Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Výrobky lipofilní. 10 g nebo 10 ml zkoušeného výrobku se zhomogenizuje s nejvýše polovinou jeho hmotnosti sterilního polysorbátu 80 nebo jiné vhodné povrchově aktivní látky, kterou je možno v případě potřeby zahřát nejvýše na 40 °C, ve výjimečných případech nejvýše na 45 °C. Dobře se promíchá a je-li třeba, udržuje se při této teplotě na vodní lázni nebo v termostatu. K přípravě ředění 1 : 10 původního výrobku se přidá dostatečné množství předehřátého tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Zatímco se udržuje teplota, míchá se pečlivě co nejkratší dobu nezbytnou k vytvoření emulze, nejdéle však 30 min. Další řada desetinásobných ředění se může připravit za použití tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 obsahujícího vhodnou koncentraci sterilního polysorbátu 80 nebo jiné povrchově aktivní látky.

Transdermální náplasti. Sterilní pinzetou se z deseti transdermálních náplastí odstraní ochranná fólie a náplasti se položí na sterilní sklo nebo podnos z plastu tak, aby adhezivní vrstva byla nahoře. Lepivý povrch se pokryje sterilní gázou (nebo tkaným filtrem typu mřížky z polymerního monofilu), je-li to nutné, a deset náplastí se přenese do nejméně 500 ml tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 obsahujícího vhodné inaktivační látky, jako je polysorbát 80 a/nebo lecitin. Nejméně 30 min se silně protřepává (přípravek A). Stejným způsobem se připraví deset náplastí, vloží se do nejméně 500 ml tekuté půdy D a silně se protřepává 30 min (přípravek B).

Zkoušení vzorku

Membránová filtrace

Použijí se membránové filtry s nominální velikostí pórů nejvýše 0,45 μm a jejichž účinnost zadržet bakterie byla ověřena. Typ materiálu filtru se vybere tak, aby tato účinnost nebyla ovlivněna složkami zkoušeného vzorku. Filtry z dusičnanů celulosy se např. používají pro vodné, olejové a slabé lihové roztoky a filtry z octanu celulosy se např. používají pro silné lihové roztoky. Přístroj je navržen tak, aby umožnil přenést filtr na agarovou půdu.

Vhodné množství vzorku, připraveného jak je popsáno v odstavci Příprava vzorku (přednostně představující 1 g výrobku nebo méně, jestliže se očekává větší množství jednotek vytvářejících kolonie), přenese se na každý ze dvou membránových filtrů a ihned se zfiltruje. Každý filtr se promyje třemi dávkami, z nichž každou tvoří asi 100 ml vhodné tekutiny, jako např. tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. K tomuto roztoku je možné přidat povrchově aktivní látky, jako je polysorbát 80, nebo látky inaktivující protimikrobní účinky. Je-li postup validován, může se na promytí použít méně než tři dávky. Membránový filtr určený především pro počítání bakterií se přenese na povrch vhodné agarové půdy, jako je agarová půda B, a druhý určený především pro počítání hub se přenese na povrch vhodné půdy, jako je agarová půda C. Misky s agarem B se inkubují při 30 °C až 35 °C a misky s agarem C při 20 °C až 25 °C po dobu 5 dní, pokud se nezíská spolehlivý počet dříve. Vyberou se misky s nejvyšším počtem kolonií, který však nepřesahuje 100, a vypočítá se počet jednotek vytvářejících kolonie v gramu nebo mililitru výrobku.

Při zkoušce transdermálních náplastí se odděleně filtruje po 50 ml přípravku A přes dva sterilní membránové filtry. Jeden filtr se přenese na agarovou půdu B ke stanovení celkového počtu aerobních mikroorganismů, druhý filtr na agarovou půdu C ke stanovení počtu hub.

Počítání na pevných půdách

• a) Metoda zalévání do agaru

Použijí se Petriho misky o průměru 9 cm, do každé se přidá 1 ml vzorku připraveného, jak je popsáno v odstavci Příprava vzorku, a 15 ml až 20 ml rozehřáté agarové půdy vhodné pro kultivaci bakterií (jako např. agarová půda B) nebo rozehřáté agarové půdy vhodné pro kultivaci hub (jako např. agarová půda C). Půdy se rozehřívají při teplotě, která nepřesahuje 45 °C. Použijí-li se větší Petriho misky, zvětší se příslušně i množství agaru. S každou živnou půdou a s každým zředěním se připraví nejméně dvě Petriho misky. Misky s půdou pro bakterie se inkubují při 30 °C až 35 °C (pro houby při 20 °C až 25 °C) po dobu 5 dní, pokud se nezíská spolehlivý počet dříve. Vyberou se misky odpovídající jednomu ředění a ukazující nejvyšší počet kolonií, který však nepřesahuje 300 (100 kolonií pro houby). Z aritmetického průměru počtů se vypočítá množství jednotek vytvářejících kolonie v gramu nebo mililitru.

• b) Metoda očkování na povrch agarové půdy

Použijí se Petriho misky o průměru 9 cm, do každé se přidá 15 ml až 20 ml agarové půdy vhodné pro kultivaci bakterií (jako je agarová půda B) nebo agarové půdy vhodné pro kultivaci hub (jako je agarová půda C) rozehřáté při asi 45 °C a nechá se ztuhnout. Používají-li se větší Petriho misky, použije se přiměřeně větší množství živné půdy. Povrch půd se nechá zaschnout, např. ve skříni s laminárním prouděním vzduchu nebo v termostatu. Odměřený objem, nejméně však 0,1 ml vzorku připraveného, jak je popsáno v odstavci Příprava vzorku, se rozetře na povrch půdy. Pro každou půdu a každé ředění se použijí nejméně dvě Petriho misky. Při inkubaci a počítání jednotek vytvářejících kolonie se postupuje stejně, jak je popsáno v metodě zalévání do agaru.

Metoda nejpravděpodobnějšího počtu

Správnost a přesnost této metody (MPN) je menší než u metody membránové filtrace nebo počítání na pevných půdách. Nespolehlivé výsledky jsou získávány obzvláště při počítání plísní. Z těchto důvodů se metoda MPN používá pro počítání bakterií v případě, kdy se žádná jiná metoda nedá provést. Je-li použití této metody oprávněné, postupuje se následujícím způsobem.

Připraví se řada nejméně tří následujících desetinásobných ředění výrobku, jak je popsáno v odstavci Příprava vzorku. Z každého ředění se použijí tři stejné dávky (1 g nebo 1 ml) k očkování tří zkumavek s 9 ml až 10 ml vhodné tekuté půdy (jako je půda A). Je-li třeba, může se k půdě přidat povrchově aktivní látka, jako je polysorbát 80, nebo látka inaktivující protimikrobní účinky. Jestliže jsou připraveny tři stupně ředění, naočkuje se devět zkumavek a všechny se 5 dnů inkubují při 30 °C až 35 °C. Pro každý stupeň ředění se zaznamenává počet zkumavek, které vykazují mikrobiální růst. Jestliže odečítání výsledků je obtížné nebo nejisté vzhledem k povaze zkoušeného výrobku, vyočkuje se do stejné půdy nebo na vhodnou pevnou půdu (jako je agarová půda B) a inkubuje se 18 h až 24 h při stejné teplotě a použijí se tyto výsledky. Nejpravděpodobnější počet bakterií v gramu nebo mililitru zkoušeného výrobku se stanoví z tabulky 2.6.12-1.

Tab. 2.6.12-1 Hodnoty nejpravděpodobnějšího počtu bakterií

| Tři zkumavky pro každé ředění | | | | | | | | | Počet zkumavek s pozitivním růstem | Nejpravděpodobnější počet v 1 g | Kategorie* | 95% meze spolehlivosti | | | | | | 0,1 g | 0,01 g | 0,001 g | 1 | 2 | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 0 | 0 | 0 | < 3 | | | - | - | | 0 | 1 | 0 | 3 | | x | < 1 | 17 | | 1 | 0 | 0 | 3 | x | | 1 | 21 | | 1 | 0 | 1 | 7 | | x | 2 | 27 | | 1 | 1 | 0 | 7 | x | | 2 | 28 | | 1 | 2 | 0 | 11 | | x | 4 | 35 | | 2 | 0 | 0 | 9 | x | | 2 | 38 | | 2 | 0 | 1 | 14 | | x | 5 | 48 | | 2 | 1 | 0 | 15 | x | | 5 | 50 | | 2 | 1 | 1 | 20 | | x | 8 | 61 | | 2 | 2 | 0 | 21 | x | | 8 | 63 | | 3 | 0 | 0 | 23 | x | | 7 | 129 | | 3 | 0 | 1 | 38 | x | | 10 | 180 | | 3 | 1 | 0 | 43 | x | | 20 | 210 | | 3 | 1 | 1 | 75 | x | | 20 | 280 | | 3 | 2 | 0 | 93 | x | | 30 | 390 | | 3 | 2 | 1 | 150 | x | | 50 | 510 | | 3 | 2 | 2 | 210 | | x | 80 | 640 | | 3 | 3 | 0 | 240 | x | | 100 | 1400 | | 3 | 3 | 1 | 460 | x | | 200 | 2400 | | 3 | 3 | 2 | 1100 | x | | 300 | 4800 | | 3 | 3 | 3 | > 1100 | | | - | - |

*Kategorie 1: normální výsledky obdržené v 95 % případů. Kategorie 2: méně pravděpodobné výsledky obdržené pouze ve 4 % případů. Tyto se nemohou použít pro důležitá rozhodnutí. Výsledky, které jsou ještě menší než tyto v kategorii 2, nejsou uvedeny a jsou vždy nepřijatelné.

Účinnost kultivačních půd a validita metody na stanovení počtu

Bakteriální kmeny se 18 h až 24 h kultivují odděleně v nádobách obsahujících vhodnou tekutou půdu (jako je půda A) při 30 °C až 35 °C. Kmeny hub se kultivují odděleně na vhodné agarové půdě (jako je půda C bez antibiotik) při 20 °C až 25 °C 48 h (Candida albicans) nebo 7 dní (Aspergillus niger).

Staphylococcus aureus	ATCC 6538 (NCIMB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58)
Escherichia coli	ATCC 8739 (NCIMB 8545, CIP 53.126, CCM 4517)
Bacillus subtilis	ATCC 6633 (NCIMB 8054, CIP 52.62, CCM 1999, CNCTC Bs 8/58)
Candida albicans	ATCC 10231 (NCPF 3179, IP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91)
Aspergillus niger	ATCC 16404 (IMI 149007, IP 1431.83, CCM 8222)

K přípravě referenční suspenze, obsahující asi 100 jednotek vytvářejících kolonie, se použije tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Suspenze každého z mikroorganismů se použije samostatně jako kontrola metod na stanovení počtu, v přítomnosti a nepřítomnosti zkoušeného výrobku. Pokud se zkouška provádí pomocí membránové filtrace nebo počítáním na pevných půdách, počty kolonií všech zkoušených mikroorganismů by se neměly lišit od hodnot vypočítaných z inokula o více než faktor 5. Pokud se zkouška provádí metodou nejpravděpodobnějšího počtu, pak vypočítaný výsledek je v 95% mezích spolehlivosti. Pro zkoušku sterility agarové půdy a ředicího roztoku a aseptického provedení zkoušky se místo zkoušeného přípravku použije sterilní roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Nezjistí se růst mikroorganismů.

Interpretace výsledků

Za počet bakterií se považuje průměrné množství jednotek vytvářejících kolonie, které byly nalezeny na agarové půdě B. Za počet hub se považuje průměrné množství jednotek vytvářejících kolonie, které byly nalezeny na agarové půdě C. Celkový počet živých mikroorganismů je součtem počtu bakterií a počtu hub, jak byly popsány výše. Jestliže je prokázáno, že stejné typy mikroorganismů rostou na obou agarových půdách, může se provést oprava. Jestliže se použila metoda nejpravděpodobnějšího počtu, tak vypočítaná hodnota je počet bakterií.

