LegalizeVyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb
V lékopisu jsou omamné látky označeny §§, psychotropní látky § a prekursory (§). Omamné látky, psychotropní látky, přípravky a prekursory musí být skladovány v uzamčených místnostech, jejichž stěny, stropy, podlahy, okna a dveře jsou z materiálu znesnadňujícího proniknutí ke skladovaným látkám, nebo v nepřenosných uzamykatelných schránkách z oceli nebo ve zvláštním k tomu účelu vyrobeném uzamykatelném zařízení neoddělitelně ukotveném do stěny, stropu nebo podlahy zhotovených z pevných materiálů (např. cihel nebo betonových panelů). Ve zdravotnických zařízeních (lékárnách), v zařízeních sociální péče a u osob oprávněných k poskytování veterinární péče musí být skladovány v nepřenosných uzamykatelných schránkách z kovu omamné látky uvedené v příloze č. 1 a 3 a psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 a 5 zákona č. 167/1998 Sb. a přípravky je obsahující. Návykové látky, kde je to vhodné, jsou v lékopisu označeny zároveň jako Venena nebo Separanda.
Lékopisné omamné látky zařazené do seznamu I
Příloha č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonech č. 354/1999 Sb. a č. 117/2000 Sb.)
| §§ | ALFENTANILI HYDROCHLORIDUM |
|---|---|
| §§ | COCAINI HYDROCHLORIDUM |
| §§ | DEXTROMORAMIDI HYDROGENOTARTRAS |
| §§ | DIPHENOXYLATI HYDROCHLORIDUM |
| §§ | FENTANYLI DIHYDROGENOCITRAS |
| §§ | FENTANYLUM |
| §§ | METHADONI HYDROCHLORIDUM |
| §§ | MORPHINI HYDROCHLORIDUM TRIHYDRICUM |
| §§ | MORPHINI SULFAS PENTAHYDRICUS |
| §§ | OPIUM CRUDUM |
| §§ | PETHIDINI HYDROCHLORIDUM |
| §§ | SUFENTANILI DIHYDROGENOCITRAS |
Lékopisné omamné látky zařazené do seznamu II
Příloha č. 2 k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonu č. 117/2000 Sb.)
| §§ † | CODEINI DIHYDROGENOPHOSPHAS HEMIHYDRICUS |
|---|---|
| §§ † | CODEINI DIHYDROGENOPHOSPHAS SESQUIHYDRICUS |
| §§ † | CODEINI HYDROCHLORIDUM DIHYDRICUM |
| §§ † | CODEINUM |
| §§ † | DEXTROPROPOXYPHENI HYDROCHLORIDUM |
| §§ † | ETHYLMORPHINI HYDROCHLORIDUM |
| §§ † | PHOLCODINUM |
^1) Tato tabulka zcela nahrazuje Tabulku č. I z ČL 97-Dopl. 99 (str. 3936) a při uchovávání jednotlivých léčiv uvedených v ČL 97 je třeba se řídit touto přepracovanou tabulkou.
Lékopisné psychotropní látky zařazené do seznamu II
Příloha č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonu č. 117/2000 Sb.)
| § | AMFETAMINI SULFAS |
|---|---|
| § | METHAQUALONUM |
Lékopisné psychotropní látky zařazené do seznamu ΙII
Příloha č. 6 k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně dodatku uvedeného v zákonu č. 117/2000 Sb.)
| § † | AMOBARBITALUM |
|---|---|
| § † | AMOBARBITALUM NATRICUM |
| § † | BUPRENORPHINI HYDROCHLORIDUM |
| § † | BUPRENORPHINUM |
| § † | FLUNITRAZEPAMUM |
| § † | GLUTETHIMIDUM |
| § † | PENTAZOCINI HYDROCHLORIDUM |
| § † | PENTAZOCINUM |
| § † | PENTOBARBITALUM |
| § † | PENTOBARBITALUM NATRICUM |
Lékopisné psychotropní látky zařazené do seznamu IV
Příloha č. 7 k zákonu č. 167/1998 Sb.
| § † | ALPRAZOLAMUM |
|---|---|
| § † | BARBITALUM |
| § † | BROMAZEPAMUM |
| § † | CHLORDIAZEPOXIDI HYDROCHLORIDUM |
| § † | CHLORDIAZEPOXIDUM |
| § † | CLONAZEPAMUM |
| § † | DIAZEPAMUM |
| § † | DIKALII CLORAZEPAS |
| § † | FLURAZEPAMI HYDROCHLORIDUM |
| § † | LORAZEPAMUM |
| § † | MEPROBAMATUM |
| § † | METHYLPHENOBARBITALUM |
| § † | MIDAZOLAMUM |
| § † | NITRAZEPAMUM |
| § † | OXAZEPAMUM |
| § † | PHENOBARBITALUM |
| § † | PHENOBARBITALUM NATRICUM |
| § † | PRAZEPAMUM |
| § † | TEMAZEPAMUM |
Lékopisné prekursory zařazené do tabulky I
Příloha č. 9 k zákonu č. 167/1998 Sb.
| (§) † | EPHEDRINI HYDROCHLORIDUM |
|---|---|
| (§) † | EPHEDRINI RACEMICI HYDROCHLORIDUM |
| (§) † | EPHEDRINUM |
| (§) † | EPHEDRINUM HEMIHYDRICUM |
| (§) †† | ERGOMETRINI HYDROGENOMALEAS |
| (§) †† | ERGOTAMINI TARTRAS |
| (§) † | PSEUDOEPHEDRINI HYDROCHLORIDUM |
Lékopisné pomocné látky zařazené do tabulky II podle úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (sdělení č. 462/1991 Sb.)
Příloha č. 11 k zákonu č. 117/2000 Sb.
| ACETONUM | |
|---|---|
| † | ACIDUM HYDROCHLORICUM 35% |
| ETHER ANESTHETICUS | |
| ETHER SOLVENS | |
| KALII PERMANGANAS |
“
-
- V příloze části 5 Všeobecné dodatky, texty Tabulek č. II až VI se doplňují:
„
Tabulka II: Venena N
Obsahuje léčiva velmi silně účinná (zvláště nebezpečné jedy) označená v lékopisu †† (Venenum). V lékárnách se uchovávají v uzamčené skříni (seclusa) a označují se štítky s bílým písmem na černém pozadí.
CALCIFEDIOLUM MONOHYDRICUM
CLENBUTEROLI HYDROCHLORIDUM
DIHYDROERGOCRISTINI MESILAS
NAPHAZOLINI HYDROCHLORIDUM
NAPHAZOLINI NITRAS
NICOTINUM
Tabulka III: Separanda N
Obsahuje léčiva silně účinná a žíraviny označené v lékopisu † (Separandum). V lékárnách se uchovávají odděleně od ostatních léčiv a označují se štítky s červeným písmem na bílém podkladu.
