Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

• mobilní fáze A - smíchají se objemové díly roztoku octanu sodného R (19 g/l), který obsahuje triethylamin R 0,05 % (V/V) a jehož pH bylo kyselinou octovou zředěnou RS upraveno na hodnotu 6,4, s objemovými díly mobilní fáze B (70 + 30),

• mobilní fáze B - smíchají se objemové díly vody R a acetonitrilu R (40 + 60),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 7	100	0	izokraticky
7 - 7,1	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
7,1 - 10	0	100	promývání
10 - 10,1	0 → 100	100 → 0	lineární gradient
10,1 - 15	100	0	znovuustálování

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 43 °C.

Nastříkne se 50 μl ze všech roztoků.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku se identifikují píky odpovídající leucinu a norleucinu. Retenční čas norleucinu je 6,2 min až 7 min.

Vypočítá se obsah norleucinu (v molech norleucinu na mol interferonu gama-1b) z ploch píku leucinu a norleucinuna chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku za předpokladu, že na mol interferonu gama-1b připadá 10 molů leucinu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. endotoxinu v objemu obsahujícím 20.10^6m.j. interferonu gama-1b.

Stanovení obsahu a účinnosti

Bílkovina (2.2.25). Zkoušený přípravek se zředí vodou R na koncentraci interferonu 1 mg/ml. Zaznamená se absorpční spektrum mezi 220 nm a 340 nm. Změří se hodnota absorbance v maximu při 280 nm, po korekci na rozptýlené světlo v důsledku zákalu změřené při 316 nm. Koncentrace interferonu gama-1b se vypočítá s použitím specifické absorbance,která má hodnotu 7,5.

Účinnost. Účinnost se stanoví vyhodnocením vzestupu exprese DR-antigenu lidských leukocytů (HLA-DR) způsobené interferonem gama-1b přítomným ve zkoušených roztocích při kultivaci buněk a srovnáním tohoto vzestupu se stejným účinkem vhodného mezinárodního standardu lidského rekombinantního interferonu gama nebo porovnávacího přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Mezinárodní zdravotnická organizace.

Stanovení se provede vhodnou metodou, založenou na následujícím uspořádání.

Použijí se buňky COLO 205 v podmínkách standardní kultury. Tří až pětidenní nárůst COLO 205 buněk v baňce se trypsinizuje a připraví se buněčná suspenze o koncentraci 1,0.10^6 buněk v mililitru. Na mikrotitrační destičky o 96 jamkách se do každé jamky přidá 100 μl zředěného média. Do jamek určených pro slepou zkoušku se dá ještě jednou po 100 μl tohoto média. Na destičku se přidá po 100 μl od všech zkoušených roztoků a provede se řada dvojnásobných ředění, aby se získala standardní křivka. Pak se do všech jamek přidá po 100 μl buněčné suspenze a destička se inkubuje v podmínkách vhodných pro kultivaci buněk.

Po kultivaci se odstraní růstové médium a buňky se promyjí a fixují na destičku. Přidá se protilátka schopná detegovat HLA-DR exprimovaný v důsledku přítomnosti interferonu gama-1b a inkubuje se ve vhodných podmínkách. Po promytí destičky se provede inkubace s protilátkou konjugovanou se značeným enzymem, která je schopná detegovat anti-HLA-DR protilátku. Po tomto inkubačním kroku se destička opláchne a přidá se roztok vhodného substrátu. Reakce se zastaví, měří se absorbance roztoku a obvyklými statistickými metodami se vypočítá účinnost zkoušeného přípravku.

Zjištěná specifická účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je v rozmezí 70 % až 140 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a při teplotě -70 °C.

Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Isoprenalini hydrochloridum zní:

„

† Isoprenalini hydrochloridum [image omitted]

Isoprenaliniumchlorid

[image omitted]

C11H18ClNO3	Mr 247,72	CAS 51-30-9

Je to (RS)-N-isopropyl-[2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C11H18ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C, E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 165 °C až 170 °C, za rozkladu.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isoprenaliniumchloridu CRL.

C. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 0,9 ml vody R; vznikne zelené zbarvení. Po kapkách se přidá hydrogenuhličitan sodný RS; zbarvení se změní nejprve na modré potom na červené.