Je-li v článku uveden limit počtu mikroorganismů, interpretuje se takto:

10^2 mikroorganismů - nejvyšší přijatelná hodnota je 5 × 10^2,

10^3 mikroorganismů - nejvyšší přijatelná hodnota je 5 × 10^3 atd.

Jestliže je např. použit trojúrovňový vzorkovací plán, postupuje se následovně:

Pro každý z pěti vzorků se vypočítá samostatně celkový počet živých mikroorganismů. Látka nebo přípravek vyhovují zkoušce, jestliže jsou splněny následující podmínky: (i) žádný z jednotlivých výsledků celkového počtu živých mikroorganismů nepřesahuje desetinásobek předepsaného limitu (tj. žádné nepřijatelné vzorky) a (ii) nejvýše dva z jednotlivých výsledků celkového počtu živých mikroorganismů jsou mezi předepsaným limitem a desetinásobkem tohoto limitu (tj. nejvýše dva kritické vzorky).

Doporučené roztoky a agarové půdy jsou popsány ve stati 2.6.13.

2.6.13 Mikrobiologické zkoušení nesterilních výrobků (zkoušky na specifické mikroorganismy) [image omitted]

V těchto obecných metodách se předpokládá použití určitých selektivních půd. Vlastností společnou pro všechny selektivní půdy je, že nezachytí subletálně poškozené mikroorganismy. Jelikož subletálně poškozené mikroorganismy jsou důležité pro kvalitu výrobku, je jejich resuscitace zahrnuta do zkušebních postupů, které používají selektivní půdy.

Jestliže zkoušený výrobek má protimikrobní účinky, neutralizují se tyto účinky odpovídajícím způsobem.

Enterobakterie a určité jiné gramnegativní bakterie

Přestože zkouška byla určena pro zjištění bakterií patřících do čeledi Enterobacteriaceae, je známo, že mohou být nalezeny i jiné typy mikroorganismů (např. Aeromonas, Pseudomonas).

Důkaz bakterií. Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12, ale místo tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 se použije tekutá půda D. Zhomogenizuje se a inkubuje při 35 °C až 37 °C po dobu postačující k oživení bakterií, ale nepostačující k jejich pomnožení (obvykle 2 h, ale nejvýše 5 h). Obal se protřepe a množství homogenizátu A odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušeného výrobku se kvantitativně přenese do 100 ml pomnožovací půdy E a inkubuje 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyočkuje na misky s agarovou půdou F a inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Výrobek vyhovuje, jestliže na žádné misce nevyrostou kolonie gramnegativních bakterií.

Kvantitativní stanovení. Do vhodných množství obohacené tekuté půdy E se přidají z homogenizátu A a nebo z jeho ředění množství, odpovídající 0,1 g, 0,01 g a 0,001 g (nebo 0,1 ml, 0,01 ml a 0,001 ml) zkoušeného výrobku. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Z každé kultury se pro dosažení selektivní izolace provede vyočkování na agarovou půdu F. Inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Růst dobře vyvinutých, červených nebo načervenalých kolonií gramnegativních bakterií se hodnotí jako pozitivní výsledek. Zaznamená se nejmenší množství zkoušeného výrobku, které dává pozitivní výsledek a největší množství zkoušeného výrobku, které dává negativní výsledek. Z tabulky 2.6.13-1 se stanoví pravděpodobný počet bakterií.

Tab. 2.6.13-1

| Výsledky pro množství přípravku | Pravděpodobný počet bakterií v 1 g přípravku | | | | 0,1 g nebo 0,1 ml | 0,01 g nebo 0,01 ml | 0,001 g nebo 0,001 ml | | | --- | --- | --- | --- | | + | + | + | více než 103 | | + | + | - | méně než 103 a více než 102 | | + | - | - | méně než 102 a více než 10 | | - | - | - | méně než 10 |

Při zkoušení transdermálních náplastí se filtruje 50 ml přípravku B, který je popsán ve stati 2.6.12 sterilním membránovým filtrem. Filtr se vloží do 100 ml obohacené tekuté půdy E a inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se vyočkuje na agarovou půdu F k důkazu enterobakterií a jiných gramnegativních mikroorganismů.

Escherichia coli

Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12 a použije se 10 ml nebo množství odpovídající 1 g nebo 1 ml k naočkování do 100 ml tekuté půdy A, zhomogenizuje se a inkubuje se 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Obsah nádoby se protřepe a 1 ml se přenese do 100 ml půdy G a inkubuje se 18 h až 24 h při 43 °C až 45 °C. Vyočkuje se na agarovu půdu H a inkubuje se 18 h až 72 h při 35 °C až 37 °C. Nárůst červených nemukózních kolonií gramnegativních tyčinek indikuje možnou přítomnost Escherichia coli. Ta se potvrdí vhodnými biochemickými zkouškami, jako je tvorba indolu. Výrobek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné takovéto kolonie nejsou pozorovány nebo když ověřovací biochemické zkoušky jsou negativní.

Salmonella

Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12, ale místo tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 se použije tekutá půda A, zhomogenizuje se a inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. 1 ml obohacené kultury se přenese do 10 ml tekuté půdy I a inkubuje se 18 h až 24 h při 41 °C až 43 °C. Potom se vyočkuje na nejméně dvě různé pevné půdy, vybrané z agarové půdy J, agarové půdy K a agarové půdy L. Inkubuje se 18 h až 72 h při 35 °C až 37 °C. Pravděpodobná přítomnost salmonel je indikována růstem kolonií tohoto vzhledu:

na půdě J: dobře rozvinuté bezbarvé kolonie,

na půdě K: dobře rozvinuté červené kolonie s černým středem nebo bez něho,

na půdě L: malé průsvitné bezbarvé nebo růžové až matně bílé kolonie, často obklopené růžovou nebo červenou zónou.

K potvrzení nálezu se samostatně naočkuje několik podezřelých kolonií na povrch a vpichem do agarové půdy M. Přítomnost salmonel je předběžně potvrzena, jestliže uvnitř půdy, ale nikoliv na jejím povrchu dojde ke změně barvy z červené na žlutou a obvykle též ke tvorbě plynu v agaru. Tvoří se nebo též netvoří sirovodík. Potvrzení se může zpřesnit vhodnými biochemickými a sérologickými zkouškami. Výrobek vyhovuje zkoušce, jestliže se nenajdou kolonie popsaného typu nebo jestliže ověřující biochemické a sérologické zkoušky jsou negativní.

Pseudomonas aeruginosa

Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12 a použije se 10 ml nebo množství odpovídající 1 g nebo 1 ml k naočkování do 100 ml tekuté půdy A, zhomogenizuje se a inkubuje se 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyočkuje na misku s agarovou půdou N a inkubuje se 18 h až 72 h při 35 °C až 37 °C. Není-li zjištěn růst mikroorganismů, výrobek vyhovuje. Jestliže se objeví růst gramnegativních tyčinek, vhodné množství z morfologicky odlišných izolovaných kolonií se přenese do tekuté půdy A a inkubuje se 18 h až 24 h při 41 °C až 43 °C. Výrobek vyhovuje, jestliže při 41 °C až 43 °C není pozorován žádný růst.

Při zkoušení transdermálních náplastí se filtruje 50 ml přípravku A, který je popsán ve stati 2.6.12, sterilním membránovým filtrem. Filtr se vloží do 100 ml tekuté půdy A a inkubuje se 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se vyočkuje na agarovou půdu N.

Staphylococcus aureus

Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12 a použije se 10 ml nebo množství odpovídající 1 g nebo 1 ml k naočkování do 100 ml tekuté půdy A, zhomogenizuje se a inkubuje se 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Vyočkuje se na misku s agarovou půdou O a inkubuje se 18 h až 72 h při 35 °C až 37 °C. Černé kolonie grampozitivních koků obklopené jasnou zónou indikují přítomnost S. aureus. Výsledek je možno potvrdit vhodnými biochemickými zkouškami, jako jsou koagulasová a deoxyribonukleasová zkouška. Výrobek vyhovuje zkoušce, jestliže se na agarové půdě O neobjeví popsaný typ kolonií nebo jestliže ověřovací biochemické zkoušky jsou negativní.

Při zkoušení transdermálních náplastí se filtruje 50 ml přípravku A, který je popsán ve stati 2.6.12, sterilním membránovým filtrem. Filtr se vloží do 100 ml tekuté půdy A a inkubuje se 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se vyočkuje na agarovou půdu O.

Růstové a selektivní vlastnosti půd a validita zkoušky

Dále uvedené zkoušky se provedou nejméně u každé šarže dehydrované živné půdy.

Postupuje se následujícím způsobem. Dále uvedené zkušební kmeny se 18 h až 24 h kultivují samostatně ve zkumavkách obsahujících vhodné tekuté půdy při 30 °C až 35 °C:

Staphylococcus aureus	např. ATCC 6538 (NCIMB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58): tekutá půda A,
Pseudomonas aeruginosa	např. ATCC 9027 (NCIMB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65): tekutá půda A,
Escherichia coli	např. ATCC 8739 (NCIMB 8545, CIP 53.126, CCM 4517): tekutá půda A,
Salmonella typhimurium	nedoporučuje se žádný určitý kmen (může se použít nějaká pro člověka nepatogenní salmonela, např. Salmonella abony (NCTC 6017, CIP 80.39, CCM 4518): tekutá půda A.

Část každé kultury se zředí tlumivým roztokem s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 tak, aby suspenze obsahovala asi 1000 živých mikroorganismů v 1 ml. Smíchají se stejné díly od všech suspenzí a použije se 0,4 ml (přibližně 100 mikroorganismů od každého kmene) jako inokulum ve zkouškách na S. aureus, Ps. aeruginosa, E. coli a na Salmonelly, a to za přítomnosti i nepřítomnosti zkoušeného výrobku. Pro příslušné mikroorganismy se dosáhne pozitivního výsledku.

Klostridie

Dále popsané zkoušky jsou určeny pro vymezené účely. První metoda je určena pro výrobky, u nichž je nezbytné vyloučit přítomnost patogenních klostridií, a které je proto nutno zkoušet na jejich nepřítomnost. Tyto výrobky mají obecně nízký celkový počet mikroorganismů. Druhá metoda je semikvantitativním stanovením Clostridium perfringens a je určena pro výrobky, kde množství tohoto druhu je kritériem jejich kvality.

• 1. Zkouška na klostridie.

Zkoušený výrobek se zpracuje tak, jak je popsáno ve stati 2.6.72. Připraví se dvě stejné dávky, odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušeného výrobku. Jedna dávka se zahřívá 10 min při 80 °C a potom se rychle ochladí. Druhá dávka se nezahřívá. Po protřepání se z obou dávek naočkuje po 10 ml do dvou zkumavek (38 mm × 200 mm) nebo do jiných vhodných nádob obsahujících 100 ml živné půdy P. Inkubuje se za anaerobních podmínek 48 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se obě zkumavky vyočkují na tekutou půdu Q, do níž byl přidán gentamicin a inkubují se opět za anaerobních podmínek 48 h při 35 °C až 37 °C. Výrobek vyhovuje, jestliže není pozorován růst mikroorganismů.

Je-li pozorován růst, přeočkuje se každá odlišná kolonie na tekutou půdu Q bez gentamicinu a inkubuje se za aerobních a anaerobních podmínek. Dojde-li jenom k anaerobnímu růstu grampozitivních tyčinek (s endosporami nebo bez nich) s negativní katalasovou reakcí, indikuje to přítomnost rodu Clostridium. Je-li to nutné, porovná se růst kolonií na obou plotnách a použije se katalasová zkouška k vyloučení aerobních a fakultativně anaerobních druhů rodu Bacillus, které dávají pozitivní katalasovou reakci. Tato zkouška může být provedena na rozlišení stejných kolonií na agarové půdě nebo nepřímo po přenesení kolonie na podložní sklíčko přidáním kapky peroxidu vodíku zředěného RS. Tvorba bublinek plynu indikuje pozitivní katalasovou reakci.

