 30 kg. Nesmí dojít k roztržení obalu, po 10 minutách zatížení smí úbytek média činit nejvýše 5 %.

• 1. Obaly ucpávek je nutno vyrobit z materiálů, které mají sníženou hořlavost. Při manipulaci s obaly nesmí vznikat nebezpečné náboje statické elektřiny. Je nezbytné, aby materiál obalů byl přiměřeně otěruvzdorný.

Hořlavost materiálu se zkouší podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, elektrostatický odpor se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Otěruvzdornost materiálu se zkouší na přípravku podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky (kyvný válec pro zkoušky vodičů). U obalu, naplněného vzduchem a zatíženého závažím o hmotnosti 1 kg, nesmí po 30 kyvech válce o 180° v obou směrech dojít ke ztrátě těsnosti. Zkouška se provádí s 10 vzorky.

• 1. Je nutno, aby obal, naplněný ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání, vykazoval po zasunutí do vývrtu přiměřenou samosvornost.

Samosvornost obalu ucpávky se zkouší tak, že do svislého vrtu v hornině se zasune atrapa náložky s uchycenými přívodními vodiči a utěsní se ucpávkou, naplněnou podle technického požadavku a návodu výrobce. Po zatížení vodičů tahem 20 N se ucpávka nesmí z vývrtu vysunout.

Čl. 31

Nabijáky

• 1. Nabijáky je nutno zhotovit z takových materiálů, aby při manipulaci s nimi nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny a mechanické jiskry.

Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

• 1. Je nutno, aby nabijáky, určené k zatlačování nálože do vrtu, měly čelo kolmé k podélné ose, o takovém průměru, aby nedocházelo k poškozování náložek trhavin.

Parametr se kontroluje podle technického požadavku a na vzorku výrobku.

• 1. Je-li nabiják sestaven z několika částí, jejich spojení je nutno provést tak, aby pohybem nabijáku ve vrtu nedocházelo k poškozování náložek trhaviny a přívodních vodičů rozbušky, nebo k posunu náložek trhaviny ve vrtu.

Parametr se kontroluje podle technického požadavku event. praktickým odzkoušením v imitovaném vrtu.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 246/1996 Sb.

Seznam závazných postupů

• 1. Stanovení hustoty náložkovaných trhavin

• 1. Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin

• 1. Zkouška výpotku náložkovaných trhavin

• 1. Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin

• 1. Stanovení dolního mezního průměru nálože

• 1. Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla

• 1. Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři

• 1. Stanovení brizance trhavin olověným válečkem

• 1. Stanovení přenosu detonace průmyslových trhavin

• 1. Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem

• 1. Stanovení citlivosti výbušnin třením

• 1. Stanovení detonační rychlosti trhavin

• 1. Zkoušky výbušnin tepelným namáháním

• 1. Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace

• 1. Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin vystavených vodnímu tlaku

• 1. Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin

• 1. Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin

• 1. Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích

• 1. Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci

• 1. Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů

• 1. Stanovení sypké hmotnosti bezdýmných prachů

• 1. Stanovení výbuchového tepla bezdýmných prachů

• 1. Chemická stálost bezdýmných prachů

• 1. Stanovení délky předdetonační zóny

• 1. Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti pyrotechnických výrobků na stabilním imitátoru transportu

• 1. Zkouška rozbušek průrazem na zkušební destičce

• 1. Zkouška manipulační bezpečnosti rozněcovadel

• 1. Zkouška mechanické pevnosti sestavy elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška elektrické pevnosti elektrických rozněcovadel

