Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

Pro běžné provozní zkoušky lze upustit od vytemperování válce a s ohledem na jeho teplotu použít korekci objemu dutiny válce. Teplota válce však nesmí klesnout pod 0° C. Korekce na teplotu činí 0,25 % objemu na 1° C nad nebo pod 20° C. Při teplotách nižších se korekce přičítá, při teplotách vyšších se odečítá.

Výpočet a zhodnocení zkoušky

• 1. Účinek trhaviny (V) v cm3 se vypočítá podle vzorce:

V = V1 - Vo ± k,

kde Vo objem vývrtu válce, (cm^3)

V1 objem výdutě po detonaci trhaviny, (cm^3)

k korekce objemu dutiny válce s ohledem na jeho teplotu, (cm^3)

Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr tří stanovení. Rozdíl jednotlivých stanovení a aritmetického průměru nesmí být větší než ± 10 cm^3. Není-li tomu tak, je nutno zkoušku opakovat.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) teplotu ovzduší při zkoušce,

• b) teplotu válce při zkoušce,

• c) objem vývrtu v cm^3,

• d) objem výdutě po detonaci zkoušené trhaviny v cm^3,

• e) výsledky jednotlivých stanovení.

Závazný postup č. 7

Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři

Podstata zkoušky

• 1. Relativní pracovní schopnost trhavin se stanoví z váhového množství srovnávací trhaviny, která při detonaci v balistickém moždíři způsobí stejně velkou výchylku jako 10 g zkoušené trhaviny.

Účel zkoušky

• 1. Z relativní pracovní schopnosti trhaviny, zjištěné v balistickém moždíři, se usuzuje na účinek trhaviny při jejím použití.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Zkušební zařízení podle obr. 1 sestává z:

• nosné konstrukce ( 1 ) upevněné na vhodném základu,

• výkyvné nosné tyče (2),

• moždíře se střelou (3),

• měřítka ve tvaru oblouku (4) se stupnicí s mm dělením,

• jezdce (5),

Moždíř podle obr. 2 sestává z:

• těla (1) z oceli 12 050.1,

• vložky (2) z oceli 16 341.3

Střela je zhotovena podle obr. 3 z oceli 19 422.3.

Hmotnost moždíře činí asi 310 kg, hmotnost střely asi 15 kg. Lože pro zachycování střel je obvykle z masivních dřevěných fošen s náplní rašeliny, odřezků gumy apod.

• 1. Pomůcky:

• dutinka z cínové folie Sn 99,85; tloušťky 0,02 mm, zhotovená postupem podle čl. 6

• navíjecí trn (obr.4) z tvrdého dřeva,

• pouzdro (obr.5) z nejiskřivého materiálu,

• pěchovací trn (obr.6) z nejiskřivého materiálu,

• průmyslová rozbuška č. 8 Cu,

• zápalnice délky nejméně 50 cm,

• nízkotuhnoucí olej

Srovnávací trhavina

• 1. Srovnávacím vzorkem trhaviny je trhací želatina, která odpovídá Polar Blasting Gelatine (ICI).

• a) Složení v %:

estery kyseliny dusičné	90,7
nitrocelulóza (suchá)	8,2
uhličitan vápenatý	0,6
tetraboritan sodný (mletý)	0,5

• b) Požadavky na použité suroviny:

Estery kyseliny dusičné - nitrovaná směs 20 %

monoethylenglykolu a 80 % glycerinu

obsah vlhkosti nejvýše 0,3 %,

alkalita (jako Na2CO3) nejvýše 0,005 %

[image omitted]

Obr. 1

[image omitted]

Obr. 2

[image omitted]

Obr. 3

[image omitted]

**Obr. 4 **

[image omitted]

Obr. 5

[image omitted]

Obr. 6

Nitrocelulóza

obsah dusíku 12,1 ± 0,2 %,

viskozita 3 % roztoku v 95 % acetonu 100 až 200 cP,

acidita (jako H2SO)4 nejvýše 0,05 %,

rozpustnost 1 g ve 100 cm^3 směsi eteru a

etanolu (2:1) nejméně 95 %,

síranový popel (po spálení s parafinem) nejvýše 1 %.

Uhličitan vápenatý srážený

obsah vlhkosti nejvýše 0,5 %.

Tetraboritan sodný p. a.

obsah vlhkosti a krystalové vody 45 až 47,5 %,

obsah těžkých kovů a ve vodě nerozpustných nečistot nejvýše 0,1 %.

• c) Příprava:

Do mísiče o kapacitě 5 až 10 kg opatřeného vodním pláštěm a nastavitelnou teplotou se předloží do želatinační nádoby z plastické hmoty jemně mletý tetraboritan sodný, uhličitan vápenatý a nitrocelulóza.

Potom se kontinuálně za stálého míchání přidávají kapalné estery kyseliny dusičné a v míchání se pokračuje ještě pět minut po přilití celého množství kapalných esterů kyseliny dusičné, aby se zabránilo tvorbě hrudek.

Tato operace se nesmí provádět při teplotě nižší než 15° C. Potom se vzniklý gel dávkuje postupně ve dvou až tříminutových intervalech v malých dávkách (nejvýše 500 g) do mísiče vyhřátého na 30° C a při této teplotě se míchá 50 minut. Pak se mísič ručně vyprázdní a trhavina se náložkuje do expedičních nebo skladovacích obalů, chránících trhavinu proti zvlhnutí.

Ke zkouškám relativní pracovní schopnosti se použije srovnávací trhavina nejdříve po 21 dnech od výroby. Doba použitelnosti vzorku srovnávací trhaviny při skladování v hermetických obalech je nejvýše 12 měsíců.

Požaduje se, aby připravená srovnávací trhavina vyhovovala těmto požadavkům:

obsah kapalných esterů kyseliny dusičné	90,0 až 92,0 %
obsah nitrocelulózy	8,0 až 8,4 %
obsah anorganických látek	0,9 až 1,3 %
obsah vody nejvýše	0,5 %

Je nutno, aby vzorek byl vizuálně homogenní.

Příprava zkušební náložky

• 1. Z cínové fólie se vystřihne lichoběžník podle obr. 7 a navine se na navíjecí trn postupem podle obr. 8. Fólie, přečnívající přes okraj trnu, se přehne a přitlačí na čelo trnu, přičemž hrot lichoběžníka se přehýbá nejdříve. Tím se z fólie vytvoří dutinka o vnitřním průměru 24 mm a výšce 5O mm. Hotová dutinka se opatrně stáhne z trnu, aby se neporušil její tvar.

[image omitted]

**Obr. 7 **

[image omitted]

Obr. 8

Do dutinky se naváží zkoušená trhavina s přesností 0,01 g. Dutinka s naváženou trhavinou se vsune do pouzdra a pěchovacím trnem se upěchuje přibližně na hustotu obvyklou v průmyslovém balení.

Při pěchování se současně pěchovacím trnem vytvoří v trhavině důlek pro rozbušku. Rozbuška adjustovaná na zápalnici se vsune do důlku a plášť dutinky se těsně nabalí na vyčnívající část rozbušky.

Obdobným způsobem se připraví náložka srovnávací trhaviny.

Příprava zkoušky

• 1. Výbuchová a nábojová komora (zbavená nečistot podle čl. 8) se vytřou hadříkem, navlhčeným v oleji. Zkušební náložka se přiloží ke střele tak, že zápalnice se prostrčí otvorem ve střele ze strany většího průměru a střela se zasune do komory v moždíři na doraz. Poloha zkušební náložky se upraví tak, aby náložka ve výbuchové komoře byla v těžišti moždíře. Zařízení pro měření výchylky se vynuluje, pak se zažehne zápalnice. Výbuch zkušební náložky vymrští střelu z moždíře a způsobí výchylku moždíře s nosnou tyčí. Výchylka je registrována jezdcem.

• 1. Po každém odpalu je nutno vyčistit střelu, nábojovou i výbuchovou komoru moždíře takto:

• a) Střela se čistí jemným smirkovým plátnem č.80 a otře se čistící vlnou. Pak se celý povrch opatří filmem parafinového oleje.

• b) Výbuchová komora se vyfouká stlačeným vzduchem, stěny se vyčistí jemným ocelovým kartáčem, vyfouká se stlačeným vzduchem, popř. vysuší.

• c) Stěny nábojové komory se čistí jemným smirkovým plátnem č. 80, otřou čistící vlnou a opatří filmem parafinového oleje.

Po ukončení zkoušek se zkušební zařízení chrání obaly z umělé hmoty.

Kalibrace zkušebního zařízení srovnávací trhavinou

• 1. Před kalibrací se odpálí dvě nástřelné rány s 10 g srovnávací trhaviny. Kalibruje se stanovením výchylek při odpálení 2, 4, 6, 8 a 10 g náložek. S každou navážkou se provedou 3 stanovení. Rozdíl největší a nejmenší výchylky při odpalech navážky stejné hmotnosti smí být nejvýše 10 mm. Ze zjištěných hodnot výchylky pro jednotlivou navážku se stanoví aritmetický průměr. Z průměrných hodnot se sestrojí kalibrační křivka, udávající závislost výchylky na navážce. Rozměr grafu je pro X: 10 g ≡ 20 cm, pro Y: 1000 mm ≡ 20 cm.

Zkušební zařízení se kalibruje srovnávací trhavinou při změně vzorku srovnávací trhaviny, při výměně nebo úpravě moždíře nebo měřícího zařízení, nejméně však jednou za dva měsíce.

Postup a zhodnocení zkoušky

• 1. Z pěti odpalů 10 g náložek zkoušené trhaviny se postupem výše uvedeným zjistí výchylky moždíře v mm a stanoví se jejich aritmetický průměr. Nejvyšší a nejnižší hodnoty výchylky při pěti po sobě jdoucích odpalech smí být v rozmezí nejvýše 20 mm.

