Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

ČÁST PRVNÍ

VETERINÁRNÍ PÉČE

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie (dále jen „předpisy Evropské unie“)^1a) stanoví požadavky veterinární péče (dále jen „veterinární požadavky“) na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty, upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče, jakož i některé odborné veterinární činnosti a jejich výkon.

§ 2

Veterinární péče

Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje

• a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření onemocnění přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých druhů (dále jen „nákaza“) a jiných onemocnění zvířat a jejich tlumení, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,

• b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,

• c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů, vedlejších živočišných produktů, získaných produktů a krmiv ze zahraničí,

• d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů nebo s ošetřováním, zpracováváním nebo neškodným odstraňováním vedlejších živočišných produktů a získaných produktů nebo se zacházením s nimi, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,

• e) veterinární asanaci,

• f) dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^1b) a předpisy Evropské unie^2) (státní veterinární dozor).

§ 3

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

• a) chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu,

• b) hospodářstvím jakákoli stavba, zařízení nebo místo, kde je hospodářské zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo držena, včetně chovu pod širým nebem. Je-li v hospodářství chováno nebo drženo více než jedno stádo nebo více než jedna skupina hospodářských zvířat, která mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat na člověka (dále jen „vnímavá zvířata“), je každé z těchto stád nebo každá z těchto skupin oddělenou epizootologickou jednotkou, která má stejný zdravotní status,

• c) hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, zvěř ve farmovém chovu, ryby a jiní vodní živočichové, včely, včelstva, čmeláci a hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny,

• d) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,

• e) svodem zvířat soustředění hospodářských zvířat různých chovatelů na určeném místě a k určenému účelu, jde-li o evidovaná zvířata podle plemenářského zákona^8),

• f) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,

• g) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,

• h) izolací dočasné, provozně a místně oddělené umístění zvířat podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen „podezřelá zvířata“), v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,

• i) karanténou dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do stáda nebo před jejich přemístěním z hospodářství, v jehož průběhu se provádějí preventivní a diagnostické úkony a sleduje zdravotní stav zvířat,

• j) ohniskem nákazy ohnisko podle čl. 4 bodu 40 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,

• k) nákazovou situací výskyt nákazy na určitém území nebo v určitém hospodářství,

• l) nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nákazy,

• m) živočišnými produkty

• 1. produkty uvedené v bodech 1.1, 1.10, 1.11, 1.12, 1.13, 1.14, 1.15, 2.1, 3.1, 3.4, 3.5, 3.6, 4.1, 5.1, 5.2, 5.3, 6., 7. a 8.1 odrážce druhé a třetí přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004,

• 1. mlezivo určené k lidské spotřebě,

• 1. krev určená k lidské spotřebě,

• 1. včelí produkty určené k lidské spotřebě,

• 1. maso krokodýlů určené k lidské spotřebě,

• 1. hmyz určený k lidské spotřebě,

• 1. výrobky získané výhradně zpracováním nezpracovaných produktů uvedených v bodech 1 až 6, které jsou určeny k lidské spotřebě,

• 1. vysoce rafinované produkty podle přílohy III oddílu XVI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004,

• n) zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišné produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^3) a předpisy Evropské unie^3a),

• o) vedlejšími živočišnými produkty vedlejší produkty živočišného původu podle čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,

• p) získanými produkty získané produkty podle čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,

• r) krmivy krmiva podle čl. 3 bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002,

• s) zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené předpisy Evropské unie^4a),

• t) veterinárními přípravky hromadně vyráběné přípravky, které jsou určeny pro zvířata, zejména dietetické, vitaminové, minerální a kosmetické přípravky, anebo pro specifickou laboratorní diagnostiku nákaz zvířat či původců onemocnění z potravin živočišného původu; za veterinární přípravky se nepovažují výrobky, které podléhají zvláštním právním předpisům^5),

• u) veterinárními technickými prostředky zařízení, přístroje, pomůcky, materiály nebo jiné předměty nebo výrobky včetně příslušenství, používané samostatně nebo v kombinaci spolu s potřebným programovým vybavením, které jsou určeny k použití u zvířat pro účely prevence, vyšetřování, diagnózy, sledování, léčby nebo zmírnění nemoci, poranění nebo zdravotního postižení, náhrady nebo modifikace anatomické struktury či fyziologického procesu, anebo kontroly březosti, a které nedosahují své hlavní zamýšlené funkce v organizmu zvířete nebo na jeho povrchu farmakologickým nebo imunologickým účinkem nebo ovlivněním metabolizmu, jejichž funkce však může být takovými účinky podpořena; za veterinární technické prostředky se dále považují výrobky, které slouží k označování zvířat a které jsou za tímto účelem vpravovány do těla zvířete,

• v) ochrannou lhůtou ochranná lhůta podle čl. 4 bodu 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES, v platném znění,

• x) porážkou usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání^6),

• y) utracením usmrcení zvířete, nejde-li o porážku, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,^6)

• z) veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, vedlejší živočišné produkty, získané produkty, krmiva a další produkty a předměty, pokud mohou být nositeli původců nákaz,

• aa) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování a přepravě zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo, stelivo, dopravní prostředky, obaly, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného důvodu mohou být nositeli původců nákaz,

• bb) uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma nabídky ke spotřebě, včetně skladování a přepravy pro potřeby prodeje nebo jiné nabídky ke spotřebě,

• cc) obchodováním obchodování mezi členskými státy Evropské unie (dále jen „členský stát“) se zvířaty a živočišnými produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se zvířaty a živočišnými produkty, pocházejícími ze zemí, které nejsou členským státem (dále jen „třetí země“), jež jsou v členských státech v celním režimu volného oběhu,

• dd) dopravním prostředkem část silničního vozidla, drážního vozidla, letadla nebo lodi, určená k přepravě zboží, jakož i kontejner používaný pro silniční, drážní, leteckou nebo vodní dopravu,

• ee) zásilkou zásilka podle čl. 3 bodu 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,

• ff) schválením udělení souhlasu k výkonu určité činnosti na základě splnění podmínek stanovených tímto zákonem,

• gg) registrací zapsání do seznamu,

• hh) úředním veterinárním lékařem veterinární lékař orgánu veterinární správy; za úředního veterinárního lékaře se považuje také veterinární lékař Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo veterinární lékař Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, pokud byli tito lékaři pověřeni úkoly náležejícími podle tohoto zákona úředním veterinárním lékařům,

• ii) soukromým veterinárním lékařem veterinární lékař vykonávající veterinární léčebnou a preventivní činnost podnikatelským způsobem,

• jj) schváleným veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař schválený krajskou veterinární správou Státní veterinární správy nebo Městskou veterinární správou v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) pro výkon některých, tímto zákonem stanovených činností,

• kk) ošetřujícím veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař nebo veterinární lékař Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo veterinární lékař Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, pokud tito lékaři vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost v hospodářství nebo v chovu zvířat,