• 1. Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel

• 1. Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině

• 1. Zkouška doby zpoždění elektrických rozbušek

• 1. Zkouška bezpečnosti elektrických rozbušek pro použití ve výbušném prostředí

• 1. Odolnost elektrických rozbušek proti hromadnému výbuchu

• 1. Stanovení detonační rychlosti bleskovice

• 1. Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot

• 1. Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla

• 1. Zkouška výrobků volným pádem

• 1. Zkouška krytí přístrojů

• 1. Zkouška odolnosti proti působení vlhkého tepla

• 1. Zkouška elektrické pevnosti přístrojů

• 1. Měření izolačního odporu

• 1. Zkoušky elektrických parametrů roznětnic

• 1. Požadavky na nevýbušná elektrická zařízení

• 1. Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny

• 1. Ochrana zařízení proti vzniku mechanických zážehových jisker

• 1. Zkoušky elektrických parametrů ohmmetru

• 1. Zkouška jiskrové bezpečnosti

• 1. Stanovení hořlavosti plastů

• 1. Matematicko-statistická metoda vyhodnocování výsledků zkoušek

• 1. Zkouška bezpečnosti elektrických rozněcovadel proti nejmenším proudům

• 1. Stanovení obsahu vody v průmyslových trhavinách

• 1. Metody chemického zkoušení průmyslových trhavin

• 1. Výpočet hlavních výbuchových charakteristik průmyslových trhavin

Závazný postup č. 1

Stanovení hustoty náložkovaných trhavin

Všeobecně

• 1. Hustota náložkované trhaviny je hmotnost objemové jednotky vlastní trhaviny bez obalu, včetně prostorů mezi zrny trhaviny.

Z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu se vypočte hustota náložkované trhaviny.

Pro zkoušku se použijí nedeformované náložky trhaviny, tj. náložky s co nejpřesnějším kruhovým průřezem po celé délce. Je nutno, aby obal po celém obvodu náložky těsně přiléhal k trhavině. Nesplňují-li zkoušené náložky tyto podmínky, uvede se to u výsledku zkoušky.

Zkušební pomůcky

• 1. Při zkoušce se používají tyto pomůcky:

• ostrý řezný nástroj, např. nůž a dřevěná deska s nakresleným pravoúhlým křížem (je možno použít i vhodného přípravku, umožňujícího ostré odříznutí čel náložky trhaviny v rovině kolmé na podélnou osu náložky).

• tenká jehla

• přesné délkové měřidlo

• pravoúhlý trojúhelník

• technické váhy s přesností nejméně ± 0,02 g.

Postup zkoušky

• 1. Náložka trhaviny se otře. Ve stejné vzdálenosti od obou čel a uprostřed se obal náložky propíchne kolmo na podélnou osu náložky. Krajní vpichy se vedou v takové vzdálenosti od čel náložky, aby nejméně 0,5 cm od nich směrem k čelům byla náložka ještě pravidelně tvarována a aby trhavina mezi nimi vážila co nejvíce.

U náložky, jejíž obal je při vnitřním okraji přeložen (obr.1), se všechny tři vpichy vedou na přímce přibližně rovnoběžné s osou náložky, u náložky s nepřeloženým vnitřním okrajem obalu (obr.2) přibližně rovnoběžně se zkoseným okrajem obalu náložky. U obou typů obalů je nutné, aby vpichy byly vedeny co nejblíže vnitřního okraje obalu.

Obě čela náložky trhaviny, položené na dřevěnou desku s nakresleným pravoúhlým křížem rovnoběžně s jednou osou kříže, se odříznou. Řez se vede kolmo na podložku a rovnoběžně s druhou osou kříže přibližně 0,5 cm vně krajních vpichů tak, aby délka zkušebního válce trhaviny byla po celém obvodu pokud možno stejná. Trhavina se při tom nesmí v řezu vysypat.

Válec trhaviny s obalem se zváží s přesností ± 0,02 g.

Obal válce trhaviny se opatrně odvine tak, aby z něho neodpadl parafin, zbaví se zbytků trhaviny otřením a zváží se s přesností ± 0,02 g. Obal se použije ke změření rozměrů válce čisté trhaviny. Vpichy podle čl. 3 zanechají na nepřeloženém obalu náložky stopy, jak znázorňuje obr. 2 a na přeloženém obalu stopy, jak znázorňuje obr. 1. V obou případech se s přesností na 0,1 mm změří vzdálenost A1-A2, B1-B2, a C1-C2, z nichž se vypočte střední hodnota lo, udávající střední obvod válce trhaviny. Pak se úsečka C1-C2 rozdělí na čtyři stejné díly. Body C1, C°, C°° a C°°° se vedou kolmice protínající úsečku C1-C2 a s přesností na 0,1 mm se změří jejich délky, jejichž střední hodnota l1 udává střední délku válce trhaviny.