Z kalibrační křivky se odečte hmotnost srovnávací trhaviny, odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost násobená deseti udává relativní pracovní schopnost trhaviny, která se zaokrouhlí a vyjádří v celých procentech.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje údaje, uvedené v § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 8

Stanovení brizance trhavin olověným válečkem

Všeobecně

• 1. Brizance je schopnost trhaviny tříštit pevná tělesa v přímém styku se zdrojem výbuchu. Měřítkem brizance je stlačení zkušebního olověného válečku, které se vyjadřuje v mm.

• 1. Zkoušená trhavina, upravená do tvaru náložky, se postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje se rozbuškou č. 8.

Příprava vzorku

• 1. Zkoušená trhavina o hmotnosti 100 g se vpraví do papírové dutinky o vnitřním průměru 40 mm s rovným dnem a pěchováním nebo setřásáním a naklepáváním se upraví tak, aby byla dosažena stejná hustota jakou má náložkovaná trhavina v továrně vyráběných náložkách (hodnota je uvedena v příslušné podnikové normě trhaviny).

Papírové dutinky pro náložkování zkoušených trhavin se připravují ze sulfitového balícího papíru jednostranně hlazeného natočením papíru na trn a slepením tak, aby stěny dutinky měly tloušťku 0,2 mm. Dno dutinky se zhotoví z jedné vrstvy papíru a přilepí se zevně na válcovitou část dutinky. Po naplnění dutinky se povrch trhaviny přikryje lepenkovým kroužkem o tloušťce 1,5 až 2,0 mm, složeným ze dvou nebo tří vrstev šedé lepenky.

Výška dutinky se upraví přistřižením a okraje dutinky se přehnou přes lepenkový kroužek. Výška náložky se změří posuvným měřítkem a vypočte se hustota trhaviny.

Zkušební pomůcky

• 1. Zkušební pomůcky jsou uvedeny níže a sestavují se ve zkušební zařízení podle obr. 1 a 2. Pořadové číslo pomůcky označuje pozici na obrázcích 1 a 2.

• 1. Podložka z oceli 11 500

• 1. Váleček z měkkého olova 99,95 %

• 1. Destička z oceli 11 700

• 1. Lepenkový kroužek o průměru 39 mm, se středním otvorem o průměru 7,5 mm, tloušťky 1,5 až 2,0 mm

• 1. Standardní rozbuška č. 8

• 1. Zápalnice nebo elektrický palník

• 1. Motouz délky asi 150 cm

• 1. Náložka zkoušené trhaviny nalaborované v papírové dutince o tloušťce stěny 0,2 mm

Výroba olověných válečků

• 1. Olověné válečky se vyrábějí lisováním měkkého olova v těstovitém stavu při teplotě asi 300° C do tyčí potřebného průměru, z nichž se po vychladnutí, tj. nejdříve za 24 hodin zhotoví válečky podle obr. 1.

Ověřování olověných válečků

• 1. Olověné válečky z každé nové výrobní série se ověřují pomocí tělíska z lisovaného tritolu o hmotnosti 50,0 až 50,2 g. Tritolové tělísko má průměr 40,0 + 0,1 mm a lisuje se z tritolu o bodu tuhnutí 80,4 až 80,5° C na hustotu 1,45 až 1,47. V ose tělíska je dutina pro rozbušku o průměru 7,5 mm a hloubce 15,0 mm.

[image omitted]

Obr. 1. Zkušební pomůcky

Tělísko se vkládá do válcového pouzdra z pozinkovaného plechu tloušťky 0,3 mm na jedné straně uzavřeného, o vnějším průměru 42,0 mm a výšce 31,6 mm. Pouzdro je opatřeno víčkem z téhož materiálu, o vnitřním průměru 42,7 mm a výšce 9,6 mm. Uprostřed víčka je otvor pro rozbušku o průměru 8,5 mm. Dno pouzdra musí být rovné, aby dosedalo celou plochou na ocelovou destičku.

Pro ověřování se z každé nové série namátkově vybere 5 % válečků, nejméně 3 kusy. Zkušební zařízení pro ověřování se sestaví na ocelové podložce tak, že mezi olověný váleček a tritolové tělísko uložené v uzavřeném pouzdře se vkládají dvě ocelové destičky. Do dutiny tritolového tělíska se vloží rozbuška č. 8 a zařízení se upevní motouzem k ocelové podložce. Tritolové tělísko se iniciuje a výška stlačeného olověného válečku se změří postupem, uvedeným v čl. 7. Zkouška se opakuje nejméně třikrát.

Pokud leží průměrné stlačení v rozmezí 23,0 ± 0,6 mm, výsledek se nekoriguje. V případech, kdy stanovené stlačení leží mimo toto rozmezí, zjistí se rozdíl od předepsané hodnoty 23,0 mm. Při nižší hodnotě stlačení se zjištěný rozdíl (korekce) připočítává k výsledkům zkoušek, prováděných s válečky ověřované série. Pokud je stanovena vyšší hodnota stlačení, korekce se od výsledků zkoušek odečítá.

[image omitted]

Obr. 2. Zkušební zařízení

[image omitted]

Obr. 3. Postup zkoušky

Postup zkoušky

• 1. Zkušební zařízení se sestaví podle obr.2 na ocelové podložce. Do náložky se vsune rozbuška do hloubky 15 mm, zkušební zařízení se upevní motouzem a náložka se iniciuje. Detonací náložky dojde ke stlačení olověného válečku. Obvyklý tvar deformovaného válečku a stanovení výšky po deformaci jsou znázorněny na obr.3.

Výška stlačeného válečku se změří posuvným měřítkem v místech osového kříže, předem označeného slabými ryskami v základně olověného válečku. Výsledné stlačení je dáno průměrem čtyř měření v místech osového kříže.

Pokud dojde při zkoušce náložky o hmotnosti 100 g k roztříštění válečku, zkouška se opakuje s náložkou o hmotnosti 50 g. Pokud i v tomto případě dojde ke tříštění válečku, vkládají se mezi náložku a váleček dvě ocelové destičky.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení deformovaného válečku, tj. jako rozdíl mezi původní výškou a výškou válečku po deformaci. Zkouška se provádí třikrát. Výsledky jednotlivých stanovení se nesmí lišit od aritmetického průměru o více než ± 2 %. Při větším rozdílu jednotlivých stanovení se celá zkouška opakuje. Výsledná hodnota brizance v mm je aritmetický průměr nejméně tří zkoušek, korigovaný podle čl. 6.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:

• a) hustotu trhaviny v náložce

• b) hmotnost náložky

• c) počet ocelových destiček

• d) výsledky jednotlivých zkoušek

• e) hodnotu korekce zkušebních válečků

Závazný postup č. 9

Stanovení přenosu detonace průmyslových trhavin

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou přenosu detonace se zjišťuje vzdálenost mezi čely dvou souose umístěných náložek, při níž je dosaženo přenosu detonace z jedné náložky (primární) na druhou (sekundární). Úplnost nebo neúplnost přenosu detonace se zjišťuje vizuálně podle stop po detonaci, či přítomností zbytků trhaviny sekundární náložky. Měrnou jednotkou přenosu detonace je vzdálenost čel náložek v cm.

• 1. Při stanovení přenosu detonace se postupuje u:

• a) náložkovaných maloprůměrových trhavin podle metody A,

• b) náložkovaných velkoprůměrových trhavin podle metody B

• c) náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou podle metody C.

Zkušební vzorky

• 1. Zkušebními vzorky pro metody A, B a C jsou náložky trhavin ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti. Použije-li se při zkoušce jiného než obchodního balení trhaviny, je nutno toto uvést do záznamu o zkoušce. Je nutno, aby zkušební vzorky měly teplotu 10° C až 30° C.

Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A

• 1. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 1 jsou následující:

• 1. Podložka z měkkého dřeva tloušťky 15 mm, délky 1000 mm, šířky 50 mm, v ose podložky je po celé délce žlábek šířky 25 mm a hloubky 6 mm, je nutno, aby žlábek byl rovný

• 1. Primární náložka

• 1. Sekundární náložka

• 1. Kontrolní náložka

• 1. Rozbuška č. 8 Al

• 1. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm

• 1. Postup zkoušky. Na dřevěnou podložku se zřetelně tužkou naznačí zvolená vzdálenost mezi náložkami a změří se s přesností 1 mm. Podložka se položí na vodorovně urovnaný podklad. Do žlábku dřevěné podložky se položí sekundární náložka čelem přesně na druhou rysku. K této náložce se na dotek přiloží náložka kontrolní. Primární náložka, adjustovaná rozbuškou, se přiloží čelem přesně k první rysce. Primární, sekundární a kontrolní náložky

[image omitted]

Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A

jsou tvořeny náložkami téže trhaviny. Překontroluje se uložení celé sestavy, která se pak přivede k detonaci. Při detonaci primární náložky dojde k úderu rázové vlny na sekundární náložku. Je-li tento úder dostatečně silný, dojde k detonaci sekundární náložky. Je-li detonace úplná, detonuje dalším přenosem i kontrolní náložka. Při neúplné detonaci je kontrolní náložka pouze poškozena a odhozena. Krok, tj. délka, o kterou se mění zjišťovaná vzdálenost, činí 1 cm.