• ll) útulkem pro zvířata zařízení, které poskytuje dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům nebo týraným zvířatům,

• mm) včelstvem společenství včel, které je tvořeno matkou, dělnicemi a trubci a které obsedá včelí dílo,

• nn) včelím dílem voskové plásty vystavěné včelími dělnicemi, a to i mimo rámky; součástí včelího díla je včelí plod ve všech vývojových stadiích a glycidové a pylové zásoby,

• oo) veterinárními asanačními činnostmi shromažďování, sběr, přeprava, skladování, neškodné odstraňování a další zpracovávání, používání nebo ošetřování vedlejších živočišných produktů a získaných produktů, odchyt zvířat bez pána^62) a toulavých a opuštěných zvířat^23a) a jejich umísťování do karantény nebo izolace,

• pp) asanačním podnikem zařízení, které zpracovává vedlejší živočišné produkty za použití standardních nebo alternativních zpracovatelských metod, především však tlakové sterilizace, a které v určeném územním obvodu (dále jen „svozová oblast“) povinně provádí sběr a přepravu vedlejších živočišných produktů.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy věci a okolností též sperma, vaječné buňky, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry a plemenivo včel.

(3) Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely tohoto zákona těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící lovné zvěře.^7)

(4) Kde se v předpisech Evropské unie mluví v souvislosti se zvířaty o části území státu jako o regionu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona kraj.^7a)

(5) Pokud se v tomto zákoně používají v souvislosti s právními vztahy upravenými předpisy Evropské unie pojmy, jejichž obsah a význam nejsou definovány v tomto zákoně, ale v uvedených předpisech, vychází se pro účely tohoto zákona z vymezení těchto pojmů v uvedených předpisech.

(6) Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s volným pohybem osob nebo s uznáváním odborné způsobilosti o členském státě, rozumí se tím také jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace.

(7) Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s přemísťováním zvířat nebo živočišných produktů o členském státě, rozumí se tím také jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

HLAVA II

ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

Oddíl 1

Povinnosti chovatelů

§ 4

(1) Chovatel je povinen

• a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,

• b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,

• c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k tlumení těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat^7c),

• d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu,

• e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů,

• f) zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,

• g) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,

• h) dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropské unie^7g),

• i) zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to v rozsahu a lhůtách stanovených Ministerstvem zemědělství (dále jen „ministerstvo“) podle § 44 odst. 1 písm. d), uchovávat jejich výsledky po dobu nejméně 3 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Je-li třeba provést též laboratorní vyšetření vzorků, musí být toto vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.

(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a plemenářským zákonem.^8)

(3) Chovatel psa je povinen zajistit, aby pes byl označen elektronickým čipem, který splňuje technické požadavky stanovené v příloze II předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) (dále jen „elektronický čip“), s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel nově narozeného psa je povinen zajistit označení psa elektronickým čipem před nabídkou psa k prodeji nebo předáním psa novému chovateli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.

(4) Povinnosti chovatele psa podle odstavce 3 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání^6), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii^68), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.

(5) Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.

(6) Chovatel uvedený v odstavci 5 je dále povinen oznámit krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

(7) Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 pouze jeden z nich.

(8) Oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 se nevztahuje na

• a) útulek pro zvířata,

• b) hotel nebo penzion pro zvířata,

• c) osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje zvláštní právní předpis^9),

• d) ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii^68), nebo

• e) chovatele vodicích nebo asistenčních psů podle zvláštních právních předpisů^69).

§ 4a

(1) Chovatel je povinen zajistit, aby psi, kočky a fretky v zájmovém chovu, pokud jsou přemísťováni v rámci neobchodního přesunu mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a územími a třetími zeměmi podle čl. 13 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48), splňovali podmínky stanovené tímto předpisem.

(2) Je-li přemísťováno více než pět zvířat uvedených v odstavci 1, která nesplňují podmínky uvedené v článku 5 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48), je chovatel povinen zajistit splnění požadavků uvedených v hlavě IV.

(3) Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho nákazového statusu (dále jen „pas“)^49)^,^50), vydává veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Pas je veřejnou listinou.

(4) Schválený veterinární lékař při vydání a vyplnění pasu postupuje podle čl. 22 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) a je povinen uchovávat záznamy uvedené v čl. 22 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) po dobu nejméně 3 let, předávat tyto záznamy Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen „Komora“) a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.

(5) Schválení soukromého veterinárního lékaře může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).

(6) Pasy podle odstavce 3 vydává také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která je k této činnosti schválena krajskou veterinární správou. Práva a povinnosti veterinárního lékaře schváleného k vydávání pasů platí pro vysokou školu schválenou k vydávání pasů obdobně. Schválení vysoké školy k vydávání pasů může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže vysoká škola vydala pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).

(7) Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního dozoru.

(8) Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování pasů, vedení jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do této evidence, obsah této evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do pasu a jeho vzor.

§ 4b

(1) Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy (dále jen „Ústřední veterinární správa“) registruje na základě písemné žádosti

• a) osobu pro účely výroby pasů (dále jen „výrobce pasů“), která k žádosti přiloží návrh pasu odpovídající vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu, a

• b) osobu pro účely distribuce pasů (dále jen „distributor pasů“).

(2) Výrobce pasů je povinen

• a) zajistit, aby pasy odpovídaly vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu,

• b) opatřit pasy číslem z řady přidělené Ústřední veterinární správou v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48),

• c) dodávat pasy pouze distributorovi pasů,

• d) předávat záznamy o vyrobených pasech Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,

• e) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a

• f) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení výroby pasů.

(3) Distributor pasů je povinen

• a) dodávat pasy pouze veterinárním lékařům nebo vysoké škole schváleným k vydávání pasů podle § 4a,

• b) uchovávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) po dobu nejméně 3 let,

• c) předávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,

• d) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a

• e) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení distribuce pasů.

§ 4c

Označení psa podle § 4 odst. 3 nebo označení zvířat v zájmovém chovu elektronickým čipem podle předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^65) provádí soukromý veterinární lékař nebo vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.

§ 5

(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen

• a) zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich chovu a ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty, používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů^9a), dodržovat návod k jejich použití a zacházet s vedlejšími živočišnými produkty způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropské unie^9b),

• b) v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně proti nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a dbát o jejich řádnou funkci,

• c) k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat používat jen zdravotně nezávadná krmiva,

• d) podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro jejich používání při poskytování veterinární péče^5), veterinární přípravky schválené podle tohoto zákona, doplňkové látky v souladu se zvláštními právními předpisy^4) a dodržovat podmínky pro podávání některých látek a přípravků zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí (§ 19), poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat, v živočišných produktech, krmivech a napájecí vodě (dále jen „plán sledování některých látek a jejich reziduí“), a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,

• e) nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u hospodářských zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, není povoleno (§ 19 odst. 1 a 3)^9c),

• f) předkládat na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy stanovené zvláštním právním předpisem^9d) a umožnit přístup k těmto záznamům také soukromému veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v místě původu (dále jen „zdravotní potvrzení“),

• g) v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své chovatelské činnosti ve vztahu k farmovému chovu zvěře,

• h) dodávat na jatky pouze jatečná zvířata s pravdivě a úplně uvedenými informacemi o potravinovém řetězci v souladu s přílohou II oddílu III nařízení (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu; určeným obdobím ve smyslu přílohy II oddílu III bodu 3 písm. c) nařízení (ES) č. 853/2004 se rozumí 60 dnů přede dnem dodání jatečného zvířete na jatky,

• i) uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo zakázané^4) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně po dobu 5 let, na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři a dodržovat ochranné lhůty.