[image omitted]

Obr. 1

[image omitted]

Obr. 2

Vyhodnocení zkoušky

• 1. Ze střední hodnoty obvodu a střední délky, hmotnosti válce trhaviny (čl. 3) se vypočte hustota (Ç) náložkované trhaviny v g.cm^-3 ze vztahu

Ç=12,5664 . m1 - m2l02 . l1

kde m1 hmotnost válce trhaviny s obalem, (g)

m2 hmotnost obalu válce trhaviny, (g)

lo střední obvod válce trhaviny, (cm)

l1 střední délka válce trhaviny, (cm)

• 1. Výsledkem je průměr hodnot dvou zkoušek, které se liší nejvýše o 0,015 g.cm^-3. Výsledek se uvádí s přesností na 0,01 g.cm^-3.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:

• a) rozměry náložek trhaviny

Závazný postup č. 2

Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin

Všeobecně

• 1. Objemová hmotnost náložky je střední hmotnost jednotkového objemu trhaviny obsažené v náložce včetně obalu. Sypná hmotnost je střední hmotnost objemové jednotky volně sypané trhaviny.

• 1. Objemová hmotnost se stanoví ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A).

Neumožňuje-li geometrický tvar náložky použití zkušebních pomůcek předepsaných pro metodu A, vypočítá se z rozměrů náložky objem. Z hmotnosti a takto zjištěného objemu náložky se vypočítá objemová hmotnost (metoda B).

Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením konstantního objemu trhaviny. Ze zjištěných hodnot se vypočítá sypná hmotnost.

Zkušební vzorky

• 1. Zkušebními vzorky jsou:

• a) náložky trhaviny ze sériové výroby daného geometrického tvaru (válce, hranoly) a hmotnosti, s pevným obalem,

• b) vzorek plastické trhaviny na bázi nevýbušného plastifikátoru o hmotnosti nejméně 100 g, upravený do válcového tvaru,

• c) průměrný vzorek nenáložkované sypké trhaviny o hmotnosti 2500 g,

Zkušební vzorky se temperují na teplotu 15 až 25° C.

Zkušební pomůcky

• 1. Při zkouškách se používají:

• technické váhy s přesností nejméně ± 0,1 g (při hmotnosti vzorku nad 1000 g s přesností nejméně ± 0,5 g),

• odměrné válce na 250, 500 a 1000 cm^3,

• posuvné měřítko,

• ocelové měřítko vhodné délky,

• Hahnův litr z nejiskřivého materiálu.

Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda A

• 1. Zkušební vzorek podle čl. 3a) nebo 3b) se zváží s přesností 0,1 g. Do odměrného válce vhodné velikosti, v němž je známý objem destilované vody o teplotě 15 až 25° C, se vloží zvážený vzorek tak, aby byl celý ponořen a aby na něm nebyly ulpělé vzduchové bublinky. Pak se ihned odečte zvětšení objemu (V) ve válci s přesností 0,2 cm^3.

• 1. Výpočet. Objemová hmotnost náložky v g.cm^-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

x= MV ,

kde M hmotnost náložky, (g)

V objem náložky, (cm^3), zjištěný podle čl. 5

Použije-li se vzorku trhaviny podle čl. 3b), zjistí se tímto závazným postupem objemová hmotnost trhaviny.

Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda B

• 1. Zkušební vzorek podle čl. 3a) se zváží s přesností 0,1 g (při hmotnosti vzorku do 1000 g) nebo 0,5 g (při hmotnosti vzorku nad 1000 g). Pak se změří

• a) u náložek válcového tvaru - průměr a délka,

• b) u náložek tvaru čtyřbokého hranolu - délka, šířka a výška s přesností 0,1 cm a vypočítá se objem náložky (V) podle vzorců:

• a) V = 0,785.d^2.l

• b) V = a.b.c,

kde d průměr náložky, (cm)

l délka náložky, (cm)

a, b, c, délka, šířka a výška náložky, (cm).