• 1. Stanovení počtu Clostridium perfringens

Zkoušený výrobek se zpracuje, jak je popsáno ve stati 2.6.12 a připraví se ještě stonásobné a tisícinásobné zředění v tlumivém roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Stanoví se nejpravděpodobnější počet bakterií, jak je uvedeno při stanovení celkového počtu živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) za použití živné půdy R ve zkumavkách nebo jiných vhodných nádobách s malou Durhamovou zkumavkou. Opatrně se promíchá a inkubuje se 24 h až 48 h při 45,5 °C až 46,5 °C. Zkumavky, které zčernají od sirníku železitého a v nichž je Durhamova zkumavka naplněna plynem (nejméně v jedné desetině objemu), indikují přítomnost Clostridium perfringens. Nejpravděpodobnější počet Cl. perfringens se odečte z tabulky 2.6.12-1.

Ke kontrole se použijí tyto kmeny:

pro 1. metodu: Clostridium sporogenes,	např. ATCC 19404 (NCTC 532, CIP 79.3, CCM 4409, CNCTC Cl 66/79),
pro 2. metodu: Clostridium perfringens,	např. ATCC 13124 (NCIMB 6125, NCTC 8237, CIP 103 409, CCM 4435, CNCTC Cl 68/83).

Je-li to nutné, použije se Clostridium sporogenes ke kontrole selektivity a anaerobních podmínek.

Následující část se uvádí pro informaci a jako vodítko, ale netvoří závaznou část lékopisu.

Doporučené živné půdy a roztoky

Následující roztok a živné půdy byly shledány dostatečnými pro účely, pro které jsou v lékopise předepsány pro zkoušku na mikrobiální znečištění. Mohou se použít jiné půdy, mají-li podobné výživné a selektivní vlastnosti pro mikroorganismy, na které se má zkoušet.

Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0

dihydrogenfosforečnan draselný	3,6 g
hydrogenfosforečnan sodný dihydrát	7,2 g, odpovídá 0,067 mol/l fosforečnanu
chlorid sodný	4,3 g
pepton (z masa nebo kaseinu)	1,0 g
voda 1000 ml

Mohou se přidat povrchově aktivní látky nebo látky inaktivující protimikrobní účinek, jako např.:

polysorbát 80	1 g/l až 10 g/l.

Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

pankreatický hydrolyzát kaseinu	17,0 g
papainový hydrolyzát sóji	3,0 g
chlorid sodný	5,0 g
hydrogenfosforečnan draselný	2,5 g
glukosa monohydrát	2,5 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

pankreatický hydrolyzát kaseinu	15,0 g
papainový hydrolyzát sóji	5,0 g
chlorid sodný	5,0 g
agar	15,0 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky)

pepton (z masa a kaseinu)	10,0 g
glukosa monohydrát	40,0 g
agar	15,0 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 5,6 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Bezprostředně před použitím se přidá 0,10 g sodné soli benzylpenicillinu a 0,10 g tetracyklinu na 1 l půdy ve formě sterilního roztoku, nebo se přidá 50 mg chloramfenikolu na 1 l půdy před sterilizací.

Tekutá půda D (laktosová půda)

masový výtažek	3,0 g
pankreatický hydrolyzát želatiny	5,0 g
laktosa monohydrát	5,0 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 6,9 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C a ihned se ochladí.

Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae)

pankreatický hydrolyzát želatiny	10,0 g
glukosa monohydrát	5,0 g
sušená hovězí žluč	20,0 g
dihydrogenfosforečnan draselný	3,0 g
hydrogenfosforečnan sodný dihydrát	8,0 g
zeleň brilantní	15 mg
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,2 ± 0,2. Zahřívá se 30 min při 100 °C a ihned se ochladí.

Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, violetí krystalovou a červení neutrální)

kvasničný výtažek	3,0 g
pankreatický hydrolyzát želatiny	7,0 g
žlučové soli	1,5 g
laktosa monohydrát	10,0 g
chlorid sodný	5,0 g
glukosa monohydrát	10,0 g
agar	15,0 g
červeň neutrální	30 mg
violeť krystalová	2 mg
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu; nelze zahřívat v autoklávu.

Tekutá půda G (MacConkeyova půda)

pankreatický hydrolyzát želatiny	20,0 g
laktosa monohydrát	10,0 g
sušená hovězí žluč	5,0 g
červeň bromkresolová	10 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Agarová půda H (MacConkeyův agar)

pankreatický hydrolyzát želatiny	17,0 g
pepton (z masa a kaseinu)	3,0 g
laktosa monohydrát	10,0 g
chlorid sodný	5,0 g
žlučové soli	1,5 g
agar	13,5 g
červeň neutrální	30,0 mg
violeť krystalová	1 mg
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,1 ± 0,2. Za stálého třepání se povaří 1 min a pak se sterilizuje 15 min v autoklávu při 121 °C.

Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a zelení brilantní)

pepton	8,6 g
sušená hovězí žluč	8,0 g
chlorid sodný	6,4 g
uhličitan vápenatý	20,0 g
tetrathionan draselný	20,0 g
zeleň brilantní	70 mg
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby bylo po zahřátí 7,0 ± 0,2. Zahřeje se právě k varu. Nelze opakovaně zahřívat.

Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar)

masový výtažek	10,0 g
pepton z masa	10,0 g
laktosa monohydrát	10,0 g
citronan sodný	20,0 g
citronan železitý	1.0 g
deoxycholan sodný	5,0 g
agar	13,5 g
červeň neutrální	20 mg
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,3 ± 0,2. Zahřívá se opatrně k varu a povaří se 1 min. Ochladí se na 50 °C a rozplní do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu.

Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem)

xylosa	3,5 g
1-lysin	5,0 g
laktosa monohydrát	7,5 g
sacharosa	7,5 g
chlorid sodný	5,0 g
kvasničný výtažek	3,0 g
červeň fenolová	80 mg
agar	13,5 g
desoxycholan sodný	2,5 g
thiosíran sodný	6,8 g
citronan amonno-železitý	0,8 g
voda	1000 ml

pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu, ochladí na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu.

Agarová půda L (agar se zelení brilantní, červení fenolovou, laktosou a sacharosou)

pepton (z masa a kaseinu)	10,0 g
kvasničný výtažek	3,0 g
chlorid sodný	5,0 g
laktosa monohydrát	10,0 g
sacharosa	10,0 g
agar	20,0 g
červeň fenolová	80 mg
zeleň brilantní	12,5 mg
voda	1000 ml

Povaří se 1 min. pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 6,9 ± 0,2. Bezprostředně před použitím se sterilizuje 15 min v autoklávu při 121 °C, ochladí se na 50 °C a rozplní se do Petriho misek.

Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem)

masový výtažek	3,0 g
kvasničný výtažek	3,0 g
pepton (z masa a kaseinu)	20,0 g
chlorid sodný	5,0 g
laktosa monohydrát	10,0 g
sacharosa	10,0 g
glukosa monohydrát	1,0 g
citronan amonno-železitý	0,3 g
thiosíran sodný	0,3 g
červeň fenolová	25 mg
agar	12,0 g
voda	1000 ml

Za stálého třepáni se zahřeje a 1 min se povaří. pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,4 ± 0,2. Rozplní se do zkumavek do 1/3 jejich výšky, sterilizuje se v autoklávu 15 min při 121 °C a ochladí se v takové poloze, při které má půda dostatečnou hloubku a šikmý povrch.

Agarová půda N (cetrimidový agar)

pankreatický hydrolyzát želatiny	20,0 g
chlorid hořečnatý	1,4 g
síran draselný	10,0 g
cetrimid	0,3 g
agar	13,6 g
voda	1000 ml
glycerol	10,0 ml

Za stálého třepáni se zahřeje a 1 min se povaří. pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,2 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Agarová půda O (Baird-Parkerův agar)

pankreatický hydrolyzát kaseinu	10,0 g
masový výtažek	5,0 g
kvasničný výtažek	1,0 g
chlorid lithný	5,0 g
agar	20,0 g
glycin	12,0 g
pyruvan sodný	10,0 g
voda	950 ml

Za stálého třepání se zahřeje a 1 min se povaří. pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 6,8 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C, ochladí na 45 °C až 50 °C a přidá 10 ml sterilního roztoku teluričitanu draselného (10 g/l) a 50 ml emulze vaječného žloutku.

Živná půda P (obohacená půda pro klostridia)

masový výtažek	10,0 g
pepton	10,0 g
kvasničný výtažek	3,0 g
rozpustný škrob	1,0 g
glukosa monohydrát	5,0 g
cysteiniumchlorid	0,5 g
chlorid sodný	5,0 g
octan sodný	3,0 g
agar	0,5 g
voda	1000 ml

Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se pH tak, aby po sterilizaci bylo asi 6,8. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Půda Q (Columbia agar)

pankreatický hydrolyzát kaseinu	10,0 g
peptický hydrolyzát masa	5,0 g
pankreatický hydrolyzát srdce	3,0 g
kvasničný výtažek	5,0 g
kukuřičný škrob	1,0 g
chlorid sodný	5,0 g
agar podle schopnosti tvořit gel	10,0 až 15,0 g
voda	1000 ml

Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se pH tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Ochladí se na 45 °C až 50 °C; je-li třeba, přidá se gentamiciniumsulfat v množství odpovídajícím 20 mg báze gentamicinu a rozplní se do Petriho misek.

Půda R (laktoso-siřičitanová půda)

pankreatický hydrolyzát kaseinu	5,0 g
kvasničný výtažek	2,5 g
chlorid sodný	2,5 g
laktosa monohydrát	10,0 g
cysteiniumchlorid	0,3 g
voda	1000 ml

Po rozpuštění se upraví pH na 7,1 ±0,1 a rozplní se po 8 ml do zkumavek délky 160 mm a průměru 16 mm a obsahujících malou Durhamovu zkumavku. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C a uchovává se při 4 °C. Před použitím se půda zahřívá 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku disiřičitanu sodného (12 g/l) a 0,5 ml roztoku citronanu amonno-železitého (10 g/l). Oba roztoky se připraví v čas potřeby a filtrují se přes membránový filtr (0,45 μm).

Neutralizační činidla

Neutralizační činidla se mohou použít k neutralizaci protimikrobních účinků. Mohou se přidat k tlumivému roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0, přednostně před sterilizací. Jestliže se používají, prokáže se jejich účinnost a že nejsou pro mikroorganismy toxické.

Typický neutralizační roztok má následující složení:

polysorbát 80	30 g
lecitin vaječný	3g
histidiniumchlorid	1g
pepton (z masa nebo kaseinu)	1g
chlorid sodný	4,3 g
dihydrogenfosforečnan draselný	3,6 g
hydrogenfosforečnan sodný dihydrát	7,2 g
voda	1000 ml

Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

Pokud má roztok nedostatečnou neutralizační schopnost, může se zvýšit množství polysorbátu 80 nebo lecitinu. Jako alternativa se mohou přidat inaktivující látky uvedené v tabulce 2.6.13-2.