(2) Mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu je zakázáno léčit.

(3) Chovatel, který jako podnikatel^10) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen

• a) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů^11), které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,

• b) zajistit, aby osoby podle písmene a) byly seznámeny s povinnostmi podle § 11 a 12 a se způsobem rychlého kontaktování soukromého veterináře,

• c) zpracovat vlastní ozdravovací program v souladu s celostátním eradikačním programem jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování zvířat“), předložit jej včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů od data zveřejnění programu ozdravování zvířat na internetových stránkách ministerstva a postupovat podle tohoto programu.

(4) Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

(5) Pro chovatele, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a i).

(6) Pro chovatele provozujícího zařízení pro produkci čmeláků, které je odděleno od okolního prostředí, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až c).

(7) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a na jejich uvádění na trh,

• b) které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům, které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které látky a přípravky lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých podmínek a tyto podmínky,

• c) postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích programů chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy zpracovávají, a co mají obsahovat,

• d) ve kterých případech a za jakých podmínek může Státní veterinární správa povolit v mezích stanovených právními akty Evropské unie zmírnění veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu,

• e) limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

§ 5a

(1) Provozovatel zařízení nebo dopravce, který podléhá registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na

• a) chovatele evidovaných zvířat podle plemenářského zákona^8), kteří jsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona^8),

• b) osoby podle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání^6), které mají oznamovací povinnost podle zákona na ochranu zvířat proti týrání^6).

Osoby uvedené v písmenech a) a b) se považují za subjekty registrované podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje, s výjimkou uvedenou v odstavci 2,

• a) zařízení provozovatelů podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,

• b) dopravce podle čl. 87 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle čl. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a

• c) provozovatele svodu zvířat podle čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(4) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 97, 99 a 100 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení podle čl. 94 odst. 1 nebo čl. 95 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.

(5) Povinnost vést záznamy podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 se nevztahuje na provozovatele uvedené v čl. 102 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(6) Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4, pokud se na ně nevztahuje povinnost vést údaje ve stájovém registru podle plemenářského zákona^8), jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 po dobu 3 let.

(7) Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

• a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,

• b) ukončení své činnosti.

(8) Registraci podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají a záznamy podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést

• a) chovatelé evidovaných zvířat podle plemenářského zákona^8), kteří nejsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona^8),

• b) chovatelé provozující zařízení pro produkci čmeláků, které není odděleno od okolního prostředí.

§ 5b

(1) Provozovatel zařízení akvakultury nebo skupiny zařízení akvakultury podléhajících registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Registraci podle čl. 172 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají zařízení akvakultury uvedená v čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.

(2) Povinnost požádat o schválení podle odstavce 1 se nevztahuje na zařízení akvakultury uvedená v čl. 176 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429; tato zařízení podléhají pouze registraci.

(3) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 173 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury.

(4) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 181, 183 a 184 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury uvedené v čl. 176 odst. 1, čl. 177, čl. 178 písm. a) nebo čl. 179 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.

(5) Provozovatelé uvedení v odstavci 1 a dopravci vodních živočichů určených pro zařízení akvakultury nebo k vypuštění do volné přírody podle čl. 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 186 až 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691 po dobu 3 let.

(6) Záznamy podle čl. 186 odst. 1 písm. c), d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést provozovatelé zařízení akvakultury uvedení v čl. 4 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037. Záznamy podle čl. 188 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést dopravci uvedení v čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.

(7) Provozovatelé zařízení akvakultury nebo skupin zařízení akvakultury registrovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

• a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,

• b) ukončení své činnosti.

§ 5c

Krajská veterinární správa schvaluje soukromého veterinárního lékaře pro zařízení uvedená v § 5a nebo 5b, pokud toto schválení vyžaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatá na jeho základě, zejména nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691.

§ 5d

(1) Provozovatel, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, je povinen požádat krajskou veterinární správu o registraci svého zařízení a plnit povinnosti podle čl. 84 a 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Krajská veterinární správa registruje tato zařízení v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(2) Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 je povinen uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 po dobu 3 let.

(3) Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 oznamuje krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

• a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,

• b) ukončení své činnosti.

Oddíl 2

Centrální evidence psů

§ 5e

(1) Správcem a provozovatelem informačního systému centrální evidence psů (dále jen „informační systém centrální evidence“) je Komora.

(2) Informační systém centrální evidence není veřejně přístupný a má do něj přístup

• a) soukromý veterinární lékař za účelem zápisu údajů nebo nahlížení do něj pro potřebu plnění povinností stanovených tímto zákonem,

• b) orgán veřejné moci za účelem nahlížení do něj v souvislosti s výkonem své působnosti v rozsahu stanoveném postupem podle zákona o základních registrech^39) a

• c) chovatel psa za účelem zápisu čísla svého telefonu nebo nahlížení do něj v rozsahu údajů vedených o tomto chovateli a jím chovaném psu.

(3) V informačním systému centrální evidence se vedou tyto údaje:

• a) identifikační číslo psa nebo číslo tetování psa,

• b) pohlaví psa,

• c) číslo pasu psa z evidence pasů vedené Komorou podle § 4a, pokud byl pas vydán,

• d) jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresa místa trvalého pobytu, pobytu nebo bydliště chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce, nebo obchodní firma nebo název chovatele psa, a dále číslo telefonu chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce,

• e) adresa místa chovu psa,

• f) údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování.

(4) Ministerstvo hradí Komoře náhradu hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázovou náhradu hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhradu hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví výši náhrady hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem, rozvojem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázové náhrady hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhrady hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence náležející Komoře.

§ 5f

Chovatelé psů

(1) Chovatel psa je povinen zajistit zapsání

• a) psa do informačního systému centrální evidence současně s označením nově narozeného psa elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; zapsání psa do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. a),

• b) údaje o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině do informačního systému centrální evidence; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. b),

• c) změny chovatele nebo trvalé změny adresy místa chovu psa do informačního systému centrální evidence nejpozději při nejbližším očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. c).

(2) Povinnosti chovatele psa podle odstavce 1 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání^6), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii^68), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.

