Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1,79 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 1,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 7,02 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 6,5

60,5 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 46 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 100 ml edetanu disodného 0,02 mol/l RS a 20 mg chloridu rtuťnatého R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok imidazolový o pH 6,5

6,81 g imidazolu R a 1,23 g síranu horečnatého R se rozpustí v 752 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,6

K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 89,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 6,8

1,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 2,0 g hydrogenfosforečnanu draselného R a 8,5 g chloridu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,8

77,3 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 22,7 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,8 (1)

K 51,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného (27,2 g/l) se přidá 49,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,6 g/l). Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C.

Tlumivý roztok o pH 7,0

K 1000 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (18,0 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l) se přidá takové množství roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l), aby vznikl roztok o pH 7,0 (asi 280 ml) (2.2.3). V tomto roztoku se rozpustí takové množství azidu sodného R, aby jeho koncentrace byla 0,2 g/l.

Tlumivý roztok maleinanový o pH 7,0

10,0 g chloridu sodného R, 6,06 g trometamolu R a 4,90 g anhydridu kyseliny maleinové R se rozpustí v 900 ml vody R a upraví se pH (2.2.3) roztokem hydroxidu sodného R (170 g/l) na 7,0 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C. Je použitelný 3 dny.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0

82,4 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) a 17,6 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l) se smíchá.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (1)

250,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l R se smíchá se 148,2 ml roztoku hydroxidu sodného R (8,0 g/l). Podle potřeby se upraví pH roztoku (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (2)

50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (136 g/l) se smíchá se 29,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Upraví se pH roztoku (2.2.3) na 7,0 ± 0,1.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,067 mol/l)

Roztok I. 0,908 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Roztok II. 2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

38,9 ml roztoku I a 61,1 ml roztoku II se smíchá, a je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,1 mol/l)

1,361 g roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Upraví se pH (2.2.3) roztokem hydrogenfosforečnanu sodného R (35 g/l).

Tlumivý roztok o pH 7,2

K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l R se přidá 175,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,2

87,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 13,0 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l).

Tlumivý roztok fyziologický o pH 7,2

8,0 g chloridu sodného R, 0,20 g chloridu draselného R, 0,10 g chloridu vápenatého bezvodého R, 0,10 g chloridu horečnatého R, 3,18 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 0,20 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnan-albuminový o pH 7,2

10,75 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 7,6 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Podle potřeby se upraví pH (2.2.3) hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou fosforečnou zředěnou RS.

Tlumivý roztok imidazolový o pH 7,3

3,4 g imidazolu R a 5,8 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 18,6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4

6,08 g trometamolu R a 8,77 g chloridu sodného R se rozpustí v 500,0 ml vody destilované R. Přidá se 10,0 g albuminu hovězího R, upraví se pH (2.2.3) za použití kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4

2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 0,19 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 8,0 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4

0,60 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 6,4 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 5,85 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3.).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,4

K 393,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS se přidá 250 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a promíchá se.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 7,4

50 ml roztoku obsahujícího octan sodný R (19,44 g/l) a barbital sodnou sůl R (29,46 g/l) se smíchá s 50,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Potom se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (85 g/l) a zředí se vodou R na 250,0 ml.

Tlumivý roztok boritanový o pH 7,5

2,5 g chloridu sodného R, 2,85 g tetraboritanu sodného R a 10,5 g kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,5 (0,2 mol/l)

27,22 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 930 ml vody R, upraví se na pH 7,5 (2.2.3) roztokem hydroxidu draselného R (300 g/l) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,5 (0,33 mol/l)

Roztok I. 119,31 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Roztok II. 45,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

85 ml roztoku I se smíchá s 15 ml roztoku II. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5

7,27 g trometamolu R a 5,27 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R, je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 (1)

6,067 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 8,0

K 50,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 200,0 ml.

Tlumivý roztok boritanový o pH 8,0 (0,0015 mol/l)

0,572 g tetraboritanu sodného R a 2,94 g chloridu vápenatého R se rozpustí v 800 ml vody R. Upraví se pH (2.2.3) tohoto roztoku kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (0,02 mol/l)

K 50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml roztoku hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l)

136,1 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1

0,294 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve 40 ml trometamolu RS, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3

6,0 g trometamolu R a 28,8 g glycinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4

8,25 g barbitalu sodné soli R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4

6,1 g trometamolu R, 2,8 g edetanu disodného R, 10,2 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R, upraví se na pH 8,4 (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4

5,12 g chloridu sodného R, 3,03 g trometamolu R a 1,40 g edetanu disodného R se rozpustí v 250 ml vody destilované R, upraví se pH (2.2.3) na 8,4 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou destilovanou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5

0,294 g chloridu vápenatého R a 12,11 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) kyselinou octovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1)

1,38 g barbitalu R, 8,76 g barbitalu sodné soli R a 0,38 g mléčnanu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 9,0

Roztok I. 6,18 g kyseliny borité R se rozpustí v chloridu draselném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 1000,0 ml.

Roztok II. Roztok hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS.

1000,0 ml roztoku I se smíchá se 420,0 ml roztoku II.

Tlumivý roztok o pH 9,0 (1)

6,20 g kyseliny borité R se rozpustí v 500 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 41,5 ml) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5

33,5 g chloridu amonného R se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 42,0 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 250,0 ml. Uchovává se v polyethylenových nádobách.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0

5,4 g chloridu amonného R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 35,0 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0

96,4 g diethanolaminu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 400 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku chloridu horečnatého R (186,0 g/l), upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 10,9

6,75 g chloridu amonného R se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly

58,5 g chloridu sodného R, 57,0 ml kyseliny octové ledové R, 61,5 g octanu sodného R a 5,0 g kyseliny cyklohexylendinitrilotetraoctové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. Upraví se pH (2.2.3) na hodnotu 5,0 až 5,5 roztokem hydroxidu sodného R (335 g/l) a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

• 4.2 Odměrná analýza

• 4.2.1 Základní látky pro odměrné roztoky

Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy.

Bromičnan draselný VR

KBrO3	Mr 167,0	CAS 7758-01-2

Připravuje se překrystalizováním bromičnanu draselného R z vroucí vody R a následným vysušením při 180 °C do konstantní hmotnosti.

Hydrogenftalan draselný VR

CgH5KO4	Mr 204,2	CAS 877-24-7

Hydrogenftalan draselný R se překrystalizuje z vroucí vody R, krystalky se oddělí při teplotě nad 35 °C a suší se při 110 °C do konstantní hmotnosti.

Chlorid sodný VR

NaCl	Mr 58,44	CAS 7647-14-5

Na jeden objemový díl nasyceného roztoku chloridu sodného R se přidají dva objemové díly kyseliny chlorovodíkové R. Vyloučené krystaly se promyjí kyselinou chlorovodíkovou RS, která se odstraní zahříváním na vodní lázni. Krystaly se suší při 300 °C do konstantní hmotnosti.

Kyselina benzoová VR

C7H6O2	Mr 122,1	CAS 65-85-0

Připravuje se sublimací kyseliny benzoové R ve vhodném sublimačním zařízení.