ACIDUM IOTALAMICUM
ACIDUM NALIDIXICUM
ACIDUM TIAPROFENICUM
ACIDUM TRANEXAMICUM
ACITRETINUM
ALBENDAZOLUM
ALLOPURINOLUM
AMOXICILLINUM NATRICUM
APROTININI SOLUTIO CONCENTRATA
APROTININUM
BELLADONNAE TINCTURA
BENSERAZIDI HYDROCHLORIDUM
BENZBROMARONUM
BEZAFIBRATUM
BIFONAZOLUM
BROMPERIDOLI DECANOAS
BUFLOMEDILI HYDROCHLORIDUM
CALCITONINUM SALMONIS
CEFAMANDOLI NAFAS
CEFATRIZINUM PROPYLENGLYCOLUM
CEFOPERAZONUM NATRICUM
CEFTAZIDIMUM PENTAHYDRICUM
CICLOPIROXUM
CILASTATINUM NATRICUM
CODEINI HYDROCHLORIDUM DIHYDRICUM
CORTISONI ACETAS
DEMECLOCYCLINI HYDROCHLORIDUM
DEQUALINII DICHLORIDUM
DESIPRAMINI HYDROCHLORIDUM
DESMOPRESSINUM
DETOMIDINI HYDROCHLORIDUM AD USUM VETERINARIUM
DIMETHINDENI MALEAS
DOCUSATUM NATRICUM
DOSULEPINI HYDROCHLORIDUM
DOXEPINI HYDROCHLORIDUM
ENALAPRILI HYDROGENOMALEAS
ERYTHROMYCINI STEARAS
ETHINYLESTRADIOLUM
ETODOLACUM
FLECAINIDI ACETAS
FLUTAMIDUM
FLUTRIMAZOLUM
FOSFOMYCINUM TROMETAMOLI
GONADORELINI ACETAS
HALOPERIDOLI DECANOAS
HEXAMIDINI DIISETIONAS
HEXYLRESORCINOLUM
HYDROCHLOROTHIAZIDUM
HYDROXYZINI DIHYDROCHLORIDUM
INTERFERONI ALFA-2 SOLUTIO CONCENTRATA
INTERFERONI GAMMA-1B SOLUTIO CONCENTRATA
ISOPRENALINI HYDROCHLORIDUM
ISOTRETINOINUM
KETACONAZOLUM
LEUPRORELINUM
METHOTREXATUM
METHYLTHIONINII CHLORIDUM
METOPROLOLI SUCCINAS
MOMETASONI FUROAS
MUPIROCINUM CALCICUM DIHYDRICUM
MUPIROCINUM
NABUMETONUM
NALOXONI HYDROCHLORIDUM DIHYDRICUM
NICERGOLINUM
OFLOXACINUM
OLSALAZINUM DINATRICUM
OMEPRAZOLUM
OXFENDAZOLUM AD USUM VETERINARIUM
OXYTOCINI SOLUTIO
OXYTOCINUM
PEFLOXACINI MESILAS DIHYDRICUS
PENBUTOLOLI SULFAS
PENTAZOCINI HYDROCHLORIDUM
PENTAZOCINUM
PIROXICAMUM
PRAZEPAMUM
PREDNICARBATUM
PREDNISOLONUM
PROPYLTHIOURACILUM
PROTAMINI HYDROCHLORIDUM
PROTAMINI SULFAS
SULFAGUANIDINUM
SULFASALAZINUM
TOCOFEROLI ALFA ACETAS
TOCOFEROLI ALFA RRR ACETAS
TOCOFEROLUM ALFA RRR
TRETINOINUM
TYLOSINI TARTRAS AD USUM VETERINARIUM
TYLOSINUM AD USUM VETERINARIUM
XYLAZINI HYDROCHLORIDUM
Tabulka IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé
N
Seznam použitých zkratek, viz ČL 97, str. 722, zjednodušené zkratky maximálních dávek, viz^1)
U léčiv označených hvězdičkou (*) se jedná o změnu proti ČL 97 nebo ČL 97 - Dopl. 99.
| Název | Způsob podávání | Dávky (g) pokud není uvedeno jinak | Poznámka | | | | | | Jednotlivá dávka | Denní dávka | Maximální dávka1) | 1) sing. = maximální dávka jednotlivá, p.die = maximální dávka denní | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | ACIDUM IOTALAMICUM | i.v. i.v.inf. | | | | K diagnostickým účelům jako 80% roztok natriumjotalamatu nebo 60% roztok meglumi- niumjotalamatu, dávky podle typu vyšetření. | | ACIDUM TRANEXAMICUM | i.v. i.m. | 0,5-1 | 1-3 | | Velmi pomalé nitrožilní podání trvající 5 min až 10 min. | | | p.o. | 1-1,5 | 2-6 | | | | ACITRETINUM | p.o. | | 0,025-0,050 | | Počáteční dávka je 0,025-0,030. Denní dávka nemá překročit 0,075. | | ALBENDAZOLUM | p.o. | 0,4 | 0,4 | 0,8/p.die | Jednorázově nebo opakovaně podle diagnózy. | | ALCHEMILLAE HERBA | loc. | 1,5 | 5-10 | | Ve formě nálevu. | | p.o. | | 5-10 | | | | | ARNICAE FLOS | loc. | 2,0 | | | Ve formě nálevu. | | BELLADONNAE FOLII EXTRACTUM SICUM | p.o. | 0,015 | 0,05 | 0,06/sing. 0,20/p.die | | | BELLADONNAE FOLIUM BELLADONNAE PULVIS NORMATUS | p.o. | 0,05 | 0,15 | 0,075/sing. 0,25/p.die | | | BENZBROMARONUM | p.o. | | 0,05-0,1 | | Nepodávat při snížené funkci ledvin. | | BEZAFIBRATUM | p.o. | 0,2 | 0,6 | | Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. | | BIFONAZOLUM | loc. | 1% lékové formy | | | Nanáší se 1 × denně (večer) až několik měsíců. | | BROMPERIDOLI DECANOAS | i.m. | 0,050-0,300 | | | Vyjádřeno jako bromperidol, hluboko i.m., každé 4 týdny. | | BROMPERIDOLUM | p.o | | 0,001 | | Obvyklou denní dávku lze zvýšit až na 50 mg. | | i.v. | | 0,015 | | | | | BUFLOMEDILI HYDROCHLORIDUM | i.m.,i.v. | | 0,1-0,4 | | | | p.o.- | 0,15 | 0,3-0,6 | | | | | CALCII GLUCOHEPTONAS | i.v. | 1,5-2,0 | 4,5-6,0 | | | | CEFAMANDOLI NAFAS | i.v.inf. | 1-2 | 2-6 | 12/p.die | Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. | | CEFATRIZINUM PROPYLENGLYCOLUM | p.o. | 0,50 | 1,0 | | Vyjádřeno jako cefatrizin. | | CEFOPERAZONUM NATRICUM | i.v.inf. i.m. | 1-2 | 2-4 | 16/p.die | Při poruchách funkce ledvin a jater se dávka snižuje. | | CEFTAZIDIMUM PENTAHYDRICUM | i.m. | 1,0 | 3,0 | 9,0 | U osob starších 80 let max 3 g/p.die. Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. Nitrosvalově nejvýše 1 g v jedné dávce. | | i.v.,inf | 1,0-2,0 | 1,0-6,0 | | | | | CHYMOTRYPSINUM | loc. | 10 m.j./l g zásypu | | | Nanáší se ob den, příp. jednou týdně. | | intrao-cul. | 30 m.j./ml | | | | | | p.o. | 40-120 μkatalu | 120-360 μkatalu | | | | | i.m. | | 20 μkatalu | | | | | CILASTATINUM NATRICUM | i.m. i.v.inf. | 0,5 | | 4/p.die | Podává se každých 6-8 h v kombinaci s imipenemem 1:1; deklaruje se v množství bezvodého cilastatinu. | | CLENBUTEROLI HYDROCHLORIDUM | inhal. | 10-20 μg | 20-40 μg | | Krátkodobě je možno dávky zdvojnásobit. | | p.o. | 20-40 μg | 40-80 μg | | | | | CODEINI HYDROCHLORIDUM DIHYDRICUM | p.o. | 0,02-0,06 | 0,06-0,12 | | | | CURCUMAE XANTORRHIZAE RHIZOMA | p.o. | 0,5 | 1-1,5 | | | | DEQUALINII DICHLORIDUM | subling. | 0,15-0,25 mg | | | V akutním stadiu rozpustit v ústech každé 2-3 h; později podávat za 8 h. | | DIHYDROERGOCRISTINI MESILAS | p.o. | 0,5-1,5 mg | 0,0015-0,0045 | 0,002/sing. 0,006/p.die | | | DIMETHINDENI MALEAS | p.o. | 0,001-0,002 | 0,003-0,006 | 0,008/p.die | | | | i.v. | 0,004 | 0,008 | | 1-2 X denně po dobu 7 dní. Podává se pomalu. | | DOCUSATUM NATRICUM | loc. | 0,025-0,1% lékové formy | | | Aplikuje se 2-4 × denně. | | p.rect. | 0,05-0,10 | | | | | | ELEUTHEROCOCCI RADIX | p.o | 1,5 | 2,0-3,0 | | Ve formě nálevu. | | ENALAPRILI HYDROGENOMALEAS | p.o. | 0,0025-0,02 | 0,02-0,04 | | Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. | | ETODOLACUM | p.o. | 0,2-0,4 | 0,4-0,6 | 1,2/p.die | | | FLUTAMIDUM | p.o. | 0,25 | 0,75 | | | | FLUTRIMAZOLUM | loc. | 1% lékové formy | | | 1-2 × denně. | | FOSFOMYCINUM TROMETAMOLI | p.o. | | 3,0 | | 1 × denně. Vyjádřeno jako fosfomycin. | | FUCUS | p.o. | 1,0 | 2,0-3,0 | | Čajové směsi.Ve formě nálevu. | | HALOPERIDOLI DECANOAS | i.m. | | 0,05-0,3 | | Vyjádřeno jako báze haloperidolu; obvykle 1 x za 4 týdny. | | HEXAMIDINI DIISETIONAS | loc. | 0,1% roztok | | | Oční kapky při akantaméboze, roztok k dezinfekci kůže. | | | loc. | 0,25% krém | | | Jako součást antimykotických přípravků. | | KALII IODIDUM * | p.o. | 0,05-0,1 | 0,1-0,2 | 1,8/p.die | Substituční terapie. | | LEUPRORELINUM | s.c. s.c. i.m. | | 0,1-0,15 | 0,3/sing. | Prevence ozáření. | | | 0,001 0,00375+ 0,00375- 0,0075+ | | 1 × denně. Podává se jako acetat. +Ve čtyřtýdenních intervalech v depótních lékových formách. | | | | LICHEN ISLANDICUS | p.o. | 1,5 | 4,0-6,0 | | Ve formě nálevu. | | LUPULI FLOS | p.o. | 0,5 | 1,0-2,0 | | Ve formě nálevu. | | MAGNESII HYDROGENO- ASPARTAS DIHYDRICUS | p.o. i.v.,i.m. i.v.inf. | | 0,0045/kg | | Vyjádřeno jako hořčík. Podává se v 1-3 dílčích dávkách. 1 g obsahuje asi 75 mg Mg2+. | | MELISSAE FOLIUM | p.o. | 2,0-3,0 | 6,0-9,0 | | Ve formě nálevu. | | METHYLTHIONINII CHLORIDUM | i.v. | 0,05-0,10 | 0,3 | 0,2/sing. 0,6/p.die | | | MOMETASONI FUROAS | loc. | 0 1% lékové formy | | | Nanáší se 1 × denně, později za 2-4 dny. Nejvýše 100 g nebo 100 ml 0,1% přípravku týdně. | | MUPIROCINUM CALCICUM DIHYDRICUM | intra- nas. | 2% mast | | | Vyjádřeno jako mupirocin. 2 × denně. | | MUPIROCINUM | loc. | 2% mast, krém | | | Nejvýše 3 × denně po dobu nejvýše 10 dní. | | NATRII HYALURONAS | intra-artic. | | 0,02 | | V týdenních intervalech; celkem 4-7 dávek. | | NICERGOLINUM | intra- ocul. | 0,1%- 0,2% roztok | | | Dávkování je individuální. | | p.o. | 0,005-0,03 | 0,01-0,06 | | | | | NICOTINUM | loc. | | 0,005-0,05 | | Ve formě náplastí. Dávkování je individuální. | | NIZATIDINUM | subling. | 0,002-0,004 | | 0,06/p.die | Ve formě žvýkací gumy. Uvedená množství odpovídají bázi nikotinu. | | p.o. | 0,15-0,3 | 0,3-0,6 | | Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. Podává se 10 min před stykem. | | | NONOXINOLUM 9 | i.v.inf. | 0,1-0,2 | | | | | vagin. | 5% krém 12% pěna | | | | | | OFLOXACINUM | vagin. | 0,075 | 0,075 | | Podává se v globulích, působí nejvýše 2 h. | | i.v.inf. | 0,1-0,4 | | | 2 × denně. Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. Parenterální podání ve formě hydrochloridu. | | | OLSALAZINUM DINATRICUM | p.o. | 0,2-0,4 | 0,4-0,8 | | | | p.o. | 0,5-1,0 | 1,0-3,0 | 1,0/sing. | | | | PASSIFLORAE HERBA | p.o. | 0,5-2,0 | 6,0-8,0 | | Ve formě nálevu. | | PEFLOXACINI MESILAS DIHYDRICUS | i.v.inf. p.o. | 0,4 | 0,8 | | 2 × denně. Vyjádřeno jako pefloxacin. | | PENBUTOLOLI SULFAS | p.o. | 0,04 | 0,01-0,08 | | Počáteční dávka je 0,02 denně, obvyklá dávka je 0,05, která může být zvýšena na 0,08 denně a po 4 týdnech léčby 0,01 denně. | | PENTAZOCINI HYDROCHLORIDUM | p.o. | 0,03-0,09 | | | Podává se až 6 × denně po jídle. Vyjádřeno jako pentazocin. | | PENTAZOCINUM | i.m. s.c i.v.. | 0,03-0,06 | | 0,36/sing. | Podává se ve formě laktátu každé 3-4 h. | | PEPSINI PULVIS | | | | | 1 Ph.Eur.j./g odpovídá 5 ČSL 4 j./g | | PICOTAMIDUM MONOHYDRICUM | p.o. | | 0,9-1,2 | | Počáteční dávka. Udržovací dávka je 0,3-0,6. | | PRAZEPAMUM | p.o. | 0,01-0,02 | 0,03-0,06 | 0,06/p.die | V dílčích dávkách, vyšší dávka se podává na noc. | | PREDNICARBATUM | loc. | 0,25% lékové formy | | | Nejprve 1-2 × denně, potom 1 × za 2-4 dny. Nejvýše 100 g nebo 100 ml lékové formy za týden. Podává se nejdéle 3 týdny. | | SIMETICONUM | p.o. | 0,04-0,08 | 2,0 | | Podává se 2-4 × denně. | | SULFAGUANIDINUM | p.o. | 2,0-3,0 | 8,0-12,0 | | | | TRETINOINUM | loc. | 0,01-0,1% lékové formy | | | 1-2 × denně natřít na kůži. | | | p.o. | | 0,045/m2 | | Ve dvou dílčích dávkách. | | TRYPSINUM* | p.o. | 0,12-0,16 | 0,36-0,5 | | | | ZINCI ACETAS DIHYDRICUS | i.m. | 0,005 | 0,005 | | Podává se přednostně intragluteálně, nejvýše 10 dávek. | | i.v.inf. | 0,005 | | | Jako součást infuzních roztoků. | | | loc. | 1% roztoku | | | | |
Tabulka V: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro děti
N
Seznam použitých zkratek, viz ČL 97, str. 722.
| Název | Způsob podání | Dávkování podle věku v g | Poznámka | | | | | g/kg/den | 0-1 rok | 1-6 let | 6-15 let | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | ACIDUM IOTALAMICUM | i.v. i.v.inf. | | | | | K diagnostickým účelům jako 80% roztok natriumjotalamatu nebo 60% roztok meglumi- niumjotalamatu, dávky podle typu vyšetření. | | | | | | | | 250 mg/m2 těl. povrchu/8 h. | | ACIDUM TIAPROFENICUM | p.o. p.rect. | 0,01 | | | | Děti starší 10 let. | | ACIDUM TRANEXAMICUM | p.o. | 0,025g/kg | | | | 2-4 × denně | | i.v. | 0,01 g/kg | | | | 2-3 × denně, aplikuje se velmi pomalu | | | ACITRETINUM | p.o. | 0,5 mg/kg/ den | | | | Nejvyšší dávka je 1 mg/kg/den, nejvýše však 35 mg/den. | | ALBENDAZOLUM | p.o. | | | 0,01-0,04 | 0,01-0,04 | Jednorázově nebo opakovaně podle diagnózy u dětí starších 2 let. | | CALCII GLUCOHEPTONAS | i.v. | 0,5 | 0,1-0,2 | 0,2-0,5 | 0,5-2,0 | | | CEFAMANDOLI NAFAS | i.v. inf. | 0,05-0,10 | | | | Nejvýše 0,15 g/kg/den. Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. | | CEFOPERAZONUM NATRICUM | i.v. inf. | 0,05-0,20 | | | | Nejvýše 0,25 g/kg/den. Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. | | CEFTAZIDIMUM PENTAHYDRICUM | i.v. i.v.inf. | 0,03-0,10 | 0,025- 0,060 g/kg/den | | | Ve 2-3 dílčích dávkách, nejvýše 6 g/den. Při poruchách funkce ledvin se dávka snižuje. *Novorozenci a děti do dvou měsíců. | | CINNARIZINUM | p.o. | | | | 0,015 | 0,015 jednorázově, potom 0,0075 po 8 h. Děti ve věku 5-12 let. | | CLENBUTEROLI HYDROCHLORIDUM | p.o. | 0,8-1,5 μg/kg/den | | | | Rozděleně do 2-3 dávek. Děti ve věku 6-12 let. Děti nad 12 let 10-20 μg/kg/den. | | DIMETHINDENI HYDROGENOMALEAS | p.o. | | 0,15-0,5 mg | 0,5-0,75 mg | 0,75-1,0 mg | 3 × denně. | | loc. | 0,1% gel | | | | | | | DOCUSATUM NATRICUM | p.o. | 0,15 g/den | | | | Podává se od 3 let. | | p.rect. | 0,05-0,1 | | | | | | | FLUTRIMAZOLUM | loc. | 1% lékové formy | | | | 2-3 × denně u dětí starších 10 let. | | FOSFOMYCINUM TROMETAMOLI | p.o. | | 2,0 | | | 1 × denně u dětí starších 5 let. | | PENTAZOCINI HYDROCHLORIDUM | p.o. | | | | 0,025 | Podává se od 6 let; až 6 × denně po jídle, vyjádřeno jako pentazocin. | | PENTAZOCINUM | i.m s.c. | | 0,5 mg/kg | 0,5 mg/kg | 1 mg/kg | Od 12 let 1 mg/kg; až 4 × denně. Podává se ve formě laktatu. Nepodávat dětem do 1 roku. | | PRAZEPAMUM | p.o. | 0,01-0,015 g/den | | | 0,010- 0,015 g/den | | | PREDNICARBATUM | loc. | 0,25% lékové formy | | | | Podává se podle pokynů specialisty. | | SIMETICONUM | p.o. | | | | 0,01-0,04 | Podává se před jídlem. | | SULPIRIDUM | p.o. | 3-5 mg/kg/ den | | | | |
Tabulka VI: Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat
N
Dávky jsou vyjádřeny v gramech, pokud není uvedeno jinak. Seznam použitých zkratek viz ČL 97, str. 722 a 799.