§ 5g

Soukromí veterinární lékaři

Soukromý veterinární lékař je povinen

• a) zapsat psa do informačního systému centrální evidence ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes označen elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; tento zápis zahrnuje údaje podle § 5e odst. 3 písm. a), b), d) až f), a má-li pes pas, i údaj podle § 5e odst. 3 písm. c),

• b) zapsat do informačního systému centrální evidence údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes očkován nebo přeočkován,

• c) zapsat do informačního systému centrální evidence změnu chovatele nebo trvalou změnu adresy místa chovu psa, a to ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto údaje soukromému veterinárnímu lékaři chovatelem.

§ 5h

Vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny

Pro účely tohoto oddílu se za soukromého veterinárního lékaře považuje také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. Práva a povinnosti soukromého veterinárního lékaře podle § 5e až 5g platí pro tuto vysokou školu obdobně.

Oddíl 3

Přemístění a přeprava zvířat

§ 6

Vnitrostátní přemísťování zvířat

(1) Není-li tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie stanoveno jinak, je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění

• a) zvířete do zařízení pro svody kopytníků nebo zařízení pro svody drůbeže podle čl. 94 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, nebo

• b) pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo dodavatelského zařízení^6), nebo

• c) zvířete z řádu šelmy (Carnivora) uvedeného v příloze k zákonu č. 246/1992 Sb. a jejich kříženců nebo zvířete z řádu primáti (Primates).

(2) Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete v rámci uzavřeného pásma, pásma infekce, anebo i mimo tato pásma nebo do těchto pásem, pokud k přemístění zvířete dochází na základě mimořádných veterinárních opatření v případech, ve kterých tento zákon nebo předpisy Evropské unie umožňují povolení výjimky ze zákazu přemísťování zvířat.

(3) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona^9d). Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo zařízení uvedeného v odstavci 1 písm. a) je zvíře přemísťováno.

(4) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až do místa určení. Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, popřípadě jiná osoba, která přemísťuje zvíře, je povinna předat veterinární osvědčení chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo zařízení je zvíře přemísťováno. Veterinární osvědčení musí být chovatelem nebo provozovatelem, do jehož hospodářství nebo zařízení je zvíře přemísťováno, uchováváno nejméně po dobu 1 roku ode dne jeho vydání.

(5) O vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete je chovatel povinen požádat písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy ve lhůtě nejméně 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete.

(6) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.

(7) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení, které vydává soukromý veterinární lékař.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete a zdravotního potvrzení,

• b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v karanténě, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umístěním a držením zvířat v karanténě.

§ 7

(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána, překládána a vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu zdraví a pohody zvířat a být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání^6), předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy^14) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/688 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/990; úřední veterinární lékaři dozírají na dodržování těchto podmínek.

§ 8

Přemísťování zvířat mezi členskými státy

(1) Krajská veterinární správa může v případech stanovených nařízením povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování

• a) zvířat, které jsou stanoveny v části IV hlavě I kapitolách 3, 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat^80),

• b) vodních živočichů nebo živočišných produktů z vodních živočichů jiných než živých vodních živočichů, které jsou stanoveny v části IV hlavě II kapitolách 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat^81).

(2) Ústřední veterinární správa může povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat, které jsou stanoveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, pokud jde o přemísťování

• a) zvířat mezi členskými státy pro vědecké účely^6), nebo v blízkosti hranic pro rekreační účely, sportovní a kulturní akce, nebo za účelem pastvy nebo práce, nebo přemísťování zárodečných produktů do genových bank v jiném členském státě, a to za podmínek stanovených v čl. 138, 139 a 165 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě^82),

• b) vodních živočichů na území České republiky z jiného členského státu pro vědecké účely^6), a to za podmínek stanovených v čl. 204 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Vodní živočichové přemístění z jiného členského státu mohou být v České republice vypouštěni do volné přírody, pouze pokud splňují podmínky uvedené v čl. 199 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

§ 9

Svod zvířat

(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod státním veterinárním dozorem.

(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen požádat obec o povolení konání svodu zvířat.

(3) Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti podle odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro konání svodu zvířat a zajistit jejich dodržování.

(4) Tímto ustanovením není dotčen čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

§ 9a

Přemísťování cirkusových zvířat

(1) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a) pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.

(2) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. jj)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a).

Oddíl 4

Nákazy a jejich tlumení

§ 10

(1) Státní veterinární správa

• a) v souladu s čl. 26 až 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 vykonává státní veterinární dozor zaměřený na včasné odhalení nákaz uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu a o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i poznatky o výskytu jejich původců,

• b) přijímá odpovídající opatření k tlumení nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich šíření,

• c) vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním opatření, jimž jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu zvířat, pro něž dosud nebyly stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky na úrovni Evropské unie, určuje, která očkování brání dovozu zvířat a živočišných produktů,

• d) sleduje a vyhodnocuje výskyt vektorů v případě nákaz, u kterých se přenos uskutečňuje výhradně tímto způsobem; vektorem se v této souvislosti rozumí každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým, které může mechanicky nebo biologicky přenášet a šířit původce příslušné nákazy.

(2) Ústřední veterinární správa předloží Evropské komisi (dále jen „Komise“) program dozoru podle čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a předkládá Komisi pravidelné zprávy o výsledcích provádění tohoto programu.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování v případech, ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, okolnosti jejího výskytu a jeho důsledky, rizika jejího šíření, anebo jiné důvody,

• b) opatření k tlumení a zabránění šíření některých nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení zvířat v izolaci a odborné veterinární úkony, které se provádějí v jejím průběhu,

• c) pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jejich původců.

§ 10a

(1) Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a jejich původci, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jsou považovány za nebezpečné. Za nebezpečnou nákazu se pro účely tohoto zákona považují i organismy rezistentní vůči antimikrobiálním látkám, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Ústřední veterinární správa hlásí

• a) Komisi a ostatním členským státům ohnisko nákazy podle čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podává Komisi a ostatním členským státům zprávu o nákazách podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a

• b) Světové organizaci pro zdraví zvířat výskyt nákaz v souladu s rozhodnutím této organizace o jednotném seznamu nákaz a o zavedení nového systému jejich hlášení^83).

§ 10b

(1) Ústřední veterinární správa vypracovává se zřetelem na stav a vývoj nákazové situace návrhy programů ozdravování zvířat od některých nebezpečných nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a to zejména od nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka uvedených v příloze prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1882^84) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690^85). Programy ozdravování zvířat jsou vypracovávány jako programy eradikace, tlumení a sledování určité nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka.

(2) Ústřední veterinární správa předkládá Komisi

• a) návrhy programů ozdravování zvířat ke schválení podle čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a

• b) zprávy podle čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Ústřední veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 prozatímně prohlásit zřízení programu ozdravování zvířat.

(4) Ústřední veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690 v případech, v nichž má být požadován finanční příspěvek Evropské unie na financování programu ozdravování zvířat.

(5) Ústřední veterinární správa může v případech stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 povolit výjimku z povinností provozovatelů v oblasti programů ozdravování zvířat.