Kyselina sulfanilová VR

C6H7NO3S	Mr 173,2	CAS 121-57-3

Připravuje se překrystalizováním kyseliny sulfanilové R z vroucí vody. Po filtraci se krystaly suší při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti.

Oxid arsenitý VR

As2O3	Mr 197,8	CAS 1327-53-3

Připravuje se sublimací oxidu arsenitého R ve vhodném sublimací zařízení. Uchovává se nad silikagelem bezvodým R.

Uhličitan sodný VR

Na2CO3	Mr 106,0	CAS 97-19-8

Nasycený roztok uhličitanu sodného R se při pokojové teplotě zfiltruje, potom se pomalu do filtrátu zavádí plynný oxid uhličitý R a míchá se do vychladnutí. Po 2 h se vzniklá sraženina zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se ledovou vodou R nasycenou oxidem uhličitým. Po vysušení při 100 °C až 105 °C se zahřívá za občasného zamíchání při 270 °C až 300 °C do konstantní hmotnosti.

Zinek VR

Zn	Ar 65,4	CAS 7440-66-6

Obsah zinkuje nejméně 99,9 %.

• 4.2.2 Odměrné roztoky

Odměrné roztoky se připravují obvyklými chemickými analytickými postupy. Ověří se přesnost použité aparatury, zda je vhodná pro zamýšlené použití.

Koncentrace odměrných roztoků se uvádí v molaritě. Molarita vyjadřuje počet molů látky rozpuštěné v 1 litru roztoku. Roztok, který obsahuje x molů látky v litru, se označuje x mol/l.

Odměrné roztoky se neliší od předepsané koncentrace o více než ±10 %. Molarita odměrných roztoků se stanoví s přesností 0,2 %.

Voda používaná v odměrné analýze vyhovuje požadavkům článku Aqua purificata.

Stanovení titru odměrných roztoků se provádí postupy uvedenými dále. Když se odměrný roztok použije pro stanovení, ve kterém se určí bod ekvivalence elektrochemickým postupem (například ampérometricky nebo potenciometricky), stanovení titru odměrného roztoku se provede stejným postupem. Složení prostředí, ve kterém se provádí stanovení titru, má být stejné jako při vlastním stanovení.

Zředěné odměrné roztoky se připravují z roztoků popsaných dále jejich ředěním vodou prostou oxidu uhličitého R. Titr těchto odměrných roztoků je stejný jako titr připravených odměrných roztoků. Roztoky s molaritou nižší než 0,1 mol/l se připravují v čas potřeby.

Odměrné roztoky jsou označeny písmeny VS. Roztoky připravené v koncentraci mol/l podle níže uvedených postupů, u nichž nebyl stanoven titr, jsou v článcích označeny RS.

Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS

Množství oxidu arsenitého VR odpovídající 4,946 g As2O3 se rozpustí ve směsi 20 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 20 ml vody R a zředí se jí na 400 ml. Potom se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS, dokud není roztok neutrální na papír lakmusový R. V roztoku se rozpustí 2 g hydrogenuhličitanu sodného R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Benzetoniumchlorid 0,004 mol/l VS

1,792 g benzetoniumchloridu R předem vysušeného do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Skutečná molarita roztoku se vypočítá ze stanovení obsahu benzetoniumchloridu, počítáno na vysušený C27H42ClNO2. Stanoví se následovně: 0,350 g vysušené látky se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. Současně se provede slepý pokus.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l PS odpovídá 44,81 mg C27H42ClNO2.

Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS

5,5670 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS

3,340 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS

2,7835 g bromičnanu draselného VR a 13 g bromidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS

4,90 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dichromanu draselného se přidá 1,0 g jodidu draselného R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidá se 250 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS z modrého zbarvení roztoku do světle zeleného.

Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS

33,0 g dusičnanu olovnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dusičnanu olovnatého se přidá 300 ml vody R a obsah olova se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS

6,85 g dusičnanu rtuťnatého R se rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 15,0 mg chloridu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se roztokem dusičnanu rtuťnatého za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové srovnávací elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

1 ml dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS odpovídá 2,338 mg NaCl.

Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS

17,0 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,100 g chloridu sodného VR se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se připraveným roztokem dusičnanu stříbrného za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Uchovává se chráněn před světlem.

Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS

5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se zředí vodou R na 500,0 ml.

Dusitan sodný 0,1 mol/l VS

7,5 g dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,300 g kyseliny sulfanilové VR se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztokem dusitanu sodného se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

Titr se stanovuje v čas potřeby.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C6H7NO3S.

Edetan disodný 0,1 mol/l VS

37,5 g edetanu disodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,120 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom. Reakce roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na slabě kyselou nebo neutrální. Obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn.

Uchovává se v polyethylenové nádobě.

Edetan disodný 0,02 mol/l VS

7,444 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,100 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom a roztok se přelije do odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do 100ml kuželové baňky a zředí se vodou R na 200 ml. Dále se přidá asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a takové množství methenaminu R až vznikne fialově růžové zbarvení. Dále se přidají 2,0 g methenaminu R a titruje se roztokem edetanu disodného do změny fialově růžového zbarvení na žluté.

1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,308 mg Zn.

Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS

K 100,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS

54,82 g hexanitratoceričitanu amonného R a 56 ml kyseliny sírové R se 2 min míchají. Přidá se pětkrát 100 ml vody R a po každém přidání se roztok promíchá. Čirý roztok se zředí vodou R na 1000,0 ml. Titr roztoku se stanoví 10 dní po přípravě.

Stanovení titru. 80,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí mírným zahřátím v 15 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS. K čirému roztoku se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,15 ml roztoku oxidu osmičelého R (2,50 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se připraveným roztokem hexanitratoceričitanu amonného, ke konci titrace pomalu, až do vymizení červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Uchovává se chráněn před světlem.

Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS

V kuželové baňce obsahující asi 800 ml kyseliny octové bezvodé R se rozpustí 20,42 g hydrogenftalanu draselného RV a zahřívá se na vodní lázni do úplného rozpuštění za chránění před vlhkostí. Ochladí se na 20 °C a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 1000,0 ml.

Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS

6,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS

3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS

3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v lihu prostém aldehydů R 60% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 60% (V/V) se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS

20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.

Hydroxid sodný 1 mol/l VS

42 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití předepsaného indikátoru pro titraci.

Pokud je předepsáno použití odměrného roztoku hydroxidu sodného prostého uhličitanů, pak se při jeho přípravě postupuje následovně:

Hydroxid sodný R se rozpustí ve vodě R na koncentraci 400 g/l až 600 g/l a nechá se stát. Čirá supernatantní tekutina se slije za chránění před oxidem uhličitým a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na požadovanou molaritu. Roztok vyhovuje následující zkoušce:

20,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové stejné molarity se titruje roztokem hydroxidu sodného za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Po dosažení bodu ekvivalence se přidá nezbytné množství kyseliny chlorovodíkové k odbarvení roztoku a jeho objem se varem sníží na 20 ml. Během varu se přidá právě tolik kyseliny chlorovodíkové, až růžové zbarvení vzniklé varem zmizí a při dalším vaření se již neobjeví. Spotřebuje se nejvýše 0,10 ml kyseliny chlorovodíkové.

Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS

100,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS

K 250 ml ethanolu R se přidá 3,3 g hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Stanovení titru. 0,200 g kyseliny benzoové VR se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Titruje se připraveným roztokem hydroxidu sodného v ethanolu za použití 0,2 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS

24,4 g chloridu barnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10,0 ml roztoku chloridu barnatého se přidá 60 ml vody R, 3 ml amoniaku 26% R, 0,5 mg až 1,0 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se roztok začne odbarvovat, přidá se 50 ml lihu 96% R a titruje se až do vymizení modrofialového zbarvení.

Chlorid horečnatý 0,1 mol/l VS

20,33 g chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Množství hořčíku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS

6,82 g chloridu zinečnatého R (váží se velmi opatrně) se rozpustí ve vodě R. Je-li potřeba, přidává se po kapkách kyselina chlorovodíková R do vymizí zákalu. Zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku chloridu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.1).

Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS

15,8 g hydroxidu barnatého R se rozpustí ve směsi 7,5 ml kyseliny chloristé R a 75 ml vody R. pH roztoku se upraví na hodnotu 3,0 přidáním kyseliny chloristé R a roztok se zfiltruje. Po přidání 150 ml lihu 96% R se zředí vodou R na 250 ml a tlumivým roztokem o pH 3,7 se zředí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 5,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS se přidá 5,0 ml vody R, 50 ml tlumivého roztoku o pH 3,7 a 0,5 ml alizarinu SRS. Titruje se roztokem chloristanu barnatého do červenooranžového zbarvení. Titr se stanoví v čas potřeby.

Jod 0,01 mol/l VS

0,3 g jodidu draselného R se přidá k 20,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Jod 0,05 mol/l VS

12,7 g jodu R a 20 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 80 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3,0 g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Uchovává se chráněn před světlem.

Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS

10,70 % jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 25,0 ml roztoku jodičnanu draselného se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 % jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přítomnosti 1 ml škrobu RS, který se přidá před koncem titrace.

Jodid draselný 0,001 mol/l VS

10,0 ml roztoku jodidu draselného R (166 g/l) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 500,0 ml.

Jodosiřičité činidlo VS

Aparatura k přípravě roztoku musí být během přípravy uzavřená a suchá. Skládá se z nádoby s kulatým dnem o obsahu 3000 ml až 4000 ml opatřené otvory pro míchadlo, teploměr a s otvorem pro trubičku se sušidlem. Za stálého míchání se ke směsi 700 ml pyridinu bezvodého R a 700 ml 2-methoxyethanolu R přidá 220 g jemně upráškovaného jodu R předem vysušeného nad oxidem fosforečným R. Míchá se do rozpuštění jodu (asi 30 min). Roztok se ochladí na -10 °C a rychle za stálého míchání se přidá 190 g kapalného oxidu siřičitého R, přičemž teplota nesmí překročit 30 °C. Roztok se ochladí.

Stanovení titru. Asi 20 ml methanolu bezvodého R se titruje jodosiřičitým činidlem způsobem uvedeným ve stati (2.5.1). Po dosažení bodu ekvivalence se přidá odpovídající, přesně odvážené množství vody R a znovu se titruje. Vypočítá se, kolik miligramů vody odpovídá 1 ml jodosiřičitého činidla.

1 ml jodosiřičitého činidla odpovídá nejméně 3,5 mg vody. Titr roztoku se stanoví bezprostředně před použitím.

Při práci je nutná ochrana před vlhkostí. Roztok se uchovává v suché nádobě.

Kyselina dusičná 1 mol/l VS

96,6 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 2,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny dusičné do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.

1 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS

K 900 ml kyseliny octové ledové R se v odměrné baňce za míchání přidá 8,5 ml kyseliny chloristé R, 30 ml acetanhydridu R a zředí se kyselinou octovou ledovou R na 1000,0 ml. Směs se nechá stát 24 h. Stanoví se obsah vody semimikrostanovením (2.5.12) bez použití methanolu, a je-li třeba, upraví se obsah vody na 0,1 % až 0,2 % přidáním acetanhydridu R nebo vody R. Opět se nechá stát 24 h.

Stanovení titru. 0,350 g hydrogenftalanu draselného VR se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R Po ochlazení, při němž je třeba roztok chránit před vlivem vzduchu, se titruje roztokem kyseliny chloristé za použití 0,05 ml violeti krystalové RS. Je potřebné sledovat teplotu roztoku kyseliny chloristé v průběhu stanovení titru.

Je-li teplota při stanovení obsahu odlišná od teploty při stanovení titru kyseliny chloristé, provede se korekce objemu kyseliny chloristé použité na stanovení obsahu následovně:

Vc=V1+t1-t20,0011,

t1 - teplota při stanovení titru,

t2 - teplota při stanovení obsahu,

Vc - korigovaný objem,

V - nalezený objem při stanovení obsahu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,42 mg C8H5KO4.

Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS

50,0 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS se zředí kyselinou octovou bezvodou R na 100,0 ml.

Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS

103,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS

100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20,0 ml vody R.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2CO3.

Kyselina sírová 0,5 mol/l VS

28 ml kyseliny sírové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny sírové do první změny zbarvení na červenožlutě. Potom se vaří 2 min, přičemž barva roztoku se změní na žlutou. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.

1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina sírová 0,05 mol/l VS

100,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Titr kyseliny sírové se stanoví způsobem uvedeným v odstavci Kyselina sírová 0,5 mol/l VS s navážkou uhličitanu sodného VR 0,100 g, která se rozpustí ve 20 ml vody R 1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2CO3.

Manganistan draselný 0,02 mol/l VS

3,2 g manganistanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok se zahřívá 1 h na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku manganistanu draselného se přidají 2 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátoru.

Titr se stanoví v čas potřeby.

Uchovává se chráněn před světlem.

Methoxid lithný 0,1 mol/l VS

0,694 g lithia R se rozpustí ve 150 ml methanolu bezvodého R a zředí se toluenem R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu lithného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Methoxid sodný 0,1 mol/l VS

175 ml methanolu bezvodého R se ochladí v ledové vodě a po malých částech se přidává za chlazení asi 2,50 g čerstvě nařezaného sodíku R. Když se kov rozpustí, roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu sodného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS

50,0 g síranu amonno-železitého R se rozpustí ve směsi 6 ml kyseliny sírové R a 300 ml vody R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu amonno-železitého se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 g jodidů draselného R. Roztok se nechá 10 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 48,22 mg FeNH4(SO4)2 . 12H2O.

Síran ceričitý 0,1 mol/l VS

40,4 g síranu ceričitého R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 50 ml kyseliny sírové R, nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu ceričitého se přidají 2,0 g jodidu draselného R a 150 ml vody R a titruje se ihned thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu R jako indikátoru.

Síran měďnatý 0,02 mol/l VS

5,00 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku síranu měďnatého se přidají 2,0 g octanu sodného R a 0,1 ml pyridylazonaftolu RS a titruje se roztokem edetanu disodného 0,02 mol/l VS do změny fialově modrého zbarvení na světle zelené. Před koncem titrace se titruje pomalu.

Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS

29,0 g síranu zinečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Ke 20,0 ml roztoku síranu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Síran železnatý 0,1 mol/l VS

27,80 g síranu železnatého R se rozpustí v 500 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu železnatého se přidají 3 ml kyseliny fosforečné R a ihned se titruje manganistanem draselným 0,02 mol/l VS. Titr se stanoví v čas potřeby.

Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS

40 g tetrabutylamoniumjodidu R se rozpustí v 90 ml methanolu bezvodého R, přidá se 20 g jemně upráškovaného oxidu stříbrného R a silně se 1 h protřepává. Několik mililitrů se odstřeďuje a zkouší se na případnou přítomnost jodidů v supernatantní tekutině. Je-li reakce pozitivní, přidají se ještě 2,0 g oxidu stříbrného R a protřepává se ještě 30 min. Postup se opakuje, dokud kapalina není prostá jodidů. Směs se zfiltruje přes jemný filtr se slinutého skla, baňka a filtr se promyjí 3krát 50 ml toluenu R. Filtrát a promývací kapalina se spojí a roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml. Roztok se nechá 5 min probublávat dusíkem prostým oxidu uhličitého.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R v methanolu R (3 g/l) a titruje se roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Tetrabutylamoniumhydroxid v propanolu 0,1 mol/l VS

Roztok se připraví postupem uvedeným v odstavci Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS za použití 2-propanolu R místo toluenu R.

Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/l VS

65,0 g tetrasulfatoceričitanu amonného R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové R. Po vychladnutí se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS. K titraci se použije roztok tetrasulfatoceričitanu amonného.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS

Ke 100,0 ml roztoku tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS

7,612 g thiokyanatanu amonného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se přidá 25 ml vody R a 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se roztokem thiokyanatanu amonného za použití 2 ml síranu amonno-železitého R do červenožlutého zbarvení.

Thiosíran sodný 0,1 mol/l VS

25 g thiosíranu sodného R a 0,20 g uhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10,0 ml bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS se přidá 40 ml vody R, 10 ml jodidu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a titruje se roztokem thiosíranu sodného za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace.

Seznam referenčních látek použitých v národních článcích [image omitted]

5-Aminoimidazol-4-karboxamid hydrochlorid CRL (AICA)

2-Azahypoxanthin CRL (AHX)

Butamiraciumdihydrogencitrat CRL

Dakarbazin CRL

6,11-Dihydrodibenzo [b,e] thiepin-11-on CRL

11-(3-Dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo [b,e] thiepin-11-ol CRL

11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid (hydrochlorid) CRL

11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5,5-dioxid (hydrochlorid) CRL

Dosulepiniumchlorid CRL

Ethylbiskumacetat CRL

Hexachlorofen CRL

Hymechromon CRL

Choliniumjodid CRL

Kloroxin CRL

Kožní prášek CRL

Kyselina 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoová CRL

Medosulepiniumchlorid CRL

Meglumin CRL

2-Methyl-5-nitroimidazol CRL

Ornidazol CRL

Suxamethoniumjodid CRL

Trimekainiumchlorid CRL

Troxerutin CRL

Xanthinoliumnikotinat CRL

5 Všeobecné dodatky

• 5.1 Dodatky k technologii léčivých přípravků

• 5.1.1 Metody přípravy sterilních výrobků

Sterilita je nepřítomnost živých mikroorganismů. Sterilita výrobku se nemůže zaručit zkoušením, ale zajistí se použitím vhodných validovaných výrobních postupů. Je proto nezbytné prověřit vliv vybrané sterilizační metody výrobku (včetně jeho konečného obalu nebo balení) s ohledem na jeho účinnost a neporušenost. Rovněž je nezbytné tuto metodu validovat před jejím zavedením do praxe. Doporučuje se vybrat takový obal, který dovolí optimální způsob sterilizace. Není-li validovaný postup úzkostlivě dodržován, vzniká riziko nesterilního nebo poškozeného výrobku. Novou validaci je třeba provést při každé větší změně sterilizačního postupu, včetně změn v plnění sterilizátoru. Očekává se, že zásady správné výrobní praxe, jak jsou popsány např. v pokynech pro správnou výrobní praxi ES, se budou při návrhu postupu dodržovat, a to zvláště použitím:

• kvalifikovaného personálu s odpovídajícím školením,

• odpovídajících prostor,

• vhodného výrobního zařízení umožňujícího snadné čištění a sterilizaci,

• postačujících opatření k omezení mikrobiální kontaminace před sterilizací,

• validovaných postupů pro všechny kritické výrobní kroky,

• monitorování pracovního prostředí a postupů průběžných výrobních kontrol.

Opatření nezbytná pro minimalizaci mikrobiální kontaminace před sterilizací zahrnují použití vstupních materiálů s vhodně nízkou mikrobiální kontaminací. Mikrobiologické sledování a určení vhodných limitů může být vhodné pro složky, které se snadno kontaminují pro svůj původ, povahu nebo způsob přípravy.

Zde popsané metody se hlavně týkají inaktivace nebo odstranění bakterií, kvasinek a plísní. Pro biologické přípravky zvířecího nebo lidského původu nebo v případě, že takové materiály byly užity při výrobním postupu, je nezbytné při validaci prokázat, že postup je schopen odstranit nebo inaktivovat závažnou kontaminaci viry. Pokyny pro tyto postupy jsou např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

Kdekoli je to možné, užívá se sterilizace v konečném obalu. Je-li užita plně validovaná sterilizace v konečném obalu párou, suchým teplem nebo ionizujícím zářením, může se se souhlasem oprávněné autority provádět parametrické uvolňování, což je uvolnění šarže sterilizovaných položek založené na údajích o postupu spíše než na základě předložení vzorku ke zkoušce na sterilitu.

Není-li sterilizace v konečném obalu možná, použije se filtrace filtry zadržujícími bakterie nebo aseptické zpracování. Kdekoli je to možné, použije se dodatečné ošetření výrobku (např. jeho zahřátí) v konečném obalu. Ve všech případech se požaduje, aby obal i uzávěr zajistily sterilitu výrobku po dobu jeho použitelnosti.

Hladina sterilizační jistoty

Ve vhodných případech se v dále uvedených metodách odkazuje na pojem "hladina sterilizační jistoty". Dosažení sterility u kteréhokoliv člena souboru členů podrobených sterilizaci nemůže být zaručeno ani prokázáno. Inaktivace mikroorganismů fyzikálními nebo chemickými prostředky sleduje exponenciální křivku. Zůstává tedy stále určitá statistická pravděpodobnost, že nějaký mikroorganismus může přežít sterilizační postup. Pro daný postup je pravděpodobnost přežití určena počtem, druhem a odolností přítomných mikroorganismů a prostředím, ve kterém se při ošetření nalézají. Hladina sterilizační jistoty sterilizačního postupu udává stupeň jistoty, s nímž uvažovaný postup vysterilizuje soubor sterilizovaných členů. Hladina sterilizační jistoty daného postupuje vyjádřena jako pravděpodobnost výskytu nesterilních položek v tomto souboru. Např. hladina sterilizační jistoty 10^-6 značí pravděpodobnost existence výskytu nejvýše jednoho životaschopného mikroorganismu v 1 . 10^6 položek konečného výrobku. Hladina sterilizační jistoty postupu pro daný výrobek se stanoví vhodnými validačními studiemi.