| ALBENDAZOLUM | |
|---|---|
| Farmakologická skupina, použití: anthelmintika | |
| Dávky: | |
| p.o. | B: 7,5 mg.kg-1 (antinematodum) 10-15 mg.kg-1 (anticestodum a antitrematodum) O: 5-10 mg.kg-1 (antifasciolikum) S: 5 mg.kg-1 (antinematodum) |
| CLENBUTEROLI HYDROCHLORIDUM | |
| --- | --- |
| Farmakologická skupina, použití: sympatomimetika; bronchospazmolytikum, uterorelaxans | |
| Dávky: (bronchospazmolytikum) | |
| p.o., i.v. (zvolna) | E: 0,8 μg.kg-1 každých 12 h a 1,6-2,4 μg.kg-1, nenastane-li zlepšení |
| i.m. | B, tele: 0,8 μg.kg-1 (každých 12 h) S: 1,5 μg.kg-1 |
| (uterorelaxans) | |
| i.m., i.v. (zvolna) | B: 0,8 μg.kg-1, eventuálně opakovat za 24 h |
| O: 3-4 μg.kg-1 | |
| p.o. | O: 5 μg.kg-1 |
| i.v. | E: 0,6 μg.kg-1 |
| DETOMIDINI HYDROCHLORIDUM AD USUM VETERINARIUM | |
| --- | --- |
| Farmakologická skupina, použití: analgetika - sedativa, hypnotika | |
| Dávky (podle požadovaného účinku): | |
| i.v. (zvolna), i.m. E, B: | 10-20 μg.kg-1 (slabá sedace) 20-40 μg.kg-1 (sedace a slabá analgezie) 40-80 μg.kg-1(silná sedace i analgezie) |
| OXFENDAZOLUM AD USUM VETERINARIUM | |
| --- | --- |
| Farmakologická skupina, použití: anthelmintika; antinematodum, anticestodum | |
| Dávky: | |
| p.o. | B, S: 4,5 mg.kg-1 O: 5 mg.kg-1 E: 10 mg.kg-1 |
| XYLAZINI HYDROCHLORIDUM | |
| --- | --- |
| Farmakologická skupina, použití: analgetika-sedativa, hypnotika | |
| Dávky (podle požadovaného účinku): | |
| i.v. (zvolna) | E: 0,5-1 mg.kg-1 |
| i.m. | E: 2-3 mg.kg-1 B: 0,05 mg.kg-1 (sedace) 0,1 mg.kg-1 (analgezie) 0,2 mg.kg-1 (optimální analgezie) 0,3 mg.kg-1 (útlum CNS) |
| i.m., i.v. | O, Cp: 0,1-0,5 mg.kg-1 |
| s.c, i.m. | C, F: 1-3 mg.kg-1 |
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Acetylcysteinum doplňují články Acetyltryptophanum a Acetyltyrosinum, které znějí:
„
Acetyltryptophanum [image omitted]
Acetyltryptofan
Synonymum. N-Acetyltryptophanum
[image omitted]
| C13H14N2O3 | Mr 246,26 | CAS 87-32-1 |
|---|---|---|
Je to kyselina (RS)-2-acetamido-3-(1H-indol-3-yl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H14N2O3.
Výroba
Tryptofan použitý k výrobě acetyltryptofanu vyhovuje zkoušce na příbuzné látky uvedené v článku Tryptophanum.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě a velmi snadno rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Taje při asi 205 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem acetyltryptofanu CRL.
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 0,2 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a).
50 mg acetyltryptofanu CRL se rozpustí v 0,2 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg tryptofanu R se rozpustí ve zkoušeném roztoku a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (25 + 25 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší v sušárně při teplotě 100 °C až 105 °C po dobu 15 min a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
D. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6 a zahřívá se na vodní lázni; vzniká modré nebo zelenomodré zabarvení.
E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Postupuje se podle odstavce pro těžko hydrolyzovatelné látky.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l) a zředí se jím na 100 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Tlumivý roztok o pH 2,3. 3,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R. Přidá se asi 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) a upraví se jím pH na hodnotu 2,3.
Roztoky se připravují bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (50 + 50) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 mg 1,1'-ethylidenbistryptofanu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). Ke 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilních fází s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min,
- mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (115 + 885),
- mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (350 + 650), gradientového programu podle tabulky:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 100 | 0 | ustalování | |
| 0 - 10 | 100 | 0 | izokratická eluce |
| 10 - 45 | 100 → 0 | 0 → 100 | lineární gradient |
| 45 - 65 | 0 | 100 | izokratická eluce |
| 65 - 66 | 0 → 100 | 100 → 0 | lineární gradient |
| 66 - 80 | 100 | 0 | ustalování |
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Při dodržení předepsaných podmínek jsou retenční časy acetyltryptofanu asi 29 min a 1,1'-ethylidenbistryptofanu asi 34 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky acetyltryptofanu a 1,1'-ethylidenbistryptofanu nejméně 8,0. V případě potřeby se upraví čas gradientového programu. S prodlužující se dobou eluce mobilní fází A se prodlužují retenční časy a zlepšuje se rozlišení.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,8násobku retenčního času acetyltryptofanu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k plochám píků menším než 0,01násobek plochy píku acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím na 50 °C v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS1. Po vychladnutí se v dělící nálevce třikrát třepe, vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1, po dobu 3 min. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se opět 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 50 ml ethanolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,63 mg C13H14N2O3.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
A. tryptofan,
[image omitted]
B. kyselina (S)-2-amino-3-[(3RS)-3-hydroxy-2-oxo-2,3-dihydro-1H-indol-3-yl]propanová (dioxyindolylalanin),
[image omitted]
C. kyselina (S)-2-amino-4-(2-aminofenyl)-4-oxobutanová (kynurenin),
[image omitted]
D. kyselina (S)-2-amino-3-(5-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (5-hydroxytryptofan),
[image omitted]
E. kyselina (S)-2-amino-4-[2-(formylamino)fenyl]-4-oxobutanová (N-formylkynurenin),
[image omitted]
F. kyselina (S)-2-amino-3-(fenylamino)propanová (3-fenylaminoalanin),
[image omitted]
G. kyselina (S)-2-amino-3-(2-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (2-hydroxytryptofan),
[image omitted]
H. kyselina (3RS)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová,
[image omitted]
I. kyselina 1-methyl-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová,
[image omitted]
J. kyselina (S)-2-amino-3-{2-[2,3-dihydroxy-1-(1H-indol-3-yl)propyl]-1H-indol-3-yl}propanová,
[image omitted]
K. kyselina (S)-2-amino-3-[2-(1H-indol-3-ylmethyl)-1H-indol-3-yl]propanová,
[image omitted]