§ 10c

(1) Je zakázáno používat léčivé přípravky uvedené v čl. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361 pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení, s výjimkou případů a za podmínek uvedených v příloze I části 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361.

(2) Používání očkovacích látek pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení je zakázáno, s výjimkou případů a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361. Používání očkovacích látek pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení podle čl. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361 povoluje Státní veterinární správa; postupuje přitom podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361. Používání očkovacích látek podle věty druhé může být stanoveno také prostřednictvím povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich tlumení podle § 44 odst. 1 písm. d).

(3) Ústřední veterinární správa vypracovává a aktualizuje úřední plán vakcinace pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A a jejich tlumení podle čl. 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361.

(4) Dále lze provádět očkování proti newcastleské chorobě u ptáků, a to za účelem předcházení vzniku a šíření této nákazy na území České republiky nebo pokud to vyžadují podmínky pro obchodování se zvířaty nebo pro jejich neobchodní přesun.

(5) U zvířat, pro která je vzteklina klasifikovaná jako nákaza kategorie B podle přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1882^84), lze provádět očkování za účelem předcházení vzniku a šíření této nákazy na území České republiky nebo pokud to vyžadují podmínky pro obchodování se zvířaty nebo pro jejich neobchodní přesun. Tím nejsou dotčena ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) a § 31a.

§ 11

(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka bylo nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři anebo soukromému veterinárnímu lékaři.

(3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

§ 12

(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen

• a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby

• 1. zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště,

• 1. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny na trh a aby byly ukládány odděleně,

• 1. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,

• 1. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,

• 1. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,

• b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

• a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen „kadávery“), a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,

• b) uvědomí neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

• c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen „neodkladná opatření“),

• d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.

§ 13

(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány, učiní opatření a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření; přitom krajská veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka^86), nebo podle § 17.

(2) Vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, nařídí krajská veterinární správa chovateli kromě opatření podle odstavce 1 i poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.

(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa na místě

• a) držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu na jejich ustájovacích místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování zvířat z hospodářství nebo do hospodářství,

• b) pořízení soupisu zvířat vnímavých na příslušnou nákazu, která jsou v hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu zvířat uhynulých, nakažených nebo podezřelých,

• c) omezení zacházení s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu, předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz,

• d) způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů a výjezdů z hospodářství,

• e) poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.

Opatření na místě mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu i na další místa podle čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(4) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1 až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.

(5) Krajská veterinární správa

• a) ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření z výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo

• b) postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy potvrzen.

(6) Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření uvedených v odstavcích 1 až 3, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka^86).

Opatření k tlumení nákaz

§ 15

(1) Byl-li v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízeními Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a 2020/689 potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány odpovídající mimořádná veterinární opatření k tlumení této nákazy a ochraně před jejím šířením (dále jen „opatření k tlumení nákaz“); přitom příslušný orgán postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka^86), nebo podle § 17.

(2) Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření k tlumení nákaz, nařízených jí nebo jiným příslušným orgánem, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka^86).

(3) Jde-li o nákazu, jejíž výskyt je povinně hlášen Komisi a členským státům, informuje krajská veterinární správa orgány veřejné správy uvedené v pohotovostním plánu kraje prostřednictvím operačního střediska integrovaného záchranného systému kraje.

§ 16

Ústřední veterinární správa v souladu s čl. 71 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 informuje Komisi o přijatých opatřeních k tlumení nákaz.

§ 17

V případě podezření z výskytu nebezpečné nákazy uvedené v části II přílohy č. 2 k tomuto zákonu nebo v případě potvrzení jejího výskytu učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího tlumení, jakož i místním podmínkám. Podle potřeby může příslušný orgán nařídit mimořádná veterinární opatření.

§ 17b

Ostatní nákazy a jejich tlumení

Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li potvrzen výskyt takové nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího tlumení, jakož i místním podmínkám.

HLAVA III

ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

Oddíl 1

Základní veterinární požadavky na živočišné produkty

§ 18

(1) Živočišné produkty musí

• a) odpovídat požadavkům na jejich výrobu, zpracování, skladování, přepravu a uvádění na trh, stanoveným tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^3) a předpisy Evropské unie,^14d)

• b) být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,

• c) vyhovovat mikrobiologickým kritériím a nesmí obsahovat rezidua a kontaminující látky v množstvích, která podle vědeckého hodnocení představují nebezpečí pro zdraví lidí^14e),

• d) být, není-li stanoveno tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie jinak, stanoveným způsobem opatřeny značkou zdravotní nezávadnosti, anebo, pokud není použití značky zdravotní nezávadnosti stanoveno, identifikační značkou; značka zdravotní nezávadnosti a identifikační značka musí splňovat požadavky stanovené předpisy Evropské unie^14f); identifikační značka umístěná na živočišné produkty v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení v České republice musí obsahovat zkratku „EU“.

(2) Živočišné produkty, které jsou určeny k lidské spotřebě, musí být získány ze zvířat, která

• a) splňují veterinární požadavky na zvířata příslušného druhu stanovené tímto zákonem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a dalšími předpisy Evropské unie^14d),

• b) nepocházejí z hospodářství, podniku, území nebo části území, které podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, jež se vztahují na daná zvířata a jejich produkty a jež byla přijata podle pravidel stanovených tímto zákonem nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 vzhledem k výskytu nákaz uvedených na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení nebo nově se objevujících nákaz,

• c) byla poražena v podniku, v němž během procesu porážení a výroby nebyla přítomna zvířata nakažená nebo podezřelá z nákazy uvedené pod písmenem b), nebo živočišné produkty z těchto zvířat; tím není dotčen § 23 odst. 2.

(3) Krajská veterinární správa může v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a při dodržení opatření pro tlumení nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b) povolit, aby za stanovených veterinárních podmínek byly vyrobeny, zpracovány a uvedeny na trh živočišné produkty určené k lidské spotřebě, které pocházejí z území nebo části území, jež podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, uvedeným v odstavci 2 písm. b), nikoli však z hospodářství, v němž se vyskytuje některá z nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b), nebo jež je podezřelé z výskytu takové nákazy.

(4) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení povinností nebo požadavků na zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a živočišné produkty, jež byly z tohoto důvodu vráceny ze všech fází uvádění na trh, mohou být používány nebo dále zpracovávány jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.

(5) Potraviny živočišného původu^15), které jsou zdravotně nezávadné, se posuzují jako poživatelné, popřípadě poživatelné po zvláštním ošetření nebo dalším zpracování. Potraviny živočišného původu, které neodpovídají požadavkům zdravotní nezávadnosti, se posuzují jako nepoživatelné.

(6) Při úřední kontrole pesticidů a kontaminujících látek postupuje Státní veterinární správa podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2244^94) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/931^95).