Metody a podmínky sterilizace

Sterilizace se může provést některou z dále popsaných metod. Jejich modifikace nebo kombinace se může použít za předpokladu, že vybraný postup se validuje jak s ohledem na jeho účinnost, tak i na neporušenost výrobku, včetně jeho obalu nebo balení.

U všech metod sterilizace se sledují kritické podmínky, aby se potvrdilo dosažení předem stanovených podmínek v celé šarži během celého sterilizačního postupu. To platí ve všech případech, včetně těch, kde se použily doporučené podmínky.

Sterilizace v konečném obalu

Pro sterilizaci v konečném obalu je nezbytné vzít v úvahu nehomogennost fyzikálních, případně chemických podmínek ve sterilizátoru. Místo ve sterilizátoru, které je pro sterilizační agens dostupné nejpozději, se stanoví jak pro každý způsob plnění, tak i pro různé velikosti a typy obalů nebo balení, např. nejchladnější místo v autoklávu. Minimální letalita daná sterilizačním cyklem a jeho reprodukovatelnost se také určí, aby se zajistilo, že všechny náplně shodně dostanou specifické ošetření.

Při zavedení sterilizace v konečném obalu je třeba získávat data o průběhu rutinního užití, kdekoliv je to možné, monitorováním a vhodným záznamem fyzikálních, případně chemických podmínek dosažených v náplni uvnitř sterilizátoru během každého sterilizačního cyklu.

Sterilizace parou (zahřívání v autoklávu). Sterilizaci nasycenou párou pod tlakem je třeba dát přednost všude, kde je to možné, obzvláště pro vodné přípravky. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami pro vodné přípravky 15 min zahřívání na nejméně 121 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10^-6 nebo lepší. Pokyny zabývající se validací pomocí F0 jsou poskytnuty dále (5.1.5).

Při sterilizaci se získávají znalosti o fyzikálních podmínkách (teplota a tlak) uvnitř autoklávu. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Podmínky se při každém cyklu vhodně zaznamenávají, např. jako teplotní graf nebo jinými vhodnými prostředky.

Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

Sterilizace suchým teplem. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami nejméně 2 h při nejméně 160 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10^-6 nebo lepší.

Tato sterilizace se provádí v horkovzdušných sterilizátorech vybavených nucenou cirkulací vzduchu nebo v podobných zařízeních vyvinutých speciálně pro tento účel. Sterilizátor se plní tak, aby v celé náplni byla dosažena stejná teplota. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Během celého cyklu se teplota vhodným způsobem zaznamenává.

Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

Suché teplo při teplotách vyšších než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci laboratorního skla. V tomto případě se může použít pokles o 3 log tepelně odolného endotoxinu místo biologických indikátorů (5.1.2).

Sterilizace ionizujícím zářením. Sterilizace touto metodou se dosáhne vystavením výrobku ionizujícímu záření ve formě gama-záření z vhodného zdroje (např. kobalt-60) nebo svazku elektronů o vysoké energii vycházejících z vhodného urychlovače elektronů.

V některých státech jsou směrnice, které stanoví pravidla pro použití ionizujícího záření ke sterilizačním účelům, např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu je doporučena absorbovaná dávka 25 kGy. Jiné dávky se mohou použít za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraná dávka poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10^-6 nebo lepší.

Při sterilizačním postupu se sleduje výrobkem absorbovaná dávka radiace za použití stanovených dozimetrických postupů, které jsou nezávislé na počtu dávek. Dozimetry se kalibrují standardními zdroji referenční radiace, které jsou dodávány s přístroji od výrobce. Intervaly kalibrace by neměly přesáhnout 1 rok.

Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

Sterilizace plynem. Tato metoda sterilizace se používá výhradně tam, kde není jiná vhodná alternativa. Je nezbytné zajistit, aby plyn a vlhkost dokonale pronikly do sterilizovaného materiálu, a dále zajistit odstranění plynu za podmínek předem stanovených tak, aby jakékoli zbytky plynu, případně jeho rozkladných produktů, ve sterilizovaném výrobku byly pod koncentrací, která by při používání výrobku mohla mít toxické účinky. Pokyny pro použití ethylenoxidu jsou uvedeny např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

Kdekoliv je to možné, měří se a zaznamenává koncentrace plynu, relativní vlhkost, teplota a doba trvání postupu. Měření se provádí v místě, kde jsou nejpozději dosaženy sterilizační podmínky stanovené při validaci procesu.

Účinnost postupu použitého při každé sterilizované náplni se kontroluje vhodným biologickým indikátorem (5.1.2).

Přiměřený vzorek každé šarže se zkouší na sterilitu před uvolněním šarže (2.6.1).

Filtrace

Určité účinné látky a výrobky, které se nemohou sterilizovat v konečných obalech, se mohou podrobit filtračnímu postupu, který používá filtry typu, jenž prokázal uspokojivé výsledky při zátěžových zkouškách užívajících vhodné mikroorganismy, např. suspenze Pseudomonas diminuta (ATCC 19146, NCIMB 11091, CIP 103020 nebo CCM 4623). Doporučuje se provést zátěž při koncentraci nejméně 10^7 jednotek vytvářejících kolonie/cm^2 účinné plochy filtru. Suspenze se připraví v živné půdě z hydrolyzátů sóji a kaseinu a po průchodu filtrem se asepticky odebere a inkubuje aerobně při 32 °C. Takové výrobky vyžadují zvláštní předběžná opatření. Výrobní postup a prostředí jsou navrženy tak, aby omezovaly mikrobiální kontaminaci, a pravidelně se podrobují příslušnému sledování. Výrobní zařízení, obaly a uzávěry, a kdekoli je to možné, také vstupní látky se podrobí vhodnému sterilizačnímu postupu. Doporučuje se provádět filtraci co nejblíže k místu plnění. Operace následující po filtraci se provádějí v aseptických podmínkách.

Roztoky se filtrují membránovými filtry zadržujícími bakterie. Jmenovitá velikost pórů těchto filtrů je 0,22 μm nebo menší nebo se použije jiný typ filtru, o němž je známo, že má odpovídající vlastnost zachytávat bakterie. Vhodnými opatřeními se zabrání ztrátě roztoku způsobené absorpcí na filtr a také uvolňování kontaminant z filtru. Je třeba věnovat pozornost mikrobiální kontaminaci před filtrací, kapacitě filtru, velikosti šarže a době filtrace. Filtr se nepoužívá déle, než bylo schváleno při validaci kombinace filtru a dotyčného výrobku.

Neporušenost sestaveného sterilizačního filtru se před použitím ověří a po použití potvrdí provedením zkoušky vhodné pro typ použitého filtru a fázi zkoušení, např. bublinkovým testem, testem difuzního toku nebo testem tlakové ztráty.

Pro možná dodatečná rizika filtrační metody ve srovnání s ostatními sterilizačními postupy může být v případech, kde nelze zajistit nízkou mikrobiální kontaminaci jinými prostředky, vhodné použít předfiltraci filtrem zadržujícím bakterie.