• 1. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. U trhavin balených v papírových obalech se náložky pokládají na rysky podložky tak, aby zvolená vzdálenost d mezi čely primární a sekundární náložky byla tvořena nejzazšími konci papírových obalů (obr. 2), přičemž náložky s nestejným zakončením čel se k sobě orientují nestejně uzavřeným čelem náložky. U trhavin balených v plastových obalech, jejichž zakončení je tvořeno kovovou klipsou, motouzem apod., je zvolená vzdálenost d mezi čely náložek tvořena vzdáleností mezi klipsami v místech jejich dotyku s masou trhaviny (obr. 3). U náložek balených v plastových obalech s rozdílnými způsoby uzávěrů konců náložky, např. svar a klipsa, se zkoušené náložky orientují tak, aby na k sobě přivrácených koncích byly vždy použity rozdílné způsoby uzávěrů. Kontrolní náložka se přikládá na dotyk k sekundární náložce a v případě trhavin balených do papírových obalů se dotýkají nejzazší konce papírových obalů.

[image omitted]

Obr. 2.

• 1. Vyjádření výsledků. Přenos detonace stanovený touto metodou se vyjadřuje největší vzdáleností mezi čely náložek (d) v cm, u níž dojde k úplné detonaci sekundární náložky ve třech pokusech za sebou.

[image omitted]

Obr. 3.

Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B

• 1. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 2 jsou následující:

• 1. Podložka z měkkého dřeva tloušťky 20 mm, délky 1260 mm, šířky 100 mm, v ose podložky je po celé délce žlábek šířky 68 mm a hloubky 15 mm. Je nutno, aby žlábek byl rovný

• 1. Primární náložka

• 1. Sekundární náložka

• 1. Rozbuška č. 8 Al nebo rozbuška č. 8 Al a počinová náložka podle podnikové normy příslušné trhaviny

• 1. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm

• 1. Postup zkoušky. Postupuje se podle čl. 5 s tím, že se nepoužívá kontrolní náložka.

• 1. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. Postupuje se podle čl. 6.

• 1. Vyjádření výsledků. Postupuje se podle čl. 7.

[image omitted]

Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B

Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C

• 1. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 5 jsou následující:

• 1. Drátěný košík libovolných rozměrů, vhodný pro namáčení náložek ve vodě

• 1. Nádoba s vodou, vhodná pro ponoření košíku s náložkami do hloubky 1 m pod hladinu

• 1. Náložky zkoušené trhaviny

• 1. Dřevěná podložka se žlábkem podle čl. 4

• 1. Primární náložka

• 1. Sekundární náložka

• 1. Kontrolní náložka

• 1. Rozbuška č. 8 Al

• 1. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm

[image omitted]

Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C

• 1. Postup zkoušky. Náložky zkoušené trhaviny se uloží do drátěného košíku ve vodorovné poloze a vhodným způsobem se zajistí tak, aby sloupec vody nad náložkami byl vysoký 95 až 105 cm. Náložky takto ponořené se ponechají v klidu po dobu předepsanou v podnikové normě příslušné trhaviny. Po této době se náložky vyjmou z vody a bezprostředně se u nich stanoví přenos detonace podle metody A.

• 1. Orientace náložek, způsob měření vzdálenosti mezi čely náložek a vyjádření výsledků se provede podle čl. 6 a 7.

• 1. Záznam o zkoušce.

Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) použitý závazný postup,

• b) průměr, hmotnost a způsob balení náložek,

• c) teplotu, tlak a relativní vlhkost ovzduší v den zkoušky,

• d) dobu vodní expozice trhaviny.

Závazný postup č. 10

Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k nárazu, vyjádřená dopadovou energií kladiva v joulech, určenou hmotností kladiva a jeho výškou pádu. Stanovením citlivosti k nárazu kladiva se hodnotí manipulační a dopravní bezpečnost výbušnin.

• 1. Postup obsahuje dvě metody pro vyjádření citlivosti k nárazu:

• metoda A - stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci,

• metoda B - stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace.

Zkušební přístroj

• 1. Zkušební přístroj podle obr. 1 sestává ze zkušebního přípravku, ocelolitinového bloku s nálitkem základové desky, kovadliny, sloupu, vodících lišt a padacího kladiva se spouštěcím a záchytným zařízením. Na ocelolitinovém bloku 230 x 250 x 200 mm se základovou deskou 450 x 450 x 60 mm je našroubována ocelová kovadlina o průměru 100 mm, vysoká 70 mm. Kovadlina je opatřena vyměnitelnou kovadlinou o průměru 26 mm a výšce 26 mm, která je buď do kovadliny pevně zašroubována, nebo se vkládá do otvoru středící objímky nasazené na kovadlině. Na zadní stěnu ocelolitinového bloku je upevněn sloup z bezešvé tažené ocelové trubky (vnější průměr 90 mm, vnitřní průměr 75 mm). Vodící lišty jsou připevněny na sloup třemi nosníky a jsou opatřeny měřítkem a ozubenou tyčí k zachycení odraženého kladiva. Záchytné a spouštěcí zařízení pro kladivo je přestavitelné mezi vodícími lištami a zajišťuje se pomocí páky. Zkušební přístroj spočívá na betonovém základu o rozměrech 600 x 600 x 600 mm tak, že spodní plocha základové desky je v dokonalém styku s horní plochou betonového základu, a je v něm zakotven čtyřmi šrouby do zdiva tak, aby vodící lišty byly dokonale svislé. Přístroj je nejméně do výše dolního nosníku obklopen lehce otevíratelným krytem, určeným k ochraně obsluhy při případném porušení celistvosti částí zkušebního přípravku. Kryt je opatřen průzorem z organického skla o tloušťce nejméně 10 mm tak, aby bylo umožněno spolehlivé rozpoznání výbuchu zkoušeného vzorku, projevujícího se plamenem. Odsávací zařízení slouží k odvádění plynných výbuchových zplodin nebo prachu z prostoru ochranného krytu.

• 1. Kladivo (obr. 2) je opatřeno dvěma vodícími drážkami, v nichž se pohybuje mezi vodícími lištami, dále upínacím čepem, úderníkem a aretačním zařízením, které jsou s tělesem kladiva pevně spojeny. Úderník se zaoblenou nárazovou plochou je z oceli, má průměr nejméně 25 mm a takovou šířku osazení, že při nárazu nemůže vniknout do tělesa kladiva.

Zkušební přístroj je vybaven kladivy o hmotnosti 1,5 a 10 kg. Kladivo o hmotnosti 1 kg má ocelové jádro, které nese úderník a spolu s ním tvoří většinu hmotnosti kladiva. Kladiva o hmotnosti 5 a 10 kg jsou celá z oceli.

• 1. Zkušební přípravek, do kterého se vnáší zkušební vzorek, sestává z ocelového vodícího pouzdra a dvou nad sebou uložených ocelových válečků. Používají se válečky pro valivá ložiska s leštěnými plochami a zaoblenými hranami. Rozměry a kvalita povrchu válečku a vodícího pouzdra jsou uvedeny na obr. 3.

[image omitted]

Obr. 1. Schema zkušebního přístroje

1 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina se středící objímkou, 4 - sloup, 5 - středící nosník, 6 - vodící lišty, 7 - ozubená tyč, 8 - měřítko, 9 - kladivo, 10 - spouštěcí a záchytné zařízení

Zkušební přípravek

• 1. Zkušební přípravek se umísťuje na vyměnitelnou kovadlinu pomocí středícího kroužku s výfukovými otvory tak, aby kladivo dopadalo vždy na střed plochy horního válečku. Každý váleček smí být použit ve zkušebním přípravku jako horní jen jednou. Horní plocha spodního válečku nesmí přijít při předchozích zkouškách do styku s kladivem. Dojde-li k výbuchu, nesmí být znovu použity ani válečky ani vodící pouzdro. Válečky a vodící pouzdra se před použitím odmastí acetonem. Válečky, které se při zkouškách použijí opakovaně, smí být zbaveny zkoušené výbušniny pouze za použití rozpouštědel.

Příprava vzorku

• 1. Výbušniny se zkoušejí v původním stavu. Je-li vlhkost zkoušené výbušniny větší než povoluje příslušná podniková norma, je nutno vzorek předem vysušit tak, aby vlhkost odpovídala předepsané hodnotě.

Výbušniny, které mají konzistenci pevné látky, se ke zkoušce připravují takto::

• a) sypké výbušniny se prosejí sítem o jmenovitém rozměru oka 0,5 mm a ke zkoušce se použije vzorek, který projde sítem,

• b) lisované, lité nebo jinak zhutnělé výbušniny se rozdrtí a prosejí. Ke zkoušce se použijí částice, které projdou sítem o jmenovitém rozměru oka 1 mm a zůstanou na sítě o jmenovitém rozměru oka 0.5 mm,

• c) výbušniny, připravované ve formě geometricky přesně definovaných elementů, např. bezdýmné prachy, tuhé pohonné hmoty, spalitelné systémy apod., se zkoušejí ve formě kotoučů (odřezků) o objemu asi 40 mm^3 (přibližně o průměru 4 mm a výšce 3 mm) nebo v původním tvaru, pokud je objem elementu menší než 40 mm^3.

Pro výbušniny, které obsahují více složek, je nutno připravit vzorek ke zkoušce tak, aby měl stejné složení jako původní výbušnina

[image omitted]

1 - upínací čep, 2 - polohová značka, 3 - vodící drážky, 4 - úderník, 5 - aretační zařízení

Obr. 2. Schema padacího kladiva

[image omitted]

Obr. 3. Zkušební přípravek

Příprava ke zkoušce

• 1. Vzorek se ke zkoušce odměří:

• a) u sypkých výbušnin pomocí válcovité měrky o objemu 40 mm^3 (dutina o průměru 3,7 mm a výšce 3,7 mm),

• b) u plastických, pastovitých nebo gelovitých výbušnin pomocí válcovitého vzorkovače stejného objemu, který se vtlačí do masy a po odebrání nadbytečného množství se vzorek vytlačí ze vzorkovače dřevěnou tyčinkou,

• c) u kapalných výbušnin pomocí mikropipety o objemu 40 mm^3.