(7) Prováděcí právní předpis

• a) stanoví, které potraviny živočišného původu jsou poživatelné a které jsou nepoživatelné,

• b) může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti týkající se zvláštního ošetření, popřípadě dalšího zpracování a používání mletého masa, masných polotovarů, masných výrobků, mléčných výrobků a vaječných výrobků.

§ 19

(1) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze podávat nebo u nich používat jen doplňkové látky, léčivé přípravky a další přípravky určené pro tato zvířata, které byly vyrobeny a uvedeny do oběhu v souladu s tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^5) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6. Léčivé přípravky, které nejsou pro tato zvířata určeny, lze těmto zvířatům podávat nebo je u nich používat pouze za podmínek stanovených zákonem o léčivech^96).

(2) Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky, léčivé přípravky nebo další přípravky zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být využívána k získávání nebo výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty stanovené výrobcem nebo schválené příslušným orgánem. Jde-li o léčivé přípravky, které byly použity v případě nepředpokládaném rozhodnutím o jejich registraci, anebo jde-li o neregistrované léčivé přípravky, u kterých není uvedena ochranná lhůta, mohou být zvířata takto využívána po uplynutí ochranné lhůty stanovené podle zákona o léčivech^96).

(3) Látky, které mají hormonální, thyreostatický nebo beta adrenergní účinek, nesmí být uváděny do oběhu a podávány zvířatům uvedeným v odstavci 1, s výjimkou případů stanovených prováděcím právním předpisem a za podmínek prováděcím právním předpisem stanovených.

(4) Léčiva mohou být podávána zvířatům též ve směsích s krmivy (medikovaná krmiva); pro výrobu takových směsí a jejich uvádění na trh platí zvláštní právní předpisy^5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/4 ze dne 11. prosince 2018 o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS.

(5) Používání léčivých přípravků u volně žijící zvěře, jejíž produkty jsou určeny k výživě lidí, je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je uživatel honitby povinen zabezpečit provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví volně žijící zvěře, a to v rozsahu a lhůtách stanovených ministerstvem podle § 44 odst. 1 písm. d). Uživatel honitby je povinen uchovávat údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře podle věty první po dobu nejméně 5 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře zahrnují druh a počty zvěře, pro kterou byl léčivý přípravek použit, území, na němž byl léčivý přípravek použit, název a množství použitého léčivého přípravku, datum použití léčivého přípravku a ochrannou lhůtu léčivého přípravku.

(6) Odběr vzorků od živých zvířat a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých látek a jejich reziduí provádí úřední veterinární lékař nebo soukromý veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie^70).

(7) Ústřední veterinární správa zpracovává plán sledování některých látek a jejich reziduí podle čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/1646, předkládá jej Komisi a plní další úkoly stanovené prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1646.

(8) Při úřední kontrole reziduí

• a) látek s farmakologickým účinkem, které jsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích nebo jako doplňkové látky, nebo

• b) zakázaných nebo nepovolených látek s farmakologickým účinkem

postupuje Státní veterinární správa podle čl. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1644.

(9) V případě podezření nebo zjištění nesouladu s pravidly stanovenými tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie pro používání nebo rezidua

• a) látek s farmakologickým účinkem, které jsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích nebo jako doplňkové látky, nebo

• b) zakázaných nebo nepovolených látek s farmakologickým účinkem

postupuje Státní veterinární správa podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2090.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) způsob zacházení se zvířaty, kterým byly podány látky a přípravky uvedené v odstavci 3, a s jejich produkty,

• b) požadavky na plán sledování některých látek a jejich reziduí.

Veterinární vyšetření živočišných produktů

§ 20

(1) Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí nebo ke krmení zvířat, může tak učinit až po vyšetření, posouzení a označení těchto produktů způsobem stanoveným tímto zákonem a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, a to v souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení.

(2) Není-li stanoveno jinak, lze uvádět na trh pouze

• a) zvěřinu, která pochází ze zvěře ulovené a usmrcené v souladu se zvláštními právními předpisy^6)^,^16), a která je v souladu se zvláštními právními předpisy^16) označena způsobem umožňujícím její identifikaci,

• b) ryby, korýše, měkkýše, žáby a jiné živočichy vodního a suchozemského prostředí určené k výživě lidí, kteří byli získáni dovoleným způsobem lovu (výlovu), odchytu nebo sběru^17),

• c) mléko, které bylo získáno od zvířat, jejichž zdravotní stav, způsob chovu a výživy neovlivňují nepříznivě jeho zdravotní nezávadnost, a které bylo mlékárensky ošetřeno, jakož i výrobky z tohoto mléka. Požadavek výroby mléčných výrobků z mlékárensky ošetřeného mléka však neplatí, pokud schválený technologický postup vyžaduje se zřetelem na vlastnosti výrobku, aby bylo při jeho výrobě použito mlékárensky neošetřené mléko; pro tyto účely se výrobou mléčných výrobků rozumí postup vedoucí ke změně charakteru tohoto mléka,

• d) vejce, která byla prosvícena a stanoveným způsobem označena^17a),

• e) včelí produkty určené k lidské spotřebě, které jsou zdravotně nezávadné a pochází od klinicky zdravého včelstva.

§ 21

(1) Není-li stanoveno jinak, musí být jatečná zvířata poražena na jatkách za podmínek stanovených tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^6) a předpisy Evropské unie^17c).

(2) Domácí porážkou mohou být poražena ve vlastním hospodářství chovatele jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 72 měsíců, koní, oslů a jejich kříženců; jde-li o domácí porážku skotu mladšího 72 měsíců, může chovatel porazit nejvýše 2 velké dobytčí jednotky podle nařízení vlády upravujícího podmínky provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření ročně.

(3) Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky jsou určeny pro spotřebu

• a) osoby tvořící domácnost chovatele, jedná-li se o maso a orgány ze skotu, nebo

• b) osoby tvořící domácnost chovatele nebo pro spotřebu osoby blízké, jedná-li se o maso a orgány ostatních zvířat.

(4) Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky podléhají veterinárnímu vyšetření, stanoví-li tak krajská veterinární správa se zřetelem k nákazové situaci, a nesmí být dále uváděny na trh. V případě domácí porážky chovaných prasat divokých nebo jejich kříženců je chovatel povinen zabezpečit jejich vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, ve státním ústavu pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen „státní veterinární ústav“), anebo v laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou vydáno podle § 50 odst. 2 povolení pro tento druh vyšetřování.

(5) Domácí porážku skotu mladšího 72 měsíců nebo jelenovitých ve farmovém chovu je chovatel povinen prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny před jejím konáním. Pokud se domácí porážka oznámená podle věty první neuskuteční, je chovatel povinen oznámit tuto skutečnost neprodleně krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve větě první. Povinnost předem oznámit domácí porážku skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu podle věty první neplatí v případě domácí porážky skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu respektování dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky; v tomto případě chovatel zajistí prohlídku zvířete soukromým veterinárním lékařem, vyžádá si od něj písemné prohlášení o zdravotním stavu zvířete a oznámí domácí porážku skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy neprodleně po jejím provedení.