Aseptická příprava

Cílem aseptického postupu je udržet sterilitu výrobku složeného ze součástí, z nichž každá byla sterilizována některou z výše popsaných metod. Toho se dosáhne použitím podmínek a zařízení určených k zábraně mikrobiální kontaminace. Aseptický postup může zahrnovat aseptické plnění výrobku do systémů obal-uzávěr, aseptické míchání složek následované aseptickým plněním a balením.

Pro udržení sterility složek a výrobků při výrobě je třeba věnovat zvláštní pozornost zejména:

• prostředí,

• personálu,

• kritickým povrchům,

• sterilizaci systému obal-uzávěr a postupům přepravy,

• maximální době uchovávání přípravku před rozplněním do konečných obalů.

Postup validace obsahuje vhodnou kontrolu všeho výše uvedeného a kontrola postupu se provádí pravidelně pomocí zkoušek, které postup napodobí a používají mikrobiologické pomnožovací půdy, které se potom inkubují a vyšetřují na mikrobní kontaminaci (zkoušky pomocí rozplněných půd). Navíc před uvolněním každé šarže jakéhokoli výrobku, sterilizované filtrací nebo též aseptickým zpracováním, se přiměřený počet vzorků přezkouší na sterilitu (2.6.1).

• 5.1.2 Biologické indikátory pro sterilizaci

Biologické indikátory jsou standardizované přípravky z vybraných mikroorganismů používané k ověření účinnosti sterilizačního postupu. Obvykle je tvoří populace bakteriálních spor umístěná na inertním nosiči, např. proužku filtračního papíru, krycím sklíčku nebo trubičce z plastu. Naočkovaný nosič je pokryt tak, aby byl chráněn před jakýmkoliv poškozením nebo kontaminací, přičemž sterilizační agens může vejít do styku s mikroorganismy. Suspenze spor může být též v zatavených ampulích. Biologické indikátory se připravují tak, aby se mohly uchovávat v určených podmínkách; je vyznačena doba exspirace.

Mikroorganismy téhož bakteriálního druhu, jako jsou bakterie používané v přípravě biologických indikátorů, se mohou očkovat přímo do tekutého výrobku, který se má sterilizovat, nebo do tekutého výrobku, který je mu podobný. V tomto případě se však prokáže, že tekutý výrobek nemá inhibiční účinek na použité spory, zvláště na jejich klíčení.

Biologický indikátor je charakterizován jménem použitého bakteriálního druhu, číslem kmene v původní sbírce, počtem živých spor na nosiči a hodnotou D. Hodnota D je hodnota sterilizačního parametru (doba trvání nebo absorbovaná dávka), která je zapotřebí ke snížení počtu živých organismů na 10 % původní hodnoty. To je významné jedině v dobře definovaných experimentálních podmínkách. Obsaženy jsou pouze deklarované mikroorganismy. Mohou se používat biologické indikátory obsahující na jednom nosiči více než jeden bakteriální druh. Uvedou se informace o živné půdě a podmínkách inkubace.

Doporučuje se, aby indikátorové organismy byly umístěny na místa, o nichž se předpokládá nebo, kde je to možné, na nichž bylo dříve fyzikálním měřením zjištěno, že jsou méně přístupná sterilizačnímu agens. Po expozici sterilizačnímu agens se nosiče spor za použití aseptického postupu přenesou do živných půd tak, aby se předešlo jejich kontaminaci. Mohou se použít biologické indikátory, které obsahují ampulku s živnou půdou umístěnou přímo v obale chránícím naočkovaný nosič.

Výběr indikátorových mikroorganismů se provádí tak, že:

• a) v porovnání s patogenními mikroorganismy a mikroorganismy, jež mohou výrobek potenciálně kontaminovat, je u zkušebního kmene velká rezistence k jednotlivým sterilizačním postupům,

• b) zkušební kmen je nepatogenní,

• c) zkušební kmen se snadno kultivuje.

Po inkubaci růst zkušebního mikroorganismu, který byl podroben sterilizačnímu postupu, prokazuje, že tento postup byl nedostatečný.

• 1. Sterilizace parou. Použití biologických indikátorů určených pro sterilizaci parou se doporučuje pro validaci sterilizačních cyklů. Doporučují se spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81). Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 10^5. Hodnota D při 121 °C přesahuje 1,5 min. Je ověřeno, že 6min expozice biologických indikátorů páře při (121 ± 1) °C nechává spory schopné oživení a že při 15min expozici biologického indikátoru páře při (121 ± 1) °C zkušební mikroorganismy nevyrostou.

• 1. Sterilizace suchým teplem. Pro přípravu biologických indikátorů se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058, CCM 4624 nebo CIP 77.18). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 .10^5 a hodnota D je asi 5 min až 10 min. Suché teplo při teplotě vyšší než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci skleněných předmětů. V tomto případě se místo biologických indikátorů může k důkazu snížení o 3 log použít bakteriální endotoxin rezistentní na teplo.

• 1. Sterilizace ionizujícím zářením. K monitorování běžných operací se mohou použít biologické indikátory jako doplněk stanovení účinnosti zvolené dávky radiační energie, zvláště v případě sterilizace urychlenými elektrony. Doporučují se spory Bacillus pumilus (např. ATCC 27.142, NCTC 10327, NCIMB 10692, CCM 4625 nebo CIP 77.25). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 .10^7. Hodnota D přesahuje 1,9 kGy. Je ověřeno, že zkušební mikroorganismy nevyrostou, jestliže byl biologický indikátor vystaven 25 kGy (minimální absorbovaná dávka).

• 1. Sterilizace plynem. Použití biologických indikátorů je nezbytné při všech postupech sterilizace plynem, jak pro validaci sterilizačního cyklu, tak pro běžné operace. Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 10^5 Pro peroxid vodíku a kyselinu peroctovou se doporučují spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81), pro ethylenoxid a formaldehyd se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058 CCM 4624 nebo CIP 77.18). Pro použité postupy jsou známy parametry rezistence: např. pro ethylenoxid přesahuje hodnota D 2,5 min pro zkušební cyklus zahrnující 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C a 60% relativní vlhkosti. Je ověřeno, že při výše popsaném cyklu nedojde k růstu zkušebních mikroorganismů, pokud byly biologické indikátory vystaveny 60min expozici. Pokud byla expozice indikátorů jen 15 min a teplota nižší (600 mg/l, 30 °C a 60% relativní vlhkost), zůstanou spory schopné oživení. Je důležité, aby biologický indikátor byl schopen zjistit, že vlhkost ve sterilizátoru ani ve sterilizovaném výrobku nedostačuje k zajištění inaktivace dehydrovaných mikroorganismů. Při 60min expozici indikátorů 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C bez zvlhčení zůstanou spory schopné oživení.

• 5.1.3 Účinnost protimikrobních konzervačních látek

Pokud léčivý přípravek nemá sám dostačující protimikrobní účinnost, může se, zvláště u přípravků obsahujících vodu, přidat protimikrobní konzervační látka, která za obvyklých podmínek skladování nebo užívání zamezí pomnožování mikrobiální kontaminace nebo ji omezí. Používá se zvláště u vícedávkových balení a chrání pacienta před infekcí a před poškozením způsobeným zkažením přípravku. Protimikrobní konzervaci nelze použít k nahrazení správné výrobní praxe.