• 1. Takto odměřený vzorek se vpraví do otevřeného zkušebního přípravku. Do vodícího pouzdra se vloží horní váleček, který se pro sypké, plastické a pastovité nebo gelovité výbušniny lehce přitiskne prstem na doraz tak, aby se vzorek tlakem nesploštil. U kapalných výbušnin se horní váleček zatlačí na vzdálenost 1 mm od spodního válečku a v této poloze se upevní pryžovým prstencem, který se předem přes něj přetáhne (obr. 5). Kladivo se uchytí v předem zvolené výšce. Zkušební přípravek se vzorkem se umístí na vyměnitelnou kovadlinu, která je připravena na kovadlině a dřevěný kryt zkušebního přístroje se uzavře.

[image omitted]

1 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina, 11 - středící objímka, 12 - vyměnitelná kovadlina, 13 - středící kroužek, 14 - zkušební přípravek

Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku

[image omitted]

Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny

Provedení a vyhodnocení zkoušky

• 1. Po uvolnění kladiva se pozoruje průběh děje při jeho dopadu na zkušební přípravek. Při posuzování děje probíhajícího ve zkušebním vzorku při dopadu kladiva se rozlišuje:

• “žádná reakce“

• “rozklad“ charakterizovaný zápachem nebo změnou barvy vzorku, avšak bez třesku nebo plamene,

• “výbuch“, charakterizovaný třeskem nebo plamenem.

Při vyhodnocování zkoušky se výbuch části vzorku považuje za výbuch celé navážky.

• 1. Dopadová energie Ed v joulech je dána výrazem

Ed = 10.m.h,

kde	m	hmotnost kladiva, (kg)
	h	pádová výška (m).
---	---	---

Kladivo o hmotnosti 1 kg se používá pro pádové výšky 10, 20, 30, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 1, 2, 3, 4 a 5 J; kladivo o hmotnosti 5 kg se používá pro pádové výšky 15, 20, 30, 40, 50 a 60 cm, jimž odpovídají dopadové energie 7,5; 10; 15; 20; 25 a 30 J; kladivo o hmotnosti 10 kg se používá pro pádové výšky 35, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 35, 40 a 50 J. Pro přesnější určení dopadové energie v intervalu od 5 J do 20 J se dá s výhodou použít kladiva o hmotnosti 2 kg. Pádovým výškám 30, 40, 50, 60, 70 a 80 cm odpovídají dopadové energie 6, 8, 10, 12, 14 a 16 J.

Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci

Postup zkoušky

• 1. První pokus se provede při dopadové energii 10 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se další pokus při dopadové energii o jeden stupeň nižší. Snižování dopadové energie postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce. Na této úrovni dopadové energie se provedou další pokusy. Zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech ani jednou zaznamenán výbuch; v opačném případě se pro další pokus sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Je-li při pokusu při dopadové energii 10 J zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán výbuch. Další pokusy se provedou při dopadové energii o jeden stupeň nižší a zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech zaznamenán ani jeden výbuch, v opačném případě se pro další pokusy sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Dojde-li se při zvyšování dopadové energie až k hodnotě 50 J a není-li na této úrovni zaznamenán výbuch, provede se na ní šest pokusů. Dojde-li se při snižování dopadové energie až k hodnotě 1 J a při pokusu je zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí.

Vyjádření výsledků

• 1. Citlivost látky k nárazu je dána nejmenší dopadovou energií, při které byl zaznamenán výbuch. Spolehlivost se zaručuje provedením dalších šesti pokusů při dopadové energii, která je o dva stupně nižší, než je odpovídající citlivost látky k nárazu.

Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace

Postup zkoušky

• 1. První pokus se provede při dopadové energii 2 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí a stanovení se provede metodou A. Je-li při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není zaznamenán výbuch; tento pokus je pro další postup zkoušky základním pokusem a jeho pádová výška základní pádovou výškou. Zkouška se dále provádí se stejným kladivem, ať už při pokusu je, nebo není zaznamenán výbuch. Pádová výška se mění o krok, který je desetinou základní pádové výšky. Při základní pádové výšce 15 cm je velikost kroku 2 cm, při základní pádové výšce 35 cm je velikost kroku 4 cm.

Pokus následující po základním pokusu se provede při pádové výšce, která je o krok menší, než základní pádová výška. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se následující pokus při pádové výšce o krok menší, je-li zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při pádové výšce o krok vyšší. Ve zkoušce se stejným způsobem pokračuje, dokud není provedeno, počínaje základním pokusem, celkem 25 pokusů.

Vyjádření výsledků

• 1. Pádové výšky xi, z nichž se provádí vyhodnocení zkoušky, nabývají při pokusech hodnot

xi = xo + i.d,

kde	xo	nejnižší pádová výška, na níž byl zaznamenán výbuch,
	i	číslo vyjadřující počet kroků od nejnižší pádové výšky xo (i=0, l, 2,...,k),
---	---	---
	d	velikost kroku.
---	---	---

Pádová výška H50 pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace vzorku, projevující se výbuchem, se vypočítá podle vzorce

H50 = xo+d .( AN -O,5)

Směrodatná odchylka s se vypočítá podle vzorce:

s=1,62 .d .(N.B- A2N2+0,029)

Veličiny N, A a B jsou dány výrazy:

N=∑i=okni

A=∑i=oki.ni

B=∑i=oki2 . ni

kde	k	index největší pádové výšky, při níž byl zaznamenán výbuch,
	ni	počet pokusů, provedených při pádové výšce xi, při nichž byl zaznamenán výbuch
---	---	---

Metoda stanovení pádové výšky pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace, zvaná “Up and Down“,je založena na normálním rozložení pravděpodobnosti.

Použitý způsob výpočtu se volí pro případ, kdy pravděpodobnost zkoumaného jevu, tj. aktivace, roste s rostoucí hladinou, na níž pokus probíhá, tj. s pádovou výškou, přičemž hodnocení je založeno na případech, kdy jev nastal. Nalezení dobrých odhadů veličin H50 a s závisí nejen na počtu pokusů, ale i na velikosti kroku d; při správné volbě velikosti kroku leží vypočítaná hodnota s v intervalu od d/2 do 2d.

Příklad výpočtu

• 1. V následující tabulce “x“ označuje výbuch, “o“ označuje rozklad nebo žádnou reakci.

| xi cm | hladina i | Pokus č. | | | | | | | | | | | | | | | | | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 48 | 3 | | | | | | | | | | | | | | | | 44 | 2 | | | | | | | | | | | | x | | o | | 40 | 1 | | | x | | x | | | | x | | o | | o | | | 36 | 0 | | o | | o | | x | | o | | o | | | | | | 32 | | o | | | | | | o | | | | | | | | | xi | hladina | Pokus č. | | | | | | | | | | | | | | cm | i | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 48 | 3 | x | | | | | | | | | | | | | | 44 | 2 | | x | | | | | | | | | | x | | | 40 | 1 | | | x | | x | | | | x | | o | | x | | 36 | 0 | | | | o | | x | | o | | o | | | | | 32 | | | | | | | | o | | | | | | |

N=∑i=o3ni=2+7+3+1=13

A=∑i=o3i.ni=0.2+1.7+2.3+3.1=16

B=∑i=o3i2 . ni=0.2+1.7+4.3+9.1=28

H50=36+4 .1613-0,5 =38,9 cm

s=1,62 . 4 . 13 . 28 -162132+0,029=4,3 cm

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:

• u metody A výsledek jako nejmenší dopadovou energii potřebnou pro aktivaci s uvedením hmotnosti kladiva,

• u metody B

• a) výpočet

• b) výsledek jako pádovou výšku pro 50 %-ní pravděpodobnost, aktivace a její směrodatnou odchylku s uvedením hmotnosti kladiva,

• c) výsledek jako dopadovou energii pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace a její směrodatnou odchylku

Závazný postup č. 11

Stanovení citlivosti výbušnin třením

Podstata zkoušky

• 1. Podstata zkoušky spočívá v namáhání výbušniny třením mezi staticky zatíženým porcelánovým kolíkem a pohyblivou porcelánovou destičkou.

• 1. Jako citlivost výbušniny ke tření se rozumí nejmenší velikost třecí síly vyjádřená zatížením třecího kolíku, při které dochází k roznětu, popř. k částečnému rozkladu výbušniny, vnímanému zrakem, čichem nebo sluchem.

• 1. Účelem zkoušky je stanovit dolní a horní mez citlivosti ověřované výbušniny ke tření.

• 1. Dolní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém nastává první roznět.

• 1. Horní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém dojde k roznětu při každém pokusu.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Ke zkoušce se použije:

• a) třecí přístroj,

• b) třecí elementy,

• c) odměrka,

• d) temperační komora.

Třecí přístroj

• 1. Třecí přístroj se skládá z:

• a) pevného stojanu,

• b) pracovní desky,

• c) klikového mechanismu poháněného elektromotorem,

• d) zatěžovacího mechanismu,

• e) elektrického a mechanického ovládání.

• 1. Je nutno, aby třecí přístroj splňoval tyto technické a bezpečnostní požadavky:

• pracovní deska byla pokryta potahem s povrchovým odporem nejvýše 10^9 Ω,

• křižák klikového mechanismu byl nad pracovní deskou a umožňoval jednoduché upínání porcelánové destičky,

• zatěžovací mechanismus na principu dvojramenné páky umožňoval jednoduché upínání porcelánového kolíku v poloze proti porcelánové destičce,

• zdvih křižáku byl 10,0 ± 0,5 mm,

• střední rychlost křižáku byla přibližně 7 cm.s^-1,

• pohyb křižáku byl blokován tak, aby na jeden pracovní cyklus vykonal dráhu rovnající se pouze jedné otáčce kliky,

• výchozí poloha křižáku byla snadno nastavitelná,

• pracovní prostor byl chráněn průhledným ochranným krytem, který pokud není v pracovní poloze, blokuje spuštění stroje.