(6) Chovatel v oznámení podle odstavce 5 uvede vedle náležitostí podle správního řádu

• a) adresu a registrační číslo hospodářství,

• b) datum a čas provedení domácí porážky skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu,

• c) počet, druh a identifikační číslo poráženého zvířete,

• d) jde-li o porážení skotu také datum narození skotu a způsob zacházení se vzniklými vedlejšími živočišnými produkty.

(7) Zvěř ve farmovém chovu může být porážena v hospodářství jen za podmínek stanovených předpisy Evropské unie^17c). Povolení vydává krajská veterinární správa chovateli na základě písemné žádosti, která splňuje náležitosti podle zvláštního právního předpisu^17ca) a ve které chovatel doloží splnění podmínek stanovených předpisy Evropské unie^17c). Požadavky uvedené ve větách první a druhé se nepoužijí v případě domácí porážky zvěře ve farmovém chovu podle odstavce 2.

(8) V hospodářství původu mohou být za podmínek stanovených předpisy Evropské unie^97) poráženy při stejné příležitosti nejvýše 3 kusy skotu, s výjimkou bizonů, nebo nejvýše 3 lichokopytníci, nebo nejvýše 6 prasat, nebo nejvýše 9 ovcí nebo koz. O schválení porážky v hospodářství požádá provozovatel jatek podle § 22 odst. 1 písm. a) krajskou veterinární správu místně příslušnou k jatkám. K žádosti přiloží ujednání mezi provozovatelem jatek a chovatelem podle odstavce 9. K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro schválení porážky v hospodářství, si krajská veterinární správa vyžádá stanovisko krajské veterinární správy místně příslušné k místu porážky, nachází-li se toto místo v jiném územním obvodu.

(9) Ujednání podle odstavce 8 obsahuje

• a) název, schvalovací číslo a adresu jatek,

• b) jméno a adresu chovatele,

• c) název, registrační číslo a adresu hospodářství chovatele, ve kterém bude probíhat omráčení a vykrvení,

• d) přesné určení a popis vybavení místa, nebo míst v rámci stejného hospodářství, ve kterém bude probíhat omráčení a vykrvení,

• e) způsob provádění omráčení a vykrvení, včetně způsobu naložení se získanou krví,

• f) informaci o tom, zda bude v místě porážky prováděno odstranění žaludku a střev; pokud ano, popis jeho provádění,

• g) určení dnů v týdnu a časů, ve kterých budou porážky probíhat.

(10) Porážku podle odstavce 8 je chovatel povinen prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě místně příslušné k místu porážky nejméně 3 dny před jejím konáním. Pokud se porážka oznámená podle věty první neuskuteční, je chovatel povinen oznámit tuto skutečnost neprodleně krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve větě první. Chovatel v oznámení uvede vedle náležitostí podle správního řádu

• a) číslo telefonu chovatele nebo jím pověřené osoby,

• b) název, registrační číslo a adresu hospodářství chovatele, včetně přesného určení místa, na němž porážka proběhne,

• c) datum a čas provedení porážky,

• d) informaci o tom, zda bude porážka skotu provedena použitím střelné zbraně,

• e) jméno, popřípadě jména, a příjmení odborně způsobilé osoby, která porážku provede,

• f) počet, druh a identifikační čísla porážených zvířat,

• g) informace o potravinovém řetězci podle předpisu Evropské unie^98).

(11) Chovatel je povinen k porážce velké farmové zvěře v hospodářství podle odstavce 7, k domácí porážce velké farmové zvěře nebo k porážce skotu v hospodářství podle odstavce 8 požádat krajskou veterinární správu o povolení k usmrcení těchto zvířat použitím střelné zbraně. K žádosti vedle náležitostí podle správního řádu

• a) doloží, že usmrcení střelnou zbraní provede

• 1. držitel zbrojní licence vydané podle zákona o zbraních a střelivu, nebo

• 1. chovatel osobně nebo osoba, která je k němu v pracovním nebo obdobném poměru, jsou-li držiteli zbrojního oprávnění vydaného podle zákona o zbraních a střelivu, a

• b) přiloží odůvodnění k usmrcení zvířete střelnou zbraní.

Pro účely tohoto ustanovení se velkou farmovou zvěří rozumí jelenovití, mufloni a prasata divoká, jsou-li chováni ve farmovém chovu.

(12) Porážka skotu v hospodářství podle odstavce 8 použitím střelné zbraně musí být provedena v souladu s požadavky předpisu Evropské unie na porážku střelnou zbraní s volným projektilem^99).

(13) Doba platnosti povolení vydaného podle odstavce 11 je 3 roky. Dobu platnosti povolení může krajská veterinární správa prodloužit o další 3 roky, a to na základě písemné žádosti držitele povolení podané 3 měsíce před skončením doby platnosti, pokud držitel povolení doloží, že se nezměnily podmínky, za kterých bylo povolení vydáno.

(14) Platnost povolení vydaného podle odstavce 11 končí, jestliže se změnily osoby uvedené v odstavci 11 písm. a) bodě 1 nebo 2, které provádějí usmrcení střelnou zbraní. Změnu těchto osob je chovatel povinen bez zbytečného odkladu oznámit písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy krajské veterinární správě.

(15) Krajská veterinární správa může povolení vydané podle odstavce 7 nebo 11 odejmout, jestliže byly porušeny podmínky, za kterých bylo vydáno.

(16) Chovatel, který je držitelem povolení podle odstavce 11, je povinen

• a) mít k dispozici situační nákres farmy nebo hospodářství s vyznačením místa střelby a prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, s posudkem znalce zapsaného v seznamu znalců; tímto nejsou dotčeny povinnosti držitele zbrojní licence podle zákona o zbraních a střelivu,

• b) oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny přede dnem porážky místo a čas použití střelné zbraně k porážce.

(17) Krajská veterinární správa oznámí příslušnému útvaru Policie České republiky místo a čas použití střelné zbraně k porážce velké farmové zvěře v hospodářství, k domácí porážce velké farmové zvěře nebo k porážce skotu, s výjimkou bizonů, v hospodářství.

(18) Na jatky nesmí být dodávány zdravé březí plemenice.

(19) Jatečná zvířata podléhají na jatkách povinnému veterinárnímu vyšetření zvířat před poražením, jejich masa, orgánů a ostatních částí po poražení (dále jen „prohlídka jatečných zvířat a masa“), které provádí úřední veterinární lékař, který splňuje požadavky odborné kvalifikace stanovené předpisy Evropské unie^66). Podrobnosti prohlídky jatečných zvířat a masa včetně úkonů, které mohou být prováděny jinými osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti než veterinárními lékaři, jsou stanoveny předpisy Evropské unie^67).

(20) Prohlídku jatečných zvířat před poražením provádí v případě porážky mimo prostory jatek jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu respektování dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky, soukromý veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie^71).