Tab. 2.6.13-2 Látky inaktivující protimikrobní účinky, které se mohou přidat k tlumivému roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0

Typ protimikrobní látky	Inaktivující látka	Koncentrace	Poznámka
fenoly	laurylsíran sodný	4 g/l	přidává se po sterilizaci tlumivého roztoku s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0
polysorbát 80 a lecitin	30 g/l a 3 g/l
vaječný žloutek	5 ml/l až 50 ml/l
organické sloučeniny rtuti	thioglykolan sodný	0,5 g/l až 5 g/l
halogeny	thiosíran sodný	5g/l
kvartérní amoniové sloučeniny	vaječný žloutek	5 ml/l až 50 ml/l	přidává se po sterilizaci tlumivého roztoku s chloridem sodným a s pepto- nem o pH 7,0

“

• 1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.8 Farmakognostické metody, se za kapitolu 2.8.13 doplňuje kapitola 2.8.14, která zní:

„

2.8.14 Stanovení tříslovin v rostlinných drogách [image omitted]

Všechny extrakční a ředicí postupy se provádějí za ochrany před světlem

Rostlinné drogy nebo suché extrakty. Předepsané množství práškované drogy (180) nebo extraktu se v 250ml baňce s kulatým dnem smíchá se 150 ml vody R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou a směs se převede kvantitativně do 250ml odměrné baňky. Baňka s kulatým dnem se promyje vodou R, promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se tekutina zfiltruje filtračním papírem o průměru 125 mm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Tekuté extrakty nebo tinktury. Předepsané množství tekutého extraktu nebo tinktury se zředí vodou R na 250,0 ml. Směs se zfiltruje filtračním papírem o průměru 125 mm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Celkové polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchají s 1,0 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového R, 10,0 ml vody R a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (290 g/l) na 25,0 ml. Po 30 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) při 760 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a intenzivně se protřepává 60 min, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto filtrátu se smíchají s 1,0 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového R, 10,0 ml vody R a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (290 g/l) na 25,0 ml. Po 30 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) při 760 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se bezprostředně před použitím rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto filtrátu se smíchají s 1,0 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolfranového R, 10,0 ml vody R a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (290 g/l) na 25,0 ml. Po 30 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) při 760 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech vyjádřený jako pyrogallol se vypočítá podle vzorce:

62,5.A1-A2.m2A3.m1,

němž značí:

m1 - hmotnost zkoušené látky v gramech,

m2 - hmotnost pyrogallolu v gramech.

“

• 1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, kapitola 2.9.7 zní:

„

2.9.7 Oděr neobalených tablet [image omitted]

Podstata zkoušky. Oděrem se rozumí poškození neobalených tablet mechanickým namáháním za definovaných podmínek, při kterém jsou vystaveny vzájemnému odírání, nárazům a pádům, čímž dochází k narušování jejich povrchu, lámání nebo štěpení tablet.

Přístroj. Používá se bubínek, viz obr. 2.9.7-1, o vnitřním průměru v rozmezí 283 mm až 291 mm a hloubce v rozmezí 36 mm až 40 mm, zhotovený z průhledného plastu s hladkým vnitřním povrchem, který nevyvolává statickou elektřinu, a jedna strana bubínku je odnímatelná. Tablety klouzají a převalují se při každé otáčce bubínku po přepážce se zakřivením o vnitřním průměru 75,5 mm až 85,5 mm. Přepážka vede ze středu bubínku k jeho vnější stěně. Bubínek je ve středu připevněn k vodorovné hřídeli pohonu, který zabezpečuje otáčení bubínku 25 ±1 otáčka za min. Tablety pak při každé otáčce bubínku klouzají nebo se převalují po přepážce a padají na stěnu bubínku nebo narážejí navzájem na sebe.

Obr. 2.9.7-1

[image omitted]

Obr. 2.9.7-1 Otočný bubínek (rozměry v milimetrech)

Postup zkoušky. Pro tablety do hmotnosti 0,65 g/ks včetně se jako zkoušený vzorek bere 20 tablet, pro tablety o hmotnosti větší než 0,65 g/ks je zkoušený vzorek 10 tablet. Z tablet se na sítu č. 1000 odstraní volný prach třením jemným kartáčkem nebo profouknutím tlakovým vzduchem. Tablety se potom přesně zváží, umístí do bubínku a spustí se otáčení. Po 100 otáčkách bubínku se tablety vyjmou a odstraní se z nich volný prach stejným způsobem, jak je popsáno výše. Pokud není žádná tableta rozbita, rozlomena nebo její větší část odštípnuta, zváží se tablety s přesností na miligramy.

U tablet o průměru 13 mm a větším se může vyskytnout problém s reprodukovatelností výsledků díky častému nepravidelnému pohybu tablet. Některé tablety se mohou dotýkat a navzájem se chránit před volným pádem v bubínku. V těchto případech se vyhovujících reprodukovatelných výsledků dosáhne nakloněním bubínku. Obvykle dostatečné je takové nastavení, že osa tvoří úhel 10° se základnou.

Hodnocení. Oděr tablet se vyjadřuje jako procentuální úbytek výchozí hmotnosti tablet. Zaznamená se počet zkoušených tablet.

Obvykle se zkouška provádí jednou. Pokud nejsou výsledky jednoznačné nebo pokud je úbytek hmotnosti tablet větší než 1 %, opakuje se zkouška dvakrát a stanovuje se průměr ze všech tří zkoušek. Úbytek hmotnosti zkoušených tablet nejvýše do 1 % se pro většinu přípravků považuje za vyhovující výsledek.

“

• 1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, kapitola 2.9.18 a kapitola 2.9.19 znějí:

„

2.9.18 Přípravky k inhalaci: aerodynamické stanovení jemných částic [image omitted]

Podstata zkoušky. Zkouškou se stanovují jemné částice charakterizující obláčky aerosolů vytvářené přípravky k inhalaci.

Pokud není uvedeno a schváleno jinak, použijí se ke zkoušce níže uvedené přístroje a zkušební postupy.

PŘÍSTROJ A (SKLENĚNÝ ODLUČOVAČ ČÁSTIC)

Přístroj je vyobrazen na obrázku 2.9.18-1 (viz také tabulka 2.9.18-1).

[image omitted]

Obr. 2.9.18-1 Přístroj A pro aerodynamické stanovení jemných částic. Rozměry v milimetrech (tolerance ±1 mm, není-li uvedeno jinak).

Tab. 2.9.18-1 Specifikace dílů k obrázkům 2.9.18-1/3

Označení	Předmět	Popis	Rozměry *)
A	nástavec pro aplikátor	tvarovaný gumový nástavec pro zasunutí aplikátoru s ventilem
B	vstupní hrdlo	upravená baňka s kulatým dnem	50 ml
vstupní otvor se zábrusem	29/32
kónická výpust se zábrusem	24/29
C	spojovací hrdlo	tvarovaný skleněný nástavec
vstupní otvor se zábrusem	24/29
kónická výpust se zábrusem	24/29
spodní část výpusti ve tvaru trubičky o vybrané světlosti
vnitřní průměr	14
tenkostěnná skleněná trubička
vnější průměr	17
D	horní odlučovací komora	upravená baňka s kulatým dnem	100 ml
vstupní otvor se zábrusem	24/29
kónická výpust se zábrusem	24/29
E	spojovací trubička	středně silná skleněná trubička
skleněný kónický zábrus	14/23
ohnutý a horní svislý díl
vnější průměr	13
spodní svislý díl
vnější průměr	8
F	šroubový uzávěr, postranní rameno s nástavcem	plastický šroubový uzávěr	28/13
silikonový gumový kroužek	28/11
podložka z PTFE	28/11
skleněný závit, velikost závitu	28
postranní výpust k odsávacímu zařízení
minimální průměr otvoru	5
G	soubor spodní trysky	upravený polypropylenový držák filtru spojený se spodní svislou částí spojovací trubice pomocí spojky z PTFE	viz obr. 2.9.18-1
acetalová kruhová destička s otvory pro 4 trysky sestavené v kruhu o průměru 5,3 mm okolo rozpěrné vložky
průměr vložky	10
výstupek vložky	2
	2
H	spodní odlučovací komora	kónická baňka	250 ml
vstupní otvor se zábrusem	24/29

*) Rozměry v milimetrech, není-li uvedeno jinak.

Postup pro rozprašovače

Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla.

Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozpěrná vložka trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení opatřené filtrem o přiměřené velikosti pórů a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Nádržka rozprašovače se naplní tekutým přípravkem k inhalaci a pomocí nástavce (adaptéru) se k přístroji připojí k tomu uzpůsobený aplikátor.

Pak se zapne odsávací zařízení a po 10 s i rozprašovač. Není-li uvedeno jinak, rozprašovač se po 60 s vypne, počká se asi 5 s a pak se vypne i odsávací zařízení přístroje. Potom se přístroj rozebere a po omytí vnitřního povrchu horní odlučovací komory se promývací tekutina převede do odměrné banky. Pak se omyje vnitřní povrch spodní odlučovací komory a promývací tekutina se převede do jiné odměrné baňky. Nakonec se promyje filtr před odsávacím zařízením a jeho spojení s dolní odlučovací komorou a takto získaná tekutina se připojí k promývací tekutině získané promytím spodní odlučovací komory. V každé z obou baněk s promývací tekutinou se stanoví obsah léčivé látky. Výsledky získané z obou částí přístroje se samostatně vyjádří v procentech vztažených na celkové množství léčivé látky.

Postup pro tlakové inhalátory

Nástavec (adaptér) pro připojení tlakového ventilu se posune ke konci hrdla, takže když se aplikátor ventilu zasune do hloubky asi 10 mm, má souhlasnou polohu s vodorovnou osou hrdla a konec ventilu s tlakovou nádobkou směřuje nahoru a shodně s celým přístrojem leží ve svislé rovině.

Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla.

Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozpěrná vložka trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Dávkovací ventil se připraví k činnosti tak, že se tlakovým inhalátorem třepe 5 s a jedna dávka se odstříkne. Nejdříve po 5 s se inhalátorem znovu třepe a opět se odstříkne jedna dávka. To se opakuje ještě třikrát.

Pak se třepe asi 5 s, zapne se odsávací zařízení a po zasunutí aplikátoru nasazeného na ventil do nástavce (adaptéru) se hned vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se potom oddělí od nástavce, třepe se jím nejméně 5 s, znovu se zakončení aplikátoru spolu s ventilem vrátí do nástavce a opět se vystříkne jedna dávka. Postup při vystřikování jednotlivých dávek se zopakuje ještě osmkrát, přičemž se pokaždé před vystříknutím dávky třepe inhalátorem. Po vystříknutí desáté dávky se čeká nejméně 5 s a odsávací zařízení se vypne. Potom se přístroj rozebere.

Vnitřní povrch přívodní trubice do horní odlučovací komory a její vnější povrch zasahující do komory se omyjí vhodným rozpouštědlem a promývací tekutina se shromáždí v dolní odlučovací komoře. V tomto roztoku se stanoví obsah účinné složky. Vypočte se množství účinné složky shromážděné v dolní odlučovací komoře po uvedení ventilu v činnost a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou na obalu.

Postup pro inhalátory prášku

Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla.

Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozpěrná vložka trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. Aniž by se na přístroj nasadil inhalátor, připojí se k výpusti přístroje vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Inhalátor se připraví k použití a pomocí vhodného spojovacího nástavce se k přístroji připojí aplikátor inhalátoru. Pak se na 5 s zapne odsávací zařízení. Po vypnutí odsávacího zařízení se inhalátor vyjme. Vefouknutí se opakuje ještě devětkrát a potom se přístroj rozebere.

Vnitřní povrch přívodní trubice do dolní odlučovací komory a její vnější povrch zasahující do komory se omyjí vhodným rozpouštědlem, promývací tekutina se shromáždí v dolní odlučovací komoře a v roztoku se stanoví obsah léčivé látky. Vypočte se množství léčivé látky shromážděné po vystříknutí v dolní odlučovací komoře a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou na obalu.

PŘÍSTROJ B (KOVOVÝ ODLUČOVAČ ČÁSTIC)

Přístroj je vyobrazen na obrázcích 2.9.18-2/3.

[image omitted]

Obr. 2.9.18-2 Přístroj B pro aerodynamické stanovení jemných částic (rozměry v milimetrech)

A - tlaková nádobka inhalátoru

B - aplikátor

C - spojovací nástavec (adaptér)

D -hrdlo

E - tryska

F - odlučovací komora

G - kotouč ze slinutého skla (BS porozita č. 1)

H - upevnění filtru z nerezavějící oceli

J - skleněná filtrační sestava

K - odsávací zařízení (vakuová vývěva)

L - hliníkové víko odlučovací komory

M - pryžový těsnicí kroužek

[image omitted]

Obr. 2.9.18-3 Přístroj B pro aerodynamické stanovení jemných částic (pohled na vrchní desku shora, rozměry v milimetrech)

Postup pro rozprašovače

Usazování emitovaných kapiček se zkouší pomocí odlučovacího přístroje spojeného s naplněným rozprašovačem prostřednictvím vhodného spojovacího nástavce (adaptéru). Výpust přístroje vedoucí k odsávacímu zařízení je opatřena vhodným filtrem, např. o velikosti pórů 0,25 μm.