Třecí elementy

• 1. Jako třecí elementy se používají:

• a) porcelánová destička

• b) porcelánový kolík

Funkční plochy porcelánové destičky jsou v jednom směru speciální úpravou zdrsněny.

Odměrka

• 1. Pro dávkování výbušniny na funkční plochu porcelánové destičky se používá odměrka o objemu přibližně 0.003 cm^3 a dále 0,025 cm^3.

Podmínky při zkoušce

• 1. Zkouší se při teplotě 20 ± 5° C.

• 1. Čelní vypouklá strana porcelánového kolíku se smí použít pouze pro jeden zkušební pokus.

• 1. Plocha porcelánové destičky se smí použít nejvýše pro čtyři pokusy za předpokladu, že

• při dalším pokusu nebude probíhat tření na místě znečištěném předchozím stanovením nebo roznětem výbušniny,

• tření nebude probíhat blíže než 5 mm od okraje destičky.

• 1. Každý zkušební pokus probíhá pouze v rozsahu jedné otáčky kliky a provede se s novou dávkou výbušniny.

Zkušební vzorky a jejich příprava

• 1. Pro zkoušku se odebere výbušnina o přibližném objemu 0,5 cm^3, která se po dobu 2 hodin temperuje v temperační komoře při teplotě 20 ± 5° C. Vlhkost výbušniny se řídí jejími technickými požadavky nebo účelem zkoušky.

Postup zkoušky a vyhodnocení

• 1. Před zkouškou se upne do křižáku porcelánová destička tak, aby směr zdrsnění byl kolmý na směr pohybu křižáku. Poté se do zatěžovacího mechanismu upne porcelánový kolík a provede se vyvážení, je nutno, aby dvojramenná páka byla v rovnováze.

Odměrkou se odebere temperovaná výbušnina a nasype se na plochu porcelánové destičky tak, aby ležela mezi kolíkem a destičkou ve směru vratného pohybu křižáku. Porcelánový kolík se pomocí zatěžovacího mechanismu zatíží, pracovní prostor se zakryje ochranným krytem a přístroj se uvede do činnosti.

• 1. Metoda spočívá v provádění několika sérií šesti zkušebních pokusů. Každá série šesti zkušebních pokusů má své konstantní zatížení.

• 1. Pro stanovení dolní meze citlivosti je určen tento postup:

• a) na základě praktických zkušeností se zvolí zatížení, u kterého se nepředpokládá, že dojde k roznětu a provede se šest zkušebních pokusů,

• b) pokud se nevyskytne ani jeden roznět, zatížení se zvýší a provede se dalších šest zkušebních pokusů,

• c) takto se pokračuje se zvyšováním zatížení až do výskytu prvního roznětu, přičemž je nutno vždy dokončit všech šest zkušebních pokusů.

• 1. Za dolní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém během šesti zkušebních pokusů nastal nejméně jeden roznět.

• 1. Pro stanovení horní meze citlivosti je určen tento postup:

• a) podle stanovené dolní meze citlivosti se zvolí na základě praktických zkušeností úměrně vyšší zatížení a provede se šest zkušebních pokusů,

• b) další zkušební pokusy s vyššími zatíženími se provádějí až do splnění podmínky, že u všech šesti pokusů nastal roznět

• 1. Za horní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém nastal roznět u všech šesti zkušebních pokusů.

• 1. Dolní a horní mez citlivosti se vyjadřuje zlomkem se šikmou zlomkovou čarou, v jehož čitateli je hodnota zatížení v N a ve jmenovateli počet roznětů.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaje o zkoušce (zatížení, počty zkušebních pokusů, množství a charakter roznětů),

• b) velikost dolní, případně i horní meze citlivosti.

Závazný postup č. 12

Stanovení detonační rychlosti trhavin

Všeobecně

• 1. Detonační rychlost je rychlost průchodu detonační vlny hmotou trhaviny. Měrnou jednotkou detonační rychlosti je m.s^-1. Výsledek zkoušky je charakteristikou pro hodnocení funkčních vlastností trhavin.

• 1. Pro stanovení detonační rychlosti se používá:

• a) metody pomocí elektronického chronometru - metoda A

• b) metody kontinuálního měření, např. pomocí odporové sondy - metoda B

• c) metody komparační podle Dautriche - metoda C.

Podstata zkoušky

• 1. Při stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru se měří čas potřebný k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači umístěnými na náloži nebo v náloži trhaviny v přesně změřené vzdálenosti.

• 1. Při stanovení detonační rychlosti kontinuální metodou se průběh detonace trhaviny zaznamenává např. průběžnou odporovou sondou, která je umístěna v náloži trhaviny nebo na jejím povrchu a je napájena ze zdroje konstantního proudu. Postupující detonační vlna způsobuje snižování odporu sondy. Úbytek napětí registrovaný vhodným osciloskopem je úměrný průběhu detonační vlny v trhavině. Detonační rychlost v libovolném okamžiku je úměrná derivaci získaného průběhu. Pro kontinuální záznam průběhu detonace je možno použít i některou z optických metod, založených např. na použití speciálních vysokoobrátkových kamer.

• 1. Při stanovení detonační rychlosti podle Dautriche se k náloži trhaviny připojí bleskovicový okruh, jehož oba konce v přeně změřené vzdálenosti jsou postupně iniciovány detonační vlnou postupující zkoušenou trhavinou. Střetnutí detonačních vln v bleskovici se projeví v důsledku zvýšené hustoty energie jako charakteristická rýha na podloženém měděném záznamním plechu. Ze vzdálenosti rýhy a rysky označující střed bleskovice, známé detonační rychlosti bleskovice a délky nálože trhaviny mezi oběma konci bleskovice (snímači) se vypočítá detonační rychlost trhaviny.

Užití metod

• 1. Jako rozhodčí zkoušky se používá metody A. Metody B lze použít pro kontrolu průběhu detonace náloží trhaviny a v případech, kdy lze očekávat metastabilní průběh detonace. Metody C se používá jen jako metody informativní a není-li možno ze závažných důvodů použít metody A, popř. metody B.

Zkušební zařízení

• 1. Pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení pro všechny metody jsou podle obrázků 1 až 4 následující (pořadové číslo pomůcky označuje pozici na obrázcích):

• 1. Trubka z oceli 10 004, Js 32 mm

• 1. Těsnící kroužek ze šedé strojní lepenky

• 1. Technická lepící páska

• 1. Zážehová rozbuška č.8 Cu nebo el. rozbuška s měděnou dutinkou

• 1. Zápalnice nebo elektrický palník

• 1. Počinová náložka (50 g plastické trhaviny typu Semtex 1A)

• 1. Nálož zkoušené trhaviny

• 1. Pěch s hloubkoměrem

• 1. Dno ocelové trubky

• 1. Měděný izolovaný vodič Ø 0,8U

• 1. Měděná destička 10 x 15 x 0,5 mm

• 1. Koaxiální vodič 75 Ω

• 1. Odporová sonda v provedení např. dle obr. 2

• 1. Ocelová podložka

• 1. Měděný záznamní plech

• 1. Bleskovice se změřenou detonační rychlostí

• 1. Dřevěná podložka

Dále jsou zapotřebí následující přístroje

• elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10^-6 včetně příslušenství,

• elektrický napáječ,

• zdroj konstantního proudu s přesností 0,5 %,

• registrační osciloskop.

Příprava náloží

• 1. Zkušebními vzorky jsou nálože trhaviny. Délka nálože se volí podle rozlišovací schopnosti měřícího zařízení. Nálože zkoušené trhaviny se připravují takto:

• a) Nálož v ocelové trubce. Do ocelové trubky se vnáší zkoušená trhavina bez obalu po stejných dávkách tak, aby její hustota byla v celém sloupci stejná a shodná s hustotou náložkované trhaviny a nad trhavinou zůstal prostor pro počinovou náložku. Do trubky se pak vsune počinová náložka odpovídající svým průměrem světlosti trubky a mající otvor pro rozbušku o průměru 7,5 mm (vrstva trhaviny pod dnem rozbušky nejméně 12 mm). Počinová náložka se bezprostředně před zkouškou adjustuje rozbuškou. Hustota trhaviny v náloži se zjistí z hmotnosti a objemu.

• b) Nálož na dřevěné podložce. Náložky zkoušené trhaviny o průměru v němž se vyrábějí a jimž byla rovným řezem odstraněna obě čela se umístí do žlábku dřevěné podložky tak, aby se jejich čela těsně dotýkala. Volné čelo v jedné z krajních náložek se adjustuje rozbuškou s palníkem nebo zápalnicí, popř. elektrickou rozbuškou. Jednotlivé náložky se k dřevěné podložce připevní pomocí technické pásky.

• 1. Pro hodnocení trhaviny z hlediska stanovení detonační rychlosti je rozhodující nálož připravená podle čl. 8a). Je-li nutno připravit nálož trhaviny jiným způsobem, např. při velkém dolním mezném průměru, při nutnosti použití počinu o větší hmotnosti apod., je nutno odchylnou přípravu nálože uvést v technickém požadavku trhaviny a v záznamu o zkoušce.

Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru

Postup zkoušky

• 1. Na povrch nálože nebo přímo do nálože se ve vzdálenosti, zvolené podle rozlišovací schopnosti zkušebního zařízení (ne však menší než čtyřnásobek průměru zkoušené trhaviny s tím, že přesnost měření nesmí být menší než ± 2,0 %) umístí dva snímače, přičemž snímač, uvádějící chronometr v činnost je nutno umístit od počinové náložky ve vzdálenosti nejméně rovné šestinásobku průměru zkoušené trhaviny.