(21) Veterinární vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře a zvěřiny se provádí způsobem a v rozsahu stanovenými předpisy Evropské unie^17g).

(22) V rámci veterinární prohlídky jatečných zvířat na jatkách a těl ulovené volně žijící zvěře v zařízeních zpracovávajících zvěřinu, vnímavých na trichinelózu, zajistí úřední veterinární lékař vyšetření jejich svaloviny na přítomnost svalovce (trichinel); přitom postupuje podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1375. Vyšetření podle věty první musí být provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.

(23) Prováděcí právní předpis stanoví pravidla a postup veterinárního vyšetřování živočišných produktů, posuzování a označování těchto produktů na základě jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární podmínky uvolňování těchto produktů na trh, pokud tato pravidla, postupy a podmínky nejsou upraveny předpisy Evropské unie a pokud jejich úpravu tyto předpisy umožňují.

§ 21a

(1) Krajská veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených v čl. 18 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 povolit

• a) provozovateli drůbežích nebo králičích jatek, aby zaměstnanci tohoto provozovatele asistovali úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami,

• b) provozovateli jatek jiných druhů zvířat, aby zaměstnanci tohoto provozovatele prováděli odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami.

(2) Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. a) je oprávněn asistovat úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu může organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě.

(3) Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. b) je oprávněn provádět odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu může organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k odběru vzorků nebo testování souvisejícímu s úředními kontrolami, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě.

(4) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že provozovatel jatek uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo b) postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, vydané povolení provozovateli odejme.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci specializované odborné průpravy zaměstnanců provozovatelů jatek se zaměřením na asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami a na odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.

§ 21b

(1) Prohlídku jatečných zvířat před poražením může krajská veterinární správa provést v hospodářství, a to v případech a za podmínek stanovených v čl. 5 a 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.

(2) Je-li v souladu s odstavcem 1 provedena v hospodářství prohlídka před poražením zvěře ve farmovém chovu, může být porážka této zvěře uskutečněna ve lhůtě až 28 dnů od data vydání veterinárního osvědčení, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.

(3) Prohlídka před poražením a prohlídka po poražení nemocných, vyčerpaných nebo zraněných jatečných zvířat na jatkách musí být provedena úředním veterinárním lékařem; čl. 3 a 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 se v těchto případech nepoužijí.

Oddíl 2

Povinnosti osob, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí na trh živočišné produkty

§ 22

(1) Osoby, které jako podnikatelé^10) získávají, vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí na trh živočišné produkty (dále jen „zacházejí se živočišnými produkty“) v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení, jež jsou pod státním veterinárním dozorem, mají v souladu s předpisy Evropské unie^17g) odpovědnost za to, aby v jednotlivých fázích potravinového řetězce nebyla ohrožena zdravotní nezávadnost živočišných produktů. Jsou povinny

• a) v souladu s předpisy Evropské unie^17h) požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, oznámit krajské veterinární správě datum zahájení činnosti a provozovat ji až po schválení, popřípadě registraci a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace. V žádosti uvedou vedle náležitostí podle správního řádu druhy činností, které hodlají provozovat. Podmínky schválení, podmíněného schválení, pozastavení nebo odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropské unie^17h),

• b) zabezpečit ve všech fázích výroby, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, aby nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a se zřetelem na povahu činnosti a druh živočišných produktů

• 1. dodržovat veterinární a hygienické požadavky na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, jakož i technologické postupy,

• 1. zpracovat a dodržovat zásady organizace provozu, opatření k zajištění výroby zdravotně nezávadných surovin a potravin živočišného původu a vlastní kontroly hygienických podmínek výroby, jakož i technické, technologické a personální podmínky sanitace (dále jen „provozní a sanitační řád“), a předložit provozní a sanitační řád včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě,

• 1. provádět v souladu s provozním a sanitačním řádem pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci provozních prostorů a zařízení a používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů^5),

• 1. vést náležitou dokumentaci o průběhu a výsledcích kontrol dodržování hygienických požadavků a zásad uvedených v bodě 1, uchovávat ji po dobu nejméně 1 roku, není-li stanoveno jinak, a předkládat ji na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři,

• c) označovat potraviny živočišného původu stanoveným způsobem [§ 18 odst. 1 písm. d)],

• d) zaměstnávat při zacházení se živočišnými produkty pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů^11), dbát o jejich kvalifikaci a odbornou výchovu a vést je k dodržování hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh a k dodržování požadavků osobní hygieny,

• e) provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a jejich kontrolních vyšetření, vést záznamy o výsledcích těchto vyšetření, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 2 let a na požádání je spolu s laboratorními protokoly poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři. Jde-li o laboratorní vyšetření k potvrzení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, musí být provedeno v laboratoři, které bylo vydáno pro příslušný druh vyšetřování osvědčení o akreditaci^17k),

• f) vytvářet vhodné podmínky k provádění odborných veterinárních úkonů potřebných podle tohoto zákona a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ke kontrole zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a dodržování hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři údaje o původu surovin, z nichž byly vyrobeny potraviny,

• g) poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých látek a jejich reziduí, a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,

• h) jde-li o podnik s malým objemem výroby [§ 24 odst. 2 písm. b)], dodržovat stanovenou výrobní kapacitu,

• i) jde-li o zařízení zpracovávající živočichy pocházející z akvakultury, vést záznamy o všech zásilkách těchto živočichů a jejich produktů, které přicházejí do těchto zařízení nebo z nich odcházejí,

• j) jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí na trh med různých chovatelů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku; jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí na trh med pocházející výhradně z vlastního chovu včelstev, požádat o registraci podniku,

• k) jde-li o podnik, který zachází se živočišnými produkty pocházejícími z krokodýlů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku,

• l) jde-li o podnik, který zpracovává nebo uvádí na trh produkty z hmyzu určeného k lidské spotřebě, požádat krajskou veterinární správu o

• 1. schválení a registraci podniku, nebo

• 1. registraci podniku, pokud vyrábí produkty z hmyzu, který pochází výhradně z vlastního chovu, a prodává produkty z tohoto hmyzu pouze konečnému spotřebiteli,

• m) prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy informovat krajskou veterinární správu v souladu s čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, pokud uvedly na trh živočišné produkty, které nejsou zdravotně nezávadné nebo jsou nevhodné k lidské spotřebě.

(2) Osoby, které se podílejí na uvádění živočišných produktů na trh, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o registraci; to však neplatí pro osoby, které již byly krajskou veterinární správou schváleny a registrovány, popřípadě jen registrovány podle odstavce 1 písm. a). V žádosti vedle náležitostí podle správního řádu uvede

• a) adresu místa podnikání, liší-li se od adresy místa pobytu nebo sídla,

• b) druh a rozsah činnosti a

• c) datum zahájení činnosti.

(3) Osoby, které se podílejí na uvádění živočišných produktů na trh, mohou tuto činnost vykonávat až po registraci.