E. K 0,5 ml roztoku S se přidá 1,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,5; měří se směs 5 ml roztoku S a 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg isoprenaliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 mg orciprenaliniumsulfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovanýmpro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku kyseliny fosforečné R (11,5 g/l) (5 + 95);průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl asi 3 min. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram zkoušeného roztoku (a) se zaznamenává po dobu odpovídající sedminásobku retenčního času isoprenalinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 3 a poměr signálu píku isoprenalinu k šumu je nejméně 3.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a součet ploch takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %. 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 15 °C až 25 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí reakčního prostředí, důkladně se míchá a titrace se ukonči ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 50 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,77 mg C11H18ClNO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (3,4-dihydroxyfenyl)isopropylaminomethylketon.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Isotretinoinum zní:

„

† Isotretinoinum [image omitted]

Isotretinoin

[image omitted]

C20H28O2	Mr 300,44	CAS 4759-48-2

Je to kyselina (2Z,4E,6E,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H28O2.

Vlastnosti

Žlutý nebo světle oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%. Vlivem tepla, světla a vzduchu se rozkládá, zejména v roztoku.

Všechny postupy se provádějí co nejrychleji a za ochrany před světlem; použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 75,0 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R a ihned se zředí okyseleným 2-propanolem R (připraví se zředěním 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS 2-propanolem R na 1000 ml) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí okyseleným 2-propanolem R na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 300 až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 354 nm. Specifická absorbance v maximu je 1290 až 1420.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isotretinoinu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg isotretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg isotretinoinu CRL a 10 mg tretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R, etheru prostého peroxidických látek R a cyklohexanu R (2 + 4 + 40 + 54) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml chloridu antimonitého RS; vzniká intenzivní červené zbarvení, které se později změní na fialové.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg tretinoinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 0,5 ml zkoušeného roztoku se promíchá a zředí se methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanisovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (5 + 225 + 770); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 355 nm.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého z porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isotretinoinu a tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího tretinoinu není větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku tretinoinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce (d) na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 16 h ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,04 mg C20H28O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Doporučuje se chránit zbylý obsah otevřeného použitého obalu v atmosféře inertního plynu.

Separandum.

Nečistoty

A. tretinoin,

[image omitted]

B. kyselina (2Z,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9,13-di-cis-retinoová),

[image omitted]

C. kyselina (2Z,4Z,6E,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 11,13-di-cis-retinoová),

[image omitted]

D. kyselina (2E,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexen-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9-cis-retinoová),

E. oxidační produkty isotretinoinu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Kalii nitras zní:

„

Kalii nitras [image omitted]

Dusičnan draselný

KNO3	Mr 101,10	CAS 7757-79-1

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny KNO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Redukující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml roztoku jodidu zinečnatého a škrobu RS; roztok do 2 min nezmodrá.

Chloridy (2.4.4). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků, zkouší se na chloridy. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (20 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Amonium (2.4.1). 1 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na amonium (100 μg/g). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků, vyhovuje limitní zkoušce na amonium (50 μg/g).

Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků, vyhovuje limitní zkoušce na vápník (50 μg/g).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků, vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Sodík. Nejvýše 0,1 %, stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda II).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml) a podle potřeby se zředí vodou R.

Měří se emisní intenzita při 589 nm.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Připraví se chromatografická kolona délky 0,3 m a vnitřního průměru 10 mm naplněná 10 g katexu silně kyselého R smíchaného s vodou prostou oxidu uhličitého R. Hladina kapaliny musí být po celou dobu 1 cm nad hladinou měniče iontů. Kolona se promyje 100 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS průtokovou rychlostí asi 5 ml/min a potom se promývá vodou prostou oxidu uhličitého R (při plném otevření uzávěru kolony) až do neutrální reakce eluátu na papír lakmusový modrý R. 0,200 g zkoušené látky se ve vhodné nádobce rozpustí ve 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R, nechá se protéci kolonou průtokovou rychlostí asi 3 ml/min a přitom se zachycuje eluát. Nádobka se vymyje 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a vzniklý roztok se rovněž nechá stejnou průtokovou rychlostí protéci kolonou. Nakonec se kolona promyje 200 ml vody prosté oxidu uhličitého R (při plném otevření uzávěru kolony) do neutrální reakce eluátu na papír lakmusový modrý R. Spojené eluáty se titrují hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,11 mg KNO3.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro oční použití.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ketoconazolum zní:

„

† Ketoconazolum [image omitted]

Ketokonazol

[image omitted]