Vzdálenost mezi snímači se změří s přesností 1,0 mm. Nálož se snímači se uloží na chráněném místě, snímače se propojí s napáječem a do snímačů se zavede elektrický proud. Nálož se pak přivede k detonaci. Na elektronickém chronometru se odečte doba průchodu detonační vlny mezi oběma snímači.

Příklad jednoho z používaných snímačů, jeho provedení a umístění na náloži v ocelové trubce je uveden na obr. 1. Snímač sestává z měděné destičky izolované od trubky technickou páskou a z měděného izolovaného vodiče, upraveného podle detailu na obr. 1 tak, aby jeho konec, odizolovaný na délku asi 2 mm, byl od měděné destičky vzdálen 0,5 mm. Obě části snímače jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky a měděnými vodiči propojeny na příslušné svorky napáječe, umístěného v blízkosti nálože trhaviny.

Snímač, zapojený v obvodu uvádějícím chronometr v činnost, je blíže rozbušce. Průchodem detonační vlny místem, kde je snímač k náloži připevněn, dojde k expanzi a tím ke spojení obou částí snímače. Napěťový impuls vzniklý vybitím kondenzátoru 6K8 do odporu 75 Ω se vede koaxiálním vodičem k elektronickému chronometru. Mikroampérmetr slouží ke kontrole případných svodů či zkratu snímačů. Obdobným způsobem lze připravit i snímače pro nálož podle čl. 8b).

Výpočet

• 1. Detonační rychlost (D) v m.s^-1 se vypočte podle vzorce:

D= lt ,

kde	l	vzdálenost mezi snímači, (m)
	t	čas, potřebný k průchodu detonační vlny mezi snímači odečtený na chronometru (s).
---	---	---

[image omitted]

Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny

[image omitted]

Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi

Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A

Zhodnocení

• 1. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření

Postup zkoušky

• 1. Na povrch nálože, nebo přímo do nálože se umístí odporová sonda pro registraci průběhu detonace v náloži a dále snímač, sloužící ke spuštění časové základny osciloskopu. Nálož se uloží na chráněném místě, odporová sonda se koaxiálním vodičem propojí se zdrojem konstantního proudu, stejně tak i snímač s obvodem pro spouštění časové základny osciloskopu. Nálož se přivede k detonaci. Ze záznamu osciloskopu se odečte směrnice tečny k záznamu průběhu napětí na odporové sondě.

Příklad provedení odporové sondy, umístění sondy a snímače na náloži je uveden na obr.2. Odporová sonda má dvě elektrody. Jednu tvoří proužek měděného plechu o šířce asi 15 mm, druhou odporový drát kanthal o průměru 0,1 mm, který je na jedné kratší straně měděného plechu k němu připájen a na plechu podélně napnut. Isolaci mezi elektrodami zajišťuje kondenzátorový papír o tloušťce 0,02 mm (papír je k měděnému plechu na několika místech připevněn proužky samolepící pásky). Na napnutém odporovém drátu je samolepící páskou připevněn proužek textilu o tloušťce asi 1,2 mm, který zvyšuje přenos detonačního tlaku na odporový drát. Volný konec odporového drátu je připájen k měděnému vodiči, který se propojí na živou část koaxiálního vodiče, druhá kratší strana měděného plechu se obdobně propojí na stínící část koaxiálního kabelu.

Odporová sonda a snímač (v provedení podle obr. 1) jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky tak, aby vývody odporové sondy byly na opačné straně nálože než je umístěna rozbuška a aby snímač byl na náloži umístěn blíže rozbušce. Sonda se napájí ze zdroje konstantního proudu s přesností stabilizace napájecího proudu alespoň 0,5 %. Do snímače se zavede proud z napáječe tak, jak je uvedeno v čl. 10. V průběhu detonace nálože dojde průchodem detonační vlny ke spojení elektrod snímače, ke vzniku napěťového impulsu, který je přiveden ke spoušti časové základny osciloskopu, pak k plynulému mechanickému a elektrickému propojování elektrod odporové sondy a tím k plynulému snižování odporu sondy. Úbytek napětí na sondě je registrován osciloskopem. Je nutno, aby časová základna a předzesilovač osciloskopu byly kalibrovány s přesností alespoň 1 %.

Výpočet

• 1. Detonační rychlost (D) v m.s^-1 se vypočte podle vzorce:

D= ­ 1Ç . I . ba . tg α

kde	Ç	měrný odpor sondy, (Ω.m-1)
	I	měřící proud, (A
---	---	---
	a	rychlost časové základny osciloskopu, (s.m-1)
---	---	---
	b	napěťové zesílení osciloskopu, (V.m-1)
---	---	---
	tg α	směrnice tečny záznamu průběhu detonace v bodě, v němž je detonační rychlost zjišťována.
---	---	---

Zhodnocení

• 1. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí do záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

[image omitted]

Příklad provedení odporové sondy (13)

[image omitted]

Schéma zapojení snímačů S1, S3

Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B

Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche

Postup zkoušky

• 1. Do nálože trhaviny se vloží konce měrné bleskovice tak, aby byly od sebe vzdáleny asi 35 cm. Tato vzdálenost se změří s přesností 1,0 mm. Nálož s bleskovicovým okruhem se uloží na chráněném místě, bleskovice se položí na měděný záznamní plech tak, aby střed bleskovice se kryl s ryskou na záznamním plechu a nálož se přivede k detonaci. Na měděném plechu se s přesností 1,0 mm změří vzdálenost mezi ryskou a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln v bleskovici.

Příklad provedení zkoušky s náloží podle čl. 8a) je uveden na obr. 3. Na měděný záznamní plech se ostrým hrotem zřetelně vyznačí ryska ve vzdálenosti 1 cm od jeho kratší strany. Bleskovice o délce nejméně 2,5 m se na obou koncích adjustuje rozbuškami. Na bleskovici se ryskou označí střed (mezi konci opatřenými rozbuškami) s přesností 1,0 mm. Pak se technickou páskou upevní na ocelovou podložku měděný plech a bleskovice tak, že se tato položí na plech v jeho podélné ose po celé délce, a že ryska označující střed bleskovice se kryje s ryskou na měděném záznamním plechu. Nálož s počinovou náložkou, adjustovanou rozbuškou se položí tak, že otvory pro vložení bleskovice směřují vzhůru. Souběžně s ní se položí ocelová podložka se záznamním plechem a bleskovicí tak, aby ryska na záznamním plechu byla blíže počinové náložce. Prostrčením dřevěného kolíku otvory trubky se vyhloubí v trhavině otvory, do kterých se zasunou do stejné hloubky rozbušky připojené na konce bleskovice. Přitom je nutno bleskovici položit volným obloukem tak, aby netvořila ostré ohyby. Záznamní plech se doporučuje umístit níže než nálož, popř. jej chránit vhodným krytem. Nálož se pak přivede k detonaci. Vzdálenost mezi ryskou označující na záznamním plechu střed bleskovice a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln se změří s přesností 1,0 mm. Zkoušku je též možno provést s náloží podle čl. 8b).

[image omitted]

Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C

Výpočet

• 1. Detonační rychlost (D) v m.s^-1 se vypočte podle vzorce:

D= l . db2 . x

kde	l	vzdálenost konců bleskovice, opatřených rozbuškami, (m)
	x	vzdálenost mezi ryskou na záznamním plechu označující střed bleskovice před přivedením k detonaci a rýhou vytvořenou stykem detonačních vln na záznamním plechu po detonaci nálože, (m)
---	---	---
	db	detonační rychlost bleskovice, (m.s-1)
---	---	---

[image omitted]

Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek

Zhodnocení

• 1. Zkouška se provede celkem třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) použitý závazný postup a zkušební zařízení

• b) přesnost měření

• c) způsob úpravy nálože

• d) hustotu trhaviny.

Závazný postup č. 13

Zkoušky výbušnin tepelným namáháním

A. Zkouška chemické stálosti výbušnin podle Abela

Všeobecně

• 1. Udržováním vzorku výbušniny při zvýšené teplotě se urychluje jeho rozklad. Oxidační zplodiny rozkladu se indikují reagenčním jódškrobovým papírkem. Měrnou jednotkou chemické stálosti zkouškou podle Abela je doba, vyjádřená v minutách.

Podle výsledků zkoušky se posuzuje jakost výbušniny z hlediska dlouhodobé použitelnosti a bezpečnosti při skladování.

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení sestává z termostatu a skleněných zkumavek. Termostat je elektricky vyhřívané a tepelně izolované zařízení, opatřené vertikálně umístěnými otvory o průměru 18 mm, hloubky vyhřívané části 75 mm, shodného tvaru s tvarem skleněných zkumavek. Termostat vyhovuje požadavku, aby korigovaná teplota měřená na dně zkumavky zasunuté do termostatu byla v rozmezí ± 0,5° C od teploty, předepsané pro tuto zkoušku v příslušném technickém požadavku zkoušené výbušniny. Teplota se měří teploměrem s dělením stupnice po 0,2° C. Teploměr je umístěn tak, aby rtuťová nádobka byla na dně zkumavky a rozsah stupnice 70 až 85° C byl pod pryžovou zátkou, ale ve vyčnívající části zkumavky nad termostatem. Není-li k dispozici teploměr takových rozměrů a vyčnívá-li rtuťový sloupec nad zátku, připočítá se k údaji teploměru korekce δt, vypočtená podle vzorce:

δt=0,00016 .n . t1 ­ t2,

kde	n	počet stupňů nad spodním okrajem zátky,
	t1	teplota odečtená na teploměru, (° C),
---	---	---
	t2	teplota uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti, měřená druhým teploměrem (° C).
---	---	---

Skleněné zkumavky z bezbarvého neutrálního skla délky 150 ± 2 mm, vnějšího průměru 17 ± 1 mm, tloušťky stěny asi 1 mm. Uzavírají se pryžovou zátkou, kterou prochází skleněná tyčinka se zataveným platinovým háčkem (nebo vytažená v háček) k zavěšení reagenčních papírků.