Při tomto postupu se pracuje se suchou odlučovací komorou. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je spodní část přístroje umístěna na rovné vodorovné řádně upevněné podložce. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Nádržka rozprašovače se naplní tekutým přípravkem k inhalaci. Připraví se aplikátor a připojí se ke spojovacímu nástavci zařízení.

Zapne se odsávací zařízení přístroje a po 10 s se uvede do chodu rozprašovač. Po 60 s, není-li uvedeno jinak, se vypne rozprašovač a přibližně po dalších 5 s i odsávací zařízení a přístroj se rozebere. Pak se omyje vnitřní povrch hrdla i horní a spodní část komory a promývací tekutiny se převedou do odměrné baňky. Pak se vhodným rozpouštědlem promyje filtr a filtrační zařízení a tekutina se opět převede do vhodné odměrné baňky. V obou roztocích se stanoví obsah léčivé látky. Výsledky se vyjádří samostatně pro obě části přístroje v procentech vztažených na celé množství léčivé látky.

Postup pro tlakové inhalátory

Spojovací nástavec (adaptér) pro nasazení ventilu se posune ke konci hrdla tak, že po nasazení aplikátoru má zařízení souhlasnou polohu s vodorovnou osou hrdla a konec ventilu s tlakovou nádobkou směřuje nahoru a shodně s celým přístrojem leží ve svislé rovině.

Při tomto postupu se pracuje se suchou odlučovací komorou. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je spodní část přístroje umístěna na rovné vodorovné řádně upevněné podložce tak, že konec ventilu s tlakovou nádobkou je ve svislé poloze. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Dávkovací ventil se připraví k činnosti tak, že se tlakovým inhalátorem třepe 5 s a jedna dávka se odstraní odstříknutím. Nejdříve za 5 s se inhalátorem znovu třepe a opět se jedna dávka odstříkne. To se opakuje ještě třikrát.

Pak se tlakovým inhalátorem třepe asi 5 s, zapne se odsávací zařízení a bezprostředně po zasunutí aplikátoru s ventilem do nástavce (adaptéru) se vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se pak vysune ze spojovací části přístroje, opět se jím třepe asi 5 s a po opětném zasunutí konce aplikátoru s ventilem do spojovací části se vystříkne další dávka. Celý postup se opakuje ještě osmkrát, vždy po protřepání mezi jednotlivými dávkami. Po vystříknutí desáté dávky se počká asi 5 s a odsávací zařízení se vypne. Přístroj se potom rozebere.

Filtr a filtrační zařízení se promyjí vhodným rozpouštědlem a stanoví se obsah léčivé látky v promývacím roztoku. Pak se vypočte množství léčivé látky získané z filtračního zařízení po uvedení ventilu do činnosti a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou v označení na obalu.

Postup pro inhalátory prášku

Do odlučovací komory se odměří 25 ml vhodného rozpouštědla tak, aby pokrylo kotouč ze slinutého skla.

Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je spodní část odlučovače částic umístěna na rovné vodorovné řádně upevněné podložce. Aniž by se zasunul inhalátor, připojí se k výpusti přístroje vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) l/min vzduchu.

Inhalátor se připraví k použití a pomocí vhodného spojovacího nástavce (adaptéru) se k přístroji připojí aplikátor. Potom se na 5 s zapne odsávací zařízení. Po vypnutí odsávání se inhalátor vyjme. Vystříkne se dalších devět dávek a přístroj se rozebere.

Filtrační zařízení se včetně filtru promyje vhodným rozpouštědlem a v roztoku se stanoví obsah léčivé látky. Poté se vypočte množství léčivé látky získané po vystříknutí z filtračního zařízení a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku účinné složky uvedenou v označení na obalu.

Stanovení dávky jemných částic a jejich distribuce podle velikosti

PŘÍSTROJ C (VÍCESTUPŇOVÝ KAPALINOVÝ ODLUČOVAČ)

Přístroj se skládá z prvního patra (předseparátoru), odlučovacích pater 2, 3, 4 a z filtračního patra 5, které s nimi tvoří celek, viz obrázky 2.9.18-4/6.

K odlučovacímu patru patří horní kovová přepážka (B), kterou prochází vstupní kovová trubice - tryska (A) s odlučovací deskou (D), skleněný válec (E) opatřený vzorkovacím okénkem (F), tvořící svislou stěnu patra, a vodorovná spodní kovová přepážka (G), kterou prostupuje trubice (H) spojující patro s nejbližším nižším patrem. Trubice (U) vedoucí do 4. patra je zakončena sadou trysek. Odlučovací deska (D) je zajištěna kovovým rámem (J) upevněným dvěma dráty (K) k objímce (L) na přepadové trubce (C). Vodorovný povrch sběrné desky je kolmý k ose přepadové trubky. Sběrné desky mají soustředné uspořádání.

Horní povrch odlučovací desky poněkud převyšuje okraj kovového rámu. Vybrání podél obvodu vodorovné příčky slouží ke správnému umístění skleněného válce. Skleněné válce jsou v přepážkách zajištěny těsněním (M) a dohromady jsou sepnuty šesti svorníky (N). Vzorkovací okénka se uzavírají zátkami. Spodní strana nižší přepážky čtvrtého patra má soustředný výstupek opatřený pryžovým těsnicím kroužkem (P), který utěsňuje okraj filtru zachycený v držáku filtru. Držák filtru (R) je konstruován jako miska se soustředným vybráním, v němž je zapuštěna perforovaná podpěra filtru (S). Soustava odlučovacích pater je sepnuta s držákem filtru pomocí dvou úchytných uzávěrů (T). Držák filtru je upraven pro filtry o průměru 76 mm. Na vstup do prvního patra se připojí vstupní díl tvořený trubkou s pravoúhlým kolenem - viz obrázek 2.9.18-7. Vzduchotěsnost spojení se zajistí pryžovým těsnicím kroužkem. Ke vstupnímu dílu, pomocí vhodného adaptéru, se vzduchotěsně připojí náustek inhalačního přípravku. Konec náustku je zarovnán s čelem vstupního dílu.

[image omitted]

Obr. 2.9.18-4 Vícestupňový kapalinový odlučovač

Tab. 2.9.18-2 Specifikace dílů k obrázkům 2.9.18-4/6

Označení(1)	Předmět	Popis	Rozměry(2)
A, H	tryska-trubice	kovová trubice zašroubovaná do mezistěny, zajištěná těsněním (C), s leštěným povrchem	viz obrázek 2.9.18-5
B,G	mezistěna	kruhová, kovová deska	120
- průměr
- tloušťka viz obrázek 2.9.18-5
C	těsnění	např. PTFE	podle potřeby k utěsnění trysky
D	odlučovací deska	disk ze slinutého skla porozita 0, průměr	viz obrázek 2.9.18-5
E	skleněný válec	skleněná leštěná trubice
		- výška, včetně těsnění	46
		- vnější průměr	100
		- tloušťka stěny	3,5
		- vzorkovací okénko (F), průměr	18
		- zátka do okénka	ISO 24/25
J	kovový rám	kruhový rám profilu L se zářezem
		- vnitřní průměr	pro zachycení odlučovací desky
		- výška	4
		- tloušťka vodorovné části	0,5
		- tloušťka svislé části	2
K	drát	ocelový drát spojující kovový rám s objímkou (dva pro každý rám)
		- průměr	1
L	objímka	kovová objímka připojená šroubem k trysce
		- vnitřní průměr	vhodný k upevnění trysky
		- výška	6
		- tloušťka	5
M	těsnění	např. silikonové	k upevnění skleněného válce
N	svorník	kovový svorník s maticí (6 párů)
		- délka	205
		- průměr	4
P	O-kroužek	těsnicí pryžový kroužek
		- průměr × tloušťka	66,34 × 2,62
O	O-kroužek	těsnicí pryžový kroužek
		- průměr × tloušťka	29,1 × 1,6
R	držák filtru	kovové pouzdro s podstavcem a výpustí	viz obrázek 2.9.18-6
S	podpěra filtru	perforovaná kovová destička
		- průměr	65
		- průměr otvoru	3
		- vzdálenost mezi středy otvorů	4
T	úchytné uzávěry
U	soustava trysek	trubice (H) zakončená soustavou trysek	viz obr. 2.9.18-5

^(1) Vztaženo na obr. 2.9.18-4.

^(2) Rozměry v milimetrech, tolerance podle ISO 2768-m, pokud není uvedeno jinak.

[image omitted]

Obr. 2.9.18-5 Detaily kovové trubice a sběrné desky. Vlevo detaily zakončení trubice U vedoucí do 4. patra (vysvětlivky označení a rozměry viz tabulku 2.9.18-3 a obrázek 2.9.18-4).

[image omitted]

Obr. 2.9.18-6 Detaily filtračního patra (5. patro). Uvedeny rozměry (ø průměr). Návaznost na označení v tabulce 2.9.18-2.

Tab. 2.9.18-3 Rozměry^(1) trysky s odlučovací deskou

Druh	Označení(2)	1. patro	2. patro	3. patro	4. patro	Filtr (5. patro)
vzdálenost	1	9,5 (-,0+,5)	5,5 (-,0+,5)	4,0 (-,0+,5)	6,0 (-,0+,5)	n
vzdálenost	2	26	31	33	30,5	0
vzdálenost	3	8	5	5	5	5
vzdálenost	4	3	3	3	3	n
vzdálenost	5	0	3	3	3	3
vzdálenost	6(3)	20	25	25	25	25
vzdálenost	7	n	n	n	8,5	n
průměr	c	25	14	8,0 (±,1)	21	14
průměr	d	50	30	20	30	n
průměr	e	27,9	16,5	10,5	23,9	n
průměr	f	31,75 (,0+,5)	22	14	31	22
průměr	g	25,4	21	13	30	21
průměr	h	n	n	n	2,70 (±,5)	n
průměr	j	n	n	n	6,3	n
průměr	k	n	n	n	12,6	n
poloměr(4)	r	16	22	27	28,5	0
poloměr	s	46	46	46	46	n
poloměr	t	n	50	50	50	50
úhel	w	10°	53°	53°	53°	53°
úhel	u	n	n	n	45°	n
úhel	v	n	n	n	60°	n

^(1) Rozměry v milimetrech, tolerance podle ISO 2768-m, pokud není uvedeno jinak.

^(2) Vztahuje se k obrázku 2.9.18-5.

^(3) Včetně těsnění.

^(4) Vztaženo na střed komory.

n - Nevztahuje se na tuto položku.

[image omitted]

Obr. 2.9.18-7 Vstupní díl. Rozměry v milimetrech, není-li uvedeno jinak.

Poznámky

(1) Materiál může být z hliníku nebo nerezové oceli.

(2) Strojní opracování z materiálu tvaru tyč kulatá (v průřezu) průměr 38 mm (1,5“).

(3) Díra 19 mm procházející celou tyčí.

(4) Seříznutí trubice přesně 45°.

(5) Vnitřek trubice a úkosu musí být hladký - cca 0,40 μm (16 μm) - leštěný.

(6) Zabroušení spojovacích míst trubice k dosažení vodotěsnosti.

(7) Dva díly trubice s vnitřním otvorem 19 mm se sestaví a po vyvrtání otvorů a vyřezání závitů M4 × 0,7 nebo 8-32 se sešroubují šrouby. Spoj uvnitř trubice musí být dokonalý, bez převisů a dutin.