C26H28CI2N4O4	Mr 531,44	CAS 65277-42-1

Je to 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28Cl2N4O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 152 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ketokonazolu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg ketokonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. K asi 30 mg se v porcelánovém kelímku přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřívá se 10 min nad plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ketokonazolu CRL a 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l) (0,5 + 9,5). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 5 objemových dílů acetonitrilu R a 5 objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min. Průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 30 min promýváním acetonitrilem R a potom se nejméně 5 min ustaluje počáteční mobilní fází.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ketokonazolu asi 6 min, loperamidiumchloridu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem ketokonazolu a píkem loperamidiumchloridu je nejméně 15. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako kontrolní kapaliny, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům získaným u kontrolní kapaliny a k píkům s plochou menší než je 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,57 mg C26H28Cl2N4O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

[image omitted]

A. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}-1,2,3,4-tetrahydropyrazin,

[image omitted]

B. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]-3-[4-(4-acetyl-1-piperazinyl)fenoxy]fenyl}piperazin,

[image omitted]

C. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4RS)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazolyl-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin,

[image omitted]

D. 1-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Leucinum doplňuje článek Leuprorelinum, který zní:

„

† Leuprorelinum [image omitted]

Leuprorelin

[image omitted]

C59H84N16O12	Mr 1209,40	CAS 53714-56-0

Je to syntetický nonapeptidový analog peptidu hypotalamu, gonadorelinu. Získává se chemickou syntézou a je dostupný jako acetat. Počítáno na bezvodou, kyseliny octové prostou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % peptidu C59H84N16O12.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem referenčního spektra Ph. Eur. leuprorelinu. Měří se tablety látek připravené za použití bromidu draselného R.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -38,0° až +42,0°, počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním zkoušené látky v roztoku kyseliny octové R (1 %) (V/V) tak, aby se získala koncentrace 10,0 mg/ml.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, jako např. DL-norleucin R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50 % (V/V). Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v tlumivém roztoku vhodném pro použitý analyzátor aminokyselin a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly nejméně 90 % celé stupnice zapisovače.

Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna sedmina součtu molů histidinu, kyseliny glutamové, leucinu, prolinu, tyrosinu a argininu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina glutamová 0,85 až 1,1; prolin 0,85 až 1,1; leucin 1,8 až 2,2; tyrosin 0,85 až 1,1; histidin 0,85 až 1,1 a arginin 0,85 až 1,1. Ostatní aminokyseliny jsou přítomny pouze ve stopách, kromě tryptofanu.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají 90 min. Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, relativní retenční časy látek vztažené k hlavnímu píku jsou: D-Ser-leuprorelin 0,8; D-His-leuprorelin 0,9; L-Leu-leuprorelin 1,2; O-acetyl-Ser-leuprorelin 1,5.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího O-acetyl-Ser-leuprorelinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku O-acetyl-Ser-leuprorelinu, není větší než polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Kyselina octová. 4,7 % až 9,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (0,10 g/l) v mobilní fázi. Chromagrafický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:

• mobilní fáze A - 0,7 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R na 1000 ml a pH se upraví hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 3,0,

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 5	95	5
5 - 10	95 → 50	5 → 50
10 - 20	50	50

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku a 10 μl zkoušeného roztoku.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 5,0 %.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 16,7 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanoví se metodou D Chromogenní peptidovou kinetickou metodou.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušené látky v mobilní fázi tak, aby obsahoval 1,0 mg/ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fázi na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok leuprorelinu CRL v mobilní fázi tak, aby obsahoval 1,0 mg/ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fázi na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fázi na 100,0 ml.

Roztok pro rozlišení. 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 100 μl hydroxidu sodného 1 mol/l RS, silně se protřepe, zahřívá se v sušárně 60 min při 100 °C a ihned se ochladí. K tomuto roztoku se přidá 50 μl kyseliny fosforečné zředěné RS a silně se protřepe.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 15,2 g triethylaminu R se rozpustí v 800 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0 a zředí se vodou R na 1000 ml (roztok A). Ke 150 ml směsi objemových dílů 1-propanolu R a acetonitrilu R(2 + 3) se přidá 850 ml roztoku A; průtoková rychlost je 1,0 ml/min až 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení a chromatogram se zaznamenává po dobu 60 min. Průtoková rychlost se upraví tak, aby retenční čas hlavního píku činil přibližně 41 min až 49 min. Pík odpovídající D-His-leuprorelinu eluuje při relativním retenčním čase 0,9 vzhledem k hlavnímu píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím D-His leuprorelinu a píkem leuprorelinu je nejméně 1,5 a faktor symetrie pro leuprorelin je 0,8 až 1,5.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Obsah leuprorelinu (C59H84N16O12) se vypočítá z ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) a z deklarovaného obsahu C59H84N16O12 v leuprorelinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• hmotnost peptidu v obalu,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Lichen islandicus zní:

„

Lichen islandicus [image omitted]

Lišejník islandský

Je to celá nebo řezaná usušená stélka druhu Cetraria islandica (L.) ACHARIUS s. 1.