Zkušební pomůcky

• 1. Při zkoušce se používá:

Glycerin, roztok 50 %

Reagenční jódškrobové papírky (pro zkoušku jsou vhodné jódšrobové papírky Whatman-BDH, V.Británie)

• 1. Pro zkoušku mohou být použity reagenční papírky, které splňují tyto požadavky citlivosti:

Do zábrusové kuželové baňky na 300 cm^3, umístěné ve vodní lázni 15 ± 0,2° C teplé se naváží 2 g síranu železnatoamonného, přidá se 90 cm^3 1N roztoku kyseliny sírové a za promíchávání se ponechá 20 minut temperovat. Do baňky se pak odpipetuje 1 cm^3 roztoku dusitanu sodného, baňka se ihned uzavře nástavcem, opatřeným zátkou se čtyřmi skleněnými háčky, na nichž jsou zavěšeny reagenční papírky předem ovlhčené tak, jak je udáno v čl. 5. Od okamžiku sestavení přístroje se stopkami měří čas do doby, kdy se na papírcích objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu. Tento postup se několikrát opakuje. U papírků z téhož kotoučku se ze získaných výsledků, které se mezi sebou neliší o více než 2 minuty, vypočítá aritmetický průměr. Hodnota aritmetického průměru doby potřebné k vyvolání zbarvení na papírku nesmí být nižší než 19 minut a vyšší než 23 minut.

Roztok dusitanu sodného, potřebný k ověření papírků, se připraví takto: 1,58 g dusitanu sodného se rozpustí v 1000 cm^3 vody. Z tohoto zásobního roztoku se odpipetuje 5 cm^3 do odměrné baňky na 50 cm^3, doplní se vodou po značku a důkladně promíchá. 1 cm^3 tohoto roztoku, který se připravuje pro zkoušku citlivosti papírků v čas potřeby, obsahuje 0,158 mg dusitanu sodného.

Postup zkoušky

• 1. Termostat se vyhřeje na teplotu předepsanou pro zkoušku chemické stálosti v příslušném technickém požadavku trhaviny. Do skleněné zkumavky se s přesností 0,01 g naváží takové množství vzorku, které je rovněž předepsáno v podnikové normě. Jódškrobový reagenční papírek se pomocí skleněné tyčinky ovlhčí roztokem glycerinu tak, aby pruh zvlhčené části šířky 3 až 4 mm byl kolmý k podélné ose papírku a aby byl vzdálen asi 15 mm od užšího okraje papírku. Takto zvlhčený papírek se zavěsí na háček, vloží do zkumavky, zkumavka se uzavře zátkou a poloha papírku se upraví tak, aby horní okraj vlhkého pruhu - po vložení zkumavky do termostatu - byl 15 mm nad jeho horní částí. Zkumavka se vzorkem a ovlhčeným papírkem se pak vloží do vytemperovaného termostatu. Od vložení zkumavky do termostatu se měří stopkami čas do doby, kdy se objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu reagenčního papírku.

Zhodnocení

• 1. Chemická stálost zkouškou podle Abela se vyjádří v minutách doby tepelné expozice při předepsané teplotě ve °C a při předepsané navážce v g.

Jako výsledek zkoušky se uvádí aritmetický průměr ze dvou souběžných stanovení. Liší-li se výsledky souběžných stanovení mezi sebou o více než 2 minuty, provede se další stanovení a průměr se vypočítá z těch výsledků, jejichž rozdíl nepřevyšuje 2 minuty.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

Účel zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k tepelnému podnětu. Teplota vzbuchu je teplota, při níž dojde ke vznícení, vzbuchu nebo explozi (dále jen vzbuchu) zkoušné výbušniny při zahřívání předepsaným způsobem. Teplota vzbuchu se udává ve °C.

Podstata zkoušky

• 1. Výbušnina se zahřívá za stejnoměrného zvyšování teploty do okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu. Teplota vzbuchu se měří teploměrem.

• 1. Stanovení teploty vzbuchu se provádí se vzorky výbušnin v původním stavu nebo se vzorky upravenými. Způsob úpravy vzorků (mechanické rozmělnění nebo vysoušení) je však nutno uvést v záznamu o zkoušce.

• 1. Pro zkoušky se na analytických vahách navažují tato množství vzorku:

• a) u jednosložkových třaskavin 0,025 g

• b) u směsí třaskavin a třaskavých složí 0,050 g

• c) u trhavin a ostatních výbušnin 0,100 g

Zkušební zařízení

• 1. Zkouší se na zkušebním zařízení, u něhož se dociluje předepsaného teplotního vzestupu podle čl. 13, např. na zařízení podle obr. 1. Součástí zkušebního zařízení je úředně ověřený teploměr -10/+400° C:2° C a skleněné zkumavky o průměru 14 mm, délce 100 mm a tloušťce stěny 0,75 mm, pro zkoušky třaskavin se dovoluje použít kovových zkumavek z korozivzdorné oceli.

[image omitted]

1 - vkládací nosič s otvory o hloubce 44,5 mm a průměru asi 16 mm, 2 - zkumavka, 3 - zkoušená výbušnina, 4 - teploměr, 5 - kovová lázeň, 6 - elektrická pícka, 7 - spojení s regulací teploty

Obr. 1

Postup zkoušky

• 1. Do vyčištěných otvorů nosiče zkumavek se vpraví asi 7 g nízkotavitelné slitiny Bi 50 - Sn 16 - Pb.

Do jednoho otvoru se současně umístí zkumavka s vloženým teploměrem a takové množství slitiny, aby po jejím roztavení byla v ní rtuťová nádobka teploměru zcela ponořena. Poloha teploměru se zajistí držákem.

Zkušební zařízení se vyhřívá tak, aby teplota kovové lázně plynule vzrůstala o 5 ± 0,5° C za minutu. Jakmile teplota dosáhne 100° C, umístí se do volného prostoru zkumavka se vzorkem zkoušené výbušniny v množství podle čl.12. V okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu, se teplota lázně zjištěná teploměrem zaznamená.

Pokud nedojde ke vzbuchu výbušniny při vzrůstu teploty o 5 ± 0,5° C.min^-1 do teploty o 50° C vyšší než je předpokládaná teplota vzbuchu, provede se nová zkouška při vzrůstu teploty o 20 ± 2° C.min^-1. Tuto skutečnost je však nutno uvést v záznamu o zkoušce. Teplota vzbuchu ve °C (x) se koriguje podle vzorce:

x = t + 0,00016.n.(t - t1),

kde	t	teplota odečtená na teploměru, (°C)
	t1	teplota ovzduší měřená uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti druhým teploměrem, (oC)
---	---	---
	n	počet stupňů stupnice teploměru, vyčnívající nad okraj nosiče zkumavky.
---	---	---

Zhodnocení zkoušky

• 1. Zkouška se provádí nejméně třikrát, přičemž nejnižší zjištěná hodnota se považuje za teplotu vzbuchu.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:

• a) způsob úpravy vzorku,

• b) velikost navážky,

• c) volený vzestup teploty,

• d) charakter vzbuchu.

Závazný postup č. 14

Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace

Všeobecně

• 1. Zkouškou odolnosti proti vodě se zjišťuje funkce trhaviny po její expozici pod tlakovou vodou. Funkcí trhaviny se rozumí schopnost detonace náložky při způsobu roznětu (iniciace), který je uveden pro příslušnou trhavinu v jejím technickém požadavku.

Zkušební vzorky

• 1. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného rozměru a hmotnosti

• a) bez úpravy,

• b) upravené jedním až třemi řezy délky 2 cm ve směru podélné osy (záměrně poškozené obaly)

Je nutno, aby zkušební vzorky měly teplotu 10 až 30° C.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Zkušebním zařízením je vhodná silnostěnná ocelová nádoba, ustavená na ocelovém stojanu. Je opatřena víkem s těsněním a zařízením pro dosažení a měření zkušebního tlaku.

Dále se pro zkoušku používají rozbušky s měděnou dutinkou nebo počinová nálož, specifikovaná v technickém požadavku zkoušené trhaviny.

Postup zkoušky

• 1. Do ocelové nádoby se vloží zkušební vzorek trhaviny. Po uzavření nádoby víkem je nutno zajistit působení vodního tlaku, např. vháněním vzduchu ventilem víka do nádoby předem naplněné vodou asi 1 cm pod okraj, nebo vháněním tlakové vody, až se dosáhne požadovaného přetlaku. Po předepsané době se zruší tlak, nádoba se otevře, vzorek se vyjme a zkouší se na úplnost detonace postupem podle Závazného postupu č.4 s tím, že se použije rozbuška s měděnou dutinkou nebo počinová nálož.

Zkouší se tři zkušební vzorky bez úpravy (čl. 2a) a tři vzorky v upraveném stavu (čl. 2b). Požaduje se, aby u všech vzorků došlo k úplné detonaci. Jestliže v některém z prováděných tří pokusů nedojde k úplné detonaci, opakuje se zkouška úplnosti detonace se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných nižšímu stupni odolnosti proti vodě. Dojde-li ve třech pokusech k úplné detonaci, zkouší se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných vyššímu stupni odolnosti proti vodě.

U vzorků trhaviny bez úpravy a samostatně u vzorků trhaviny v upraveném stavu se na základě zjištěných hodnot určí stupeň odolnosti proti vodě podle čl. 5.