Účinnost konzervační látky může být zvýšena nebo snížena účinnou látkou léčivého přípravku nebo jeho celkovým složením, případně jeho obalem nebo uzávěrem. Protimikrobní účinnost léčivého přípravku se stanoví v jeho konečném balení a v průběhu trvání jeho použitelnosti, aby se zjistilo, že se účinnost během uchovávání nenarušila. Toto zkoušení se má provádět na vzorcích odebraných z konečného obalu bezprostředně před zkoušením.

V průběhu vývoje léčivého přípravku se prokazuje, že protimikrobní účinnost přípravku jako takového anebo, pokud to je nutné, s přidáním vhodné konzervační látky nebo látek zajišťuje dostačující ochranu před nežádoucími účinky, jež mohou pocházet z mikrobiální kontaminace nebo z jejího pomnožení v průběhu uchovávání a používání přípravku.

Účinnost protimikrobního působení se prokazuje dále popsanou zkouškou, která není určena k užití pro běžné kontrolní účely.

Zkouška účinností protimikrobní konzervace

Podstatou zkoušky je naočkování vhodných mikroorganismů, pokud možno do léčivého přípravku v jeho konečném obalu, uchovávání naočkovaného přípravku při předepsané teplotě, odebírání vzorků z obalu v určených časových intervalech a stanovení počtu mikroorganismů ve vzorcích takto odebraných.

Konzervační vlastnosti přípravků jsou dostačující, jestliže při zkoušce za předepsané teploty a v předepsaných časech se počet mikroorganismů v naočkovaném přípravku významně sníží nebo nevzroste. Požadavky na pokles počtu mikroorganismů v závislosti na době se liší podle druhu přípravků a stupně požadované ochrany (viz tabulky 5.1.3-1 až 5.1.3-3).

Zkušební kmeny

Pseudomonas aeruginosa	ATCC 9027, NCIMB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65
Staphylococcus aureus	ATCC 6538, NCTC 10788, NCIMB 9518,CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58
Candida albicans	ATCC 10231, NCPF 3179, IP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91
Aspergillus niger	ATCC 16404, IMI 149007, IP 1431.83, CCM 8222

Zkoušky se provádějí s každým kmenem samostatně. Určené kmeny se doplňují, když je to vhodné, jinými kmeny nebo druhy, které mohou představovat pravděpodobné kontaminanty přípravku. Např. se doporučuje, aby pro všechny perorální přípravky byla použita Escherichia coli (ATCC 8739, NCIMB 8545, CIP 53.126, CCM 5417) a Zygosaccharomyces rouxii (NCYC 381, IP 2021.92, CCM 8224) pro perorální přípravky obsahující vyšší koncentrace cukru.

Příprava inokula

Ze sbírkových kultur se bakterie přeočkují na povrch živné půdy B (2.6.12) a houby na povrch živné půdy C bez přidání antibiotik (2.6.12). Bakterie se inkubují 18 h až 24 h při 30 °C až 35 °C, C. albicans 48 h při 20 °C až 25 °C a A. niger při 20 °C až 25 °C po dobu jednoho týdne nebo do dosažení dobré sporulace. Kmeny lze přeočkovávat po oživení dříve, než dosáhnou optimálního stavu, ale počet přeočkování má být omezen na minimum.

Narostlé kolonie bakterií a C. albicans se smyjí sterilním roztokem obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a pepton R (1 g/l), převedou se do vhodné nádoby a stejným roztokem se naředí tak, aby obsahovaly 108 mikroorganismů v 1 ml. Kolonie A. niger se smyjí a naředí asi na 10^8 v 1 ml stejným způsobem za pomoci sterilního roztoku obsahujícího chlorid sodný R (9 g/l) a polysorbát 80 R (0,5 g/l).

Z každé suspenze se ihned odebere vzorek a stanoví se počty jednotek vytvářejících kolonie v 1 ml jednotlivé suspenze metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). Tato hodnota slouží ke stanovení velikosti inokula a je východiskem pro provedení zkoušky. Suspenze se použijí ihned po přípravě.

Postup zkoušky

Ke stanovení počtu živých mikrobů v naočkovaném přípravku se použije stejná živná půda jako při pomnožování příslušného mikroorganismu.

Naočkuje se série balení zkoušeného přípravku, každé balení suspenzí jednoho zkušebního kmene tak, aby v 1 g nebo v 1 ml přípravku bylo 10^5 až 10^6 mikroorganismů. Objem suspenze inokula nemá překročit 1 % objemu přípravku. Pečlivě se promísí, aby se dosáhlo stejnoměrného rozptýlení inokula.

Naočkovaný přípravek se uchovává při teplotě 20 °C až 25 °C, chráněn před světlem. Z každého obalu se odebírá vhodný vzorek, obvykle 1 g nebo 1 ml, a to ihned po naočkování a dále ve vhodných intervalech podle druhu přípravku a stanoví se počet živých zárodků metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). K odstranění zbytkové protimikrobní účinnosti se použije ředění, filtrace nebo specifická inaktivační látka. Použije-li se ředění, je třeba počítat se snížením citlivosti malého množství živých mikroorganismů. Použije-li se specifická inaktivační látka, je nutno ověřit přiměřenými kontrolami, zda je systém schopen umožnit růst testovacího kmene.

Postup se validuje ověřením jeho schopnosti dokázat požadované snížení počtu živých zárodků.

Požadavky

Požadavky pro hodnocení protimikrobní účinnosti jsou v tabulkách 5.1.3-1 až 5.1.3-3 vyjádřeny v logaritmickém snížení počtu živých zárodků proti hodnotám získaným pro čerstvě naočkované přípravky.

Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky

Logaritmické snížení počtu zárodků
	6 h	24 h	7 d	14 d	28 d
Bakterie	A	2	3	-	-	NR**
	B	-	1	3	-	NI*
Houby	A	-	-	2	-	NI
	B	-	-	-	1	NI

^* NI = bez zvýšení počtu

^** NR = bez nálezu

Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných případech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B.

Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití

Logaritmické snížení počtu zárodků
	24 h	7 d	14 d	28 d
Bakterie	A	2	3	-	NI
	B	-	-	3	NI
Houby	A	-	-	2	NI
	B	-	-	-	NI

Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných případech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B.

Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky

Logaritmické snížení počtu zárodků
	14 d	28 d
Bakterie	3	NI
Houby	1	NI

Výše uvedené požadavky vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo.

• 5.1.4 Mikrobiologická jakost léčivých přípravků

Při výrobě, balení, skladování a distribuci léčivých přípravků se k zajištění jejich mikrobiologické jakosti použijí vhodné prostředky. Léčivé přípravky mají vyhovovat dále uvedeným požadavkům.

Kategorie 1

Přípravky, u nichž je v platném článku předepsána sterilita aplikační formy, nebo jiné přípravky, jež jsou označeny jako sterilní.

• Zkouška na sterilitu (2.6.1).