• 1. Výpočet. Objemová hmotnost náložky v g.cm^-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

x= MV ,

kde M hmotnost náložky, (g)

V objem náložky, (cm^3), zjištěný podle čl. 7.

Zhodnocení

• 1. Jako výsledek zkoušky objemové hmotnosti podle metody A a B se uvádí aritmetický průměr ze dvou stanovení, který se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

Stanovení sypné hmotnosti sypkých trhavin

• 1. Odměrná nádoba Hahnova litru se zváží s přesností 0,5 g a přístroj se sestaví. Do násypné nádoby s uzavřeným uzávěrem se vsype asi 1,5 kg vzorku podle čl. 3c) předem prosátého sítem o velikosti oka 5 mm, rychlým, ale klidným pohybem se otevře uzávěr a vzorek se ponechá samovolně sypat do odměrné nádoby. Uzávěr se uzavře a násypná nádoba se opatrně sejme. Přebytečný vzorek se z odměrné nádoby shrne mosazným pravítkem tak, aby byl v úrovni s okrajem nádoby. Odměrná nádoba se vzorkem se zváží s přesností 0,5 g.

• 1. Výpočet a zhodnocení. Sypná hmotnost trhaviny v g.dm^-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

x= M- MoV ,

kde M hmotnost odměrné nádoby se vzorkem, (g)

Mo hmotnost odměrné nádoby, (g)

V objem odměrné nádoby, (dm^3)

Jako výsledek zkoušky se uvádí aritmetický průměr ze dvou stanovení, který se smí lišit nejvýše o 10 g.dm^-3. Výsledek se zaokrouhlí na jednotky.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:

• a) použitý závazný postup

• b) výsledky jednotlivých stanovení

Závazný postup č. 3

Zkouška výpotku náložkovaných trhavin

Všeobecně

• 1. Výpotkem se rozumí orosení nebo drobné kapky tekutiny na povrchu náložek průmyslových trhavin.

Výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhavin nebo vylučováním kapalných esterů vícemocného alkoholu kyseliny dusičné, popř. kapalných aromatických nitrolátek z masy trhaviny.

Výskyt výpotku signalizuje, že vlastnosti trhaviny mohou být změněny a že manipulací s ní může být ohrožena bezpečnost při práci.

• 1. Typ, popř. složení výpotku se určuje zkouškami kvalitativními.

Při zkouškách se používá chemikálií čistoty p. a. a destilované vody.

Zkoušení

• 1. Z originálního expedičního obalu se odeberou náhodně tři náložky trhaviny a vizuální prohlídkou se zjistí, zda na jejich povrchu je orosení nebo drobné kapky. Jsou-li na povrchu zjištěny kapky, nasají se ze všech tří náložek rovnoměrně do dvou proužků filtračního papíru (černá páska) rozměrů 15 x 80 mm, sestřižených do špičky.

Zvlhčená část prvého proužku se odstřihne, vloží do filtrační nálevky a promyje se 3 cm^3 vody. Čirého roztoku (roztok A) se použije pro zkoušky podle čl. 4.

Obdobně se zpracuje druhý proužek s výpotkem s tím, že zvlhčená část se promyje 3 cm^3 acetonu. Acetonový roztok se odpaří téměř k suchu a odparku se použije pro zkoušky podle čl. 5 (roztok B).

Zkoušky totožnosti látek rozpustných ve vodě

• 1. V roztoku A se dokazuje přítomnost dusičnanů nebo chloridů.