Vlastnosti

Droga má hořkou slizovitou chuť.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Stélka, až 15 cm dlouhá nepravidelně vidličnatě větvená, je tvořena hladkými, žlábkovitými nebo téměř plochými, tuhými, křehkými proužky 0,3 cm až 1,5 cm širokými a asi 0,5 mm silnými, občas zubatými, na okrajích brvitými (pyknidie). Svrchní strana stélky je nazelenalá až zelenohnědá, spodní strana šedobílá až světle hnědá s bělavými vpadlými skvrnami (tzv. dýchací otvory). V paždí terminálních cípů stélky jsou velmi zřídka patrná hnědá, miskovitá apothecia.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky pseudoparenchymu, který je tvořen ve vnější korové části ztlustlými hyfami s úzkým luminem a v následující vrstvě hyfami se širokým luminem, které se volně proplétají; v dřeňové části jsou mezi hyfami nazelenalé až nahnědlé buňky řasy o průměru až 15 μm; někdy úlomky okraje stélky s pohárkovitými nebo válcovitými spermogoniemi o průměru až asi 160 μm a délce až asi 400 μm.

C. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a vaří se 2 min až 3 min. Šedohnědý roztok po vychladnutí tvoří gel.

D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Jiné druhy lišejníků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialová až šedá skvrna kyseliny fumarprotocetrarové v poloze těsně pod skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 %.

Jiné druhy lišejníků. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml acetonu R a zahřívá se 2 min až 3 min ve vodní lázni, po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R a 5 mg kyseliny kávově R se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 5 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C, přitom se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině šedomodrá až fialovomodrá skvrna (kyselina kávová) a v horní polovině modrá až modrofialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná červenofialová skvrna v poloze těsně pod skvrnou anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4,5; použije se práškovaná droga (355).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Lisinoprilum dihydricum zní:

„

Lisinoprilum dihydricum [image omitted]

Dihydrát lisinoprilu

[image omitted]

C21H31N3O5.2H2O	Mr, 441,52 Mr bezvodého 405,49	CAS 83915-83-7

Je to dihydrát N-{N-[(1S)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolinu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H31N3O5.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v ethanolu.

Zkouška totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydrátu lisinoprilu CRL.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43° až -47°; počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v octanu zinečnatém RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dihydrátu lisinoprilu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,8 ml/min je směsí mobilní fáze A a B:

• mobilní fáze A - směs 30 objemových dílů acetonitrilu R a 970 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,12 g/l), jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodného R (50 g/l),

• mobilní fáze B - směs 200 objemových dílů acetonitrilu R a 800 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,12 g/l), jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodného R (50 g/l),

• gradientového programu:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 35	100 → 70	0 → 30	lineární gradient
35 - 45	70	30	izokratická eluce
45 - 50	70 → 100	30 → 0	návrat k počátečním podmínkám
50 = 0	100	0	začátek dalšího gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 30 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Získaný chromatogram se podobá vzorovému chromatogramu dodanému s dihydrátem lisinoprilu pro test způsobilosti CRL v tom, že pík lisinoprilu je mezi píky lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E. Měří se výšky píků lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E nad základní linií (A1 a A2) a výšky nejnižších bodů křivky nad základní linií oddělujících tyto píky od píku lisinoprilu (B1 a B2). Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A1 je větší než devítinásobek výšky B1 a výška A2 je větší než devítinásobek výšky B2.

Je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou R a chromatografický postup se opakuje. U některých kolon je nutné pro dostatečné rozdělení píků lisinoprilu nečistoty A, lisinoprilu a lisinoprilu nečistoty E upravit hodnotu pH na 4,0. Pokud se po této úpravě posunou retenční časy píků lisinoprilu nečistoty C a lisinoprilu nečistoty D tak, že vyhodnocení je obtížné, zvýší se obsah mobilní fáze B z 30 % na 40 % v rozmezí 35 min až 45 min od startu a tato koncentrace se udržuje po dobu 10 min. Před dalším nástřikem se kolona promývá mobilní fází A (100 %) po dobu 10 min.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího lisinoprilu nečistotě E není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku lisinoprilu nečistoty E, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech těchto píků není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla, k pikům vyskytujícím se v prvních třech minutách a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 9,5 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,55 mg C21H31N3O5.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (RS)-2-amino-4-fenylbutanová,