Postup pro dávkované tlakové přípravky pro inhalaci

Do každého ze čtyř horních pater přístroje se odměří 20 ml vhodného rozpouštědla schopného rozpustit léčivou látku a nasadí se zátky. Nakloněním přístroje se navlhčí zátky, tím se vybijí elektrostatické náboje. Na patro č. 5 se vloží vhodný filtr a přístroj se sestaví. Na konci vstupního dílu se upevní vhodný adaptér náustku do takové polohy, aby konec náustku rozprašovače (inhalačního přípravku) byl po zasunutí ve vodorovné poloze shodné s osou vstupního dílu a rozprašovač byl v poloze odpovídající jeho použití. Výpust přístroje se spojí s vhodným odsávacím zařízením (vývěvou) a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby do vstupního dílu přicházelo (30 ± 1,5) l/min vzduchu. Pak se průtok vzduchu vypne.

Není-li v instrukcích pro pacienty předepsáno jinak, protřepává se 5 s inhalátorem a vystříkne se jednou do odpadu. Zapne se odsávání z přístroje. Konec náustku se vsune do spojovacího adaptéru přístroje a stlačí se ventil po dobu zaručující kompletní vystříknutí (podání). Odpojí se inhalátor od adaptéru a postup se opakuje. Má se uskutečnit jen minimální počet vystříknutí, běžně je tento počet nejvíce deset. Při tomto počtu vystříknutí má však být zaručeno přesné a správné stanovení dávky jemných částic. Po posledním vystříknutí se čeká 5 s a pak se vypne odsávání.

Filtrační patro přístroje se rozebere, opatrně se vyjme filtr a účinná složka se rozpouštědlem kvantitativně vyextrahuje. Pak se z přístroje vyjme vstupní díl a adaptér pro náustek a léčivá látka se opět vyextrahuje. Je-li třeba, vnitřek trubice vedoucí na první patro se propláchne rozpouštědlem, které je na prvním patře a které se pak nechá stéci na patro zpět. Léčivá látka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a sběrných desek všech tří horních pater přístroje, vždy do rozpouštědla, které je na daném patře tak, že se přístroj naklání a otáčí, přičemž je třeba dbát na to, aby tekutina nepřetekla na jiné patro.

Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství účinné složky obsažené v každém ze šesti objemů rozpouštědla.

Vypočte se dávka jemných částic (viz níže uvedené).

Postup pro inhalátory prášku

Na páté patro se vloží vhodný nízkoodporový filtr schopný kvantitativně zachytit léčivou látku a přístroj se sestaví. Přístroj se připojí k odsávacímu systému podle schématu na obrázku 2.9.18-8. Není-li předepsáno jinak, uskuteční se zkouška při průtokové rychlosti Q, použité ve zkoušce Stejnoměrnosti podané dávky prosáním 4 litrů vzduchu přes přístroj.

Ke vstupnímu dílu přístroje se připojí průtokoměr kalibrovaný na průtočný objem na výstupu z měřiče. Průtočný kontrolní ventil se nastaví tak, aby průtoková rychlost dosahovala požadované hodnoty Q (± 5 %). Pak se vypne průtok.

Nastaví se kritický průtok přes průtočný kontrolní ventil. U přístroje s připojeným inhalátorem se měří absolutní hodnoty tlaků na obou stranách kontrolního ventilu (odečítací místa P2 a P3 na obrázku 2.9.18-8). Poměr P3/P2 ≤ 0,5 určuje kritický průtok. Když není dosaženo požadovaných hodnot, použije se účinnější vakuová pumpa a měření se opakuje.

Do každého ze čtyř horních pater přístroje se odměří 20 ml vhodného rozpouštědla a nasadí se zátky. Nakloněním přístroje se navlhčí zátky, tím se vybijí elektrostatické náboje. Na konec vstupního dílu se nasadí vhodný adaptér pro náustek přípravku.

Inhalační práškový přípravek se připraví k použití podle instrukcí pro pacienty. Při běžícím odsávání a uzavření dvoucestného ventilu se vsune náustek přípravku do adaptéru vstupního dílu. Otevřením ventilu po doporučenou dobu T (± 5 %) se vefoukne (insufluje) prášek do přístroje. Postup se opakuje. Má se uskutečnit jen minimální počet podání, běžně je tento počet nejvíce deset. Při tomto počtu podání má však být zaručeno přesné a správné stanovení dávky jemných částic. Po posledním podání se čeká 5 s a pak se vypne odsávání.

Filtrační patro přístroje se rozebere, opatrně se vyjme filtr a léčivá látka se rozpouštědlem kvantitativně vyextrahuje. Pak se z přístroje vyjme vstupní díl a adaptér pro náustek a léčivá látka se opět vyextrahuje. Je-li třeba, vnitřek trubice vedoucí na první patro se propláchne rozpouštědlem, které je na prvním patře a které se pak nechá stéci na patro zpět. Léčivá látka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a ze sběrných desek všech tří horních pater přístroje, vždy do rozpouštědla, které je na daném patře tak, že se přístroj naklání a otáčí, přičemž je třeba dbát na to, aby tekutina nepřetekla na jiné patro.

Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství léčivé látky obsažené v každém z šesti objemů rozpouštědla.

Vypočte se dávka jemných částic (viz dále uvedené).

[image omitted]

Obr. 2.9.18-8 Aparatura k měření prášků pro inhalaci

Tab. 2.9.18-4 Specifikace dílů k obrázku 2.9.18-8

Označení	Název	Popis
A	spojka	vnitřní průměr ≥ 8 mm, např. krátká kovová spojka s odbočkou o menším průměru k P3
B	vakuová hadice	vnitřní průměr (8 ± 0,5) mm, délka (50 ± 10) cm, např. silikonová hadice vnějšího prů- měru 14 mm a vnitřního průměru 8 mm
C	dvoucestný solenoidový ventil	ústí s minimálním odporem průtoku vzduchu, vnitřní průměr ≥ 8 mm a maximální re- akční dobou 100 ms (např. typ 256-A08, Bürker GmbH, D-74653) nebo ekvivalentní
D	vývěva	vyhovuje kapacitou pro požadovanou rychlost toku vzduchu přes sestavenou aparaturu s práškovým inhalačním přípravkem připojeným k adapteru náustku (např. výrobky typ 1023, 1423 nebo 2565, Gast Manufacturing Inc., Benton Harbor, MI 49022), nebo ekvi- valentní; spojení vývěvy se solenoidovým ventilem pomocí krátké a/nebo široké (≥10 mm vnitřní průměr) vakuové hadice, spoje minimalizující ztrátu kapacity vývěvy
E	časový spínač	schopný řízení solenoidového ventilu v požadovaných intervalech (např. typ G814, RS Components International, Corby, NN17 9RS, UK) nebo ekvivalentní
P2, P3	manometry	měření za podmínek stálého toku s převodníkem na absolutní tlak
F	průtočný kontrolní ventil	nastavitelný regulační ventil s maximem Cv ≥1, (např. typ 8FV 12LNSS, Parker Hanni- fin plc., Barnstaple, EX31 1NP, UK) nebo ekvivalentní

PŘÍSTROJ D („ANDERSENŮV“ VZORKOVAČ VELIKOSTÍ)

Andersenův 1 ACFM vzorkovač velikostí neživých částic z prostředí tvoří 8 hliníkových pater společně s konečnou filtrací. Jednotlivá patra jsou spojena a utěsněna těsněním (O-kroužek). V provedení používaném pro tlakové inhalátory, viz obrázek 2.9.18-9, kuželový vstup vzorkovače je připojen k pravoúhlému kovovému vstupnímu dílu popsanému na obrázku 2.9.18-7. Použije se vhodný adaptér ke vzduchotěsnému spojení náustku a vstupního dílu. Čelo náustku musí být zarovnáno s čelem vstupního dílu. V sestavě přístroje pro hodnocení práškových inhalačních přípravků umístí se na horní patro předseparátor sloužící k zachycení velkých, nevdechnutelných částic prášku. Připojí se ke vstupnímu dílu, viz obrázek 2.9.18-10. K dosažení vysoké průtokové rychlosti přes vzorkovač se připojí přístroj k odsávacímu systému přípojkou o vnitřním průměru ≥ 8 mm.

[image omitted]

Obr. 2.9.18-9 Andersenův vzorkovač velikostí v úpravě pro tlakové přípravky pro inhalaci

[image omitted]

Obr. 2.9.18-10 Přípojka vstupního dílu k předseparátoru Andersenova přístroje

Materiál: hliník (lze poniklovat z důvodu chemické inertnosti).

S výjimkou označené, všechny další hrany srazit.

Povrchy strojově leštěné.

Vnitřek trubice zaleštěný na Ra 0,40 μm.

O-kroužek: rozměry: vnitřní průměr 29 mm, vnější průměr 32 mm, šířka 1,8 mm.

Postup pro tlakové inhalační přípravky

Andersenův přístroj se sestaví, včetně vhodného filtru a zajistí se jeho vzduchotěsnost. Na konci vstupního dílu se upevní vhodný adaptér náustku do takové polohy, aby konec náustku rozprašovače byl po zasunutí ve vodorovné poloze shodné s osou vstupního dílu a rozprašovač byl v poloze odpovídající jeho použití. Výstup z přístroje se spojí s vhodným odsávacím zařízením (vakuovou pumpou) a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby do vstupního dílu přicházelo (28,3 ± 1,5) l/min vzduchu. Pak se průtok vzduchu vypne.

Není-li v instrukcích pro pacienty předepsáno jinak, protřepává se 5 s inhalátorem a vystříkne se jednou do odpadu. Zapne se odsávání z přístroje. Náustek se vsune do adaptéru a z nádobky přípravku v převrácené poloze, stisknutím ventilu po dostatečnou dobu se uskuteční úplné vystříknutí (podání). Vyjme se inhalační přípravek z adaptéru a postup se opakuje. Má se uskutečnit jen minimální počet vystříknutí, běžně je tento počet nejvíce deset. Při tomto počtu vystříknutí má však být zaručeno přesné a správné stanovení dávky jemných částic. Po posledním vystříknutí se čeká 5 s a pak se vypne odsávání.

Přístroj se rozebere, opatrně se vyjme filtr a léčivá látka se rozpouštědlem kvantitativně vyextrahuje. Vyjme se vstupní díl a adaptér pro náustek a léčivá látka se opět vyextrahuje. Léčivá látka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a sběrných desek všech pater přístroje.

Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství léčivé látky obsažené v každém z devíti objemů roztoku.

Vypočte se množství léčivé látky (viz dále uvedené).

Postup pro inhalátory prášku

Aby Andersenův přístroj mohl být použit pro stanovení u práškových inhalačních přípravků, volí se jiná průtoková rychlost než 28,3 l/min. Dosud nejsou k dispozici všeobecná kalibrační data, a tudíž každý uživatel musí validovat zařízení při jím použitých podmínkách. Lze použít následující postup.

Přístroj se sestaví, připojí se předseparátor, vloží vhodný filtr a zajistí se vzduchotěsnost zařízení. K zajištění dostatečného zachycení částic se pokryjí povrchy všech desek glycerolem nebo jinou vhodnou viskózní tekutinou. Stejně se pokryje i předseparátor, případně by mohl obsahovat 10 ml vhodného rozpouštědla. Přístroj se připojí k odsávacímu systému tak, jak je uvedeno na obrázku 2.9.18-8.

Není-li předepsáno jinak, uskuteční se zkouška při průtokové rychlosti použité ve zkoušce Stejnoměrnost podané dávky prosáním 4 litrů vzduchu přes přístroj. K dosažení vyšší průtokové rychlosti, je-li potřebné, lze odstranit nejnižší patro ze sestavy přístroje. Ke vstupnímu dílu přístroje se připojí průtokoměr kalibrovaný na průtočný objem na výstupu z měřiče. Průtočný kontrolní ventil se nastaví tak, aby průtoková rychlost dosahovala požadované hodnoty Q (± 5 %). Kritická hodnota průtoku přes kontrolní ventil se nastaví tak, jak je popsáno pro přístroj C. Vypne se průtok vzduchu.