• a) Chemikálie

Dusičnan stříbrný, roztok 5 %

Difenylamin, roztok

Příprava: 0,2 g difenylaminu se rozpustí ve 100 cm^3 kyseliny sírové (h=1,84)

• b) Postup zkoušky

• ba) Na bílou skleněnou zkušební desku se pomocí skleněné tyčinky nanese 1 kapka roztoku A podle čl.3 a 1 kapka roztoku difenylaminu. Za přítomnosti dusičnanů ihned vznikne modré zbarvení,

• bb) k 1 cm^3 roztoku A se přidají 0,2 cm^3 roztoku dusičnanu stříbrného. Za přítomnosti chloridů vznikne bílý zákal až sraženina.

Zkoušky totožnosti organických látek

• 1. V roztoku B se dokazuje přítomnost dusičného esteru glycerolu a diethylenglykolu (dále jen nitroglycerin a nitroglykol, resp. nitroestery), resp. tri- popř. dinitrotoluen (dále jen nitrolátky) pomocí chromatografie na tenké vrstvě.

• a) Chemikálie

Rozpouštědlová sestava: benzen + chlorid uhličitý (4:1)

Základní roztoky I a II

Příprava roztoku I: 0,1 g nitroglycerolu a 0,1 g nitroglykolu se rozpustí v 10 cm^3 acetonu (roztok I)

Příprava roztoku II: 0,1 g 2,4,6-trinitrotoluenu a 0,1 g 2,4-dinitrotoluenu se rozpustí v 10 cm^3 acetonu (roztok II)

Difenylamin, roztok 5 % v ethylalkoholu

Ehrlichovo činidlo s chloridem cínatým

Příprava: 0,25 g 4-dimethylaminobenzaldehydu se rozpustí ve 2,5 cm^3 kyseliny chlorovodíkové (h=1,19) a ve 22,5 cm^3 vody. Odděleně se rozpustí 1,25 g chloridu cínatého (SnCl2.2H2O) ve 4,2 cm^3 kyseliny chlorovodíkové (h=1,19) mírným zahřátím, po ochlazení se přidá voda do 25 cm^3. Oba roztoky se po filtraci smíchají. Činidlo se připravuje vždy čerstvé.

• b) Zkušební pomůcky

Chromatografická komora pro chromatografii v tenké vrstvě, desky s tenkou vrstvou pro chromatografické účely.

• c) Postup zkoušky

• ca) Na start jedné desky s tenkou vrstvou se ve vzdálenosti 3 cm od sebe nanese po 5 mm^3 roztoku B podle čl. 3 a základního roztoku I, deska se vloží do chromatografické komory nysycené parami rozpouštědlové soustavy a vyvíjí se touto soustavou tak dlouho, až čelo chromatogramu je vzdáleno asi 2 cm od konce desky. Po vyjmutí z komory a vysušení při teplotě místnosti se chromatogram vyvolá postřikem roztoku difenylaminu a vloží se pod UV-lampu. Skvrny nitroglycerinu a nitroglykolu se projeví šedomodrým zbarvením. Srovnáním chromatogramu roztoku B s chromatogramem základního roztoku I se zjistí přítomnost a totožnost uvedených látek ve výpotku.

• cb) Na start druhé desky se obdobným způsobem nanese po 5 mm^3 roztoku B a základního roztoku II a opět se vyvíjí rozpouštědlovou soustavou. Po usušení se chromatogram vyvolá postřikem Ehrlichova činidla a chloridem cínatým. Skvrny 2,4,6-trinitrotoluenu a 2,4-dinitrotoluenu se do 15 minut projeví žlutým a žlutooranžovým zbarvením. Srovnáním chromatogramu roztoku B s chromatogramem základního roztoku II se zjistí přítomnost a totožnost uvedených látek ve výpotku.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Je-li zkouškami podle čl. 4 prokázána přítomnost dusičnanů nebo chloridů, jde o výpotek látek rozpustných ve vodě (hygroskopických).

Je-li zkouškami podle čl. 5 prokázána přítomnost některých látek v čl. 5 uvedených, jde o výpotek nitroesterů nebo nitrolátek.