L. kyselina 1-(1H-indol-3-ylmethyl)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová.
Acetyltyrosinum [image omitted]
Acetyltyrosin
Synonymum. N-Acetyltyrosinum
[image omitted]
| C11H13NO4 | Mr 223,23 | CAS 537-55-3 |
|---|---|---|
Je to kyselina (2S)-2-acetamido-3-(4-hydroxyfenyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H13NO4.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acetyltyrosinu CRL.
C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně kyselý (2.2.4).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7) +46° až +49°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený zředěním 10,0 ml roztoku S vodou R na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,80 g se rozpustí v 6 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se ethanolem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí ethanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 80 mg acetyltyrosinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethanolu R (3 + 3 + 94) a zředí se touto směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí ethanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 40 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se ethanolem R na 50 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (10 + 15 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se postříká ninhydrinem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Skvrna odpovídající tyrosinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %).
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 20 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzivněji modře zabarven než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 0,5 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího 10,0 mg zkoušené látky a 9,0 mg chloridu sodného R prostého pyrogenních látek ve vodě na injekci R.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,32 mg C11H13NO4.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda je látka sterilní,
- zda je látka prostá pyrogenních látek.
Nečistoty
[image omitted]
A. kyselina (S)-2-amino-3-(4-hydroxyfenyl)propanová (tyrosin),
[image omitted]
B. kyselina (2S)-2-acetamido-3-(4-acetoxyfenyl)propanová (diacetyltyrosin).
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum acetylsalicylicum zní:
„
Acidum acetylsalicylicum [image omitted]
Kyselina acetylsalicylová
Synonymum. Acidum acetylosalicylicum
[image omitted]
| C9H8O4 | Mr 180,16 | CAS 50-78-2 |
|---|---|---|
Je to kyselina 2-acetoxybenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H8O4.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v etheru.
Taje při asi 143 °C (stanovení v kovovém bloku).
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny acetylsalicylové CRL.
B. K 0,2 g se přidají 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se 3 min vaří. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vyloučená krystalická sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 156 °C až 161 °C.
C. 0,1 g se promísí ve zkumavce s 0,5 g hydroxidu vápenatého R. Směs se zahřívá a vyvíjejí se dýmy, které zbarví filtrační papír navlhčený 0,05 ml nitrobenzaldehydu RS zelenomodře nebo zelenožlutě. Zbarvení papíru se po zvlhčení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS změní na modré.
D. Asi 20 mg sraženiny ze zkoušky B se zahřátím rozpustí v 10 ml vody R a ochladí se. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na salicylany (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 9 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v acetonitrilu pro chromatografii R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu pro chromatografii R a vody R (2 + 400 + 600); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 237 nm.
Nastříkne se po 10 μl každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající sedminásobku retenčního času kyseliny acetylsalicylové. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 6,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech takových píků není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 12 ml acetonu R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Použije se porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R(6 + 9).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou v 10 ml lihu 96 % R a přidá se 50,0 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Potom se přidá 0,2 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 45,04 mg C9H8O4.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Nečistoty
[image omitted]
A. kyselina 4-hydroxybenzoová,
[image omitted]
B. kyselina 4-hydroxy-1,3-benzendikarboxylová (kyselina 4-hydroxyisoftalová),
C. kyselina 2-hydroxybenzoová (kyselina salicylová),
[image omitted]
D. kyselina 2-[(2-acetoxybenzoyl)oxy]benzoová (kyselina acetylsalicylsalicylová),
[image omitted]
E. kyselina 2-[(2-hydroxybenzoyl)oxy]benzoová (kyselina salicylsalicylová),
[image omitted]
F. anhydrid kyseliny 2-acetoxybenzoové (anhydrid kyseliny acetylsalicylové).
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum iotalamicum zní:
„
Acidum iotalamicum [image omitted]
Kyselina jotalamová
[image omitted]
| C11H9l3N2O4 | Mr 613,92 | CAS 2276-90-6 |
|---|---|---|
Je to kyselina 3-acetamido-2,4,6-trijod-5-(methylkarbamoyl)benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H9I3N2O4.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jotalamové CRL.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se stejným rozpouštědlem na 5 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny jotalamové CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší do vytěkání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjejí se fialové páry.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50 ml. 1 ml takto připraveného roztoku se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 mg kyseliny jotalamové nečistoty A CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, etheru R a dichlormethanu R (1 + 1 + 1 + 5 + 10) po dráze 10 cm. Potom se vrstva suší do vytěkání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Nečistota A. Nejvýše 0,05 %; stanoví se absorpční spektrofotometrií (2.2.25).
Zkoušený roztok. 0,500 g se naváží do 50ml odměrné baňky, přidá se 14,0 ml vody R, protřepe se a pak se přidá 1,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS.
Porovnávací roztok. 10,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (8,5 g/l) obsahujícího kyselinu jotalamovou nečistotu A CRL (25 μg/ml) se v 50ml odměrné baňce smíchá s 5,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. Do 50ml odměrné baňky se přenese 14,0 ml vody R a 1,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS.
Do přidání všech zkoumadel se roztoky udržují v ledové vodě a chrání se co nejvíce před přímým světlem.
Baňky se zkoušeným roztokem, s porovnávacím roztokem a kontrolním roztokem se ponoří do ledové vody za ochrany před přímým světlem. Do všech baněk se přidá po 5,0 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se baňky protřepou a nechají se stát přesně 2 min od přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá po 10,0 ml roztoku amidosiranu amonného R (20 g/l), nechají se 5 min stát za občasného protřepání (Upozornění: uvnitř baněk vzniká přetlak), přidá se po 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepou se a nechají se stát dalších 5 min. Potom se přidá po 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Měří se absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku při 485 nm v 50mm vrstvě do 20 min po přípravě proti kontrolnímu roztoku.
Vypočítá se obsah kyseliny jotalamové nečistoty A.