[image omitted]

B. kyselina 4-toluensulfonová,

[image omitted]

C. kyselina (S)-2-[(3S,8aS)-3-(4-aminobutyl)-1,4-dioxo-1,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydropyrrolo[1,2-a]piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová (S,S,S-diketopiperazin),

[image omitted]

D. kyselina (S)-2-[(3S,8aR)-3-(4-aminobutyl)-1,4-dioxo-1,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydropyrrolo[1,2-a]piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová (R,S,S-diketopiperazin),

[image omitted]

E. N-{N-[(R)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolin (R,S,S-izomer lisinoprilu),

[image omitted]

F. N-{N-[(S)-3-cyklohexyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolin (cyklohexylový analog).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Lysini hydrochloridum doplňuje článek Macrogola, který zní:

„

Macrogola [image omitted]

Makrogoly

Jsou to směsi polymerů s obecným vzorcem H-(OCH2-CH2)n-OH odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti jmenovité hodnoty (n) uvedené v označení na obalu. Může být přidána vhodná stabilizační přísada.

Vlastnosti

Čiré viskózní bezbarvé nebo téměř bezbarvé hygroskopické tekutiny nebo bílé nebo téměř bílé pevné látky voskového nebo parafinového vzhledu, jsou mísitelné nebo velmi snadno rozpustné ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustné v mastných a minerálních olejích.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vzniku bílého dýmu, který se zavádí trubicí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vzniká objemná bílá krystalická sraženina.

C. K 0,1 g se přidá 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe se; kapalná fáze se zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Viskozita (2.2.9). Viskozita se vypočte s předpokládanou hodnotou hustoty uvedenou v následující tabulce 1.

Tab.1

Typ makrogolu	Kinematická viskozita v (mm2s-1)	Dynamická viskozita η (mPa.s)	Hustota (g/cm3)
300	71 - 94	80 - 105	1,120
400	94 - 116	105 - 130	1,120
1000	20,4 - 27,7	22 - 30	1,080
1500	31 - 46	34 - 50	1,080
3000	69 - 93	75 - 100	1,080
3350	76 - 110	83 - 120	1,080
4000	102 - 158	110 - 170	1,080
6000	185 - 250	200 - 270	1,080
8000	240 - 472	260 - 510	1,080
20 000	2500 - 3200	2700 - 3500	1,080
35 000	10 000 - 13 000	11 000 - 14 000	1,080

U makrogolů, jejichž relativní molekulová hmotnost je vyšší než 400, se stanovuje viskozita jejich roztoků o koncentraci 500 g/l.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Viz tabulka 2.

Tab. 2

Typ makrogolu	Teplota tuhnutí (°C)
1000	35 - 40
1500	42 - 48
3000	50 - 56
3350	53 - 57
4000	53 - 59
6000	55 - 61
8000	55 - 62
20 000	nejméně 57
35 000	nejméně 57

Hydroxylové číslo. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese množství zkoušené látky m v g, viz tabulka 3. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění a pak se vaří 60 min pod zpětným chladičem na varné desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zbarvení (n1 ml). Provede se slepá zkouška (n2 ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu:

56,1.n2-n1m.

Je-li u makrogolů s relativní molekulovou hmotností větší něž 1000 obsah vody větší než 0,5 %, suší se zkoušený vzorek vhodné hmotnosti 2 h při 100 °C až 105 °C a stanovení hydroxylového čísla se provede s vysušeným vzorkem.

Tab.3

Typ makrogolu	Hydroxylové číslo	m(g)
300	340 - 394	1,5
400	264 - 300	1,9
1000	107 - 118	5,0
1500	70 - 80	7,0
3000	34 - 42	12,0
3350	30 - 38	12,0
4000	25 - 32	14,0
6000	16 - 22	18,0
8000	12 - 16	24,0
20 000	-	-
35 000	-	-

Redukující látky. 1 g se rozpustí v 1 ml roztoku resorcinolu R (10 g/l), je-li třeba za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R. Po 5 min není roztok intenzivněji zbarvený než porovnávací roztok Č3 (2.2.2, Metoda I).