Kategorie 2

Přípravky k místnímu použití nebo k použití v dýchacím ústrojí s výjimkou přípravků, u nichž je předepsána sterilita.

• Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10^2 aerobních bakterií a hub v gramu nebo v mililitru.

• Nejvýše 10^1 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

• Nepřítomnost Pseudomonas aeruginosa (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

• Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

Kategorie 3

A. Přípravky k perorálnímu a rektálnímu použití.

• Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10^3 aerobních bakterií a nejvýše 10^2 hub v gramu nebo v mililitru.

• Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

B. Přípravky k perorálnímu podání obsahující suroviny přírodního živočišného, rostlinného nebo nerostného původu, které nelze protimikrobně ošetřit a pro něž oprávněná autorita připouští mikrobiologické znečištění suroviny překračující 10^3 živých mikroorganismů v gramu nebo v mililitru. Nevztahuje se na přípravky z rostlin popsané ve 4. kategorii.

• Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10^4 aerobních bakterií a nejvýše 10^2 hub v gramu nebo v mililitru.

• Nejvýše 10^2 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

• Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13).

• Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo 1,0 ml) (2.6.13).

• Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

Kategorie 4

Přípravky z rostlin sestávající jen z jedné nebo více rostlinných drog (celých, rozdrobněných nebo práškovaných).

A. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím přidává vroucí voda.

• Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10^7 aerobních bakterií a nejvýše 10^5 hub v gramu nebo v mililitru.

• Nejvýše 10^2 Escherichia coli v gramu nebo v mililitru (2.6.13 za použití vhodného zředění).

B. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím vroucí voda nepřidává.

• Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10^5 aerobních bakterií a nejvýše 10^4 hub v gramu nebo v mililitru.

• Nejvýše 10^3 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

• Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

• Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13).

• 5.1.5 Používání pojmu F0 při sterilizaci vodných přípravků parou

Tato část podává informace a návod, ale není závaznou částí lékopisu.

Hodnota F0 sterilizačního postupu využívajícího nasycenou páruje letalita vyjádřená jako odpovídající čas v minutách při teplotě 121 °C ve vztahu k mikroorganismům majícím hodnotu Z = 10 při sterilizaci výrobku v jeho konečném obalu.

Celková hodnota F0 postupu bere v úvahu všechny zahřívací a chladicí fáze cyklu a může se vypočítat integrací smrtících hodnot všech teplotních intervalů s ohledem na dobu jejich trvání.

Jestliže je cyklus sterilizace parou navržen na základě metody F0, je nezbytné věnovat velkou pozornost přiměřenému jištění sterility. Navíc může být také nutné vedle validace postupu provádět při běžné výrobě trvalé a přísné mikrobiologické sledování tak, aby se prokázalo, že se mikrobiologické parametry pohybují v rámci platných mezí s cílem dosáhnout hladinu sterilizační jistoty 10^-6 nebo lepší.

V případě sterilizace parou se hodnota Z vztahuje k tepelné odolnosti mikroorganismu v závislosti na teplotě. Hodnota Z je změna teploty potřebná ke změně hodnoty D o faktor 10.

Hodnota D (decimální redukční hodnota) je hodnota parametru sterilizace (čas nebo absorbovaná dávka) potřebná ke snížení počtu živých organismů na 10 % původního počtu. Hodnota D má význam jedině při zachování přesně definovaných experimentálních podmínek. Používají se následující matematické vztahy:

F0=D121log N0-log N=LD121log IF,

kde značí:

D121 – hodnotu D referenčních spor (5.1.2) při teplotě 121 °C,

N0 – počáteční počet živých mikroorganismů,

N – konečný počet živých mikroorganismů,

IF – inaktivační faktor.

Z=T2-T1log D1-log D2,

kde značí:

D1 – hodnotu D mikroorganismu při teplotě T1,

D2 – hodnotu D mikroorganismu při teplotě T2.

IF=No-N=10t/D

kde značí:

t – dobu expozice,

D – hodnotu D mikroorganismu za podmínek expozice.

• 5.2 Dodatky k technologii vakcín

• 5.2.1 Terminologie použitá v článcích vakcín

V některých případech, obvykle ve spojitosti s veterinárními vakcínami, používané alternativní pojmy jsou uvedeny v závorce.

Systém jednotné inokulace – Seed lot systém

Systém, podle něhož za sebou jdoucí šarže výrobku jsou odvozeny z jednoho matečného inokula. Pro běžnou výrobu se může z matečného inokula (master seed lot) připravit pracovní inokulum (working seed lot). U matečného i pracovního inokula je evidován původ a počet pasáží.

Matečné inokulum – Master seed lot

Kultura mikroorganismů pocházející z jedné várky, rozdělené do nádob, zpracovaných společně v jedné operaci takovým způsobem, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Matečné inokulum v tekuté formě se obvykle uchovává při teplotě -70 °C nebo nižší. Lyofilizované matečné inokulum se uchovává při takové teplotě, o které je známo, že zaručí stabilitu.

Pracovní inokulum – Working seed lot

Kultura mikroorganismů odvozená od matečného inokula a určená pro použití ve výrobě. Pracovní inokulum je rozděleno do nádob a skladuje se stejně, jak je předepsáno pro matečné inokulum.

Systém buněčných bank – Cell bank systém (Cell-seed systém)

Systém, kde za sebou jdoucí šarže výrobku jsou výráběny kultivací v buňkách, které jsou získány ze stejné banky základních buněk. Určitý počet nádob banky základních buněk se použije k přípravě banky pracovních buněk. Systém buněčných bank se validuje pro nejvyšší počet pasáží dosažený v průběhu běžné výroby.

Banka základních buněk – Master cell bank (Master cell seed)

Kultura buněk rozdělená do nádob v jedné operaci zpracovaná společně a uchovávaná tak, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Banka základních buněk se obvykle uchovává při teplotě -70 °C nebo nižší.

Banka pracovních buněk – Working cell bank (Working cell seed)

Kultura buněk pocházejících z banky základních buněk a určená k přípravě kultury produkčních buněk. Banka pracovních buněk je rozdělena do nádob, zpracována a uchovávána stejně, jak je předepsáno pro banku základních buněk.

Kultury primárních buněk – Primary cell cultures

Kultury buněk získaných pomocí trypsinu ze vhodné tkáně nebo orgánu. Buňky jsou v podstatě totožné s buňkami původní tkáně a jsou nejvýše v páté pasáži in vitro od původní přípravy ze živočišné tkáně.

Buněčné linie – Cell lines

Kultury buněk, které mají velkou schopnost pomnožování in vitro. V liniích diploidních buněk mají buňky v podstatě stejné charakteristiky s buňkami původní tkáně. U kontinuálních buněčných linií jsou buňky schopny se neomezeně množit v kultuře a mohou se získávat ze zdravé nebo nádorové tkáně. Za určitých podmínek mají některé kontinuální buněčné linie onkogenní schopnost.

Kultura produkčních buněk – Production cell culture

Kultura buněk určených k použití ve výrobě; může pocházet z jedné nebo více nádob banky pracovních buněk nebo to může být kultura primárních buněk.

Kontrolní buňky – Control cells