Orientační zkouška

• 1. Pro rychlou orientaci o typu výpotku je možno použít následující zkoušky: Jsou-li na povrchu náložek vizuální prohlídkou zjištěny kapky, vpraví se tyto do zkumavky s vodou. Rozpustí-li se kapky zcela ve vodě, jde o výpotek látek hygroskopických, zůstanou-li ve vodě odděleny, jde o výpotek nitroesterů nebo nitrolátek.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje údaje, uvedené v § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 4

Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin

Podstata zkoušky

• 1. Detonační schopností se rozumí schopnost trhaviny detonovat za předepsaných podmínek spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože.

• 1. Při stanovení detonační schopnosti se používá k roznětu zkoušené trhaviny jednotného počinu tělískem z lisovaného pentritu (metoda A). Trhaviny, u nichž je předepsán roznět rozněcovadlem s iniciační mohutností nejméně stejnou jako má rozbuška č. 8, jsou při stanovení detonační schopnosti podrobeny i další zkoušce roznětem rozbuškou č. 3, nebo rozbuškou č. 8 u trhavin, u nichž výrobce citlivost k rozbušce č. 3 nezaručuje (metoda B).

Zkušební vzorky

• 1. Zkušebními vzorky jsou:

• a) náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, které se sestavují v nálože délky nejméně 600 mm (u náložek jmenovitého průměru do 65 mm včetně) nebo nejméně 1500 mm (u náložek jmenovitého průměru nad 65 mm). Použité náložky nesmí být deformovány.

• b) trhavina v trubce z tvrdého polyvinylchloridu s uzavřeným dnem délky 1500 mm (u trhavin, u nichž nelze připravit nálož podle čl. 3a), např. nenáložkovaných, kapalných apod.)

Příprava zkušebních náloží

• 1. U náložkovaných trhavin se zkušební nálože sestavují z náložek zkoušené trhaviny na dřevěné podložce se žlábkem. Náložky se k sobě těsně přitisknou čely tak, aby se dotýkaly po celé ploše čel a byly zajištěny proti posunutí, např. připevněním textilní lepící páskou.

• 1. U nenáložkovaných trhavin se zkušební nálož připraví naplněním zkoušené trhaviny do trubky z tvrdého PVC. Je nutno, aby vnitřní průměr použité trubky byl stejný nebo nejvýše o 30 % větší než je nejmenší povolený průměr zkoušené trhaviny.

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení se sestaví z následujících pomůcek:

• rozbuška č.3 Cu

• rozbuška č.8 Cu

• rozbuška č.8 Al nebo elektrická mžiková rozbuška s měděnou dutinkou

• počinové tělísko válcového tvaru z lisovaného pentritolu Np 10 T, průměru 40 mm, hmotnosti 150 g, hustoty 1,60 ± 0,01 g.cm^-3, s otvorem pro rozbušku v podélné ose

• dřevěná podložka tloušťky 15 mm, šířky 50 mm, délky 600 mm, se žlábkem hloubky 6 mm a šířku 25 mm (pro náložky o průměru do 65 mm včetně)

• dřevěná podložka tloušťky 20 mm, šířky 100 mm, délky 1500 mm, se žlábkem hloubky 15 mm a šířky 48 mm (pro náložky o průměru nad 65 mm)

• trubka z neměkčeného polyvinylchloridu, délky 1500 mm

Postup zkoušky

• 1. Stanovení detonační schopnosti počinovým tělískem - metoda A.

Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. Do masy trhaviny na čele nálože se úplně zasune počinové tělísko, adjustuje se rozbuškou č. 8 Al nebo elektrickou rozbuškou a sestava se přivede k detonaci. U náloží s průměrem menším než 40 mm se počinové tělísko přiloží těsně k uříznutému čelu první náložky zkušební nálože podle čl. 4. Je nutno, aby počinové tělísko bylo přitom ve styku s masou zkoušené trhaviny na celé čelní ploše zkušební nálože.

• 1. Stanovení detonační schopnosti rozbuškou č. 3 a č. 8 - metoda B.

Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. V jednom jejím čele se upraví důlek pomocí kolíku z nejiskřivého materiálu a do důlku se zasune rozbuška č. 3 (resp., rozbuška č. 8) tak, aby byla celá v trhavinové mase. Sestava se pak přivede k detonaci.

• 1. Zkoušky podle čl. 7 a čl. 8 se provádějí vždy třikrát se zkušebním vzorkem ve stejném uspořádání.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Požaduje se, aby ve všech případech podle čl. 9 zkušební vzorek detonoval po celé délce nálože. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, je nutno, aby byla patrná po celé délce nálože. V okolí nesmí být patrny zbytky trhaviny. Nevyhoví-li zkušební vzorek v jednom případě požadavku úplnosti detonace, opakují se zkoušky podle čl. 7 a čl. 8 každá šestkrát. Zkoušená trhavina vyhovuje, nedojde-li při těchto zkouškách k nevyhovujícímu výsledku.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:

• a) průměr náložek zkoušené trhaviny, případně rozměry trubky PVC

• b) použitou metodu zkoušení

• c) teplotu a relativní vlhkost vzduchu při zkoušce

• d) výsledky jednotlivých zkoušek

• e) u zkušebních náloží podle čl. 5 i objemovou hmotnost trhaviny v náloži.

Závazný postup č. 5

Stanovení dolního mezního průměru nálože

Podstata zkoušky

• 1. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně a to za podmínek, předepsaných touto metodikou.

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení se sestavuje z následujících zkušebních pomůcek:

• skleněné trubky s odstupňovanými vnitřními průměry, délky 1000 mm, tloušťky stěny 2,0 mm až 2,5 mm

• průmyslová rozbuška č. 8 Cu

• zápalnice nebo elektrický palník

• textilní lepící páska

Příprava zkoušky

• 1. Do suché a předem zvážené skleněné trubky, jejíž objem byl zjištěn kalibrací, se vnáší vzorek zkoušené trhaviny tak, aby hustota vzorku byla v celém sloupci konstantní. Zcela naplněná trubka se znovu zváží a z jejího objemu a hmotnosti trhaviny se stanoví hustota. Je nutno, aby hustota trhaviny byla při všech měřeních daného vzorku téže série pokusů stejná a smí se lišit od střední hodnoty nejvýše o ± 0,02 g.cm^-3.

Postup a zhodnocení zkoušky

• 1. Při vnitřním průměru trubky 20 mm a větším se vzorek iniciuje rozbuškou, zasunutou do zkoušené trhaviny do hloubky 15 mm. Při průměru pod 20 mm se vzorek iniciuje pomocnou náložkou z téže (zkoušené) trhaviny, téže hustoty, připravenou v papírové trubičce délky 40 mm a průměru 20 mm. Do této pomocné náložky se dřevěným kolíkem provede důlek, do něhož se zasune rozbuška do hloubky 15 mm. Adjustovaná trubka s trhavinou se uloží na urovnaný terén a odpálí. Stanovení se provede při různých vnitřních průměrech trubky. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvede nejmenší průměr, při kterém dojde vždy k úplné detonaci nálože. Nejmenší počet zkoušek jsou tři odpaly u daného průměru, přičemž se požaduje, aby vnitřní průměr trubek byl v rozmezí Z 0,5 mm od aritmetického průměru.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) teplotu, při které se zkouška provádí

• b) dolní mezní průměr nálože, vztažený na hustotu zkoušené trhaviny

Závazný postup č. 6

Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla

Podstata zkoušky

• 1. Přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci v olověném válci se vytvoří výduť, jejíž objem se změří. Jeho hodnota v cm^3 slouží k vyjádření účinku zkoušené trhaviny. Zkouška se neprovádí pro kapalné trhaviny.

• 1. Zkouška slouží ke srovnávání účinku jednotlivých druhů trhavin z hlediska jejich praktického používání při trhacích pracích.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. K provedení zkoušky je třeba:

• olověný válec (obr. 1) z měkkého olova. Má průměr 200 ± 2 mm, vývrt o průměru 25 ± 0,5 mm a hloubky 125 ± 1 mm je v jeho ose. Stěny a dno válce nesmí mít staženiny nebo lunkry, je nutno, aby povrch válce a vývrtu byl hladký, bez prasklin a tvrdých pecek.