Formaldehyd

Zkoušený roztok. K 1,00 g se přidá 0,25 ml kyseliny chromotropové sodné soli RS, ochladí se v ledové lázni a přidá se 5,0 ml kyseliny sírové R. Po 15 min se pomalu doplní vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,430 g formaldehydu R se zředí vodou R na 100 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. V 10ml odměrné baňce se smíchá 1,00 ml tohoto roztoku s 0,25 ml kyseliny chromotropové sodné soli RS, ochladí se v ledové lázni a přidá se 5,0 ml kyseliny sí-rové R. Nechá se stát 15 min a pak se pomalu doplní vodou R na 10 ml.

Kontrolní roztok. 1,00 ml vody R se smíchá s 0,25 ml kyseliny chromotropové sodné soli RS v 10ml odměrné baňce, ochladí se v ledové lázni a přidá se 5,0 ml kyseliny sírové R. Roztok se pak pomalu doplní vodou R na 10 ml.

Měří se absorbance při 567 nm proti kontrolnímu roztoku; absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg/g).

Ethylenglykol a diethylenglykol. Zkouška se provádí u makrogolů, jejichž relativní molekulová hmotnost je menší než 1000. Nejvýše 0,4 %; počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 5,00 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Je-li třeba, stabilizuje se kolona 15 h zahříváním při 200 °C. Teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Počáteční teplota kolony se upraví tak, aby retenční čas diethylenglykolu byl 14 min až 16 min.

Natříkne se po 2 μl každého roztoku a teplota kolony se zvýší o asi 30 °C rychlostí 2 °C/min, ale nepřevýší 170 °C. Provede se pět opakovaných nástřiků, aby se ověřila reprodukovatelnost odezvy.

Změří se plochy píků odpovídajících ethylenglykolu a diethylenglykolu na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah ethylenglykolu a diethylenglykolu ve zkoušeném roztoku.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g ethylenoxidu a nejvýše 10 μg/g dioxanu. Při stanovení obsahu dioxanu se při výpočtu použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše množství uvedené níže; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Tab. 4

Jmenovitá molekulová hmotnost makrogolu	Obsah vody (%)
nejvýše 1000	nejvýše 2,0
více než 1000	nejvýše 1,0

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název a koncentrace přidané stabilizační přísady,

• typ makrogolu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Macrogolum 300, Macrogolum 400, Macrogolum 1000, Macrogolum 1500, Macrogolum 3000, Macrogolum 4000, Macrogolum 6000, Macrogolum 20 000 a Macrogolum 35 000 se zrušují:

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Macrogoli stearas doplňují články Magnesii glycerophosphas a Magnesii hydrogenoaspartas dihydricus, které znějí:

„

Magnesii glycerophosphas [image omitted]

Glycerofosforečnan hořečnatý

[image omitted]

C3H7MgO6P	Mr 194,39	CAS 927-20-8

Je to směs různých dílů magnesium-2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethylfosfatu a magnesium-(RS)-2,3-dihydroxy-propylfosfatu, které mohou být hydratovány. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 11,0 % až 12,5 % Mg.

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Je rozpustný ve zředěných roztocích kyselin.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se ve zkumavce smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R, uzavře se zátkou opatřenou skleněnou trubicí a silně se zahřívá do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí na proužek filtračního papíru napuštěný čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l). Filtrační papír se barví při styku s piperidinem R modře.

B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Ke zbytku se přidá 5 ml kyseliny dusičné R a zahřívá se 1 min na vodní lázni, poté se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje silněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,0 g se 2 min protřepává s 25 ml lihu 96% R, zfiltruje se a zbytek na filtru se promyje 5 ml lihu 96% R. Spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 15 mg (1,5 %).

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 3,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %).

Fosforečnany (2.4.11). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (0,5 %).

Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Železo (2.4.9). 67 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (150 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). Ke 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 min se protřepává s 25 ml isobutylmethylketonu R. Nechá se stát, vodná vrstva se oddělí a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 2,5 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 1,000 g se zahřívá 4 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Magnesii hydrogenoaspartas dihydricus [image omitted]

Dihydrát magnesiumhydrogenaspartatu

Synonymum. Magnesii aspartas dihydricus

[image omitted]

C8H12MgN2O8.2H2O	Mr 324,53 Mr bezvodého 288,50

Je to magnesium-bis[(S)-2-aminohydrogenbutan-1,4-dioat]. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0% až 102,0 % sloučeniny C8H12MgN2O8.