Jodidy. Nejvýše 20 μg/g. Provede se odměrné stanovení za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
6,000 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 10 ml vody R a upraví se pH na hodnotu 4,5 až 5,5 kyselinou octovou RS. Pak se přidají 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,001 mol/l VS za použití stříbrné indikační a vhodné srovnávací elektrody. Odečte se objem titračního roztoku odpovídající 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS, který se stanoví titrací slepé zkoušky, při které se použijí 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS. Z rozdílu spotřeb se vypočítá obsahu jodidů.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,001 mol/l VS odpovídá 126,9 μg jodidů.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml takto připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,300 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Do 250ml varné baňky se odváží 0,150 g, přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem, ochladí se a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu se přidá 40 ml kyseliny sirové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C11H9I3N2O4.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
Nečistoty
[image omitted]
A. kyselina 3-amino-2,4,6-trijod-5-(methylkarbamoyl)benzoová.
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum nalidixicum zní:
„
† Acidum nalidixicum [image omitted]
Kyselina nalidixová
[image omitted]
| C12H12N2O3 | Mr 232,24 | CAS 389-08-2 |
|---|---|---|
Je to kyselina 1-ethyl-7-methyl-4-oxo-1,4-dihydro-1,8-naftyridin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H12N2O3.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu, těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Taje při asi 230 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. 12,5 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 258 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 258 nm k absorbanci v maximu při 334 nm je 2,2 až 2,4.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny nalidixové CRL.
C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
D. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a přidá se 0,5 ml roztoku 2-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká oranžovočervené zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Absorbance. 1,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 420 nm není větší než 0,10.
Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny nalidixové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, dichlormethanu R a lihu 96% R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztrátu sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R, přidá se 30 ml 2-propanolu R a 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Titrovaný roztok se v titrační nádobě vhodně uzavřené probublává dusíkem R. Teplota roztoku se udržuje mezi 15 °C a 20 °C. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence, za použití argentchloridové elektrody s membránou nebo kapilárním hrotem naplněné nasyceným roztokem chloridu lithného R v ethanolu R jako srovnávací elektrody a skleněné elektrody jako indikační.
1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 23,22 mg C12H12N2O3.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Acidum nicotinicum doplňuje článek Acidum octanoicum, který zní:
„
Acidum octanoicum [image omitted]
Kyselina oktanová
Synonymum. Acidum caprylicum, kyselina kaprylová
[image omitted]
| C8H16O2 | Mr 144,21 | CAS 124-07-2 |
|---|---|---|
Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C8H16O2.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku přibližně odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).
Relativní hustota (2.2.5). 0,909 až 0,912.
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g kyseliny oktanové CRL se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethylacetatem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřními stěnami pokrytými makrogolem 20 000 2-nitrotereftalatem R (tloušťka vrstvy je 0,25 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100,
s následujícím teplotním programem:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 1 | 100 | - | izotermicky |
| 1 - 25 | 100 → 220 | 5 | lineární gradient | |
| 25 - 35 | 220 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 250 | |||
| detektor | 250 |
Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku k šumu na získaném chromatogramu je nejméně 5.
Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku (a). Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou normalizace vypočte procentuální obsah příbuzných látek. Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Obsah žádné příbuzné látky není větší než 0,3 % a součet obsahů příbuzných látek není větší než 0,5 %.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 9 ml lihu 96% R.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,125 g se rozpustí ve 25 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,42 mg C8H16O2.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty
[image omitted]
A. kyselina hexanová,
[image omitted]
B. kyselina heptanová,
[image omitted]
C. kyselina nonanová,
[image omitted]
D. kyselina dekanová,
[image omitted]
E. kyselina valproová,
[image omitted]
F. methyloktanoat,
[image omitted]
G. ethyloktanoat,
[image omitted]
H. methyldekanoat,
[image omitted]
I. 2-undekanon,
[image omitted]
J. (RS)-5-butyltetrahydrofuran-2-on ((RS)-4-butyl-4-butanolid).
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum salicylicum zní:
„
Acidum salicylicum [image omitted]
Kyselina salicylová
[image omitted]
| C7H6O3 | Mr 138,12 | CAS 69-72-7 |
|---|---|---|
Je to kyselina 2-hydroxybenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H6O3.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bílé nebo bezbarvé jehlicovité krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru, mírně rozpustná v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 161 °C.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny salicylové CRL.
C. Asi 30 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,05 mol/l RS, v případě potřeby se zneutralizuje a zředí se vodou R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce totožnosti (a) na salicylany (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí v 50 ml vroucí vody destilované R a po ochlazení se zfiltruje.
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg fenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 4-hydroxyisoftalové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 50 mg kyseliny 4-hydroxybenzoové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (e). Směs obsahující po 1,0 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (f). Směs obsahující po 0,1 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné nedeaktivovaným silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a vody R (1 + 40 + 60), průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 270 nm.
Nastříkne se po 10 μl porovnávacích roztoků (d) a (e). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k fenolu následující: kyselina 4-hydroxybenzoová asi 0,70; kyselina 4-hydroxyisoftalová asi 0,90. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) třetí pík odpovídá píku fenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) a rozlišení mezi pikem odpovídajícím kyselině 4-hydroxyisoftalové a píkem odpovídajícím fenolu není menší než 1,0. Jestliže tohoto rozlišení nebylo dosaženo, upraví se množství kyseliny octové v mobilní fázi.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (f). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídající kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,1 % pro kyselinu 4-hydroxybenzoovou; 0,05 % pro kyselinu 4-hydroxyisoftalovou a 0,02 % pro fenol).
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu, větší než plocha píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxyisoftalové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,05 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxybenzoové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).
Sírany. Nejvýše 200 μg/g. 1,0 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidají se 4 ml vody R a důkladně se promíchá. Přidá se 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,5 ml roztoku chloridu barnatého R (25 %). Po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného takto: ke 2 ml základního roztoku síranů (100 μg SO4/ml) se přidá 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,5 ml roztoku chloridu barnatého R (25 %), 3 ml vody R a 5 ml dimethylformamidu R.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Použije se porovnávací roztok olova (2 μg Pb/ml) připravený ze základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) zředěním směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (5 + 15).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v exsikátoru.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,120 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml červeně fenolové RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg C7H6O3.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Nečistoty
[image omitted]
A. kyselina 4-hydroxybenzoová,
[image omitted]
B. kyselina 4-hydroxy-1,3-benzendikarboxylová (kyselina 4-hydroxyisoftalová),
C. fenol.
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Stearinum zní:
„
Acidum stearicum^1) [image omitted]
Kyselina stearová
Synonymum. Stearinum
CAS 57-11-4
Je to směs získaná z tuků nebo olejů rostlinného nebo živočišného původu, která obsahuje převážně kyselinu stearovou (C18H36O2, Mr 284,48) a kyselinu palmitovou (C16H32O2, Mr 256,43). Obsahuje různá jmenovitá množství C18H36O2: kyselina stearová 50 s obsahem 40,0 % až 60,0 %, kyselina stearová 70 s obsahem 60,0 % až 80,0 % a kyselina stearová 95 s obsahem nejméně 90,0 % C18H36O2. Součet obsahů C18H36O2 a C16H32O2 je nejméně 90,0 % pro kyselinu stearovou 50 a kyselinu stearovou 70 a nejméně 96,0 % pro kyselinu stearovou 95.