Válce se zhotovují z olověných tyčí, které se vyrábějí z olova taveného při 390 až 400° C lisováním v těstovitém stavu při asi 300° C na hydraulických lisech. Z jedné tavby olova se vyrobí tolik tyčí, aby z nich bylo možno zhotovit nejméně 30 válců.

• dutinka z fólie z cínu Sn 99,85 tloušťky 0,02 mm. Zhotoví se vystřihnutím pravoúhlého lichoběžníka o rozměrech 150x120x70 mm a navinutím na navíjecí trn o průměru 24,0 mm a výšce 50 mm postupem, znázorněným na obr. 2. Fólie přečnívající přes okraj trnu se přehne a přitlačí na čelo trnu, přičemž hrot lichoběžníka se přehýbá jako první. Přeložením dalších částí přečnívajícího pláště dutinky se vytvoří dno. Hotová dutinka se opatrně stáhne z trnu, aby se neporušil její tvar.

• pouzdro (obr. 3a) z nejiskřivého materiálu

• pěchovací trn (obr. 3b) z nejiskřivého materiálu

• navíjecí trn (obr. 3c) z tvrdého dřeva

• zážehová rozbuška č. 8 Cu adjustovaná zápalnicí nebo elektrickým palníkem, popř. elektrická rozbuška s Cu dutinkou

• křemenný písek suchý, o velikosti částic 0,25 až 0,5 mm

• odměrný válec na 100 cm^3 a 500 cm^3.

Kontrolní zkouška

• 1. Pro stanovení účinku trhavin je nutno použít válce vyhovující kontrolní zkoušce, provedené stejným postupem jako vlastní zkouška (viz čl. 5 až 7) s tímto upřesněním:

• a) Jako kontrolní trhavina se použije náložka připravená z 10 ± 0,05 g tritolu A šupinkového, předem rozdrceného a prosátého. Použije se frakce, která projde sítem o jmenovitém rozměru oka 0,315 mm a neprojde sítem 0,1 mm. Použije se rozbuška ze stejné série jako při vlastním stanovení.

• b) Jako výsledek kontrolní zkoušky se uvede aritmetický průměr výsledků tří stanovení, mezi nimiž smí být rozdíl nejvýše ± 7 cm^3 od aritmetického průměru. Požaduje se, aby objem výdutě byl 300 ± 15 cm^3.

[image omitted]

Obr. 1

[image omitted]

Obr. 2

rozměry v mm

[image omitted]

Obr. 3

Postup zkoušky

• 1. Zkouška sestává ze tří opakovaných stanovení.

• 1. Do cínové dutinky se naváží 10 ± 0,05 g zkoušené trhaviny, dutinka se vsune do pouzdra a trhavina se upěchuje na hustotu, obvyklou v průmyslovém balení. Při pěchování se současně pěchovacím trnem vytvoří v trhavině důlek pro rozbušku. Rozbuška se vsune do důlku v trhavině a plášť dutinky se pevně nabalí na vyčnívající část rozbušky tak, aby bylo zajištěno pevné spojení rozbušky s dutinkou.

• 1. Objem vývrtu válce se změří vodou s přesností na 1 cm^3. Je nutno, aby teplota válce i vody byla 20 ± 2° C. Vývrt se po změření objemu pečlivě vysuší a vyčistí. Do vývrtu se vsune náložka zkoušené trhaviny, připravená podle čl.6, až do úrovně horní plochy válce se volně bez udusání nasype křemenný písek a náložka se přivede k detonaci. Detonací náložky se ve válci vytvoří výduť hruškovitého tvaru, ta se zbaví nečistot vzniklých výbuchem zkoušené trhaviny a při teplotě válce 20 ± 2° C se objem výdutě změří s přesností na 1 cm^3.