Výroba

Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 15 mg se žíhá, až se získá bílý zbytek. Ten se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na papír lakmusový červený R a podle potřeby se zfiltruje; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0, měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +20,5° až +23,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 5 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrátu magnesiumhydrogenaspartatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg dihydrátu magnesiumhydrogenaspartatu CRL a 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 12 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Zkouška se hodnotí po 30 min.

Amonium (2.4.1). 50 mg vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).

Železo (2.4.9). 0,33 g se v dělicí nálevce rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, třikrát se 3 min třepe 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se mírným zahřátím rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 14,0 %. 0,100 g chráněn před vlhkostí se rozpustí v 10 ml formamidu R1 při 50 °C, přidá se 10 ml methanolu bezvodého R a ochladí. Provede se slepá zkouška.

Stanovení obsahu

0,260 g se rozpustí v 10 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,85 mg C8H12MgN2O8.

Uchovávání

A. V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

B. kyselina (S)-2-aminobutan-1,4-diová (kyselina asparagová).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Magnesii stearas zní:

„

Magnesii stearas^1) [image omitted]

Stearan hořečnatý

Synonymum. Magnesium stearicum

CAS 557-04-0

Je to směs hořečnatých solí různých mastných kyselin, převážně kyseliny stearové (C18H36O2, Mr 284,48) a kyseliny palmitové (C16H32O2, Mr 256,43) a malých množství ostatních mastných kyselin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 4,0 % až 5,0 % Mg (Ar 24,305). Frakce mastných kyselin obsahuje nejméně 40,0 % kyseliny stearové a součet obsahů kyseliny stearové a kyseliny palmitové je nejméně 90,0 %.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Bílý velmi jemný lehký prášek, mastný na omak. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C, D

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zbytek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, nemá teplotu tuhnutí (2.2.18) nižší než 53 °C.

B. Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,200 g zbytku získaného při přípravě roztoku S a rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Podíl mastných kyselin. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru prostého peroxidických látek R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Pak se ochladí a přenese do dělicí nálevky. Vodná vrstva se oddělí a etherová vrstva se protřepe dvakrát 4 ml vody destilované R. Vodné výtřepky se spojí s vodnou vrstvou, promyjí se 15 ml etheru prostého peroxidických látek R a zředí na 50 ml vodou destilovanou R (roztok S). Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C. Zbytek se použije ve zkouškách totožnosti A a B.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 1 min se vaří za stálého třepání, pak se ochladí a přefiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Kadmium. Nejvýše 3 µg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. K 50,0 mg se v polytetrafluorethylenové digesční nádobě se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C. Po ochlazení se zbytek rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku kadmia (10 µg Cd/ml) R, je-li třeba, zředěného roztokem kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 10 µg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený ve zkoušce na kadmium.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku olova (10 µg Pb/ml) R, je-li třeba, zředěného vodou R.

Měří se absorbance při 283,3 nm nebo 217,0 nm (podle přístroje) za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Nikl. Nejvýše 5 µg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený ve zkoušce na kadmium.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku niklu (10 µg Ni/ml) R, je-li třeba, zředěného vodou R.

Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiologická čistota. Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 10^3 v gramu; stanoví se metodou na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli.

Stanovení obsahu

Hořčík. K 0,500 g ve 250ml kuželové baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butanolu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Zahřívá se na 45 °C až 50 °C do vzniku čirého roztoku a titruje se síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS z modrého zbarvení na fialové. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg.

Podíl mastných kyselin

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 g se vaří 10 min v kuželové baňce pod zpětným chladičem s 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R. Zpětným chladičem se přidají 4,0 ml heptanu R a vaří se opět 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R. Protřepe se, nechají se oddělit fáze a z organické fáze se odeberou asi 2 ml a vysuší se 0,2 g síranu sodného bezvodého R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem a za stejných podmínek jako zkoušený roztok za použití 50,0 mg kyseliny palmitové CRL a 50,0 mg kyseliny stearové CRL místo zkoušené látky.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 30 m vnitřního průměru 0,32 mm a vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka vrstvy 0,5 μm),

• helia pro chromatografi R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2,4 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

s následujícím programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 2	70		izotermicky
	2 - 36	70 → 240	5	lineární gradient
	36 - 41	240		izotermicky
nástřikový prostor		220
detektor		260

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas methylpalmitatu vztažený k retenčnímu času methylstearatu asi 0,88. Zkoušku lze hodnotit, je-li rozlišení mezi píky odpovídajícími methylpalmitatu a methylstearatu nejméně 5,0.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah kyseliny stearové a kyseliny palmitové v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem, nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

^1) Pharmeuropa 12, 1, 45 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Melissae folium zní:

„

Melissae folium [image omitted]

Meduňkový list

Synonymum. Folium melissae

Je to usušený list druhu Melissa officinalis L. Obsahuje nejméně 4,0 % hydroxyskořicových derivátů, počítáno jako kyselina rozmarýnová (C18H16O8; Mr 360,3), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach po citrónu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Listy mají řapík proměnlivé délky, jsou oválné, srdčité až 8 cm dlouhé a 5 cm široké. Čepel je tenká, na spodní straně se sbíhavou, vyniklou, síťovitou žilnatinou; okraj čepele je hrubě zubatý nebo vroubkovaný. List na svrchní straně světle zelený, na spodní straně světlejší.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nazelenalý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky listu s buňkami se stěnami zprohýbanými; jednobuněčné krátké přímé kuželovité krycí chlupy s jemně proužkovanou kutikulou; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s kulovitou koncovou buňkou a silnou, bradavčitou kutikulou; osmibuněčné žláznaté chlupy typu Lamiaceae; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až tříbuněčnou nohou a jednobuněčnou nebo řidčeji dvoubuněčnou hlavičkou; diacytické průduchy (2.8.3) jen na spodní straně listu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se v 250ml baňce s kulatým dnem smíchá se 100 ml vody R a destiluje se 1 h za použití destilačního přístroje pro Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12), do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Po ukončení destilace se organická fáze převede pomocí malého množství xylenu R, jímž se promyje dělená trubice, do 1ml baňky a zředí se jím na 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 μl citronellalu R a 10,0 μl citralu R se rozpustí v 25 ml xylenu R.

Na vrstvu se nanese do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, zahřívá se 10 min až 15 min při 100 °C až 105 °C a přitom se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině šedofialová až modrofialová dvojitá skvrna (citral) a nad ní šedá až šedofialová skvrna (citronellal). Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku a mezi nimi je červenofialová skvrna (epoxykaryofylen). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 10 % stonků o průměru větším než 1 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí. Stanoví se s 20 g drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Základní roztok. K 0,200 g práškované drogy (355) se přidá 190 ml lihu R 50% (V/V) a vaří se 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zfiltruje. Filtr se promyje 10 ml lihu R 50% (V/V). Filtrát a promývací tekutina se spojí v odměrné baňce a zředí se lihem R 50% (V/V) na 200,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,0 ml základního roztoku se ve zkumavce přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS, 2 ml roztoku připraveného rozpuštěním 10 g dusitanu sodného R a 10 g molybdenanu sodného R ve 100 ml vody R, pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS, zředí se vodou R na 10,0 ml a promíchá se.

Kontrolní roztok. Ve druhé zkumavce se k 1,0 ml základního roztoku přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Měří se ihned absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 505 nm proti kontrolnímu roztoku.

Obsah hydroxyskořicových derivátů v procentech, počítáno jako kyselina rozmarýnová (C18H16O8), se vypočítá podle vztahu:

A.5m,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 505 nm,

m - hmotnost zkoušené drogy v gramech.

Specifická absorbance kyseliny rozmarýnové je 400.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Methotrexatum zní:

„

† Methotrexatum [image omitted]

Methotrexat

[image omitted]

C20H22N8O5	Mr 454,44	CAS 59-05-2

Je to kyselina (S)-2-{4-[[(2,4-diaminopteridin-6-yl)methyl]methylamino]benzoylamino}pentandiová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H22N8O5.

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžový krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

A. 0,250 g se rozpustí v roztoku uhličitanu sodného R (14 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) je +19° až +24°, počítáno na bezvodou látku.

B. 10 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu sodného R (4 g/l) na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 380 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima; při 258 nm, 302 nm a 371 nm. Poměr absorbance v maximu při 302 nm k absorbanci v maximu při 371 nm je 2,8 až 3,3.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methotrexatu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, ale za použití spektrofotometrického detektoru při 265 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky nečistoty D a methotrexatu je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času methotrexatu.

Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, přibližné relativní retenční časy jsou následující:

nečistota A	0,2,
nečistota B	0,3,
nečistota C	0,4,
nečistota D	0,8,
nečistota E	2,3.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha nejvýše pěti píků, kromě hlavního píku, je větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a žádný takový pík nemá plochu větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

(R)-Methotrexat. Nejvýše 3,0 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg (RS)-methotrexatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné albuminem hovězím R navázaným na silikagel pro chromatografii R (tloušťka filmu 7 μm; velikost pórů 30 nm),