Výroba
Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.
Vlastnosti
Bílé voskovité vločkovité krystaly, bílá tvrdá hmota nebo bílý či žlutobílý prášek. Je nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém (50 °C až 70 °C).
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška teplota tuhnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Číslo kyselosti (2.5.1). 194 až 212; stanoví se s 0,1 g zkoušené látky.
C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka se zahřeje na asi 75 °C. Vzniklá tekutina není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok Ž7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda I).
Kysele reagující látky. 5,0 g se roztaví a 2 min se třepe s 10 ml horké vody prosté oxidu uhličitého R, pomalu se ochladí a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,05 ml oranže methylové RS; nevzniká červené zbarvení.
Číslo jodové (2.5.4). Viz tabulka 1.
Teplota tuhnutí (2.2.18). Viz tabulka 1.
Tab.1
| Jmenovitý obsah C18H36O2 (v %) | Číslo jodové | Teplota tuhnutí |
|---|---|---|
| 50 | nejvýše 4,0 | 53 °C až 59 °C |
| 70 | nejvýše 4,0 | 57 °C až 64 °C |
| 95 | nejvýše 1,5 | 64 °C až 69 °C |
Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g; stanoví se zkouškou na nikl v hydrogenovaných rostlinných olejích.
Stanovení obsahu
Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok 0,100 g se vaří 10 min v kuželové baňce pod zpětným chladičem s 5 ml fluoridu boritého v methanolu RS. Zpětným chladičem se přidají 4,0 ml heptanu R a vaří se opět 10 minut pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R. Protřepe se, nechají se oddělit fáze a z organické fáze se odeberou asi 2 ml, které se vysuší 0,2 g síranu sodného bezvodého R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem a za stejných podmínek jako zkoušený roztok za použití 50,0 mg kyseliny palmitové CRL a 50,0 mg kyseliny stearové CRL místo zkoušené látky.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka vrstvy 0,5 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2,4 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 2 | 70 | izotermicky | |
| 2 - 36 | 70 → 240 | 5 | lineární gradient | |
| 36 - 41 | 240 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 220 | |||
| detektor | 260 |
Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas methylpalmitatu vztažený k retenčnímu času methylstearatu asi 0,88. Zkoušku lze hodnotit, je-li rozlišení píků odpovídajících methylstearatu a methylpalmitatu nejméně 5,0.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah kyseliny stearové a kyseliny palmitové v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metodou normalizace). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Označování
V označení na obalu se uvede jmenovitý obsah kyseliny stearové (C18H36O2) v procentech.
^1) Pharmeuropa 12, 1, 53 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum tiaprofenicum zní:
„
† Acidum tiaprofenicum [image omitted]
Kyselina tiaprofenová
[image omitted]
| C14H12O3S | Mr 260,31 | CAS 33005-95-7 |
|---|---|---|
Je to kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-2-thienyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H12O3S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. Teplota tání (2.2.14). 95 °C až 99 °C.
B. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové v lihu RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v lihu RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 220 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a prodlevu při 262 nm. Specifická absorbance v maximu je 550 až 590.
C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny tiaprofenové CRL.
D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny tiaprofenové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové RS, dichlormethanu R a acetonu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10° měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g zkoušené látky v ethylacetatu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny tiaprofenové nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (c) na 2,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, hexanu R a dichlormethanu R (0,25 + 20 + 500 + 500) s průtokovou rychlostí 1 ml/min. Nejdříve se přidá voda ke kyselině octové, potom hexan a nakonec dichlormethan. Směs se vloží na 2 min do ultrazvukové lázně. Během analýzy se směs neodplyňuje heliem,
- spektrofotometrického detektoru, 250 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené na kyselinu tiaprofenovou následující: nečistota A 0,19; nečistota B 0,43; nečistota C 0,86. Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky odpovídajícími kyselině tiaprofenové a nečistotě C nejméně 3,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kyseliny tiaprofenové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nečistotě C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku a plochy píku nečistoty C, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,03 mg C14H12O3S.
Uchovávání
Chráněna před světlem.
Separandum.
Nečistoty
[image omitted]
A. (5-ethyl-2-thienyl)fenylketon,
[image omitted]
B. (5-acetyl-2-thienyl)fenylketon,
[image omitted]
C. kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-3-thienyl)propanová,
[image omitted]
D. kyselina benzoová,
[image omitted]
E. kyselina (RS)-2-(2-thienyl)propanová,
[image omitted]
F. (5-brom-2-thienyl)fenylketon.
“
-
- V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Acidum tranexamicum zní:
„
† Acidum tranexamicum [image omitted]
Kyselina tranexamová
[image omitted]
| C8H15NO2 | Mr 157,21 | CAS 1197-18-8 |
|---|---|---|
Je to kyselina trans-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H15NO2.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v kyselině octové ledové, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny tranexamové CRL.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 8,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny tranexamové nečistoty C CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Kolona:
- materiál: nerezová ocel,
- stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný pro chromatografii R (5 μm),
- velikost: délka (l) = 0,25 m, průměr (d) = 4,6 mm nebo délka (l) = 0,25 m, průměr (d) = 6 mm.
Mobilní fáze: 11,0 g dihydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 5 ml triethylaminu R a 1,4 g laurylsíranu sodného R. pH se upraví na hodnotu 2,5 kyse-linou fosforečnou zředěnou RS a zředí se vodou R na 600 ml. Přidá se 400 ml methanolu R a promíchá se.
Průtoková rychlost: 0,9 ml/min.
Detekce: spektrofotometr při 220 nm.
Nástřik: 20 μl.
Citlivost: výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Doba záznamu: trojnásobek retenčního času kyseliny tranexamové (asi 13 min).
Test způsobilosti systému:
- relativní retenční časy:
nečistota C = asi 1,1,
Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.
Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla.
e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)