Zhodnocení zkoušky a uvádění výsledků

• 1. Trhaviny mají tyto stupně odolnosti proti vodě:

| Podmínky zkoušky | Vyjádření stupně odolnosti | | | | expozice v hod. nejméně | tlak v Mpa, nejméně | slovní | číselné | | --- | --- | --- | --- | | 10 | 1 | vodovzdorné | I | | 10 | 0,35 | středně vodovzdorné | II | | 2 | 0,01 | částečně vodovzdorné | III | | 2 | pod 0,01 | nevodovzdorné | IV |

Zjištěné stupně odolnosti proti vodě se u zkoušené trhaviny uvedou samostatně pro zkoušku vzorku bez úpravy podle čl. 2a a v upraveném stavu podle čl. 2b).

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) rozměry náložek,

• b) způsob provedení zkoušky,

• c) stupně odolnosti proti vodě.

Závazný postup č. 15

Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin vystavených vodnímu tlaku

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje statický tlak vody, při kterém je zachována detonační schopnost celé zkušební nálože.

• 1. Zkušební nálož, sestavená z originálních náložek trhaviny, je po stanovenou dobu vystavena statickému tlaku vody a následně je při tomto tlaku přivedena k detonaci způsobem, který předepisuje technický požadavek příslušné trhaviny.

• 1. Z výsledků zkoušky se stanoví podmínky (tlak vodního sloupce a doba expozice) pro použití trhaviny pod vodou.

Zkušební vzorky

• 1. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, ze kterých je sestavena nálož délky nejméně 0,6 m u náložek maloprůměrových nebo nejméně 1 m u náložek velkoprůměrových.

• 1. Používají se náložky:

• a) bez úpravy

• b) upravené na obou koncích třemi podélnými řezy délky 2 cm, rovnoměrně rozmístěnými po obvodu náložky.

• 1. Požaduje se, aby zkušební vzorky měly teplotu 15 až 30° C.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Zkušební zařížení dle obrázku se sestaví z následujících pomůcek:

[image omitted]

Obr.1.

• 1. Trubka z tvrdého PVC příslušného průměru a tloušťky stěny, např. 50/4 mm pro náložky do průměru 30 mm nebo 90/5 mm pro náložky o průměru nad 30 mm

• 1. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem

• 1. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem a přívodem tlakové vody

• 1. Vysokotlaká hadice

• 1. Vodovodní ventily, např. 1/2“

• 1. Manometr s rozsahem do 0,6 MPa, příp. 1,0 MPa

• 1. Dřevěná laťka o průřezu 15 x 5 mm

• 1. Vodní tlaková pumpa

• 1. Elektrická rozbuška určená pro požadovaný tlak vody nebo počinová nálož uvedená v podnikové normě příslušné trhaviny.

Postup zkoušky

• 8.Zkušební nálož se sestaví z náložek přiložených těsně k sobě a uchycených k dřevěné laťce, např. textilní samolepící páskou. Provede se adjustace nálože a sestava se vloží do PVC trubky.

• 1. Je nutno, aby trubka měla takovou délku, aby po vložení nálože zůstal na obou koncích trubky volný prostor nejméně 30 cm. Trubka se na jedné straně uzavře šroubovým uzávěrem, přičemž přívodní vodiče rozbušky se vyvedou mezi vnitřní stěnou trubky a pryžovým těsnícím prstencem.

• 1. Po naplnění vodou se druhý konec trubky uzavře šroubovým těsnícím uzávěrem s přívodem tlakové vody, na který je napojena vysokotlaká hadice s ventily a manometrem. Sestava se připojí k vodní tlakové pumpě, pomocí které se z bezpečného stanoviště zvýší tlak vody na požadovanou hodnotu. Uzavře se ventil oddělující zkušební sestavu od vodní pumpy a na manometru se sleduje těsnost sestavy. Po uplynutí předepsané expoziční doby se uzavře ventil mezi trubkou a manometrem a provede se odpal nálože.

• 1. Úplnost detonace se vyhodnotí vizuálně podle přítomnosti zbytků trhaviny.

• 1. Zkouškami se stanoví nejvyšší tlak vody, při kterém v šesti pokusech za sebou dojde k úplné detonaci zkušební nálože. Zkouší se samostatně náložky bez úpravy a náložky v upraveném stavu.

• 1. Základní doba vodní expozice činí 10 minut, další expoziční doby se stanoví s ohledem na skutečné podmínky při použití trhaviny.

Výsledek zkoušky

• 1. Jako výsledek zkoušky se uvedou hodnoty tlaků vody v MPa a odpovídající doby expozice v hodinách, při nichž v šesti pokusech za sebou došlo k úplné detonaci celé zkušební nálože.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:

• a) rozměry náložek,

• b) způsob iniciace trhaviny,

• c) nejvyšší tlaky vody a jim odpovídající doby expozice pro vzorky bez úpravy a v upraveném stavu.

Závazný postup č. 16

Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin

Všeobecně

• 1. Plynné zplodiny výbuchu trhavin jsou plynnou směsí látek vzniklých výbuchovou přeměnou trhaviny. Podle chemického složení trhaviny obsahují obvykle kysličník uhličitý, kysličník uhelnatý, kysličníky dusíku, dusík, vodní páry, sirovodík a jiné. Za jedovaté plynné zplodiny se ve smyslu této metodiky považují kysličník uhelnatý a kysličníky dusíku.

Podstata zkoušky

• 1. Zkoušená trhavina se předepsaným způsobem přivede k výbuchu. Po ochlazení plynných zplodin výbuchu (dále jen zplodin) se odeberou vzorky pro stanovení kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku. Jejich obsah ve zplodinách se stanoví metodami, uvedenými níže.

Měrná jednotka

• 1. Výsledek zkoušky se uvádí v dm^3.kg^-1 zkoušené trhaviny, redukovaných na teplotu 0° C a tlak 101,3 kPa (dále označeno Z). V záznamu o zkoušce se uvádějí i měrné objemy jednotlivých složek v dm^3.kg^-1, stanovených za stejných podmínek (dále pro kysličník uhelnatý označeno x, pro kysličníky dusíku označeno y).

Pro přepočet objemu kysličníků dusíku na celkový objem jedovatých zplodin se použije přepočítací součinitel 6,5.

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje množství jedovatých zplodin, které je rozhodující pro posouzení použitelnosti trhavin při pracích v podzemí a v uzavřených prostorách. Nejvyšší dovolený objem jedovatých zplodin je stanoven v technickém požadavku zkoušené trhaviny.

• 1. Zkouška sestává z

• a) přípravy zkušebního zařízení a vzorkovnic pro odběr vzorků zplodin,

• b) přivedení zkoušené trhaviny k výbuchu ve zkušebním zařízení a odběru vzorků zplodin,

• c) stanovení obsahu kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku,

• d) výpočtu a zhodnocení výsledků.

Podmínky při zkoušce

• 1. Pokud není dále stanoveno jinak, používají se chemikálie čistoty p. a. a destilovaná voda.

Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie

• 1. Na zkoušku je třeba:

Zkušební komora objemu 10 m^3 (půdorysné schema viz obrázek) s ocelovým obložením vnitřních stěn. Ke komoře je připojeno větrací potrubí, opatřené sacím ventilátorem a ovladatelným plynotěsným uzávěrem. V jedné stěně komory jsou ocelové plynotěsné vstupní dveře, průchodka pro tlakoměr, průchodka pro kabel roznětného vedení a průchodka pro vzorkovací trubici. V komoře je uložen moždíř s vývrtem délky 1200 mm a průměrem vývrtu 42 mm. Před zkouškou je nutno komoru důkladně vyčistit a vyvětrat.

Rtuťový tlakoměr pro přetlak do 40 kPa, připojený hadicí k průchodce.

Rtuťový tlakoměr pro měření podtlaku.

Rtuťový barometr.

[image omitted]

1 - větrací potrubí, 2 - sací ventilátor, 3 - plynotěsný uzávěr, 4 - vstupní dveře, 5 - průchodka pro tlakoměr, 6 - průchodka pro kabel roznětného vedení, 7 - průchodka pro vzorkovací trubici, 8 - moždíř

Schema zkušební komory (půdorys)

Skleněný teploměr

Vzorkovací trubice - skleněná trubice v kovovém vodítku, opatřená na jednom konci hadicí se šroubovou tlačkou

Skleněný rozvod s 5 odbočkami

Roznětnice

Kabel roznětného vedení

Vývěva

Stopky

Skleněná vzorkovnice na 500 cm^3 na uzávěrnou kapalinu

Skleněná vzorkovnice na absorpční roztok.

Uzávěrný roztok, který se připraví přidáním několika kapek methylové červeně - indikátoru vody a její neutralizací roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci c(HCl) = 5 mol.dm^-3 do trvalého červeného zbarvení. Připravuje se nejméně 30 minut před plněním vzorkovnic. Používá se jako náplň vzorkovnic k odběru vzorku pro stanovení kysličníku uhelnatého.

Absorpční roztok hydroxid sodný, roztok c(NaOH) = 0,02 mol.dm^-3.

Používá se jako náplň vzorkovnic určených pro stanovení kysličníků dusíku.

Příprava zkoušky

• 1. Vzorkovnice pro stanovení kysličníku uhelnatého se úplně naplní uzávěrným roztokem. Po otočení naplněných vzorkovnic o 180° nesmí být v roztoku patrny bubliny vzduchu. Do vzorkovnice pro stanovení kysličníků dusíku se odpipetuje 25 cm^3 absorpčního roztoku tak, aby hrdlo vzorkovnice jím nebylo potřísněno.

Postup zkoušky

• a) Přivedení zkoušené trhaviny k výbuchu a odběr vzorků zplodin