Inhalační práškový přípravek se připraví k použití podle instrukcí pro pacienty. Při běžícím odsávání a uzavření dvoucestného ventilu se vsune náustek přípravku do adaptéru vstupního dílu. Otevřením ventilu po doporučenou dobu T (± 5 %) se vefoukne (insufluje) prášek do přístroje. Postup se opakuje. Má se uskutečnit jen minimální počet vefouknutí, běžně je tento počet nejvíce deset. Při tomto počtu vefouknutí má však být zaručeno přesné a správné stanovení dávky jemných částic. Po posledním vefouknutí se čeká 5 s a pak se vypne odsávání.

Přístroj se rozebere, opatrně se vyjme filtr a léčivá látka se rozpouštědlem kvantitativně vyextrahuje. Vyjme se vstupní díl a adaptér pro náustek a léčivá látka se opět vyextrahuje. Léčivá látka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a ze sběrných desek všech pater přístroje.

Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství léčivé látky obsažené v každém z devíti objemů rozpouštědla.

Vypočte se dávka jemných částic (viz dále uvedené).

Výpočty

Z analýz roztoků se vypočte hmotnost léčivé látky na jedno vystříknutí pro každé patro a hmotnost léčivé látky na jedno vystříknutí ve vstupním dílu, adaptéru náustku i předseparátoru, tam kde byl použit. Celková hmotnost léčivé látky není menší než 75 % a není větší než 125 % průměrné podané dávky stanovené při zkoušce Stejnoměrnost podané dávky. Je-li celková hmotnost mimo uvedené rozmezí, zkouška se opakuje.

Počínaje filtrem, počítají se kumulativní hmotnosti pro vzorkové průměry částic na příslušných patrech (viz tabulku 2.9.18-5 pro přístroj C nebo tabulku 2.9.18-6 pro přístroj D). Interpolací se vypočte hmotnost léčivé látky pro částice menší než 5 μm, což je dávka jemných částic.

Podle potřeby, kde je to vhodné, nakreslí se graf kumulativních podílů léčivé látky v závislosti na vzorkovém průměru (viz tabulky 2.9.18-5/6) na logaritmickém pravděpodobnostním papíře a tento graf se použije ke stanovení hodnot hmotnostního množstevního středního aerodynamického průměru částic a geometrické standardní odchylky. Lze také použít i vhodných výpočetních metod.

Tab. 2.9.18-5 Výpočty pro přístroj C. Použití q1=60/Q, kde Q je průtoková rychlost v l/min.

Vzorkový průměr částic (μm)	Hmotnost usazené léčivé látky na jedno vystříknutí (vefouknutí)	Kumulativní hmotnost usazené léčivé látky na jedno vystříknutí (vefouknutí)	Kumulativní podíl léčivé látky (%)
d4 = 1,7.q1	z 5. patra, m5*	c4 = m5	f4 = (c4/c).100
d3 = 3,1.q1	z 4. patra, m4	c3 = c4 + m4	f3 = (c3/c).100
d2 = 6,8.q1	z 3. patra, m3	c2 = c3 + m3	f2 = (c2/c).100
	z 2. patra, m2	c = c2 + m2	100

• 1. patro je filtrační

Tab. 2.9.18-6 Výpočty pro přístroj D, za podmínky použití 28,3 l/min

Vzorkový průměr částic (μm)	Hmotnost usazené léčivé látky na jedno vystříknutí (vefouknutí)	Kumulativní hmotnost na jedno vystříknutí (vefouknutí)	Kumulativní podíl léčivé látky (%)
d7 = 0,4	z 8. patra, m8	c7 = m8	f7 = (c7/c).100
d6 = 0,7	ze 7. patra, m7	c6 = c7 + m7	f6 = (c6/c).100
d5 = 1,1	ze 6. patra, m6	c5 = c6 + m6	f5 = (c5/c).100
d4 = 2,1	z 5. patra, m5	c4 = c5 + m5	f4 = (c4/c).100
d3 = 3,3	ze 4. patra, m4	c3 = c4 + m4	f3 = (c3/c).100
d2 = 4,7	ze 3. patra, m3	c2 = c3+ m3	f2 = (c2/c).100
d1 = 5,8	z 2. patra, m2	c1 = c2 + m2	f1 = (c1/c).100
d0 = 9,0	z 1. patra, m1	c0 = c1 + m1	f0 = (c0/c).100
	z 0. patra, m0	c = c0 + m0	100

2.9.19 Hodnocení kontaminace částicemi pod hranicí viditelnosti^1) [image omitted]

Podstata zkoušky. K hodnocení částic menších, než jsou částice viditelné, se použije vhodný přístroj, který na principu blokování světla umožňuje automatické stanovení velikosti částic přítomných v roztoku a počtu částic podle velikosti.

Přístroj se kalibruje disperzemi sférických částic CRL známých velikostí mezi 10 μm a 25 μm. Tyto standardní částice se dispergují ve vodě prosté částic R a je nutné předejít shlukování částic.

Hodnocená kontaminace injekcí a infuzí je tvořena nezáměrně přítomnými cizorodými, pohyblivými a nerozpuštěnými částicemi, jinými než plynové bubliny v roztocích.

Typy přípravků, pro které je tato zkouška požadována, a požadavky jsou uvedeny v příslušném článku.

Obecná opatření. Zkouška se provádí za podmínek omezujících kontaminaci částicemi, přednostně ve skříni s laminárním prouděním vzduchu.

Čisté skleněné nádoby prosté částic lze získat jejich pečlivým vymytím a vymytím filtračního zařízení bez membránových filtrů teplým roztokem detergentu a propláchnutím velkým množstvím vody R, aby se odstranily všechny stopy detergentu. Bezprostředně před vlastním použitím se omyje nádobí a příslušné části zařízení shora dolů, nejdříve zvenku a pak zevnitř vodou prostou částic R.

Se zkoušeným přípravkem se zachází opatrně, aby se nevnesly vzduchové bubliny, zejména při přemístění části přípravku do nádoby, v níž se uskutečňuje měření.

K ověření vhodnosti prostředí, v němž se zkouška provádí, čistoty nádob a kvality použité vody prosté částic R se uskuteční kontrolní zkouška. Při ní se hodnotí kontaminace částicemi v pěti vzorcích po 5 ml vody prosté částic R níže popsanou metodou. Jestliže počet částic velikosti 10 μm nebo větších přesahuje 25 částic pro spojených 25 ml, pak provozní podmínky zkoušky a další opatření nebyly dostatečné. Přípravné práce je nutné opakovat až do získání vyhovujících výsledků kontrolní zkoušky.

Postup zkoušky. Obsah vzorku v obalu se promíchá pomalým dvacetipětinásobným převrácením. Je-li třeba, opatrně se sejme pojistný uzávěr. Obal se zvnějšku očistí proudem vody prosté částic R a odstraní se uzávěr, aniž by došlo ke kontaminaci hodnoceného obsahu. Plynové bubliny z přípravku se odstraní dvouminutovým stáním.

Odeberou se čtyři dávky, každá o objemu nejméně 5 ml a spočítá se počet částic o velikosti stejné nebo větší než 10 μm a 25 μm.

Hodnocení. Z hodnocení se vyřadí výsledek získaný u první dávky a vypočte se průměrný počet částic ve zkoušeném přípravku.

Kritéria zkoušky A, B nebo C se použijí v příslušném článku léčivého přípravku.

Zkouška A

Roztoky pro infuze nebo roztoky pro injekce v obalech se jmenovitým objemem větším než 100 ml

^1) Pharmeuropa 11, 1, 50 (1999). Závazné od 1. 7. 1999

Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný počet přítomných částic ve zkoušené jednotce není vyšší než 25 částic v mililitru pro částice o velikosti 10 μm nebo větší a není vyšší než 3 částice v mililitru pro částice o velikosti 25 μm nebo větší.

Zkouška B

Roztoky pro infuze nebo roztoky pro injekce v obalech se jmenovitým objemem 100 ml nebo menším

Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný počet přítomných částic ve zkoušené jednotce není vyšší než 6000 částic v obalu pro částice o velikosti 10 μm nebo větší a není vyšší než 600 částic v obalu pro částice o velikosti 25 μm nebo větší.

Zkouška C

Prášky pro parenterální použití v obalech s jmenovitým objemem 100 ml nebo menším

Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný počet přítomných částic ve zkoušené jednotce není vyšší než 10 000 částic v obalu pro částice o velikosti 10 μm nebo větší a není vyšší než 1000 částic v obalu pro částice o velikosti 25 μm nebo větší.

“

• 1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, kapitola 2.9.22 zní:

„

2.9.22 Stanovení doby deformace lipofilních čípků [image omitted]

Podstata zkoušky. Účelem zkoušky je za definovaných podmínek stanovit čas potřebný k deformaci čípku umístěného ve vodném prostředí a vystaveného definované zátěži, která na něj působí.

Přístroj A. Přístroj, viz obrázek 2.9.22-1, se skládá ze skleněné trubice s plochým dnem, která má vnitřní průměr 15,5 mm a délku asi 140 mm. Trubice je nahoře uzavřena snímatelným plastickým krytem s otvorem o průměru 5,2 mm. Součástí přístroje je tyč o průměru 5,0 mm, která je u svého dolního konce rozšířená na průměr 12 mm. V jejím plochém dnu je upevněna kovová jehla délky 2 mm a o průměru 1 mm.

Tyč se skládá ze dvou částí, dolní část je z plastického materiálu a horní část je z plastického materiálu nebo kovu s diskem působícím jako zatížení. Horní a dolní část jsou buď spojeny (ruční verze), nebo rozpojeny (automatická verze). Hmotnost celé tyče je 30 g ± 0,1 g. Na horní části tyče je posuvná prstencová značka. Když se tyč zasune do skleněné trubice tak, aby se dotkla dna, prstencová značka se kryje s horním okrajem plastického krytu.

Postup. Skleněná trubice, obsahující 10 ml vody, se svisle umístí do vodní lázně vyhřáté na (36,5 ± 0,5) °C do hloubky nejméně 7 cm pod hladinu, aniž by se dotkla dna vodní lázně. Čípek se vloží do trubice špičkou napřed a následně se tyč volně provlékne otvorem krytu do skleněné trubice tak, až se kovová jehla dotkne plochého konce čípku. Upevní se kryt na trubici. Zaznamená se čas, kdy dojde k poklesu tyče na dno skleněné trubice, tj. kdy se prstencová značka kryje s horním okrajem plastického krytu.

[image omitted]

Obr. 2.9.22-1 Přístroj A pro stanovení doby deformace lipofilních čípků (rozměry v milimetrech)

Přístroj B. Přístroj, viz obrázek 2.9.22-2, se skládá z vodní lázně (B) a vnitřní trubice (A) vložené do lázně a upevněné v zátce. Vnitřní trubice má dolní otvor uzavřený zátkou. Zařízení je doplněno teploměrem. K zatížení čípku ve vnitřní trubici se použije jedna ze dvou vložek:

• skleněná tyč (C1), skládající se z trubice neprodyšně uzavřené na obou koncích a olemované na dolním konci; hmotnost tyče je pomocí olověných broků upravena na (30 ± 0,1) g,

• průchozí vložka (C2), tvořená tyčí o hmotnosti (7,5 ± 0,1) g v trubici s rozšířením pro čípek; tyč i trubice jsou z nerezové oceli.

Postup zkoušky. Do vnitřní trubice se vlije 5 ml vody o teplotě (36,5 ± 0,5) °C, vloží se čípek hrotem dolů a na něj vložka (C1 nebo C2). Od tohoto okamžiku se začíná měřit čas. Dobu deformace (spojenou s táním nebo rozpouštěním) čípku udává čas, kdy lem skleněné tyčky (C1) nebo ocelová tyčka (C2) dosáhne zúženou část vnitřní trubice.

[image omitted]

Obr. 2.9.22-2 Přístroj B pro stanovení doby deformace lipofilních čípků (rozměry v milimetrech)

“

• 1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, se za kapitolu 2.9.24 doplňují kapitoly 2.9.25 a 2.9.26, které znějí:

„

2.9.25 Uvolňování léčiva z léčivé žvýkací gumy [image omitted]

Podstata zkoušky

Léčivo se uvolní z léčivé žvýkací gumy mechanickým hnětením kousku gumy v malé komůrce, obsahující známý objem tlumivého roztoku.

Přístroj

Součástí přístroje napodobujícího žvýkání, viz obrázek 2.9.25-1, je komůrka o objemu asi 40 ml. Žvýkání napodobují dva proti sobě umístěné vodorovné písty, které se pohybují současně konstantní rychlostí. Ke konci zkoušky se písty mohou otáčet v opačném směru kolem své vlastní osy. Umožní to dosažení maximálního žvýkacího efektu.

Třetí, svislý píst („jazýček“) pracuje střídavě s oběma vodorovnými písty a zajišťuje správné umístění vzorku během zkoušky. Písty, jejichž vzájemná souhra musí být seřízena, pohání stlačený vzduch. Všechny součásti přístroje jsou z nerezavějící oceli.

Postup zkoušky

Komůrka se vytemperuje na teplotu (37 ± 0,5) °C a nastaví se rychlost pístů na potřebnou hodnotu. Pak se do komůrky přidá 20 ml tlumivého roztoku, obvykle o pH blízkém 6. Přístroj se nejprve uvede do chodu pouze s tlumivým roztokem, bez žvýkací gumy. Po 2 minutách se přístroj zastaví a tlumivý roztok se pipetou z komůrky odstraní a použije se jako kontrola při analýze. Do komůrky se potom přidá dalších 20 ml tlumivého roztoku a kousek přesně odvážené žvýkací gumy a přístroj se znovu uvede do chodu. Ve stanovených časových intervalech se pak odebírají vzorky roztoku a stanovuje se v nich množství uvolněného léčiva. Frekvence hnětení je obvykle nastavena na 60 cyklů za min. Zbytek gumy může být uchován pro další hodnocení.

[image omitted]

Obr. 2.9.25-1 Přístroj pro stanovení uvolňování léčiva z léčivé žvýkací gumy

2.9.26 Specifický povrch adsorpcí plynu [image omitted]

I Úvod

Specifický povrch prášku se určuje fyzikální adsorpcí plynu na povrchu pevné látky a měřením množství adsorbovaného plynu, které odpovídá monomolekulární vrstvě na povrchu látky. Fyzikální adsorpce závisí na relativně slabých silách (van der Waalsovy síly) mezi adsorbovanými molekulami plynu a adsorpčním povrchem zkoušeného prášku. Množství adsorbovaného plynu pak může být měřeno gravimetricky, volumetricky nebo metodou kontinuálního měření průtoku.

II Brunauerova, Emmettova a Tellerova teorie (BET) a stanovení specifického povrchu

II.1 Vícebodové měření

Údaje jsou zpracovávány podle rovnice adsorpční izotermy podle Brunauera, Emmetta a Tellera (BET):

1VaP0P-1=C-1VmC.PP0+1VmC, 1

v níž značí:

P - parciální tlak par adsorbovaného plynu měřený v rovnováze s povrchem při -196 °C, v pascalech,

P0 - tlak nasycených par adsorbovaného plynu v pascalech,

Va - objem plynu adsorbovaného při standardní teplotě a tlaku (STP) [tj. 273,15 K a atmosférický tlak 1,0133.10^5 Pa] v mililitrech,

Vm - objem plynu adsorbovaného při standardních podmínkách potřebný pro vytvoření zdánlivé monomolekulární vrstvy na povrchu vzorku v mililitrech,

C - bezrozměrná konstanta vztahující se k adsorpční enthalpii plynu adsorbovaného na vzorku prášku.

Měří se hodnota Va pro každou z nejméně tří hodnot P/P0 a vypočítá se hodnota BET podle vzorce:

1VaP0P-1.

Hodnoty BET se vynesou do grafu proti P/P0 podle rovnice (1). Tato závislost by měla být lineární obvykle v rozmezí relativního tlaku 0,05 až 0,3. Údaje jsou považovány za přijatelné, pokud korelační koeficient lineární regrese ® není menší než 0,9975, to znamená, že r^2 není menší než 0,995. Z vyplývající lineární závislosti jsou pomocí lineární regresní analýzy určovány směrnice přímky, která je rovna (C - 1)/VmC, a úsek na ose y, který se rovná 1/VmC. Z těchto hodnot je Vm počítáno jako 1/(směrnice + úsek), zatímco C je počítáno jako (směrnice/úsek) + 1. Z takto stanovené hodnoty Vm je pak specifický povrch S, v m^2. g^-1, vypočítán podle vztahu:

S=Vm.N.am.22400, 2

v němž značí:

N - Avogadrova konstanta (6,023.10^23 mol^-1),

a - účinný průřez jedné adsorbované molekuly v metrech čtverečních (0,162 nm^2 pro dusík a 0,195 nm^2 pro krypton),

m - hmotnost zkoušeného prášku v gramech,

22400 - objem v mililitrech, který zaujímá adsorbovaný plyn při standardních podmínkách (STP) při připuštění menších odchylek od ideálního plynu.

II.2 Jednobodové měření

Normálně jsou požadována nejméně tři měření hodnoty Va při různých hodnotách P/P0 pro stanovení specifického povrchu pomocí techniky měření adsorpce dynamicky protékajícího plynu (Metoda I) nebo pomocí volumetrického měření adsorpce plynu (Metoda II). Avšak za jistých okolností popsaných níže, může být přijatelné stanovení specifického povrchu prášku z jediného měření hodnoty Va při jediné hodnotě P/P0 jako je 0,300 (odpovídá 0,300 molu dusíku nebo 0,001038 molárního zlomku kryptonu). Hodnota Vm se pak vypočítá podle vztahu:

Vm=Va1-PP0. 3

Specifický povrch se pak vypočítá z hodnoty Vm podle výše uvedeného vztahu (2).

Metoda jednobodového měření může být použita přímo pro řadu vzorků daného materiálu, pro který je materiálová konstanta C mnohem větší než jedna. Tyto okolnosti mohou být ověřeny porovnáním hodnot specifického povrchu u řady vzorků prášků, které byly stanoveny jednobodovou metodou s hodnotami, které byly stanoveny vícebodovou metodou. Pokud jsou hodnoty z jednobodového měření a vícebodového měření velmi podobné, naznačuje to, že hodnota 1/C se blíží k nule.

Metoda jednobodového měření může být nepřímo použita pro řadu velmi podobných vzorků daného materiálu, pro který materiálová konstanta C není nekonečně velká, ale může být považována za invariantní. Za těchto okolností může být chyba metody jednobodového měření omezena nebo vyloučena použitím metody vícebodového měření, kterým se z BET diagramu určí konstanta C pro jeden vzorek z této řady. Konstanta C je zde vypočítána jako (1 + směrnice/úsek). Pak se Vm vypočítá z jediné hodnoty Va dané jedinou hodnotou P/P0 podle rovnice:

Vm=VaP0P-11C+C-1C.PP0. 4

Specifický povrch se pak vypočítá z hodnoty Vm podle výše uvedeného vztahu (2).

III Zkušební postupy

Tato část popisuje metody používané k přípravě vzorků, způsob měření adsorpce dynamicky protékajícího plynu (Metoda I) a způsob volumetrického měření adsorpce plynu (Metoda II).

III.1 Příprava vzorků

III.1.1 Odstranění plynu

Plyny a páry, které se mohou fyzikálně adsorbovat na povrchu vzorku po jeho výrobě a během jeho úpravy, manipulace a uchovávání, musí být před stanovením specifického povrchu vzorku odstraněny. Pokud se adsorbované plyny ze vzorku neodstraní, může být výsledný specifický povrch nižší nebo proměnný, protože přechodný povrch je pokryt molekulami předem adsorbovaných plynů nebo par. Protože povrch farmaceutických látek je velmi náchylný k adsorpci plynů, je k dosažení požadované přesnosti a správnosti měření jejich specifického povrchu odstranění předem adsorbovaných plynů a par kritickým parametrem.

Podmínky. Musí být zajištěny podmínky odplynění, aby byly získány reprodukovatelné BET diagramy, konstantní hmotností zkoušeného prášku a aby nenastaly žádné fyzikální a chemické změny zkoušeného prášku.

Podmínky odplynění, které jsou definovány teplotou, tlakem a časem, by měly být zvoleny tak, aby zajistily, co možná nejvíce reprodukovatelný skutečný povrch zkoušené pevné látky. Odplynění mnoha látek je často dosahováno použitím vakua nebo pročištěním vzorku proudem suchého nereaktivního plynu. V opačném případě se někdy používá zvýšené teploty ke zvýšení rychlosti, kterou nečistoty opouštějí povrch. Ale pozor, odplynění zahříváním vzorku může změnit povahu jeho povrchu a nemělo by se používat, pokud není specificky určeno jinak.

Pokud je použito zahřátí, doporučená teplota a doba odplyňování by měly být co nejnižší, aby se dosáhlo vysoce reprodukovatelných hodnot v přijatelném časovém intervalu. Pro odplyňování citlivých vzorků mohou být použity jiné odplyňovací metody, jako je cyklická metoda desorpce-adsorpce.

III.1.2 Plyny používané k adsorpci

Standardní postup je adsorpce dusíku při teplotě kapalného dusíku.

Pro prášky s nízkou hodnotou specifického povrchu (<1 m^2.g^-1), kde je adsorbovaný podíl nízký, je lepší použít krypton při teplotě kapalného dusíku, protože tento plyn vykazuje nízký tlak nasycených par a tím velmi snižuje chybu měření.

Všechny použité plyny musí být prosty vlhkosti.

III.1.3 Množství vzorku

Správná navážka vzorku je, když je povrch vzorku nejméně 1 m^2 při použití dusíku k adsorpci a 0,5 m^2 při použití kryptonu.

III.2 Měření

Protože množství plynu adsorbovaného za daného tlaku má sklon se zvětšovat při poklesu teploty, adsorpční měření se obvykle provádějí za nízké teploty. Měření se provádí při teplotě -196 °C, což je bod varu kapalného dusíku.

III.2.1 Metoda I: metoda dynamického průtoku

III.2.1.1 Princip metody

Plyny, které se doporučují použít k adsorpci při užití metody dynamického průtoku, jsou vysušený dusík nebo krypton. Jako nosný plyn, který se neadsorbuje za doporučených podmínek, se používá helium.

Pro rozmezí P/P0 0,05 až 0,30 se vyžadují minimálně tři směsi plynu vhodného k adsorpci s heliem.

Detekční plynoměr má poskytnout signál, který je přibližně úměrný objemu plynu, který jím prochází při definované teplotě a tlaku. Jedním z mnoha různých vhodných typů pro tento účel je detektor tepelné vodivosti s integrátorem. Musí být stanoveny minimálně tři hodnoty v doporučeném rozmezí P/P0 od 0,05 do 0,30.

III.2.1.2 Pracovní postup

Známá směs plynů, obvykle dusík a helium, se nechá procházet snímačem tepelné vodivosti, vzorkem, opět snímačem tepelné vodivosti a pak se vede k registračnímu potenciometru.

Při ponoření kyvety se vzorkem do kapalného dusíku vzorek adsorbuje dusík z mobilní fáze. To vyvede z rovnováhy snímač tepelné vodivosti a vygeneruje se impulz, který se zaznamená zapisovačem do grafu.

[image omitted]

Obr. 2.9.26-1 Schéma zařízení pro metodu dynamického průtoku

Při vyjmutí z chladicího média vznikne desorpční pík, který má stejnou plochu jako v opačném směru adsorpční pík. Desorpční pík je lépe definovatelný a je proto používán ke stanovení.